Co byste dělali, kdyby vám někdo dal nějaké peníze? Třeba pár tisíc, nebo klidně pár stovek tisíc? Zkuste se na pár minut zamyslet, jak přesně byste kapitál využili. Jaký sen byste si splnili? Existuje něco, po čem toužíte, ale nyní na to nemáte peníze?
Škoda, že nemůžu vidět, co si kdo myslí. Koupili byste si nové auto? Jeli byste na cestu kolem světa nebo na nějakou exotickou dovolenou? Pořídili byste si větší dům?
Přemýšlet o tom, co byste si koupili, není vůbec špatné. Může vás to motivovat k tomu, abyste začali něco dělat pro zlepšení svého života.
Kolik z vás ale přemýšlelo, do čeho byste investovali, namísto toho, za co byste peníze utratili?
Utrácet všechny peníze za věci, které si chcete koupit, vás zabrzdí ve vašem rozvoji kompletní finanční nezávislosti. Lidé, kteří utratí všechno za věci, které chtějí (dům, auto, dovolená, …), se málokdy stanou finančně nezávislými. Je potřeba oprostit se od „konzumní“ mentality. Jde o způsob myšlení. Vždy buďte nejdříve investoři, a teprve potom zákazníci. Za žádnou cenu se nezadlužte kvůli spotřebním věcem. Nikdy nesmíte veškeré vydělané peníze utratit za spotřební zboží.
Místo utrácení všech peněz nejdříve přemýšlejte, jak je investovat. Teprve z toho, co vám investované peníze vydělají, si kupte, co chcete. Neříkám, že si nemůžete v životě užívat a máte jen šetřit. Sám jsem schopen koupit si drahé auto nebo jet na ultraluxusní dovolenou. Ale je potřeba nejdříve vytvořit takové zdroje, které vám budou dlouhodobě a stabilně vydělávat, a pak si teprve užívat.
Někdo mi třeba dá sto tisíc dolarů. Koupím si drahé auto? Nebo raději $ 100 000 investuji do nemovitosti a z měsíčního příjmu si později pořídím to auto, po němž jsem toužil?
V podstatě dosáhnu stejného cíle, ale výsledek je naprosto odlišný. V jednom případě mám investici do nemovitosti, jejíž hodnota se bude v dlouhodobém horizontu zvyšovat. Z této nemovitosti mám měsíční příjem $ 1 000 a z tohoto příjmu už můžu utrácet, za co chci. Kdybych nejdříve koupil auto, jeho hodnota by už jen klesala. Naopak nemovitost bude trvale přinášet zisk a ještě se zhodnocovat (zkuste se podívat na nemovitosti, které někdo koupil před třiceti lety, jakou mají dnes hodnotu).
Uvedl jsem příklad se sto tisíci, ale úplně stejně to platí i pro drobné částky. I když dnes vyděláváte málo a nemůžete moc ušetřit, přesto musíte takto začít přemýšlet. Je to o způsobu myšlení, ne o výši částky, kterou můžete investovat. Když se naučíte takto přemýšlet, namísto pár stovek brzy budete investovat statisíce nebo miliony.
Kolik myslíte, že potřebujete peněz, abyste nikdy nemuseli pracovat? Občas o tomto tématu vedu diskuze. Pro mnoho lidí je možnost nepracovat a být finančně zajištěný naprosto nedostupným snem. Pro mě to byl sen, za nímž jsem posledních pár let šel a který jsem si splnil. Nepomohl mi žádný zázrak, ale to, že jsem ve svůj sen upřímně věřil a neustále myslel na to, čeho chci dosáhnout. Každý den jsem na základě toho dělal malá rozhodnutí, která mě přivedla k cíli.
U mě to není tak, že bych chtěl úplně přestat pracovat. Sice to často uvádím jako důvod, proč podnikám, ale ve skutečnosti to není úplně pravda. Pocit finanční nezávislosti, kdy nemusím nic dělat a rozhoduji se pouze na základě toho, co skutečně chci, je pro mě k nezaplacení.
Finanční nezávislost znamená, že vyděláte z pasivních příjmů více, než utratíte. Takže hodně záleží na tom, jak jste zvyklí utrácet. Čím skromněji dokážete žít, tím méně peněz potřebujete k tomu, abyste byli finančně nezávislí. Potřebujete jezdit v luxusním autě, nebo vám stačí nějaká ojetina? Rozdíl, kolik jste ochotni utratit za auto, vám může koupit náklady na celý rok života (nebo i déle). Co má větší hodnotu? Lepší auto, nebo to, že nebudete muset pracovat? Tohle si každý musí v hlavně zhodnotit sám. Nelze mít všechno. Je potřeba si nastavit priority, co chci dříve. Budu raději žít skromně pár let a pak si budu užívat? Nebo budu hned od začátku žít v dluzích, ze kterých se nikdy nedostanu? Čím více utrácím, tím více budu muset pracovat, než se stanu finančně nezávislým.
Obzvlášť když začínáte, nesmíte utrácet za zbytečnosti pro osobní potřebu nebo pro svou firmu. Přemýšlejte nad každou útratou, jestli se jedná o nákup něčeho, co nezbytně potřebujete. Je to trošku bolestivé, protože každý by chtěl všechno a to hned. Ale pokud se chcete posunout kupředu a skutečně být finančně nezávislý, finanční disciplína je nutností.
Když nic nevyděláte, samotné šetření vám příliš nepomůže. Nemůžete začít investovat (třeba do nemovitostí) dokud nedokážete nejprve vydělat peníze. Místo přemýšlení, kde najít pro podnikání partnery, kteří mají peníze, nebo kde najít investory, je lepší se zaměřit na vlastní schopnosti – na to, jak peníze vydělat. Prvním krokem je tedy najít způsob, který bude fungovat pro vás. Musíte maximálně využít svoje schopnosti a silné stránky. Každý člověk je má jiné. Zamyslete se nad tím, v čem jste dobří a jak to nejlépe zpeněžit.
Hodně věcí, co sám dělám, asi nezní nijak super „sexy“. Snažím se maximalizovat zisk na každém podnikání a neutrácet za zbytečnosti. Řeším důležité (nezáživné) detaily tak, aby každé podnikání šlapalo i s minimem času, který do něj hodlám investovat. To mi umožní dělat více činností najednou. A pak už je třeba pouze trpělivost k postupnému budování. Jsem přesvědčen, že to je nejrychlejší cesta k finanční nezávislosti.
Nespoléhám se na žádné zázraky, investory nebo nereálné cíle. Buduji firmy a snažím se zvyšovat jejich hodnotu. Čím ziskovější firma, tím je její hodnota větší. Zisková firma vám nejenom vydělá peníze, ale můžete ji i jednodušeji prodat. A právě z takového prodeje můžete okamžitě získat dostatek financí na to, abyste byli navždy finančně nezávislí.
Podle mého názoru bohatě stačí dva miliony dolarů pro velmi kvalitní životní styl.
Proč právě dva miliony dolarů? Když ty peníze dám pouze na spořící účet, můžu získat úrok okolo 5 %. Pokud vezmu pouze ten 5% úrok, bude to dělat $ 100 000 ročně. To je velice slušný příjem, za který si můžete dovolit bydlet v krásném domě, mít pěkné auto, jezdit po dovolených… Samozřejmě, záleží na tom, jak chcete utrácet, ale téměř si nedovedu představit, že by někdo potřeboval více peněz. Já beru ty dva miliony jako magické číslo.
Nemusí se jednat jen o peníze v bance. Stačí je mít třeba investované v nemovitostech. Když to zainvestujete chytře, váš příjem bude ještě vyšší.
Když si jako cíl stanovíme dva miliony dolarů (nebo jakoukoliv jinou částku podle vašich cílů), můžeme si vytvořit plán, jak ho dosáhnout. Pozor, nemyslím nějaký formální business plán, ale pouze váš vnitřní plán. Musíte skutečně vědět, co od života chcete. Pak nad tím přemýšlejte. Soustřeďte se na to. Každý den. A uvidíte, že příležitosti se budou objevovat téměř samy, když na ně budete připraveni. Když se pak ohlédnete nazpět, uvidíte, jak to všechno do sebe zapadlo. Jak se malé události staly pro váš úspěch klíčovými.
Toto však funguje jen připraveným lidem – těm, kdo věří, že cíle dosáhnou, a kteří sami hledají cesty, jak se k němu přiblížit. Ten, kdo si myslí, že nic nejde, ten také v životě ničeho nedosáhne.
Takže k tomu vydělávání. Vycházím z toho, že začínáte téměř z ničeho. Buď zatím pracujete nebo začínáte podnikat. Začátky jsou vždy nejtěžší, protože to jde pomalu, obzvlášť když začínáte od nuly. Musíte mít velkou sebedisciplínu jít za svým cílem.
Myslím si, že je jednodušší vydělat větší částky tím, že budete samostatně podnikat, než že budete zaměstnaní. Existují však výjimky. Pokud jste vysoce hodnocený odborník nebo máte jiné skvělé schopnosti, ve velké firmě možná vyděláte mnohem více než nějaký podnikatel (viz třeba technologické společnosti v USA, kde zaměstnanci dostanou akcie a časem je prodají).
Ale v případě obyčejných lidí bez nějakého extrémního talentu (jako jsem třeba já) považuji podnikání za nejrychlejší způsob, jak vydělat peníze. Podnikatel totiž nemusí být expertem v nějakém oboru. Nejlepší je umět od všeho trochu, mít přehled a dokázat něco rozjet.
Když se podívám na sebe, tak vím, že dovedu pracovat, nebojím se něco rozjet, ale rád si dělám věci po svém, což jde v zaměstnání málokdy. Na podnikání mám rád, že neexistuje strop, kolik mám šanci vydělat. Záleží skutečně jen na mně, jak moc se mi chce budovat své firmy. V zaměstnání to tak jednoznačné není.
Podnikání má další výhodu. Nejenom, že dosahujete zisku, ale zároveň budujete hodnotu firmy. Tu můžete v budoucnu prodat a najednou získat velké množství peněz. Za stejnou práci jste tak ohodnoceni dvakrát – nejen ziskem, ale také hodnotou firmy, kterou budujete.
Nad tímto je potřeba přemýšlet, protože firma vám může vydělávat relativně málo, ale pak ji najednou prodáte za pár milionů, protože bude mít výraznou hodnotu pro nějakého investora. Vybudovat slušnou firmu by mělo jít během tří až pěti let. Třeba firma, která dosahuje zisku $ 400 000, může být prodána za $ 2 000 000. Někdy za mnohem více. Nebo vybudujete menší firmy, prodáte je a vybudujete další.
Když se zamýšlím nad postupným budováním finanční nezávislosti, vidím, že důležité je umět hodně ušetřit a také dobře investovat. Díky investování můžete celý proces s trochou štěstí výrazně urychlit. Investoval jsem třeba do nemovitostí, jejichž ceny v posledních letech vzrostly na dvojnásobek. Když máte podobné štěstí, jde to velmi rychle.
Maximalizujte, co vyděláte za hodinu práce (v zaměstnání i v podnikání), budujte hodnotu firmy (dá se později prodat), šetřete a co nejvíc investujte. Při troše štěstí se investice za pár let znásobí. Když to všechno zkombinujete, není zas tak těžké dosáhnout finanční nezávislosti.
Narazil jsem na průzkum, podle něhož přes 30 % majitelů malých firem v USA pracuje více než 10 hodin denně. Polovina z majitelů pracuje o svátcích a 15 % pracuje sedm dní v týdnu. A jaká je definice dne volna? 60 % majitelů považuje za volný den, když jsou k dispozici na telefonu, e-mailu nebo když pracují pár hodin z nějaké vzdálené lokality.
To mi něco připomíná… Někdy mám pocit, že když pracuji osm hodin denně, tak mám vlastně volný den. Dříve jsem byl často schopen pracovat dvanáct a více hodin denně (sedm dnů v týdnu). Třeba osm hodin v práci a pak čtyři až šest hodin doma (u televize s notebookem na klíně). Třeba jsem jen kontroloval e-maily, statistiky, kolik se vydělalo, objednávky apod. Ani mi to nepřipadalo jako práce, ale ona to v podstatě práce byla.
Když člověk buduje svoji pozici (finanční nezávislost), musí do toho dát hodně času. Žádný návod, jak vydělat milion dolarů za pět minut práce, neexistuje. Když si finanční nezávislost vybudujete, je už jen na vás, kolik času chcete věnovat práci.
Vložená námaha bude odměněna. Tvrdě pracovat nebudete věčně. Dostanete se do pozice, kdy bude na vašem svobodném rozhodnutí, jestli budete ležet na pláži nebo u bazénu, cestovat po světě, užívat si rodiny nebo rozvíjet nějaké podnikání jen pro radost. Nad tímto přemýšlejte, když jdete za svým cílem.
Je mnoho způsobů jak podnikat. Já dávám přednost podnikání na jistotu. Znamená to podnikat s minimálním rizikem finanční ztráty.
Ukážu na příkladu. Jeden ze způsobů podnikání je snažit se udělat nějaký super úspěšný model. Být nejlepší, největší, nejvíce prodat, vzít investory, venture capital, dostat se na burzu… Prostě nějaký velkolepý cíl, k jehož dosažení je potřeba už při rozjezdu investovat miliony dolarů. Podnikatelé se často zadluží nebo jinak nepřiměřeně riskují.
Podle mého názoru takto nad podnikáním přemýšlí hodně lidí, kteří začínají a ještě nemají žádné zkušenosti. Jenže hned od začátku se honí za nereálným cílem. V lepším případě ztratí obrovské množství času. Zkuste si najít nějaké informace v diskuzích nebo venture capital webech, kolika lidem se podaří kapitál získat a kolik úsilí je to stálo.
Psát business plány a jednat s investory je full time job, a to vše bohužel s malou šancí na úspěch. Investoři mají přísné požadavky a očekávají, že budete schopni dokázat, že vaše firma dosáhne během pár let obratu desítek až stovek milionů dolarů. Často také vidím, že tyto firmy zkrachují, protože nesplnily očekávání investorů. Přitom ale vůbec nemusely podnikat ve špatném oboru. Jen by se business musel dělat jinak.
Statisticky málokomu se podaří vytvořit druhý Microsoft, Google nebo Coca-Colu. Ale téměř každý může dokázat, co dělám já. Vytvořit systém, díky němuž i maličká firma vydělává slušný zisk. Šetříte náklady, nemáte žádné extravagantní cíle a firmu necháváte organicky růst bez velkého „tlačení na pilu“. Tomu já říkám budování firmy na celý život. Firmy, která bude dlouhodobě fungovat, vydělávat peníze a nebude vyžadovat tolik času na řízení.
Tento systém podnikání osobně doporučuji. Dokud to jde, nechte firmy růst a profitovat. Nepřidávejte žádné ztrátové služby jen proto, aby se zvětšily prodeje. Nepoužívejte reklamu, která stojí více, než přinese v zisku. Je přece úplně jedno, že je firma největší, pokud nedosahuje žádného zisku.
Zkuste takto podnikat a určitě vás to bude i více bavit. Nemusíte být v kanceláři od rána do večera. Nemusíte tolik tlačit na zaměstnance. Ať si pracují svých osm hodin denně bez přesčasů. Spokojení zaměstnanci ve firmě déle vydrží, není to jen o tom, kolik peněz vydělají.
Mnohem více času získáte i pro sebe. Když se budete nudit, můžete těch businessů rozjet více (jako to dělám já), nebo prostě nemusíte dělat nic a trošku si užijete života. Jde o to, že vám každý business zabere mnohem méně času. Když toho děláte více, mnohem méně na vás dopadne případná změna ekonomických podmínek, kdy nějaký perspektivní obor přestane být zajímavý.
Myslím si, že mít nějaký dobrý nápad pro podnikání vůbec není potřeba. Alespoň v mém případě se to bez nápadu obešlo.
Obě firmy, které jsem založil v USA, nezačaly žádným skvělým nápadem. V podstatě jsem ani neměl žádné znalosti v oborech, v nichž jsem začínal (zakládání firem a nemovitosti). Jen jsem přemýšlel, co bych tak mohl dělat.
Byl jsem v Nevadě a věděl jsem, že Nevada je jedním z nejpopulárnějších států na zakládání firem. Podíval jsem se na stránky společností zakládajících firmy, co vlastně nabízejí. Vybral jsem si jednu jedinou službu – zakládání korporací – a snažil jsem se přijít na to, kolik takové založení asi stojí, jestli můžu všechno zajistit sám, jestli potřebuji právníka, jaké jsou poplatky státu, kolik času mi činnost zabere, jaké formuláře jsou potřeba apod.
Pak jsem udělal jednoduché WWW stránky v Netscape Composeru. Upřímně řečeno, nejsem žádný programátor ani grafik. Základy HTML znám, mé znalosti však končí u toho, že umím udělat tabulku nebo HTML formulář odesílající obsah na e-mail. Takto jsem udělal první web. Vidíte v tom nějaký super nápad? Vše jsem udělal, jak nejsnadněji to šlo. V podstatě to byly na koleně udělané amatérské stránky obsahující jen to nejnutnější, abych mohl přijímat objednávky.
A z tohoto se rozjel business, ve kterém dnes vyřizujeme několik set objednávek každý měsíc a moje firma IncParadise je jedním z největších zakladatelů firem v Nevadě (v top 5). Již roku 2005 jsme dosáhli obrat $ 2 000 000.
Dnes už je náš business samozřejmě plný nápadů, abychom se odlišili od konkurence, ale to přišlo postupně. Zákazníci nám sami poradili, co a jak máme dělat. Stačilo poslouchat.
Když mi tedy někdo řekne, že by chtěl podnikat, ale chybí mu nějaký nápad, tak mu na to odpovím, že to je nesmysl. Žádný nápad není potřeba. Stačí něco rozjet a vylepšení implementovat za běhu. Dokonce si myslím, že takový přístup má mnohem lepší výsledky než teoretické vymýšlení nápadů, psaní business plánů, dělání předpovědí apod.
Nedávno jsem na blogu Xooglers.com četl příspěvek o meetingu, na kterém se Sergey Brin (jeden ze dvou zakladatelů Google) ptal zaměstnanců, co si myslí, že je v Google největším firemním nákladem.
Jedna odpověď byla zdravotní pojištění, další výplaty, servery, daně, elektřina, …
„Ne“, řekl Sergey, „jsou to ztracené příležitosti.“
Vysvětlil, že největším nákladem jsou produkty, které nejsou spuštěny, obchody, které nejsou uzavřeny, a tyto ztracené příležitosti ohrožují úspěch firmy více než jakákoliv jiná položka v rozpočtu.
Já se na to dívám podobně. Mám docela strach z takovýchto promarněných příležitostí. Někdy se podívám zpět na některé z mých podnikání a zjistím, jaký rozdíl udělala realizace úplné maličkosti. Když toho člověk dělá více a snaží se využívat každou příležitost, snižuje tak riziko, že se náhodou něčemu nebude dařit.
Je ale potřeba naučit se odhadovat, co jsou skutečné příležitosti, které se mají využívat. Jsou to takové příležitosti, u kterých na 100 % víte, že zvednou zisk firmy a náklady na implementaci jsou minimální. Na každou takovou příležitost se podívejte střízlivým pohledem. Kolik mě bude stát realizace? Kolik mi to přinese užitku během dvou, tří let? Čím větší může být zisk oproti nákladům, tím vyšší priorita pro realizaci.
Jak tyto příležitosti najít?
Mějte otevřené oči. Každý den přemýšlejte, co přinese největší hodnotu vašim zákazníkům. Pokud budete číst e-maily a se svými zákazníky jednat, dostanete spoustu inspirace. Pak přemýšlejte, kolik by stála implementace a jaký to přinese zisk. Když to bude vycházet dobře, tak myšlenku uveďte do praxe.
Několikrát jsem měl nápady na hodně složitá podnikání. Věnoval jsem jim spoustu času. Vytvářel jsem dokumenty, smlouvy, návody a postupy. Investoval jsem do nich stovky hodin práce – a nakonec jsem nevydělal ani dolar.
Jako opak mohu uvést své podnikání s koly (XYZBikes.com), které jsem rozjel po přestěhování do Kalifornie. Je to vlastně jen přesouvání krabic, nic víc. Ano, musel jsem zjistit, jak ty krabice přesouvat z Číny do USA, ale to nebylo nic těžkého. V podstatě jsem si přečetl jednu knížku o tom, jak dovážet do USA (John Tennant: The Maui CEO: Import from China, Sell on eBay, and Live Wherever You Want) a podle ní jsem podnikání rozjel. Dokonce dodnes používám stejné lidi na vyřizování cla, které autor knihy doporučil. V celém procesu bylo od začátku jen velmi málo mé vlastní přidané hodnoty. Dnes jsem už celé podnikání vylepšil a mám velké množství know-how. Ale šlo začít jednoduše.
Ta kola jsem začal dělat tak trochu z legrace. Přestěhoval jsem se blízko pláže. Na těchto kolech (beach cruiserech) denně jezdím, takže jsem si říkal, že by bylo pěkné to mít jako business. Kola v obchodech se mi zdála drahá, přišel jsem na to, že když je objednám z Číny, budou mnohem levnější. V jednoduchosti je krása! Čím jednodušší podnikání, tím lépe.
Není potřeba vymýšlet složité projekty, které pak pořádně nevydělávají. Stačí využít trochu znalostí ohledně Internetu, aplikovat je na nějaký obyčejný business a dosáhnout mnohem větších úspěchů s menším úsilím. Je potřeba použít selský rozum. Co mohu udělal, abych vydělal, když ostatní obchody s koly krachují? Moje podnikání funguje tak, že jsou má kola mnohem levnější díky vynechání prostředníků. Myšlenka je velmi jednoduchá. Složitější podnikání snáze rozjedete z jednoduchých začátků. Jde o to postupně se vše učit. Nevzít si obrovské sousto hned ze začátku.
Často mi přicházejí e-maily, ve kterých se mě čtenáři ptají, co si myslím o nějakém jejich konkrétním nápadu na podnikání, web nebo projekt. Dost často dotazy směřují k tomu, zda takový projekt může prorazit na trhu v USA.
Rád bych každému pomohl a po přečtení nápadu přes nějakou křišťálovou kouli určil, jestli váš nápad bude hodně úspěšný, nebo řekl, ať neztrácíte čas. Já to ale neumím a nedokážu říci. Moje přesvědčení je, že nejde ani tolik o nápad, jako o jeho provedení.
U většiny lidí vidím panickou hrůzu z toho, aby neprozradili někomu svůj geniální nápad. Já na toto nevěřím. I z tohoto důvodu bych nikdy po nikom nechtěl podepsat smlouvu o mlčenlivosti, než bych prozradil nějaký nový nápad, co chci dělat. Klidně si se mnou můžete povykládat o jakémkoliv novém projektu nebo nápadu. Nemám co skrývat a nebojím se, že by mi někdo něco ukradl. Těch nápadů je totiž vždy mnohonásobně více, než jsem schopen realizovat. Více než o nápadech je to v mém případě o realizaci. Ta rozhoduje o budoucím úspěchu a neúspěchu.
Věřím, že je možné dosáhnout úspěchu téměř v čemkoliv. Stačí dodržovat zásady, které popisuji, a něco musí vyjít. Třeba ne hned první nápad bude úspěšný, ale ten druhý už bude.
Lidé často říkají, že by nechtěli podnikat, protože s podnikáním je moc práce.
Ano, je to pravda. Pokaždé, když se rozjíždí nová firma, obnáší to obrovské množství práce a také stresu. Jakmile se ale jednou vše zavede, každý se naučí, co má dělat, získá se know-how a najednou je práce strašně málo (pro majitele). To trvá do doby, než podnikatel znovu vymyslí nějakou novou službu nebo změnu, která opět způsobí nárůst práce.
Každá změna ve firmě totiž znamená, že bude potřeba přeškolit lidi, sehnat nové zaměstnance, upravit pracovní postupy, organizaci práce, propagační materiály, informace apod.
Toto prvotní stresující období startupu se bohužel nedá přeskočit. Je nezbytné jím projít, aby se člověk vše naučil. Jakmile ale vše zvládnete, tak to, co bylo dříve považováno za problém, najednou problémem vůbec není.
Když jsem otevřel vlastní sklad kol pro XYZBikes.com místo používání fulfillment firmy, měl jsem hrůzu z toho, jak budu vykládat kontejnery. Dosud to za mě dělala fulfillment firma a najednou jsem to musel zvládnout sám.
Nevěděl jsem přesně, kde na to najdu pomoc. Podobně jsem nevěděl, kdo mi bude montovat kola. Kola přijdou v krabicích a někdo je musí složit. Nedá se na to zaměstnat zaměstnanec na plný úvazek, protože to je práce jen na pár hodin denně. Někdy je potřeba složit kol hodně, jindy zas jenom pár. Také jsem nevěděl, jak budu řešit různé problémy se zákazníky nebo s dodavateli. Každý problém a každá nová situace byly stresující, protože jsem je řešil poprvé.
Teď je to ale jinak. Už jsem většinou problémů prošel a na všechno mám nachystané řešení. Vím, komu zavolat na vyložení kontejnerů, mám i tým lidí do zálohy a dokonce to vyjde na polovinu než přes fulfillment firmu.
Vím, komu zavolat na smontování kol. I na to mám lidi v záloze. Mám je už vyzkoušené a vím, že pracují dobře a jsou k dispozici. Stačí zvednout telefon a někdo přijde, kdykoliv je potřeba.
Vím, jak řešit problémy. Na vše mám vytvořené postupy a pravidla. Už není třeba nad ničím složitě přemýšlet. Zní to primitivně, ale takto to v podnikání je. Řešíte malé problémy každý den. A z těch řešení poskládáte úspěšnou fungující firmu.
Ano, dalo to hodně práce všechno vymyslet a zařídit. Ale teď už vše funguje bez problémů. A o to v podnikání jde. Vymyslíte to tak, že po překonání počátečních problémů vše funguje čím dál snadněji. Dokud nepřijdou další změny…
I když jsem sám spokojený s tím, co dělám, rozhodně nedoporučuji každému, aby podnikal a měl vlastní firmu. Není to pro každého. Každý si to musí zvážit sám.
Každý den svého života se připravujete na okamžik, kdy budete velmi úspěšní. Můžete svůj život promarnit, nebo se na úspěch připravovat. Každý problém, který řešíte, pro vás představuje další zkušenost.
Začnete nový business a trvá to tři roky, než ho pořádně rozjedete. Pak možná zjistíte, že není úplně podle vašich představ. Třeba se vám business ani rozběhnout nepodaří. Nebo se změní podmínky a firmu musíte zavřít. Uděláte další business. Získáte další zkušenosti. A najednou – třeba u třetího podnikání – zažijete velký úspěch. Pointa je v tom, že cesta k dokonalosti vyžaduje hodně času. Je třeba mnoho zkušeností, jejichž získávání trvá dlouhou dobu.
A jak se pozná, že jste ty roky nepromarnili a že jste se skutečně na úspěch připravovali? Najednou zjistíte, že všechno jde strašně snadno. Také na své okolí budete působit dojmem, že vám jde vše úplně samo. Je to podobné, jako když se podíváte na profesionální hráče nějakého sportu, a máte pocit, že nejsou ani trochu zadýchaní, elegantně se pohybují a přitom podávají super výkony. Stejně tak to funguje i v podnikání.
Když se podívám zpětně na svůj život, tak jsem několikrát udělal docela radikální změny. Byly to změny, ze kterých jsem měl obrovský strach. Nechtěl jsem je dělat, protože jsem žil ve svém pohodlí a měl jsem obavu něco měnit.
To je ale dle mého názoru velká brzda vlastního rozvoje. Vidím to sám u sebe. Na něco si zvyknu a mám pocit, že to tak musí být. Prostě jsem zvyklý něco dělat nebo žít určitým způsobem. Ale přitom by šlo žít mnohem lépe, jen najít odvahu a udělat správné rozhodnutí. Je ale až příliš jednoduché najít si spoustu důvodů, proč by se změny dělat neměly.
Lidé jsou asi od přírody líní a nechce se jim zbytečně vyvíjet energii, když není 100% garantovaný výsledek. Ale v životě to je tak, že na 100 % není garantované vůbec nic.
Podnikatel musí sem tam něco risknout. Udělat změnu. Dostat se do situace, která je nová, neznámá a zároveň není moc příjemná. Ale když ji člověk překoná, zjistí, že se zase něco nového naučil a k něčemu to bylo. A nemusí jít vždy o to, že se mu daří. I neúspěch je pozitivní, i to je zkušenost.
Nejhorší je nikdy se o nic nepokusit. Často potkávám lidi, kteří dokážou dlouze vyprávět, proč něco nejde. Ale přitom s tím nemají vůbec žádnou praktickou zkušenost. Nikdy nic nezkusili, nikdy se neodhodlali něco risknout. Nikdy neudělali změnu ve svém stereotypním životě nebo pohodlí. Takoví lidé jsou jako jed. Když se budete o něco pokoušet, budou vás zrazovat. Ukážou vám důvody, proč něco nejde. Budou vás obírat o drahocenný čas. Ale přitom s tím, co chcete dělat, nemají žádnou konkrétní zkušenost.
Nikdy se od takových lidí nenechte odradit!
Čas od času mám příležitost osobně potkat lidi, kteří dosáhli velkého úspěchu. Absolvuji třeba nějakou večeři a během ní mám šanci strávit pár hodin s takovým člověkem a dozvědět se více detailů z jeho života.
Nedávno jsem byl na večeři s člověkem, který byl CFO (Chief Financial Officer) v několika významných amerických firmách. Říkal s úsměvem, že jeho kvalifikace spočívá v tom, že umí počítat do deseti a trošku logicky přemýšlet. Momentálně byl členem board of directors technologické firmy s obratem pět miliard dolarů.
Takové setkání je hodně inspirující. Náš hovor většinou skončí u stejné věci: když má člověk motivaci a skutečně chce, může dosáhnout téměř jakéhokoliv úspěchu.
Není to vůbec jednoduché. Obnáší to hodně práce, ale jde to. Tohle z těch lidí vždy cítím. A samotného mě to motivuje.
Nesmíte o svých cílech jen mluvit. Nesmíte hledat důvody, proč něco nejde. Nevzdávejte se a hledejte cesty, dokud nenajdete tu správnou, co vede k cíli.
Potkal jsem jednoho manažera, který pracoval pro velkého výrobce kol v USA. Teď má svůj vlastní business zaměřený na dovoz součástek na BMX kola. Ale nějak se mu nedaří a hledá práci. Navštívil mě již dvakrát v kanceláři s tím, že by pro mě chtěl pracovat.
Během našeho setkání jsem si všiml obrovského rozdílu podnikatelských kultur.
Moje firma je malá, ale vydělává peníze. I když jsem zariskoval s koupí vlastního skladu, pořád vše dává v celkovém a dlouhodobém pohledu smysl. Mnoho firem, které vyrábí nebo dodávají kola, chce být co největší, ale často mají problém s penězi. Používají přístup, který mi tento manažer perfektně vysvětlil.
Takto bych podle něj měl dělat podnikání s koly:
Můj styl naopak spočívá v selském rozumu. Během naší diskuze jsem se zeptal, jak chce zvednout prodeje. Vysvětlil mi, že přes prodejce kol, tedy přes malé obchody. Sám však přiznal, že je hodně těžké se do těchto obchodů dostat a stojí to hodně peněz. Spočítal mi, že na tom nebudu nic vydělávat nebo že budu možná dokonce i prodělávat. Ale že to má smysl, protože když jsou kola v různých obchodech, slouží to jako reklama a buduji tak značku. Podle výpočtů bych prodělal statisíce, možná miliony dolarů!
Z profitabilní firmy bych měl udělat firmu, co prodělává peníze, jen abych rostl? Nějak mi tento styl podnikání nesedí. Přidělat si práci. Prodávat mnohem více, řešit mnohem více problémů, extrémně se zadlužit… Proč?
Podobně by řešil i jiné problémy. Bavili jsme se o dovozech z Číny. Probírali jsme, jak Číňané často něco udělají trošku jinak, než dostali zadáno. Přijdou oranžová kola místo červených. Místo jednoho typu sedátka dají jinačí. Takové detaily Číňanům unikají.
Pan manažer by to vyřešil tak, že by do Číny často létal, nebo by tam byl po celou dobu výroby. Ptal jsem se, kolik by to stálo. Odhadem tisíce nebo i desítky tisíc dolarů! Museli bychom kola výrazně zdražit.
Znovu mi to nedávalo smysl. Dobře, přijde mi špatná barva. Ale nic se v podstatě neděje. Kola se i tak prodají. Takže přínos z návštěvy továrny v Číně by byl skutečně malý.
Ptal jsem se ho, zda velcí výrobci dostávají lepší ceny, než mám já. Řekl mi, že to, že se do Číny tak často létá a řeší se vše na místě, má za následek, že Číňané jim účtují ještě více než mně!
Všechno něco stojí. Budeš buzerovat Číňany, ať všechno dělají dokonale, a oni ti zvednou cenu na dvojnásobek. Toleruješ malé chyby, ceny máš nízké. Takže znovu – co má větší smysl?
Netvrdím, že nechci být úspěšný. Chci, aby můj business rostl. Ale musí to jít organicky a jednoduše, nemá smysl na to tlačit. Vždy můžu zůstat u malého businessu, který bude vydělávat, a ve volném čase můžu zkoušet rozjet něco jiného. Ale dělat business, který je sice obrovský, ale prodělává a mám s ním spoustu starostí – to mě neláká.
To je jedna ze zásad, kterou jsem se naučil od jednoho realitního agenta, jenž pracoval v mé firmě. Když začne nový pracovní den, musíte si nejprve určit priority práce.
„Dělej na tom, co ti nejdříve přinese výplatu (paycheck)!“
Nejdříve vyřizujte takové věci, které přinesou ihned peníze. Teprve poté dělejte další činnosti rozvíjející podnik.
Dává to smysl. Nejprve je potřeba postarat se o existující zákazníky, než začnete svůj business nějak dále rozvíjet. Třeba u svého podnikání bych měl nejdříve vyřídit všechny objednávky (to přinese peníze nejrychleji), pak vyřídit všechny dotazy od zákazníků (e-maily a vzkazy na telefonu) a až později vymýšlet další věci, jak třeba přinést více zakázek.
Stejné myšlení je možné uplatnit i na další strategické činnosti – marketing, rozvoj firmy, nové služby apod. Nedělat na tom, co se mi chce dělat, ale na tom, co skutečně přinese nejdříve zisk.
Můj agent aplikoval svoji zásadu takto:
Nejdříve se postaral o klienty, které již měl v tzv. escrow (měl podepsané kupní smlouvy o koupi nemovitosti a už jen vyřizoval půjčky, inspekce a jiné náležitosti pro uzavření obchodu). Poté se spojil s aktivními klienty, kteří kupují nebo prodávají nemovitost. A až měl toto všechno vyřízeno, teprve potom začal pracovat na tom, jak získat nové klienty. Vždycky chtěl mít jistotu, že se mu žádný obchod nerozpadne jen proto, že mu nevěnoval dostatek pozornosti. Postaral se o stávající klienty dříve, než začal shánět nové.
Asi to zní jako naprostá samozřejmost, ale je to něco, co musím docela často připomínat lidem, s nimiž pracuji. Každé podnikání potřebuje FOCUS na to, co je důležité (anglické slovo, které často používám, ale nevím, jak ho přesně přeložit – soustředění, zaměření, koncentrace).
Každý den je třeba překonávat rozptylování a soustředit se na takové činnosti, které vás přivedou nejdříve k výplatě.
Když rozjíždím jakýkoliv nový projekt, snažím se vymyslet, jak dosáhnout cíle s minimem investic. Zatímco se někdo snaží získat venture kapitál, já přemýšlím, jak něco rozjet a přitom neutratit moc peněz.
S tímto přístupem lze mít úspěšný business i z průměrného nápadu. Když jsem rozjížděl svůj realitní business, udělal jsem si vlastní web. Nebyl nejdokonalejší, ale pro ty začátky bohatě stačil. Za doménu jsem zaplatil $ 9, roční poplatek za hosting stál $ 60 a zbytek jsem udělal sám. Ostatní agenti si nechali weby udělat od profesionálních firem. Zaplatili několik tisíc dolarů a k tomu dávali třeba $ 100–$ 250 měsíčně za hosting.
Pro rozjíždějící se business může těch pár tisíc dolarů v nákladech navíc znamenat rozdíl mezi bankrotem a úspěchem. Tohle byl pouze příklad s webem.
Často jsem kolem sebe viděl, že agenti, kteří začali podnikat ve stejné době jako já, si okamžitě koupili nové auto („Přece nebudu jezdit nějakým obyčejným autem, co by si o mně pomysleli klienti?“), nové oblečení, nejvýkonnější počítač, PDA, krásné plnobarevné vizitky, drahé reklamy v novinách a časopisech. Automaticky počítali s tím, že čím více utratí, tím více vydělají („you have to spend money to make money“).
Když se zpětně podívám, jak byl kdo úspěšný, 90 % z těchto agentů odešlo z businessu a dělají něco jiného (třeba se nechali zaměstnat). Podnikání s nemovitostmi je velmi tvrdý business a hodně lidí to po jednom, dvou letech vzdá. Ale také jde o to, že lidé zbytečně utratí hrozně moc peněz, když začínají. Zadluží se a mají velká očekávání, že se jim investované peníze velmi rychle vrátí. Problém s každým novým podnikáním je, že dost často trvá dlouho, než se peníze začnou dostatečně rychle vracet. Když dokážete něco dobrého rozjet s minimem investic, peníze se vám velmi rychle vrátí. Bude vás to i více bavit a je větší pravděpodobnost, že přežijete počáteční těžké období budování businessu.
Na jaře roku 2003 jsem otevřel první miniaturní kancelář pro IncParadise.com (zakládání firem a jiné služby pro podnikatele) a o pár měsíců později jsem najal prvního zaměstnance. Do té doby jsem pracoval z domova a měl jsem pár klientů. Dnes jich mám přes pět tisíc.
Jednou z našich služeb je mail forwarding, tedy přeposílání pošty. Zákazníci si založí firmu v Nevadě a poté mohou využít naši adresu pro přijímání pošty. Podobné služby nabízí hodně firem, které mají vlastní prostory k podnikání (obchody jako Mailboxes Etc.).
Když je některý z těchto obchodů hodně úspěšný, má sto padesát až dvě stě klientů; ty největší okolo tří set zákazníků. Náš mail forwarding má dnes přes třináct set klientů. Jsme asi největší firma na přeposílání pošty v celém Las Vegas. Přesto mi veškerou práci dělá jeden jediný zaměstnanec, kterého využívám ještě i na jinou práci.
To vše funguje díky tomu, že jsme vytvořili systém, abychom minimalizovali práci spojenou s tímto podnikáním. Například zákazníci v USA jsou navyklí volat na telefon a ptát se, jestli jim přišla nějaká pošta. Když máte padesát zákazníků, vyřídíte dotazy snadno. Když jich máte tři sta, tak už je docela problém, když vám přibudou průměrně tři stovky telefonátů měsíčně.
Vyřešili jsme to tak, že každá obálka, co přijde, se zadá manuálně do systému. Klientovi se okamžitě pošle e-mail upozorňující na novou poštu. Stejná informace se zaznamená na klientově účtu, do něhož se klient může zalogovat a zkontrolovat, co mu všechno přišlo.
Tímto se vyřešil problém s telefonáty. Lidé přestali volat. Těm, co volají, řekneme, ať se přihlásí ke svému účtu, což je rychlejší, než jít hledat do jejich boxu a zjišťovat, co jim přišlo.
E-mail s informací o každé nové obálce jim řekne, jestli nám dluží peníze na poštovném a jak službu zaplatit. Také dostanou informaci, na jakou adresu bude dopis poslán. Postupně jsme totiž přidávali další funkce podle toho, na co se klienti ptali. Volali třeba kvůli tomu, kolik mají u nás peněz na poštovné, nebo kam jsme jim dopis vlastně poslali. Tímto se znovu zredukoval počet telefonních hovorů.
Teď přijde klientům e-mail, jakmile jim poštu posíláme. Sami si mohou nastavit, kdy a jak chtějí zásilky přeposlat, nebo mohou posílání pozastavit, pokud jsou třeba na dovolené. To vše zcela automaticky prostřednictvím online formuláře.
Myslíte si, že jsem věděl, jak by měl systém fungovat, když jsem začínal? Ne, neměl jsem tušení. Jen jsem se snažil eliminovat to, co nás zdržovalo.
Mohl bych se rozepsat, jaký máme systém pro naše zákazníky, kteří si přes nás zakládají firmu. Přes pět tisíc zákazníků využívá každoročně průměrně dvě až tři naše služby. Znovu jsme řešili, jak klienty automaticky upozorňovat. Jak řešit, když zákazník změní e-mail a upozornění mu nepřijde apod. Každá minuta, co se takto ušetří, znamená obrovské úspory pro firmu.
Ve výsledku teď moje firma vypadá jako super business, ale prošli jsme zdlouhavým procesem, který zabral spoustu času. Náš systém nám teď šetří obrovské množství peněz.
Podobný přístup však lze implementovat i na jiná podnikání; myslím si, že je to relativně jednoduché.
Nepodnikám pouze v jediném oboru. Vždy jsem dělal několik činností najednou.
Když jsem přijel do USA, neměl jsem moc peněz a věděl jsem, že mi nezbývá jiná možnost než být schopen začít vydělávat. S podnikatelskými vízy jsem nemohl pracovat jako zaměstnanec, takže jsem věděl, že nemám jinou možnost než podnikat a být úspěšný.
Z vlastní zkušenosti vím, že se člověk může snažit sebevíc, ale vždy mohou nastat takové události, které zhatí i ten nejlepší úmysl.
Obor, v němž podnikáte, se stane neperspektivním, objeví se nějaká velmi dobrá konkurence, ekonomika celé země upadne do recese apod. To se mi ostatně stalo v roce 2001, kdy jsme vyvíjeli software pro Internet, a po pádu akcií na burze NASDAQ jsme ztratili 95 % zákazníků, co zkrachovali nebo prostě ztratili venture kapitál a investory. Vše vypadalo fantasticky – a najednou přes noc nikdo nechtěl mít nic společného s čímkoliv na Internetu.
Takových důvodů k neúspěchu může být hodně. I když vyvinu maximální úsilí a udělám vše podle nejlepšího svědomí, stejně z 50 % nemohu okolní podmínky nijak ovlivnit a mohu je jen těžko předpokládat.
Také nikdy nevíte, který obor se během pár let může stát velmi úspěšným. Někdy stačí jen vytrvat a z průměrného podnikání se stane zlatá žíla.
Když jsem rozjel společnost na zakládání firem IncParadise.com, několik měsíců to vypadalo, že to vůbec nepůjde. Zakládal jsem jen pár firem měsíčně a měl jsem chuť to vzdát. Pak jsem náhodou přišel na to, jak dělat lépe marketing na Internetu, a došlo ke zlomu. V každém oboru fungují jiná pravidla.
Právě to je důvod, proč rozjíždím více věcí najednou. Když něco půjde špatně, dalšímu podnikání se třeba dařit bude. Tím, že člověk dokáže dělat ve více oborech, se velmi efektivně snižuje riziko. Ne každý nápad, který realizuji, se stane úspěšným. Nemám žádné magické schopnosti a spousta projektů, o nichž jsem si myslel, že budou úspěšné, nakonec vůbec nevyšla. Ale protože toho dělám víc, nemusí mě to tak mrzet. Kdybych dělal jen jeden projekt a neuspěl, tak bych to určitě nesl hůře. Takto se mohu zaměřit na něco jiného a spokojeně funguji dál.
Jak nemovitostem, tak zakládání firem se dařilo. Podnikání šlo tak dobře, že jsem vydělával částky, o kterých se mi ani nesnilo. A pořád jsem viděl, že to jde nahoru téměř každý měsíc. Dlouho byl zisk obou společností půl na půl. Ale pak nastala změna. Přišla hospodářská krize a trh s nemovitostmi se skoro zastavil. V Las Vegas se najednou prodalo o 75 % méně domů měsíčně než o dva roky dříve. Příjmy z nemovitostí výrazně klesly.
Byl jsem tedy rád, že dělám i korporace. Kdybych dělal jen nemovitosti (a jednu dobu jsem nad tím skutečně přemýšlel – chtěl jsem business na zakládání firem prodat a věnovat se jen nemovitostem), byl bych zaplakal. Stěží bych měl na zaplacení normálních nákladů, spíše bych jen tak přežíval. Což byl v té době asi osud většiny realitních firem v Las Vegas. S tím, že je na tom trh tak špatně, se prostě nedá nic dělat. Ať už pracujete v jakémkoliv oboru, jsou to podmínky, které nelze ovlivnit.
Někdy je to k zbláznění, dělat více věcí naráz, ale v těchto chvílích jsem velmi rád, když mám příjmy z více zdrojů.
I když často píšu o tom, jak investovat například do nemovitostí nebo do podnikání, tak za nejdůležitější považuji investování sám do sebe.
Když se cokoliv stane s vaší firmou, zaměstnáním, investicemi, tak jediné, co vás zachrání, je vlastní schopnost postavit se znovu na nohy.
Čím více toho budete umět (praktických znalostí, ne jen nějakou teorii), tím lépe se budete schopni přizpůsobit změnám.
Čím více jazyků umíte, tím lépe. Schopnost dobře mluvit a psát nějakým jiným jazykem než češtinou vám radikálně rozšiřuje možnosti.
Čím více jich máte, tím lépe. Je dobré být v něčem odborník, který je na špičkové úrovni. Ale také není špatné mít v zásobě nějaké jiné schopnosti. Lidé, kteří dokáží více věcí, jsou mnohem více žádaní než někdo, kdo umí jen jednu věc. Vývoj jde kupředu a jistě nechcete za pár let zjistit, že to jediné, co umíte, už nikdo nepotřebuje.
Nemusí jít pouze o pracovní zkušenosti. Stačí mít různé koníčky nebo zájmy. A z nich se jednou může stát seriózní zdroj příjmů.
Každá větší životní změna je stresující, ale zároveň vám dodává zkušenosti. Stěhování, život nebo studium v cizí zemi nebo v jiném městě, to všechno pomáhá vytvářet schopnost adaptace. Když pak nastane nějaká změna a vy ty zkušenosti máte, dokážete se mnohem lépe a rychleji přizpůsobit.
Nesmíte zakrnět. Já sám vítám změny a nové zkušenosti. I když je velmi stresující pouštět se do něčeho neznámého, tak to, že tím projdete, vás velmi posílí. A když do podobné situace přijdete znovu, dokážete ji daleko lépe řešit.
Skoro v každém novém podnikání jsem byl v situaci, kdy se se mnou chtěl nějaký potenciální společník na byznysu podílet, ale později si to rozmyslel. Často šlo třeba o to, že nápad se dostal z počátečního stadia a bylo třeba investovat trošku peněz nebo skutečně začít něco dělat (místo pouhého snění a vykládání, jak to bude super).
Přesně v tom okamžiku mi najednou člověk, co to se mnou měl dělat, sdělil nějakou výmluvu, proč to už dělat nechce. Když mluvím o investicích, tak mi věřte, že dělám všechno extrémně nízkonákladově. V minulosti jsem investice plánoval ještě opatrněji než dnes. Částky se pohybovaly ve výši pár desítek tisíc korun. Vždy jsem se snažil nabízet jen takové obchody, ze kterých by měly obě strany užitek. Dával jsem stejně férové nabídky, které bych chtěl sám dostávat.
Jednou jsem nabídl partnerovi z USA spoluúčast na softwarovém projektu. Měl do něho investovat pár tisíc dolarů. Nejdříve chtěl, ale pak mi sám řekl, že v tom nevidí budoucnost. Uběhlo ale půl roku a všechno se změnilo.
Byl jsem tehdy v Miami. Na návštěvu tam přijel generální ředitel velké barterové burzy jen kvůli mně a našemu softwaru. Vytvořili jsme asi první webový software na světě pro řízení barterové burzy. A firmy nám doslova trhaly ruce. Byli jsme v pravý čas na pravém místě.
A protože jsem tehdy byl v USA spíše na takové dlouhodobé dovolené než pracovně, neměl jsem ani pro obchodní jednání s ředitelem burzy žádnou kancelář. Požádal jsem tedy toho Američana, jenž se mnou nechtěl investovat, jestli bych mohl použít jeho prostory. Ten byl nadšený, považoval za velkou poctu, že ředitel firmy, pro kterou on tehdy pracoval jako barterový broker, přijede do jeho kanceláře. Za sedm let fungování se mu nikdy nestalo, že by ho osobně potkal, byl z toho úplně unesený.
Po té schůzce vypadal velmi smutně. Říkal, že odmítnutí účasti na tomto projektu byla největší chyba, jakou kdy udělal. Podobná situace se mi stala ještě vícekrát v jiných podnikáních.
Ale zpět k barterovému softwaru. Zisk z prodeje jedné licence činil asi trojnásobek částky, kterou měl partner investovat. A těch licencí jsme prodávali desítky. Náš problém nebyl prodat, spíše to celé vůbec zorganizovat. Ale to je jiný příběh. Byli jsme mladí a nezkušení.
Podobně jsem nabídl v roce 2004 svým nejlepším agentům spoluvlastnictví realitní firmy MillionSaverHomes v Las Vegas. Tehdy jsme pracovali pod hlavičkou jiné firmy (agenti v USA vždy musí mít licenci a pracovat pro nějakého brokera, který za ně zodpovídá). V té době jsem uvažoval o získání brokerské licence a založení vlastní firmy. Měl jsem malý tým realitních agentů, kteří již pro mě pracovali. Většinou to funguje tak, že team leader přináší nové zákazníky (hledal jsem je přes Internet) a agenti se pak se mnou dělili o provize ze zrealizovaných obchodů.
A protože agenti věčně nadávají (to je normální), že chtějí více, nabídl jsem jim spoluvlastnictví firmy. Abych nemusel poslouchat stížnosti, nabídl jsem jim možnost stát se spolumajiteli. Investice byla v řádu deseti, dvaceti tisíc dolarů. Bylo to vypočítáno tak, že během roku vydělají investovanou částku zpět v zisku firmy. Všichni do toho chtěli jít. Ale pak se nemohli rozhodnout. A jen zdržovali a zdržovali. Nejdříve jsem byl frustrovaný. Pak jsem byl ale rád, že nenašli odvahu. Trh rostl tak, že kdyby se mnou investovali, vrátila by se jim celá částka během asi tří, čtyř měsíců. Když to pak viděli, byli z toho docela v depresi.
Takových příkladů mohu uvést více. Častokrát jsem něco rozjel a potencionální společník ohrnul nos, protože se mu to podnikání nezdálo dost dobré. A pak raději vycouval. Často mě to stálo hodně času, schůzek, jednání, energie, zdržování, domlouvání… Mám z toho však jedno ponaučení:
Když něčemu věřím, nenechám se odradit a pokračuji v podnikání. S partnery, nebo bez nich.
Skoro žádné podnikání nevypadá hned od začátku růžově. Vždy je tam velká nejistota. Ale i když to odradí každého, tak to neznamená, že se jedná o špatné podnikání. Stačí jeden člověk, který vydrží a dotáhne to do konce. Jeden jediný člověk je dost. A pak je ohromné zadostiučinění, když je podnikání úspěšné a vy vidíte protažené obličeje lidí, kteří svým vlastním rozhodnutím přišli o příležitost.
Hodně emigrantů dosáhlo velkého úspěchu. Mám teorii, podle níž to souvisí se způsobem přemýšlení.
Představte si, že prodáte své auto a byt. Vezmete, co se vejde do dvou kufrů (což není moc věcí), a odjedete do zahraničí (třeba do USA). Z toho, co jste prodali, máte nějaké peníze. Třeba dvacet tisíc dolarů. Když budete žít hodně skromně, tak vám to v cizině vydrží na rok života. Nesmíte však zapomenout, že musíte koupit spoustu nezbytností pro svůj život. Nádobí do domácnosti, auto pro dojíždění do práce, nábytek apod. Víte, že nemáte žádný zajištěný příjem a všechno stojí jen na vás.
Zkuste se do této situace vžít. Zkuste si představit, jak člověk v takovéto situaci přemýšlí o každém rozhodnutí. Asi to není o tom koupit si iPhone nebo podobnou blbost. Musíte přemýšlet o každém kroku, aby se utratilo co nejméně peněz (ty jsou nutné na přežití), a přitom jste rozjeli úspěšnou firmu. Je to jak sázka do loterie – kdo má vědět, co bude mít úspěch?
Nezbude pomyšlení na jakékoliv rozptylování. Musíte se soustředit jen na to, co je důležité. Máte vyhlídky buď na úspěch, nebo na to, že se vrátíte po třech letech zpět k rodičům a nebudete mít vůbec nic. Nesmíte extrémně riskovat, protože nechcete zůstat na ulici. Nerozhazujete peníze za zbytečné firemní nebo osobní náklady. Neděláte spekulativní investice, protože na spekulace se nedá spolehnout. Jdete krok za krokem a na jistotu.
To je můj příběh. Když jsem letěl do Ameriky, tak jsem přemýšlel o podnikání úplně jinak. Mám pocit, že až dnes to vidím naprosto jasně. Teprve moje zkušenosti mi otevřely oči. Vidím jasnou cestu, kterou je třeba se vydat, aby byl člověk úspěšný. Krok za krokem. Je to samozřejmě ovlivněno mojí vlastní životní cestou. Kdybych začínal s miliony, budu mít zcela rozdílné zkušenosti. Kdybych zůstal v pohodlném životě v ČR se spoustou rozptylování, vidím to zase jinak. Ale nyní mám díky svým zkušenostem jasno, co je důležité a co není. A nebál bych se zopakovat stejnou věc znovu. Myslím, že podobným způsobem myšlení prochází hodně emigrantů. A že ta změna způsobu myšlení je recept na úspěch.
Když jsem s manželkou přijel v roce 2001 do USA, měli jsme našetřené nějaké peníze. Nebylo to tak, že bych byl úplně bez ničeho. To bych si ani netroufl. Věděl jsem, že když budeme žít skromně tak rok, možná i déle, přežijeme, aniž bychom něco vydělávali.
Vždy jsem ale věřil, že největší cenu nemají peníze, ale schopnost peníze vydělat.
Sebevědomě jsem si říkal, že jsem adaptabilní a že mě můžou vložit do jakéhokoliv prostředí a během třech měsíců začnu vydělávat peníze. V tomto případě to nebyly tři měsíce. Trvalo to půl roku a já jsem z toho byl docela nervózní.
Přesto jsem věřil, že jednou přijdu na to, jak být úspěšný. Je třeba využít každý den svého života a stále se učit – ve škole, z knížek i na základě praktických zkušeností se zrealizovanými projekty. Budovat si své vlastní schopnosti, protože to je něco, co vám nikdo nikdy nevezme. Nezůstat v práci, která vám nic nedává – kromě výplaty.
Dokud se vzděláváte a získáváte zkušenosti, je jedno, zda podnikáte nebo jste zaměstnanec. Ale pořád musíte růst a zdokonalovat svoje schopnosti. Pokud někdy přijdete o všechno, můžete se vždy znovu postavit na nohy.
Teď už víte, že v mém případě všechno dopadlo dobře. Ale když jsem začínal, nebyl jsem si příliš jistý. Americká ekonomika byla v recesi. S podnikáním na Internetu, se kterým jsem měl zkušenosti, to nevypadalo dobře. Jakýkoliv projekt, který souvisel s Internetem, byl považován za špatný.
Věděl jsem, že musíme začít skromně, protože jsem netušil, co nás čeká. Možná jsem zas tak skromný být nemusel, ale já jsem raději opatrný.
Toto byla moje první kancelář a můj pracovní stůl zhruba po dobu prvních šesti měsíců. Nechtěl jsem utratit ani za stůl, protože jsem věděl, že se budeme stěhovat a že to je zbytečné utrácení. Bydleli jsme ve čtvrti, kde každou noc někoho zatýkali policajti. Ale bylo to nejlevnější ubytování, co jsem byl schopen najít – stálo pouze $ 375 měsíčně.
Někteří moji známí z realitní školy, co přijeli také do Las Vegas (třeba jeden kamarád z Guamu nebo přátelé z jiných států USA) začínali s ještě méně penězi než my, ale okamžitě si pronajali pěkné byty za $ 850–$ 1 000 měsíčně. Možná v těch stejných apartmentech bydlí dodnes. Ale já jsem věděl, že to je jen dočasné ubytování, tak proč zbytečně utrácet peníze, když je můžu použít na downpayment (základní splátku) bytu, který si sám koupím? Na downpayment stačilo zhruba $ 5 000, které jsem při troše nepohodlí v malém bytě ušetřil na nájmu.
Mé první auto v USA, které jsem koupil za $ 2 300.
Tolik k mým začátkům. Po šesti měsících se nám začalo dařit. Dělal jsem virtual tours, pak jsem rozjel business s realitami a se zakládáním firem. Koupil jsem vlastní byt. Měl jsem sen vydělat co nejvíce, abych mohl koupit více nemovitostí, a to také postupně dělám. Začal jsem v malém a postupně rostu.
Otevřel jsem malou kancelář a zaměstnal prvního amerického zaměstnance. Vydělané peníze jsem investoval do nemovitosti. Tu jsem ještě pronajímal, ale později jsem kupoval nemovitosti už jen jako sídla pro své firmy.
Složili jsme nábytek a začali podnikat. Ani ne o rok později došlo k rychlému vývoji.
Koupil jsem první komerční nemovitost (malou kancelář)…
…pak další nemovitost, větší kancelář, do níž jsem přestěhoval svoji firmu.
Následně jsem koupil pozemky a dům na Floridě, kanceláře v Memphisu a v Kalifornii.
Kanceláře v Memphisu…
Kanceláře v Kalifornii…
Získal jsem hodně zkušeností s tím, jak shánět nájemníky a jak řešit problémy. Nemovitosti mi výrazně pomohly k úspěchu. V USA je tolik příležitostí, jak investovat a získat finance, že to je skoro přehlcující. Jen o investování do nemovitostí bych mohl napsat samostatnou knížku. Ale to třeba někdy příště.
Chci říct jen to, že za pár let se mi podařilo vybudovat prosperující firmy a investovat tak, že jsem finančně nezávislý. Pracuji na projektech, protože se mi na nich chce pracovat. Užívám si života, cestuji po celém světě a dělám, co chci. Vím, že mám zaměstnance, na které se můžu spolehnout. I když se v kanceláři neukáži celý rok, firma stále funguje.
Vděčím Americe za tu příležitost, kterou jsem zde dostal. Je neuvěřitelné, jak vás lidé vezmou mezi sebe. Vůbec nemáte pocit, že jste cizinec. Je to skvělá země na podnikání. Doopravdy si myslím, že lepší země v tomto ohledu neexistuje.