11

Je kostel, kde při trošce štěstí může bohatý kupec obcovati pobožnostem po boku šlechticů, a ten kostel se nazývá Svatý Jakub. – Rozumí se: setkání urozených lidí s prosťáčky se nepřiházejí každého dne, rozumí se, že kramář může s podobným štěstím počítat jen při zvláštních slavnostech…

Hospodář od Žáby přemýšlí takto o svých vyhlídkách, láme si hlavu, vysílá na zvědy chytrého služebníka, pletichaří a konečně se dopátrá, že se pan Petr pozítří vypraví do svatojakubského kostela. – Proč ne? Proč by se lidské pokolení aspoň jednou za rok nemělo rozpomenouti, že jsme všichni stvořeni z bláta a z hlíny?

Dobrý kupec Reichert cítí, že odtud bude všechno snadničké. Zdá se mu, že velká část věci je již vykonána.

Zamne si tedy ruce, potěžká měšec, setře peříčko s rukávu a pospíchá ku své choti.

„Milá ženo, pozítří půjdeme k Svatému Jakubu, ale to ti povídám, musíš se držet vznešeně! Tvůj náhrdelník má cenu devíti vesnic, nezadávej si tedy nadbíháním té urozené havěti! Stůj na svém místě, stůj zpříma! Pokyň na pozdravení kramářek, pokloň se lehounce šlechticům. – Doneslo se mi, že nás chce vyhledat ten chuďas purkrabí Petr. Dej mu na srozuměnou, že kupecké mravy jsou lepší než způsob vojenské chásky, dívej se přimhouřenýma očima, drž lokty pěkně vzhůru a ani nešpetni!“

Paní Angela na znamení poslušnosti políbí svému choti ruku, zardívá se, je šťastna, všechno slibuje, ale sotva se za hospodářem zavřely dveře, již se obírá vlastními záměry. – Zavolala jednu ze svých služek a praví jí takto:

„Jdi do jakubského chrámu, vyhledej kostelní sluhy, rozděl jim tento váček a nevracej se, pokud ti nepřislíbí, že mě pozítří uvedou do kostela jako urozenou paní. Očekávám za ty peníze, že přede mnou budou kráčet pozpátku a že budou šoupat nohama. Dále očekávám, že kolem nás udrží drobet volného místa.– Co, máš oči na šťopkách?

To je, miláčku, takhle: Hospodář se sejde v kostele se vznešeným purkrabím a já s pannou, která ti bude jednou rozkazovat. – Nedivím se, že jsi zaražena, vždyť znáš jen ledabylý mrav, jsi pouhá prosťačka, ale tvá paní ti přece svěřuje krásný úkol: Jdi, postarej se, aby kolem mého místa nebyla tlačenice, a aby chrámoví sluhové uvedli dceru purkrabího, pana Petra, po můj bok!“

Služka byla vtipnější než se Angele zdálo: Vyřídí věc do poslední tečky a ještě jí zůstane za nehtem dobrých pár plecháčků. – Kramářova choť nemá však o ušetřených brakteátcích ani potuchy, kramářka služku chválí, celou sobotu ji chválí, celou sobotu přerovnává truhlice a v neděli je krásně ustrojena. Když zazněl zvon, obrátila se žena k Reichertovi: „Je čas,“ pravila. „Zavolej našeho synáčka, naši útěchu v stáří! Zavolej také pachole, které ti nosívá kožich, a nechť jsme již venku!“

Reichertovi byla malá dušička. Poznával, že se zapletl. Poznával, že mu nic nepomůže.

Prosím vás: Před ženou se to mluví! Člověk se vychloubá, slibuje hory doly, tluče se do prsou, ale když se má hádat s pyšným šlechticem, zdřevění mu jazyk…

Krátce a bez dlouhých řečí: Reichert nevyjednal ani zbla! Stanul před pánem, rozkročil se, pohlédl na jeho ostrý nos – a sbohem, plány, sbohem, odvaho, sbohem, řeči má!

Při setkání nebyl pan Petr skoupý na slovíčko: „Copak mi, kramáři, neseš a proč divně stojíš? Neproběhl pod tvým rozkrokem kozel?“

Potom se dal králův lovčí do chechtotu a stáhl Reichertovi čepici na ucho. Kupci zní ten výsměch doposud v paměti.

„Sladký Kriste, útočiště hříšníků, se mnou je amen, amen, amen!“

S tím slůvkem na rtech, s rukou na kapsáři, s jednou nohavicí ne dost upjatou a s druhou ne dost volnou šoural se kupec ze dveří.

Když vyšel se ženou a se synáčkem na dvůr, poklonili se jim čeledínové a správce skladišť jim přál, aby v klidu, k radosti a ku spáse duše slyšeli slova zvěstování. I nesla se kupcova žena jako pávice; syn, který se nazývá Filipus, jde jako páv, ale Reichert má těžkou hlavu.

„Bože, Bože, já bych se radši neviděl!“

„Co to říkáš?“

„Povídám, ženo, že člověk nemá pokoušeti osud. – Co, abychom se pěkně v pořádku vrátili?“

„Příteli, umím mluvit se šlechtici. Já ti neudělám hanbu! Jen pojď, jen přidej do kroku!“

Šli tedy dál. Šli k radosti křesťanského světa a k radosti všech kupců. Byla na ně krásná podívaná: