„Můj pán, můj vévoda a vladař nad životem je v dobré míře! Dovoluje mi, abych si kapánek protáhl údy a abych se proskočil!“
Bláznivá proháňka přicházela Kmitasovi právě vhod. Síly se mu vrátily a při zahálce cítil takový stesk a takový nepokoj, že si hryzl pěsti. Pan Petr, pokud jde o jídlo, lidem přál a kuchaři směli tu a tam hodit do Kmitasova korýtka hned neobranou kost, hned kus sýra. Kmitas tedy šlechtice miloval a chtěl se mu odvděčit. Kdesi v hloubi Kmitasovy paměti tkvěla vzpomínka na chválu, které se mu dostalo, když metal kozelce před králem. – S tou hasnoucí a zaněcující se myšlenkou vyrazil Kmitas z ohrady. Hopsá, skáče, letí k pánům, vydává skřeky, houká jako sova, víří zprava nalevo a zleva doprava.
Bůh mně buď milostiv, kupec se polekal. Je mu nanic, věří, že Kmitas vyrazil z pekelné temnoty. – Mohl se při takové podívané zdržet šlechtic smíchu? Nikoliv. Chechtal se z plných plic.
Tu předstoupí před šlechtice Filipus a osloví ho: „Urozený pane, počínáš si podle divného zvyku. Nevidíš, že můj otec je stár? Přestaň se posmívat! Chceš-li se však rozveseliti, poskytni mi příležitost, abych ukázal, co svedu.“
Pan Petr nedává mladíčkovi žádnou odpověď. Obrátil se k služebníkům, ukázal na Kmitase a řekl hlasem, který přerýval smích:
„Dost, dost! Vemte biče a zažeňte to milé stvoření, nebo se zalknu!“
Po těch slovech se kupec díval trochu vyčítavě; Filipus stáhl obočí, ale pacholci z loveckého hrádku dbají jen o svého pána.
Královský lovčí se směje? Dobrá, pak je všechno v pořádku! Pak je spokojen a naše žertování se mu líbí. Jen tedy houšť, čiňme se! Víc, víc, víc! Kdo upadl, ať sebou nyní tříská, kdo se pousmál, ať se šklebí!
Při honičce dopadaly rány zlehounka a Kmitas uhadoval, že jde jen o hru, a že mu ta hra skýtá příležitost, aby ukázal, co umí. I vznesl se do korun platanů a skákal se stromu na strom a s větve na větev.
Když se pacholci unavili, když došel lovčímu smích a když se Filipus stále neměl k řeči, ujal se slova kupec Reichert. Mluví, šlechtic mu naslouchá s nakloněnou hlavou a s přimhouřeným okem. – O čem je řeč? Kupec vykládá o setkání v kostele, pronáší zajíkavou omluvu, kterou mu našeptala jeho paní choť, chce se vyjádřit, rudne, metá hněvivé pohledy na synka, který si vede zpupně a který nepožádal o prominutí.
Když byl Reichert v nejlepším, když se nejméně nadál nových příhod, když jeho duše planula, když se mu všechny síly usadily na jazyku, když visel na slově, když byl slep a hluch k světu, když pohledem, který nevnímá, hleděl jen na ostrý nos pana Petra, snesl se s výšky třiceti stop Kmitas a dopadl těsně vedle něho. Žuchlo to, jako když ďábel rozdupává duši a chudák Reichert opětně ztratil nad sebou vládu. Rozhodil ruce, otevřel ústa; z těch úst se vydralo vyjeknutí a potom křik tak žalostný, tak vyděšený, tak úzkostný, že až srdce usedá.
Pan Petr a jeho pacholci si nemohli přát lepší zábavy, ale Filipus smýšlí o věci jinak. Je rozhněván, zlost škube jeho čelistí. Všechen svůj majetek: bílou sobolinu, sněžné zajíčky, drahá roucha, všechno by dal za dobrou ránu.
Chce se pomstít, napíná luk.
„Příteli, počestný synu počestného kupce, nech luk na pokoji! Sluhu ať bijí sluhové! Dostane pětkrát deset ran a ty se upokoj!“
Potom se pan Petr obrátil ke kupci Reichertovi.
Dotýká se ho, klepe mu na ramena, obchází jej, ale na celé postavě nevidí nic než směšnost.
„Jakým pekelným úradkem se stalo,“ ptá se Petr své duše, „že se tenhle ubožák králi nezprotivil?“
Dále promluví Petr hlasem a řekne:
„Dosti! Jsem syt vyražení. Přineste džbánek dobrého vína, ať se hospodář z domu U žáby drobátko posilní!“
Když drží džbánek v ruce, podá jej šlechtic kramáři s těmito slovy:
„Pij, okus ze džbánku! Víno mi daroval král, rozšiřuje tedy srdce.“
Pan Petr potlačil již veselost, chce zapomenouti na počínání kupcova syna, vlídně s kramáři rozmlouvá, ale Filipus myslí na pomstu. Je jist, že šlechtic sehrál s Reichertem špatný kousek. Domnívá se, že věc byla připravena na potupu dobrého kupce a touží tu potupu smýti. Vzal luk, vykročil, vstoupil mezi stromy a jde, krade se k psinci.
„Stůj! Kam máš namířeno? Vidím, že jsi skryl za zády luk a že jsi povytáhl krátký mečík!“