předmětu, dal obřadník znamení, aby pážata obstoupila toho, kdo směl do té chvíle mluviti. Jedno páže zvedlo tedy kupcův rukávec, druhé mu podalo tesák, třetí, smýkajíc svými špičatými střevíci a kráčejíc pěkně pozpátku ukazovalo udiveným kupcům, kde nechal tesař díru.
I odtáhli kupci se zmatenou tváří a nikdo z nich nevěděl, kterak pochodili. Cisterciák Heidenreich a mnozí mužové slynoucí rozumem vyložili jim však králova slova v příznivý smysl.
Důvěrnost
Král lovil v krásných končinách, kde vtéká Mže do řeky Vltavy. Lovil v doubravě, lovil v černých lesích. Když vzešly červánky, byl již unaven. Podal luk panu Petrovi, vrátil se na zbraslavský hrádek a sedí u večeře.
„Králi, mé komory jsou jak když je vymete. Mám kousek slaniny, chléb a sýr. To je věru bídná večeře.“
Král poklepává prstem na okraj talířku. Je mu veselo.
„Petře, dobrý lovčí, jídáš každý den ze zlata?“
„Šlechtici dostačí jen stříbro a tohle je, pane, tvůj talíř. Přibiji jej na stěnu nad lavici, kde jsi seděl. Bůh ochraňuj každého, kdo by naň pohlédl bez uctivosti!“
Král dojedl. Lovčí probíjí talíř. Třemi ranami jej upevňuje na zeď.
„Jsi, Petře, pyšný šlechtic, dáváš králi dary. Jsi také obratný a nechceš, aby král ten dárek přijímal.“
Král je rozjařen, chechtá se, odstrčil stůl, přitáhne lavici až k Petrovi a dotkne se jeho lokte.
Kdo by nebyl šťasten v králově blízkosti, kdo by se neradoval, kdo by necítil blaženost? Jen nízcí duchové se třesou před vladaři, jen bídákům je úzko, když je král osloví, ale Petr je uhněten z dobrého těsta a mluví od srdce.
Jeho smích dobře odpovídá smíchu, bije se do kolen, zvedá ke králi hlavu, zvedá ostrý nos, baví svého pána rozmarným tlachem, ví, kdy je dovoleno popustit veselosti uzdu, a umlká, když se král zamyslí.
Vládce si opřel bradu o sepaté ruce a praví: „Slyším a poznávám, že nemáš v lásce lidi, kteří přicházejí do naší země a kteří tu zakládají města. Druhá polovina tvých kratochvilných příběhů se odnáší ke kramářům.
Vypravoval jsi veselé kousky o tom, kterak jim šlapeš na kobylku, kterak jim tropíš různé svízele a kterak jim oplácíš špatné vtipy. Ach, je to pěkné vypravování, ale král vidí daleko za tvůj smích a za jejich poklesky. Vždyť kramář prospívá králi i šlechticům. Platí desátky, přiváží zboží a tvá sobolina i tenhle plášť je z jejich cest.
Dále, kmotříčku: Nevládnou mezi kupci jemné mravy? Doneslo se k mým uším, že jakýsi Reichert, hospodář z domu U žáby, který velmi rozmnožil svůj majetek, slyne moudrostí. Pokud jde o rozvahu, nezadá si prý se šlechticem. – Je to snad lež?
Vím, že se Reichert vtírá k urozeným pánům. Vím, že nedbá svého stavu, vím, že se odívá v nádhernější roucho než velmož a jeho otec byl snad nevolníkem!
Pokud jde o peníze, má jich ovšem nepočítaných, ale co je bohatství bez cti?“
„Nevšímám si, králi, kupce Reicherta. Dal jsem mu zástavy a pevně věřím, že ve tvých válkách získám dost kořisti, abych je vyplatil. Bůh a tvoje láska mi dopřeje, abych se obohatil mečem a vposled abych mohl padnouti ve vítězné bitvě. Ne u kostek! Ne u počitadla!“
„Získal jsi mou lásku, Petře. Líbí se mi tvoje způsoby i tvoje povaha tak příliš, že tě požádám, abys je podržel; ale pohrdání kupeckými pracemi se zřekni! Je plané! Nemá pražádného jádra, neboť král skrze tu věc neslavnou upevňuje své panování. Po kramářských cestách, po bystrém proudu, po řece zvolna tekoucí, po pastvisku, kterým se vine stezička, po horách, kde leží sníh, roklinou mezi skalami uvodím bohatství v svou zem a zdarem přepásám i mezkaře i lodníka. – Slyš dobře, co praví král: Když z dobyté končiny ustupuje vojsko, nastává kupecké konání a to konání spřede svazky a spoutá nový kraj a vítězství obrátí v užitek. – Rozličné způsoby jsou dány králům. Bůh stvořil jejich pravici, aby se chápala meče, a opět jejich ruku levou, aby při jídle držela misku.
Jest pak strana meče slavná, ale strana druhá nebude v opovržení! – I chci teď prohodit, že se mi doneslo o jakési urážce kupce Reicherta. Zavřel jsem uši a teď ani později se tě nebudu vyptávat. Přešel jsem kupcův nářek, ale v důvěrné chvíli a jako dobrý kmotr pravím, abys nejítřil jeho hněv, neboť Reichert není tvému králi dočista protivný.“
Fretka a obušek
Za nějaký čas nalezl hospodář U žáby záminku, aby šel se svým synkem k panu Petrovi na návštěvu. Vybral si nejkrásnější plášť, poručil synáčkovi, aby oblékl dvoubarevný kabátec. Dlouho se chystal na cestu. Konečně sedí