Když domluvili, vstal jiný kupec a vyšel před kampsorův dům a zavolal sluhu, který držel dobře ukutou helmici.
Sluha mu dal helmici a kupec se s ní vrátil do shromáždění.
„Hle,“ řekl, „znám zbrojíře a ten zbrojíř zkul a urobil pro šlechtice Petra helmici, kterou vám ukazuji. Je z pevného kovu, je dobře ukuta. Stojí deset peněz. Zaplatil jsem je skrze své služebníky a řekl jsem jim, aby zatajili, z kterého jsou domu, a aby vyřídili vzkaz, jako by je posílal pan Petr, purkrabí zbraslavského hrádku, neboť zbrojíř ji zhotovil právě pro něho.“
Uražený kupec Reichert poklepal na helmici prstem, usmál se, ale nevěděl si rady a nemohl nikterak pochopit, kam druhý kupec míří.
„Jakže, mám snad proto, že jsem byl uražen, dále rozpřádati špatný příběh? Mám pohlížet na tu helmici, aby mi připomínala věc neblahou, či snad chceš, můj nemoudrý bratře, abych vzal pasířské zboží a zanesl je panu šlechtici jako nějaký poslíček?“
„Nikoliv!“ odpověděl druhý kupec. „Zaplatil jsem za helmici částku, která se rovná ceně deseti přaden a tobě ji dám za cenu jedenácti přaden. Ty pak, máš-li dost rozumu, pošleš ji po svém služebníkovi tomu, kdo ji chce míti, za cenu dvanácti přaden.
Radím ti podle svého svědomí, abys na částku nepospíchal. Radím ti, abys přemýšlel o mé moudrosti, radím ti, abys to konal s každým zbožím, které pan šlechtic bude potřebovati. Nechť je to věc, která se přenáší, nechť je to věc, kterou nikdo nepohne, nechť je to jemné plátno, nechť nějaké obročí, nechť třeba stateček, všechno vyměň za své brakteátky a dávej a přepouštěj zboží hrdopýškovi tak, aby nepoznal, že pochází od tebe. Když to budeš činiti po nějakou dobu, staneš se pánem toho člověka a ten člověk obohacený a přece bez majetku ti bude sloužit.“
Kupci slyšeli řeč s pozorností. Rozváděli ji a protože věci nejasné se stávají za hovoru přesnějšími, a protože jedna myšlenka rodí myšlenky jiné, připadl jakýsi kramář na to, aby kmotři a ujcové postoupili Reichertovi účty a dluhy, kterých mezi nimi měl pan šlechtic Petr dost a dost.
Slyšení
Než uplynuly dva měsíce, stáhl Reichert do svých rukou pěknou řadu Petrových závazků. Koupil obročí, na které měl pan šlechtic zálusk, získal dlužní list, zmocnil se jeho záruk. Když to měl v suchu, vyhledal podkomořího jménem Oldřicha a všechny královy rádce, kteří byli nakloněni kupcům. Ti panovníka prosili a přimlouvali se tak dlouho, až král slíbil, že měšťany vyslechne. Tu přišli před Přemysla tři lidé kupeckého stavu a nejvýmluvnější z nich řekl:
„Pane milostivý, odvádíme do tvých komor z každého zboží částku, která nám byla ustanovena, a tak čím více máme a čím více prospívá náš dům, tím bohatší je tvoje komora, a tím více peněz se schází v tvé pokladnici. I jest nás počestných kupců pořídku. Jako zlaté pruty a ložiska spočívají v jalové zemi, jako jest sůl roztroušena v hlubinách, tak i my jsme obklopeni lidem jalovým a marným. Jsou chámové početní jako písek, jsou šlechticové hojných jmen a malého majetku. Ti hledají s námi nepřátelství; závidí nám hbitost a vtip a stále vzrůstající důchody. Skrze závist vzešlo, ó králi, nepřátelství mezi městy a šlechtou, která zbíjí, mezi hbitými kupci a mezi marnými pány. Na naší straně je zdar a mír! Na jejich straně jsou bitky a rozbroj! I znavilo nás to věčné pronásledování a my nemůžeme ani jísti ani spáti ani se radovati. Nechť počínáme to či ono, vždy nějaký hrubý a násilný pán vstoupí nám do cesty. Dlaň na jilci, vousiska vzhůru, rozkročen, zpěněn a výhružný dotírá na naši shovívavou skráň a mluví jako katané.
Vznešený králi, nikdo z nás nemůže více živu býti v té strasti a v tom sváru. I přišli jsme k tobě, králi, který jsi pán a vládce všeho okrsku, abys ukončil spor. A protože rubem nenávisti je láska a něžný svazek, žádáme, abys dal synu kupce Reicherta, který byl nejvíce uražen, manželku ze šlechtického rodu. A kéž by ta manželka byla právě z lože urozeného pana Petra, neboť on je zhoubce Reichertova domu.“
Král slyše zvěsti a kupcovu moudrost, trochu se pousmál. Odpověděl takto:
„Kupče, není věcí králů, aby se ohlíželi po ženách pro kupecký lid. Nesluší se, aby kupci hleděli výše, než kam dosáhnou. Dovedu utišit hněv i vaši chtivost!
Ani na chvíli bych nesetrval v promlouvání s tebou, kdyby se ve slovech, která slyším, netajila vedle marnosti i věc dobrá. – Starám se a pečuji, aby svár neměl v zemi místa, a tak se mi věru hodí smiřovati strany protivné: Pokynu šlechtici k ústupnosti.“
Potom, aby i lidem bez dobrého vychování bylo ukázáno, že král domluvil, a že již nechce slyšeti ani slova o tom