20

nedokonalá. Leckterý ten kramář prošel křížem krážem devíti zeměmi, umí psát, čte jako když bičem mrská, dovede pojmenovat všelijaké koření, má bystrého ducha, má peněz nepočítaných a přece pohrdá sám sebou.

Proč?

Ale vzhlédl se na šlechtici, kterého nenávidí, chce ho překonat nikoli rozumem, ale panskými zbraněmi: pýchou, statečností, ranami, křikem a opět něžným tlacháním. – Kéž nějaký dobrý mistr napraví těm kramářům hlavy a kéž by také učinil jejich řeč méně protivnou.

Pokud jde o jména, je v kampsorově domě Stern, dále hospodář od Věže, dále Reinhard, dále Marnek a sedm jiných chlapíků. Je tu i Reichert, nešťastný otec syna, který slul Filipus a který byl zabit. I cítí ten Reichert nesmírný žal a stená a naříká:

„Ach, k čemu mi je bohatství, když jsem pozbyl svého syna? K čemu mi je zdar při sháňce po penězích, k čemu povolnost vznešeného krále, když nemám koho bych uvedl v držení svých statků? Kdybych počítal své jmění, mohl bych od svítání do sou

(Zde končí opravený rukopis Vladislava Vančury.)