POSLEDNÍ PŘEMYSLOVCI
Hluboké lesy
Vojenský nocleh
Kořist
Latina
Kmitas
Kněžský spor
Cesta do Čech
Kupecký dům
Svatý Jakub
Schůzka
Slyšení
Důvěrnost
Fretka a obušek
Rybářská chyše
Spojitost věcí
Klepy
Starý dům
Srážky
Prosba o přispění
Utkání
Nespokojenost
POSLEDNÍ PŘEMYSLOVCI
Hluboké lesy
Zvěst vypravuje, že za času kralování Přemysla Otakara II. žil v mazovské zemi a právě na okrajku pralesa mezi řekou Vislou a Drvencou člověk jménem Kmitas. Byl prý dobrého srdce a zbujné mysli. Měl hbité tělo, širokou hruď, útlé boky, kadeřavou hřívu, planoucí zrak, vlčí tesáky.
Byl krásný?
Možná, avšak svědkové mluví rozličně.
Kteréhosi léta zabloudil do Kmitasova hvozdu jáhen Razek, dobrý řeholník a dobrý křtitel pohanů. – Jáhen jde bez bázně. Prodírá se podrostem, klopýtá přes kořeny a znenadání spatří před sebou plameny. Znenadání spatří Kmitase. Oheň svítil, bylo jasně viděti Kmitasovu tvář, jeho ramena, jeho vlasy, jeho lesknoucí se zrak. Bylo jasně viděti plesající stvoření, ale jáhen se v hrozných úzkostech dává do křiku. Volá, volá, prosí o pomoc a div nezemře strachy.
Byl tedy Kmitas ohyzda? Měl zoban místo přímého nosíku, dráp místo ušlechtilých rukou a pazneht místo chodidel?
Snad, ale ženské, které jednou šly mimo kosjuvský brod a které zastihly Kmitase jak plaví hřebce, spustily chechtot a házely za chasníkem hrudkami. Jedna z těch ženušek držela v ruce tlouk, kterým se hněte prádlo, a