měšťané, řemeslníci, selský lid a vposled ti, jimž se nedostalo jména a kteří byli mnohem později nazváni stavem čtvrtým a pátým. I bylo tomu lidu pracovati v potu tváře. Jeho síla, jeho dovednost vešly v zápas s tím, co se nazývá myšlenka a záměr. Skrze to konání učiněna jest pak věc prvá i věc druhá jediným dílem a to dílo naplnilo časy.
Když různost, sepětí a bezpočet vztahů dal vzniknouti vzájemné vazbě, utkána jest síť nového pořádku a ražen nový znak moci i závislosti. – Tehdy nadešla doba, v níž vladařily peníze. Groš stal se znamením převratu a jiné správy a znamením živobytí i práce i statku. Slaven a proklínán je jako klíč nějaké brány, kterou se vchází v novější věk. V tom věku novějším vzešla lidu větší míra svobod a Čechy rozkvetly a národ, který je i země i duch i společenství prací i jazyka i vztahů i paměti-nepaměti (v jejíchž hlubinách se zrcadlí každá hodina právě odbíjející), ten národ sklenul svoje žebroví a stal se nesmrtelným.