81

odpusť, posilň nás tvůj duch:

neb ví Bůh,

Otakar když nezvítězí,

pak jsme ztraceni.

Výzva

Ve východních končinách je zle. Litevský král Mendog byl úkladně zabit, pohan dosedl na jeho stolec a Němečtí rytíři tak tak že se brání povstalcům. Ach, špatné zprávy pro křesťanský Řím! I obrací se papež na krále Přemysla a vzkazuje mu a píše mu listy a mluví skrze poselstva:

„Králi, který jsi štít křesťanstva, splň svůj slib, dokonči dílo před lety započaté, připni si kříž, vytáhni s vojskem proti Litvanům a proti Rusům! Bůh tě odmění v ráji a já, náměstek Kristův, již teď ti slibuji odpuštění přemnohých hříchů a dávám ti všechna území, jež získáš buď mečem, buď obrácením.“

Král pokynul sluhům, aby vstavili pro vyslance lavičku na vyvýšené místo, a odpovídá:

„V těch dalekých končinách nevzejde pokoj, dokud nebudou připoutány pásem vlády ke křesťanským zemím a pokud je dobrý pastýř nesjednotí u víře. Vykonám věc prvou a žádám a naléhám, aby svatý Otec rozhodl o věci druhé. Na sta mil je Mohuč, na dalekých místech prodlévá arcibiskup! Nechť tedy papež, který mi dává panování, založí pro mé země arcibiskupství v Olomouci.“ *

Potom král vyzve Brunona a biskup přednáší důvody, které si uspořádal.

Bruno již domluvil, již se skončila rozprava o arcibiskupském stolci, ale král nemíní posla propustiti. Klade mu otázky a mezi řečí poroučí dvořanům, aby uvedli všechny velmože a všechny prosebníky, kteří čekají na slyšení.

Tu se poodhrne záclona na straně pravé a na straně levé. Tu vchází Štyřan, tu šlechtic z bavorského pomezí, tu Francouz, Uher, Vlachové a Polák. Jeden je oděn v zbroj, druhý má krátký kabátec a třetí starodávnou šubu. Jsou ze všech dálek Přemyslovy říše, jsou ze všech zemí, kterých se dotýká králova država. Jejich jazyky se různí, jejich latina se navzájem tak tak podobá.

Král odpověděl na jejich pozdrav a praví:

„Dej Bůh a Panna Maria, abych mohl jako dobrý král rozptýliti starost, která vás tíží! Dej Bůh, abych mohl přikývnouti k vašim prosbám a rozptýliti každý spor, dej Bůh, abych mohl odvalit nebezpečí, která se k vám přiblížila!“

Potom pokyne Přemysl prosebníkům a ti promlouvají všemi různícími se hlasy. Jest mezi nimi jakýsi prelát, mluví první, mluví pozdviženým hlasem takto: „Vznešený králi, který dobře vládneš a který se chystáš na křižáckou výpravu! Mnoho se vypravuje, že se schylují příhody světa a že jejich běh zapadá a že se ukázala strašná znamení konce. Králi! Již letí po polích strach, již hrůza obklíčila města, lesy jsou plny zděšení, lid si zoufá a zvěř v doupatech spí s otevřenýma očima. Králi, zešílevší mrskači urážejí boží pořádek, chán a nepřátelé stojí na prahu křesťanských zemí, čtvero stran se otvírá nesvárům a nikde není záštity než u tebe. Tvůj meč nás chrání, tvá moudrost zahlazuje spory, tvá přítomnost v zemi vnukne rozvratníkům úctu. Ach, králi, nenakláněj srdce k výbojům, setrvej v Čechách, vyslyš své velmože, rozhoduj v soudech, poskytni útěchy, rozptyl úzkost!“

Král preláta konejší a dává slovo prosebníkům. I pronášejí rytířové své žádosti a prosebníci se vrhají na kolena.

Ten chce to, ten ono, třetí si zamanul obviňovati města, pátý kláštery, desátý pány. A to je pouhý začátek, neboť vyslancové knížat a panovnických rodů nepromluvili doposud jediného slova. Král provázen papežským legátem prochází jejich středem. Vyptává se na zdraví panovníků, usmívá se posupným pohledům, jimiž jeden vyslanec měří druhého. Vposled uvede Přemysl legáta mezi uherské příbuzné haličského krále Daniela, který se spojil s Litevci, proti nimž je český panovník právě vybízen ke křižáckému tažení.

Přisámbůh, být králem v zemi, která je křižovatkou času a křižovatkou směrů a křižovatkou mocí, není snadné!

Papežský legát může již podle plášťů spatřovat velikost a různosti Přemyslovy říše, může položit ruku na královu nesmírnou péči a věří, že příběhy, které v blízké době poplynou zeměmi, vyvěrají jako z nějakého temeniště u paty pražského hradu.

Litva

Když byly uklizeny z cesty přemnohé obtíže, vytrhl král tam na východ do vzdálených litevských zemí. Šel za přibývající zimy a cesta mu rychle ubíhala. Sotva se však přiblížili k městu, které se nazývá Toruň, změnilo se znenadání počasí. Vál vlahý vítr, cesty se zaplavily vodou, krok koní vázl v blátech, vozy zapadaly.