21

pozřela jeho věrnost, pýcha vedla jej k zrádnému skutku. I vytrhl se Svatopluk léta Páně 870 z moci svého strýce Rastislava a poddal se Němci Karlmanovi.

Kníže zvěděv o zradě, rozhněval se nesmiřitelným hněvem, ale zadržel jej a nedal průchod ani slovům, která mu stoupala do chřtánu. Když však byl sám, když odešli ti, s nimiž trávíval čas, kázal Rastislav povolati člověka jménem Budivoj. Ten muž byl mu oddán a ve všech věcech činil podle jeho vůle. I řekl Rastislav věrnému služebníku:

„Zchystám hostinu a na té hostině bude jíst Svatopluk. Ty pak si vyvol pomocníky, kteří by na dané znamení vyšli ze zálohy a zabili Svatopluka!“

Potom (předstíraje mírnost a odpuštění) učinil Rastislav, jak byl řekl, a zchystal hostinu, na které jedl synovec jeho, kníže nitranský. Otroci nosili na stůl měchy vína, otroci nosili čtvrti zvěřiny, otroci zvedali planoucí louče, otroci sloužili knížatům a za smíchu plynul všem čas. Tu se Budivoj přiblížil k tomu, koho měl zabít, a řekl:

„Zachraň se, kníže, prchni, neboť na tebe číhá smrt!“

I porozuměl Svatopluk varovným slovům a vzdáliv se prošel s Budivojem hradem i branou.

To se pak stalo v okamžení, kdy vrahové vpadli do hodovní síně, to se přihodilo ve chvíli, kdy Rastislav postřehl zradu, to se událo v týž čas, kdy po všem hradišti se ozvaly hlasy: Zavřete bránu! Zavřete bránu!

Potom Rastislav uchopiv meč a dosednuv zprudka do sedla divoké klisny jal se stíhati zrádce. Hnal se hvozdem, šel hloub a hlouběji, a družina se opožďovala za knížetem.

Když byl sám, když jej obklopily tmy, vyrazila z hloubi pralesa smečka zbrojenců Budivojových a strhla knížete s koně. Nadarmo se bránil, nadarmo rozdával rány, nadarmo padli ti, kdo z věrné družiny mu přispěli na pomoc.

Byl jat, byl spoután. Svatopluk svázal mu ruce na bedrech a posmíval se mu řka:

„Tobě byla dána moc, podrobil sis knížata a všechen lid země Velkomoravské, vzkřikni tedy na svá vojska! Dej znamení zálohám, zahoukej do dlaní a volej k bitvě!“

Kníže neodpovídal. Kráčel mlčky mezi zvířaty svých katanů. Konopná smyčka svírala jeho hrdlo a bylo mu zrychlovati krok, když hřebci dali se do klusání. Padal únavou a zchvácen dostihl Nitry.

Potom, aby nasytil zcela svou pýchu, poslal Svatopluk zmučeného ujce Karlmanovi.

Tak zrada nejpalčivější otevřela markraběti i králi cestu na východ, tak Karlman došel vítězství, tak se zmocnil bez boje Moravy, tak spoutal pokořenou a zdeptanou zemi vládou svých místodržících. Prvý z nich jmenoval se Vilém, druhý Englšalk. Oba věrně plnili vůli íránskou a starali se, aby všude, kam sahala jejich moc, vládl cizí mrav a zněl cizí jazyk. Vymáhali tedy místodržící po sedmi kusech ze stáda a desátý dílec úrody a tolikéž dílců ze všeho majetku zboží. Tu lid reptal a Svatopluk bez slávy myslil na své ponuré vítězství. Byl nespokojen. Markrabě uvedl jej sice poznovu v državy nitranské, ale němečtí biskupové střežili jeho počínání a bděli nad jeho skutky.

Zatím Rastislava, vládce říše Velkomoravské, biřicové v poutech odvlekli před králův soud. Ludvík maje vážiti jeho provinění, rozkázal, aby se shromáždila všechna knížata světská a všechna knížata duchovní ve veliké síni.

Když se to stalo, pokynul král stráži a stráž přivedla Rastislava. Rány dopadaly na jeho ramena, rány otřásaly jeho zmučeným tělem, ale kníže stál a nepohlédl na Ludvíka Němce.

I promluvil král a žádal, aby si poražené kníže vedlo pokorněji.

Rastislav mlčel v odpověď a jeho zrak bloudil po trámoví té veliké síně.

Potom promluvil král po druhé a po třetí katané opakovali jeho rozkazování.

Kníže však zůstal vzpřímen a jeho pohled se nesklonil.

Tu Ludvík kázal Rastislava oslepiti. I byly mu vypáleny oči hořícím kůlem. Byl svržen do temnoty, jež přihořívá dvěma uhlíky, byl svržen do temnoty pálící ranami, ze kterých vytéká krev. Byl zbaven zraku; a král a knížata světská a knížata církevní slyšeli jeho úděsné zavolání.

Potom v kobce jakéhosi bezejmenného kláštera čekal Rastislav na svůj skon a čas, ta strašná přadlena, spřádala jeho hoře a jeho temné sny.

Návrat na Moravu

Konstantin, který v klášteře římském přijal jméno Cyril, umíraje ustanovil svým nástupcem biskupa Metoděje.

Svěřil mu všechnu péči o dílo apoštolské a žádal, aby se navrátil na Moravu. Biskup přislíbil, že učiní podle