70

výsost papežova. Truhlic bylo právě tolik, kolik jest kardinálů, ale dary největší přichystány jsou pro náměstka Kristova.

„To,“ řekl Břetislav, přehlížeje (nikoliv bez pýchy) poklad, „otvírá srdce. A jsou-li knížata církevní – vzdor své svatosti – syny země a dotýkají-li se země a vlekou-li po zemi plášť, dozajista se jim zalíbí i zlato i dílo.“

Potom za smíchu dal naložiti dary na stádo soumarů a pokynul poslům, aby se dali na cestu.

Druhý den průvod vyrazil. Kráčel velmi dlouho, kráčel rovinou a pohořími a vposled šťastně přibyl do Věčného města.

Již poslové s tasenými meči {v pořádku opět obnoveném a oděni nejskvělejšími rouchy) za zvuku píšťal prošli branou. Zvedají hlavy, ale jen chuďasové spěchají jim v ústretu, jen bosí mniši a dítky toulající se v ulicích jim odpovídají, jen žebráci vztahují k nim ruce.

Když konečně bylo jim stanouti v paláci pastýře všech křesťanů, přistoupil k nim kněz a (nepohlédnuv na ně a neotázav se po zdraví knížete) jal se jim hlasem přísným a tichým vypočítávati česká ukrutenství a chyby a porušování zákonů. Odpovídali mu zaraženi a bez výmluvnosti. Jeden velmož nedovedl se však zhostiti pýchy a pravil:

„Kněže, který jsi zatajil své jméno a který mluvíš jako mluvívá přísný otec a který povídáš, že země, z níž přicházíme, je prostoupena divými smečkami, ty, kněže, který jsi snad neopustil krásné město Řím, hleď a potom rozvaž svá slova!“

Řka to, přistoupil k jedné z truhlic a zvednuv víko, dal mu přeskvoucí sponu.

„To jest,“ řekl, „dílo z posledních. A věru, bylo mi přikázáno odevzdati mnohem krásnější kardinálovi.“

„Já,“ odpověděl mnich, „nemám pražádnou touhu ozdobiti se šperkem. Nedovoluje mi to ani můj šat, ani slib, který jsem složil.“

Ale český velmož postřehl v jeho řeči nějaký obmyslný přízvuk (či snad zákmit lítosti) a pravil: „Mnichu, co z toho vzejde dobrého, když odmítneš?

Jakou výhodu vidíš v tom, aby ty zlaté kusy nezdobily nějaký chudší chrám? Jak zodpovíš, že se ztratí? A jak já a moji soudruzi budeme státi před knížetem, který řekl: odevzdejte ty kusy zlaté, aby mysl velmožů církevních se přiklonila k mému toužení?“

Je nutno se domnívati, že v těch časech, které nebyly příliš vzdáleny dobám papežského zmatku, nezůstával již mrav všech kněží zcela neporušen. Dále je nutno věřit, že řečený mnich bažil po zlatě a že dovedl podobnou touhu rozdmychat i u kardinálů. Snad je přemlouval, snad se před nimi popadal za čelo, snad tiskl k své hrudi pěst, v níž ležela nádherná spona, snad jim opakoval:

„Přisámbohu, vyslechněte české posly laskavě, neboť, je-li jejich provinění těžké, má zlato, které přinášejí, ještě větší váhu!“

Podobá se tedy, že působením toho nehodného mnicha (či snad pro jinou lidskou slabost) bylo Břetislavovo poselství poznovu vpuštěno do paláce. Papež, pán králů, přijal je v líbezné síni vyzdobené tak krásně, jako bývá chrám. I stanuli na prostranství před trůny radů a před podstavcem, na němž spočíval stolec nejvyššího kněze.

Ukláněli se v tu stranu. Když se poklonili, ozval se k nim hlas mírný a shovívavý. Ten hlas pak řekl:

„Slyšeli jsme stížnost a obviňování, nyní tedy popřejme sluchu straně druhé.“

Řka to, pokynul pán všech vládců křesťanských, a Čech, kterýž byl ustanoven, aby mluvil, řekl:

„Nejsvětější správce křesťanské víry a stolice apoštolské, i vy, otcové, v knize života zapsaní, jimž jest od Boha propůjčena moc souditi i zase odpouštěti, smilujte se nad těmi, kdož se přiznávají ke hříchu, a promiňte těm, kdož se kají a kdož prosí za odpuštění. Přiznáváme se totiž, že jsme učinili, co bylo nedovolené a co bylo proti zákonům; ale z tak dalekých končin nemohli jsme si zjednati posla k vašemu svatému sboru a sami neznáme církevní ustanovení.

Ať jsme tedy učinili cokoliv, vězte, otcové shromáždění, že jsme to neučinili z opovážlivosti, ale z dobrého úmyslu a v naději, že se to děje k prospěchu křesťanského náboženství.

Jestliže se ale nějaký dobrý úmysl zvrhá v hřích, jsme hotovi, svati otcové, podle vašeho soudu napraviti zlý čin.“

Dříve než mluvčí českého poselstva domluvil, vyhledal velmož, který daroval sponu, známého mnicha a dal mu