Tamtéž. – Před domem Shylockovým.
Vystoupí Shylock a Launcelot.
SHYL.: Však uvidíš, – tvé oči budou soudci, –
ten rozdíl mezi starým Shylockem
a tím Bassaniem. – Hej, Jessiko! –
Tak nebudeš se vypásat, jak u mne. –
Hej, Jessiko! – A spát a chrápat jen
a šaty trhat. – Jářku, Jessiko!
LAUN.: Hej, Jessiko!
SHYL.: Kdo poroučí ti volat?
Já neporoučím, abys volal ty.
LAUN.: Vašnost mi vždycky říkávala, že neudělám ničeho, co se mi neporučí.
Vystoupí Jessika.
JES.: Či volal jste mne? Co si přejete?
SHYL.: Jsem pozván na večeři, Jessiko;
zde jsou mé klíče. Ale nač tam jít?
Mne nezvou z lásky, jen mi lichotí;
však půjdu z nenávisti; vyjídat
tam toho marnotratu, křesťana.
Mé děvče, Jessiko, střež dobře dům.
Jdu velmi nerad; něco šeredného
se kutí proti mému poklidu,
neb zdálo se mi dnes o měšcích peněz.
LAUN.: Prosím vás, pane, jděte; můj mladý pán očekává, že tam sejdete.
SHYL.: Nu, čekám také já, až sejde on!
LAUN.: A oni se spolu na něčem umluvili; – já neříkám, že uhlídáte maškary; ale uhlídáte-li, nebylo to nadarmo, že se mi spustila s nosu krev loni na černý pondělek v šest hodin ráno, kterýžto velkonoční den padl toho roku právě na odpoledne, kdy před čtyřmi lety byla popeleční středa.
SHYL.: Jak, budou maškary? Slyš, Jessiko,
ať zamkneš vrata; a když uslyšíš
hřmot bubnů a to hnusné kvíkání
jich křivých píšťal, k oknu nelez mi
a nevystrkuj hlavu na ulici,
chtíc vidět tváře pomalované
těch bláznů křesťanských; však ucpi uši,
– já myslím okna, – v celém domě mém,
by ani zvuk těch blbých šaškařin
v můj nevnik‘ slušný dům. – Já přísahám
při berle Jakubově, nemám chuť
dnes večer k hodům jít. – Však půjdu přec.
Jdi napřed, brachu; řekni jim, že přijdu.
LAUN.: Půjdu napřed, pane. Slečinko, z toho okna se podívejte přec: Kolem jít se křesťan strojí;
za židovčin pohled stojí!
(Odejde.)
SHYL.: Co dí ten blázen z Hagařina rodu?
JES.: On řekl: „S bohem, slečno,“ dále nic.
SHYL.: Dost dobrý troup, však přenáramný žrout,