18

Tamtéž. – Před domem Shylockovým.

Vystoupí Shylock a Launcelot.

SHYL.: Však uvidíš, – tvé oči budou soudci, –

ten rozdíl mezi starým Shylockem

a tím Bassaniem. – Hej, Jessiko! –

Tak nebudeš se vypásat, jak u mne. –

Hej, Jessiko! – A spát a chrápat jen

a šaty trhat. – Jářku, Jessiko!

LAUN.: Hej, Jessiko!

SHYL.: Kdo poroučí ti volat?

Já neporoučím, abys volal ty.

LAUN.: Vašnost mi vždycky říkávala, že neudělám ničeho, co se mi neporučí.

Vystoupí Jessika.

JES.: Či volal jste mne? Co si přejete?

SHYL.: Jsem pozván na večeři, Jessiko;

zde jsou mé klíče. Ale nač tam jít?

Mne nezvou z lásky, jen mi lichotí;

však půjdu z nenávisti; vyjídat

tam toho marnotratu, křesťana.

Mé děvče, Jessiko, střež dobře dům.

Jdu velmi nerad; něco šeredného

se kutí proti mému poklidu,

neb zdálo se mi dnes o měšcích peněz.

LAUN.: Prosím vás, pane, jděte; můj mladý pán očekává, že tam sejdete.

SHYL.: Nu, čekám také já, až sejde on!

LAUN.: A oni se spolu na něčem umluvili; – já neříkám, že uhlídáte maškary; ale uhlídáte-li, nebylo to nadarmo, že se mi spustila s nosu krev loni na černý pondělek v šest hodin ráno, kterýžto velkonoční den padl toho roku právě na odpoledne, kdy před čtyřmi lety byla popeleční středa.

SHYL.: Jak, budou maškary? Slyš, Jessiko,

ať zamkneš vrata; a když uslyšíš

hřmot bubnů a to hnusné kvíkání

jich křivých píšťal, k oknu nelez mi

a nevystrkuj hlavu na ulici,

chtíc vidět tváře pomalované

těch bláznů křesťanských; však ucpi uši,

– já myslím okna, – v celém domě mém,

by ani zvuk těch blbých šaškařin

v můj nevnik‘ slušný dům. – Já přísahám

při berle Jakubově, nemám chuť

dnes večer k hodům jít. – Však půjdu přec.

Jdi napřed, brachu; řekni jim, že přijdu.

LAUN.: Půjdu napřed, pane. Slečinko, z toho okna se podívejte přec: Kolem jít se křesťan strojí;

za židovčin pohled stojí!

(Odejde.)

SHYL.: Co dí ten blázen z Hagařina rodu?

JES.: On řekl: „S bohem, slečno,“ dále nic.

SHYL.: Dost dobrý troup, však přenáramný žrout,