16

v své kapse nosit, mhourat pokorně,

ba při modlení krýti kloboukem

si oči takhle, vzdychat, říkat „Amen“

a slovem, zachovávat způsobnost,

jak ten, kdo v truchlé okázalosti

se vycvičil, by líbil se své bábě,

ať nikdy víc mi neuvěříte!

BASS.: Však uhlídáme, jak se zachováte.

GRAT.: Jen dnešní večer ještě vyjímám;

dle toho nesuďte, co stropíme.

BASS.: Ne, to by věru bylo přeškoda;

spíš, prosím, nejbujnější veselosti

se oddejte, neb máme přátely,

již bavit chtějí se. Leč s bohem již;

mne ještě volá jiná povinnost.

GRAT.: K Lorenzovi jdu teď a k ostatním;

a večer všichni navštívíme vás.

(Odejdou.)

Scena 3.

Tamtéž. – Pokoj v domě Shylockově.

Vystoupí Jessika a Launcelot.

JES.: Mne rmoutí, že chceš otce opustit;

náš dům jest peklo, ale ty jsi v něm

čert veselý, jenž vzal mu trochu nudy.

Však s bohem buď; zde dukát pro tebe.

A Launcelote, u večeře dnes

Lorenza uvidíš, jenž hostem jest

u tvého pána. Dej mu tento list;

a tajně učiň to. Již s bohem buď.

Já nechci, aby viděl otec můj,

že s tebou mluvím.

LAUN.: Adé! mé slzy hovoří za jazyk můj. Nejspanilejší pohanko, nejlíbeznější židovko! Nehraje-li si nějaký křesťan na lotra a nedostane tě, pak se klamu velice. Ale, adé! Ty bláhové krůpěje trochu utápějí mého mužného ducha.

Adé!

JES.: Nuž měj se dobře, milý Launcelote.

(Odejde Launcelot.)

Ach, jaký ohyzdný to ve mně hřích,

že stydím se být děckem svého otce!

Leč jeho dcerou ač jsem po krvi,

jí nejsem v jeho mravu. Ó Lorenzo,

slib dodržíš-li, bude konec boji;

chci býti křesťankou a ženou tvojí.

(Odejde.)

Scena 4.

Tamtéž. – Ulice.

Vystoupí Gratiano, Lorenzo, Salarino a Salanio.

LOR.: My od večeře odkrademe se,

v mém obydlí si kukly vezmeme,