49

a vezmeš ji na vlastní nebezpečí.

SHYL.: Sám ďábel mu ji tedy požehnej!

dál neodpovídám.

PORT.: Jen počkej, žide;

i jinak ještě právo drží tě.

Jest psáno v zákonníku benátském:

„Když cizinec jest řádně usvědčen,

že přímo ukládal, neb nepřímo

o bezživotí kéhos měšťana,

ta strana, na kterou to osnuje,

půl jeho majetnosti zabere;

půl druhá patří státní pokladně

a život vinníkův pak závisí

jen na milosti sama vévody

všem proti hlasům.“ – V stavu takém ty

se nalézáš, neb jesti patrno

pře zjevným průběhem, že nepřímo

a také přímo obžalovaný

byl tebou na životě ohrožen

a tak jsi nebezpečí propadl,

jak dřív jsem vytknul. Protož na kolena!

a o slitování pros vévodu.

GRAT.: Pros, abys mohl sám se oběsit;

leč, an tvůj statek obci propadnul,

již nezbylo ti na provaz a stát

tě musí věšet na své útraty.

VÉV.: Bys poznal našich myslí rozdílnost,

dřív daruji ti život, než oň prosíš.

Půl tvého statku měj Antonio

a druhá půle státu připadne;

což, chovat-li se budeš pokorně,

lze změnit v peněžitou pokutu.

PORT.: Tak jest, však jen co státu týče se

a ne Antonia.

SHYL.: Ne, život můj

a vše si vezměte; ten nedarujte. –

Vy béřete můj dům, berouce sloup,

jenž můj dům drží; život béřete,

když to mi odjímáte, čím jsem živ.

PORT.: A jakou milost vy, Antonio,

mu poskytnete?

GRAT.: Zdarma oprátku

jen, pro bůh, pranic víc.

ANT.: Když ráčí tak

můj vévoda a celý soudní dvůr,

by za půl svého statku propadl

jen pokutou, já budu spokojen,

když druhou půl mi k spravování dá,

bych, žid až umře, tomu odevzdal

ji šlechtici, jenž unes‘ jeho dceru.

Dvě věci však si ještě vyhradím:

by za tu přízeň hned se pokřtit dal,