a vezmeš ji na vlastní nebezpečí.
SHYL.: Sám ďábel mu ji tedy požehnej!
dál neodpovídám.
PORT.: Jen počkej, žide;
i jinak ještě právo drží tě.
Jest psáno v zákonníku benátském:
„Když cizinec jest řádně usvědčen,
že přímo ukládal, neb nepřímo
o bezživotí kéhos měšťana,
ta strana, na kterou to osnuje,
půl jeho majetnosti zabere;
půl druhá patří státní pokladně
a život vinníkův pak závisí
jen na milosti sama vévody
všem proti hlasům.“ – V stavu takém ty
se nalézáš, neb jesti patrno
pře zjevným průběhem, že nepřímo
a také přímo obžalovaný
byl tebou na životě ohrožen
a tak jsi nebezpečí propadl,
jak dřív jsem vytknul. Protož na kolena!
a o slitování pros vévodu.
GRAT.: Pros, abys mohl sám se oběsit;
leč, an tvůj statek obci propadnul,
již nezbylo ti na provaz a stát
tě musí věšet na své útraty.
VÉV.: Bys poznal našich myslí rozdílnost,
dřív daruji ti život, než oň prosíš.
Půl tvého statku měj Antonio
a druhá půle státu připadne;
což, chovat-li se budeš pokorně,
lze změnit v peněžitou pokutu.
PORT.: Tak jest, však jen co státu týče se
a ne Antonia.
SHYL.: Ne, život můj
a vše si vezměte; ten nedarujte. –
Vy béřete můj dům, berouce sloup,
jenž můj dům drží; život béřete,
když to mi odjímáte, čím jsem živ.
PORT.: A jakou milost vy, Antonio,
mu poskytnete?
GRAT.: Zdarma oprátku
jen, pro bůh, pranic víc.
ANT.: Když ráčí tak
můj vévoda a celý soudní dvůr,
by za půl svého statku propadl
jen pokutou, já budu spokojen,
když druhou půl mi k spravování dá,
bych, žid až umře, tomu odevzdal
ji šlechtici, jenž unes‘ jeho dceru.
Dvě věci však si ještě vyhradím:
by za tu přízeň hned se pokřtit dal,