38

Dvě míle odtud klášter jest a tam

chcem pomeškati. Prosím, službu tu

mi neodřekněte, již láska má

a jakás nutnost teď vám ukládá.

LOR.: Má paní, ze srdce ji přijímám

a vykonám vše milé rozkazy.

PORT.: Mé služebnictvo zná již vůli mou

a uposlechne vás a Jessiku

jak samého Bassania a mne.

A tedy s bohem; na shledanou zas!

LOR.: Ať krásné myšlenky vás provázejí

a šťástné hodiny!

JES.: Já, vzácná paní,

vám celým srdcem přeji spokojenost.

PORT.: Můj dík za vaše přání; na vzájem

vám totéž přeji. S bohem, Jessiko.

(Odejdou Jessika a Lorenzo.)

Teď, Baltazare, slyš!

Tys býval vždycky věrně spolehliv

a tak buď nyní. Vezmi tento list

a chvátej, co jen lidské síly stačí,

do Paduy a tam jej odevzdej

hned k rukám doktora, Bellaria,

- víš, mého strýce; vezmi od něho

i šat i spisy, které tobě dá,

a přines je co můžeš nejrychlej‘

tam na obecný přívoz k Benátkám.

Čas netrať slovy, hleď, ať jsi už pryč;

já ještě dříve budu tam, než ty.

BALT.: Již chvátám, paní má, co stačím jen.

(Odejde.)

PORT.: Pojď, Nerisso, mám něco na mysli,

co ještě nevíš; spatříme své muže

dřív, než se nadějí.

NER.: A oni nás?

PORT.: Též uvidí; leč v takém oděvu,

že budou u nás předpokládati,

co schází nám. Já vsadím se, my dvě

když za mladíky vystrojíme se,

že ze mne bude hezčí hoch z nás dvou;

já švarněj‘ povedu si s kordiskem

a mluvit budu jako chlapec, když

se mění v muže, zhroublým diskantem;

dva drobné krůčky hezky prodloužím

v krok mužský, budu mluvit o rvačkách,

jak vychloubavý, smělý mladý pán;

a předivných jim napovídám lží,

jak paní ctné mou lásku hledaly

a zamítnuty rozstonaly se

a zemřely; – jáť jinak nemohl;

však budu želet zas a přáti si