59

NER.: Ty, milý Gratiano, odpusť též;

neb písař doktorův, ten scvrklý kluk,

za tento prospal se mnou dnešní noc.

GRAT.: Toť podobá se správě silnic v letě,

když samy sebou jsou již dobré dost.

Jak? dřív mít parohy, než vědět, proč?

PORT.: Tak drsně nemluvte. – Jste udiveni.

Zde list; v čas příhodný jej přečtěte;

jest z Paduy a od Bellaria.

Tam dozvíte se, oním doktorem

že byla Portie, a Nerissa

tím písařem. Lorenzo dosvědčí,

že odjely jsme s vámi zároveň

a právě před chvílí se vrátily;

já dosud nevstoupila do domu.

Antonio, jste vítán; lepší pro vás

mám noviny, než očekáváte:

zde rozpečeťte list a shledáte,

tři vaše koráby že vrátily

se do přístavu s vzácným nákladem.

To nezvíte, jak divnou příhodou

jsem dopis dostala.

ANT.: Já oněměl.

BASS.: Vy doktorem? A já vás nepoznal?

GRAT.: Ty písař, jenž mi chtěl dát parohy?

NER.: Tak, ale písař, jenž to neudělá,

leč tenkrát, bude-li kdy z něho muž.

BASS.: Teď, roztomilý doktore, již můžeš

si pospat u mne, a když budu z domu

spi s mojí ženou.

ANT.: Vy jste, dobrá paní,

mi život vrátila i živobytí;

neb tady dočítám se bezpečně,

že lodi mé jsou šťastně v přístavu.

PORT.: Nu, což, Lorenzo? Pro vás písař můj

má také ještě dobré noviny.

NER.: Tak jest, a doručím je spolehlivě.

Zde máte vy a vaše Jessika

od bohatého žida zvláštní zápis,

že všechno jeho jmění připadne

po jeho smrti ve váš majetek.

LOR.: Vy, krásné dámy, manu sypete

na cestu hladových.

PORT.: Již skoro jitro

a ještě, tuším, vše, co dálo se,

vám není jasno. – Pojďme do domu;

tam vyslýchejte nás, jak libo jest,

a na vše dáme věrnou odpověď.

GRAT.: Nuž tak; a první otázkou tam buď,

má Nerissa k ní musí přísahat, –