50

a druhou, aby tady před soudem

dal upsat darovacím odkazem,

že vše, co jeho bude při smrti,

zeť jeho dostane a jeho dceř.

VÉV.: Tak musí učinit, sic odvolám

tu milost, již jsem právě udělil.

PORT.: Jsi, žide, spokojen? Co tomu říkáš?

SHYL.: Jsem spokojen.

PORT.: Vy, písaři, ten odkaz napište.

SHYL.: Již, prosím, dovolte mi odejít;

mně není dobře; pošlete ten list

mi k podpisu.

VÉV.: Jdi; ale učiň tak!

GRAT.: A při křtu budeš míti kmotry dva.

Já kdybych soudcem byl, o deset víc

bys dostal jich a ti by dovedli

tě pod čekan, ne ke křtitelnici.

(Odejde Shylock.)

VÉV.: Teď, pane, zvu vás k sobě k obědu.

PORT.: Mé díky, Milosti, však odpusťte;

dnes na noc musím ještě do Paduy

a nutno, abych vypravil se hned.

VÉV.: Mně líto jest, že času nemáte. –

Antonio, vy tomu pánovi

se odvděčte, neb tuším, velmi jste

mu k díkům zavázán.

(Odejde Vévoda, Senatoři a družina.)

BASS.: Můj pane ctný,

já a můj přítel vaší moudrostí

jsme sproštěni dnes těžké pokuty;

tož ony tři tisíce dukátů,

jež tomu židu dluhovali jsme,

zde vezměte za snahu laskavou.

ANT.: A nad to láskou svou a službami

jsme dál vám zavázáni na věky.

PORT.: Ten dobře zaplacen, kdo spokojen;

a já, vás vyprostiv, jsem spokojen,

a tím se vidím dobře placena;

mzdy lepší nikdy jsem si nežádal.

Až znov se uvidíme, znejte mne;

vše dobré přeji vám a buďte s bohem.

BASS.: Přec, drahý pane, musím doléhat;

cos na památku od nás vezměte,

ne jako mzdu, však holdem povinným.

Dvě věci, prosím vás, mi povolte:

že neodepřete a odpustíte.

PORT.: Vy příliš nutkáte; – tož povolím.

(K Antoniovi.) Své rukavice dejte mi a chci

je nosit k vůli vám.