a druhou, aby tady před soudem
dal upsat darovacím odkazem,
že vše, co jeho bude při smrti,
zeť jeho dostane a jeho dceř.
VÉV.: Tak musí učinit, sic odvolám
tu milost, již jsem právě udělil.
PORT.: Jsi, žide, spokojen? Co tomu říkáš?
SHYL.: Jsem spokojen.
PORT.: Vy, písaři, ten odkaz napište.
SHYL.: Již, prosím, dovolte mi odejít;
mně není dobře; pošlete ten list
mi k podpisu.
VÉV.: Jdi; ale učiň tak!
GRAT.: A při křtu budeš míti kmotry dva.
Já kdybych soudcem byl, o deset víc
bys dostal jich a ti by dovedli
tě pod čekan, ne ke křtitelnici.
(Odejde Shylock.)
VÉV.: Teď, pane, zvu vás k sobě k obědu.
PORT.: Mé díky, Milosti, však odpusťte;
dnes na noc musím ještě do Paduy
a nutno, abych vypravil se hned.
VÉV.: Mně líto jest, že času nemáte. –
Antonio, vy tomu pánovi
se odvděčte, neb tuším, velmi jste
mu k díkům zavázán.
(Odejde Vévoda, Senatoři a družina.)
BASS.: Můj pane ctný,
já a můj přítel vaší moudrostí
jsme sproštěni dnes těžké pokuty;
tož ony tři tisíce dukátů,
jež tomu židu dluhovali jsme,
zde vezměte za snahu laskavou.
ANT.: A nad to láskou svou a službami
jsme dál vám zavázáni na věky.
PORT.: Ten dobře zaplacen, kdo spokojen;
a já, vás vyprostiv, jsem spokojen,
a tím se vidím dobře placena;
mzdy lepší nikdy jsem si nežádal.
Až znov se uvidíme, znejte mne;
vše dobré přeji vám a buďte s bohem.
BASS.: Přec, drahý pane, musím doléhat;
cos na památku od nás vezměte,
ne jako mzdu, však holdem povinným.
Dvě věci, prosím vás, mi povolte:
že neodepřete a odpustíte.
PORT.: Vy příliš nutkáte; – tož povolím.
(K Antoniovi.) Své rukavice dejte mi a chci
je nosit k vůli vám.