51

(K Bassaniovi.) A z lásky k vám

chci vzíti tento prsten. Ruky své

jen neoddalujte; já nechci víc

a to mi z lásky neodepřete.

BASS.: Ten prsten, dobrý pane, tretka jest!

a vskutku ostýchám se vám ji dát.

PORT.: Já nechci ničeho, než právě to;

a teď bych vskutku měl ten prsten rád.

BASS.: Víc na něm záleží, než na ceně;

dám nejdražší vám prsten v Benátkách

a provoláním dám ho vyhledat;

jen tento, prosím vás, mi darujte.

PORT.: Jste pane, vidím, štědrý v nabídkách;

neb napřed učil jste mne žebrati

a nyní, jak se zdá, mne učíte,

jak má se odpovídat žebráku.

BASS.: Ten prsten, pane, od své ženy mám

a když mi na prst navlékala jej,

já slíbit musel, že ho neprodám

a nedám nikomu a neztratím.

PORT.: Tou výmluvou si mnohý člověk již

svých darův ušetřil. Nuž, není-li

choť vaše šílená a zví-li, jak

jsem zasloužil si toho prstenu

přec navždy hněvati se nebude,

že jste mi prsten dal. – Nuž, pokoj s vámi!

(Odejde Portie a Nerissa.)

ANT.: Bassanio, ten prsten dejte mu;

ať jeho zásluha a láska má

jsou protiváhou vůle vaší choti.

BASS.: Jdi, Gratiano, běž a dohoň jej;

ten prsten dej mu; a pak, možno-li,

k Antoniovi domů přiveď jej. –

Jen rychle spěš!

(Odejde Gratiano.)

Hned pojďme domů k vám

a zítra časně ráno k Belmontu

jak letem jedem spolu. – Pojďme již.

(Odejdou.)

Scena 2.

Tamtéž. – Ulice.

Vystoupí Portie a Nerissa.

PORT.: Jdi, doptej se, kde bydlí žid, a dej

ten list mu k podpisu; hned na večer

zas odjedem a budem doma dřív

o celý den, než naši manželé.

Ten list Lorenzo vděčně uvítá.

Vystoupí Gratiano.