53

až někam k Belmontu.

JES.: V noc takovou

mladý Lorenzo přísahal jí lásku,

jí ukrádaje duši mnohým slibem,

a žádným pravdivým.

LOR.: V noc takovou

ta hezká Jessika, jak malý diblík,

teď pomlouvala svého milence

a on jí odpustil.

JES.: Já chtěla bych

tu přenocovat, kdyby nikdo nešel;

však pozor, – mužské kroky doslýchám.

Vystoupí Stefano.

LOR.: Kdo přichází tak rychle nočním tichem?

STEF.: Váš přítel.

LOR.: Přítel! Jaký jest to přítel?

A vaše jméno, prosím, příteli?

STEF.: Stefano jest mé jméno, zprávu nesu,

že moje paní před svítáním již

zde bude v Belmontu. – Po Božích mukách

teď obchází a klečíc modlí se

o šťastné manželství.

LOR.: Kdo provází ji?

STEF.: Jen zbožný poustevník a její družka.

Však povězte mi, vrátil se můj pán?

LOR.: Ne, aniž jsme co o něm slyšeli.

Však, Jessiko, teď pojďme do domu,

by, jak se sluší, čestné uvítání

se uchystalo zdejší velitelce.

Vystoupí Launcelot.

LAUN.: Hola! Hola! He, ha, ho! Hola! Hola!

LOR.: Kdo to?

LAUN.: Hola! Neviděli jste pana Lorenza? – Pane Lorenzo, hola, hola!

LOR.: Nech toho holikání, člověče.

Zde!

LAUN.: Hola! kde? kde?

LOR.: Zde!

LAUN.: Řekněte mu, že přišel posel od mého pána s plnou kabelou dobrých novin. Můj pán zde bude ještě přede dnem.

(Odejde.)

LOR.: Pojď, milená, chcem v domě na ně čekat.

A přec, nač tam? – proč nyní domů jít?

Stefano, prosím, v domě oznamte,

že vaše velitelka přichází;

a vaše hudebníky pošlete

pod širé nebe ven. –