11

a vy mne ani slyšet nechcete.

Tóť přece nabídnutí laskavé.

BASS.: To opravdu by byla laskavost.

SHYL.: Tu laskavost vám prokázati chci.

Nuž, pojďte k notáři mi spečetit

jen malý zápis; a, – pro pouhý žert, –

když nesplatíte mi v den ten a ten

a tam a tam tu sumu, nebo sumy,

jež v smlouvě udány, ať pokutou

mi plná libra masa připadne,

již vyříznu, neb vezmu kdekoliv

na vašem těle budu chtít ji vzít.

ANT.: Jsem spokojen; ten úpis spečetím

a řeknu, že ten žid jest přelaskav.

BASS.: Tak za mne upsati se nesmíte;

já raděj ve své tísni setrvám.

ANT.: Nic, brachu, neboj se, já nepropadnu;

než uplynou dva měsíce, to jest

o měsíc dřív, než lhůta vyprší, jak očekávám, třikrát trojnásob se vrátí mi té smlouvy hodnota.

SHYL.: Ó, otče Abrahame, jací jsou

ti křesťané, jež vlastní krutost učí

i jiných myšlénky brát v pochybnost!

To řekněte mi, prosím, kdyby den

svůj promeškal, co vyzískal bych tím

tu pokutu snad chtěje vynutit?

Přec libra masa vzatá z člověka

tak cenná není, ani vydatná

jak skopovina, maso hovězí,

neb kozí. – Jářku, abych zakoupil

si jeho přízeň, jsem tak přátelský.

Nu, přijme-li to, dobře; ne-li, s bohem;

jen pro mou lásku nekřivděte mi.

ANT.: Tak, Shylocku; tu smlouvu podpisu.

SHYL.: Tož bez odkladu jděte k notáři

a nařiďte, jak vyhotovit má

ten zápis veselý; a já jdu hned

a měšce naplním vám dukáty. –

Jen ještě dohlednu si na svůj dům,

kde zvlčelý mi hlídá dareba,

naňž nelze spolehnout, a v okamžik

jsem u vás.

ANT.: Pospěš, žide šlechetný. –

(Odejde Shylock.)

Ten Hebrej dá se pokřtít; jest tak vlídný.

BASS.: Rád nemám pěkných slov, kde chlap je bídný.

ANT.: Nuž, pojďme; netřeba se čeho báti,

mé lodě měsíc před časem se vrátí.

(Odejdou.)

JEDNÁNÍ DRUHÉ