by nezakrvácel se do smrti.
SHYL.: Jest tak to uvedeno v zápisu?
PORT.: Ne výslovně; co na tom však. Jest dobře,
když z pouhé lidskosti to učiníte.
SHYL.: To najít nemohu; – nic v zápisu!
PORT.: Vy, kupče, chcete ještě něco říci?
ANT.: Jen málo; hotov jsem a obrněn.
Svou ruku dejte mi, Bassanio;
a buďte s bohem. Toho neželte,
že tento los mne pro vás postihnul;
neb osud laskavějším jeví se,
než mívá ve zvyku. On dopouští,
by ubožák své přežil bohatství
a zrakem vpadlým, čelem vrásčitým
tvář ve tvář hleděl nuzné starobě. –
Té dlouho vlekoucí se pokuty
a bídy takové mne ušetřil.
Své vzácné ženě vyřiď pozdrav můj,
rci, jaký konec měl Antonio,
rci, jak jsem tě měl rád, a vlídné slovo
měj o mně po smrti. A povídku
až dopovídáš jí, ať soudí, zdaž
Bassanio kdys nebyl milován.
Jen toho žel, že ztrácíš přítele;
a on, že dluh tvůj splácí, neželí;
neb řízne-li jen žid dost hluboko,
hned zaplatím jej celým srdcem svým.
BASS.: Antonio, jsem ženě zasnouben,
jež jest mi drahá, jako život sám;
však život můj, má žena, celý svět
mi tolik neváží, co život tvůj;
vše rád bych ztratil, obětoval vše
zde tomu ďáblu, bych tě vyprostil.
PORT.: Dík malý by vám vzdala vaše choť
jsouc tady přítomna a slyšíc to.
GRAT.: Mám ženu, kterou v pravdě miluji,
chtěl bych, aby byla v nebesích
a prosila tam bytost nějakou,
by změnila tu psinu židovskou.
NER.: Jest dobře, za jejími zády jen
že takto mluvíte, sic přání to
by mohlo porušit vám v domě mír.
SHYL. (stranou): Těch mužů křesťanských! – Já dceru mám; kéž někdo z kmene Barrabášova
byl spíše její manžel, nežli křesťan! –
Čas maříme. Již, prosím, k orteli.
PORT.: Jest libra masa z toho kupce tvá;
soud povoluje, zákon ti ji dává.
SHYL.: Ó spravedlivý soudce!
PORT.: A z jeho prsou maso vyřízneš;