Antonia, když mi to povídal,
a v duši přál si, by nebyla jeho.
SALANIO: Jest radno, abys mu to oznámil,
však náhle ne, bys nezarmoutil jej.
SALAR.: Muž lepší po té zemi nechodí.
Já viděl jsem ho, jak s Bassaniem
se loučil. Řeklť mu Bassanio,
že uspíší svůj návrat. – Odvětil:
„Tak nečiňte; a záležitost svou
jen ledabyle neodbývejte
mně k vůli, ale času dočkejte,
až plně dozraje. Co týče se
pak toho dluhopisu u žida,
naň nemyslete v milující duši!
Jen buďte vesel a vše nejpřednější
své myšlenky svým vzdejte námluvám
a takým krásným lásky projevům,
jež budou vám tam nejlíp slušeti.“
A v tom, zrak maje zalit slzami,
tvář odvrátil, vztáh‘ ruku za sebe
a s vřelostí až srdce jímající
mu ruku tisk‘; – a tak se rozešli.
SALANIO: Jen k vůli němu, tuším, svět mu milý.
Již pojďme, prosím tě, jej vyhledat,
a zádumčivost, jíž se oddává,
tak nebo jinak hleďme rozptýlit.
SALAR.: Tak učiňme.
(Odejdou.)
Scena 9.
Belmont. – Komnata v domě Portiině.
Vystoupí Nerissa a Sloužící.
NER.: Jen rychle, rychle, odhrň oponu;
princ Arragonský složil přísahu
a v okamžení přijde k volbě sem.
Tuš. – Vystoupí Princ Arragonský, Portie a jejich družiny.
PORT.: Hle, tam jsou skřínky, princi vznešený;
tu zvolíte-li, která chová mne,
hned naše svatba bude slavena;
leč chybíte-li, bez všech dalších slov
v mžik musíte nás, princi, opustit.
ARRAG.: Tři věci přísahal jsem zachovat;
tož předně: nikomu že nezradím
a nikdy skřínku, kterou zvolil jsem;
dál: jestli pravou skřínku nezvolím,
že nikdy ve svém žití nebudu
se o nevěstu více ucházet;
a posléz: nebude-li přát mi štěstí,
že hned vás opustím a odejdu.
PORT.: To každý přísahá, kdo uchází se
o moji nepatrnou osobu.