NER.: Ty, milý Gratiano, odpusť též;
neb písař doktorův, ten scvrklý kluk,
za tento prospal se mnou dnešní noc.
GRAT.: Toť podobá se správě silnic v letě,
když samy sebou jsou již dobré dost.
Jak? dřív mít parohy, než vědět, proč?
PORT.: Tak drsně nemluvte. – Jste udiveni.
Zde list; v čas příhodný jej přečtěte;
jest z Paduy a od Bellaria.
Tam dozvíte se, oním doktorem
že byla Portie, a Nerissa
tím písařem. Lorenzo dosvědčí,
že odjely jsme s vámi zároveň
a právě před chvílí se vrátily;
já dosud nevstoupila do domu.
Antonio, jste vítán; lepší pro vás
mám noviny, než očekáváte:
zde rozpečeťte list a shledáte,
tři vaše koráby že vrátily
se do přístavu s vzácným nákladem.
To nezvíte, jak divnou příhodou
jsem dopis dostala.
ANT.: Já oněměl.
BASS.: Vy doktorem? A já vás nepoznal?
GRAT.: Ty písař, jenž mi chtěl dát parohy?
NER.: Tak, ale písař, jenž to neudělá,
leč tenkrát, bude-li kdy z něho muž.
BASS.: Teď, roztomilý doktore, již můžeš
si pospat u mne, a když budu z domu
spi s mojí ženou.
ANT.: Vy jste, dobrá paní,
mi život vrátila i živobytí;
neb tady dočítám se bezpečně,
že lodi mé jsou šťastně v přístavu.
PORT.: Nu, což, Lorenzo? Pro vás písař můj
má také ještě dobré noviny.
NER.: Tak jest, a doručím je spolehlivě.
Zde máte vy a vaše Jessika
od bohatého žida zvláštní zápis,
že všechno jeho jmění připadne
po jeho smrti ve váš majetek.
LOR.: Vy, krásné dámy, manu sypete
na cestu hladových.
PORT.: Již skoro jitro
a ještě, tuším, vše, co dálo se,
vám není jasno. – Pojďme do domu;
tam vyslýchejte nás, jak libo jest,
a na vše dáme věrnou odpověď.
GRAT.: Nuž tak; a první otázkou tam buď,
má Nerissa k ní musí přísahat, –