mé jméno.
PORT.: Pře, již tady vedete,
jest divné povahy, však správna tak,
že zákon benátský vám nemůže
nic bránit v tom, jak postupujete.
(K Antoniovi.) A vy stojíte v jeho půhonu?
či nestojíte?
ANT.: Tak; jak říká on.
PORT.: A uznáváte zápis?
ANT.: Uznávám.
PORT.: Žid musí tedy milosrdným být.
SHYL.: Co nutí mne, že musím? – to mi rcete.
PORT.: Dar milosti se nevynucuje;
ta sprchá jako nebes mírný déšť
v dol pozemský; jest dvakrát žehnána,
i tomu žehnajíc, kdo dává ji,
i tomu, kdo ji béře; nejmocnější
jest u nejmocnějších a na trůnu
líp sluší mocnáři, než koruna.
Jest žezlo odznak moci dočasné
a úcty, velebnosti přívlastkem,
v němž postrach tkví a bázeň před králi;
však milost moci žezla stojí výš‘;
trůn její v srdcích králův utvrzen
a příznakem jest Boha samého;
a Bohu nejpodobnější jest zemská moc,
když právo milostí se zmírňuje.
A proto, žide, třeba ve své při
jsi hledal spravedlnost, považ přec,
že po spravedlnosti nikdo z nás
by spásy nedošel. – My modlíme
se o milost a tatáž modlitba
nás učí konat skutky milosti. –
Já mluvil tak, bych zmírnil spravedlnost
tvé žaloby, neb setrváš-li na ní,
benátský přísný soud své rozhodnutí
dát musí proti tomu kupci zde.
SHYL.: Mé skutky na mou hlavu! Právo chci
a trest a pokutu dle zápisu.
PORT.: Což nemůže tu sumu zaplatit?
BASS.: Zde před soudem ji dávám za něho,
ba dvakrát tolik; nestačí-li to,
chci ručit, dluh že splatím desetkrát,
to pod ztrátou svých rukou, hlavy, srdce.
Když nedostačí to, jest na jevu,
že zloba překonává pravdu samu.
Jen jednou, prosím, zákon nakloňte
k své moci, malou křivdu učiňte
pro velké právo, by ten krutý ďábel
své vůle nedošel.
PORT.: To nesmí být;