GRAT.: Přec, vzácný pane, jsem vás dohonil.
Věc rozmysliv si, Don Bassanio
vám prsten posílá a prosí vás,
dnes abyste jej poctil u stolu.
PORT.: To nemůž‘ být; však prsten přijímám
co nejvděčněji; a to laskavě
mu vyřiďte. Dál prosím, ukažte
dům Shylockův zde tomu mladíku.
GRAT.: To velmi rád.
NER.: Jen ještě slovo, pane –
(Stranou k Portti.) Já pokusím se, abych dostala
též prsten svého muže; přísahat
mi musel, že jej navždy podrží.
PORT. (stranou k Nerisse.): Ba ručím za to, že jej dostaneš.
To bude nějakého přísahání,
že mužům darovali prsteny;
však smělým pohledem a přísaháním
je překonáme. (Nahlas.) Jdi a pospěš si;
víš, kde tě očekávám.
NER.: Dobrý pane,
již pojďte, ukažte mi židův dům.
(Odejdou.)
JEDNÁNÍ PÁTÉ
Scena 1.
Belmont. – Před domem Portiiným.
Vystoupí Lorenzo a Jessika.
LOR.: Jak jasně svítí měsíc! v takou noc,
když libý větřík něžně líbal stromy
a ony neševelily, v noc takovou
na Trojské valy stoupal Troillus,
by k řeckým stanům duši vyvzdychal,
kde spala Cressida.
JES.: V noc takovou
šla Thisbe v strachu, rosu stírajíc,
a spatřila stín lva dřív nežli jej,
a prchla zlekána.
LOR.: V noc takovou
v své ruce haluz vrby smuteční,
na pustém břehu mořském stála Dido,
v dál kynouc milenci, by do Carthaga
se opět navrátil.
JES.: V noc takovou
Medea čarodějné byliny
si trhala, jež starci Aesonovi
zas mladost vrátily.
LOR.: V noc takovou
od bohatého žida Jessika
se tajně odkradla a s lehkovážným
svým milencem utekla z Benátek