24

Antonia, když mi to povídal,

a v duši přál si, by nebyla jeho.

SALANIO: Jest radno, abys mu to oznámil,

však náhle ne, bys nezarmoutil jej.

SALAR.: Muž lepší po té zemi nechodí.

Já viděl jsem ho, jak s Bassaniem

se loučil. Řeklť mu Bassanio,

že uspíší svůj návrat. – Odvětil:

„Tak nečiňte; a záležitost svou

jen ledabyle neodbývejte

mně k vůli, ale času dočkejte,

až plně dozraje. Co týče se

pak toho dluhopisu u žida,

naň nemyslete v milující duši!

Jen buďte vesel a vše nejpřednější

své myšlenky svým vzdejte námluvám

a takým krásným lásky projevům,

jež budou vám tam nejlíp slušeti.“

A v tom, zrak maje zalit slzami,

tvář odvrátil, vztáh‘ ruku za sebe

a s vřelostí až srdce jímající

mu ruku tisk‘; – a tak se rozešli.

SALANIO: Jen k vůli němu, tuším, svět mu milý.

Již pojďme, prosím tě, jej vyhledat,

a zádumčivost, jíž se oddává,

tak nebo jinak hleďme rozptýlit.

SALAR.: Tak učiňme.

(Odejdou.)

Scena 9.

Belmont. – Komnata v domě Portiině.

Vystoupí Nerissa a Sloužící.

NER.: Jen rychle, rychle, odhrň oponu;

princ Arragonský složil přísahu

a v okamžení přijde k volbě sem.

Tuš. – Vystoupí Princ Arragonský, Portie a jejich družiny.

PORT.: Hle, tam jsou skřínky, princi vznešený;

tu zvolíte-li, která chová mne,

hned naše svatba bude slavena;

leč chybíte-li, bez všech dalších slov

v mžik musíte nás, princi, opustit.

ARRAG.: Tři věci přísahal jsem zachovat;

tož předně: nikomu že nezradím

a nikdy skřínku, kterou zvolil jsem;

dál: jestli pravou skřínku nezvolím,

že nikdy ve svém žití nebudu

se o nevěstu více ucházet;

a posléz: nebude-li přát mi štěstí,

že hned vás opustím a odejdu.

PORT.: To každý přísahá, kdo uchází se

o moji nepatrnou osobu.