přes všechno to, bych je byl nezabil.
A dvacet jiných takých malých lží
jim namluvím, až budou přísahat,
že školy nechal jsem již před rokem.
Mám v hlavě tisíc rozpustilých kousků
těch drzých oslíků, jež provést chci.
NER.: My tedy hochy budem dělati?
PORT.: Fi! – jaká otázka? tak někde být
zde jakýs uštěpačný vykládač!
Však pojď, svůj celý záměr povím ti,
až budem v kočáře, jenž čeká na nás
již u vrat parku; nyní jenom pil,
neb musíme dnes ujet dvacet mil.
(Odejdou.)
Scena 5.
Tamtéž. – Zahrada.
Vystoupí Launcelot a Jessika.
LAUN.: Ba pravda! neboť vězte, hříchy otcův padají na hlavy dítek; proto, ujišťuji vás, mám o vás strach. Byl jsem k vám vždycky upřímným a tak vám svěřuji svou dešperaci v této věci. Tedy buďte jen dobré mysli, neboť v pravdě, domnívám se, že jste na věky zatracena. Zbývá v tom jen jediná naděje, která vám může trochu prospěti; a to jest jen jakýsi druh pronevěrné naděje.
JES.: A jaká naděje to jest, prosím tě?
LAUN.: Inu, můžete tak částečně doufat, že nepocházíte od svého otce, že nejste dcera židova.
JES.: To by vskutku byl jakýsi druh pronevěrné naděje; tak bych byla navštívena hříchy své matky.
LAUN.: Tedy se opravdu bojím, že jste zatracena po otci i po matce. A tak, vyhnu-li se Scylle, vašemu otci, upadám do Charybdy, vaší matky; – dobrá, po vás je veta zde i tam.
JES.: Dojdu spasení svým manželem; on učinil mne křesťankou.
LAUN.: Jářku, tím hůře pro něho; byloť nás křesťanů i před tím právě dost; zrovna tolik, abysme mohli býti živi jeden vedle druhého. Toto předělávání na křesťany vyžene do výše ceny vepřů; a budou-li z nás všech jedlíci vepřoviny, nedostaneme za krátko kouska slaniny na pekáč ani za peníze.
Vystoupí Lorenzo.
JES.: Launcelote, řeknu to svému manželu, co jste povídal. Zde přichází.
LOR.: Budu na vás hnedle žárlivým, Launcelote, začnete-li mou ženu tak do koutků zatahovat.
JES.: Ne, o nás se nebojte, Lorenzo; jsme s Launcelotem rozkmotřeni. On mi tu z čista jasna povídá, že není pro mne spásy v nebesích, protože jsem dcera židova, a praví, že nejste spořádaný člen obce, neboť obraceje židy na křesťanství vyháníte prý do výše cenu vepřového masa.
LOR.: To si lépe u obce zodpovím, než vy obrácení té černošky; té mouřenince dostalo se od vás skutečného požehnání, Launcelote.
LAUN.: To je opravdu div, že se dala mouřeninka tak omýt; ale byla-li při tom lehčí než poctivá žena, jest nyní těžší, než jsem za to měl.
LOR.: Jak umí každý blázen slovy zahrávat! Myslím, že za krátko nejvýbornější vtip uzná za dobré mlčet a hovor stane se chvály hodným jen u papoušků. Jdi, brachu, do domu a řekni, aby se chystali k obědu.
LAUN.: To se již stalo, pane; mají všichni žaludky.
LOR.: Můj ty bože; – jak lapáš po vtipu! – Tedy, řekni jim, aby chystali oběd.
LAUN.: To se také už stalo, pane; „prostřít“ se říká.