26

ARRAG.: Co tady psáno?

(Čte.)

Sedmkrát žár stříbro taví;

sedmkráte rozum zdravý

zkoušen jest, než soud má pravý.

Mnozí se jen stíny baví;

jejich štěstí stín je hravý.

Blázni, stříbrem bleskotaví,

světem jdou; – zde ten se staví!

Vezmi ženu jakou chceš,

hlavy mé se nezbudeš;

zde jsi hotov, – ať už jdeš!

Déle meškat, větší bloud

ještě tady budu slout!

S hlavou blázna pro choť spěl jsem,

s dvěma z námluv odešel jsem.

S bohem, krásko! – Chci svůj žal

tich nést, jak jsem přísahal.

(Odejde Princ Arragonský se svou družinou.)

PORT.: Mol tak vždy si křídla spal!

Těch bláznů mudráckých! – Když volit chtějí,

pro samý důvtip moudrost utrácejí.

NER.: Přec jen má pravdu slovo starých matek,

že šibenice souzena i sňatek.

PORT.: Pojď, Nerisso, a stáhni oponu.

Vystoupí Sloužící.

SLOUŽ.: Kde jest má paní?

PORT.: Zde; – co chce můj pán?

SLOUŽ.: U vaší brány, slečno, sestoupil

teď mladý Benátčan, jenž přichvátal,

by svého pána příchod oznámil.

I přináší vám vzácné pozdravy,

to jest krom poklony a dvorných slov

též dary velké ceny. Nevidělť

jsem nikdy švarnějšího posla lásky.

Tak v dubnu, nehlásá den líbezný,

že léto nádherné již blízko jest,

jak posel tento před svým pánem jde.

PORT.: Nic dále, prosím tě; mám skoro strach,

bys neřek‘, že to nějaký tvůj strýc;

tak pln jsi o něm chvály sváteční.

Pojď, Nerisso, ať hned se podívám,

jak švarný posel od Mílka jde k nám.

NER.: Kéž jest Bassaniův, dejž, Mílku sám!

(Odejdou.)

JEDNÁNÍ TŘETÍ

Scena 1.

Benátky. – Ulice.