58

má dobrá choti, neboť, při svatých

těch světlech noci, myslím, že vy sama

tam jsouc, mne byla byste prosila,

bych dal ten prsten ctnému doktoru.

PORT.: Ten doktor ať mi nikdy nepřijde

blíž k mému domu; neb, an dostal skvost,

jejž milovala jsem a který vy

jste přísahal mně k vůli zachovat,

já chci být zrovna štědrá tak jak vy;

nic neodepru mu, co mého jest,

ni tělo své, ni lože svého muže.

A poznám jej, tím zcela jista jsem;

ať ani noc mi z domu nespíte!

jak Argus střežte mne; když nebudete

a necháte mne samu, na mou čest,

jež dosud jest ctí mou, já dopustím,

by tento doktor sdílel lože mé.

NER.: A moje písař; tedy dobrý pozor,

ať sama jen se nikdy nestřežím!

GRAT.: Jak libo vám; však ať se lapit nedá,

sic, chytnu-li ho, jeho péru běda!

ANT.: Já nešťastný jsem původ sporů těch.

PORT.: To nermuť vás; jste přece vítán zde.

BASS.: Tu nutnou vinu odpusť, Portie;

a před mnohými těmi přáteli

ti přísahám při krásných očích tvých,

v nichž vidím sebe sám –

PORT.: Jen slyšte to!

v mých obou očích dvakrát vidí se,

to v každém oku jednou; přísaháte

na dvojpodobnou vaši osobu;

a toť mi přece věrná přísaha!

BASS.: Ne, jenom slyš! – Tu vinu odpusť mi

a při mé duši tobě přísahám,

že nikdy více slibu nezruším.

ANT.: Za jeho bohatství své tělo kdys

jsem podal v zástavu, jež bez toho,

kdo má teď prsten chotě vašeho,

by bylo ztraceno; chci poznovu

se duší zaručit, že choť váš nikdy

slib daný vědomě již nezruší.

PORT.: Vy tedy ručíte mi za něho.

Zde ten mu podejte a rcete mu,

by lépe jej než první zachoval.

ANT.: Nuž, zde, Bassanio, a přísahejte,

že prsten zachováte.

BASS.: Nebesa!

toť tentýž, který dal jsem doktoru.

PORT.: On dal mi jej; a již mi odpusťte,

za tento prsten doktor se mnou spal.