5

BASS.: Gratiano se namluví nekonečně mnoho ničeho; více, než kdokoliv jiný v celých Benátkách. Jeho rozumné nápady jsou jako dvě zrna pšeničná ukrytá ve dvou měřicích plev; hledáte celý den, než je najdete a když je máte, nestála za hledání.

ANT.: A teď mi povězte, jaká to dáma,

k níž tajně putovat jste přísahal

a o níž jste mi chtěl dnes vyprávět?

BASS.: Vám, není neznámo, Antonio,

jak velice jsem ztenčil jmění své

tím, že jsem trochu nádherněj‘ si ved‘,

než stačily mé skrovné prostředky.

Já nenaříkám, že mi nelze dál

tak skvěle žít; má přední starost jest,

bych čestně z velkých dluhů vyvázl,

v nichž moje léta, trochu marnotratná,

mne zůstavila. Vám, Antonio,

jsem nejvíc dlužen, peněz a též lásky

a vaše láska jest mi zárukou,

že smím vám sdělit všecky plány své

a úmysly, jak chci se dluhů zbýt.

ANT.: Jen mluvte, prosím vás, Bassanio;

a stojí-li to, jako vždy vy sám,

jen ve cti okruhu, tož buďte jist,

můj měšec, osoba a vše, s co jsem,

že otevřeno vašim potřebám.

BASS.: Když za svých školních let jsem ztratil šíp, já druhý téhož letu odstřelil

a tímtéž směrem, avšak pozorněji

bych našel první; a tak odváživ

se obou, často oba našel jsem.

Ten dětský zvyk zde dávám za příklad,

neb co chci říci, též tak prosté jest.

Jsemť mnoho dlužen vám a nerozvážný

a mlád, jak jsem, co dluhuji, jest pryč;

však chcete-li šíp jiný vystřelit

touž cestou jako první, pevně věřím,

že, cíle pozoren, buď oba najdu,

neb s vaší druhou sázkou vrátím se

za první vděčně zůstav dlužníkem.

ANT.: Vždyť, znáte mne a maříte jen čas

k mé lásce přicházeje oklikou;

a věru víc mi ubližujete,

vše, seč jen jsem, tak bera v pochybnost,

než kdybyste byl zmarnil vše, co mé.

Jen tedy řekněte, co činit mám,

co myslíte, že lze mi učinit,

a hotov jsem; tož mluvte.

BASS.: V Belmontu

jest dáma, bohatá to dědička;

a krásná, krásnější nád výraz sám

a ctností převzácných. – Kdys její zrak

mne dařil milým, němým poselstvím.

Má jméno Portie, ne menší cenu,

než Catonova dceř, choť Brutova.