14

odpočinutí – živ, nebo mrtev?

LAUN.: Vy mne, otče, neznáte?

GOB.: Žel, pane, mám vlčí mhu; neznám vás.

LAUN.: Ba věru, i kdybyste viděl, snad byste mne nepoznal; jest to moudrý otec, jenž zná své vlastní dítě. Dobře, staroušku; já vám povím novinu o vašem synu: dejte mi své požehnání. – Pravda vyjde na světlo, vražda nemůže dlouho zůstati skryta; dítě člověka může; ale konečně, pravda musí ven.

GOB.: Prosím vás, pane, vstaňte. Jsemť jist, že nejste Launcelot, můj kluk.

LAUN.: Prosím vás, už toho bláznovství dost, a dejte mi své požehnání. Jsem Launcelot, váš kluk, jenž byl, váš syn, který jest, a vaše dítě, které bude.

GOB.: To mi nejde na rozum, že jste můj syn.

LAUN.: O tom nevím, co si myslet; ale jsem Launcelot, sluha židův; a jsem jist, že Markéta, vaše žena, jest mou matkou.

GOB.: Opravdu, Markéta jí říkají; a chci přísahat, jsi-li Launcelot, že’s moje vlastní tělo a krev. Chvála Bohu! jaké’s to dostal vousy! tys obrostlejší na bradě než Janek, náš valach, na ocase.

LAUN.: To se tedy zdá, že Jankovi rostou žíně nazpátek, neboť, když jsem ho posledně viděl, jsem jist, že měl více žíní na ocase než já chloupků na tváři.

GOB.: I pro pánka, jak jsi se to změnil! Jak pak se svým pánem vycházíš? Nesu mu něco do kuchyně. Nu, kterak spolu vycházíte?

LAUN.: Dobře, dobře; ale já sám postavil se na takové pevné stanovisko, že uteču a budu utíkat, dokud se nějak nepostavím na nohy. Můj pán je učiněný žid. – Dávat mu dárek! Provaz mu dejte. Umírám hlady v jeho službách; každý prst mi můžete spočítati na žebrách. Otče, jsem rád, že jste přišel; doneste svůj dárek jistému panu Bassaniovi, který teď rozdává skutečně skvělé, nové livreje. Jestliže u něho službu nedostanu, budu utíkat, až kam boží země sáhá. Ó vzácné štěstí! Zde přichází ten pán. K němu, otče! – neboť, ať jsem žid, budu-li u toho žida déle sloužiti!

Vystoupí Bassanio s Leonardem a jinými v průvodu.

BASS.: Tak to můžete udělat. Ale pospěšte si, aby byla večeře připravena nejdéle k páté hodině. Ty dopisy obstarejte; obleky pro služebnictvo dejte do práce a poproste Gratiana, aby přišel hned ke mně, do mého bytu.

(Odejde Sloužící.)

LAUN.: K němu, otče!

GOB.: Bůh žehnej vaší Vzácnosti!

BASS.: Děkuji, děkuji; chceš něco ode mne?

GOB.: Zde můj syn, pane, chudý hoch –

LAUN.: Žádný chudý hoch, pane, ale služebník bohatého žida; – a chtěl by, pane, – jak můj otec bude specifikovati; –

GOB.: On má velikou infekci, pane, abychom tak řekli, sloužiti –

LAUN.: Zkrátka a zdlouha, pane, sloužím u žida a mám přání, jak můj otec bude specifikovati –

GOB.: Jeho pán a on, s odpuštěním vaší Vzácnosti, jak říkáme, spolu nevaří –

LAUN.: Ve vší krátkosti, čistá pravda jest, že ten žid, mně ublíživ, zavdal mi příčinu, jak můj otec, který, doufám, je starý muž vám bude fruktifikovati –

GOB.: Mám zde pár holoubátek do kuchyně a rád bych je dal vaší Vzácnosti a má prosba jest –

LAUN.: V největší krátkosti, ta prosba má impertinenci, čili vztah ke mně, jak se vaše Vzácnost dozví od tohoto poctivého, starého muže, který, ačkoliv já to povídám, je sice starý, ale chudý muž a můj otec.

BASS.: Mluv jeden za oba. Co žádáte?

LAUN.: Chci sloužit u vás, pane.