28

(Odejdou Salanio, Salarino a Sloužící.)

SHYL.: Nuže, Tubale! co nového z Janova? Našel’s mou dceru?

TUB.: Několikrát jsem přišel tam, kde jsem o ní slyšel, ale nalézti ji nemohu.

SHYL.: Aj, tak, tak, tak! Diamant ten tam, dva tisíce dukátů mne stál ve Frankobrodě! Nikdy dřív, až teď, nepadla kletba na můj lid; já ji nikdy necítil, až teď. Dva tisíce dukátů jen v tom a jiné drahé, drahé klenoty. Chtěl bych, aby má dcera ležela mi mrtva u nohou a měla ty klenoty v uších! Chtěl bych, aby ležela na márách u mých noh s těmi dukáty v rakvi! – Žádné zvěsti o nich? Tak tak; – a nevím ani, co se utratilo pátráním. – Ztráta na ztrátu!

Zloděj odnese tolik, a tolik stojí mne hledání zloděje. A žádného dostiučinění, žádné pomsty. A nikde se nehne neštěstí, jen to, co na mé plece dopadá; nikde vzdechu, krom toho, jejž vydechnu já, nikde slzí, než ty, jež vypláču sám!

TUB.: Inu, také jiní lidé mají neštěstí: Antonio, jak doslechl jsem v Janově –

SHYL.: Jak, jak, jak? Neštěstí, neštěstí?

TUB.: – přišel o koráb na cestě z Tripole.

SHYL.: Bohudíky, bohudíky! Je to pravda, je to pravda?

TUB.: Mluvil jsem s několika plavci, kteří z trosek unikli.

SHYL.: Děkuji ti, dobrý Tubale. Dobrá novina, dobrá novina! Ha, ha! Kde? v Janově?

TUB.: Vaše dcera utratila v Janově, jak jsem slyšel, za jednu noc osmdesát dukátů.

SHYL.: Vrážíš dýku do mne! Co živ již neuvidím svoje zlato. Osmdesát dukátů na jedno posezení! Osmdesát dukátů!

TUB.: Sem do Benátek jelo se mnou několik Antoniových věřitelů a ti přísahají, že musí přijíti na mizinu.

SHYL.: To mne velmi těší; budu ho trýznit, budu ho mučit; – to mne těší.

TUB.: Jeden z nich mi ukazoval prsten, jejž dostal od vaší dcery za opici.

SHYL.: Mor na ni! Ty mne mučíš, Tubale; to byl můj tyrkys. Dala mi ho Leah ještě za svobodna. Nebyl bych ho dal za celý prales opic.

TUB.: Ale Antonio jest opravdu zničen.

SHYL.: Ba pravda, na vlas pravda. Jdi, Tubale, a zjednej mi drába; zamluv ho o čtrnáct dní napřed. Chci jeho srdce mít, když propadne, neboť nebude-li ho v Benátkách, mohu obchodovat jak chci. Jdi, jdi, Tubale, a přijď za mnou do synagogy. Jdi, dobrý Tubale; – do naší synagogy, Tubale.

(Odejdou.)

Scena 2.

Belmont. – Komnata v domě Portiině.

Vystoupí Bassanio, Portie, Gratiano, Nerissa a družina.

PORT.: Jen, prosím, sečkejte; den nebo dva

se zdržte, nežli osud zkusíte,

neb, zvolíte-li chybně, ztracena

mi vaše společnost; tož prodlete.

Cos říká mi, – však láska není to, –

že bych vás ztratit nechtěla. Sám víte,

že nenávist v ten způsob neradí.

Však, abyste mi dobře rozuměl,

a dívka pouze myslet smí, ne mluvit, –

já chtěla bych vás měsíc nebo dva

zde pozdržet, než odvážíte se

té sázky o mne. Nějak mohla bych

vás poučit, jak byste volil dobře:

však tím bych byla křivopřísežnou.

To nikdy nechci; tak se může stát,