47

by nezakrvácel se do smrti.

SHYL.: Jest tak to uvedeno v zápisu?

PORT.: Ne výslovně; co na tom však. Jest dobře,

když z pouhé lidskosti to učiníte.

SHYL.: To najít nemohu; – nic v zápisu!

PORT.: Vy, kupče, chcete ještě něco říci?

ANT.: Jen málo; hotov jsem a obrněn.

Svou ruku dejte mi, Bassanio;

a buďte s bohem. Toho neželte,

že tento los mne pro vás postihnul;

neb osud laskavějším jeví se,

než mívá ve zvyku. On dopouští,

by ubožák své přežil bohatství

a zrakem vpadlým, čelem vrásčitým

tvář ve tvář hleděl nuzné starobě. –

Té dlouho vlekoucí se pokuty

a bídy takové mne ušetřil.

Své vzácné ženě vyřiď pozdrav můj,

rci, jaký konec měl Antonio,

rci, jak jsem tě měl rád, a vlídné slovo

měj o mně po smrti. A povídku

až dopovídáš jí, ať soudí, zdaž

Bassanio kdys nebyl milován.

Jen toho žel, že ztrácíš přítele;

a on, že dluh tvůj splácí, neželí;

neb řízne-li jen žid dost hluboko,

hned zaplatím jej celým srdcem svým.

BASS.: Antonio, jsem ženě zasnouben,

jež jest mi drahá, jako život sám;

však život můj, má žena, celý svět

mi tolik neváží, co život tvůj;

vše rád bych ztratil, obětoval vše

zde tomu ďáblu, bych tě vyprostil.

PORT.: Dík malý by vám vzdala vaše choť

jsouc tady přítomna a slyšíc to.

GRAT.: Mám ženu, kterou v pravdě miluji,

chtěl bych, aby byla v nebesích

a prosila tam bytost nějakou,

by změnila tu psinu židovskou.

NER.: Jest dobře, za jejími zády jen

že takto mluvíte, sic přání to

by mohlo porušit vám v domě mír.

SHYL. (stranou): Těch mužů křesťanských! – Já dceru mám; kéž někdo z kmene Barrabášova

byl spíše její manžel, nežli křesťan! –

Čas maříme. Již, prosím, k orteli.

PORT.: Jest libra masa z toho kupce tvá;

soud povoluje, zákon ti ji dává.

SHYL.: Ó spravedlivý soudce!

PORT.: A z jeho prsou maso vyřízneš;