10

tak rychle rozmnožit. Leč, pozor, pane –

ANT.: Jen slyš, Bassanio, jak ďábel sám

k svým pletkám umí písmo citovat.

Zlá duše, svatost berouc za svědka,

jest jako lotr s tváří úsměvnou,

jak pěkné jabko k jádru prohnilé.

Ó, jak má faleš pěkný zevnějšek!

SHYL.: Hm, – tři tisíce dukátů; toť hezká

a plná suma; na tři měsíce,

tři z dvanácti; nu hleďme; – úroky…

ANT.: Chceš v závazek nás vzíti, Shylocku?

SHYL.: Signior Antonio, vy kolikrát

a často jste mne tupil na Rialtu

pro moje peníze a úroky;

já plecí pokrčiv, vždy nes‘ to tich,

neb trpěti jest úděl mého kmene.

Mne zvete nevěrcem, psem katanským

a plváte na židovský můj plášť,

vše proto jen, že toho užívám,

co mého jest. Nu dobrá; teď to tak,

že, potřebujete mé pomoci.

Tak, tak; vy přijdete a řeknete:

„My chtěli bychom peněz, Shylocku;“

tak říkáte to, vy, jenž vychrlil

jste slinu na můj vous a kopal mne

jak odkopnete neznámého psa

od svého prahu. – Peněz žádáte.

Co mám vám říci? Nemám říci snad:

„Což pes má peníze? – pes může-li

vám půjčit tři tisíce dukátů?“

Neb snad se hluboce mám uklonit

a jako otrok s dechem tajeným

a s šeptající pokorou dít tak:

„Můj vzácný pane, středu minulou

jste na mne plvnul, ondy odkop‘ mne

a jindy zas mi přezděl hafanů

a za ty zdvořilosti takové

a takové vám půjčím peníze?“

ANT.: A hotov jsem tak tobě přezdít zas

a poplvat tě, také odkopnout.

Ty peníze-li zapůjčiti chceš,

nám nepůjčuj jich co svým přátelům;

neb kdy že vybíralo přátelství

zisk od přítele za neplodný kov?

Spíš jako nepříteli zapůjč je,

bys, padne-li, moh‘ s tváří smělejší

brát pokutu.

SHYL.: Aj, kterak bouříte!

Chci být váš přítel, vaši lásku mít,

těch potup zapomenout, kterými

jste střísnil mne; v té chvíli potřeby

vám pomoci a nevzít úrokem

ni haléře za svoje peníze; –