42

a druzí třeští, kočku spatří-li,

a jiní, huhňavé když spustí dudy,

moč neudrží; neboť dráždivost,

jsouc paní pohnutí, je ovládá

dle míry choutky své a nechutě.

Nuž tedy, abych dal vám odpověď:

jak nelze udat jistou příčinu,

proč ten rád nemá sele kvíčící,

ten neškodnou a užitečnou kočku,

ten dudy kosmaté a proti vůli

se vydá neodvratné pohaně,

že drážděn sám i jiné podráždí:

tak mně vám nelze udat příčinu

– a také nechci, – kromě té, že zášť

mně v krvi usedlá a ošklivost,

již ve mně vzbuzuje Antonio,

mne pudí vésti proti němu při,

ve které ztrácím. – Stačí odpověď?

BASS.: To není odpovědí, necito,

jež omlouvala by tvou nelidskost.

SHYL.: Však nejsem povinen svou odpovědí

se tobě zalíbit.

BASS.: Což každý to,

co nemůž‘ milovati, zabíjí?

SHYL.: Zdaž kdo, co v zášti má, by nezabil?

BASS.: Vždyť urážka hned není nenávistí.

SHYL.: Jak? chtěl bys, aby had tě dvakrát uštknul?

ANT.: Již pomněte, že máte spor s tím židem:

tak dobře byste s břehu kázat moh‘,

by příboj s obvyklé své výše kles‘;

tak vlku domlouvat, proč zavinil,

že ovce bečí pro své jehňátko;

tak dobře zakazovat horským sosnám,

by nešuměly, neskláněly vrch,

když větry nebes jimi lomcují;

tak můžete věc hledat nejtvrdší

a obměkčiti ji, než, – co jest tvrdší? –

to srdce židovské; a proto žádám,

již nechte nabídek a dalších snah

a zkrátka, prostě, rozsudek mi dejte

a židu jeho vůli ponechte.

BASS.: Za tři tisíce dukátů zde šest.

SHYL.: A kdybys každý dukát z šesti tisíc

v šest částí rozdělil a každá část

by byla dukát, já bych nevzal jich;

přec jen bych trval na svém zápisu.

VÉV.: Jak můžeš doufat v milosrdenství,

když sám je nekonáš?

SHYL.: A jakého

se bát mám soudu, křivdy nečině?

Vy máte nakoupených otroků,