a vy mne ani slyšet nechcete.
Tóť přece nabídnutí laskavé.
BASS.: To opravdu by byla laskavost.
SHYL.: Tu laskavost vám prokázati chci.
Nuž, pojďte k notáři mi spečetit
jen malý zápis; a, – pro pouhý žert, –
když nesplatíte mi v den ten a ten
a tam a tam tu sumu, nebo sumy,
jež v smlouvě udány, ať pokutou
mi plná libra masa připadne,
již vyříznu, neb vezmu kdekoliv
na vašem těle budu chtít ji vzít.
ANT.: Jsem spokojen; ten úpis spečetím
a řeknu, že ten žid jest přelaskav.
BASS.: Tak za mne upsati se nesmíte;
já raděj ve své tísni setrvám.
ANT.: Nic, brachu, neboj se, já nepropadnu;
než uplynou dva měsíce, to jest
o měsíc dřív, než lhůta vyprší, jak očekávám, třikrát trojnásob se vrátí mi té smlouvy hodnota.
SHYL.: Ó, otče Abrahame, jací jsou
ti křesťané, jež vlastní krutost učí
i jiných myšlénky brát v pochybnost!
To řekněte mi, prosím, kdyby den
svůj promeškal, co vyzískal bych tím
tu pokutu snad chtěje vynutit?
Přec libra masa vzatá z člověka
tak cenná není, ani vydatná
jak skopovina, maso hovězí,
neb kozí. – Jářku, abych zakoupil
si jeho přízeň, jsem tak přátelský.
Nu, přijme-li to, dobře; ne-li, s bohem;
jen pro mou lásku nekřivděte mi.
ANT.: Tak, Shylocku; tu smlouvu podpisu.
SHYL.: Tož bez odkladu jděte k notáři
a nařiďte, jak vyhotovit má
ten zápis veselý; a já jdu hned
a měšce naplním vám dukáty. –
Jen ještě dohlednu si na svůj dům,
kde zvlčelý mi hlídá dareba,
naňž nelze spolehnout, a v okamžik
jsem u vás.
ANT.: Pospěš, žide šlechetný. –
(Odejde Shylock.)
Ten Hebrej dá se pokřtít; jest tak vlídný.
BASS.: Rád nemám pěkných slov, kde chlap je bídný.
ANT.: Nuž, pojďme; netřeba se čeho báti,
mé lodě měsíc před časem se vrátí.
(Odejdou.)
JEDNÁNÍ DRUHÉ