ARRAG.: Co tady psáno?
(Čte.)
Sedmkrát žár stříbro taví;
sedmkráte rozum zdravý
zkoušen jest, než soud má pravý.
Mnozí se jen stíny baví;
jejich štěstí stín je hravý.
Blázni, stříbrem bleskotaví,
světem jdou; – zde ten se staví!
Vezmi ženu jakou chceš,
hlavy mé se nezbudeš;
zde jsi hotov, – ať už jdeš!
Déle meškat, větší bloud
ještě tady budu slout!
S hlavou blázna pro choť spěl jsem,
s dvěma z námluv odešel jsem.
S bohem, krásko! – Chci svůj žal
tich nést, jak jsem přísahal.
(Odejde Princ Arragonský se svou družinou.)
PORT.: Mol tak vždy si křídla spal!
Těch bláznů mudráckých! – Když volit chtějí,
pro samý důvtip moudrost utrácejí.
NER.: Přec jen má pravdu slovo starých matek,
že šibenice souzena i sňatek.
PORT.: Pojď, Nerisso, a stáhni oponu.
Vystoupí Sloužící.
SLOUŽ.: Kde jest má paní?
PORT.: Zde; – co chce můj pán?
SLOUŽ.: U vaší brány, slečno, sestoupil
teď mladý Benátčan, jenž přichvátal,
by svého pána příchod oznámil.
I přináší vám vzácné pozdravy,
to jest krom poklony a dvorných slov
též dary velké ceny. Nevidělť
jsem nikdy švarnějšího posla lásky.
Tak v dubnu, nehlásá den líbezný,
že léto nádherné již blízko jest,
jak posel tento před svým pánem jde.
PORT.: Nic dále, prosím tě; mám skoro strach,
bys neřek‘, že to nějaký tvůj strýc;
tak pln jsi o něm chvály sváteční.
Pojď, Nerisso, ať hned se podívám,
jak švarný posel od Mílka jde k nám.
NER.: Kéž jest Bassaniův, dejž, Mílku sám!
(Odejdou.)
JEDNÁNÍ TŘETÍ
Scena 1.
Benátky. – Ulice.