52

GRAT.: Přec, vzácný pane, jsem vás dohonil.

Věc rozmysliv si, Don Bassanio

vám prsten posílá a prosí vás,

dnes abyste jej poctil u stolu.

PORT.: To nemůž‘ být; však prsten přijímám

co nejvděčněji; a to laskavě

mu vyřiďte. Dál prosím, ukažte

dům Shylockův zde tomu mladíku.

GRAT.: To velmi rád.

NER.: Jen ještě slovo, pane –

(Stranou k Portti.) Já pokusím se, abych dostala

též prsten svého muže; přísahat

mi musel, že jej navždy podrží.

PORT. (stranou k Nerisse.): Ba ručím za to, že jej dostaneš.

To bude nějakého přísahání,

že mužům darovali prsteny;

však smělým pohledem a přísaháním

je překonáme. (Nahlas.) Jdi a pospěš si;

víš, kde tě očekávám.

NER.: Dobrý pane,

již pojďte, ukažte mi židův dům.

(Odejdou.)

JEDNÁNÍ PÁTÉ

Scena 1.

Belmont. – Před domem Portiiným.

Vystoupí Lorenzo a Jessika.

LOR.: Jak jasně svítí měsíc! v takou noc,

když libý větřík něžně líbal stromy

a ony neševelily, v noc takovou

na Trojské valy stoupal Troillus,

by k řeckým stanům duši vyvzdychal,

kde spala Cressida.

JES.: V noc takovou

šla Thisbe v strachu, rosu stírajíc,

a spatřila stín lva dřív nežli jej,

a prchla zlekána.

LOR.: V noc takovou

v své ruce haluz vrby smuteční,

na pustém břehu mořském stála Dido,

v dál kynouc milenci, by do Carthaga

se opět navrátil.

JES.: V noc takovou

Medea čarodějné byliny

si trhala, jež starci Aesonovi

zas mladost vrátily.

LOR.: V noc takovou

od bohatého žida Jessika

se tajně odkradla a s lehkovážným

svým milencem utekla z Benátek