45

mé jméno.

PORT.: Pře, již tady vedete,

jest divné povahy, však správna tak,

že zákon benátský vám nemůže

nic bránit v tom, jak postupujete.

(K Antoniovi.) A vy stojíte v jeho půhonu?

či nestojíte?

ANT.: Tak; jak říká on.

PORT.: A uznáváte zápis?

ANT.: Uznávám.

PORT.: Žid musí tedy milosrdným být.

SHYL.: Co nutí mne, že musím? – to mi rcete.

PORT.: Dar milosti se nevynucuje;

ta sprchá jako nebes mírný déšť

v dol pozemský; jest dvakrát žehnána,

i tomu žehnajíc, kdo dává ji,

i tomu, kdo ji béře; nejmocnější

jest u nejmocnějších a na trůnu

líp sluší mocnáři, než koruna.

Jest žezlo odznak moci dočasné

a úcty, velebnosti přívlastkem,

v němž postrach tkví a bázeň před králi;

však milost moci žezla stojí výš‘;

trůn její v srdcích králův utvrzen

a příznakem jest Boha samého;

a Bohu nejpodobnější jest zemská moc,

když právo milostí se zmírňuje.

A proto, žide, třeba ve své při

jsi hledal spravedlnost, považ přec,

že po spravedlnosti nikdo z nás

by spásy nedošel. – My modlíme

se o milost a tatáž modlitba

nás učí konat skutky milosti. –

Já mluvil tak, bych zmírnil spravedlnost

tvé žaloby, neb setrváš-li na ní,

benátský přísný soud své rozhodnutí

dát musí proti tomu kupci zde.

SHYL.: Mé skutky na mou hlavu! Právo chci

a trest a pokutu dle zápisu.

PORT.: Což nemůže tu sumu zaplatit?

BASS.: Zde před soudem ji dávám za něho,

ba dvakrát tolik; nestačí-li to,

chci ručit, dluh že splatím desetkrát,

to pod ztrátou svých rukou, hlavy, srdce.

Když nedostačí to, jest na jevu,

že zloba překonává pravdu samu.

Jen jednou, prosím, zákon nakloňte

k své moci, malou křivdu učiňte

pro velké právo, by ten krutý ďábel

své vůle nedošel.

PORT.: To nesmí být;