9

v tom okamžiku zjednat nemohu

těch plných tři tisíce dukátů.

Co na tom? Tubal, Hebrej bohatý

a z mého kmene, vypomůže mi.

Leč, stůjme! – Na kolik že měsíců

to žádáte?

(K Antoniovi.) Mír s vámi, dobrý pane,

my právě o Vašnosti mluvili.

ANT.: Ač nedlužím se, aniž půjčuji

a mamon nedávám a neberu,

přec, Shylocku, bych pomoh‘ z nesnází

zde příteli, ten zvyk chci porušit.

(K Bassaniovi.) Zda řek‘ jste mu, co potřebujete?

SHYL.: Ó, ano, tři tisíce dukátů.

ANT.: A na tři měsíce.

SHYL.: Já zapomněl; tak, na tři měsíce;

již řek‘ jste. – Dobrá; – a vy ručíte;

tak, tak; - však slyšte: myslím, řekl jste,

že na zisk ani nepůjčujete,

ni dlužíte se.

ANT.: Nikdy tak.

SHYL.: Když Jakub

pás‘ ovce svého ujce Labana,

ten Jakub byl po svatém Abrahamu,

jak navlekla to jeho moudrá máť,

již třetí dědic; ano, třetí byl – –

ANT.: A co je s ním? Bral také úroky?

SHYL.: Ne, nebral úroků, jak byste řek‘,

ne přímo úroků, však poslyšte, –

co Jakub učinil. Když s Labanem

se smluvili, že všechna jehňátka,

jež budou strakatá a peřestá,

mzdou budou Jakubovou, na podzim

se rujné ovce sešly s berany;

a mezi vlnatými roditeli

když úkol plemenění započal,

tu chytrý pastýř pruty oloupal

a mezi tím, co páření se dálo,

je postavil před plodné bahnice,

jež počavše, pak v době bahnění

mu rodily jen pestrá jehňata, –

jež byla Jakubova; takže on

se dostal k zisku a byl požehnán.

Jeť požehnáním zisk, když nekraden.

ANT.: To byla sázka, za niž Jakub sloužil;

věc, kterouž neměl v moci přivodit,

však řízená a uzpůsobená

jen rukou nebes. – Řečeno to zde,

by úrok za dobrý byl pokládán,

neb snad to vaše zlato se stříbrem

jsou také bahnice a berani?

SHYL.: To říci nemohu; však hledím je