Vystoupí Salanio a Salarino.
SALANIO: Nuž, jaké noviny jsou na Rialtu?
SALAR.: Do té chvíle tam nevyvráceno, že Antoniův koráb s bohatým nákladem v mořských úžinách se stroskotal.
Goodwins, tuším, ta místa jmenují; velmi nebezpečné mělčiny a osudné, kde prý leží pochovány trosky mnohé statné lodi, jest-li kmotra pověst vůbec poctivá žena od slova.
SALANIO: Přál bych si, aby byla nejprolhanější klepnou, jaká kdy chrupala zázvor, aneb svým sousedkám namlouvala, že oplakává smrt třetího manžela. Ale bez okolků a odbočování od přímé cesty řeči, pravda jest, že dobrý Antonio, poctivý Antonio, – ó kéž bych měl slova dost hodného, by provázelo jeho jméno! –
SALAR.: Jen rychle, ke konci!
SALANIO: Jak? Co povídáš? – Ano; konec jest, že o loď přišel.
SALAR.: Přál bych si, aby to byl konec jeho ztrát.
SALANIO: Nech mne zavčas říci „Amen“, sice mi ďábel splete motlitbu, neboť zde přichází v podobě žida.
Vystoupí Shylock.
Nu, co, Shylocku; co nového jest mezi kupci?
SHYL.: Vy jste věděli, a nikdo tak dobře, nikdo tak dobře, jako vy, o útěku mé dcery.
SALAR.: Toť se rozumí; a já znám krejčího, jenž jí zhotovil křídla k úletu.
SALANIO: A Shylock zase ví, že byl ptáček opeřen a tak už to bývá v jejich povaze, že vylétají z hnízda.
SHYL.: Jest proto zatracena.
SALAR.: Toť jisto, může-li být ďábel jejím soudcem.
SHYL.: Mé vlastní tělo a krev se bouří!
SALANIO: Fi, stará zdechlino! – bouří se v takovém stáří?
SHYL.: Jářku, má dcera jest mé tělo a má krev.
SALAR: Mezi tělem tvým a jejím jest větší rozdíl, než mezi černým achátem a slonovinou a mezi vaší krví větší různost, než mezi vínem červeným a rýnským. Ale povězte nám, neslyšel jste, zdali utrpěl Antonio nějakou ztrátu na moři či ne?
SHYL.: Tu mám to druhé nadělení: bankrotář, marnotratník, který sotva smí vystrčiti hlavu na Rialtu; žebrák, jenž tak vyšňořen chodíval na trh. – Ať jen dbá svého zápisu. – Přezdíval mi lichvářů; – ať dbá svého zápisu. Půjčovával peníze z křesťanské lásky; – ať jen dbá svého zápisu!
SALAR.: Aj, vždyť jsem jist, že, propadne-li, masa z něho nevezmeš. Co s ním budeš dělat?
SHYL.: Vnadit ryby; nenakrmí-li nic jiného, nakrmí mou pomstu. On mne potupil, o půl milionu výdělku mne připravil, smál se mým ztrátám, ušklíbal se nad mým ziskem, pohrdal mým národem, kazil mé obchody, ochlazoval mé přátely, rozněcoval mě protivníky; – a proč? – Že jsem žid! – Což pak žid nemá očí? nemá žid rukou, ústrojův, těla úměru, smyslův, náklonností, vášní? Neživí-li se toutéž stravou, nezraněn-li touže zbraní, není-li podroben stejným neduhům, léčen stejnými prostředky, mrazen i ohříván touž zimou a týmž létem _ jako křesťan? Bodnete-li nás, zdaž nekrvácíme? – lehtáte-li nás, zdaž se nesmějem? – dáte-li nám jedu, zdaž neumíráme? – a ukřivdíte-li nám, zdaž nemáme se mstít? Když jsme jako vy ve všem ostatním, chcem vám být podobni i v tom. Ublíží-li žid křesťanu, jaká jest jeho pokora? Pomsta. – Ublíží-li křesťan židu, kam se má jeho trpělivost obrátit po příkladu křesťanském? K pomstě. – Zlobu, kteréž mne učíte, chci páchat; půjde to těžko, ale já předčím vaše návody.
Vystoupí Sloužící.
SLOUŽ.: Pánové, Antonio, můj pán, jest doma a přeje si mluvit s vámi oběma.
SALAR.: Po celém městě jsme ho hledali.
Vystoupí Tubal.
SALANIO: Zde přichází druhý z té čeládky; třetí se k nim tak hned nenajde, leda by se sám ďábel požidovštěl.