Dvě míle odtud klášter jest a tam
chcem pomeškati. Prosím, službu tu
mi neodřekněte, již láska má
a jakás nutnost teď vám ukládá.
LOR.: Má paní, ze srdce ji přijímám
a vykonám vše milé rozkazy.
PORT.: Mé služebnictvo zná již vůli mou
a uposlechne vás a Jessiku
jak samého Bassania a mne.
A tedy s bohem; na shledanou zas!
LOR.: Ať krásné myšlenky vás provázejí
a šťástné hodiny!
JES.: Já, vzácná paní,
vám celým srdcem přeji spokojenost.
PORT.: Můj dík za vaše přání; na vzájem
vám totéž přeji. S bohem, Jessiko.
(Odejdou Jessika a Lorenzo.)
Teď, Baltazare, slyš!
Tys býval vždycky věrně spolehliv
a tak buď nyní. Vezmi tento list
a chvátej, co jen lidské síly stačí,
do Paduy a tam jej odevzdej
hned k rukám doktora, Bellaria,
- víš, mého strýce; vezmi od něho
i šat i spisy, které tobě dá,
a přines je co můžeš nejrychlej‘
tam na obecný přívoz k Benátkám.
Čas netrať slovy, hleď, ať jsi už pryč;
já ještě dříve budu tam, než ty.
BALT.: Již chvátám, paní má, co stačím jen.
(Odejde.)
PORT.: Pojď, Nerisso, mám něco na mysli,
co ještě nevíš; spatříme své muže
dřív, než se nadějí.
NER.: A oni nás?
PORT.: Též uvidí; leč v takém oděvu,
že budou u nás předpokládati,
co schází nám. Já vsadím se, my dvě
když za mladíky vystrojíme se,
že ze mne bude hezčí hoch z nás dvou;
já švarněj‘ povedu si s kordiskem
a mluvit budu jako chlapec, když
se mění v muže, zhroublým diskantem;
dva drobné krůčky hezky prodloužím
v krok mužský, budu mluvit o rvačkách,
jak vychloubavý, smělý mladý pán;
a předivných jim napovídám lží,
jak paní ctné mou lásku hledaly
a zamítnuty rozstonaly se
a zemřely; – jáť jinak nemohl;
však budu želet zas a přáti si