že chybíte; – a stane-li se tak,
jste příčinou, že hříšně přát si budu,
bych byla zrušila svou přísahu.
Těch vašich očí! uhranuly mne
a rozdělily: jedna půl jest vaše
a druhá vaše, moje, říci chci;
však jest-li moje, tedy vaše též,
a protož celá náležím jen vám.
Ó žel těch časů zlých, jež vlastníka
a jeho práva dělí od sebe!
A tak, ač vaše, vaše nejsem přec. –
Nuž, nebudu-li, za to Štěstěna
ať trestána jest peklem a ne já.
Až příliš dlouho mluvím; činím tak,
bych oddálila čas, jej provlekla
a prodloužila a tak zdržela
vás před volbou.
BASS.: Již volit nechte mne,
neb tak jsem jako na mučidle živ.
PORT.: Že na mučidle jste, Bassanio?
Tož přiznejte se, jaká zrada skrývá
se v lásce vaší?
BASS.: – Jenom ošklivá
ta zrada nedůvěry, budící
strach o splnění blaha lásky mé.
Tak právě moh‘ by žíti v přátelství
sníh s ohněm, jak má láska se zradou.
PORT.: Přec bojím se, že na mučidle jen
tak mluvíte, kde lidé nuceni
jsou mluviti, ať již to cokoliv.
BASS.: Mně život přislibte a vyznám pravdu.
PORT.: Nuž, tedy vyznejte a buďte živ.
BASS.: Ba vyznat se a býti v lásce živ
jest všechen obsah mojí zpovědi.
Ó blahá muka, když můj trýznitel
mne učí odpovídat k spáse mé!
Leč, nechť svůj los již najdu u skřínek!
PORT.: Nuž, buďsi; v jedné z nich jsem uzamčena
a milujete-li, mne najdete.
Ty, Nerisso i druzí, odstupte.
Ať hudba zní, když k volbě přikročí!
Tak, chybí-li, se rozplývaje v hudbě
jak labuť dokoná; a porovnání
bych dovršila, moje oči budou
mu jezerem a vodním lůžkem smrti. –
Snad vyhrá; a co hudba bude pak?
Ó, budeť jako slavný polnic břesk,
když věrní poddaní se sklánějí
před vládcem nově korunovaným;
pak bude jak ty zvuky líbezné,
jež vkrádají se na úsvitu dne
v sluch sněním blaženého ženicha