39

přes všechno to, bych je byl nezabil.

A dvacet jiných takých malých lží

jim namluvím, až budou přísahat,

že školy nechal jsem již před rokem.

Mám v hlavě tisíc rozpustilých kousků

těch drzých oslíků, jež provést chci.

NER.: My tedy hochy budem dělati?

PORT.: Fi! – jaká otázka? tak někde být

zde jakýs uštěpačný vykládač!

Však pojď, svůj celý záměr povím ti,

až budem v kočáře, jenž čeká na nás

již u vrat parku; nyní jenom pil,

neb musíme dnes ujet dvacet mil.

(Odejdou.)

Scena 5.

Tamtéž. – Zahrada.

Vystoupí Launcelot a Jessika.

LAUN.: Ba pravda! neboť vězte, hříchy otcův padají na hlavy dítek; proto, ujišťuji vás, mám o vás strach. Byl jsem k vám vždycky upřímným a tak vám svěřuji svou dešperaci v této věci. Tedy buďte jen dobré mysli, neboť v pravdě, domnívám se, že jste na věky zatracena. Zbývá v tom jen jediná naděje, která vám může trochu prospěti; a to jest jen jakýsi druh pronevěrné naděje.

JES.: A jaká naděje to jest, prosím tě?

LAUN.: Inu, můžete tak částečně doufat, že nepocházíte od svého otce, že nejste dcera židova.

JES.: To by vskutku byl jakýsi druh pronevěrné naděje; tak bych byla navštívena hříchy své matky.

LAUN.: Tedy se opravdu bojím, že jste zatracena po otci i po matce. A tak, vyhnu-li se Scylle, vašemu otci, upadám do Charybdy, vaší matky; – dobrá, po vás je veta zde i tam.

JES.: Dojdu spasení svým manželem; on učinil mne křesťankou.

LAUN.: Jářku, tím hůře pro něho; byloť nás křesťanů i před tím právě dost; zrovna tolik, abysme mohli býti živi jeden vedle druhého. Toto předělávání na křesťany vyžene do výše ceny vepřů; a budou-li z nás všech jedlíci vepřoviny, nedostaneme za krátko kouska slaniny na pekáč ani za peníze.

Vystoupí Lorenzo.

JES.: Launcelote, řeknu to svému manželu, co jste povídal. Zde přichází.

LOR.: Budu na vás hnedle žárlivým, Launcelote, začnete-li mou ženu tak do koutků zatahovat.

JES.: Ne, o nás se nebojte, Lorenzo; jsme s Launcelotem rozkmotřeni. On mi tu z čista jasna povídá, že není pro mne spásy v nebesích, protože jsem dcera židova, a praví, že nejste spořádaný člen obce, neboť obraceje židy na křesťanství vyháníte prý do výše cenu vepřového masa.

LOR.: To si lépe u obce zodpovím, než vy obrácení té černošky; té mouřenince dostalo se od vás skutečného požehnání, Launcelote.

LAUN.: To je opravdu div, že se dala mouřeninka tak omýt; ale byla-li při tom lehčí než poctivá žena, jest nyní těžší, než jsem za to měl.

LOR.: Jak umí každý blázen slovy zahrávat! Myslím, že za krátko nejvýbornější vtip uzná za dobré mlčet a hovor stane se chvály hodným jen u papoušků. Jdi, brachu, do domu a řekni, aby se chystali k obědu.

LAUN.: To se již stalo, pane; mají všichni žaludky.

LOR.: Můj ty bože; – jak lapáš po vtipu! – Tedy, řekni jim, aby chystali oběd.

LAUN.: To se také už stalo, pane; „prostřít“ se říká.