33

Zdar, štěstí, pane náš i velitelko!

GRAT.: Done Bassanio a vzácná slečno,

vše blaho přeji vám, jež sami jen

si přáti můžete, neb vím, též vy

že žádného mne zbavit nechcete.

I až pak budou vaše Vzácnosti

své věrné lásky vyměňovat slib,

tož, prosím, dovolte, bych zároveň

směl s vámi svatbu mít.

BASS.: Ze srdce rád,

jen jestli sobě ženu opatříš.

GRAT.: Dík, pane! vy jste mi ji opatřil.

Můj zrak tak bystře hledí jako váš;

vy paní viděl jste, já společnici.

Vy miloval jste, já pak mezi tím;

a švarnější jsem nebyl v tom, než vy.

Zdar váš na těchto skřínkách spočíval

a také můj, jak teď věc dopadá.

A námluvami až se upotiv

a přísahaje přísahami lásky,

až patro vyschlo mi, jsem na konec

– slib konce nemá-li, – od této krásky

slib dostal, mou že lásku oplatí,

když vaše u paní mít bude zdar.

PORT.: To pravda, Nerisso?

NER.: Má slečno, jest,

když ráčíte jen k tomu svoliti.

BASS.: A myslíte to vážně, Gratiano?

GRAT.: To vskutku, pane.

BASS.: Tedy velice

náš sňatek bude vaší svatbou poctěn.

GRAT.: Za první klouče tisíc dukátů!

NER.: Jak, – sázka?

GRAT.: Ne, tu bychom nevyhráli,

než zřídíme si vlastní posadu.

Však hle, Lorenzo se svou pohankou!

a s ním Salerio, můj starý druh.

Vystoupí Lorenzo, Jessiko, Salerio a Posel z Benátek.

BASS.: Lorenzo, buďte vítán; a vy též,

Salerio, zde vůbec vítat-li

mi novost mého stavu připouští.

Vy dovolíte, drahá Portie,

bych vítal přátely a krajany.

PORT.: Já s vámi; jsou tu mile vítáni.

LOR.: Dík vašim Vzácnostem. – Já, pane, sám

jsem nehodlal vás navštíviti zde,

však cestou potkal jsem Saleria,

jenž naléhal, že odříci jsem nemoh‘,

bych k vám jej doprovodil.