43

jichž užíváte jako oslů, psů

a mezků k sprostým službám robotným;

to proto, že jste si je koupili.

Což, kdybych vám tak řekl: „Pusťte je

a dejte za muže svým dědičkám?

Nač potí se pod svými břemeny?

Ať jejich lůžka měkce ustelou

se jako vaše, jejich jazykům

ať zalahodí vaše potrava.“ –

Vy řeknete: „Ti otroci jsou naši.“

A rovněž tak vám odpovídám já:

Ta libra masa, již chci od něho,

je draze koupena; jest má a chci ji.

Když odepřete, fi, na zákon váš!

pak není moci v právech benátských.

Chci rozsudek; nuž, dostanu-li ho?

VÉV.: Po právu svém soud mohu odročit,

než dostaví se dnes Bellario,

tož doktor učený, jejž obeslal jsem,

by rozhod‘ v této při.

SALERIO: Můj pane, venku

jest posel s listy doktorovými;

teď přišel z Paduy.

VÉV.: Ty dopisy

nám přineste a zavolejte posla.

BASS.: Jen ještě odvahu, Antonio!

a hlavu vzhůru, muži! – dostaneť

ten žid mé maso, krev a kosti, vše,

než za mne krůpěj krve vycedíš.

ANT.: Jsem zchuravělý beran ve stádě

a k smrti nejzralejší. Nejslabší

druh plodu k zemi padá nejdříve;

tak já; – Bassanio, vám nelze činit

nic lepšího, než na živu být dál

a napsati mi nápis náhrobní.

Vystoupí Nerissa, přestrojena za právního písaře.

VÉV.: Jste z Paduy a od Bellaria?

NER.: Tak jest, můj vévodo. – Bellario

Milosti Vaší pozdrav vzkazuje.

(Odevzdá list.)

BASS.: Nač brousíš ten svůj nůž tak dychtivě?

SHYL.: Bych propadlou si vyříz‘ pokutu

tam z toho bankrotáře.

GRAT.: O svůj podšev

si, žide urputný, nůž nenabrousíš,

jak o svou duši; ale žádný kov,

ba ani popravčího sekyra

ni z polovice nezostří se tak,

jak břitká jest ta tvoje nenávist.

Či žádná prosba tebe neprotkne?