29

že chybíte; – a stane-li se tak,

jste příčinou, že hříšně přát si budu,

bych byla zrušila svou přísahu.

Těch vašich očí! uhranuly mne

a rozdělily: jedna půl jest vaše

a druhá vaše, moje, říci chci;

však jest-li moje, tedy vaše též,

a protož celá náležím jen vám.

Ó žel těch časů zlých, jež vlastníka

a jeho práva dělí od sebe!

A tak, ač vaše, vaše nejsem přec. –

Nuž, nebudu-li, za to Štěstěna

ať trestána jest peklem a ne já.

Až příliš dlouho mluvím; činím tak,

bych oddálila čas, jej provlekla

a prodloužila a tak zdržela

vás před volbou.

BASS.: Již volit nechte mne,

neb tak jsem jako na mučidle živ.

PORT.: Že na mučidle jste, Bassanio?

Tož přiznejte se, jaká zrada skrývá

se v lásce vaší?

BASS.: – Jenom ošklivá

ta zrada nedůvěry, budící

strach o splnění blaha lásky mé.

Tak právě moh‘ by žíti v přátelství

sníh s ohněm, jak má láska se zradou.

PORT.: Přec bojím se, že na mučidle jen

tak mluvíte, kde lidé nuceni

jsou mluviti, ať již to cokoliv.

BASS.: Mně život přislibte a vyznám pravdu.

PORT.: Nuž, tedy vyznejte a buďte živ.

BASS.: Ba vyznat se a býti v lásce živ

jest všechen obsah mojí zpovědi.

Ó blahá muka, když můj trýznitel

mne učí odpovídat k spáse mé!

Leč, nechť svůj los již najdu u skřínek!

PORT.: Nuž, buďsi; v jedné z nich jsem uzamčena

a milujete-li, mne najdete.

Ty, Nerisso i druzí, odstupte.

Ať hudba zní, když k volbě přikročí!

Tak, chybí-li, se rozplývaje v hudbě

jak labuť dokoná; a porovnání

bych dovršila, moje oči budou

mu jezerem a vodním lůžkem smrti. –

Snad vyhrá; a co hudba bude pak?

Ó, budeť jako slavný polnic břesk,

když věrní poddaní se sklánějí

před vládcem nově korunovaným;

pak bude jak ty zvuky líbezné,

jež vkrádají se na úsvitu dne

v sluch sněním blaženého ženicha