32

tak bylas pravdy prázdna; zapřít to

ti ovšem více leží na srdci,

než prospěje ti: neboť jak ten spratek

byl vyvržen, jak příslušelo mu,

an žádný otec nehlásil se k němu

což arciť větší zločin u tebe

než u něho –, tak pocítíš i ty

náš spravedlivý soud, jenž nejmírnější

když bude, méně neočekávej

než smrt.

HERMIONA: Své hrozby, pane, zanechte,

ten poděs, jímž mne chcete postrašit,

již hledám sama. Život nemůže

mi býti výhodou, když korunu

a těchu svého žití, vaši přízeň,

mám za ztracenu; cítím, že ta tam;

však to mi neznámo, jak odešla.

Má druhá radost, prvorozený

plod mého života, jest odloučen

od přítomnosti mé jak od nákazy.

Má třetí útěcha, jíž zavládla

z hvězd nejnešťastnější, mi od prsu

s nevinným mlékem v ústech nevinných

jest urvána, by zavraždili ji;

já sama prohlášena nevěstkou

na každém sloupu; záští bezměrnou

mi vzato právo šestinedělí,

jež dopřává se ženám stavů všech;

a konečně jsem byla hnána sem

pod širým nebem, dřív než nabyla

jsem síly potřebné. – Nuž, pane můj,

teď povězte mi, jakou blaženost

mám za živa, bych umříti se bála?

A tedy po svém pokračujte dál. –

To slyšte však a rozumějte mi:

ne pro svůj život, jenž mi neváží

za stéblo slámy, ale pro svou čest

tak mluvím, již bych čistu míti chtěla:

když budu odsouzena pro domněnku,

kde spějí všechny důkazy krom těch,

jež probudila vaše žárlivost,

tu pravím, že to ukrutnost, ne právo.

Ctihodní pánové, vy všichni zde,

já odvolávám se k orakulu;

Apollo buď mým soudcem.

PRVNÍ ŠLECHTIC: Žádost vaše

jest ve všem spravedlivá; protož hned

a jménem Apollona přineste

sem jeho výrok.

(Odejde několik úředníků.)

HERMIONA: Ruský císař byl

mým otcem. Ó kéž byl by na živu

a viděl svoji dceř tak souzenu

a hleděl na mou bědu nezměrnou,