sem. – Co je ti, člověče?
PASÁK: Viděl jsem takové dva přízraky! Na moři a na zemi. Ale nemohu říci, že je to moře; to je teď vjedno s oblohou; mezi nebem a vodou hrotek špendlíku by neprošel.
PASTÝŘ: Jak, hochu! Co se děje?
PASÁK: Jen kdybyste viděl, jak se to čeří, jak to zuří, jak to hltá břeh! – Ale to není to. A toho žalostného křiku duší ubohých! Hned je vidět a hned zas nevidět; teď spatřit loď, jak měsíc provrtává stožárem, a teď zas pohlcenu pěnou a peřejemi, jako by zátku hodil do bečky. A co se teprv dělo na zemi! Jak mu ten medvěd vytrh lopatku; jak úpěl ke mně o pomoc, křičel, že se jmenuje Antigonus a je šlechtic. Ale abych skončil s lodí; jak ji to moře polklo; ale dřív, jak ti ubožáci řvali a moře se jim vysmívalo; jak řval ten ubohý pán a medvěd se mu vysmíval; a jak oba řvali hlasitěji než moře a povětří.
PASTÝŘ: Pro živý Bůh, kdy se to dálo, hochu?
PASÁK: Teď, teď; ani jsem okem nemžiknul, co viděl jsem ty poděsy; ti lidé ještě nevychladli pod vodou a medvěd se pánem zpola nedojed; má ho teď v práci.
PASTÝŘ: Kéž bych tam býval byl a tomu starci pomohl!
PASÁK: To byste právě tak byl mohl být u lodi a pomoci jí; tam by bylo vaše milosrdenství nemělo kde nohu postavit.
PASTÝŘ: Smutné věci, smutné věci! Ale, hochu, sem se podívej! Pánbůh s námi; tys viděl věci umírající a já našel věci novorozené. Zde; to je přece podívaná pro tebe! – Hleď, křestní rouška, opravdu pro dítě zemanské! A tady; – zvedni to, hochu, a rozvaž to. Tak – podívejme se! – Říkávali mi, že zbohatnu darem lesních žínek. To je nějaké podloženče. Rozvaž to. – Co je tam, hochu?
PASÁK: Jste hotový boháč na stará kolena; budou-li vám hříchy vašeho mládí odpuštěny, můžete blaze žít. Zlato!
Samé zlato!
PASTÝŘ: Toť zlato od skřítků, chlapče, uvidíš; seber to; drž to pevně; domů, domů, cestou nejbližší! Jsme šťastni, hochu; i abychom tak zůstali, třeba jen v tajnosti to zachovat. Ať si ovce jsou ty tam; pojď, dobrý hochu, domů, cestou nejbližší.
PASÁK: Vyjděte cestou nejbližší s tím nálezem. Já se půjdu podívat, zdali medvěd je pryč od toho pána a kolik ho ujedl. Medvědi nejsou nikdy zlí, jen když mají hlad. Zůstalo-li něco z něho pochovám to.
PASTÝŘ: To je dobrý skutek. Poznáš-li z toho, co z něho zbylo, kdo byl, přijď pro mne, podívám se naň.
PASÁK: Ba že přijdu; a pomůžete mi jej pochovat.
PASTÝŘ: To je šťastný den, chlapče; a užijeme ho k dobrým skutkům.
(Odejdou.)
JEDNÁNÍ ČTVRTÉ
Scéna první
(Vystoupí ČAS jako Chorus.)
ČAS: Já, který zkouším vše a dobré těším,
zlých postrach jsem a bludy tvořím, řeším,
teď jménem Času mávám perutěmi.
A za provinění to nemějte mi
ni mému letu, že tak rychle spěje
přes šestnáct let a nedbá vzrůstu děje
té mezery; neb moc mám zákon bořit
a v hodině, mnou rozené, zvyk tvořit
a vyvracet. Ať před vámi jsem tady
týž, který byl, než začly staré řády
neb vzešly nové; doby jejich vzniku
já svědkem byl a věcí v tomto mžiku