přísahat a chtěl bych, abys byl dobrý spolehlivý chlap.
AUTOLYKUS: Dokážu to, pane, seč mé síly stačí.
PASÁK: Ano, jak jen můžeš, dokaž to, že jsi spolehlivý chlap, a neudivím-li se, jak se můžeš opovážit se opít, když nejsi spolehlivý chlap, více mi nevěř. Slyš! Králové a princové, naši příbuzní, jdou se podívat na královninu sochu.
Pojď za námi; budeme ti dobrými pány. (Odejdou.)
Scéna třetí
Kaple v domě Pauliny.
(Vystoupí LEONTES, POLIXENES, FLORIZEL, PERDITA, CAMILLO, PAULINA, DVOŘANSTVO a DRUŽINA.) LEONTES: Ó ctihodná a šlechetná Paulino,
té velké útěchy, jíž od tebe
se vždy mi dostalo!
PAULINA: Ať v čemkoliv,
můj pane královský, jsem chybila,
já mínila to dobře. Vše mé služby
jste hojně splatil; ale že jste ráčil
vy se svým bratrem korunovaným
a tito snoubenci a dědici
kdys vašich říší poctít návštěvou
můj chudý dům, jest vrchol milosti,
jejž do nejdelší smrti nemohu
dost vděčně uznat.
LEONTES: Jenom nesnázemi,
Paulino, ctíme vás. My přišli se
na královninu sochu podívat
a vaše obrazárny prošli jsme
ne bez obdivu mnohé vzácnosti;
však nespatřili jsme, co moje dcera
tu vidět chtěla, sochu matčinu.
PAULINA: Jak v žití sobě rovné neměla,
tak její mrtvý obraz, pevně věřím,
vše překonává, co jste viděli
neb co kdy lidská ruka stvořila;
a proto v ústraní jest chován sám.
Nuž, tady jest, a připravte se vidět,
co život živě napodobuje,
jak jen kdy spánek napodobil smrt;
zde pohleďte a rcete, že to dobré.
(Paulina odhrne záclonu, za kterou objeví se HERMIONA stojící jako socha.)
To mlčení mne těší, svědčí mi
tím více jen o vašem obdivu;
leč promluvte, vy nejdřív, pane můj,
jest jí to aspoň trochu podobno?
LEONTES: Toť její přirozená postava!
Ó, kárej mne, ty drahý kameni,
bych říci mohl, že jsi opravdu
Hermiona; neb raděj, že jí jsi
mne nekárajíc: bylať něžná tak
jak dětinnost a vděk. – A přec, Paulino,
Hermiona těch vrásek neměla