29

vše pomyšlení.

LEONTES: Třiadvacet dní

jsou z domova; to věru dobrý spěch

a věstí nám, že velký Apollo

chce, aby pravda vyšla najevo

co nejčasněji. Připravte se, páni,

a radu svolejte, abychom k soudu

hned pohnat mohli nevěrnou tu choť;

neb jakož veřejně jest nařknuta,

chcem také spravedlivě soudit ji

a otevřeně. Dokud živa jest,

mé srdce bude mi jen břemenem.

Již jděte, dbejte mého rozkazu.

(Odejdou.)

JEDNÁNÍ TŘETÍ

Scéna první

Přístav na Sicílii.

(Vystoupí KLEOMENES a DION.)

KLEOMENES: Podnebí mírné, vzduch tam lahodný

a ostrov žírný; chrám pak daleko

svou proslavenou pověst překonává.

DION: Já budu povídat, jak uchvátila

mne nejvíce ta roucha nebeská

– tak, zdá se mi, bych měl je nazývat –

a důstojnost jich vážných nositelů.

A pak ta oběť! – Ó, jak nádherná

a velebná a nadpozemská byla,

když přinášeli ji!

KLEOMENES: A nad vše, třesk

a ohlušující hlas orakula,

jak Jovišovu hromu příbuzen,

tak omráčil mé smysly, že jsem byl

jen pouhé nic.

DION: A jestli výsledek

té pouti prospěšným se osvědčí

tak naší královně – ó, tak jen buď! –,

jak byla vzácná, milá, krátká nám,

náš čas byl zdárně cestou využit.

KLEOMENES: Ať veliký Apollo obrátí

vše k nejlepšímu! Ona provolání,

jež vinu kladou na Hermionu

tak násilně, nic se mi nelíbí.

DION: To prudké jednání buď vyjasní,

neb skončí tuto věc: až výrok ten,

jejž velkokněz Apollův zapečetil,

znám bude obsahem, cos divného

se náhle na vědomost vyřine.

Teď čerstvé koně! – Kéž to šťastně skončí! (Odejdou.)