46

že pastýř jste, jenž klamu neschopen,

já bych se právem báti musela,

můj Dorikle, že vaše námluvy

se ubírají cestou nepravou.

FLORIZEL: Tak málo tuším umíš báti se,

jak schopen já tu bázeň probouzet.

Vsak pojď; – teď k tanci; ruku podej mi,

má Perdito: – tak hrdličky se druží,

jež nechtějí se nikdy rozloučit.

PERDITA: Já za ně přísahám.

Políxenes. Toť nejkrásnější

jest dívka na salaši rozená,

jež na pažitu zahopkovala;

co činí, jak si vede, ve všem zračí

se něco vyššího, než sama jest,

a příliš vznešeného na ta místa.

CAMILLO: Cos povídá jí, tak, že vhrkla krev

jí do tváře; toť věru královna

zde mezi dívkami, jen krev a mléko.

PASÁK: Hej, zahrajte!

DORKA: A Mopsa do kola

jít s tebou musí první. Česnek sem,

ať okoření její hubičky.

MOPSA: I jděte, jděte!

PASÁK: Ani slova již,

však víme, co je slušno. Zahrajte!

(Hudba. – Tanec pastýřů a pastýřek.)

POLÍXENES: Kdo je, prosím vás, milý pastýři,

ten hezký hoch, jenž tančí s vaší dcerou?

PASTÝŘ: Ten? – Říkají mu Dorikles a má,

jak sám se chlubí, pěkné živobytí.

Sic vím to jen od něho samého,

však věřím tomu, neboť vypadá

jak pravda sama. Říká, že mou dceru

má rád, a myslím, že je tomu tak;

neb nikdy měsíc nezadíval se

tak do vody, jak stává on a čte,

abych tak řekl, v očích dcery mé;

a pravdu mluvím-li, tak myslím si,

že nemiluje o pul hubičky

ni víc, ni méně jeden druhého.

POLÍXENES: A tančí způsobně.

PASTÝŘ: Tak dělá vše;

ač já to pravím, jenž bych mlčet měl;

a jestliže si mladý Dorikles ji vezme, však s ní něco dostane, že se mu ve snách o tom nezdálo.

(Vystoupí ČELEDÍN.)

ČELEDÍN: Ó hospodáři! Kdybyste jen slyšel toho kramáře u vrat, co živ byste už nezatančil k cymbálu a píšťale, ba ani dudy by vám do noh nevjely. On vám zpívá několik nápěvů rychleji, než vy počítáte peníze, a chrlí je, jako by se byl písniček najedl a uši všech lidí k nim přirůstaly.