CAMILLO: Čím dřív, tím lépe.
(Odejdou Florizel, Perdita a Camillo.)
AUTOLYKUS: Rozumím tomu obchodu, slyším jej. Mít ucho otevřené, oko bystré, ruku obratnou jest pro taškáře nezbytno; také dobrý nos je potřebný k vyčichání práce pro smysly ostatní. Vidím, že udeřila hodina, kdy nespravedlivý prospívá. Jaká výměna to byla i bez nádavku! Jaký nádavek tu mám i bez té výměny! Ó, jistě že se toho roku bohové milostivě na nás usmívají a můžeme si dovoliti každé extempore. Sám princ hodlá spáchat nějaký kousek nepravosti a odvrací se od otce s tou svou kládou na noze. Kdybych nemyslil, že je v tom kus poctivosti, oznámím-li to králi, udělal bych to; ale mám za větší lotrovství zamlčet mu to; a v tom zůstanu věren svému řemeslu.
(Vystoupí PASÁK a PASTÝŘ.)
Stranou, stranou! – Tu je nová látka pro čiperný mozek. Každé nároží, každý krám, kostel, přelíčení, věšení poskytuje obezřetnému člověku práci.
PASÁK: Hleďme, hleďme, jaký je to člověk z vás! Jiné pomoci není než králi říci, že je to dítě podložené, a ne vaše tělo a krev.
PASTÝŘ: Ne, jen poslechni.
PASÁK: Ne, jen poslechněte vy.
PASTÝŘ: Tedy mluv.
PASÁK: Když ona není vaše tělo a krev, vaše tělo a krev krále neurazily; a tak nemohou být vaše tělo a krev od něho trestány. Ukažte ty věci, které jste u ní našel, ty utajené věci, všechny, krom těch, které má u sebe. Když to uděláte, můžete právo poslat k šípku, za to vám ručím.
PASTÝŘ: Povím králi o všem, do posledního slova, ano, a také o spádech jeho syna, který, mohu to říci, nechoval se jako poctivý člověk ani ku svému otci, ani ke mně, chtěje ze mne udělat králova švagra.
PASÁK: Ba žeť, švagrovství bylo to nejmenší, co jste mohl od něho mít, a pak by bývala vaše krev každou uncí ani nevím oč dražší.
AUTOLYKUS (stranou): Velmi chytrácky řečeno, vy štěňata!
PASTÝŘ: Dobře, pojďme ke králi; však v tom uzlíku něco uvidí, že si bude vousy drbat.
AUTOLYKUS (stranou): Ta žaloba mohla by nějak mému pánu útěk překazit.
PASÁK: Dej Bůh, aby byl doma na zámku.
AUTOLYKUS (stranou): Ačkoliv nejsem od přírody poctivým, bývám tak někdy náhodou; do kapsy s tou kramářskou ježatinou! (Sejme falešný vous.) Hej, selská chaso! – Kudy kam?
PASTÝŘ: Na zámek, s dovolením Vaší Vzácnosti.
AUTOLYKUS: Vaše řízení tam? – Co, s kým? – Co je v tom uzlu? – Vaše bydliště, jméno, věk, majetek, rodina a vše, co nutno vědět? – Ven s tím!
PASÁK: Jsme jen prostí lidé.
AUTOLYKUS: Lež! Jste krabatí a huňatí. Jen žádné lhaní! To sluší jen obchodníkům a ti říkávají často nám vojákům, že lžem. Ale my jim platíme za to raženou mincí, ne ráznou ocelí, a proto nám lež nedarují.
PASÁK: Vaše Vzácnost byla by hnedle řekla nám, že lžem, kdyby se byla chtěla sama při tom dopadnout.
PASTÝŘ: Ráčíte býti dvořan?
AUTOLYKUS: Ráčím, neráčím, dvořan jsem. Nevidíš-li dvorské vystoupení v tomto obalu? – Nejde-li můj krok podle dvorské noty? Nedostává tvůj nos dvorskou vůni ode mne? Nezářím-li na tvou sprostotu dvorským pohrdáním? Myslíš-li, když se spouštím s tebou a soukám z tebe tvé řízení, že proto nejsem dvořan? Jsem dvořan od hlavy až k patě; a takový, že tvou věc tam popoženu aneb jí nohy podrazím; pročež ti poroučím, abys mi pověděl co a jak.
PASTÝŘ: Má věc, pane, jest jít ke králi.
AUTOLYKUS: Kde máš k němu advokáta?