27

by mi to řekla. Pryč s ní!

PAULINA: Prosím vás,

tak se mnou necloumejte; jdu, již jdu.

Vy, pane, dbejte děcka; vaše jest;

a nebesa lepšího strážného

mu dejte anděla! – Nač těchto rukou?

Vy, kteří se tak něžně staráte

o jeho pošetilost, k dobru nic

mu neposloužíte – ni jeden z vás.

Tak, tak; již sbohem; jdu. (Odejde.)

LEONTES: Ty zrádče, ženu svou jsi k tomu měl.

Mé dítě? – Pryč s ním. Ano, zrovna ty,

jenž měl jsi k němu také měkké srdce,

je odtud odneseš a postaráš se,

by bez odkladu oheň strávil je;

ty, ano, nikdo jiný nežli ty.

Hned zvedni je; a do hodiny zprávu

mi přineseš – pod platným svědectvím –,

že vykonáno to, sic propadáš

mi životem i se vším, co je tvé.

A odepřeš-li to a na můj hněv

se vydat chceš, jen řekni to, a já

zde tomu plodu cizoložnému

svou vlastní rukou lebku rozrazím.

Jdi, hod je do ohně; neb tys to byl,

jenž navedl svou ženu.

ANTIGONUS: Nikoliv;

ti páni, moji vzácní soudruzi,

když jest jim libo, očistí mne v tom.

Šlechtici. To můžeme, náš pane královský,

on není vinen, že sem vstoupila.

LEONTES: Jste všichni lháři.

PRVNÍ ŠLECHTIC: Prosím, Výsosti,

víc důvěry nám přejte; povždy jsme

vám věrně sloužili a račte nás

tak vážiti; a za odměnu všech

těch vzácných služeb, minulých i příštích,

vás na kolenou tady žádáme,

abyste změnil ten svůj úmysl,

jenž, jsa tak ukrutný a krvavý,

vést musí k jakés věci šeredné;

my všichni klekáme.

LEONTES: Jsem pápěrka všem větrům vydaná, jež zadují...

Mám žít a dívat se, jak přede mnou

ten bastard pokleká a zve mne otcem?

Ať raděj shoří teď, než abych potom

jej proklínal… Však buď si, zůstaň živ;

a přec jen nebude. (K Antigonovi.)

Sem, pane, blíž;

vy, jenž jste se svou paní Markétou,

tou bábou porodní, se namáhal

tak něžně, byste život zachoval

zde tomu bastardu – a bastard jest