tak bylas pravdy prázdna; zapřít to
ti ovšem více leží na srdci,
než prospěje ti: neboť jak ten spratek
byl vyvržen, jak příslušelo mu,
an žádný otec nehlásil se k němu
což arciť větší zločin u tebe
než u něho –, tak pocítíš i ty
náš spravedlivý soud, jenž nejmírnější
když bude, méně neočekávej
než smrt.
HERMIONA: Své hrozby, pane, zanechte,
ten poděs, jímž mne chcete postrašit,
již hledám sama. Život nemůže
mi býti výhodou, když korunu
a těchu svého žití, vaši přízeň,
mám za ztracenu; cítím, že ta tam;
však to mi neznámo, jak odešla.
Má druhá radost, prvorozený
plod mého života, jest odloučen
od přítomnosti mé jak od nákazy.
Má třetí útěcha, jíž zavládla
z hvězd nejnešťastnější, mi od prsu
s nevinným mlékem v ústech nevinných
jest urvána, by zavraždili ji;
já sama prohlášena nevěstkou
na každém sloupu; záští bezměrnou
mi vzato právo šestinedělí,
jež dopřává se ženám stavů všech;
a konečně jsem byla hnána sem
pod širým nebem, dřív než nabyla
jsem síly potřebné. – Nuž, pane můj,
teď povězte mi, jakou blaženost
mám za živa, bych umříti se bála?
A tedy po svém pokračujte dál. –
To slyšte však a rozumějte mi:
ne pro svůj život, jenž mi neváží
za stéblo slámy, ale pro svou čest
tak mluvím, již bych čistu míti chtěla:
když budu odsouzena pro domněnku,
kde spějí všechny důkazy krom těch,
jež probudila vaše žárlivost,
tu pravím, že to ukrutnost, ne právo.
Ctihodní pánové, vy všichni zde,
já odvolávám se k orakulu;
Apollo buď mým soudcem.
PRVNÍ ŠLECHTIC: Žádost vaše
jest ve všem spravedlivá; protož hned
a jménem Apollona přineste
sem jeho výrok.
(Odejde několik úředníků.)
HERMIONA: Ruský císař byl
mým otcem. Ó kéž byl by na živu
a viděl svoji dceř tak souzenu
a hleděl na mou bědu nezměrnou,