28

tak jistě, jako šediv je váš vous –,

co troufáte si k jeho záchraně

mi učinit?

ANTIGONUS: Vše, pane můj, co může

má schopnost vykonat a uložit

mi vaše důstojnost; jen aspoň tolik.

Ten krapet krve, kterou ještě mám,

chci nasaditi, abych zachránil

to neviňátko; – vše, co možno jest.

LEONTES: Tu možnost dám ti. Zde, na tento meč

mi přísahej, že splníš rozkaz můj.

ANTIGONUS: Já splním, pane.

LEONTES: Pozor dej a splň;

a pamatuj, že jestli v nejmenším

se zpronevěříš, smrti propadneš

ty i tvoje žena zlolajná,

jíž pro tentokrát chceme odpustit.

Nuž, poroučíme ti co svému manu,

bys odtud vzal to ženské pohozenče

a donesl je někam na pusté

a dálné místo, zcela odlehlé

od našich zemí, a tam bez milosti

je ponechal jen vlastní ochraně

a přízni živlů. Cizí náhodou

sem přišla k nám, a tak ti poroučím

vším právem, pod spasením duše tvé

a mukou těla, bys ji dopravil

na cizí půdu; tam ať náhoda

ji zachová či zhubí. Zvedni ji.

ANTIGONUS: Vše přísahám, ač okamžitá smrt

by byla milosrdnější. – Pojď, ubohé

ty robátko; nějaký mocný duch

ať krkavce a káně naučí

tě opatrovat! Vlci, medvědi,

svou odloživše lítou divokost,

tak milosrdně prý se chovali.

Vy, pane, buďte v mnohém šťastnější,

než zasluhuje tento skutek váš!

A na tvé straně bojuj požehnání

s tou ukrutností, tvore ubohý,

jenžs odsouzen byl k zmaru. (Odejde s dítětem.)

LEONTES: Nebudu

plod cizí vychovávat.

(Vystoupí sloužící.)

SLOUŽÍCÍ: Výsosti,

as před hodinou došla zpráva od těch,

jež k orakulu jste byl vypravil;

Kleomenes a Dion šťastně z Delf

se vrátili, a z lodě vystoupivše,

sem kvapí ke dvoru.

PRVNÍ ŠLECHTIC: Ta cesta, pane,

svým rychlým vykonáním předčila