PASÁK: Tu písničku si zazpíváme ještě jednou sami pro sebe; můj otec a ti pánové spolu tak vážně rozmlouvají a nebudem je vyrušovat. Pojď a ranec vem s sebou. Holky, koupím vám něco oběma. Ty, kramáři, dej si nám prvním vybrat. Za mnou, děvčata. (Odejde s Dorkou a Mopsou.) AUTOLYKUS: A dobře mi za to zaplatíš. (Odchází zpívaje.) Nekoupíte tkalounky,
andílku můj hezounký,
na čepečky krajky, příze?
Aksamity, hedbávy,
zdobné šperky na hlavy,
čisťounké a módní ryze?
Ke kramáři spějte,
peníze mu dejte:
všechno v světě za peníze! (Odejde.)
(Vrátí se ČELEDÍN.)
ČELEDÍN: Hospodáři, jsou tam tři oráči, tři ovčáci, tři skotáci, tři pasáci vepřů, všichni oblečeni do chlupatých koží; říkají si saltyři a provádějí tanec, o němž holky praví, že to je hatlamanka kotrmelců, poněvadž ony při tom nejsou. Ale oni sami se domnívají – ač není-li to někomu, kdo umí jen sousedskou, příliš divoké –, že se to bude náramně líbit.
PASTÝŘ: Jdi mi s tím! Nechcem to vidět; bylo už beztoho až dost toho vesnického bláznovství. Vím, pane, že vás nudíme.
POLIXENES: Nudíte ty, kteří vás chtějí bavit; prosím vás, podívejme se na ty čtyři trojice pastýřské.
ČELEDÍN: Jedna z těch trojic, pane, jak sami povídají, tančila prý před králem; a není nejhoršího mezi nimi, jenž by nepřeskočil dvanáct a půl stopy dobré míry.
PASTÝŘ: Nech zbytečných řečí; když se těm dobrým pánům líbí, ať vejdou; ale hned.
ČELEDÍN: I čekají už za dveřmi. (Odejde.)
(Vrátí se ČELEDÍN s dvanácti JINÝMI přestrojenými za satyry. Ti tančí a potom odejdou.) POLIXENES: Víc, otče, o tom zvíte později. –
(Ke Camillovi.)
Zda nešlo to již tuze daleko?
Jest čas je rozloučit. – On, prostodušný,
se do ní zapovídal. – Nuže, jak,
můj krásný pastýři! – Vy máte srdce
tak plné něčeho, co odvrací
vám duši od slavnosti. Věřte mi,
když já byl mlád a lásky dbal jak vy,
já dárky zahrnoval dívku svou;
já byl bych vybrakoval hedvábný
sklad kramářův a vše jí složil v klín;
vy nechal jste ho jít nic nesmluviv.
Tak vaše milá, kdyby chtěla si
to ve zlé vykládat a brala to
za nedost lásky nebo štědrosti,
dost těžká byla by vám odpověď,
ač vůbec-li vám na tom záleží,
ji šťastně míti.
FLORIZEL: Starý pane, vím,
že ona nedbá cetek takových;
ty dary, kterých čeká ode mne,
jsou složeny a zamčeny v mém srdci,
jež jsem jí dal, ač ještě neodevzdal.
Ó, slyšte mne, jak život vydechuji