vše pomyšlení.
LEONTES: Třiadvacet dní
jsou z domova; to věru dobrý spěch
a věstí nám, že velký Apollo
chce, aby pravda vyšla najevo
co nejčasněji. Připravte se, páni,
a radu svolejte, abychom k soudu
hned pohnat mohli nevěrnou tu choť;
neb jakož veřejně jest nařknuta,
chcem také spravedlivě soudit ji
a otevřeně. Dokud živa jest,
mé srdce bude mi jen břemenem.
Již jděte, dbejte mého rozkazu.
(Odejdou.)
JEDNÁNÍ TŘETÍ
Scéna první
Přístav na Sicílii.
(Vystoupí KLEOMENES a DION.)
KLEOMENES: Podnebí mírné, vzduch tam lahodný
a ostrov žírný; chrám pak daleko
svou proslavenou pověst překonává.
DION: Já budu povídat, jak uchvátila
mne nejvíce ta roucha nebeská
– tak, zdá se mi, bych měl je nazývat –
a důstojnost jich vážných nositelů.
A pak ta oběť! – Ó, jak nádherná
a velebná a nadpozemská byla,
když přinášeli ji!
KLEOMENES: A nad vše, třesk
a ohlušující hlas orakula,
jak Jovišovu hromu příbuzen,
tak omráčil mé smysly, že jsem byl
jen pouhé nic.
DION: A jestli výsledek
té pouti prospěšným se osvědčí
tak naší královně – ó, tak jen buď! –,
jak byla vzácná, milá, krátká nám,
náš čas byl zdárně cestou využit.
KLEOMENES: Ať veliký Apollo obrátí
vše k nejlepšímu! Ona provolání,
jež vinu kladou na Hermionu
tak násilně, nic se mi nelíbí.
DION: To prudké jednání buď vyjasní,
neb skončí tuto věc: až výrok ten,
jejž velkokněz Apollův zapečetil,
znám bude obsahem, cos divného
se náhle na vědomost vyřine.
Teď čerstvé koně! – Kéž to šťastně skončí! (Odejdou.)