61

KLEOMENES: Vůbec ne,

má dobrá paní; tisíc jiných věcí

jste mohla říci, jež by bývaly

se lépe k této době hodily

a vaši vlídnost ozdobily víc.

PAULINA: Jste také jeden z těch, kdož přejí si,

by znov se oženil.

DION: Kdybyste vy

si toho nepřála, pak žel vám není

té naší říše ani památky,

jíž nezanechá jeho slavné jméno;

a málo dbáte nebezpečenství,

jež bez potomků Jeho Výsosti

můž dopadnout na jeho království

a pohltit i ty, kdož lhostejně

se na to dívají. – Co světější

být může nežli radovati se,

že kněžna nebožka jest blaženou?

Co ještě světějšího než si přát,

by k obnovení moci královské,

pro těchu nynější a příští dobro

se oblažilo lůžko majestátu

zas milou družkou?

PAULINA: Té, co odešla,

již není hodna žádná. Mimo to

chtí bozi tajné svoje záměry

mít splněny. Či božský Apoll neřek

a tak-li nezněl jako orakul,

že král Leontes dříve dědice

mít nebude, než opět nalezne

se jeho dítě ztracené? – A to

po našem lidském soudu právě tak

jest nepřirozeno, jak aby z hrobu

se prolámal zas můj Antigonus,

jenž, jak jsem živa, zhynul s dítětem.

Ta vaše rada, pane, nebesům

jest protivná a vzdoruje jich vůli.

(K Leontovi.) Vy o potomstvo nestarejte se;

však koruna si najde dědice:

svou nechal Alexander Veliký

jí nejhodnějšímu; tak nejlepším

byl asi ten, kdo po něm kraloval.

LEONTES: Ó šlechetná Paulino, o níž vím,

že v úctě zachovává památku

Hermiony, kéž býval bych se vždy

tvou radou řídil! – Mohl jsem i teď

se dívat v milé oči choti své,

brát poklad s jejích rtů –

PAULINA: – a zanechat je bohatějšími

i přes to, co vám daly.

LEONTES: Mluvíš pravdu;

žen takových již není na světě,

a proto, žádnou ženu! Kdybych vzal