že pastýř jste, jenž klamu neschopen,
já bych se právem báti musela,
můj Dorikle, že vaše námluvy
se ubírají cestou nepravou.
FLORIZEL: Tak málo tuším umíš báti se,
jak schopen já tu bázeň probouzet.
Vsak pojď; – teď k tanci; ruku podej mi,
má Perdito: – tak hrdličky se druží,
jež nechtějí se nikdy rozloučit.
PERDITA: Já za ně přísahám.
Políxenes. Toť nejkrásnější
jest dívka na salaši rozená,
jež na pažitu zahopkovala;
co činí, jak si vede, ve všem zračí
se něco vyššího, než sama jest,
a příliš vznešeného na ta místa.
CAMILLO: Cos povídá jí, tak, že vhrkla krev
jí do tváře; toť věru královna
zde mezi dívkami, jen krev a mléko.
PASÁK: Hej, zahrajte!
DORKA: A Mopsa do kola
jít s tebou musí první. Česnek sem,
ať okoření její hubičky.
MOPSA: I jděte, jděte!
PASÁK: Ani slova již,
však víme, co je slušno. Zahrajte!
(Hudba. – Tanec pastýřů a pastýřek.)
POLÍXENES: Kdo je, prosím vás, milý pastýři,
ten hezký hoch, jenž tančí s vaší dcerou?
PASTÝŘ: Ten? – Říkají mu Dorikles a má,
jak sám se chlubí, pěkné živobytí.
Sic vím to jen od něho samého,
však věřím tomu, neboť vypadá
jak pravda sama. Říká, že mou dceru
má rád, a myslím, že je tomu tak;
neb nikdy měsíc nezadíval se
tak do vody, jak stává on a čte,
abych tak řekl, v očích dcery mé;
a pravdu mluvím-li, tak myslím si,
že nemiluje o pul hubičky
ni víc, ni méně jeden druhého.
POLÍXENES: A tančí způsobně.
PASTÝŘ: Tak dělá vše;
ač já to pravím, jenž bych mlčet měl;
a jestliže si mladý Dorikles ji vezme, však s ní něco dostane, že se mu ve snách o tom nezdálo.
(Vystoupí ČELEDÍN.)
ČELEDÍN: Ó hospodáři! Kdybyste jen slyšel toho kramáře u vrat, co živ byste už nezatančil k cymbálu a píšťale, ba ani dudy by vám do noh nevjely. On vám zpívá několik nápěvů rychleji, než vy počítáte peníze, a chrlí je, jako by se byl písniček najedl a uši všech lidí k nim přirůstaly.