49

PASÁK: Tu písničku si zazpíváme ještě jednou sami pro sebe; můj otec a ti pánové spolu tak vážně rozmlouvají a nebudem je vyrušovat. Pojď a ranec vem s sebou. Holky, koupím vám něco oběma. Ty, kramáři, dej si nám prvním vybrat. Za mnou, děvčata. (Odejde s Dorkou a Mopsou.) AUTOLYKUS: A dobře mi za to zaplatíš. (Odchází zpívaje.) Nekoupíte tkalounky,

andílku můj hezounký,

na čepečky krajky, příze?

Aksamity, hedbávy,

zdobné šperky na hlavy,

čisťounké a módní ryze?

Ke kramáři spějte,

peníze mu dejte:

všechno v světě za peníze! (Odejde.)

(Vrátí se ČELEDÍN.)

ČELEDÍN: Hospodáři, jsou tam tři oráči, tři ovčáci, tři skotáci, tři pasáci vepřů, všichni oblečeni do chlupatých koží; říkají si saltyři a provádějí tanec, o němž holky praví, že to je hatlamanka kotrmelců, poněvadž ony při tom nejsou. Ale oni sami se domnívají – ač není-li to někomu, kdo umí jen sousedskou, příliš divoké –, že se to bude náramně líbit.

PASTÝŘ: Jdi mi s tím! Nechcem to vidět; bylo už beztoho až dost toho vesnického bláznovství. Vím, pane, že vás nudíme.

POLIXENES: Nudíte ty, kteří vás chtějí bavit; prosím vás, podívejme se na ty čtyři trojice pastýřské.

ČELEDÍN: Jedna z těch trojic, pane, jak sami povídají, tančila prý před králem; a není nejhoršího mezi nimi, jenž by nepřeskočil dvanáct a půl stopy dobré míry.

PASTÝŘ: Nech zbytečných řečí; když se těm dobrým pánům líbí, ať vejdou; ale hned.

ČELEDÍN: I čekají už za dveřmi. (Odejde.)

(Vrátí se ČELEDÍN s dvanácti JINÝMI přestrojenými za satyry. Ti tančí a potom odejdou.) POLIXENES: Víc, otče, o tom zvíte později. –

(Ke Camillovi.)

Zda nešlo to již tuze daleko?

Jest čas je rozloučit. – On, prostodušný,

se do ní zapovídal. – Nuže, jak,

můj krásný pastýři! – Vy máte srdce

tak plné něčeho, co odvrací

vám duši od slavnosti. Věřte mi,

když já byl mlád a lásky dbal jak vy,

já dárky zahrnoval dívku svou;

já byl bych vybrakoval hedvábný

sklad kramářův a vše jí složil v klín;

vy nechal jste ho jít nic nesmluviv.

Tak vaše milá, kdyby chtěla si

to ve zlé vykládat a brala to

za nedost lásky nebo štědrosti,

dost těžká byla by vám odpověď,

ač vůbec-li vám na tom záleží,

ji šťastně míti.

FLORIZEL: Starý pane, vím,

že ona nedbá cetek takových;

ty dary, kterých čeká ode mne,

jsou složeny a zamčeny v mém srdci,

jež jsem jí dal, ač ještě neodevzdal.

Ó, slyšte mne, jak život vydechuji