KLEOMENES: Vůbec ne,
má dobrá paní; tisíc jiných věcí
jste mohla říci, jež by bývaly
se lépe k této době hodily
a vaši vlídnost ozdobily víc.
PAULINA: Jste také jeden z těch, kdož přejí si,
by znov se oženil.
DION: Kdybyste vy
si toho nepřála, pak žel vám není
té naší říše ani památky,
jíž nezanechá jeho slavné jméno;
a málo dbáte nebezpečenství,
jež bez potomků Jeho Výsosti
můž dopadnout na jeho království
a pohltit i ty, kdož lhostejně
se na to dívají. – Co světější
být může nežli radovati se,
že kněžna nebožka jest blaženou?
Co ještě světějšího než si přát,
by k obnovení moci královské,
pro těchu nynější a příští dobro
se oblažilo lůžko majestátu
zas milou družkou?
PAULINA: Té, co odešla,
již není hodna žádná. Mimo to
chtí bozi tajné svoje záměry
mít splněny. Či božský Apoll neřek
a tak-li nezněl jako orakul,
že král Leontes dříve dědice
mít nebude, než opět nalezne
se jeho dítě ztracené? – A to
po našem lidském soudu právě tak
jest nepřirozeno, jak aby z hrobu
se prolámal zas můj Antigonus,
jenž, jak jsem živa, zhynul s dítětem.
Ta vaše rada, pane, nebesům
jest protivná a vzdoruje jich vůli.
(K Leontovi.) Vy o potomstvo nestarejte se;
však koruna si najde dědice:
svou nechal Alexander Veliký
jí nejhodnějšímu; tak nejlepším
byl asi ten, kdo po něm kraloval.
LEONTES: Ó šlechetná Paulino, o níž vím,
že v úctě zachovává památku
Hermiony, kéž býval bych se vždy
tvou radou řídil! – Mohl jsem i teď
se dívat v milé oči choti své,
brát poklad s jejích rtů –
PAULINA: – a zanechat je bohatějšími
i přes to, co vám daly.
LEONTES: Mluvíš pravdu;
žen takových již není na světě,
a proto, žádnou ženu! Kdybych vzal