PASÁK: Nemoh nikdy lépe přijít vhod; ať vejde. Mám hrozně rád písničky, když je v tom smutná věc, vesele složená, neb něco velmi žertovného, když se to žalostně zpívá.
ČELEDÍN: Má písničky pro mužské i ženské všech velikostí! Žádná niťařka neobslouží tak své odběratelky rukavičkami. Má nejkrásnější milostné písně pro děvčata; tak nic nanicovatého, což je div; s tak utěšeným
„tralala“ a „hopsá hejsa“ a „bouchni ji, štouchni ji!“ po každé sloce. A kdyby tak přišel nějaký melhuba a chtěl jí něco provést a způsobit nějakou roztržku, tu vám mu ta holka v písničce hned odsekne: „Vari, janku, pryč od krámku!“ A odstrčí ho a vysměje se mu: „Vari, janku, pryč od krámku!“
POLIXENES: To je vzácný chlapík.
PASÁK: Namoutě duchu, ku podivu šikovný chlapík, o němž tu povídáš. Má nějaké čisté zboží?
ČELEDÍN: Má pentle všech barev duhových, kliček víc, než by jich všichni advokáti v Čechách svou učeností nastražiti mohli, i kdyby jich od něho kupovali na kopy; tkalouny, tkanice, kmenty, plátýnka; a odzpívá je řadou, jako by to byly bohové a bohyně, až byste myslili, že ženská košile je ženský anděl; tak opěvuje ty rukávky a vyšívané náprsničky.
PASÁK: Prosím tě, přiveď ho sem; ať zpívá, jak vejde.
PERDITA: A řekni mu, aby nebylo nic ošklivého v jeho písničkách.
(Odejde Čeledín.)
PASÁK: V takových kramářích vězí někdy víc, než si pomyslíš, sestro.
PERDITA: Ba, milý bratře, než mi vůbec myslit napadne.
(Vystoupí AUTOLYKUS.)
(Zpívá.) Batist jako padlý sníh,
flór jak z pírek havraních, rukavičky čistě nové
jako růže damaškové;
larvy, masky, jak jen cosi,
na tváře a také nosy;
jantarové halže, spony,
dámských komnat poklad vonný;
zlaté čepce, náprsenky
hochům na dar pro milenky;
kadeřničky, co právě
dívkám třeba od pat k hlavě:
pojďte kupte, co kdo ráčí;
pojďte, hoši, kupte, vstupte,
ať se holky nerozpláčí;
pojďte, kupte!
PASÁK: Kdybych neměl Mopsu rád, však bys ode mne groše nedostal; ale že už tak jsem v otroctví, ať padne také trochu těch pentlí a rukavičky.
MOPSA: Byly mi slíbeny již před slavností; ale ani teď není na ně příliš pozdě.
DORKA: On ti slíbil víc než to, nejsou-li na světě lháři.
MOPSA: Tobě splatil vše, co ti slíbil; možná, že ti dal víc, co ti bude hanba mu vrátit.
PASÁK: Cožpak už není žádných způsobů mezi děvčaty? Budou chodit ve spodničkách, kde by měly jenom tváře okázat? Nemáte dost času při dojení, u nístěje, když jdete spat, šuškati i o svých tajnostech a musíte je vyžvatlávat před všemi hosty? Ještě dobře, že tam spolu šeptem hovoří. Okřikněte ty své jazyky a již ani muk.
MOPSA: Já domluvila. Pojď, slíbils mi korále na krk a voňavé rukavičky.
PASÁK: Cožpak jsem ti neřekl, jak jsem byl na cestě ošálen a přišel o všechny své peníze?
AUTOLYKUS: Ba právě, pane, potulují se tu kolem taškáři a člověk se musí míti na pozoru.
PASÁK: Neboj se, člověče, tady nepřijdeš o nic.
AUTOLYKUS: To doufám, pane; mám u sebe mnoho drahocenného zboží.