73

kdes křídlem k jakés větvi zpuchřelé

a svého druha, který nenajde

se nikdy víc, chci želet do smrti.

LEONTES: Ó, ticho buď, Paulino! – Měla bys

tak chotě vzíti po mém souhlasu,

jak po tvém ženu já; toť umluveno

a přislíbeno mezi námi dvěma.

Tys nalezla choť mou; jak, teprve

se musím ptát; neb viděl jsem ji mrtvu,

jak myslil jsem, a mnohou modlitbu

na jejím hrobě marně odříkal.

A daleko tak hledat nebudu

neb jeho mysl částečně již znám –,

bych nalezl ti ctného manžela.

Camillo, pojď a za ruku ji vezmi,

ty, jehož hodnota a poctivost

tak přebohatě osvědčila se

a dvěma králi zde je stvrzena.

Již pojďme. (K Hermioně.)

Jak? – Na mého bratra pohleď

a odpusťte mi oba, že jsem kdy

tak mezi vaše svaté pohledy

zlým vstoupil podezřením. – Zde tvůj zeť

a králův syn, jenž nebes řízením

byl tvojí dceři k sňatku zasnouben.

Dobrá Paulino, již nás odveď pryč,

by každý mohl chvílí příhodnou

se tázati a odpovídati,

kdo jaký úkol měl v té valné době,

co jsme se rozešli. Nuž pojďme, rychle.

(Odejdou.)