69

přísahat a chtěl bych, abys byl dobrý spolehlivý chlap.

AUTOLYKUS: Dokážu to, pane, seč mé síly stačí.

PASÁK: Ano, jak jen můžeš, dokaž to, že jsi spolehlivý chlap, a neudivím-li se, jak se můžeš opovážit se opít, když nejsi spolehlivý chlap, více mi nevěř. Slyš! Králové a princové, naši příbuzní, jdou se podívat na královninu sochu.

Pojď za námi; budeme ti dobrými pány. (Odejdou.)

Scéna třetí

Kaple v domě Pauliny.

(Vystoupí LEONTES, POLIXENES, FLORIZEL, PERDITA, CAMILLO, PAULINA, DVOŘANSTVO a DRUŽINA.) LEONTES: Ó ctihodná a šlechetná Paulino,

té velké útěchy, jíž od tebe

se vždy mi dostalo!

PAULINA: Ať v čemkoliv,

můj pane královský, jsem chybila,

já mínila to dobře. Vše mé služby

jste hojně splatil; ale že jste ráčil

vy se svým bratrem korunovaným

a tito snoubenci a dědici

kdys vašich říší poctít návštěvou

můj chudý dům, jest vrchol milosti,

jejž do nejdelší smrti nemohu

dost vděčně uznat.

LEONTES: Jenom nesnázemi,

Paulino, ctíme vás. My přišli se

na královninu sochu podívat

a vaše obrazárny prošli jsme

ne bez obdivu mnohé vzácnosti;

však nespatřili jsme, co moje dcera

tu vidět chtěla, sochu matčinu.

PAULINA: Jak v žití sobě rovné neměla,

tak její mrtvý obraz, pevně věřím,

vše překonává, co jste viděli

neb co kdy lidská ruka stvořila;

a proto v ústraní jest chován sám.

Nuž, tady jest, a připravte se vidět,

co život živě napodobuje,

jak jen kdy spánek napodobil smrt;

zde pohleďte a rcete, že to dobré.

(Paulina odhrne záclonu, za kterou objeví se HERMIONA stojící jako socha.)

To mlčení mne těší, svědčí mi

tím více jen o vašem obdivu;

leč promluvte, vy nejdřív, pane můj,

jest jí to aspoň trochu podobno?

LEONTES: Toť její přirozená postava!

Ó, kárej mne, ty drahý kameni,

bych říci mohl, že jsi opravdu

Hermiona; neb raděj, že jí jsi

mne nekárajíc: bylať něžná tak

jak dětinnost a vděk. – A přec, Paulino,

Hermiona těch vrásek neměla