45

chrastí, a ten pes že je můj pes.

DEM.: To všecko mělo by v lucerně býti, když je to všecko v měsíci. Ale ticho! Zde přichází Thisbe.

Vrátí se Thisbe.

THIS.: Toť starce Ňůmy hrob, kde láska má?

LEV. (zařve): Óh. –

(Thisbe uteče.)

DEM.: Dobře, lve, jsi řval!

THES.: Dobře’s utíkala, Thisbe!

HIPP.: Dobře svítil’s, měsíci! – Věru ten měsíček svítí velmi způsobně.

(Lev potrhá Thisbin plášť a odejde.)

THES.: Dobře, lve, jsi trhal.

DEM.: A teď přijde Pyramus.

LYS.: A proto lev zmizel.

Vrátí se Pyramus.

PYR.: Dík, měsíčku, za slunečnou tvou záři;

dík, měsíčku, že záříš zářně tak;

neb při tvé krásné, jasné, třasné tváři

as vzorné Thisby zočím zorný zrak.

Však stůj, – ó ha!

hle, pro boha,

co za hrůzu to jesti!

Zda, oko, zříš?

to možno-liž? –

Má kachničko! Mé štěstí!

Tvůj plášť, co šev,

je samá krev!

Ó Fúrie, sem běžte!

Sem, Parky, v lup,

a nit i vrub

vše žničte, skrušte, sřežte!

THES.: Takový nářek a k tomu smrt milého přítele by už věru mohl člověka roztesknit.

HIPP.: Jakože srdce mám, mně je líto toho člověka.

PYR.: Ó přírodo, proč lvy jsi utvořila,

když květ mé lásky žere zvěř ta divá?

jež jest – ó ne! – jež nejkrásnější byla,

co snivá, živá, žila jaktěživa.

Teď, slzo, kaň;

ven, meči! – zraň

prs pod Pyrama paždí;

v ten levý prs

vjeď, srdcem skrz; –

tak, – vraždi, vraždi, vraždi!

(Probodne se.)

Teď mrtev jsem,

teď utek‘ jsem;

můj duch je na věčnosti.

Rte, shasni již!

Měsíčku, jdiž!