47

teď na lože; – jeť skoro elfů čas!

Já bojím se, že jitrem přespíme

as tolik, co jsme večer přebděli.

Ta hrubotvarná hra dost zkrátila.

chod těžké noci. – Tedy na lože.

A čtrnáct dní u veselosti stálé

co večer budem sňatky slavit dále.

(Odejdou.)

Vystoupí Puck.

PUCK: Lačný lev teď hlady řve,

vlk si vyje k měsíci;

oráč chrápe v chatě své,

znaven prací tížící.

Na ohništi doutná sněť,

kulich kvílí, noční stráž,

churavec kde leží teď,

vzpomíná mu na rubáš.

Teď, kdy kolem ani ruch,

otevřený zeje rov,

z každého ven stoupá duch,

by se ploužil přes hřbitov.

A my elfi, honící

Hekatinu zápřež jen,

prcháme před dennicí

jdouce za tmou jako sen.

Teď však čilí jsme; ni myš

neruš domu toho tiš;

já pak, vše jak dříme v snách,

za veřeje smítám prach.

Vystoupí Oberon a Titanie s družinou.

OBER.: Ospalý jak oheň kmitá

matnou v domě pološeří,

každý elf a elfa hbitá

hopkuj jako ptáče v keři;

a tu píseň po mně pějte,

zdobným krůčkem v rej se dejte.

TITAN.: Zpěv svůj napřed po paměti

zvučnou notou nechte zněti,

ruku v ruce zazpíváme,

paláci zde požehnáme.

(Zpěv a tanec.)

OBER.: Nyní spějtež do úsvitu,

elfové, po tomto bytu.

Svatební kde lůžko stláno,

budiž námi požehnáno;

rod, jenž z něho bude kvésti,

ve stálém ať žije štěstí.

Milencův ať párek trojí

na vždy věrná láska pojí;

od přírody skvrny žádné

na jich rod ať nedopadne;

blizen, pysků zaječích,