jdu rychle dost, však rychleji jsi v prachu. –
Tmou klopýtám a nikde cesty není,
zde oddechunu si. (Ulehne) – Přijď už, světlo denní!
neb jak jen šedý úsvit padne v bor,
já ztrestám Demetra za jeho vzdor. (Usne.)
Vrátí se Puck a Demetrius.
PUCK: Ho, ho! ty sketo, kdy tě uvidím?
DEM.: Jen počkej, máš-li srdce, neboť vím,
že stále měníš místo, pořád běžíš
a přijití mi na oči se střežíš.
Kdes teď?
PUCK: Aj tady, jsem; tak přece slyš!
DEM.: Ten výsměch svůj mi draze zaplatíš,
jen až se denní úsvit opět vrátí.
Jdi teď svou cestou. – Žemdlenost mne chvátí,
zde ulehnu si na ten chladný mech,
však jitrem najdu tě, při bozích všech!
(Ulehne a usne.)
Vystoupí Helena.
HEL.: Ó, dlouhá noci, těžká, plná běd,
již zkrať svůj čas, ať pablesk zory řídí
mé kroky znavené k Athénám zpět,
dál od všech, dál, kdož tak mne nenávidí.
A sen, jenž někdy ukonejší žal,
od sebe samé na chvilku mne vzdal!
(Ulehne a usne.)
PUCK: Jenom tři spí tady v mlází?
do dvou párků jedna schází.
Aj, zde jest, jak schlíplý pták! –
Přec ten Mílek zlý je drak,
že ty holky souží tak.
Vystoupí Hermie.
HERM.: Tak mdlá a ztýraná jak nikdy v žití,
tak urosena, zdrána od bodláčí! –
dál plahočit se nelze, ani jíti;
mé vůli nohy mé již nepostačí.
Zde odpočinu sobě do svítání;
a nebe ať Lysandra v boji chráni!
(Ulehne a usne.)
PUCK: Na té trávě
spěte zdravě;
na tvůj hled
vkapu hned
lék, jejž chová tento květ.
(Nakape šťávy na Lysandrovy oči.)
Až se zbudíš,
milá budiž,
plna krás,
tobě zas