A Fojba tvář
dá z dálky zář;
a tvoř a mař
Park bloudských rány.
To šlo od podlahy! – Teď volejte ostatní herce. To bylo tak Herkulesovské, to bylo tyranské; milovník to udělá žalostněji.
KDOUL.: František Pískálek, spravovač měchů.
PÍSK.: Zde, Petře Kdouličko.
KDOUL.: Pískálku, vy musíte vzíti Thisbu na sebe.
PÍSK.: Co je Thisbe? Toulavý rytíř?
KDOUL.: To je ta panna, kterou Pyramus musí milovat.
PÍSK.: To ne, to ne; úlohu ženskou mi nedávejte mně začínají vyrážet vousy.
KDOUL.: To je všecko jedno; budete to hráti s larvou a mluvit můžete tak tenounce, jak chcete.
KLUB.: Mohu-li vzíti larvu, nechte mne hráti také Thisbu; budu mluviti hláskem hrozitánsky tenounkým: »Thisne, Thisne! Ach, Pyrame, má lásko nejdražší! Tvá drahá Thisbe, tvá drahá milenka!«
KDOUL.: Ne, ne; vy musíte hráti Pyrama; a vy, Pískálku, Thisbu.
KLUB.: Tedy dobře; dále.
KDOUL.: Robin Hladomor, krejčí.
HLAD.: Zde, Petře Kdouličko.
KDOUL.: Robine Hladomore, vy budete hráti Thisbinu matku. – Tomáš Čenich, kotlář.
ČEN.: Zde. Petře Kdouličko.
KDOUL.: Vy Pyramova otce; já sám otce Thisbina. Švihlíku, truhláři, vy převezmete úlohu lva; a to je, doufám, přece jednou řádně obsazený kus.
ŠVIH.: Máte to napsáno, co hraje lev? Prosím vás, máte-li, dejte mi to, neboť učení mi jde těžko do hlavy.
KDOUL.: To můžete odbýt extempore; není to nic jiného, než řvaní.
KLUB.: Dejte mi také toho lva; já budu řvát, že každému, kdo to uslyší, srdce v těle poskočí. Já budu řvát, že vévoda řekne: »Ať zařve zas, ať zařve zas.«
KDOUL.: Kdybyste řval příliš strašlivě, poděsil byste vévodkyni a paničky, že by se daly do křiku, a to by stačilo, aby nás všecky dali oběsit.
VŠICHNI: To bychom viseli, každý matky syn.
KLUB.: Za to vám ručím, přátelé, kdybyste z paniček vystrašili rozum, že by jim ho více nezbylo, než dát nás oběsit. Ale já zkormoutím svůj hlas tak, že budu řváti tichounce jako cucavé holoubátko, já budu řváti jako slavíček.
KDOUL.: Vy nemůžete hráti nic jiného, než Pyrama, neboť Pyramus je chlapík líbezné tváře, slušný chlapík, jakého kdy jen vidíte za letního dne, nad míru švarný, kavalírský chlapík. A proto, chtějte, nechtějte, musíte Pyrama hrát vy.
KLUB.: Dobrá vezmu to. V jakých pak vousech bych to hrál nejlépe?
KDOUL.: I v jakých vám libo.
KLUB.: Sehraju to buď v těch barvy slámové, nebo v těch vousech tmavě pomerančových, krvavě šarlatových, anebo v té paruce francouzské, žluté jako divizna.
KDOUL.: Některé ž těch vašich francouzských paruk nemají už vůbec žádných vlasů a budete tedy hráti na holo.
Ale, sousedé, zde jsou vaše úlohy: a já vás žádám, prosím, zapřísahám vás, abyste je uměli zejtra do večera. A sejdeme se v knížecím lese, půl hodiny od města při měsíci. Tam si odbudeme zkoušku, neboť kdybychom to zkoušeli v městě, přijdou nám lidé na krk a náš plán je prozrazen. – Já zatím sepíšu na cedulku všechny věci,