kterých je k naší hře zapotřebí. Prosím vás, jen mi nikdo nescházejte.
KLUB.: Přijdem; a tam si to můžeme odzkoušet nestydatě hrdinsky. Přičiňte se, chlapsky se tomu naučte a buďte zdrávi.
KDOUL.: Na shledanou u dubu vévodského.
KLUB.: Ujednáno; – držte se, nebo hoďte řemeslem.
(Odejdou.)
JEDNÁNÍ DRUHÉ
Scéna 1.
Les nedaleko Athén.
Vystoupí Elf s jedné a Puck s druhé strany.
PUCK: Hej, hola, duchu! Kam to pospícháš?
ELF: Přes hory a doly,
skrz houšť a les,
oborou i v poli,
přes plot a mez,
ohněm, vodou těkám svěží,
rychleji než měsíc běží;
kněžně elfů k službám spěji,
rosím v trávě kola její.
Prvosenek útlé zjevy
kolem ní jsou, dvorské děvy;
viz jak jejich šaty zlaté
rubíny jsou kropenaté;
darem jim je daly víly,
v pihách těch jich vůni skryly
Však nyní musím rosu hledat jít
a po perle jim v ouška zavěsit.
Mám na spěch, zdráv buď, duchu nemotoro!
má kněžna s elfy už tu bude skoro.
PUCK: Dnes v noci král chce tady míti rej,
by s královnou se nepotkali, dbej;
neb Oberon jest plný nevole,
že v průvodu má krásné pachole,
jež ukradeno indickému králi;
tak sličné dítě jsme zde nevídali:
i žárlí Oberon a sám to hoše
na lesních toulkách mít chce za panoše;
však ona králi na vzdory se staví,
jen hocha věnčí, stále se s ním baví. –
A teď, když potkají se na pažitu,
neb v háji, u studánky, při hvězd svitu,
hned vadí se a elfové jak blázni
se v žaludové misky skryjou v bázni.
ELF: Mé oči neklamou-li a můj sluch,
to’s ty ten šibalský a zbujný duch,
jejž »Dobrá kopa« zvát jsem slyšel kdesi.
Či nejsi ten, jenž na vsi holky děsí,
tu mléko sbírá, v mlýnku nesnáz činí
a nedá stlouci říčné hospodyni;
tu pivem tak, že nechce kvasit, šplechtá
a v noci svede chodce, pak se chechtá?