a nožky voskové jim utrhejte,
je o světlušek oči rozžehejte,
a za světélka noční mu je dějte,
když lehne, vstane, o miláčka dbejte;
o křídla motýlí se postarejte,
svit měsíčný mu s očí odvívejte,
a nyní, elfi, hned mu úctu vzdejte.
1. ELF: Sláva tobě, smrtelníku!
2. ELF: Sláva!
3. ELF: Sláva!
4. ELF: Sláva!
KLUB.: Prosím za odpuštění, vaše vzácnosti, srdečně prosím. – Smím-li vědět, jak vám říkají, vzácný panáčku?
PAV.: Pavučinka.
KLUB.: Vyprosím si bližší známost, dobrý panáčku Pavučinko; až se říznu do prstu, budu tak smělým.– Vaše jméno, počestný kavalírku?
HR. KVĚT: Hrachový květ.
KLUB.: Prosím, vyřiďte mé poručení paní Klištce, své matce, a panu Luskoví, svému otci. Dobrý pane Kulihrášku, také od vás vyprosím si, bližší známost. A prosím, jak pak vy se jmenujete, pane?
HOŘČ. SEM. Hořčičné semínko.
KLUB.: Můj dobrý jinošíku, Horčičko, znám dobře vaši trpělivost; ten zbabělý kolohnát, hovězina, pohltil již mnohého pána vašeho rodu. Ujišťuji vás, že mi vaše příbuzenstvo často vehnalo slzy do očí. Také budu prosit o další známost, pane Horčičko.
TITAN.: Teď v moje ‚loubí provoďte ho hned,
mne zdá se, luna vlhce září s výše;
a pláče-li tu mnohý drobný květ
pro uloupenou cudnost steskem dýše.
Rty miláčkovy zavřete; – jen tiše.
(Odejdou.)
Scéna 2.
Jinde v lese.
Vystoupí Oberon.
OBER.: Rád věděl bych, zda zbudila se již
Titanie a jaký ponejprv
jí před očima objevil se tvor,
jejž nezměrně teď musí milovat.
Vystoupí Puck.
Zde posel můj. –
Jak je, ty třeštile?
Ký noční hluk to straší po boru?
PUCK: Má kněžna hoří láskou k netvoru.
Tam u jejího posvátného stánku,
když v mrákotném se nalézala spánku,
se hrubá cháska sešla z okolí,
jež v Athénách se o chléb mozolí;
zde měli zkoušku k nějakému ději,
jejž k Theseovu sňatku hráti chtějí.
Chlap nejhloupější z pitomé té laje,