44

THIS.: Já líbám štěrbu, ne ret přemilený.

PYR.: Chceš k Ňůmovu tam hrobu za mnou spět?

THIS.: Ať živa, mrtva, radš tam půjdu hned.

(Odejde Pyramus a Thisbe.)

ZEĎ: Tak já, ta zeď, vše sehrál, jak má být,

a když je konec, zeď už musí jít. –

(Odejde Zeď.)

THES.: Teď padla zeď mezi oběma sousedy.

DEM.: Dobře jí tak, pane; proč tak všetečně poslouchala.

HIPP.: Toť je nejpošetilejší nesmysl, jaký jsem kdy slyšela.

THES.: I ti nejlepší v tomto druhu umění jsou pouze stíny; a nejhorší nejsou horšími, když jim obraznost přijde na pomoc.

HIPP.: To musí tedy vaše obraznost, a ne jejich.

THES.: Když hůře si je nepředstavujeme, než oni sami sebe, pak mohou se pokládat za lidi výborné. Hle, tady přicházejí dvě ušlechtilé šelmy, člověk a lev.

Vrátí se Lev a Měsíčné světlo.

LEV.: Vy, paničky, jimž srdéčko se třese,

nejmenší myšky před ohromným zjevem,

snad nyní tady strachem zachvíte se,

když lev svým zařve nejstrašnějším řevem.

Tož vězte, že jsem Švihlík, truhlář, páni,

jen kůže lví, ne lev, ba lvice ani;

neb, kdybych jako lev sem přišel dravý,

mně šlo by o krk zpod mé vlastní hlavy.

THES.: Velmi způsobná bestie a svědomitá.

DEM.: Ta nejšelmovitější šelma, pane můj, jaké jsem kdy viděl.

LYS.: Ten lev je opravdová liška svou srdnatostí.

THES.: Pravda, a husa svým rozumem.

DEM.: Ne tak, můj pane; neboť jeho srdnatost neunese jeho rozum; a liška unese husu.

THES.: A já jsem jist, že jeho rozum neunese jeho srdnatost, neboť husa neunese lišku. Nuž dobrá, ponecháme to jeho rozumu a poslechněme si Měsíc.

MĚS.: Ta lucerna jest měsíc rohatý. –

DEM.: Měl by nosit rohy na hlavě.

THES.:. Jest v úplňku a rohy není mu na kole vidět.

MĚS.: Ta lucerna jesť měsíc rohatý;

já sám se zdám být mužem v měsíci.

THES.: To je ta největší mýlka ze všech, co jich tu bylo, ten člověk by se měl skrčit do lucerny. Jak jinak může býti muž v měsíci?

DEM.: On se tam neodváží pro tu svíčku, neboť, jak vidět, ta už dodělává.

HIPP.: Ten měsíc mne ‚nudí; kéž by se proměnil!

THES.: Podle malého světélka jeho rozumu se zdá, že ho již ubývá; ale z dvornosti a k vůli pořádku musíme dočkat jeho doby.

LYS.: Dále, Měsíčku!

MĚS.: Vše, co vám ještě říci mám, jest, že ta lucerna je měsíc; já že jsem muž v měsíci; to chrastí že je moje