17

ať se láskou k tomu trudíš:

buď to medvěd rozsochatý,

rys, neb kanec štětinatý,

pantr, kočka, – tvoje oči

vzplaňte láskou, jak to zočí. –

Zbuď se, až sem netvor vkročí!

(Odejde Oberon.)

Vystoupí Lysander a Hermie.

LYS.: Tys, drahá, unavena dlouhou poutí;

bych pravdu děl, já zabloudil v tom lese:

zde, Hermie, si můžem oddechnouti

a počkáme, až jitro rozbřeskne se.

HERM.: Lysander lůžko hledej v doubravě,

já hlavu složím tady na trávě.

LYS.: Nám oběma ať, milá, trávník ten

se za jediný polštář rozestírá;

buď jedno srdce, jedno lůžko jen

a v dvojích prsou pouze jedna víra.

HERM.: Ne, drahý, blízko tak si nelehejte,

dál, k vůli mně, si lůžko vyhledejte.

LYS.: Ó tak mi rozuměj, má jediná,

jak lásku chápe láska nevinná. –

Chci říci: srdce mé tak v jedno s tvým,

že srdcí dvé jest srdcem jediným;

dvé prsou jedna přísaha jen svírá

a proto prsou dvé a jedna víra.

Nech po svém boku spočinout mne, chceš?

věř, Hermie, tak ležet, není lež.

HERM.: Lysander hezky slova strojí též!

Zeť Hermie by byla nezpůsobná

snad myslíc, že jsou lež ta slova zdobná.

Však z lásky, příteli, a dvornosti

si dále lehněte, jak ve ctnosti

by nepropadli své i světa haně, –

se sluší ctnému jinochu a panně.

Již, milý, dobrou noc a sladký sen

a do smrti buď v lásce nezměněni.

LYS.: K té krásné modlitbě jen »Amen« dím,

ať zemru, kdys-li věrnost poruším!

Zde lůžko mé; – klid všechen dej ti spaní!

HERM.: K tvým vičkám schyl se půlka tvého přání!

(Oba usnou.)

Vystoupí Puck.

PUCK: Hvozd jsem prošel v každou stranu,

nikde sled po Atheňanu,

jehož zrak má zakusiti,

jak ten květ zde lásku vznítí.

Noc a ticho! – Hle, kdo tady?

Aj, to Atheňan je mladý:

on to jest, jak děl můj král,