33

jdu rychle dost, však rychleji jsi v prachu. –

Tmou klopýtám a nikde cesty není,

zde oddechunu si. (Ulehne) – Přijď už, světlo denní!

neb jak jen šedý úsvit padne v bor,

já ztrestám Demetra za jeho vzdor. (Usne.)

Vrátí se Puck a Demetrius.

PUCK: Ho, ho! ty sketo, kdy tě uvidím?

DEM.: Jen počkej, máš-li srdce, neboť vím,

že stále měníš místo, pořád běžíš

a přijití mi na oči se střežíš.

Kdes teď?

PUCK: Aj tady, jsem; tak přece slyš!

DEM.: Ten výsměch svůj mi draze zaplatíš,

jen až se denní úsvit opět vrátí.

Jdi teď svou cestou. – Žemdlenost mne chvátí,

zde ulehnu si na ten chladný mech,

však jitrem najdu tě, při bozích všech!

(Ulehne a usne.)

Vystoupí Helena.

HEL.: Ó, dlouhá noci, těžká, plná běd,

již zkrať svůj čas, ať pablesk zory řídí

mé kroky znavené k Athénám zpět,

dál od všech, dál, kdož tak mne nenávidí.

A sen, jenž někdy ukonejší žal,

od sebe samé na chvilku mne vzdal!

(Ulehne a usne.)

PUCK: Jenom tři spí tady v mlází?

do dvou párků jedna schází.

Aj, zde jest, jak schlíplý pták! –

Přec ten Mílek zlý je drak,

že ty holky souží tak.

Vystoupí Hermie.

HERM.: Tak mdlá a ztýraná jak nikdy v žití,

tak urosena, zdrána od bodláčí! –

dál plahočit se nelze, ani jíti;

mé vůli nohy mé již nepostačí.

Zde odpočinu sobě do svítání;

a nebe ať Lysandra v boji chráni!

(Ulehne a usne.)

PUCK: Na té trávě

spěte zdravě;

na tvůj hled

vkapu hned

lék, jejž chová tento květ.

(Nakape šťávy na Lysandrovy oči.)

Až se zbudíš,

milá budiž,

plna krás,

tobě zas