10

kterých je k naší hře zapotřebí. Prosím vás, jen mi nikdo nescházejte.

KLUB.: Přijdem; a tam si to můžeme odzkoušet nestydatě hrdinsky. Přičiňte se, chlapsky se tomu naučte a buďte zdrávi.

KDOUL.: Na shledanou u dubu vévodského.

KLUB.: Ujednáno; – držte se, nebo hoďte řemeslem.

(Odejdou.)

JEDNÁNÍ DRUHÉ

Scéna 1.

Les nedaleko Athén.

Vystoupí Elf s jedné a Puck s druhé strany.

PUCK: Hej, hola, duchu! Kam to pospícháš?

ELF: Přes hory a doly,

skrz houšť a les,

oborou i v poli,

přes plot a mez,

ohněm, vodou těkám svěží,

rychleji než měsíc běží;

kněžně elfů k službám spěji,

rosím v trávě kola její.

Prvosenek útlé zjevy

kolem ní jsou, dvorské děvy;

viz jak jejich šaty zlaté

rubíny jsou kropenaté;

darem jim je daly víly,

v pihách těch jich vůni skryly

Však nyní musím rosu hledat jít

a po perle jim v ouška zavěsit.

Mám na spěch, zdráv buď, duchu nemotoro!

má kněžna s elfy už tu bude skoro.

PUCK: Dnes v noci král chce tady míti rej,

by s královnou se nepotkali, dbej;

neb Oberon jest plný nevole,

že v průvodu má krásné pachole,

jež ukradeno indickému králi;

tak sličné dítě jsme zde nevídali:

i žárlí Oberon a sám to hoše

na lesních toulkách mít chce za panoše;

však ona králi na vzdory se staví,

jen hocha věnčí, stále se s ním baví. –

A teď, když potkají se na pažitu,

neb v háji, u studánky, při hvězd svitu,

hned vadí se a elfové jak blázni

se v žaludové misky skryjou v bázni.

ELF: Mé oči neklamou-li a můj sluch,

to’s ty ten šibalský a zbujný duch,

jejž »Dobrá kopa« zvát jsem slyšel kdesi.

Či nejsi ten, jenž na vsi holky děsí,

tu mléko sbírá, v mlýnku nesnáz činí

a nedá stlouci říčné hospodyni;

tu pivem tak, že nechce kvasit, šplechtá

a v noci svede chodce, pak se chechtá?