chrastí, a ten pes že je můj pes.
DEM.: To všecko mělo by v lucerně býti, když je to všecko v měsíci. Ale ticho! Zde přichází Thisbe.
Vrátí se Thisbe.
THIS.: Toť starce Ňůmy hrob, kde láska má?
LEV. (zařve): Óh. –
(Thisbe uteče.)
DEM.: Dobře, lve, jsi řval!
THES.: Dobře’s utíkala, Thisbe!
HIPP.: Dobře svítil’s, měsíci! – Věru ten měsíček svítí velmi způsobně.
(Lev potrhá Thisbin plášť a odejde.)
THES.: Dobře, lve, jsi trhal.
DEM.: A teď přijde Pyramus.
LYS.: A proto lev zmizel.
Vrátí se Pyramus.
PYR.: Dík, měsíčku, za slunečnou tvou záři;
dík, měsíčku, že záříš zářně tak;
neb při tvé krásné, jasné, třasné tváři
as vzorné Thisby zočím zorný zrak.
Však stůj, – ó ha!
hle, pro boha,
co za hrůzu to jesti!
Zda, oko, zříš?
to možno-liž? –
Má kachničko! Mé štěstí!
Tvůj plášť, co šev,
je samá krev!
Ó Fúrie, sem běžte!
Sem, Parky, v lup,
a nit i vrub
vše žničte, skrušte, sřežte!
THES.: Takový nářek a k tomu smrt milého přítele by už věru mohl člověka roztesknit.
HIPP.: Jakože srdce mám, mně je líto toho člověka.
PYR.: Ó přírodo, proč lvy jsi utvořila,
když květ mé lásky žere zvěř ta divá?
jež jest – ó ne! – jež nejkrásnější byla,
co snivá, živá, žila jaktěživa.
Teď, slzo, kaň;
ven, meči! – zraň
prs pod Pyrama paždí;
v ten levý prs
vjeď, srdcem skrz; –
tak, – vraždi, vraždi, vraždi!
(Probodne se.)
Teď mrtev jsem,
teď utek‘ jsem;
můj duch je na věčnosti.
Rte, shasni již!
Měsíčku, jdiž!