32

jdu ke královně pro indické dítě;

pak netvorných ji zbavím vidění

a všecko opět v mír se promění.

PUCK: Já, pane, musím rychle mít se k práci!

Hle, mraky dělí noční bystří draci

a tam už svítá jasný posel zory:

jak ten se blíží, bludných duchů sbory

zpět táhnou na hřbitov, – Ten kletý rod

jenž na křižovatkách a v hloubi vod

byl pochován, šel v červotoč už zpět,

by jasný den jich hanbu nezahleď;

neb sami zřeknuvše se světla žití,

jen s černobrvou nocí musí dlíti.

OBER.: Sbor našich duchů veden řádem jiným:

já často honil s milcem Aurořiným;

a jako lovec chodit mohu v háji,

když východní se brány otvírají,

vše ohněm rudé, nad Neptuna plání

a slanou zeleň v zlato taví na ní

svou krásnou září. – Ale spěchej přec,

než bude den, tu skončit musíš věc

(Odejde Oberon.)

PUCK: Horem dolem, horem dolem,

voditi je budu kolem;

plaším lidi městem, polem;

Šotku, voď je horem, dolem.

Zde první přichází.

Vystoupí Lysander.

LYS.: Proč, zpupný Demetre, se neozýváš?

PUCK: Zde, lotře, tasím již. Kde ty se skrýváš?

LYS.: Však, než se naděješ, ti blízko budu.

PUCK: Jen za mnou pojď, sem, na rovnější půdu.

(Odejde Lysander za hlasem.)

Vrátí se Demetrius.

DEM.: Lysandre, mluv, ty uprchlíku, sketo!

Jak? utekl? – Či ukryt v houšti této?

PUCK: Ty zbabělče! jenž ku hvězdám se chlubí

a jenom v houští směle cení zuby,

což nepůjdeš? – Sem, nezvedený kluku,

a jako děcko metlou tebe stluku;

ten zhanbí se, kdo na tě tasí meč.

DEM.: Tys tam?

PUCK: Pojď za hlasem, na mužnou seč.

(Odejdou.)

Vrátí se Lysander.

LYS.: Jde přede mnou a dráždí mne; – když přijdu, kde na mne volal, není po něm vidu.

Máš lehčí paty, zlotřilý ty brachu;