42

jíž vládne drzá, smělá výmluvnost.

Takž tedy láska, prostoduchost němá

tím řekne nejvíce, v čem slova nemá.

Vystoupí Philostrates.

PHILOST.: Když ráčí Vaše Milost, Proslov čeká.

THES.: Ať vejde.

(Hlahol trub.)

Vystoupí Kdoulička za Proslov.

PROSL.: Když urazíme, dobrou vůli máme;

by mysleli jste, urazit že jdem

jen dobrou vůlí. Zahrajem, co známe;

to našich konců pravým začátkem.

Tož uvažte, že jdem vzdor vaší chuti.

My nejdeme, by z vás kdo radost měl;

to záměr náš. Pro pěkné poslechnutí

my nepřišli. By pohnuli vás v žel,

jsou herci zde; a hraní jejich zjeví

vám vše, co rád by zvěděl, kdo to neví.

THES.: Tomu chlapíku nejde zrovna o puntík.

LYS.: Projel svým proslovem jako necvičené hříbě; neví, kde zastavit. Dobré naučení, můj kníže, nedostačí jen mluvit, ale třeba správně mluvit.

HIPP.: Vskutku on zahrál svůj proslov jako dítě na flétnu: zvuk, ale bez ladu.

THES.: Jeho řeč byla jako zamotaný řetěz: nic nestrháno, ale vše jedno přes druhé. Kdo přijde teď?

Vystoupí Pyramus a Thisbe, Zeď, Měsíčné světlo a Lev.

PROSL: Snad, milí, nad těmito užasnete;

jen žasněte, až vyjde pravda čistá.

Ten muž je Pyramus, když vědět chcete,

ta kráska zde je Thisbe dozajista.

Muž tento značí v omítce a vápně

zeď, podlou zeď, jež mezi párkem pne se,

a štěrbou zdi ta ubožátka kvapně

si šeptají. A tomu nedivte se.

Ten s lucernou a psem a klestí černou

jest světlo měsíčné; neb v noční dobu

při měsíci, by lásku našel věrnou

se párek scházel u Ninova hrobu.

To strašné zvíře, zvané jménem lev,

když věrná Thisbe přišla brzo tuze.

ji zahnalo, ba zděsilo. A v hrůze

jak utíkala, ztratila svůj plášť,

jejž tlamou chytí lev ten zkrvavený.

V tom přijde Pyramus, jun krásný zvlášť

a najde plášť své Thisby zavražděný.

Tu krvelačnou dýku s hrdou duší

on hrdohrůzně hrouží v horkou hruď;

a Thisbe probodne se pod moruší

tím jeho mečem, žít nemajíc chuť.

Lev, Měsíc, Zeď a milenci vše sami

líp vypoví; neb zůstanou tu s vámi.

(Odejdou Proslov, Pyramus, Thisbe, Lev a Měsíčné světlo.)