4

jen jako podoba, již do vosku

byl vtisknul on, a v jeho moci jest

tvar ponechati, neb jej zahladit. –

Demetrius jest čacký, vzácný muž.

HERM.: Tak jest Lysander.

THES.: Ano, v sobě jest;

leč v této věci, otce vašeho

že nemá souhlasu, ten druhý vám

být musí vzácnější.

HERM.: Kéž otec můj

se jenom díval mýma očima!

THES.: Spíš oči vaše jeho soudem hleďte.

HERM.: Již prosím vaši Milost, odpusťte. –

Já nevím, co mne osměluje tak,

též ne, jak slušno na můj dívčí mrav

zde, v také přítomnosti, pronášet

své myšlenky; – leč prosím vaší Milost,

bych směla zvěděti to nejhorší,

co potkati mne může tenkráte,

když odmítnu ten sňatek s Demetrem?

THES.: Buď smrtí zemříti, neb na věky

se společnosti muže odříci.

Tož, krásná Hermie, se optejte

svých tužeb, svoji mladost uvažte

a dobře prozpytujte vlastní krev:

zdaž, nepovolíc volbě otcově,

snést dovedete roucho jeptišky;

být na vždy v stinný klášter zavřena,

žít, sestra bezdětná, svůj celý věk,

mdlé hymny prozpěvujíc bezplodné

a chladné luně. – Třikrát blaženi,

kdož opanují krev a podniknou

tu panenskosti pouť; – však pozemsky

víc šťastna růže překapaná v tresť,

než ta, jež vadnouc na panenském trnu,

tam roste, živa jest a umírá

v svém osamělém blahoslavenství.

HERM.: Tak růst chci, žít a umřít, pane můj,

než abych vzdala úpis panenství;

v moc toho, jehož neždanému jhu

má duše svrchovanost odpírá.

THES.: Čas vezměte si na rozmyšlenou,

a o nejbližším novém měsíci,

– v ten den, jenž mezi mnou a láskou mou

též věčný družný svazek spečetí, –

v ten den buď na smrt připravíte se

pro neposlušnost vůle otcovy,

neb, jak si přeje on, Demetria

za chotě vezmete; – či složíte

u stupňův Dianina oltáře

slib věčné přísnosti a samoty.

DEM.: Již povolte, ó sličná Hermie,