6

LYS.: Neb na věk špatně roubena –

HERM.: Ó hanba!

když příliš stará k sňatku s mladostí.

LYS.: Neb vyhlédli ji příbuzní –

HERM.: Ó peklo!

si volit lásku zrakem jiného.

LYS.: Aneb když byla volby vzájemnost,

smrt, válka, nemoc obléhaly ji

a mžikovou ji činily jak zvuk,

jak stín, tak spěšnou, prchavou jak sen

a krátkou jako v čiré noci blesk,

jenž rázem nebe odhalí a zem

a dřív, než člověk říci může: Viz!

jej temnot jícen opět pohltí:

tak rychle věci světlé přejdou v nic.

HERM.: Když tedy vždy stih’ věrnou lásku žal,

jest výrokem to psáno osudu:

v své zkoušce tedy buďme trpělivi,

neb utrpení jest to obvyklé

a k lásce přísluší jak myšlení

a sny a vzdechy, slzy, toužení

– ti průvodcové strázně ubohé.

LYS.: Toť dobrá útěcha. – Slyš, Hermie:

mám ovdovělou tetu, žijící

o velkých důchodech a bezdětnou;

dům její sedm mil jest od Athén

a jsem jí milým jediný jak syn.

Tam, Hermie, tě mohu za choť vzít;

v ta místa krutý zákon athénský

nás nemůž stíhat. – Miluješ-li mne,

dům otcův opusť na zítřejší noc

a v doubravě, na míli od města,

kde jednou potkal jsem tě s Helenou

jak slavily jste jitro májové,

tam, drahá, budu čekat na tebe.

HERM.: Lysandre můj, já tobě přísahám

při Cupidově nejsilnějším luku

a zlatohroté střele nejlepší,

při Venušiných hrdlic nevinnosti,

při všem, co duše pojí, lásku hostí,

při ohni, Karthagskou jenž kněžnu trávil,

když klamný Troján v dál se od ní plavil,

při slibech všech, jež mužem porušeny

a jichž jest víc, než hlesly jich kdy ženy,

na témže místě, jež jsi určil sám,

já zítra jistě tebe vyhledám.

LYS.: Splň, drahá, slib. – Hle, zde Jest Helena.

Vystoupí Helena.

HERM.: Bůh s vámi, krásná Heleno! – kam jdete?

HEL.: Že krásná? – Ne; – to »krásná« odřeknete.

Rád, šťastná krásko, Demeter má vás!