by vykonali obřad májový,
a zvěděvše o našem úmyslu
sem přišli k poctě naší slavnosti.
Však, mluv, Egee, není-li to dnes,
co Hermie se měla rozhodnout?
EGE.: Tak jest, můj kníže.
THES.: Jděte, kažte lovcům,
by lesními je rohy zbudili.
(Lesní rohy a pokřik za scénou. – Demetrius, Lysander, Hermie a Helena probudí se a vzchopí se.) THES.: Aj, dobré jitro, milí přátelé!
Jest po Valentinu! – začínají
ti ptáci teprv teď se párkovat?
LYS.: Můj kníže, odpusťte!
THES.: Jen vstaňte, všichni. –
Vy dva, jak vím, jste v lásce sokové;
jak přišla tato vzácná svornost na svět,
že záští, žárlivosti vzdáleno,
spí podle záští zla se nebojíc?
LYS.: Můj kníže, odpovím jen udiven,
v snách zpola ještě, zpola ve bdění:
já přísahám, ze říci nemohu
to po pravdě, jak jsem se dostal sem;
však tuším, – neboť pravdu mluvit chci,
a teď si vzpomínám, že tomu tak: –
já s Hermií sem přišel, neboť chtěli
jsme z Athén uprchnout, abysme mohli
bez nebezpečí tamních zákonů –
EGE.: Dost, kníže, dost! Již to vám dostačí:
ať zákon, zákon na hlavu mu padne!
Aj, chtěli utéci, Demetrie,
a chtěli tebe ošidit i mne,
o ženu tebe, mne o svolení,
o svolení, by ženou byla tvou.
DEM.: Můj pane, sličná Helena mi řekla,
ze chtějí uprchnout sem do lesa,
já v zuřivosti spěchal za nimi
a z lásky Helena sem za mnou šla.
Však, dobrý pane, nevím, jakou mocí
– a jistě nějaká v tom vládla moc –
má láska k Hermii se rozplynula
jak sníh a nyní zdá se mi to být
jak hračka nicotná, již jako děcko
jsem míval rád. – A všecka věrnost má,
moc mého srdce, očí blaženost
a jejich cíl jest pouze Helena.
S ní, pane můj, jsem zasnouben byl dřív,
než Hermii jsem shleď; leč, jako chorý
já sobě tento pokrm zošklivil;
teď, zdráv zas, nabyv přirozené chutě,
si přeju ho, jej rád mám, prahnu po něm
a na věky mu věren zůstanu.
THES.: Ve šťastné chvíli, krásní milenci,