Zas přátelství se na nás usmívej
a zítra k půlnoci nás slavný rej
se v Theseově domě odbývej
a k blahému jej štěstí požehnej.
Dvé párků oddá se tam podle něj,
jak Theseovi jim též blaho přej.
PUCK: Králi duchů, slyš, ó slyš,
ranní skřivan zpívá již.
OBER.: V tichém smutku, kněžno, tedy
půjdem nočním stínům v sledy:
obejdeme země kruhem
dřív než bludný měsíc luhem.
TITAN.: Králi, pojď, a na té pouti
ráda chci tě poslechnouti,
jak se stalo, s lidmi těmi
že jsem spala na té zemi. (Odejde.)
(Hlahol loveckých rohů za jevištěm.)
Vystoupí Theseus, Hippolyta, Egeus a Družina.
THES.: Jdi jeden z vás a najdi lesního,
neb skončen jest náš obřad májový;
i an se přední stráží hlásí den,
má družka uslyš hrát mé ohaře.
Tam v údolí je pusťte k západu
a rychle, pravím, spěšte k lesnímu.
Má královno, my na vrch vystoupíme
a budem poslouchat, jak zvučně splývá
psů vydávání s hlučnou ozvěnou.
HIPP.: Já byla jednou s Heraklem a Kadmem,
když v Krétském lese štvali medvěda
psy spartskými; já nikdy neslyšela
tak čacký halas, neboť kromě hájův
i obloha a ručeje, vše kol
se zdálo hlaholiti navzájem:
tak milozvučícího neladu
jsem nedoslechla, aniž libého
tak hřímání.
THES.: Psi moji spartského jsou plemene,
tak plaví, tlamatí; a sluchy visí
jim s hlav, že ranní rosu stírají;
a křivonozí, lalochatí jsou
jak býci thessalští; – ne rychlí v honu,
však vydáváním zladění jak zvonky
po stupnici. – Hry libozvučnější
hlas lovců nezdravil, ni hlahol rohů
ať v Spartě, na Krétě, neb v Thessalii.
Suď, až je uslyšíš. – Však ticho teď!
jakéž to tady máme rusalky?
EGE.: Můj kníže, tady moje dcera spí;
a zde Lysander, zde Demetrius
a tady Helena, dceř Nedarova:
já divím se, že jsou zde pospolu.
THES.: To jistě záhy sobě přivstali,