ty korálku, ty jeden žalude.
DEM.: Jsi příliš úslužným na pomoc té,
jež pohrdá tou tvojí ochotou.
Již dost a o Heleně nemluv mi,
k ní nestav se, neb máš-li v úmyslu
jí sebe méně lásky projevit,
věř, pykat budeš.
LYS.: Teď mne nedrží;
pojď za mnou, jsi-li muž a zkus to hned,
kdo z nás má větší právo k Heleně.
DEM.: Já za tebou? Ne, s tebou, krok co krok.
(Odejdou Lysander a Demetrius.)
HERM.: To vše jest vaše dílo, panenko,
jen zůstaňte.
HEL.:Já nevěřím vám dosti,
dél nechci být v té kleté společnosti;
vy na rvačku jste obratnějších dlaní,
však já mám delší nohy k utíkání.
(Odejde.)
HERM.: Já žasnu jen a nevím, co mám říci.
(Odejde.)
OBER.: Hle, to tvá nedbalost; vždy zmýlíš se,
neb zúmyslně tak své kousky tropíš.
PUCK: Věř, králi stínů, že to omyl byl.
Či neřekl‘s mi o tom člověku,
že v athénském tu chodí obleku?
A proto čin můj nezaslouží hanu;
vždyť pokropil jsem oči Athéňanu;
a těší mne, že náhoda to chtěla,
neb jejich svár, to rozkošná je mela.
OBER.: Ti milenci teď k souboji se strojí,
spěš, Pucku, spěš, a mlhy pod závoji
hned zastři noc a hvězdný nebe sklon,
že tmavý bude jako Acheron;
a svéhlavé ty soky tak vod stranou,
že sobě do cesty se nedostanou.
Lysandrův hlas teď napodobuj v křoví
a vyzývavě směj se Demetrovi;
pak jako Demeter zas řádi v lese,
a vod je od sebe, až přikrade se
sen, obraz smrti, křídlem netopýřím
a olověnou nohou. – Pak je smířím.
Zde vezmi květ, v Lysandrův spící zrak
z něj šťávy nakapej; jest mocný tak,
že s očí odejme, co teď je kalí,
a budou hledět zas, jak hledívaly.
Až procitnou, ta výsměšná hra všem
se bude zdáti vidinou a snem,
a milenci se do Athén zas vrátí
a do smrti se budou milovati.
Co ty to budeš vykonávat hbitě,