jdu ke královně pro indické dítě;
pak netvorných ji zbavím vidění
a všecko opět v mír se promění.
PUCK: Já, pane, musím rychle mít se k práci!
Hle, mraky dělí noční bystří draci
a tam už svítá jasný posel zory:
jak ten se blíží, bludných duchů sbory
zpět táhnou na hřbitov, – Ten kletý rod
jenž na křižovatkách a v hloubi vod
byl pochován, šel v červotoč už zpět,
by jasný den jich hanbu nezahleď;
neb sami zřeknuvše se světla žití,
jen s černobrvou nocí musí dlíti.
OBER.: Sbor našich duchů veden řádem jiným:
já často honil s milcem Aurořiným;
a jako lovec chodit mohu v háji,
když východní se brány otvírají,
vše ohněm rudé, nad Neptuna plání
a slanou zeleň v zlato taví na ní
svou krásnou září. – Ale spěchej přec,
než bude den, tu skončit musíš věc
(Odejde Oberon.)
PUCK: Horem dolem, horem dolem,
voditi je budu kolem;
plaším lidi městem, polem;
Šotku, voď je horem, dolem.
Zde první přichází.
Vystoupí Lysander.
LYS.: Proč, zpupný Demetre, se neozýváš?
PUCK: Zde, lotře, tasím již. Kde ty se skrýváš?
LYS.: Však, než se naděješ, ti blízko budu.
PUCK: Jen za mnou pojď, sem, na rovnější půdu.
(Odejde Lysander za hlasem.)
Vrátí se Demetrius.
DEM.: Lysandre, mluv, ty uprchlíku, sketo!
Jak? utekl? – Či ukryt v houšti této?
PUCK: Ty zbabělče! jenž ku hvězdám se chlubí
a jenom v houští směle cení zuby,
což nepůjdeš? – Sem, nezvedený kluku,
a jako děcko metlou tebe stluku;
ten zhanbí se, kdo na tě tasí meč.
DEM.: Tys tam?
PUCK: Pojď za hlasem, na mužnou seč.
(Odejdou.)
Vrátí se Lysander.
LYS.: Jde přede mnou a dráždí mne; – když přijdu, kde na mne volal, není po něm vidu.
Máš lehčí paty, zlotřilý ty brachu;