jejížto láskou zhrdá hejsek mladý;
jdi a tou šťávou oči jemu natři
a dívka ta pak první buď, co spatří.
Jej snadno poznáš, athénský má šat;
a ostražitě hleď to vykonat,
by více nežli ona k němu teď
on láskou hořel k ní; – a potom hleď,
bys byl tu zas před prvním kuropěním.
PUCK: Strach neměj, pane, mžitky neprolením.
(Odejdou.)
Scéna 2.
Jinde v lese.
Vystoupí Titanie se svým průvodem.
TITAN.: Teď jedno kolo, jednu elfí píseň;
pak za třetinu minuty zas pryč:
ti červy bijte v růží poupatech
a jiní s n topýry válčete
o křídla kožnatá, by pláštíky
se nadělaly z nich pro elfy mé;
a jiní hoňte sovu křiklavou,
jež houká nám co noc a diví se
mým skřítkům hezounce tak pitvorným.
A teď mne uzpívejte do spaní,
pak do práce, a nerušte můj klid.
Zpěv.
ELF: Pestrý hade, dvojhrotý,
ježku s ostny, nechoď blíž;
mloku, plaze temnoty,
kněžně elfů neubliž.
SBOR: Slavíku, ty s námi jen
libě zpívej: Sladký sen,
hali, luli, sladký sen,
hali, luli, sladký sen.
Čáry, děs
a zlo nám dnes
krásnou paní neruš jen;
dobrou noc a sladký sen.
1. ELF: Dlouhonohý pavouku.
po svá přízi dál si choď;
brouku, zůstaň u brouků,
červe, plži neuškoď.
SBOR: Slavíku, ty s námi jen
atd. atd.
2. ELF: Honem pryč! – vše dobře teď;
jeden si tu stráže hleď.
(Odejdou Elfové. – Titanie spí.)
Vystoupí Oberon a nakape šťávy z květu Titanii na oči.
OBER.: Co jen spatříš, až se zbudíš,
miláčkem ti drahým budiž,