16

jejížto láskou zhrdá hejsek mladý;

jdi a tou šťávou oči jemu natři

a dívka ta pak první buď, co spatří.

Jej snadno poznáš, athénský má šat;

a ostražitě hleď to vykonat,

by více nežli ona k němu teď

on láskou hořel k ní; – a potom hleď,

bys byl tu zas před prvním kuropěním.

PUCK: Strach neměj, pane, mžitky neprolením.

(Odejdou.)

Scéna 2.

Jinde v lese.

Vystoupí Titanie se svým průvodem.

TITAN.: Teď jedno kolo, jednu elfí píseň;

pak za třetinu minuty zas pryč:

ti červy bijte v růží poupatech

a jiní s n topýry válčete

o křídla kožnatá, by pláštíky

se nadělaly z nich pro elfy mé;

a jiní hoňte sovu křiklavou,

jež houká nám co noc a diví se

mým skřítkům hezounce tak pitvorným.

A teď mne uzpívejte do spaní,

pak do práce, a nerušte můj klid.

Zpěv.

ELF: Pestrý hade, dvojhrotý,

ježku s ostny, nechoď blíž;

mloku, plaze temnoty,

kněžně elfů neubliž.

SBOR: Slavíku, ty s námi jen

libě zpívej: Sladký sen,

hali, luli, sladký sen,

hali, luli, sladký sen.

Čáry, děs

a zlo nám dnes

krásnou paní neruš jen;

dobrou noc a sladký sen.

1. ELF: Dlouhonohý pavouku.

po svá přízi dál si choď;

brouku, zůstaň u brouků,

červe, plži neuškoď.

SBOR: Slavíku, ty s námi jen

atd. atd.

2. ELF: Honem pryč! – vše dobře teď;

jeden si tu stráže hleď.

(Odejdou Elfové. – Titanie spí.)

Vystoupí Oberon a nakape šťávy z květu Titanii na oči.

OBER.: Co jen spatříš, až se zbudíš,

miláčkem ti drahým budiž,