3

na mladistvého muže důchodech.

HIPP.: Ty čtyři dny se rychle vnoří v noc

a v čtyřech nocích rychle prosněn čas;

a potom luna stříbrný jak luk,

znov napjatý na nebes klenutí,

v noc bude shlížet našich slavností.

THES.: Již jdi, Philostrate, a povzbudiž

ku kratochvíli mládež athénskou,

zbuď ducha jaré, svěží veselosti

a k pohřbům odkaž smutek všeliký:

ten bledý druh nám nevhod k slavnostem.

(Odejde Philostrates.)

Hippolyto, já mečem ucházel

se o tebe a ubližuje ti

jsem dobyl lásky tvé, však za choť vzít

chci tebe nyní jinou náladou:

hrou, leskem nádherným a stolováním.

Vystoupí Egeus, Hermie, Lysander a Demetrius.

EGE.: Buď šťasten Theseus, náš slavný kníže!

THES.: Dík, dobrý Egee! – co nového?

EGE.: Pln hněvu přicházím a s žalobou

na dítě své, svou dceru Hermii.

Sem blíž, Demetrie! – Ctný pane můj,

já svolil, aby ten ji za choť vzal.

Sem blíž, Lysandre! – Kníže laskavý,

muž ten mé dcery srdci učaroval:

ty, ty, Lysandre, verše dával‘s jí

a dary lásky měnil s děckem mým,

ty‘s při měsíci pod oknem jí zpíval

lstným hlasem klamné lásky písničky

a ukrad‘ otisk její obraznosti

z tvých vlasů náramky a prsteny

a cetkou, tretkou, hračkou všelikou

a kyticemi, mlsky, – mocnými

to posly k mládí nezkušenému;

ty‘s lestně uzmul srdce dcery mé

a poslušnost, jíž jest mi povinna,

jsi v zatvrzelou změnil urputnost. –

A, dobrý kníže můj, když nebude

zde před tvou Milostí chtít za muže

Demetria, tož prosím, athénský

ať v právo vejde starodávný řád,

bych, protože jest mou, směl naložit

s ní o své vlastní vůli, kteráž jest:

buď muži tomu zde ji odevzdám,

neb smrtí zemře, bez všech průtahů,

jak zákon velí v takém případě.

THES.: Co vy, Hermie, tomu říkáte?

Dejte si radit, dívko spanilá:

vám otec váš by měl být jako bůh;

jak ten, jenž složil vaši půvabnost,

ba ano, jako ten, jemuž jste vy,