46

(Odejde Měsíc.)

Já skládám kosti, kosti! (Umře.)

DEM.: Ten člověk hází kostmi jako kostkami; a padlo mu jen jedno oko.

LYS.: A dvě mu zapadly, neboť jest mrtev; – není nic.

THES.: Pomocí ranhojiče snad se ještě sebere a uvidí pak na obě oči, že je osel.

HIPP.: Jak to, že měsíc odešel než se Thisbe vrátí a najde svého milence?

THES.: Najde si ho při hvězdičkách. – Zde přichází a její bědování skončí hru.

Vystoupí Thisbe.

HIPP.: Myslím, že pro takového Pyrama nemusela by dlouho naříkat: doufám, že to odbude zkrátka.

DEM.: Muší křídlo rozhodne na váze, kdo je lepší, Pyramus, nebo Thisbe; on mezi muži, – bůh nás chraň; – ona mezi ženami, – bůh nás potěš.

LYS.: Už ho sbleskla těma milostnýma očima.

DEM.: A již kvílí, jak následuje. –

THES.: Holoubku, spíš?

Jak, – mrtev již?

Ó vstaň, Pyrame, radši!

Mluv, mluv. – Tak něm?

Tož mrtev? – Zem

tvé sladké oči stlačí. –

Ret lilijový,

nos třešňový,

tvář žlutší nad žluťáky,

jsou pryč, jsou pryč,

kdo kocháš, křič;

měl brčálové zraky.

Tré Fáta děv

sem spěš a v krev

smoč ruce svoje mléčné,

když v jeden kmit

v hedvábnou nit

jich nůžky střihly sečné.

Už mlč, rte, teď,

meč věrný vjeď

v má prsa věrná stále.

(Probodne se.)

A s bohem všem;

tak mrtva jsem:

Ó vále, vále, vále! (Umře.)

THES.: Měsíc a lev zbyli, aby mrtvé pochovali.

DEM.: Ano, a zeď také.

KLUB.: To to; – jak vám povídám, ta zeď je dole, co dělila jejich rodiče. Ráčíte se ještě podívat na doslov, nebo poslechnouti tanec Bergomasků, jejž provedou dva z naší družiny?

THES.: Jen žádný doslov, prosím vás; neb vaší hře není třeba omluvy. Jen se neomlouvat, neboť kde jsou všichni herci mrtvi, není třeba nikoho pohanět. Věru, kdyby ten, kdo to napsal, byl hrál Pyrama a oběsil se na Thisbině podvazku, bývala by to pěkná truchlohra a to vskutku také jest a velmi znamenitě byla sehrána. Nuže tedy, jenom ten váš tanec Bergomasků; doslovu nechte být.

(Tanec.)

THES.: Již kovový nám jazyk půlnoci

ohlásil dvanáctou. – Nuž, milenci,