23

a nožky voskové jim utrhejte,

je o světlušek oči rozžehejte,

a za světélka noční mu je dějte,

když lehne, vstane, o miláčka dbejte;

o křídla motýlí se postarejte,

svit měsíčný mu s očí odvívejte,

a nyní, elfi, hned mu úctu vzdejte.

1. ELF: Sláva tobě, smrtelníku!

2. ELF: Sláva!

3. ELF: Sláva!

4. ELF: Sláva!

KLUB.: Prosím za odpuštění, vaše vzácnosti, srdečně prosím. – Smím-li vědět, jak vám říkají, vzácný panáčku?

PAV.: Pavučinka.

KLUB.: Vyprosím si bližší známost, dobrý panáčku Pavučinko; až se říznu do prstu, budu tak smělým.– Vaše jméno, počestný kavalírku?

HR. KVĚT: Hrachový květ.

KLUB.: Prosím, vyřiďte mé poručení paní Klištce, své matce, a panu Luskoví, svému otci. Dobrý pane Kulihrášku, také od vás vyprosím si, bližší známost. A prosím, jak pak vy se jmenujete, pane?

HOŘČ. SEM. Hořčičné semínko.

KLUB.: Můj dobrý jinošíku, Horčičko, znám dobře vaši trpělivost; ten zbabělý kolohnát, hovězina, pohltil již mnohého pána vašeho rodu. Ujišťuji vás, že mi vaše příbuzenstvo často vehnalo slzy do očí. Také budu prosit o další známost, pane Horčičko.

TITAN.: Teď v moje ‚loubí provoďte ho hned,

mne zdá se, luna vlhce září s výše;

a pláče-li tu mnohý drobný květ

pro uloupenou cudnost steskem dýše.

Rty miláčkovy zavřete; – jen tiše.

(Odejdou.)

Scéna 2.

Jinde v lese.

Vystoupí Oberon.

OBER.: Rád věděl bych, zda zbudila se již

Titanie a jaký ponejprv

jí před očima objevil se tvor,

jejž nezměrně teď musí milovat.

Vystoupí Puck.

Zde posel můj. –

Jak je, ty třeštile?

Ký noční hluk to straší po boru?

PUCK: Má kněžna hoří láskou k netvoru.

Tam u jejího posvátného stánku,

když v mrákotném se nalézala spánku,

se hrubá cháska sešla z okolí,

jež v Athénách se o chléb mozolí;

zde měli zkoušku k nějakému ději,

jejž k Theseovu sňatku hráti chtějí.

Chlap nejhloupější z pitomé té laje,