on nechce věděti, co všichni vědí;
a on jak blouzní touže po Hermii
tak v blouznění mé touhy po něm nyji.
I věci bídné, nemající ceny,
jsou láskou v úměr, hodnost proměněny:
ne okem láska, duchem však se dívá
a proto Cupid slep malován bývá.
Duch lásky nedbá moudrých na pravidla;
ne oči značí úkvap, ale křídla;
a proto láska dítětem je zvána,
že při volbě tak často oklamána.
Jak rozpustilí hoši ve hře lhou,
tak prolhán bývá Cupid se svou hrou;
neb Demeter než Hermii shled’ v touze
mně stokrát přísahal, že můj jest pouze;
leč sotva z ní mu trochu tepla hřálo,
to krupobití přísah v nivec tálo. –
Jdu, útěk Hermiin mu zradím hned:
on zítra v noci prchající v sled
se pustí do lesa; – a za tu zvěst
mít jeho dík, toť drahou cenou jest;
však tím zas bolest svoji obohatím,
že provodím jej tam a s ním se vrátím.
(Odejde Helena.)
Scéna 2.
Athény. – Světnice v chalupě Kdouličkově.
Vystoupí Kdoulička, Švihlík, Klubko, Piskálek, Čenich a Hladomor.
KDOUL.: Je celá naše kumpanie pohromadě?
KLUB.: Uděláte nejlépe, když je vyvoláte všechny, muže za mužem, podle zápisu.
KDOUL.: Zde je konškript jména každého člověka, jenž pokládá se po celých Athénách za způsoblého zahráti v našem divadelním představení u vévody a vévodkyně na večer o jejich veselce.
KLUB.: Předně, dobrý Petře Kdouličko, nám povězte, o čem ten kus jedná; potom přečtěte jména herců; a tak hezky až k hlavní věci.
KDOUL.: Tak, tak; – naše hra jest »Nejžalostnější komedie a nejukrutnější smrť Pyrama a Thisby«.
KLUB.: Velmi dobrý kus práce, ujišťuji vás, a veselý. – Teď, dobrý Petře Kdouličko, vyvolávejte herce podle cedule.
Sousedé, rozstupte se.
KDOUL.: Odpovídejte, jak vás budu volat: – Mikuláš Klubko, tkadlec.
KLUB.: Tady. Řekněte, jakou úlohu budu hrát, a pokračujte.
KDOUL.: Vy, Mikuláši Klubko, jste zapsán za Pyrama.
KLUB.: Co je to ten Pyramid? milovník, nebo tyran?
KDOUL.: Milovník, jenž se z lásky co nejšvarněji zabije.
KLUB.: K tomu bude potřeba trochu, slzí, když se to věrně představí. Když já to budu hrát, ať si dá obecenstvo pozor na oči; já strhnu lijáky, já budu takřka naříkat Teď dále, – ale přec mám tak nejlepší humor pro tyrana. Já bych uměl zahrati Herkulesa k pomilování, nebo tak nějakou úlohu, kde člověk dřípá kočky a všecko zdrtí na capart.
Skal strašný sráz
a země třas,
roztříští v ráz
žalářní brány.