jizev, poskvrn člověčích
ohyzdných od narození
u dítek ať jejich není.
Zde vám polní rosu dám,
choďte, elfi, sem a tam;
každý pokoj v domě širém
budiž sladkým svěcen mírem,
před zlem jist a požehnán
dům ten buď i jeho pán.
K svému teď každý leť
s úsvitem být u mne hleď.
(Odejde Oberon, Titanie a družina.)
PUCK: Jestliže my stíny dnes
urazili koho kdes,
myslete jen, že jste snili,
co ty zjevy tady byly,
a pro bláhový děj ten,
neznačící víc než sen,
nekárejte, milí, nás;
napravíme všecko zas.
Jakož Puck mé jméno jesti,
mít-li budem vzácné štěstí,
sykotu že unikneme,
brzo lépe zahrajeme;
jinak sám ať lhářem jsem.
A tak dobrou noc vám všem.
Chcete-li však zatleskati,
Šotek vám to vděčně splatí.
(Odejde.)