8

on nechce věděti, co všichni vědí;

a on jak blouzní touže po Hermii

tak v blouznění mé touhy po něm nyji.

I věci bídné, nemající ceny,

jsou láskou v úměr, hodnost proměněny:

ne okem láska, duchem však se dívá

a proto Cupid slep malován bývá.

Duch lásky nedbá moudrých na pravidla;

ne oči značí úkvap, ale křídla;

a proto láska dítětem je zvána,

že při volbě tak často oklamána.

Jak rozpustilí hoši ve hře lhou,

tak prolhán bývá Cupid se svou hrou;

neb Demeter než Hermii shled’ v touze

mně stokrát přísahal, že můj jest pouze;

leč sotva z ní mu trochu tepla hřálo,

to krupobití přísah v nivec tálo. –

Jdu, útěk Hermiin mu zradím hned:

on zítra v noci prchající v sled

se pustí do lesa; – a za tu zvěst

mít jeho dík, toť drahou cenou jest;

však tím zas bolest svoji obohatím,

že provodím jej tam a s ním se vrátím.

(Odejde Helena.)

Scéna 2.

Athény. – Světnice v chalupě Kdouličkově.

Vystoupí Kdoulička, Švihlík, Klubko, Piskálek, Čenich a Hladomor.

KDOUL.: Je celá naše kumpanie pohromadě?

KLUB.: Uděláte nejlépe, když je vyvoláte všechny, muže za mužem, podle zápisu.

KDOUL.: Zde je konškript jména každého člověka, jenž pokládá se po celých Athénách za způsoblého zahráti v našem divadelním představení u vévody a vévodkyně na večer o jejich veselce.

KLUB.: Předně, dobrý Petře Kdouličko, nám povězte, o čem ten kus jedná; potom přečtěte jména herců; a tak hezky až k hlavní věci.

KDOUL.: Tak, tak; – naše hra jest »Nejžalostnější komedie a nejukrutnější smrť Pyrama a Thisby«.

KLUB.: Velmi dobrý kus práce, ujišťuji vás, a veselý. – Teď, dobrý Petře Kdouličko, vyvolávejte herce podle cedule.

Sousedé, rozstupte se.

KDOUL.: Odpovídejte, jak vás budu volat: – Mikuláš Klubko, tkadlec.

KLUB.: Tady. Řekněte, jakou úlohu budu hrát, a pokračujte.

KDOUL.: Vy, Mikuláši Klubko, jste zapsán za Pyrama.

KLUB.: Co je to ten Pyramid? milovník, nebo tyran?

KDOUL.: Milovník, jenž se z lásky co nejšvarněji zabije.

KLUB.: K tomu bude potřeba trochu, slzí, když se to věrně představí. Když já to budu hrát, ať si dá obecenstvo pozor na oči; já strhnu lijáky, já budu takřka naříkat Teď dále, – ale přec mám tak nejlepší humor pro tyrana. Já bych uměl zahrati Herkulesa k pomilování, nebo tak nějakou úlohu, kde člověk dřípá kočky a všecko zdrtí na capart.

Skal strašný sráz

a země třas,

roztříští v ráz

žalářní brány.