ať se láskou k tomu trudíš:
buď to medvěd rozsochatý,
rys, neb kanec štětinatý,
pantr, kočka, – tvoje oči
vzplaňte láskou, jak to zočí. –
Zbuď se, až sem netvor vkročí!
(Odejde Oberon.)
Vystoupí Lysander a Hermie.
LYS.: Tys, drahá, unavena dlouhou poutí;
bych pravdu děl, já zabloudil v tom lese:
zde, Hermie, si můžem oddechnouti
a počkáme, až jitro rozbřeskne se.
HERM.: Lysander lůžko hledej v doubravě,
já hlavu složím tady na trávě.
LYS.: Nám oběma ať, milá, trávník ten
se za jediný polštář rozestírá;
buď jedno srdce, jedno lůžko jen
a v dvojích prsou pouze jedna víra.
HERM.: Ne, drahý, blízko tak si nelehejte,
dál, k vůli mně, si lůžko vyhledejte.
LYS.: Ó tak mi rozuměj, má jediná,
jak lásku chápe láska nevinná. –
Chci říci: srdce mé tak v jedno s tvým,
že srdcí dvé jest srdcem jediným;
dvé prsou jedna přísaha jen svírá
a proto prsou dvé a jedna víra.
Nech po svém boku spočinout mne, chceš?
věř, Hermie, tak ležet, není lež.
HERM.: Lysander hezky slova strojí též!
Zeť Hermie by byla nezpůsobná
snad myslíc, že jsou lež ta slova zdobná.
Však z lásky, příteli, a dvornosti
si dále lehněte, jak ve ctnosti
by nepropadli své i světa haně, –
se sluší ctnému jinochu a panně.
Již, milý, dobrou noc a sladký sen
a do smrti buď v lásce nezměněni.
LYS.: K té krásné modlitbě jen »Amen« dím,
ať zemru, kdys-li věrnost poruším!
Zde lůžko mé; – klid všechen dej ti spaní!
HERM.: K tvým vičkám schyl se půlka tvého přání!
(Oba usnou.)
Vystoupí Puck.
PUCK: Hvozd jsem prošel v každou stranu,
nikde sled po Atheňanu,
jehož zrak má zakusiti,
jak ten květ zde lásku vznítí.
Noc a ticho! – Hle, kdo tady?
Aj, to Atheňan je mladý:
on to jest, jak děl můj král,