36

Zas přátelství se na nás usmívej

a zítra k půlnoci nás slavný rej

se v Theseově domě odbývej

a k blahému jej štěstí požehnej.

Dvé párků oddá se tam podle něj,

jak Theseovi jim též blaho přej.

PUCK: Králi duchů, slyš, ó slyš,

ranní skřivan zpívá již.

OBER.: V tichém smutku, kněžno, tedy

půjdem nočním stínům v sledy:

obejdeme země kruhem

dřív než bludný měsíc luhem.

TITAN.: Králi, pojď, a na té pouti

ráda chci tě poslechnouti,

jak se stalo, s lidmi těmi

že jsem spala na té zemi. (Odejde.)

(Hlahol loveckých rohů za jevištěm.)

Vystoupí Theseus, Hippolyta, Egeus a Družina.

THES.: Jdi jeden z vás a najdi lesního,

neb skončen jest náš obřad májový;

i an se přední stráží hlásí den,

má družka uslyš hrát mé ohaře.

Tam v údolí je pusťte k západu

a rychle, pravím, spěšte k lesnímu.

Má královno, my na vrch vystoupíme

a budem poslouchat, jak zvučně splývá

psů vydávání s hlučnou ozvěnou.

HIPP.: Já byla jednou s Heraklem a Kadmem,

když v Krétském lese štvali medvěda

psy spartskými; já nikdy neslyšela

tak čacký halas, neboť kromě hájův

i obloha a ručeje, vše kol

se zdálo hlaholiti navzájem:

tak milozvučícího neladu

jsem nedoslechla, aniž libého

tak hřímání.

THES.: Psi moji spartského jsou plemene,

tak plaví, tlamatí; a sluchy visí

jim s hlav, že ranní rosu stírají;

a křivonozí, lalochatí jsou

jak býci thessalští; – ne rychlí v honu,

však vydáváním zladění jak zvonky

po stupnici. – Hry libozvučnější

hlas lovců nezdravil, ni hlahol rohů

ať v Spartě, na Krétě, neb v Thessalii.

Suď, až je uslyšíš. – Však ticho teď!

jakéž to tady máme rusalky?

EGE.: Můj kníže, tady moje dcera spí;

a zde Lysander, zde Demetrius

a tady Helena, dceř Nedarova:

já divím se, že jsou zde pospolu.

THES.: To jistě záhy sobě přivstali,