A v noci, když si bázeň předmět hledá,
jak snadno jest, mít křoví za medvěda.
HIPP.: Leč ve všech této noci příhodách
zas vyprávěných, jedna po druhé,
a v tomto přetvoření myslí všech
se zračí víc, než výtvor obraznosti,
v cos přecházejíc pevné podstaty.
Nuž, buď jak buď, to divné, zvláštní jest.
THES.: Hle, tady přicházejí milenci
jen radostí a vděkem záříce.
Vystoupí Lysander, Demetrius, Hermie a Helena.
Zdar, přátelé! A svěží dnové lásky
vždy srdcí vašich buďtež průvodci!
LYS.: Víc nežli nás to vše ať oblaží
vám cesty knížecí i stůl i lože!
THES.: Již pojďte. – Jaké hry a tance máme,
by zkrátily tří hodin dlouhý věk,
jenž dělí večeři od času k spaní?
Kde správce našich zábav prodlévá?
Co k veselosti připraveno jest?
Či není hry, jež skonejšila by
ta muka jedné trapné hodiny?
Kde jest Philostrates?
PHILOST.: Zde, mocný kníže.
THES.: Rci, jakou na večer máš kratochvíli?
Co za hru? Jakou hudbu? – Kterakž nám
čas líný oklamat než zábavou?
PHILOST.: Zde seznam všeho, co jest uchystáno; vol Vaše Milost, co chce vidět dřív.
(Podává lístek.)
THES. (čte) : »Boj s Kentaury, jejž k harfy průvodu má zazpívat athénský kleštěnec.«
To nechci, to jsem vyprávěl své choti
již k poctě svého strýce Herakla.
(Čte.) »Ryk spitých Bachantek, jež rozsápaly
v své zuřivosti pěvce Thrákského«.
To starý kus a hrán byl, jako vítěz
když posledně jsem navrátil se z Théb.
(Čte.) »Mus devatero oplakávajících
smrt učenosti v bídě zemřelé.«
Toť hanlivá a břitká satyra,
jež nehodí se k hodům svatebním.
(Čte.) »Zdlouhavě krátký kus o Pyramu
a jeho Thisbe; velmi smutný žert.«
Žert? A že smutný. Zdlouhavý a krátký!
Toť horký led a též tak divný sníh.
Jak najít soulad v tomto neladu?
PHILOST.: Toť hra, můj kníže, as na deset slov,