37

by vykonali obřad májový,

a zvěděvše o našem úmyslu

sem přišli k poctě naší slavnosti.

Však, mluv, Egee, není-li to dnes,

co Hermie se měla rozhodnout?

EGE.: Tak jest, můj kníže.

THES.: Jděte, kažte lovcům,

by lesními je rohy zbudili.

(Lesní rohy a pokřik za scénou. – Demetrius, Lysander, Hermie a Helena probudí se a vzchopí se.) THES.: Aj, dobré jitro, milí přátelé!

Jest po Valentinu! – začínají

ti ptáci teprv teď se párkovat?

LYS.: Můj kníže, odpusťte!

THES.: Jen vstaňte, všichni. –

Vy dva, jak vím, jste v lásce sokové;

jak přišla tato vzácná svornost na svět,

že záští, žárlivosti vzdáleno,

spí podle záští zla se nebojíc?

LYS.: Můj kníže, odpovím jen udiven,

v snách zpola ještě, zpola ve bdění:

já přísahám, ze říci nemohu

to po pravdě, jak jsem se dostal sem;

však tuším, – neboť pravdu mluvit chci,

a teď si vzpomínám, že tomu tak: –

já s Hermií sem přišel, neboť chtěli

jsme z Athén uprchnout, abysme mohli

bez nebezpečí tamních zákonů –

EGE.: Dost, kníže, dost! Již to vám dostačí:

ať zákon, zákon na hlavu mu padne!

Aj, chtěli utéci, Demetrie,

a chtěli tebe ošidit i mne,

o ženu tebe, mne o svolení,

o svolení, by ženou byla tvou.

DEM.: Můj pane, sličná Helena mi řekla,

ze chtějí uprchnout sem do lesa,

já v zuřivosti spěchal za nimi

a z lásky Helena sem za mnou šla.

Však, dobrý pane, nevím, jakou mocí

– a jistě nějaká v tom vládla moc –

má láska k Hermii se rozplynula

jak sníh a nyní zdá se mi to být

jak hračka nicotná, již jako děcko

jsem míval rád. – A všecka věrnost má,

moc mého srdce, očí blaženost

a jejich cíl jest pouze Helena.

S ní, pane můj, jsem zasnouben byl dřív,

než Hermii jsem shleď; leč, jako chorý

já sobě tento pokrm zošklivil;

teď, zdráv zas, nabyv přirozené chutě,

si přeju ho, jej rád mám, prahnu po něm

a na věky mu věren zůstanu.

THES.: Ve šťastné chvíli, krásní milenci,