jíž vládne drzá, smělá výmluvnost.
Takž tedy láska, prostoduchost němá
tím řekne nejvíce, v čem slova nemá.
Vystoupí Philostrates.
PHILOST.: Když ráčí Vaše Milost, Proslov čeká.
THES.: Ať vejde.
(Hlahol trub.)
Vystoupí Kdoulička za Proslov.
PROSL.: Když urazíme, dobrou vůli máme;
by mysleli jste, urazit že jdem
jen dobrou vůlí. Zahrajem, co známe;
to našich konců pravým začátkem.
Tož uvažte, že jdem vzdor vaší chuti.
My nejdeme, by z vás kdo radost měl;
to záměr náš. Pro pěkné poslechnutí
my nepřišli. By pohnuli vás v žel,
jsou herci zde; a hraní jejich zjeví
vám vše, co rád by zvěděl, kdo to neví.
THES.: Tomu chlapíku nejde zrovna o puntík.
LYS.: Projel svým proslovem jako necvičené hříbě; neví, kde zastavit. Dobré naučení, můj kníže, nedostačí jen mluvit, ale třeba správně mluvit.
HIPP.: Vskutku on zahrál svůj proslov jako dítě na flétnu: zvuk, ale bez ladu.
THES.: Jeho řeč byla jako zamotaný řetěz: nic nestrháno, ale vše jedno přes druhé. Kdo přijde teď?
Vystoupí Pyramus a Thisbe, Zeď, Měsíčné světlo a Lev.
PROSL: Snad, milí, nad těmito užasnete;
jen žasněte, až vyjde pravda čistá.
Ten muž je Pyramus, když vědět chcete,
ta kráska zde je Thisbe dozajista.
Muž tento značí v omítce a vápně
zeď, podlou zeď, jež mezi párkem pne se,
a štěrbou zdi ta ubožátka kvapně
si šeptají. A tomu nedivte se.
Ten s lucernou a psem a klestí černou
jest světlo měsíčné; neb v noční dobu
při měsíci, by lásku našel věrnou
se párek scházel u Ninova hrobu.
To strašné zvíře, zvané jménem lev,
když věrná Thisbe přišla brzo tuze.
ji zahnalo, ba zděsilo. A v hrůze
jak utíkala, ztratila svůj plášť,
jejž tlamou chytí lev ten zkrvavený.
V tom přijde Pyramus, jun krásný zvlášť
a najde plášť své Thisby zavražděný.
Tu krvelačnou dýku s hrdou duší
on hrdohrůzně hrouží v horkou hruď;
a Thisbe probodne se pod moruší
tím jeho mečem, žít nemajíc chuť.
Lev, Měsíc, Zeď a milenci vše sami
líp vypoví; neb zůstanou tu s vámi.
(Odejdou Proslov, Pyramus, Thisbe, Lev a Měsíčné světlo.)