31

ty korálku, ty jeden žalude.

DEM.: Jsi příliš úslužným na pomoc té,

jež pohrdá tou tvojí ochotou.

Již dost a o Heleně nemluv mi,

k ní nestav se, neb máš-li v úmyslu

jí sebe méně lásky projevit,

věř, pykat budeš.

LYS.: Teď mne nedrží;

pojď za mnou, jsi-li muž a zkus to hned,

kdo z nás má větší právo k Heleně.

DEM.: Já za tebou? Ne, s tebou, krok co krok.

(Odejdou Lysander a Demetrius.)

HERM.: To vše jest vaše dílo, panenko,

jen zůstaňte.

HEL.:Já nevěřím vám dosti,

dél nechci být v té kleté společnosti;

vy na rvačku jste obratnějších dlaní,

však já mám delší nohy k utíkání.

(Odejde.)

HERM.: Já žasnu jen a nevím, co mám říci.

(Odejde.)

OBER.: Hle, to tvá nedbalost; vždy zmýlíš se,

neb zúmyslně tak své kousky tropíš.

PUCK: Věř, králi stínů, že to omyl byl.

Či neřekl‘s mi o tom člověku,

že v athénském tu chodí obleku?

A proto čin můj nezaslouží hanu;

vždyť pokropil jsem oči Athéňanu;

a těší mne, že náhoda to chtěla,

neb jejich svár, to rozkošná je mela.

OBER.: Ti milenci teď k souboji se strojí,

spěš, Pucku, spěš, a mlhy pod závoji

hned zastři noc a hvězdný nebe sklon,

že tmavý bude jako Acheron;

a svéhlavé ty soky tak vod stranou,

že sobě do cesty se nedostanou.

Lysandrův hlas teď napodobuj v křoví

a vyzývavě směj se Demetrovi;

pak jako Demeter zas řádi v lese,

a vod je od sebe, až přikrade se

sen, obraz smrti, křídlem netopýřím

a olověnou nohou. – Pak je smířím.

Zde vezmi květ, v Lysandrův spící zrak

z něj šťávy nakapej; jest mocný tak,

že s očí odejme, co teď je kalí,

a budou hledět zas, jak hledívaly.

Až procitnou, ta výsměšná hra všem

se bude zdáti vidinou a snem,

a milenci se do Athén zas vrátí

a do smrti se budou milovati.

Co ty to budeš vykonávat hbitě,