teď na lože; – jeť skoro elfů čas!
Já bojím se, že jitrem přespíme
as tolik, co jsme večer přebděli.
Ta hrubotvarná hra dost zkrátila.
chod těžké noci. – Tedy na lože.
A čtrnáct dní u veselosti stálé
co večer budem sňatky slavit dále.
(Odejdou.)
Vystoupí Puck.
PUCK: Lačný lev teď hlady řve,
vlk si vyje k měsíci;
oráč chrápe v chatě své,
znaven prací tížící.
Na ohništi doutná sněť,
kulich kvílí, noční stráž,
churavec kde leží teď,
vzpomíná mu na rubáš.
Teď, kdy kolem ani ruch,
otevřený zeje rov,
z každého ven stoupá duch,
by se ploužil přes hřbitov.
A my elfi, honící
Hekatinu zápřež jen,
prcháme před dennicí
jdouce za tmou jako sen.
Teď však čilí jsme; ni myš
neruš domu toho tiš;
já pak, vše jak dříme v snách,
za veřeje smítám prach.
Vystoupí Oberon a Titanie s družinou.
OBER.: Ospalý jak oheň kmitá
matnou v domě pološeří,
každý elf a elfa hbitá
hopkuj jako ptáče v keři;
a tu píseň po mně pějte,
zdobným krůčkem v rej se dejte.
TITAN.: Zpěv svůj napřed po paměti
zvučnou notou nechte zněti,
ruku v ruce zazpíváme,
paláci zde požehnáme.
(Zpěv a tanec.)
OBER.: Nyní spějtež do úsvitu,
elfové, po tomto bytu.
Svatební kde lůžko stláno,
budiž námi požehnáno;
rod, jenž z něho bude kvésti,
ve stálém ať žije štěstí.
Milencův ať párek trojí
na vždy věrná láska pojí;
od přírody skvrny žádné
na jich rod ať nedopadne;
blizen, pysků zaječích,