MALVOLIO: „Musíte nechat toho svého obžerství.“
PAN TOBIÁŠ: I ty ovce prašivá!
FABIAN: Ale zdržte se, sic nalíčené oko strháme.
MALVOLIO: „Kromě toho maříte svůj drahocenný čas s jistým bláznivým rytířem –“
PAN ONDŘEJ: To jsem já, za to vám ručím.
MALVOLIO: „– nějakým panem Ondřejem.“
PAN ONDŘEJ: Já věděl, že jsem to já, neboť mi mnozí říkají blázen.
MALVOLIO: Copak to zde máme?
(Zvedne psaní.)
FABIAN: Teď je sluka již u oka.
PAN TOBIÁŠ: Ó tiše, a duch šprýmařství mu vnukni, aby to četl nahlas!
MALVOLIO: Jak jsem živ, je to ruka naší slečny, tatéž C, její U a její T. A takhle dělá velké P. Žádná pochybnost, je to její rukopis.
PAN ONDŘEJ: Její C, její U a její T? Co to?
MALVOLIO (čte): Neznámému milenci toto, a vše dobrá přání. Navlas její sloh! S dovolením, pečetní vosku! – Zvolna! – Otisk její Lukrecie, kterou pečetívá listy. – Je to slečna! – A komu to má být?
FABIAN: Už je v pasti každým chloupkem.
MALVOLIO (čte): Že někdo jest můj milený,
sám Joviš vidí;
leč kdo? – Mé rty jsou zamčeny;
to nezví nikdo z lidí.
„To nezví nikdo z lidí –!“ Co píše dále? – Rozměr verše se mění! – „To nezví nikdo z lidí!“ – Kdybys to tak byl ty, Malvolio?
PAN TOBIÁŠ: Na šibenici s tebou, jezevče!
MALVOLIO (čte): Kde velet mohu, tam se kořím;
mé mlčení – nůž Lukrecie,
jejž nekrvavě v srdce nořím;
v M, O, A, I má sudba žije.
FABIAN: Čertova hádanka!
PAN ONDŘEJ: Znamenitá holka, povídám!
MALVOLIO: „V M, O, A, I má sudba žije.“ Ale napřed si to důkladně rozvažme; tak, tak, tak.
FABIAN: Jakou misku jedu mu to namíchala!
PAN TOBIÁŠ: A s jakou chutí se ten ostříž vrhá na to!
MALVOLIO: „Kde velet mohu, v lásce sloužím.“ Aj, velet může mně; jsemť v jejích službách; ona jest má velitelka.
To je přece patrno každému, kdo má špetku vtipu v hlavě. V tom není závady. – A konec? Co má to sestavení písmen znamenat? Kdybych mohl z toho tak něco vykoukat, co se hodí na mne! – Hleďme! M, O, A, I –
PAN TOBIÁŠ: Ó! – Aj! – Jen si to rozlušti! – Teď větří na liché stopě.
FABIAN: A mrcha psí vydává, jako by měl lišku před nosem.
MALVOLIO: M – Malvolio; M – nu, tak začíná mé jméno.
FABIAN: Neřekl jsem, že to vyčenichá? Výborná psina pro lichý sled!
MALVOLIO: M; – ale následující už tak nejde dohromady. To zkoušku neobstojí. Mělo by následovati A; zatím je tu O.
FABIAN: A s Ó to skončí, doufám.