ty ztřeštěnče, jen do hor patřící
a slují divošských, kam o mravu
se pověst nedostala! – Pryč mi z očí!
Cesario, nebuďte uražen.
Pryč, nezdvořáku!
(Odejdou pan Tobiáš, pan Ondřej a Fabian.)
Milý příteli,
nech moudrou rozvahu, a ne svůj hněv
mít vrch v tom nešlechetném útoku,
jenž nespravedlivě tvůj ruší klid.
Pojď se mnou do domu a uslyšíš,
co daremných již kousků natropil
ten rváč, a tomu zde se usměješ.
Ty musíš jít; ne, neodpírej to.
Kéž osud toho trestu neuchránil,
jenž v tobě moje druhé srdce zranil!
SEBASTIAN: Ký proud mne chvátí? Čím jsem opojen?
Neb šílím snad? – Či je to všechno sen?
Kéž obraznost mne v Léthé hrouží stále; –
a sním-li pouze, ať jen spím tak dále!
OLIVIE: Pojď, prosím tě. Zda poslouchat mne chceš?
SEBASTIAN: Chci, slečno, rád.
OLIVIE: Ó, splň, co slibuješ!
(Odejdou.)
Scéna druhá
V domě Oliviině.
(Vystoupí MARIE a ŠAŠEK.)
MARIE: Zde, prosím tě, vezmi na sebe ten hábit a ty vousy; ať myslí, že jsi ctihodný pan farář Topas. Dělej, já zatím zavolám pana Tobiáše.
(Odejde.)
ŠAŠEK: Dobrá, obleku to a budu se v tom přetvařovat a přál bych si, abych byl první, jenž se kdy přetvařoval v takovém šatu. Nejsem dost vytáhlý, abych ten úřad se ctí zastával, ani dost vychrtlý, aby mne považovali za pravého učence, ale řekne-li se o člověku, že je poctivec a dobrý hospodář, platí to zrovna tolik, jako řekne-li se, že je muž rozvážný a velký učenec. Zde jsou moji kumpáni.
(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a MARIE.)
PAN TOBIÁŠ: Pozdrav tě Jupiter, pane faráři!
ŠAŠEK: Bonos dies, pane Tobiáši; neboť jako ten starý pražský poustevník, jenž nikdy neviděl péro ani inkoust, velmi vtipně řekl neteři krále Gorboduka: „To, co jest, jest,“ – tak já, jsa panem farářem, jsem panem farářem, neboť co jiného jest „to“ než „to“ a „jest“ než „jest“?
PAN TOBIÁŠ: Na něj, pane Topase!
ŠAŠEK: Hej ho! povídám. Pokoj tomuto vězení.
PAN TOBIÁŠ: Ten šibal to výborně napodobí; – vyskákaný šibal.
Malvolio (zavřen vedle): Kdo to volá?
ŠAŠEK: Ctihodný pan Topas, farář, jenž přichází navštívit posedlého Malvolia.
MALVOLIO: Pane Topase, pane Topase, milý, ctihodný pane Topase, dojděte k milostivé slečně.
ŠAŠEK: Ven, arciďáble! Jak lomcuješ tím člověkem! Mluvíš ty jen o slečnách?