a dovedu vás ke kapitánu
zde v městě, kde své dívčí šaty mám.
On rukou pomocnou mne zachránil
a šlechetný ten hrabě přijal mne
ku svému dvoru. Všechno další pak
jen služba byla mezi pánem tím
a touto dámou.
SEBASTIAN (k Olivii): Z toho omyl váš;
leč po svém sklonu tíhla příroda.
Vy s dívkou byla byste v sňatek vešla
a v tom, jak živ jsem, nejste zklamána,
neb s mužem panicem jste oddána.
VÉVODA: Nic nežasněte; čackáť jeho krev. –
Když tomu tak, jak v zrcadle se zdá,
z těch trosek vezmu také štěstí své.
(K Viole.) Tys, hochu, řek mi tisíckrát, že nikdy
tak ženu rád mít nebudeš jak mne.
VIOLA: A vše, co řekla jsem, znov přísahám
a v duši věrně zachovám to vše,
jak nebes klenba chová oheň ten,
jenž dělí den a noc.
VÉVODA: Podej mi ruku
a ukaž se mi v dívčím šatu svém.
VIOLA: Ten kapitán, jenž na břeh přived mne,
má dívčí šaty mé. Teď uvězněn
jest pro nějaký spor s Malvoliem,
domácím správcem u hraběnky zde.
OLIVIE: Hned budiž propuštěn. Malvolia
sem přiveďte; však žel, teď vzpomínám,
že prý ten ubožák jest pomaten.
(Vystoupí ŠAŠEK s psaním a FABIAN.)
Mé vlastní roztržité blouznění
mi vypudilo z mysli jeho trud.
Co dělá, brachu?
ŠAŠEK: Abych pravdu řek, vzácná slečno, ohání se proti Belzebubovi tak statečně, jak jen kdo v jeho poměrech může. Tady vám napsal list; měl jsem vám jej dodat již ráno, ale dopisy blázna nejsou evangelium a nezáleží na tom, kdy se odevzdají.
OLIVIE: Otevři to a čti.
ŠAŠEK: Tedy hleďte povznésti mysli své, když blázen bude mluvit za šílence. (Čte.) Přisámbůh, slečno –
OLIVIE: Jak! Jsi šílen?
ŠAŠEK: Nikoliv, slečno, čtu jen věci šílené. Ráčí-li to Vaše Vzácnost chtít slyšet, jak to být má, musí mi také dovolit, abych to přečetl patřičným hlasem.
VIOLA: Prosím tě, čti to s rozumem.
ŠAŠEK: Tak čtu, madono! – Ale čísti to s jeho rozumem znamená čísti tak a nejinak. Protož pozor, má princezno, a dopřejte mi sluchu!
OLIVIE (k Fabianovi): Přečtěte to vy, pane.
FABIAN (čte): Přisámbůh, slečno, ubližujete mi a svět to zví. Přesto, že jste mne dala zavřít do tmavé komory a vydala do rukou svého opilého strýce, jsem při zdravých smyslech tak dobře jako Vaše Vzácnost. Mám váš vlastní