38

FABIAN: Pojďte, podíváme se, jak to vypadne.

PAN TOBIÁŠ: Poslední vindru na to vsadím, že z toho nebude nic.

(Odejdou.)

JEDNÁNÍ ČTVRTÉ

Scéna první

Před domem Oliviiným.

(Vystoupí SEBASTIAN a ŠAŠEK.)

ŠAŠEK: A vy mi chcete namluvit, že nejsem poslán pro vás?

SEBASTIAN: Jdi po svých, jdi; jsi chlapík ztřeštěný;

a nech mne být.

ŠAŠEK: Dobře se drží, jen co je pravda! Ne, já vás neznám a moje slečna mne za vámi neposílá, že chce s vámi mluvit; a vám neříkají mladý pan Cesario; a tenhle nos není můj nos. Ničehož nic není to, co jest.

SEBASTIAN: Kdes jinde, prosím tě, rač uplatnit

své bláznovství; mne neznáš.

ŠAŠEK: „Rač uplatnit své bláznovství!“ – Slyšel ta slova od nějakého velikána a teď je hází bláznu. „Rač uplatnit své bláznovství!“ – Bojím se, že ten velký hranáč, svět, se ještě stane uhlazeným hejskem. Prosím tě, odpásej své podivínství a řekni mi, jak se mám uplatnit u své paní. Mám se uplatnit tím, že řeknu, že přijdeš?

SEBASTIAN: Už jdi, ty trhlý brachu, prosím tě.

Zde spropitné; budeš-li otálet,

hůř budeš vyplacen.

ŠAŠEK: Na mou věru, máš otevřenou dlaň. Mudrci, kteří dávají bláznům peníze, pojišťují si chvalnou pověst – splatnou po čtrnácti letech.

(Vystoupí PAN ONDŘEJ.)

PAN ONDŘEJ: Tak vás tu zase mám, panáčku? Zde něco na památku!

(Udeří Sebastiana.)

Sebastian (bije pana Ondřeje): A tobě to a to a to a to! Což všichni lidé blázní?

(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a FABIAN.)

PAN TOBIÁŠ: Zadržte, pane, sic vám vaše kordisko zahodím přes střechu.

ŠAŠEK: To hned povím slečně. Nechtěl bych vězet v kůži některého z vás ani za dva pětníky.

(Odejde.)

PAN TOBIÁŠ: Stůjte, povídám.

PAN ONDŘEJ: I nechte ho být; však já s ním jinak zatočím; udám ho k soudu pro poškození na těle, jest-li vůbec ještě právo v Ilýrii. Já ho sic uhodil napřed, ale na tom nesejde.

SEBASTIAN: Ruku pryč!

PAN TOBIÁŠ: Tak, tak, panáčku, však tě nepustím. Pojďte, můj mladý vojáčku, čepel do pochvy. Vidím, že máte roupy; jen dál.

SEBASTIAN: Chci tě být prost. Co žádáš ode mne?

Víc troufáš-li si ještě, vytas meč.

PAN TOBIÁŠ: Cože, co? – Aj, tedy ti musím pustit unci neb dvě tvé všetečné krve.

(Vystoupí OLIVIE.)

OLIVIE: Stůj, Tobiáši, při svém žití, stůj!

PAN TOBIÁŠ: Slečno! –

OLIVIE: Či věčně tak to bude? Nešvarný