že očima jí jazyk přecházel;
neb trhaně a matně mluvila.
Ba miluje mne, její lásky lest
mne k sobě zve tím poslem krabatým.
Že nechce pánův prsten! Vždyť můj pán
jí žádný neposlal. Ten muž jsem já!
A jestli tak, té dívce ubohé
by lépe bylo milovati sen.
Teď vidím, přestroji, žes kukla zlá,
v níž lstivý nepřítel má velkou moc.
Jak snadno vtiskne hezký pochlebník
svůj obraz v ženské srdce voskové!
Ach, naše křehkost vinna tím, ne my;
jsme takovými, jak jsme stvořeny.
Co dál? Můj pán ji vroucně miluje;
já, chuděrka, tak vroucně jeho zas;
a ona omylem, jak zdá se, mne.
Co z toho bude? Jsem-li muž, můj stav
jest lásce k mému pánu osudným;
a jsem-li žena, ach, jak marny jsou
vše vzdechy neblahé Olivie!
Kdo rozmotá to, čase, nežli ty? –
Mně uzel ten jest příliš spletitý!
(Odejde.)
Scéna třetí
V domě Oliviině.
(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a PAN ONDŘEJ.)
PAN TOBIÁŠ: Pojď sem, pane Ondřeji: nebýt po půlnoci v posteli znamená tolik jako být časně vzhůru; a diluculo surgere, jak víš…
PAN ONDŘEJ: Na mou duši, to nevím; ale vím, že být pozdě vzhůru jest být pozdě vzhůru.
PAN TOBIÁŠ: Chybný závěrek, tak mi protivný jako prázdná konvice. Býti po půlnoci vzhůru a pak jít spat jest časně; a tedy po půlnoci jít spat znamená lehnout si časně. Cožpak se naše živobytí neskládá ze čtyř živlů.
PAN ONDŘEJ: Opravdu, tak povídají; ale já myslím, že se skládá z jídla a pití.
PAN TOBIÁŠ: Tys hlava učená; tedy jezme a pijme. Jářku, Marjánko! Bandasku vína!
(Vystoupí ŠAŠEK.)
PAN ONDŘEJ: Zde máme šaška, věru je to on.
ŠAŠEK: Nu co, má srdečka! Neviděli jste nikdy hospodský štít U tří Janků?
PAN TOBIÁŠ: Tys utek z něho, osle; buď vítán. A teď si zanotujem písničku.
PAN ONDŘEJ: Na mou věru, šašek má výborné plíce. Čtyřicet šilinků bych za to dal, kdybych měl taková lýtka a tak líbezný, zpěvný hlas jako ten blázen. Jen co pravda, to byla rozkošná švanda včera večer, kdyžs mluvil o Pigrogromitusovi a Vapianech, jak přecházeli rovník na Queubusu; znamenité, povídám. Poslal jsem ti dvacetník pro tvou křehotinku; dostals jej?
ŠAŠEK: Schoval jsem tvou štědrotu do kapsy; neboť Malvoliův nos není bičiště; moje velitelka má bělostnou ručku a Myrmidoni nejsou krčmy.
PAN ONDŘEJ: Výborně! Tam je venkoncem přec jenom nejveseleji. A nyní písničku.
PAN TOBIÁŠ: Tak začni; zde máš dvacetník; zpívej.
PAN ONDŘEJ: A zde je šesták také ode mne; když rytíř dá šesták…