15

že očima jí jazyk přecházel;

neb trhaně a matně mluvila.

Ba miluje mne, její lásky lest

mne k sobě zve tím poslem krabatým.

Že nechce pánův prsten! Vždyť můj pán

jí žádný neposlal. Ten muž jsem já!

A jestli tak, té dívce ubohé

by lépe bylo milovati sen.

Teď vidím, přestroji, žes kukla zlá,

v níž lstivý nepřítel má velkou moc.

Jak snadno vtiskne hezký pochlebník

svůj obraz v ženské srdce voskové!

Ach, naše křehkost vinna tím, ne my;

jsme takovými, jak jsme stvořeny.

Co dál? Můj pán ji vroucně miluje;

já, chuděrka, tak vroucně jeho zas;

a ona omylem, jak zdá se, mne.

Co z toho bude? Jsem-li muž, můj stav

jest lásce k mému pánu osudným;

a jsem-li žena, ach, jak marny jsou

vše vzdechy neblahé Olivie!

Kdo rozmotá to, čase, nežli ty? –

Mně uzel ten jest příliš spletitý!

(Odejde.)

Scéna třetí

V domě Oliviině.

(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a PAN ONDŘEJ.)

PAN TOBIÁŠ: Pojď sem, pane Ondřeji: nebýt po půlnoci v posteli znamená tolik jako být časně vzhůru; a diluculo surgere, jak víš…

PAN ONDŘEJ: Na mou duši, to nevím; ale vím, že být pozdě vzhůru jest být pozdě vzhůru.

PAN TOBIÁŠ: Chybný závěrek, tak mi protivný jako prázdná konvice. Býti po půlnoci vzhůru a pak jít spat jest časně; a tedy po půlnoci jít spat znamená lehnout si časně. Cožpak se naše živobytí neskládá ze čtyř živlů.

PAN ONDŘEJ: Opravdu, tak povídají; ale já myslím, že se skládá z jídla a pití.

PAN TOBIÁŠ: Tys hlava učená; tedy jezme a pijme. Jářku, Marjánko! Bandasku vína!

(Vystoupí ŠAŠEK.)

PAN ONDŘEJ: Zde máme šaška, věru je to on.

ŠAŠEK: Nu co, má srdečka! Neviděli jste nikdy hospodský štít U tří Janků?

PAN TOBIÁŠ: Tys utek z něho, osle; buď vítán. A teď si zanotujem písničku.

PAN ONDŘEJ: Na mou věru, šašek má výborné plíce. Čtyřicet šilinků bych za to dal, kdybych měl taková lýtka a tak líbezný, zpěvný hlas jako ten blázen. Jen co pravda, to byla rozkošná švanda včera večer, kdyžs mluvil o Pigrogromitusovi a Vapianech, jak přecházeli rovník na Queubusu; znamenité, povídám. Poslal jsem ti dvacetník pro tvou křehotinku; dostals jej?

ŠAŠEK: Schoval jsem tvou štědrotu do kapsy; neboť Malvoliův nos není bičiště; moje velitelka má bělostnou ručku a Myrmidoni nejsou krčmy.

PAN ONDŘEJ: Výborně! Tam je venkoncem přec jenom nejveseleji. A nyní písničku.

PAN TOBIÁŠ: Tak začni; zde máš dvacetník; zpívej.

PAN ONDŘEJ: A zde je šesták také ode mne; když rytíř dá šesták…