39

ty ztřeštěnče, jen do hor patřící

a slují divošských, kam o mravu

se pověst nedostala! – Pryč mi z očí!

Cesario, nebuďte uražen.

Pryč, nezdvořáku!

(Odejdou pan Tobiáš, pan Ondřej a Fabian.)

Milý příteli,

nech moudrou rozvahu, a ne svůj hněv

mít vrch v tom nešlechetném útoku,

jenž nespravedlivě tvůj ruší klid.

Pojď se mnou do domu a uslyšíš,

co daremných již kousků natropil

ten rváč, a tomu zde se usměješ.

Ty musíš jít; ne, neodpírej to.

Kéž osud toho trestu neuchránil,

jenž v tobě moje druhé srdce zranil!

SEBASTIAN: Ký proud mne chvátí? Čím jsem opojen?

Neb šílím snad? – Či je to všechno sen?

Kéž obraznost mne v Léthé hrouží stále; –

a sním-li pouze, ať jen spím tak dále!

OLIVIE: Pojď, prosím tě. Zda poslouchat mne chceš?

SEBASTIAN: Chci, slečno, rád.

OLIVIE: Ó, splň, co slibuješ!

(Odejdou.)

Scéna druhá

V domě Oliviině.

(Vystoupí MARIE a ŠAŠEK.)

MARIE: Zde, prosím tě, vezmi na sebe ten hábit a ty vousy; ať myslí, že jsi ctihodný pan farář Topas. Dělej, já zatím zavolám pana Tobiáše.

(Odejde.)

ŠAŠEK: Dobrá, obleku to a budu se v tom přetvařovat a přál bych si, abych byl první, jenž se kdy přetvařoval v takovém šatu. Nejsem dost vytáhlý, abych ten úřad se ctí zastával, ani dost vychrtlý, aby mne považovali za pravého učence, ale řekne-li se o člověku, že je poctivec a dobrý hospodář, platí to zrovna tolik, jako řekne-li se, že je muž rozvážný a velký učenec. Zde jsou moji kumpáni.

(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a MARIE.)

PAN TOBIÁŠ: Pozdrav tě Jupiter, pane faráři!

ŠAŠEK: Bonos dies, pane Tobiáši; neboť jako ten starý pražský poustevník, jenž nikdy neviděl péro ani inkoust, velmi vtipně řekl neteři krále Gorboduka: „To, co jest, jest,“ – tak já, jsa panem farářem, jsem panem farářem, neboť co jiného jest „to“ než „to“ a „jest“ než „jest“?

PAN TOBIÁŠ: Na něj, pane Topase!

ŠAŠEK: Hej ho! povídám. Pokoj tomuto vězení.

PAN TOBIÁŠ: Ten šibal to výborně napodobí; – vyskákaný šibal.

Malvolio (zavřen vedle): Kdo to volá?

ŠAŠEK: Ctihodný pan Topas, farář, jenž přichází navštívit posedlého Malvolia.

MALVOLIO: Pane Topase, pane Topase, milý, ctihodný pane Topase, dojděte k milostivé slečně.

ŠAŠEK: Ven, arciďáble! Jak lomcuješ tím člověkem! Mluvíš ty jen o slečnách?