nebude již suchopárný, a člověka darebného napomeňte, aby se napravil. Napraví-li se, není již darebný; nemůže-li, ať ho spraví záplatou. Vše, co je spraveno, je pouze záplatováno. Ctnost, která se proviní, jest jenom záplatována hříchem a hřích, jenž se polepší, má ctnost jenom záplatou, Stačí-li ten prostý závěrek, dobře; nestačí-li, jaká rada? Není školy opravdovější nad protivenství – a není nad štěstí zrodit se krásnou květinou.
Slečna poručila odstranit blázna; protož odstraňte ji.
OLIVIE: Já řekla, příteli, aby odvedli vás.
ŠAŠEK: Omyl v nejvyšším stupni! Cucullus non facit monachum, slečno, což znamená asi tolik, že nemám takovou strakatinu v mozku jako na svém šatu. Milá madono, dovolte, abych vám dokázal, že jste blázen.
OLIVIE: Můžeš to?
ŠAŠEK: Jako na obrátku, milá madono.
OLIVIE: Tedy to dokaž.
ŠAŠEK: Musím vás k tomu vzíti na katechismus; má milá myško ctností, odpovídejte.
OLIVIE: Dobře, pane, z nedostatku jiné prázdné kratochvíle čekám na váš důkaz.
ŠAŠEK: Dobrá madono, proč truchlíš?
OLIVIE: Dobrý šašku, pro smrt svého bratra.
ŠAŠEK: Myslím, že jeho duše je v pekle, madono.
OLIVIE: Vím, že jeho duše je v nebi, šašku.
ŠAŠEK: Tím větší blázen jste, madono, truchlíc pro to, že duše bratra vašeho jest v nebi.
OLIVIE: Co myslíte o tom bláznu, Malvolio? Nelepší se?
MALVOLIO: Ano, a bude tak, dokud z něho muka smrti duši nevytřesou. Staroba, která moudré lidi oslabuje, dělá blázna lepším a lepším.
ŠAŠEK: Bůh sešli na vás, pane, rychlou starobu, abyste tím lépe prospíval v bláznovství! Pan Tobiáš bude na to přísahat, že nejsem liška, ale nevsadí na to grešli, že vy nejste blázen.
OLIVIE: Co tomu říkáte, Malvolio?
MALVOLIO: Divím se, že Vaše Vzácnost má zálibu v tak prázdném ničemovi. Viděl jsem, jak byl ondy vyhozen ze sedla pravšedním šaškem, který neměl více mozku než balvan. Podívejte se teď, jak už neví kudy kam.
Nesmějete-li se a nenadhazujete mu příležitost, má roubík v ústech. Ujišťuji vás, že nemám ty moudré lidi, kteří se takovému druhu bláznů dávají do řehotu, za nic lepší než za tatrmany bláznů.
OLIVIE: Ó, stůněte samolibostí, Malvolio, a okoušíte vše s pokaženou chutí. Kdo jest ušlechtilý, čistý a prostomyslný, má ty věci za ptačí plytky, které vy považujete za koule dělové. Není urážky od šaška z povolání, byť nedělal nic jiného, než se posmíval; a není posměchu od uznaně rozumného člověka, byť nedělal nic jiného, než káral.
ŠAŠEK: Merkur ti požehnej tvou vyřídilku, neboť mluvíš chvalně o bláznech.
(Vystoupí MARIE.)
MARIE: Slečno, nějaký mladý pán stojí u vrat a velmi si přeje s vámi mluviti.
OLIVIE: Od hraběte Orsina, není-li pravda?
MARIE: To nevím, slečno; jest to hezounký, mladičký muž a v slušném průvodu.
OLIVIE: Kdo z mých lidí jej zdržuje?
MARIE: Pan Tobiáš, slečno, váš příbuzný.
OLIVIE: Odstraňte jej, prosím vás; nemluví jinak než jako ztřeštěnec. Že nemá v sobě ostychu!
(Odejde Marie.)
Jděte, Malvolio; jest-li to vzkázání od hraběte, jsem churava neb nejsem doma; cokoli chcete, jen abychom se toho zbavili.