prach jako podobizny nějaké veselé dámičky? Proč nechodíš do kostela krokem galliardovým a nevracíš se domů korrantem? Má chůze byla by menuetem a i na stranu bych odskočil sarabandou. Co jen myslíš? – Je ten svět podle toho, aby se dokonalosti v něm tajily? Já soudil dle znamenitého útvaru tvé nohy, že byla zformována pod planetou galliardy.
PAN ONDŘEJ: Ano, jadrná je; v ohnivé punčoše dost slušně vypadá. – Máme si zahulat?
PAN TOBIÁŠ: Co jiného bychom dělali? Cožpak nejsme narozeni pod souhvězdím býka?
PAN ONDŘEJ: Býka? To znamená boky a srdce.
PAN TOBIÁŠ: Ne, brachu; to znamená lýtka a stehna. Ukaž mi, jak umíš metat kaprioly. Ha, výše, ha ha! – Výborně!
(Odejdou.)
Scéna čtvrtá
Vévodský palác.
(Vystoupí VALENTIN a VIOLA v mužském obleku.)
VALENTIN: Bude-Ii vám vévoda i nadále tak přízniv, Cesario, není pochyby, že se vysoko povznesete. Zná vás jen tři dny a již tu nejste cizincem.
VIOLA: Buď se obáváte jeho rozmarů, aneb mé nedbanlivosti, když pochybujete o trvání jeho lásky. Jest, pane, ve své přízni vrtkavý?
VALENTIN: To není, věřte mi.
VIOLA: Děkuji vám. Zde přichází Vévoda.
(Vystoupí VÉVODA, CURIO a DRUŽINA.)
VÉVODA: Kdo viděl Cesaria?
VIOLA: Jsem k vašim službám,vzácný pane; zde.
VÉVODA: Vy zatím odstupte. – Cesario,
ne méně víš než vše; já otevřel
ti knihu tajů celé duše své.
A protož, dobrý hochu, dojdi k ní
a nedej přístupu si zabránit;
stůj u vchodu a řekni jim, že spíš
tvé nohy tady vrostou do země,
než odešel bys, nejsa vyslyšen.
VIOLA: Můj vzácný pane, jest-li oddána
tak svému žalu, jak se povídá,
jsem jist, že nikdy nepředpustí mne.
VÉVODA: Buď hlučným, překroč meze dvornosti,
než abys bez úspěchu odešel.
VIOLA: A kdybych, pane, mluvil s ní, co pak?
VÉVODA: Ach, odhal jí mé lásky horoucnost,
mou něžnou věrnost stav jí na odiv;
vždyť bude ti to slušet hrát můj žal
a ona bude tvého mládí dbát
víc nežli posla tváře vážnější.
VIOLA: To nemyslím.
VÉVODA: Ó, věř to, milý hochu;
neb ti by lhali o tvých šťastných letech,
kdož řekli by, žes muž. Ret Dianin
víc plný není, rubínovější;
tvé útlé hrdlo jako dívčí hlas