48

a dovedu vás ke kapitánu

zde v městě, kde své dívčí šaty mám.

On rukou pomocnou mne zachránil

a šlechetný ten hrabě přijal mne

ku svému dvoru. Všechno další pak

jen služba byla mezi pánem tím

a touto dámou.

SEBASTIAN (k Olivii): Z toho omyl váš;

leč po svém sklonu tíhla příroda.

Vy s dívkou byla byste v sňatek vešla

a v tom, jak živ jsem, nejste zklamána,

neb s mužem panicem jste oddána.

VÉVODA: Nic nežasněte; čackáť jeho krev. –

Když tomu tak, jak v zrcadle se zdá,

z těch trosek vezmu také štěstí své.

(K Viole.) Tys, hochu, řek mi tisíckrát, že nikdy

tak ženu rád mít nebudeš jak mne.

VIOLA: A vše, co řekla jsem, znov přísahám

a v duši věrně zachovám to vše,

jak nebes klenba chová oheň ten,

jenž dělí den a noc.

VÉVODA: Podej mi ruku

a ukaž se mi v dívčím šatu svém.

VIOLA: Ten kapitán, jenž na břeh přived mne,

má dívčí šaty mé. Teď uvězněn

jest pro nějaký spor s Malvoliem,

domácím správcem u hraběnky zde.

OLIVIE: Hned budiž propuštěn. Malvolia

sem přiveďte; však žel, teď vzpomínám,

že prý ten ubožák jest pomaten.

(Vystoupí ŠAŠEK s psaním a FABIAN.)

Mé vlastní roztržité blouznění

mi vypudilo z mysli jeho trud.

Co dělá, brachu?

ŠAŠEK: Abych pravdu řek, vzácná slečno, ohání se proti Belzebubovi tak statečně, jak jen kdo v jeho poměrech může. Tady vám napsal list; měl jsem vám jej dodat již ráno, ale dopisy blázna nejsou evangelium a nezáleží na tom, kdy se odevzdají.

OLIVIE: Otevři to a čti.

ŠAŠEK: Tedy hleďte povznésti mysli své, když blázen bude mluvit za šílence. (Čte.) Přisámbůh, slečno –

OLIVIE: Jak! Jsi šílen?

ŠAŠEK: Nikoliv, slečno, čtu jen věci šílené. Ráčí-li to Vaše Vzácnost chtít slyšet, jak to být má, musí mi také dovolit, abych to přečetl patřičným hlasem.

VIOLA: Prosím tě, čti to s rozumem.

ŠAŠEK: Tak čtu, madono! – Ale čísti to s jeho rozumem znamená čísti tak a nejinak. Protož pozor, má princezno, a dopřejte mi sluchu!

OLIVIE (k Fabianovi): Přečtěte to vy, pane.

FABIAN (čte): Přisámbůh, slečno, ubližujete mi a svět to zví. Přesto, že jste mne dala zavřít do tmavé komory a vydala do rukou svého opilého strýce, jsem při zdravých smyslech tak dobře jako Vaše Vzácnost. Mám váš vlastní