PAN TOBIÁŠ: Dobře řečeno, pane faráři.
MALVOLIO: Pane Topase, nikdy se člověku tak nekřivdilo. Milý pane Topase, nemyslete, že jsem pomaten. Zavřeli mne zde do ohavné tmy.
ŠAŠEK: Fuj, nectný satane! Dávám ti jména nejmírnější, neboť jsem z těch vlídných lidí, kteří se i k dáblu chovají zdvořile. Povídáš ty, že ten příbytek je tmavý?
MALVOLIO: Jako peklo, pane Topase.
ŠAŠEK: Aj, má okna v arkýřích tak světlá jako zazděné střílny a ochozy k jihoseveru, tak skvoucí jako dřevo ebenové; a přece si stěžuješ na zatemnělost?
MALVOLIO: Nejsem šílen, pane Topase; povídám vám, to doupě je tmavé.
ŠAŠEK: Jsi na omylu, šílenče! Jářku, není temnoty krom nevědomosti, v které bloudíš víc než Egypťané ve svých mlžinách.
MALVOLIO: Povídám, ta komora je tmavá jako nevědomost, byť nevědomost byla tak tmavá jako peklo samo; a povídám, že nikdy nebyl člověk tak týrán. Nejsem více pomaten, než jste vy; zkuste to nějakou souvislou otázkou.
ŠAŠEK: Jaké jest mínění Pythagorovo o pernaté zvěři?
MALVOLIO: Že duše naší babičky možná přebývá v ptáku.
ŠAŠEK: Co soudíš o tom mínění?
MALVOLIO: Soudím povznešeně o duši a nikterak jeho mínění neschvaluji.
ŠAŠEK: Měj se dobře! Setrvej dále v temnosti. Dříve ty uvěříš mínění Pythagorovu, než já ti přiznám rozum. A boj se zabíti sluku, abys nezbavil domova duši své báby. Měj se dobře.
MALVOLIO: Pane Topase, pane Topase!
PAN TOBIÁŠ: Můj nejzlatější pane Topase.
ŠAŠEK: Ano, plovu v každém proudu.
MARIE: Tos mohl provésti také bez hábitu a vousů; on tě nevidí.
PAN TOBIÁŠ: Teď vlastním hlasem na něho, a přijď mi povědít, jak se ti zdá; měl bych už rád ten celý žert s krku.
Dá-li se nějak slušně pustit ven, byl bych tomu povděčen, neboť mám teď u své neteře takový vroubek, že není radno hnáti tu hru do krajnosti. Přijď potom hned za mnou do mého pokoje.
(Odejdou pan Tobiáš a Marie.)
ŠAŠEK (zpívá): Hej, pověz, milý Jeníčku,
co dělá dívka tvá?
MALVOLIO: Šašku! –
ŠAŠEK (zpívá): Má dívka špoulí hubičku.
MALVOLIO: Šašku!
ŠAŠEK (zpívá): Ach, proč je taková?
MALVOLIO: Šašku, povídám! –
ŠAŠEK (zpívá): Ó, má již ráda jiného –
Ha! – Kdo to volá?
MALVOLIO: Milý šašku, chceš-li mi prokázati dobrý skutek, přines mi svíčku, péro, inkoust a papír; jako že jsem poctivý muž, budu ti do smrti vděčen.
ŠAŠEK: Pan Malvolio?
MALVOLIO: Ano, dobrý šašku.
ŠAŠEK: Ach nastojte, pane! Jakpak jste přišel o svých pět smyslů?
MALVOLIO: Šašku, nikdy s člověkem tak šeredně nenakládáno. Jsem tak dobře při smyslech jako ty, šašku.