41

ŠAŠEK: Jen zrovna tak dobře? Tedy jste se opravdu zbláznil, nejste-li při rozumu lépe než blázen.

MALVOLIO: Hodili mne sem jako nějaké haraburdí; drží mne ve tmě, posílají kněze ke mně, oslové, a dělají vše možné, aby mne připravili o rozum.

ŠAŠEK: Uvažte dobře, co mluvíte; kněz je tady. – Malvolio, Malvolio, kéž ti nebe vrátí smysly tvé! Hleď se vyspat a zanech marného blábolení.

MALVOLIO: Pane Topase! –

ŠAŠEK: Nepouštěj se s ním do řeči, milý brachu. Kdo? – Já, pane? Věru ne. Bůh vás provázej, milý, ctihodný pane Topase! – Amen, pravím já. – Zachovám se, pane, jak si přejete, zachovám.

MALVOLIO: Šašku, šašku, šašku, slyš –

ŠAŠEK: Ach pane, buďte trpěliv. Cože jste řekl? Jsem plísněn proto, že s vámi mluvím.

MALVOLIO: Milý šašku, opatři mi světlo a čtvrtku papíru. Pravím ti, že jsem tak zdravého rozumu jak jen kdo v Ilýrii.

ŠAŠEK: Ach žel; – kéž tomu tak bylo!

MALVOLIO: Při všem na světě, jsem! Milý šašku, jen trochu inkoustu, papíru a světla. A doruč to, co napíšu, mé paní; vynese ti to víc než kterékoliv psaní, jež jsi kdy odevzdal.

ŠAŠEK: Opatřím vám to. Ale řekněte mi doopravdy, jste vskutku blázen, aneb to jen tak děláte?

MALVOLIO: Věř mi, nejsem; pravdu ti povídám.

ŠAŠEK: Ne, nikdy neuvěřím ztřeštěnci, dokud neuvidím jeho mozek. Přinesu vám světlo, inkoust a papír.

MALVOLIO: Šašku, co nejštědřeji se ti odměním. Běž, prosím tě.

ŠAŠEK (zpívá): Už jsem pryč,

a jak míč

budu u vás, pane, v mih;

za okamžik pouze

vyvedu vás z nouze

v divadlech jak starý Hřích.

Dřevěné se dýky chápe,

na Ďábla se v hněvu sápe,

křičí: Ďase proklatý!

Jako potřeštěnec k snědku

okousej si drápy, dědku.

Sbohem, kmotře rohatý!

(Odejde.)

Scéna třetí

Oliviina zahrada.

(Vystoupí SEBASTIAN.)

SEBASTIAN: Toť přec je vzduch; tam slunce nádherné;

toť perla od ní; cítím, vidím ji;

i ač mne obklopují zázraky,

přec nešílím. – Kde jest Antonio?

Já nemohl jej najít u Slona,

a přec tam byl; a řekli mi, že snad

kdes chodí po městě, mne hledaje.

Teď jeho rada prokázala by

mi zlaté služby; neboť ač můj duch

a moje smysly o to vedou spor,

že může to být omyl nějaký,

ne šílenost, přec tato příhoda