33

PAN TOBIÁŠ: Mlč, prosím tě; tak to nejde. Nevidíte, že ho to dráždí? Nechte mne jednat samotna.

FABIAN: Nic jinak než po dobrotě; mírně, mírně. Ďábel jest kostrbatý a nechce, aby se s ním kostrbatě zacházelo.

PAN TOBIÁŠ: Nuže jak, můj holoubku? Jak ti je, mé kuřátko?

MALVOLIO: Pane!

PAN TOBIÁŠ: Pojď sem, holoušku, pojď! Aj, člověče! Není radno již kvůli vážnosti házeti pecky do jamky se satanášem. Oběsit ho, toho šeredného uhlíře!

MARIE: Ať se pomodlí, dobrý pane Tobiáši; mějte ho k tomu, aby se modlil.

MALVOLIO: Já se modlit, ty ještěřice?

MARIE: Tak to vidíte, o pobožnosti ani slyšet.

MALVOLIO: Na šibenici s vámi se všemi! Jste bídná, hloupá čeládka. Já nejsem z vašeho těsta; však pozděj zvíte víc.

(Odejde.)

PAN TOBIÁŠ: Jest to možné?

FABIAN: Kdyby se to hrálo na divadle, odsoudil bych to jako nemožnou smyšlenku.

PAN TOBIÁŠ: Ta naše nástraha vstoupila mu až ke hlavě, brachu.

MARIE: Teď za ním, aby nenavětřila a z hlavy se mu nevykouřila.

FABIAN: Ale vždyť jej opravdu přivedeme o rozum.

MARIE: Tím tišej bude pak v domě.

PAN TOBIÁŠ: Pojďte, dáme ho zavřít do tmavé komory a svázat. Má neť už je přesvědčena, že je pomaten; a tak můžeme ten žert pro svou zábavu a k jeho potrestání hnáti dále, až sama naše kratochvíle se upachtí a pohne nás k tomu, abychom se nad ním slitovali. Potom si nad tím sestavíme soud a dáme ti korunu jako znalkyni bláznů. Však hleďte, hleďte!

(Vystoupí PAN ONDŘEJ.)

FABIAN: Zas jiná látka k masopustní švandě!

PAN TOBIÁŠ: Tady je vyzvání; čtěte. Ručím za to, že je v tom ocet a pepř.

FABIAN: Tedy omáčka tak peprná?

PAN ONDŘEJ: Ano, jest, za to mu ručím. Ale čtěte!

PAN TOBIÁŠ (čte): Mladíku, ať jsi kdokoliv, jsi pramizerný chlap.

FABIAN: Dobře a bohatýrsky.

PAN TOBIÁŠ (čte): Nediv se ani nežasni v duši své, proč ti tak říkám, neboť příčinu ti neřeknu.

FABIAN: Dobrá výhrada; to vás chrání před rukou zákona.

PAN TOBIÁŠ (čte): Ty si přijdeš k slečně Olivii a ona se před mýma očima s tebou miliskuje; ale ty v hrdlo lžeš; to není, proč tě vyzývám.

FABIAN: Velmi zkrátka; – a znamenitý nesmysl.

PAN TOBIÁŠ (čte): Počíhám si na tebe, až půjdeš domů; a jestli se ti tu poštěstí mne zabít –

FABIAN: Dobře.

PAN TOBIÁŠ (čte): – zabiješ mne jako lotr a ničema.

FABIAN: Pořád za větrem proti zákonu; dobrá.

PAN TOBIÁŠ (čte): Buď zdráv a Bůh smiluj se nad jednou z našich duší! Řekl bych, aby se smiloval nad mojí, ale já mám lepší čáku, a proto se měj na pozoru ty. Tvůj přítel podle toho, jak s ním nakládáš, a tvůj odpovědný nepřítel Ondřej Zmrzlík. Jestli tento list jím nepohne, už jím ani vlastní nohy nepohnou. Já mu to odevzdám.

MARIE: Právě teď máte k tomu výbornou příležitost. On mešká za nějakým posláním u naší slečny a co nevidět