40

PAN TOBIÁŠ: Dobře řečeno, pane faráři.

MALVOLIO: Pane Topase, nikdy se člověku tak nekřivdilo. Milý pane Topase, nemyslete, že jsem pomaten. Zavřeli mne zde do ohavné tmy.

ŠAŠEK: Fuj, nectný satane! Dávám ti jména nejmírnější, neboť jsem z těch vlídných lidí, kteří se i k dáblu chovají zdvořile. Povídáš ty, že ten příbytek je tmavý?

MALVOLIO: Jako peklo, pane Topase.

ŠAŠEK: Aj, má okna v arkýřích tak světlá jako zazděné střílny a ochozy k jihoseveru, tak skvoucí jako dřevo ebenové; a přece si stěžuješ na zatemnělost?

MALVOLIO: Nejsem šílen, pane Topase; povídám vám, to doupě je tmavé.

ŠAŠEK: Jsi na omylu, šílenče! Jářku, není temnoty krom nevědomosti, v které bloudíš víc než Egypťané ve svých mlžinách.

MALVOLIO: Povídám, ta komora je tmavá jako nevědomost, byť nevědomost byla tak tmavá jako peklo samo; a povídám, že nikdy nebyl člověk tak týrán. Nejsem více pomaten, než jste vy; zkuste to nějakou souvislou otázkou.

ŠAŠEK: Jaké jest mínění Pythagorovo o pernaté zvěři?

MALVOLIO: Že duše naší babičky možná přebývá v ptáku.

ŠAŠEK: Co soudíš o tom mínění?

MALVOLIO: Soudím povznešeně o duši a nikterak jeho mínění neschvaluji.

ŠAŠEK: Měj se dobře! Setrvej dále v temnosti. Dříve ty uvěříš mínění Pythagorovu, než já ti přiznám rozum. A boj se zabíti sluku, abys nezbavil domova duši své báby. Měj se dobře.

MALVOLIO: Pane Topase, pane Topase!

PAN TOBIÁŠ: Můj nejzlatější pane Topase.

ŠAŠEK: Ano, plovu v každém proudu.

MARIE: Tos mohl provésti také bez hábitu a vousů; on tě nevidí.

PAN TOBIÁŠ: Teď vlastním hlasem na něho, a přijď mi povědít, jak se ti zdá; měl bych už rád ten celý žert s krku.

Dá-li se nějak slušně pustit ven, byl bych tomu povděčen, neboť mám teď u své neteře takový vroubek, že není radno hnáti tu hru do krajnosti. Přijď potom hned za mnou do mého pokoje.

(Odejdou pan Tobiáš a Marie.)

ŠAŠEK (zpívá): Hej, pověz, milý Jeníčku,

co dělá dívka tvá?

MALVOLIO: Šašku! –

ŠAŠEK (zpívá): Má dívka špoulí hubičku.

MALVOLIO: Šašku!

ŠAŠEK (zpívá): Ach, proč je taková?

MALVOLIO: Šašku, povídám! –

ŠAŠEK (zpívá): Ó, má již ráda jiného –

Ha! – Kdo to volá?

MALVOLIO: Milý šašku, chceš-li mi prokázati dobrý skutek, přines mi svíčku, péro, inkoust a papír; jako že jsem poctivý muž, budu ti do smrti vděčen.

ŠAŠEK: Pan Malvolio?

MALVOLIO: Ano, dobrý šašku.

ŠAŠEK: Ach nastojte, pane! Jakpak jste přišel o svých pět smyslů?

MALVOLIO: Šašku, nikdy s člověkem tak šeredně nenakládáno. Jsem tak dobře při smyslech jako ty, šašku.