FABIAN: Pojďte, podíváme se, jak to vypadne.
PAN TOBIÁŠ: Poslední vindru na to vsadím, že z toho nebude nic.
(Odejdou.)
JEDNÁNÍ ČTVRTÉ
Scéna první
Před domem Oliviiným.
(Vystoupí SEBASTIAN a ŠAŠEK.)
ŠAŠEK: A vy mi chcete namluvit, že nejsem poslán pro vás?
SEBASTIAN: Jdi po svých, jdi; jsi chlapík ztřeštěný;
a nech mne být.
ŠAŠEK: Dobře se drží, jen co je pravda! Ne, já vás neznám a moje slečna mne za vámi neposílá, že chce s vámi mluvit; a vám neříkají mladý pan Cesario; a tenhle nos není můj nos. Ničehož nic není to, co jest.
SEBASTIAN: Kdes jinde, prosím tě, rač uplatnit
své bláznovství; mne neznáš.
ŠAŠEK: „Rač uplatnit své bláznovství!“ – Slyšel ta slova od nějakého velikána a teď je hází bláznu. „Rač uplatnit své bláznovství!“ – Bojím se, že ten velký hranáč, svět, se ještě stane uhlazeným hejskem. Prosím tě, odpásej své podivínství a řekni mi, jak se mám uplatnit u své paní. Mám se uplatnit tím, že řeknu, že přijdeš?
SEBASTIAN: Už jdi, ty trhlý brachu, prosím tě.
Zde spropitné; budeš-li otálet,
hůř budeš vyplacen.
ŠAŠEK: Na mou věru, máš otevřenou dlaň. Mudrci, kteří dávají bláznům peníze, pojišťují si chvalnou pověst – splatnou po čtrnácti letech.
(Vystoupí PAN ONDŘEJ.)
PAN ONDŘEJ: Tak vás tu zase mám, panáčku? Zde něco na památku!
(Udeří Sebastiana.)
Sebastian (bije pana Ondřeje): A tobě to a to a to a to! Což všichni lidé blázní?
(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a FABIAN.)
PAN TOBIÁŠ: Zadržte, pane, sic vám vaše kordisko zahodím přes střechu.
ŠAŠEK: To hned povím slečně. Nechtěl bych vězet v kůži některého z vás ani za dva pětníky.
(Odejde.)
PAN TOBIÁŠ: Stůjte, povídám.
PAN ONDŘEJ: I nechte ho být; však já s ním jinak zatočím; udám ho k soudu pro poškození na těle, jest-li vůbec ještě právo v Ilýrii. Já ho sic uhodil napřed, ale na tom nesejde.
SEBASTIAN: Ruku pryč!
PAN TOBIÁŠ: Tak, tak, panáčku, však tě nepustím. Pojďte, můj mladý vojáčku, čepel do pochvy. Vidím, že máte roupy; jen dál.
SEBASTIAN: Chci tě být prost. Co žádáš ode mne?
Víc troufáš-li si ještě, vytas meč.
PAN TOBIÁŠ: Cože, co? – Aj, tedy ti musím pustit unci neb dvě tvé všetečné krve.
(Vystoupí OLIVIE.)
OLIVIE: Stůj, Tobiáši, při svém žití, stůj!
PAN TOBIÁŠ: Slečno! –
OLIVIE: Či věčně tak to bude? Nešvarný