ŠAŠEK: Jen zrovna tak dobře? Tedy jste se opravdu zbláznil, nejste-li při rozumu lépe než blázen.
MALVOLIO: Hodili mne sem jako nějaké haraburdí; drží mne ve tmě, posílají kněze ke mně, oslové, a dělají vše možné, aby mne připravili o rozum.
ŠAŠEK: Uvažte dobře, co mluvíte; kněz je tady. – Malvolio, Malvolio, kéž ti nebe vrátí smysly tvé! Hleď se vyspat a zanech marného blábolení.
MALVOLIO: Pane Topase! –
ŠAŠEK: Nepouštěj se s ním do řeči, milý brachu. Kdo? – Já, pane? Věru ne. Bůh vás provázej, milý, ctihodný pane Topase! – Amen, pravím já. – Zachovám se, pane, jak si přejete, zachovám.
MALVOLIO: Šašku, šašku, šašku, slyš –
ŠAŠEK: Ach pane, buďte trpěliv. Cože jste řekl? Jsem plísněn proto, že s vámi mluvím.
MALVOLIO: Milý šašku, opatři mi světlo a čtvrtku papíru. Pravím ti, že jsem tak zdravého rozumu jak jen kdo v Ilýrii.
ŠAŠEK: Ach žel; – kéž tomu tak bylo!
MALVOLIO: Při všem na světě, jsem! Milý šašku, jen trochu inkoustu, papíru a světla. A doruč to, co napíšu, mé paní; vynese ti to víc než kterékoliv psaní, jež jsi kdy odevzdal.
ŠAŠEK: Opatřím vám to. Ale řekněte mi doopravdy, jste vskutku blázen, aneb to jen tak děláte?
MALVOLIO: Věř mi, nejsem; pravdu ti povídám.
ŠAŠEK: Ne, nikdy neuvěřím ztřeštěnci, dokud neuvidím jeho mozek. Přinesu vám světlo, inkoust a papír.
MALVOLIO: Šašku, co nejštědřeji se ti odměním. Běž, prosím tě.
ŠAŠEK (zpívá): Už jsem pryč,
a jak míč
budu u vás, pane, v mih;
za okamžik pouze
vyvedu vás z nouze
v divadlech jak starý Hřích.
Dřevěné se dýky chápe,
na Ďábla se v hněvu sápe,
křičí: Ďase proklatý!
Jako potřeštěnec k snědku
okousej si drápy, dědku.
Sbohem, kmotře rohatý!
(Odejde.)
Scéna třetí
Oliviina zahrada.
(Vystoupí SEBASTIAN.)
SEBASTIAN: Toť přec je vzduch; tam slunce nádherné;
toť perla od ní; cítím, vidím ji;
i ač mne obklopují zázraky,
přec nešílím. – Kde jest Antonio?
Já nemohl jej najít u Slona,
a přec tam byl; a řekli mi, že snad
kdes chodí po městě, mne hledaje.
Teď jeho rada prokázala by
mi zlaté služby; neboť ač můj duch
a moje smysly o to vedou spor,
že může to být omyl nějaký,
ne šílenost, přec tato příhoda