10

(Odejde Malvolio.)

Teď vidíš, brachu, jak tvoje žerty stárnou a lidem se nelíbí.

ŠAŠEK: Tys mluvila pro nás, madono, jako by tvůj nejstarší syn kdys měl býti šaškem. Kéž Jupiter mu lebku mozkem nacpe! Neb tady přichází jeden z tvých příbuzných, který má velmi prázdnou makovici.

(Vystoupí PAN TOBIÁŠ.)

OLIVIE: Na mou čest, zpola opilý. Kdo je to u vrat, strýče?

PAN TOBIÁŠ: Nějaký pán.

OLIVIE: Nějaký pán! Jaký pán?

PAN TOBIÁŠ: Takový nějaký panáček – – (Zaříhá.) Mor na ty nakládané slanečky! – Nu, co ty, pitomče –

ŠAŠEK: Milý pane Tobiáši!

OLIVIE: Strýčku, strýčku, jak jste se to spustil již po ránu.

PAN TOBIÁŠ: Spustil! Nenávidím spuštění. – Někdo je u vrat.

OLIVIE: Ano, to víme, ale kdo?

PAN TOBIÁŠ: Ať je to čert, když chce, co je mi do toho; na mou duši, povídám. A co, mně je to všechno jedno.

(Odejde.)

OLIVIE: Čemupak se opilý člověk podobá, šašku?

ŠAŠEK: Utopenci, bláznu a ztřeštěnci; jeden doušek přes míru jej zblázní, druhý ztřeští a třetí utopí.

OLIVIE: Dojdi k prohlížeči nebožtíků, ať se podívá na mého strýce, neboť se nalézá v třetím stupni opilství; jest utopen. – Dejte pozor na něho.

ŠAŠEK: Je teprv ztřeštěn, madono, a blázen dá pozor na ztřeštěnce.

(Odejde.)

(Vrátí se MALVOLIO.)

MALVOLIO: Slečno, ten mladík na to přísahá, že musí mluvit s vámi. Řekl jsem mu, že jste churava; on dělá, jako by to již věděl, a právě proto že přišel a rád by mluvil s vámi. Já na to, že spíte; zdá se, že tušil také to, a proto přišel a rád by mluvil s vámi. Co mu říci, slečno? Jest obrněn proti každému odbytí.

OLIVIE: Řekněte mu, že se mnou mluvit nebude.

MALVOLIO: To se mu již řeklo; ale povídá, že zůstane u vrat jako návěštní sloup neb noha u lavice, ale že chce mluvit s vámi.

OLIVIE: Jakého druhu je to člověk?

MALVOLIO: Inu, mužského.

OLIVIE: Jakého způsobu, se ptám?

MALVOLIO: Velmi nezpůsobný; chce s vámi mluvit, ať chcete či nechcete.

OLIVIE: Jak vypadá a jak je stár?

MALVOLIO: Ještě nedosti stár na muže a již ne tak mlád, aby chlapcem byl; tak jako hrachová klíštka dříve, než je luskem, neb jako jablíčko, když je skoro již jablkem. Jest tak napolo mezi chlapcem a mužem. Ale tvář má jak náleží hezkou a jazyk jako meč, ač by člověk myslil, že ještě mateřské mléko nestrávil.

OLIVIE: Ať vejde; zavolejte komornou.

MALVOLIO: Komorná, slečna vás volá.

(Odejde.)

(Vrátí se MARIE.)

OLIVIE: Podej mi závoj; tvář mi zahal, tak.