„Tak,“ vece regent při poslední sklenici, „teď je čas, abych doběhl pro knížete pána. Pijte a jezte, příteli, vrátím se co nevidět.“
„Ale, můj božínku,“ dí nato Charousek, „půjdu s vámi, to mi přece nic neudělá!“
Můj pán se bránil. „Láry fáry,“ dí, „budete mu snad nadbíhat, ne? To by tak hrálo, jen ať přijde kníže pěkně k vám.“
Řka to, vyklouzl ze dveří…
Co bylo dál?
Ale to jsme již slyšeli: Stoklasa si vjel s knížetem do vlasů. Jejich výstup je u konce a právě teď vchází do dveří Charousek.
Pozdravil a má se hned k řeči: „Výprask, který jsem si utržil,“ povídá, „ty vaše rány, ty nadávky mě pálí až-až-až!
Porozprávějme si o tom, ano? Napřed věc protřepeme a potom ji pěkně obrátíme. Jářku, už se těším jako čert.“
„Milý příteli,“ dí nato náš regent, „pan Megalrogov nemá teď právě čas. Přijdeme později…
„I pozdrav pánbůh,“ vpadne mu do řeči kníže, pošvihávaje nahajkou, „ty jsi Charousek a chceš si se mnou promluvit? Dobrá, posaďme se k tomu. Na kom je řada, aby začal?“
„Mor na vás!“ vece Charousek, „na tohle si nepotrpím, dejte z ruky ten bič!“
Když to kníže vyslechl, zasmál se, řka, že nebude-li se pošvihávat během řeči do lýtek, pozbude třetiny své výmluvnosti. Potom, aby uvedl příklad, jak je slovo vázáno na posunek, dovolával se kazatele jménem Jefrim, který uchopiv svou pravici do dlaně levé ruky, nemohl z místa a ztratil dočista nit svého kázání.
Pan Stoklasa a já jsme poslouchali plukovníka nadmíru netrpělivě. Podobné kecanice pronášené tak nevhod se nám protiví. Měli jsme zájem o něco jiného, modlili jsme se, aby věc dobře dopadla. Jak jsme však měli těm dvěma mluvkům zabránit v řeči? Prvý již spustil a druhý mu odpovídá ráz naráz.
„Ta souš byla mizerná, ale nemyslete si, že jsem ji chtěl ukrást.“
„Obráceně! Ukradl jsi ji, nemyslím však, že to byla souš, ale krásná, zdravá a statná borovice.“
„Ha, ha, ha! Vy jste se poved, krást! Krást v revíru, který je málem můj! Tomu by náš pan advokát řekl, že trochu přeháníte.“
„Na mou čest, takový starý chlap a nechá se tak snadno nachytat! Copak se nestydíš? Copak jsi vskutku věřil, že budeš sedat v zámku za stolem a děliti se s pány o půdu! No, to jsi naletěl! Mít moc a parlament, mít peníze se všemi výhodami a starat se sedlákům o příděl! Zkusme to obrátit: Co bys tak, brachu, řek, kdybych já neměl nic a ze tvých polností požádal polovic? Tak vidíš, chytráku, drbeš se za ušima. Ty kůže práskaná, ty hřbete, ty znáš tahy, pokud jde o tebe. Myslíš však opravdu, že náš pan Stoklasa je o to hloupější, oč ho chceš připravit? Tak rozumíš té vlídné shovívavosti, s níž naplňoval tvou sklenici? – Tohle mi neupřeš, dnes sis dal do zobáku, ale až skončíme všechny ty tahačky a statek bude náš, potáhneš s dlouhým nosem. Vem, jářku, na potaz svůj poblázněný rozum a odpověz, co bys ty udělal, kdybys seděl tam, kde sedí Stoklasa? Sto lahví proti jedné, kašlal bys na dělení, jak starý vévoda a jako tvůj pan regent!“
Nepřejte si slyšet, jaká bouřka se strhla, když kníže domluvil!
Nikdy jsem neslyšel nic chlapáčtějšího nad Charouskovy nadávky a nedovedl bych vymyslit odpovědi, jež by byly drásavější než to, s čím přišel kníže Alexej. To byla pěkná mela! Náš pán přitom hájil se zaťatou pěstí domkářská práva a co chvíli vrhal významné pohledy na Alexandra Nikolajeviče. Žel, plukovník jich nedbal a tvářil se jako neviňátko. Sper ho ďas!
Vzpomínám na tyto chvíle s nevylíčitelnou tísní a se studem, jenž zatemňuje můj obličej. Jak rád bych je odčinil!
Jak rád bych vedl koně svého vypravování po cestách rozumu a ušlechtilosti! Ale nic naplat, na stránce, kterou pokrývám svým drobným a úhledným písmem, odívá se pravda v burnus lhářů a přetvařečů.
„Já starý hňup,“ pravil Charousek na konci tohoto trapného výstupu, „já starý osel, místo abych šel s krávou, která se mi běhá, chodím do zámku a dám se tahat za nos!“
„A vy hastroši,“ pokračoval, otáčeje se ke knížeti, „vy jste mi to řek dobře! Kdybych měl ždibec filipa, přišel bych na to sám. Božínku, jakpak ne, vždyť panská láska po zajících skáče!“
Řka to, zavázal si na krku šátek a vyšel dodávaje, že ten podvod s družstvem vypere v novinách. Potom za sebou