Frosina. A po tom se ptáte? Což jsem se chopila kdy něčeho, co bych nebyla provedla? Mám zvláště pro sňatky zázračné nadání. Není partie pod sluncem, které bych v krátkém čase nesvedla i kdybych si vzala do hlavy oženiti velikého vezíra s republikou benátskou! Tak těžká ovšem naše záležitost nebyla! Poněvač s nimi jsem ve spojení, mluvila jsem s oběma o vás a sdělila jsem matce váš úmysl s Marianou, který jste pojal od té doby, co jste ji viděl na ulici a u okna.
Harpagon. A její odpověď?
Frosina. Přijala návrh váš s radostí, a když jsem jí vyslovila vaše vroucí přání, by její dcera byla dnes večer při uzavření smlouvy svatební přítomna, svolila k tomu bez prodlení a svěřila mi ji!
Harpagon. Hleďte, Frosino, musím již pozvati k večeři pana Anselma, těšilo by mne, kdyby ona přišla zároveň!
Frosina. Máte pravdu! Ona oplatí po obědě návštěvu vaší dceři, pak půjde do trhu obstarati koupě a pak se vrátí k večeři!
Harpagon. Ovšem, mohou obě jeti v mém voze, půjčím jim ho!
Frosina. To je právě tak něco pro ni!
Harpagon. Jak pak, Frosino, mluvila jsi také s matkou o věně, jaké hodlá dáti své dceři? Řekla jsi jí, že již musí trochu ohledu vzíti, trochu se zapříti a obětovati při takové příležitosti? Bez věna přece nevěsty si nebéřem!
Frosina. Pa! To je děvče, s kterým dostanete dvanáct tisíc liber renty.
Harpagon. Dvanáct tisíc liber renty.
Frosina. Ovšem! Zaprvé: děvče vyrostlo a jest vychováno u veliké spořivosti ve stravě. Živí se salátem, mlékem, sýrem a zemčaty, takže nemá potřebí žádných hostin, ni pamlsků, ni vybraných jídel a cukrovinek, jako jiná žena, a to zběžně počítáno dělá do roka nejméně tři tisíce franků! Dále děvče není fintivé, je prostá a jednoduchá, nemiluje skvostných šatů, ani vzácných šperků, ani drahocenný nábytek, čemu její družky nyní tak holdují, a to stojí aspoň do roka čtyři tisíce franků! Dále má hrozný odpor proti hře, věc v době naší u žen zcela neobyčejná!
Znám jednu z naší čtvrti, která v trente et quarante prohrála letos dvacet tisíc franků. Však počítejme jen čtvrtinu toho. Pět tisíc franků ročně uspoří na hře, čtyři tisíce franků na šatech a klenotech, to je devět tisíc liber, tři tisíce franků na stravě, a máte plných dvanáct tisíc franků, jak jsem vám řekla!
Harpagon. To by ušlo, ale toto počítání není nic skutečného.
Frosina. Dovolte, to že není nic skutečného, když do manželství se přinese střídmost, zděděná láska k jednoduchosti v obleku a zásadní odpor ke hře?
Harpagon. Toť bys mne za blázna měla, kdyby její věno skládati se mělo z výloh, kterých nenadělá! Já přece nebudu nikdy kvitovati, co nedostanu. Chci přece něco na hotovosti!
Frosina. Můj Bože, dostanete toho dost na hotovosti, vypravovali o nějakém kraji, kde mají statek který dostanete.
Harpagon. Ten bych musil dříve vidět. Ale jedna věc, Frosino, ještě mne znepokojuje. Děvče jest mladé, jak víš, mladí lidé milují obyčejně zas jen mladé a vyhledávají jen souvěkou sobě společnost. Obávám se, že člověk mého stáří se jí nebude líbil, což by snadno bylo příčinou všelijakých malých nepořádků v manželství, které by se mi právě nezamlouvaly.
Frosina. Ach, vy ji špatně znáte! Toť ještě jedna její zvláštnost, o které jsem se nezmínila. Ona má děsnou ošklivost před mladíky a miluje pouze starce.
Harpagon. Ona?
Frosina. Ano, ona. Ráda bych věru, abyste ji byl slyšel o tom hovořit. Ani vidět nechce mladého muže, ale vždycky okouzlena jest při pohledu na krásného kmeta s velebným vousem. Čím kdo starší, tím jí milejší, a já vás varuju, dělati se před ní mladším než vskutku jste. Chce za muže nejméně šedesátníka a nejsou tomu ještě čtyři měsíce, co odhodlána k sňatku náhle vzala slovo zpět, neb se dozvěděla, že její ženich jest padesát šest let stár a že může bez brejlí podepsati smlouvu svatební.
Harpagon. Pouze proto?
Frosina. Ano; pravila, že padesát šest jí nestačí, a nad to nemiluje nosy bez brejlí.
Harpagon. Vida, povídáš mi tu něco zcela z brusu nového.
Frosina. Uvidíte, je to skoro k neuvěření. Má v pokoji svém několik obrazů a rytin, však co myslíte, že představují?