27

Mariana . Měla jsem již dávno vykonati tuto návštěvu, slečno.

Elisa . Naopak, slečno, vy jste mne předešla; bylo mou povinností vás navštíviti dříve.

Harpagon . Vidíte, jak už je veliká, ale býlí rychle bují!.

Mariana (tiše k Frosině). Ach, jak je protivný!

Harpagon (tiše k Frosině). Co řekla?

Frosina . Že jste okouzlující.

Harpagon . Ach, vy mne zahrnujete laskavostí, má nejsladší.

Mariana (stranou). Jaké to zvíře!

Harpagon . Jsem velmi povděčen za vaše smýšlení!

Mariana (stranou). Již to déle nevydržím!

Výstup 11.

Předešlí. Kleant, Valer, Brindavoine.

Harpagon. Zde přichází též můj syn, by vám svou úctu projevil.

Mariana(překvapena, pak tiše k Frosině). Ach, Frosino, jaké to setkání; toť právě on, o kterém jsem s tebou mluvila.

Frosina(k Marianě). Znamenité dobrodružství!

Harpagon. Zdá se mi, že se divíte, že mám tak velké děti, však já se jich brzy zbavím jednoho i druhého.

Kleant(k Marianě). Abych vám pravdu řekl, slečno, to je dobrodružství, které jsem nečekal, a můj otec mne nemálo překvapil, když mi nedávno sdělil svůj úmysl.

Mariana. Totéž i já mohu říci! Je to setkání nepředvídané, jež mne stejně překvapilo jako vás!

Kleant. Je pravda, slečno, že otec můj nemohl lépe voliti, a že je mi zvláštní radostí, že mám čest vás tu přivítali, ale při všem nemohu se dobře shodnouti s myšlénkou, že byste se měla státi mou macechou. Titulovati vás takto je mi velmi obtížné, a upřímně řečeno, ani vám nepřeju toho jména. Má řeč zdá se snad hrubá leckomu, ale jsem přesvědčen, že ji vyslyšíte a mne pochopíte. Nahlédnete, že sňatek ten mne naplňuje nechutí, víte, jelikož mne znáte, jak poškozuje mé zájmy, a konečně dovolíte, abych s dovolením svého otce řekl, že kdyby to na mně záleželo, sňatek ten by se vůbec ani neuzavřel!

Harpagon. Nestydaté to pozdravení! Pěkné to pro ni vyznání!

Mariana. A já, mám-li vám odpovědíti, musím říci totéž. Jestli vás naplňuje nechutí viděti ve mně svou macechu, mne netěší, že máte vy býti mým nevlastním synem! Nemyslete si, že já jsem vinna tím vším, co vás znepokojuje.

Nerada bych vás hněvala, a budu-li nucena, dávám vám slovo své, že nikdy nesvolím k sňatku, který by vás zarmucoval.

Harpagon. Má pravdu. Na hrubý suk hrubý klín. Prosím za odpuštění, nejspanilejší, můj syn je neomalený, nezná ještě následky řeči své a mluví bez rozvahy.

Mariana. Ujišťuji vás, že jeho slova mne ani dost málo neurazila; naopak mne těší, že jsem poznala jeho pravé smýšlení. Mám ráda takové upřímné vyznání a kdyby byl jinak mluvil, vážila bych si ho mnohem méně!

Harpagon. Jste příliš dobrotivá, že takto jej omlouváte. Časem on již zmoudří, a uvidíte, jak změní své smýšlení!

Kleant. Nikoli, otče, já se docela nehodlám změniti. A prosím úpěnlivě slečnu, by mi věřila.

Harpagon. Hleďte, jaký to blázen! Čím dál tím horší jest!

Kleant. Mám snad mluviti jinak, než mi srdce káže?

Harpagon. Ještě toho není dost? Nezačal bys mluviti jiným tónem?

Kleant. Dobrá! Chcete-li, abych tedy jinak mluvil, dovolte, slečno, abych se postavil na místo svého otce, a vyslovil, že jsem nic krásnějšího nad vás v světě neviděl; že považuju za největší štěstí vám se zalíbiti, a že jméno vašeho chotě jest pro mne slávou a štěstím, které cením nad osudy největších vladařů této země! – Ano,