La Flèche. Máte pravdu! to je docela můj náhled! Rozmyslete si to tedy!
Kleant. Co mám rozmýšlet? Potřebuju peníze a musím proto se vším souhlasiti!
La Flèche. To byla také moje řeč!
Kleant. Nejsi ještě u konce?
La Flèche. Ještě jeden článeček! „Ze žádaných patnácti tisíc franků nemůže věřitel vyplatiti na hotovosti více než dvanáct tisíc liber, za zbývajících tisíc tolarů musí dlužník vzíti nábytek, maličkosti a šperky, jichž seznam se přikládá a které věřitel na své svědomí udal v cenách co nejnižších!“
Kleant. Co to má býti?
La Flèche. Poslyšte, přečtu vám seznam: „Za prvé: postel na čtyrech nohách, se záclonami s uherským vyšíváním, na olivové půdě, k tomu šest židlí a příslušná přikrývka, vše v dobrém stavu, povlečené tafetem barvy hrající z červeně do modře! Nebesa z dobrého serge ďAumale růžové barvy s hedvábným třepením.“
Kleant. Co s tím si mám počít?
La Flèche. Poslouchejte: „Koberec tkaný, představující milostné výjevy Gombauda a Macée. Pak velký stůl z ořechového dřeva s dvanácti soustruhovanými nohami, vytahovací na obou koncích a s šesti trnoži!“
Kleant. Co jen s tím?
La Flèche. Jen strpení! „Dále tři muškety vykládané perletí s příslušnými podstavci k střílení. Pak cihlová kamna s dvěma retortami a třemi recipienty, užitečné pro milovníky destillace.“
Kleant. Já se zblázním!
La Flèche. Jen zvolna! „Dále loutna boloňská se všemi strunami, pouze několik jich schází. Pak hra v dámu a jedna šachovnice s hrou vlka a ovcí, kterou máme od Řeků, a jež se hodí velmi dobře k ukrácení času, není li právě co dělat. Pak kůže krokodila dlouhého tři a půl stopy, vycpaného senem, zvláštnost, která zvlášť dobře se vyjímá zavěšena ke stropu pokoje. Všecky tyto předměty v ceně mezi bratry aspoň čtyř tisíc pět set liber a snížené na tisíc tolarů ze zvláštní ochoty věřitele!“
Kleant. Ať se zalkne samou ochotou ten katan, ten zrádce! Slyšel kdo o takové lichvě? Nestačí mu ty strašlivé úroky, mám se zaručovali, že odkoupím za tři tisíce liber ty staré krámy, které nasbíral? Nedostanu ani dvě stě tolarů za to všecko, a přece musím se chtěj nechtěj rozhodnouti a vyhověti jeho vůli, vždyť on mne přinutí, přistoupiti na vše, musím přijati všecky podmínky, nebo ten lotr mně drží nůž na hrdle.
La Flèche. Nemějte mi za zlé, pane, ale vidím, že valem řítíte se na cestu, na které se přivedl Panurg na mizinu, bera peníze napřed, kupuje draho, prodávaje lacino a utráceje napřed své příjmy, než jich nabyl!
Kleant. Ale, co mám jen dělat? Hle, kam zavádí mladé lidi prokletá lakota otců, a pak se divíte, že synové se smrti jejich dočkati nemohou.
La Flèche. Nahlédne každý, že špinavost otce vašeho pobouřila by nejklidnějšího člověka pod sluncem. Já, bohu díky, nemám právě choutky šibeničnické a dovedu si mezi soudruhy, kteří se všelijakými pletkami zabývají, již vždycky pomoci z bryndy a vyprostiti se ze všech galanterií, které dost málo oprátkou zavánějí; ale to vám povídám, jeho chování mne přivádí v pokušení okrásti jej, a ještě myslím, že bych si to za zásluhu počítali.
Kleant. Dej sem na chvíli ten seznam, prohlédnu jej ještě.
Výstup 2.
Mistr Simon, Harpagon, Kleant (později), La Flèche (v pozadí).
Simon. Ano, pane, je to mladík, jenž potřebuje peníze, je v úzkých a přijme všecky podmínky vaše!
Harpagon. Nu, a myslíte, mistře Simone, že tu ničeho v šanc nevydávám? A znáte jméno, jmění a rodinu toho mladíka, za kterého se přimlouváte?
Simon. Ne! Nemohu vás o tom všem tak důkladně poučiti; náhodou jsem se s ním seznámil, on sám vám všecko objasní! Jeho zástupce mne ujistil, že budete spokojen, až jej seznáte. Mohu vám jen to říci, že jeho rodina je velmi bohatá, že nemá více matku, a bude-li vám na tom záležeti, že se postará, aby i otec jeho se odstěhoval na onen svět dřív než osm měsíců uplyne.