14

Harpagon(stranou, v pozadí divadla). Nebylo to nic, bohu díky!

Valer(nevidí Harpagona). Konečně poslední naše útočiště jest útěk a jestli, krásná Eliso, vaše láska je tak pevná…

(Spatří Harpagona.) Ano, dcera jest povinna otci svému poslušností! Nemá se právě ohlížeti po kráse svého manžela, a jakmile ten velký důvod bez věna se objeví, má býti ochotna vzíti si toho, koho jí otec nabízí!

Harpagon. Výborně. To bylo dobře řečeno!

Valer. Odpusťte, pane, že jsem trochu rozhorlen, a osměluju se takto s ní mluviti.

Harpagon. Ó jsem tomu nadmíru rád, a přeju, si bys ovládal ji neomezeně. (K Elise, jež odchází.) Jen utíkej, přenechám jemu autoritu nad tebou, nebem mi svěřenou, a doufám, že se zachováš dle slov jeho!

Valer(k Elise). Potom ještě odporujte mým důvodům. (Elisa odejde.) Výstup 10.

Harpagon, Valer.

Valer. Pane, půjdu za ní, a budu pokračovati ve svých lekcích, které jsem jí právě udílel!

Harpagon. Ano; budu ti povděčným opravdu!

Valer. Třeba ji držeti pevně na uzdě.

Harpagon. Máš pravdu – je toho velmi potřebí!

Valer. Nestarejte se o to! Doufám, že dojdu cíle.

Harpagon. Dělej, jak myslíš. Musím nyní trochu do města, vrátím se však okamžitě.

Valer(jakoby mluvil k Elise, odcházeje směrem kudy odešla). Ano, peníze jsou nejvzácnější věcí na tomto světě, a měla byste děkovati nebesům, že vám dopřála takového počestného otce. Ten ví, co to jest život! Obětuje-li se kdo a vezme-li si dívku bez věna, je pro celý život bez vyhlídky! To je hlavní, a bez věna se provdati, nahradí krásu, mladost, rod, čest, moudrost a rozšafnost! (Odejde.) Harpagon. Ach, jaký to statečný hoch! Ten mluví jako orakul! Šťastný, kdo může míti v domě svém takového sluhu! (Odejde.)

Opona.