Mistr Jakub. Ano, pane, kdybych věděl, že vás to nerozhněvá.
Harpagon. Ne, nijak!
Mistr Jakub. Odpusťte, jsem však přesvědčen, že se rozzlobíte!
Harpagon. Naopak! To mi udělá radost a rád se dozvím, jaké o mně panuje mínění.
Mistr Jakub. Nu, dobrá, když tomu chcete, povím vám tedy upřímně, že se vám každý vysmívá, že nás s vámi každý špičkuje, a že je každý radostí bez sebe, může-li vás hodně zvochlovati a bez ustání povídat o vaší skouposti! Jeden vypravuje, že jste si dal natisknouti zvláštní kalendáře, kde jste zdvojnásobil suché dny a vigilie, aby bylo více postů a vy abyste na své čeledi ušetřil, druzí povídají, že začínáte hádky se sluhy před vánoci neb před jich odchodem z domu, abyste měl příčinu vyhnat je bez dárku; a dále povídají lidé, že jste jednou obeslal k soudu sousedovu kočku, že vám snědla zbytek skopové pečeně; povídají také, že vás viděli v noci, jak vlastním koňům ovsa ukrádáte, a že váš kočí, můj předchůdce, vám po tmě dal několik notných ran holí, které jste si hezky dal líbit; povídají lidé a mám vám všecko říci? Člověk nemůže ani paty vytáhnouti, aby si vás ze všech stran lidé nedobírali; ba jinak vás nejmenují než lakomcem, držgrešlí, skrblíkem a starým lichvářem!
Harpagon(tluče jej). Ty hlupáku, šelmo, ničemo, nestydo!
Mistr Jakub. Co, neuhodl jsem to? Nechtěl jste mi uvěřit. Vždyť jsem vám řekl, že se dopálíte, až vám pravdu povím!
Harpagon. Já ti dám takto mluvit! (Odejde.)
Výstup 6.
Valer, Mistr Jakub.
Valer (směje se). Jak vidět, mistře Jakube, vaše upřímnost se vám dobře vyplácí!
Mistr Jakub . U čerta, panáčku, který se tady roztahujete, do toho vám pranic není! Smějte se až po svém výprasku a nesmějte se mému.
Valer . Ach, milý pane Jakube, nezlobte se, prosím vás!
Mistr Jakub (k sobě). Aha, obrací! Budu dělat hrdinu, a je-li tak hloupý a uvěří mi, pak mu trochu vymelu. (Nahlas.) Víte li co, vy smíšku, že já se nesměju, a že jestli mne dohřejete, zahraju vám, že se budete smáti, ale trochu jinak. (Strká jím až do pozadí jeviště a hrozí mu.)
Valer . Jen mírněji!
Mistr Jakub . Jak? Mírněji! Nemám právě chuti k tomu!
Valer . Milost!
Mistr Jakub . Vy jste nestyda!
Valer . Pane mistře Jakube!
Mistr Jakub . Co, Jakub sem, Jakub tam. Vezmu-li hůl, tak vás notně zvochluju!
Valer (ostře). Cože? hůl? (Strká opět Jakubem jako on dříve jím zpět do popředí a hrozí mu.) Mistr Jakub (ulekne se; bázlivě). Co? Já nic neřekl o holi!
Valer . Víte-li, vy mluvko, že mám chuť zvochlovat vás?
Mistr Jakub . O tom nepochybuju!
Valer . Že při všech vašich polévkách jste jen ničemný kuchtík?
Mistr Jakub . To vím, pane!
Valer . A že mne ještě neznáte?
Mistr Jakub . Tak mi to odpusťte!
Valer . Vy mne tedy zvochlujete?
Mistr Jakub (úlisně). Prosím, to jsem řekl jen žertem.