12

Harpagon (ji paroduje). Prosím tě za odpuštění, dcero!

Elisa (opětně se ukloní). Jsem ponížená služebnice pana Anselma, (dělá opět úklonu) však s vaším dovolením jeho si nevezmu.

Harpagon . Jsem váš ponížený sluha; však (opět ji paroduje) s tvým dovolením vezmeš si ho ještě dnes večer.

Elisa . Dnes večer?

Harpagon . Ano, dnes večer.

Elisa (ještě se uklání). To se nestane, otče!

Harpagon (ji paroduje). To se stane, dcero!

Elisa (jej paroduje). Však ne!

Harpagon (ji paroduje). Však ano!

Elisa (jej paroduje). Pravím, že ne!

Harpagon (ji paroduje). Pravím, že ano!

Elisa (jej paroduje). K tomu mne nedostanete!

Harpagon (ji paroduje). K tomu tě dostanu!

Elisa . Vezmu si spíše život, než takového manžela.

Harpagon . Ty si nevezmeš život, ty si vezmeš pana Anselma; však hleďme, jaká to smělost! Viděl kdy někdo, aby takto mluvila dcera s otcem?

Elisa . A viděl kdy někdo, aby otec takto vdával svou dceru?

Harpagon . To je partie, které se nedá praničeho vytýkati, a chci se vsadit, že každý mou volbu jen schválí.

Elisa . A já se chci opět vsadit, že kdo jen má trochu rozumu, volbu tu neschválí.

Harpagon (uzří z dálky Valera). Hle, tam Valer, chceš, aby rozsoudil spor náš?

Elisa . Budiž!

Harpagon . A podrobíš se jeho úsudku?

Elisa . Ano, zachovám se dle jeho výpovědi!

Harpagon . Platí!

Výstup 7.

Valer, Harpagon, Elisa.

Harpagon. Pojď blíže, Valere! Vyvolili jsme tebe, abys nám pověděl, kdo má pravdu, zda já či moje dcera?

Valer. Patrně vy, pane!

Harpagon. A víš, o čem mluvíme?

Valer. Ne; vy však musíte míti pravdu, vy vtělený rozume!

Harpagon. Chci ji dnes večer provdati za muže stejně bohatého a rozumného a ta darebnice mi řekne do obličeje, že ho nechce! Co tomu říkáš?

Valer. Co tomu říkám?

Harpagon. Ano!

Valer. He, he!

Harpagon. Co?

Valer. Nu, povídám, že v zásadě s vámi souhlasím, neboť vy máte vždycky pravdu. Však ona také tak docela nemá křivdu, a…

Harpagon. Tak! Pan Anselm je pěkná partie, toť urozeny šlechtic, jemných mravů, usedlý, moudrý a dobře