schopností! Chápeš, že na tomto světě jen z vlastní obratnosti žíti musíme a že lidem jako já nezbývá jiného než důchody, jichž nám dopřálo nebe, – pletichářství a obratnost!
La Flèche . Máš nějaké jednání s domácím pánem?
Frosina . Ovšem! Obstarávám pro něho záležitost, začež očekávám pěknou odměnu.
La Flèche . Od něho? Musíš být již hezky schytralá, chceš-li od toho něco dostati, já tě upozorňuju, že z toho jdou peníze ztuha.
Frosina . Však jsou službičky, které se již vyplácejí!
La Flèche . Služebník, paničko! Však ty neznáš ještě Harpagona. Toť ze všech lidí ten nejméně lidský člověk, toť všech smrtelníků nejtvrdší a nejzarytější smrtelník. Není služby, která by dohnala jeho uznalost až k tomu, by kapsu otevřel. Chvály, úcty, dobrodiní hubou, přátelství – ó všecka čest, co se vám líbí, ale peníze – ó ne, tu žerty přestávají. Nic není suššího a vyprahlejšího než jeho milost a jeho vlídnost, a darovati něco, je mu nejprotivnější slovo na světě tak, že nikdy neřekne, dávám vám slyšení, nýbrž propůjčuji vám – slyšení.
Frosina . Božíčku! Já umím s lidmi zacházeti! Však já znám tajnosti získati jejich přízeň, zalichotit se jejich srdcím a najíti jejich nejcitlivější struny.
La Flèche . Samé hlouposti! Jej neobměkčíš, když se jedná o peníze. V tom je Turek, a jeho pohanství je k zoufání, ani sebou nehne, byť člověk pojíti měl před ním! Jedním slovem jemu jdou peníze nad dobrou pověst, čest, ctnost a pohled na prosebníka způsobuje mu křeče. Toť jeho slabá stránka, to mu jde zrovna do srdce, to mu duši z těla sápe; a jestli… Však on se vrací – odstoupím!
Výstup 6.
Harpagon, Frosina.
Harpagon(tiše). Vše je v pořádku. (Nahlas.) Nu, co nového, Frosino?
Frosina. Ach, ty můj božíčku, vy dobře vypadáte! Zrovna překypujete zdravím!
Harpagon. Kdo, já?
Frosina. Tak svěžího a čilého jsem vás nikdy neviděla.
Harpagon. Opravdu?
Frosina. Ovšem! Nikdy jste, co jste živ, tak mladě nevypadal! Znám lidi pětadvacetileté, kteří vypadají starší než vy!
Harpagon. A přece je mi již dobrých šedesát, Frosino!
Frosina. Nu, co je to šedesát? Toť květ života, vstupujete právě v nejkrásnější věk mužský.
Harpagon. Je pravda; ale o dvacet méně by mi bylo přece milejší.
Frosina. Jaký to žert! Vy toho ani zapotřebí nemáte! Máte tak zdravý kořen, že na stovku to snadno přivedete!
Harpagon. Myslíš?
Frosina. Jak by ne? Vše tomu nasvědčuje! Stůjte chvilku, hle tato rýha mezi očima ukazuje na dlouhé živobytí.
Harpagon. Ty se v tom vyznáš?
Frosina. To se rozumí. Ukažte mi ruku! Bože, jaká to čára životní!
Harpagon. Co?
Frosina. Což nevidíte, kam jde ta čára?
Harpagon. Nu, a co to znamená?
Frosina. Na mou věru, řekla jsem sto let, vy to ale přivedete na sto dvacet!
Harpagon. A je to možná?
Frosina. Leda by vás někdo zabil, povídám, vy pochováte své děti i s dětmi jejich dětí!
Harpagon. Tím líp! A co dělá naše záležitost?