Jednání třetí.
Výstup 1.
Harpagon, Kleant, Elisa, Valer, pí. Claude (v ruce koště), Mistr Jakub, La Merluche, Brindavoine.
Harpagon. Hej, sem všichni, chci vám uděliti rozkazy, aby budoucně každý věděl, co má na práci. Pojďte blíže, paní Claudová, s vámi začnem! Dobrá, že držíte v ruce svou zbraň. Všecko tedy oprášíte a vyčistíte, jenom příliš nábytek neotírejte, mohla byste jej poškodit! Osobo, jak to držíte ten smeták? Při stole dávejte pozor na láhve, a ztratí-li neb rozbije-li se nějaká, chytnu si vás, a strhnu vám to se mzdy.
Mistr Jakub(k sobě). Věru, chytrý to trest!
Harpagon(k paní Claude). Jděte!
Výstup 2.
Předešlí (mimo pí. Claude).
Harpagon. Ty, Brindavoine, a ty, La Merluche, budete vyplachovati sklenice a roznášeti je, ale pouze tenkrát, když hosté budou mít žízeň, a ne dle zvyku jistých nestydatých lokajů, kteří provokují zbytečně hosty, a takřka nutí je k pití, kdy tito ani na to nepomýšlejí. Čekejte, až vás několikrát upomenou, a nezapomeňte dolívati vodou, a to pořádně!
Mistr Jakub(k sobě). Ovšem, nesmíšené víno stoupá do hlavy.
La Merluche. Svlíkneme své bluzy, pane?
Harpagon. Ovšem; ale teprve tenkrát, až uvidíte hosty přicházet! a dejte pak pozor na své šaty!
Brindavoine. Přece víte, pane, že můj kabát má zrovna napřed velikou skvrnu olejovou?
La Merluche. A já že mám své spodky zrovna vzadu děravé, tak, že s dovolením…
Harpagon(k La Merluche). Ticho! Postav se vždycky ke zdi a ukazuj lidem jen svůj předek! (K Brindavoine, kterému ukazuje, jak má svým kloboukem zakrýti skvrnu olejovou.) A ty, drž vždycky takto klobouk, až budeš obsluhovat, aby nebylo tu olejovou skvrnu vidět!
(La Merluche a Brindavoine odejdou.)
Výstup 3.
Předešlí bez obou sluhů.
Harpagon (k Elise). Ty, mé dítě, budeš dávat dobrý pozor, aby nic na zmar nepřišlo, to sluší děvčatům! Zatím však se připrav, abys důstojně uvítala mou nevěstu, která tě navštíví a vezme s sebou na trh! Rozumíš?
Elisa . Ano, otče! (Odejde.)
Harpagon . Ano, husičko!
Výstup 4.
Předešlí bez Elisy.
Harpagon (ke Kleantovi). A ty, můj mládenče, jemuž chci odpustit včerejší historku, měj se na pozoru, aby ti nenapadlo dělati na mou nevěstu kyselé obličeje.
Kleant . Já, otče, kyselé obličeje? Nevěděl bych proč?
Harpagon . Můj Bože! Známe přece chování dětí, jichž otcové podruhé se žení, jak se dívají na své tak zvané macechy! Však chceš-li, abych zapomněl docela na poslední tvou ničemnost, radím ti, abys k té dámě se přívětivě choval a přivítal ji co nejzdvořileji!
Kleant . Upřímně řečeno, otče, nemohu se vám zaručiti, že mi to bude právě vhod, bude-li ona mou macechou.