31

ještě víc, a jak by jednou, tímto vnadidlem oslněn, svolil a vás se odříkal, bylo by nám již jedno, jak by řádil, když by se dozvěděl, jak je to vlastně s tou naší markýzou!

Kleant. To jest velmi dobře vymyšleno!

Frosina. Nechte mne! Já to provedu! Připadá mi právě na mysl jedna moje přítelkyně, která je pro to jak stvořena!

Kleant. Buďte ujištěna, Frosino, mu uznalostí, provedete-li to. Však my, krásná Mariano, hleďme získati vaši matku, na tom záleží víc, než přerušiti tento sňatek! Zapřísahám vás, napněte všecky síly, dělejte vše, co vám možné jest. Využitkujte něžný poměr, který panuje mezi vámi, úplně. Užijte bez námitky výmluvných důvodů a veškerých vnad tak všemohoucích, jež vložilo nebe v oči a na rty vaše; nezapomeňte, prosím, ani jediné z oněch slov sladkých prošení a lichocení, kterým, jak jsem přesvědčen, nelze ničeho odepříti!

Mariana. Učiním seč jsem, a nezapomenu na nic!

Výstup 2.

Předešlí a Harpagon.

Harpagon (k sobě). Ach, můj syn líbá ruku své příští maceše, a ona se tomu nebrání? Co as vězí za tím?

Elisa . Hle, tu otec!

Harpagon . Vůz je přichystán, můžete odjeti, kdy vám libo!

Kleant . Když, otče, vy doma zůstanete, vyprovodím já naše hosty!

Harpagon . Ne, jen zůstaň! Ony mohou jít samy a já mám tebe právě zapotřebí! (Dámy odejdou.) Výstup 3.

Harpagon, Kleant.

Harpagon. Nu, nechme macechu stranou, co soudíš o této dámě?

Kleant. Co o ní soudím?

Harpagon. Ano, co soudíš o její tailli, její kráse a jejím duchu?

Kleant. Nu… tak… tak!…

Harpagon. A dál?

Kleant. Abych vám upřímně řekl, neshledal jsem při ní to, co jsem očekával! – Její chování se – toť zjevná koketa, její vzrůst je nehezký, krása její dost prostřední a duch její co nejtriviálnější! – Nemyslete si, otče, snad, že vám ji chci znechutit; nebo mně jest macecha jedna jako druhá, milovati nemohu žádnou!

Harpagon. Ale přece jsi pravil jí před chvílí…

Kleant. Řekl jsem jí vaším jménem několik zdvořilostí, ale jen proto, abych se vám zalíbil.

Harpagon. Ty bys tedy nemohl se do ní zamilovati?

Kleant. Já? Docela ne!

Harpagon. To mne mrzí! Nebo kazí mi to plán, jenž právě v mé hlavě vznikal! Při pohledu na ni přemítal jsem o svém stáří a napadlo mně, že by mne mohli lidé pomlouvat, že se žením s tak mladou osobou. To mne přimělo k tomu, že jsem chtěl vzdáti se svého úmyslu; jelikož ale jsem již čestným slovem poután, byl bych ji odstoupil tobě, kdybys nebyl vůči ní takovou nechuť projevil!

Kleant. Mně?

Harpagon. Tobě!

Kleant. Za ženu?

Harpagon. Za ženu!

Kleant. Slyšte! Ona sice není zcela dle mého vkusu; ale abych vám radost udělal, otče, rozhodnu se a vezmu si ji… chcete-li!