zařízený, jemuž nezbylo ani jediné dítě z prvního manželství. Lze najít lepšího?
Valer. To je pravda. Mohla by vám však říci, že se trochu ukvapujete, a že aspoň třeba vyčkati, než jeho náklonnost by…
Harpagon. Toť příležitost, již třeba rychle vykořistit. Sňatek ten poskytuje výhodu, které jinde nenajdu – on si ji chce vzíti bez věna.
Valer. Bez věna?
Harpagon. Ano.
Valer. Ach, již mlčím! Vida, toť důvod, který úplně mne přesvědčuje, třeba uznati jeho váhu!
Harpagon. Značná to bude pro mne úspora.
Valer. Zajisté a bez odporu! Ovšem může vám vaše dcera namítati, že manželství jest nejdůležitější věcí života, že se tu jedná o blaho neb o neštěstí celého života, a že svazek, který má trvati až do smrti, má se uzavírati s největší opatrností.
Harpagon. Bez věna!
Valer. Máte pravdu; to všecko rozhoduje, to se rozumí samo sebou. Je dost lidí, kteří by vám mohli namluvit, že náklonnost děvčete při takové příležitosti zasluhuje ohledu, a že velká nestejnost věku, povahy a pocitů bývá v manželství příčinou mnohých velmi mrzutých případů!
Harpagon. Bez věna!
Valer. Věru, nelze tu ničeho namítati. To se rozumí! který ďábel by tu mohl si něco vymysliti proti tomu? Či snadje to, že množství otců, jimž na štěstí jejich dcer více záleží, než na penězích, které jim věnem dáti mají; již nechtějí obětovati své dcery svým zájmům a spíše se snaží uvésti v jich manželství něžnou shodu, která udržuje v něm stálý mír, počestnost, veselí, která…
Harpagon. Bez věna!
Valer. Máte pravdu; to slovo zacpe ústa všemu a všem. Bez věna! Rád bych věděl, jak vzdorovati takovému důvodu?
Harpagon(stranou, směrem k zahradě). Ó běda, zdá se mi, že slyším štěkot psa. Dobývá se snad někdo na mé peníze? (K Valerovi.) Zůstaň zde, přijdu okamžitě. (Odejde.) Výstup 8.
Elisa, Valer.
Elisa. Jaké to žerty, Valere, že s ním takto mluvíte!
Valer. K čemu jej roztrpčovat, takto lépe k cíli dojdeme. Odporovati okázale jeho smýšlení, tím bychom si všecko pokazili; jsouť povahy, které nestrpí odporu, vzdorné povahy, jež každá pravda plaší, které stále narážejí o přímou cestu rozumu, a které lze jen oklikami dovésti, kam směřujeme. Pozor, tvařte se zatím, jako byste souhlasila s ním, a dojdete lépe k cíli a…
Elisa. Ale ten sňatek, Valere!
Valer. Však najdou se překážky a zrušíme jej!
Elisa. Ale jaké, co jen nalézti, vždyť má býti uzavřen tento večeř!
Valer. Třeba žádat za odročení jeho, předstírat nějakou nemoc.
Elisa. Však poznají přetvářku, až zavolají lékaře.
Valer. Vtipkujete? Což ti něco poznají? Jděte, prosím vás, můžete stonat, jak chcete, oni vždy najdou nějaký důvod, odkud vaše choroba pochází!
Výstup 9.
Harpagon, Elisa, Valer.