Harpagon. To by bylo něco. Láska k bližnímu, mistře Simone, káže nám pomáhati lidem, kde jen můžeme.
Simon. To se rozumí.
La Flèche(poznávaje Simona, tiše ke Kleantovi). Co to znamená? Náš mistr Simon v hovoru s vaším otcem?
Kleant(tiše k La Flèche). Což ví, kdo já jsem? Tys mne přece neprozradil?
Simon(ku Kleantovi a La Flèche). A věru, jak pospícháte! Kdo vám řekl, že tady se sejdeme? (K Harpagonovi.) Já jim, pane, nevyzradil váš byt ani vaše jméno; však dle mého náhledu není to také právě žádné neštěstí, jsou to osoby diskrétní, a můžete se ihned s nimi na místě dohodnout.
Harpagon(překvapen). Cože?
Simon(ukazuje Kleanta). Zde ten pán to je, který si přeje vydlužiti si od vás oněch patnáct tisíc liber a o němž jsem mluvil.
Harpagon. Jak? Šibeničníku, k takovým hanebným prostředkům ty se utíkáš?
Kleant. Jakže, otče můj, vy se zabýváte tak podlým lichvařením?
(Simon uteče a La Flèche se ukryje.)
Výstup 3.
Harpagon, Kleant.
Harpagon. Ty tedy chceš mne přivésti na mizinu tak hroznými půjčkami?
Kleant. A vy se chcete obohacovati tak zločinnou lichvou?
Harpagon. A ty se opovažuješ po tom objeviti se ještě přede mnou?
Kleant. A vy se opovažujete po tom objeviti se ještě před lidmi?
Harpagon. A nestydíš se vrhati se střemhlav do takových prostopášností, jimž jdou v zápětí takové výlohy, a mrhati tak hanebně jmění s takým potem rodičů nastřádané?
Kleant. A vy se nerdíte, když znectíváte stav svůj takovými obchody, obětovati čest a dobrou pověst nenasytné touze hromadění tolarů k tolarům a obohacovati se nejhanebnějšími úskoky a podskoky, jaké kdy vynašli nejpověstnější lichváři?
Harpagon. Kliď se mi s očí, ničemo! Kliď se mi s očí!
Kleant. Kdo jest trestuhodnější dle vašeho zdání, kdo si opatřuje peníze, jež potřebuje, poctivě, neb ten, kdo krade peníze, jichž ani nepotřebuje!
Harpagon. Táhni, povídám, a nedopaluj mne. (Kleant odejde.) Věc ta mne celkem nemrzí, jest mi ale pokynem, abych bděl víc než jindy nad každým jeho krokem!
Výstup 4.
Frosina, Harpagon.
Frosina. Pane…
Harpagon. Počkejte trochu, vrátím se okamžitě. (K sobě.) Musím přece dohlédnouti na své peníze. (Odejde.) Výstup 5.
La Flèche, Frosina.
La Flèche (nevidí Frosinu). Toť je věru veselá historie! Musí někde míti pořádný sklad, starého haraburdí, zde přece není ani zbla z toho, co v jeho seznamu uvedeno.
Frosina . Aj, tos ty, můj dobrý La Flèche? Jak sem přicházíš?
La Flèche . Aj, hleďme, Frosina! Co ty tu chceš?
Frosina . Co? To co všady dělám; míchám se do všeho, posloužím každému, a těžím tak seč jsem ze svých malých