ruku, Harpagon vytáhne však pouze svůj šátek a dí:) Avšak buď ujištěn, že to nezapomenu!
Mistr Jakub (posměšně). Ruku líbám! (Odejde.)
Výstup 5.
Harpagon, Kleant.
Kleant. Otče, prosím vás za odpuštění, dal jsem se příliš unésti!
Harpagon. To nevadí!
Kleant. Ujišťuji vás, že je mi to velice líto!
Harpagon. A mne to nesmírně těší, že jsi zmoudřel!
Kleant. Jak jste dobrý, že tak brzy zapomínáte mé provinění.
Harpagon. Snadno zapomínáme provinění dětí svých, setrvají-li na cestě povinnosti!
Kleant. Jak, vy nevzpomínáte ani v nejmenším mých pošetilostí?
Harpagon. Donutil’s mne k tomu oddaností a úctou, k nimž jsi se navrátil!
Kleant. Ujišťuju vás, otče, že až do své smrti zachovám v srdci svém upomínku na dobrotu Vaši!
Harpagon. A já ti slibuju, že vše na světě ode mne dostaneš!
Kleant. Ach, otče, já již více nežádám, mně stačí, když jste mi dal Marianu.
Harpagon(trhne sebou). Jakže?
Kleant. Pravím, otče, že jsem s vámi spokojen, a že vidím vrchol vaší dobroty v tom, že mi dáváte Marianu!
Harpagon(trhne sebou). Kdo pak řekl, že ti dávám Marianu?
Kleant. Vy, otče!
Harpagon. Já?
Kleant. Ovšem!
Harpagon. Naopak, tys slíbil, že se jí odříkáš!
Kleant. Já že se odříkám?
Harpagon. Ano!
Kleant. Ani mne nenapadá.
Harpagon. Což jsi neslíbil, že se jí odříkáš?
Kleant. Naopak, chci ji víc než jindy.
Harpagon. Jakže, synu, ty opět začínáš?
Kleant. Nic mne nezviklá v mém úmyslu!
Harpagon. To se podíváme, ničemo!
Kleant. Dělejte, co se vám líbí!
Harpagon. Zakazuju ti přijít mi na oči.
Kleant. To se rozumí!
Harpagon. Já tě opustím!
Kleant. Opusťte!
Harpagon. Já se tě odříkám!
Kleant. Třebas!
Harpagon. Já tě vydědím!