otče můj, on mne s nasazením života zachránil před utopením, že jemu děkujete život dcery své…
Harpagon . To všecko nic neznamená! Měl tě nechat utopit se, než udělati to, co udělal!
Elisa . Otče, zapřisáhám vás pro lásku otcovskou!
Harpagon . Ne, nechci ničeho slyšet! Buď zjednán průchod spravedlnosti!
Mistr Jakub (stranou). Ty mi zaplatíš ten výprask!
Frosina (stranou). Toť podivná motanice!
Výstup 5.
Anselm, Harpagon, Elisa, Mariana, Frosina, Valer, Komisar, Mistr Jabub.
Anselm . Co pak se stalo panu Harpagonovi, jak je pobouřen?
Harpagon . Ach, pane Anselme, zde vidíte nejnešťastnějšího člověka pod sluncem. Na smlouvu, již chcete uzavříti, nelze v tomto zmatku ani pomysliti. Vraždí mne v mém jmění, v mé cti, a tu je ten zrádce, ten ničema, ten zločinec, který porušil nejsvětější práva, který se vetřel ke mně pod pláštěm sluhy, by mi ukradl mé peníze, aby mi svedl mou dceru!
Valer . Kdož myslí na vaše peníze, o nichž stále mluvíte?
Harpagon . Slíbili si navzájem manželství. Ta urážka týká se vás, pane Anselme, a na vás jest, abyste se opřel proti ní a nasadil všecky páky spravedlnosti a pomstil se za jeho drzost!
Anselm . Nebylo nikdy mým úmyslem zasnoubiti se násilím a vyhledáván nároku na srdce, které se již zadalo; však pro zájmy vaše chci zakročiti jak pro vlastní!
Harpagon . Zde pan komisař, řádný úředník, který neopomene ničeho, jak mne ujistil, co jeho úřad vyžaduje.
(Komisarovi ukazuje Valera) Doberte si ho pořádně. Vezměte jej do kleští, jak se sluší, a prozkoumejte záležitost do poslední nitky!
Valer . Nevím věru, jaký zločin můžete uvaliti na mne, když miluju vaši dceru, a jak mne můžete odsuzovati pro naše zasnoubení! Až se dozvíte, kdo já jsem…
Harpagon . Lary, fary! Svět je dnes přeplněný takovými švindléři, kteří těží z toho, že jich nikdo nezná, kteří vydávají se nestydatě za kteréhokoliv z prvních šlechtických rodin!
Valer . Vězte, že mám srdce příliš dobré, než abych se chlubil cizím peřím. Pane, celá Neapol může dosvědčiti můj původ!
Anselm . Jen se mějte na pozoru! Odvažujete se na víc než se domníváte a mluvíte před člověkem, který zná celou Neapol, který velmi lehce prohlédne až ke dnu celou vaši historku!
Valer (hrdě si klobouk narazí). Nebojím se pranic, a znáte-li Neapol, víte kdo byl don ThomasďAlburci!
Anselm . Ovšem, že vím, a málo lidí znalo jej jako já!
Harpagon . Já se starám čerta o Petra jako o Pavla. (V tom vidí dvě rozsvícené svíčky a rychle jednu zhasí.) Anselm . Nechte jej prosím, mluviti, uvidíme, co řekne!
Valer . Řeknu jen, že byl mým otcem!
Anselm . On?
Valer . Ano!
Anselm . Jděte, vy žertujete. Vymyslete si něco chytřejšího a nemyslete, že se touto přetvářkou zachráníte.
Valer . Mluvím jen čirou pravdu! Není pražádná lež a přetvářka, uvádím jen to, co mohu dokázati!
Anselm . Jakže? Vy se osmělujete vydávati za syna dona Thomasa ďAlburci?
Valer . Ovšem, že se osměluju, a jsem odhodlán hájiti tuto pravdu proti každému!
Anselm . Vaše smělost je neslýchaná! Vězte tedy a zastyďte se, že je tomu již šestnáct roků nejméně, co tento člověk, o němž mluvíte, zahynul s dětmi i ženou na moři, chtěje se zachrániti před krutým pronásledováním, poněvadž se súčastnil neapolského povstání, následkem kteréhož se množství urozených rodin z vlasti své