26

Valer . Ale mně se takové žerty nelíbí. (Bije ho.) Pamatujte si, že jste špatný vtipkář. (Odejde.) Mistr Jakub (sám). Mor do upřímnosti! To je špatné řemeslo! Ode dneška se jí vzdám a neřeknu již ani slova pravdy! Ještě můj pán, ten mi může již tak nějakou strčit – ale tento pan správce, však já se pomstím – půjde-li to!

Výstup 7.

Mariana, Frosina, Mistr Jakub.

Frosina. Mistře Jakube, jest váš pán doma?

Mistr Jakub. Je-li, vím to příliš dobře!

Frosina. Řekněte mu, prosím vás, že jsme tady.

Mistr Jakub. Vida, vida, jsme přece k něčemu! (Odejde.)

Výstup 8.

Mariana, Frosina.

Mariana. Je mi divně kolem srdce, Frosino. Mám-li pravdu vyznati, obávám se této schůzky velice.

Frosina. Ale proč, odkud váš nepokoj?

Mariana. Ach, vy se ptáte? Což nedovedete si představit úzkost osoby, která má za chvilku se octnout na skřipci?

Frosina. Nahlížím, že Harpagon není tím skřipcem, na němž by se vám sladce umíralo, a poznávám na vašem obličeji, že onen mladý zlatohlávek, o kterém jste mluvila, zase vám v hlavě straší!

Mariana. Ano. Nemohu se tomu ubrániti, Frosino, uctivé návštěvy jeho v domě našem, přiznám se vám, učinily na mne dojem.

Frosina. Víte-li, kdo jest on?

Mariana. To nevím. Vím pouze, že jest milování hodný a že kdybych mohla svobodně voliti, vyvolila bych ihned jej, a že roste hrůza před ženichem, jenž na mne čeká.

Frosina. Můj ty Bože! Všickni zlatohlávkové jsou příjemní, a umějí se zalichotit, ale z většiny jsou hladoví jak myši; lépe uděláte, vezmete-li si člověka staršího, ale hodně bohatého. Uznávám že největší rozkoš se starcem vás právě neočekává, a že již třeba přemoci trochu svou nechuť k takovému choti, však to dlouho trvati nebude; po smrti jeho pak si můžete vzíti mladého roztomilejšího, který to všecko napravil.

Mariana. Můj Bože, je to, Frosino, divná věc, když musíme, abysme dospěli k štěstí, čekati na smrt jiného a přáti si jí; však ona smrt nezachová se dle našich plánů!

Frosina. Vy žertujete! Vy si jej jinak nevezmete než s podmínkou, že brzy ovdovíte, a to bude jedním z článků svatební smlouvy. Byl by to hodný nestyda, aby neumřel za tři městce. Hle, tu přichází sám!

Mariana. Ah, Frosino, jaký to zjev!

Výstup 9.

Harpagon, Mariana, Frosina.

Harpagon (k Marianě). Nepozastavujte se, má spanilá, nad tím, že se objevuju před vámi s brejlemi. Vím, že vaše vnady jsou dosti každému zřejmy a samy sebou dost viditelny a že není třeba brejlí na ně, ale konečně brejlemi díváme se na hvězdy, a já tvrdím, že vy jste hvězda, ta nejkrásnější hvězda v říši hvězd. (Stranou k Frosině.) Frosino, ona neodpovídá a není právě vidět, že by měla radost z mého příchodu.

Frosina . To je tím, že jest ještě všecka překvapena, a pak děvčata se teď stydí vyznávati veřejně, co mají v srdci.

Harpagon (k Frosině). Máš pravdu! (K Marianě.) Hle, moje drahá, má dcera jde vás přivítat!

Výstup 10.

Předešlí a Elisa.