7

Kleant. Ó sestro, jest větší, než můžeš si představiti. Či lze něco ukrutnějšího viděti nad vypočítavou tu spořivost, nad tuto podivínskou vypráhlost, pod jejíž tíží hyneme? Ha, co nám je platno, že jsme zámožní, když domůžeme se teprve tenkráte jmění, až uplyne krásný věk mladosti a my ho nebudem moci užiti; a když teď na vlastní potřeby se musím zadlužovat na všech stranách, když nucen jsem s tebou hledati denně pomoc obchodníků, chci-li se jen trochu slušně ošatit? Odhodlal jsem se mluviti s tebou, bys mi pomohla vyzvěděti, co asi by otec smýšlel o poměru mém a bude-li se mi stavěti na odpor, jsem rozhodnut, odejít odsud s rozmilou dívkou tou a jinde s ní užívati štěstí, jež nám nebe udělí. Hledám a sháním všady k účelu tomu, kde bych si vydlužil peníze; a pakli tvůj poměr mému se podobá a pakli oběma otec v odpor se postaví, opustíme jej oba a osvobodíme se z jha tohoto tyranství, v němž nás mučí jeho nesnesitelná lakota.

Elisa. Věru, jeho vinou jest, že denně víc a víc pociťujeme ztrátu matky a že…

Kleant. Slyším jeho hlas. Vzdalme se trochu, bychom ukončili svá vzájemná vyznání; pak spojíme síly své k útoku na jeho zatvrzelost. (Odejdou.)

Výstup 3.

Harpagon, La Flèche.

Harpagon . Kliď se hned a bez odmluvy! Táhni odsud, zapřísáhlý darebo a šibeničníku!

La Flèche (stranou). Co jsem živ, neviděl jsem tak zlého člověka jako tento proklatý dědek, a já myslím, ten má jistě čerta v těle!

Harpagon . Co to huhláš mezi zuby?

La Flèche . Proč mne vyháníte?

Harpagon . A ty se ještě ptáš, lotře, po důvodech? Rychle, kliď se, než tě zabiju.

La Flèche . Co jsem vám udělal?

Harpagon . Tys udělal, že chci, abysi se klidil!

La Flèche . Můj pán, váš syn, nařídil mi, bych jej očekával.

Harpagon . Jdi jej očekávat na ulici a ne v mém domě, kde stále stojíš vztýčen jako na stráži vyzvídaje, co se kde šustne a využitkuješ všecko! Nechci míti stále kol sebe špehouna svého počínání a zrádce, jehož proklaté oči sledují každý krok můj, hltají vše, co je mým, a čenichají na všech stranách, kde co se dá ukradnout!

La Flèche . Rád bych věděl, jak vás někdo může okrásti? Což jste k okradení, když vše uzavíráte, a jste na stráži ve dne v noci?

Harpagon . Zavírám, co za dobré uznávám a stojím na stráži, jak se mi zlíbí. Což není stále dost špiclů okolo, kteří na vše pozor dávají? (Stranou.) Chvěji se, jestli jen nevypátral mé peníze? (Nahlas.) Či nerozkřikoval jsi po městě, že ukrývám doma peníze?

La Flèche . Vy máte schované peníze?

Harpagon . Ne, ničemo, to jsem neřek! (K sobě.) Já se vzteknu! (Nahlas.) Ptám se jen, jestli jsi v své zlomyslnosti podobné řeči neroztrušoval?

La Flèche . Hm, co mi po tom, máte-li peníze, nebo ne, to je mi pořád pět!

Harpagon (zvedá ruku, by jej poličkoval). Ty ještě rozumuješ? Vytáhám ti za uši, a tím ukončím tvé rozumování.

Kliď se odsud, naposled!

La Flèche . Nu dobrá, – já jdu!

Harpagon . Stůj! Neodnášíš mi ničeho?

La Flèche . Co bych vám mohl odnésti?

Harpagon . Pojď blíž, ať se přesvědčím; ukaž mi ruce!

La Flèche . Tak se podívejte!

Harpagon . A druhou ruku!