Kleant . To je k smíchu!
Mistr Jakub (ke Kleantovi). Jen zvolna, panáčku!
Harpagon . Tak nestydatě se mnou hovořit!
Mistr Jakub (k Harpagonovi). Milost, pane, milost!
Kleant . Já neupustím!
Mistr Jakub (ku Kleantovi). Jak, vy nepovolíte svému otci?
Harpagon . Nech mne!
Mistr Jakub (k Harpagonovi). Ale vždyť je to váš syn. – Ještě kdybych to byl já!
Harpagon . Rozsuď zde sám, mistře Jakube, a řekneš, že mám pravdu.
Mistr Jakub . Souhlasím! (Ke Kleantovi.) Vzdalte se na chvíli!
Harpagon . Miluju děvče, které chci sobě vzít, a ten šibeničník je tak drzý a miluje ji současně se mnou a chce si ji vzíti proti mým rozkazům!
Mistr Jakub . V tom chybuje.
Harpagon . Není to něco neslýchaného, syn chce závoditi s otcem! Neměl by z úcty již vzdáti se každého zasahování v moje city?
Mistr Jakub . Máte pravdu. Dovolte, já mu domluvím, a to hned. (Blíží se Kleantovi.) Kleant (k Jakubovi, který se k němu přiblížil). Budiž, máš-li býti soudcem mezi námi, přijímám to; mně je Petr jako Pavel, rád ti přenechám, mistře Jakube, náš spor k rozhodnutí.
Mistr Jakub . Tím velikou čest mi prokazujete.
Kleant . Jsem zamilován do dívky, která mne rovněž miluje a přijímá něžně mé vyznání lásky. Tu napadlo mému otci kaziti tento krásný poměr, žádá ji sám o ruku.
Mistr Jakub . V tom patrně chybuje!
Kleant . Nestydí se v stáří svém mysliti ještě na ženění! Sluší mu to býti ještě zamilovaným!Neměl by toto zaměstnání přenechati mladým lidem?
Mistr Jakub . Máte úplně pravdu. On jen žertuje. Dovolte, řeknu mu své mínění. (K Harpagonovi). Nu dobrá! Váš syn není tak umíněný, jak povídáte, a dá si již říci! Praví, že ví, jak úctou je vám povinen, že jen v prvním okamžiku se dal hněvem unésti a že se milerád podrobí vaší vůli, jen abyste s ním lépe zacházel, než posud, a dal mu za ženu jen trochu slušnou osobu, s níž by mohl býti spokojen!
Harpagon . Tak! Řekni mu, Jakube, že, co se toho týče, může jen nejlepší ode mne očekávati, a že mimo Mariany mu dávám úplnou volnost vyvoliti si kohokoliv dle libosti.
Mistr Jakub . Však já to spravím! (Ku Kleantovi.) Vždyť váš otec není tak nerozumný, jak se domýšlíte, pravil mi, že jen vaše řádění jej tak rozhněvalo, že chce jednat zcela dle vaší vůle, a že svolí ke všemu, co si přejete, jen když s ním budete něžně zacházeti a prokazovati mu budete úctu a oddanost, jíž syn otci povinnován jest.
Kleant . Ach Jakube, můžeš ho ujistit, že jestli mně Marianu dá, budu tím nejoddanějším synem pod sluncem, že vždy ve všem dle jeho vůle se budu říditi!
Mistr Jakub (k Harpagonovi). Ujednáno; je srozuměn s vašimi návrhy!
Harpagon . Pak se daří všecko výborně!
Mistr Jakub (ke Kleantovi). Ujednáno; je spokojen vašimi sliby.
Kleant . Buď Bůh pochválen!
Mistr Jakub . Pánové, račte se nyní jen smluvit, souhlasíte ve všem; hádaliť jste se dříve jen z nedorozumění.
Kleant . Můj dobrý Jakube, budu ti vděčen po celý život!
Mistr Jakub . Nemáte zač, pane!
Harpagon (k Jakubovi). Udělal jsi mi radost, Jakube, a to zasluhuje odměny! (Hledá v kapsách, Jakub nastavuje