28

slečno, zváti vás svou, bylo by v očích mých největší štěstí, k němuž směřuje moje ctižádost! Vše jsem hotov podniknouti pro tak vzácnou kořist a překážky nejmocnější…

Harpagon. Jen pomalu, pomalu, synu!

Kleant. Toť zdvořilost, již slečně za vás prokazuju.

Harpagon. Mám také jazyk a nepotřebuju takového tlumočníka, jakým jsi ty! Hej – nějaké židle sem! (Brindavoine vejde.)

Frosina. Bude nejlíp, půjdeme-li ihned na trh, abysme se brzy navrátili a měli dost času k zábavě.

Harpagon(k Brindavoinovi). Dej tedy zapřáhnout! (Brindavoine odejde.) Výstup 12.

Harpagon, Mariana, Elisa, Kleant, Valer, Frosina.

Harpagon (k Marianě). Prosím, abyste prominula, nejspanilejší, že jsem zapomněl pozvati vás před odjezdem na malé občerstvení!

Kleant . Pomýšlel jsem na to, otče, a dal jsem přinésti vaším jménem několik mis čínských oranžů, citronů a zadělávaného ovoce!

Harpagon (tiše k Valerovi). Valere!

Valer (tiše k Harpagonovi). On se zbláznil!

Kleant . Zdá se vám snad, otče, že toho bude málo? Slečna již odpustí.

Mariana . Ale to bylo zbytečné!

Kleant . Viděla jste kdy, slečno, krásnější diamant, než jaký má můj otec na prstě?

Mariana . Opravdu, září neobyčejně.

Kleant (stáhne otci prsten a dá jej Marii). Podívejte se naň z blízka!

Kleant (postaví se před Marii, která chce prsten vrátit). Ne, slečno, jest nyní v rukou příliš krásných, toť dar mého otce!

Harpagon . Dar?

Kleant . Není-li pravda, otče, že si přejete, by jej slečna přijala z lásky k vám?

Harpagon (tiše ke Kleantovi). Co to tropíš?

Kleant (k Marianě). Dává mi znamení, byste jej přijala.

Mariana . Ne, nechci!

Kleant . Žertujete? On přece nepomýšlí na to, bráti jej zpět!

Harpagon (k sobě). Já se vzteknu!

Mariana . To by bylo…

Kleant (stále brání, aby diamant nemohla vrátit). Ne, pravím vám, že by to bylo urážkou!

Mariana . Ale prosím!

Kleant. Ani slova…

Harpagon (k sobě). Mor do něho!

Kleant . Hleďte, váš odpor jej dráždil.

Harpagon (tiše ke Kleantovi). Darebo!

Kleant (k Marianě). Vidíte, jak si zoufá!

Harpagon (stranou hroze Kleantovi). Zrádče!

Kleant . To není otče mou vinou! Dělám, co mohu, aby slečna prsten si podržela; ona však si umínila a nechce!