hřebet = hřbet aneb záda; vezmu tě na záda = vezmu tě na hřebet.
Vršky, vrchy = kopečky, kopce;
mhla, mze = mlha, mlze;
škála = skála;
silnce = silnice;
stoka = potok;
starka je rameno potoka neb řeky, které si mlynář na mlejn žene;
nechčestí = neštěstí;
spála = šarlat (Scharlach);
hlíza* = boule (* to jest, když si udělá sám člověk uhozením);
bůle* = též boule (* která se sama sebou udělala);
trolení = suché lámání (v oudech); také říkala v Náchodsku místo píchání pškcínt; pškát.
lože = postel;
líce* = tváře (* skloňují: líce, lícata);
slunce* = slunce (* takto skloňují: slunce, sluncete, -ti);
dom* = dum, (* volají: pote dym, dem);
sence = sednice, ve dvořích taková velká sednice, kde se schází čeleď, jmenuje se ratejna; stunce = studnice;
lajce = též lajce (místo lavice);
srub* = komora (* při sednici);
sklep = opět komora (Gewffibe);
loch* je = sklep (* to je podzemní; též v Polné řeknou loch); padák dvéře (Fallthüre); ponebí = půda (Obere Boden);
vorbička = klika (Klinke bei der Thür);
krb = ohniště (v Domažlicku ještě málo vědí o plotnách, zvlášť sedlák);
sudeň = police;
misník = polička (co jsou talíře);
halnzéř = almara;
vokno = vokno (okno);
hřeb řebík;
dejm* = kouř (kouří se) (* dejmuje se);
vrchlice buclák, v Polné krajáč (nádoba na mléko);
dižka = dižka neb dojačka; v Polné hrotek, dřevěná nádoba, do které se dojí mléko.
vokřín = mísa dřevěná;
košinky = vošatka (to jsou na chleba ošatky);
kůl = koš;
růry = trouby;
řešeto = sejto (Sieb);
cejtl = kružadlo na zelí (se krouží zelí a v Domaž. se cejtluje);