Dopis, který jsem posledně od vašnosti obdržela, velice mne potěšil, za jedno, že jste, Vašnosti, spokojen byl s mým malým příspěvkem, a za druhé, že ráčil jste mi slíbit, povědít mi původ Buláků. Velmi povděčna byla bych této zprávě; nedávno, když v Praze jsem byla a několik večerů s panem Hodžou u pana Dr. Staňka strávila, těšilo ho velmi, když jsem mu o těch horácích vypravovala. Soudil, že pocházejí z Tater; zdali i Vašnosti s míněním tím srovnávat se budete, ráda uslyším. Zde podávám tedy přislíbené pojmenování všelijakých věcí, jak je Chodováci užívají. Mnohá slova užívají se i v jiných krajích v Čechách, ale proto přece zde je podávám, abyste ouplnou známost o jejich mluvě měl.
Člověk nejisté, nestejné povahy je vratký, příjemné děvče je libné, která všude zůstane, je pobuda, která nemá všech pět pohromadě, je pošetilá, bláznová. Kdo opravdu blázen je, řeknou: myšlénky mu spadly, v hlavě se mu popudilo. Kdo má povahu kam vítr, tam plášť, dostane jméno pudivítr. Češka, učitelka a horačka neřekne se, nýbrž Čechyně, učitelkyně, horákyně, naše, vaše prodlouží se v náše, váše; pláče naopak zkrátí se v plače, umyl