oznámit s kazatelny ženicha a nevěstu.
nadít do jahly niť; nadívat korále [na] kalounek. –rozžehnout světlo.
kálat dříví (štípat).
chapnout chytit.
strápat střádat. –
škrejpat stříkat.
rozvalilo se(dřevěné nádobí rozsušilo).
spolčata dvojčátka.
šírání, šíré se – soumrak, súmračí se, smráká.
hejtu – návštěva, tolik co na táčky(v práci).
dychánky, na dychánky, na hrátky (přijít bez práce, jen si tak sedět a povídat).
hyn, hyndle, „hyn tam na vrchu“, „hyn tam sednite na lajc“ (hen).
vně venku. „Jdite vně, děti!
chutě rychle, (slov. chytro,) „chutě chvátej, hať se záhy vrátíš.“
dobývat brambory. –
dynovat prosit, žadonit. Dynovačka o velkonocích. červené vejce velkonoce.
Zelené svátky – na Ducha – Svatodušní.
srostlíky dva hrnčíky pospol, v nichž nosí na pole jíst.
pšano jáhly.
houdek houslista (dudák s dudama).
náton silného kus peně, co se na něm dříví kálá.
mejtíště jahod – kde je vymýtěný les a hodně jich roste.
paskoné konopí [samičí] matiční; semenec – konopí samčí.
veselý kostel –„V Praze je mnoho veselých kostelů“ (pěkných – skvostných).
Veselá Hora. Tak se jmenovával, jak staří povídají, vrch nad Domažlici, kde nyní kostelík sv. Vavřince, od něhož i
[sáry.]* vrch jméno má. Je to pěkný vrch při samém lese Rmútu – a býval jindy ovšem také lesem porostlý, nyní je ale [oset]* zorán. Veselá Hora jmenuje se ještě i v staré památné knize, a lidé si povídají i to, že tam býval za starodávna pohanský chrám, co nyní kostel sv. Vavřince. Když je tam pouť [a i jiné dni za leto]* scházejí se tam lidé z města i okolí, [prodávají tam...]* na pouť, a odpoledne se pak v blízké hospodě slaví tancem, zpěvem, jídlem i pitím. Také jiné dni v letě se tam městská mládež scházívá k zábavě.
čtyrmecitma: Každý den odpoledne ve čtyry hodiny zvoní se „čtyrmecitma“. Když chtějí děti na matkách svačinu, odbývají je obyčejně: „Ještě ani nezvonilo čtyrmecitma“ (24 ?).
Domácí nemoc, Heimweh. Na tu v okolí tom tuze věří, a říká se, že od ní není pomoci, „jestli člověk hned domů se nevrátí.“ –
Voračky(viz Karla v Perlích).
Panny Marie Prsa (Oser Plikkelstein) vyhlíží od Domažlic jako ženská ňádra.
Škarman vrch hned u Domažlic.
Černý Les. – Les k Bavorům se táhnoucí.
Čerchov je v něm [z] nejvyšší hřbet od strany Domažlic nad Klenčí k Hohe Bogen se táhnoucí.
Kámen vrch v tamějších lesích zarostlý lesem, ale nahoře je kus čistiny skalnaté, tam je balvan plochý a pěkná vyhlídka odtamtud. Jiný vršek nablízku jmenuje se „Zámek“, (povídá se v pověsti jedné o něm) a tam jedna osamotnělá veliká borovice, kterou prej žádný podtít nesmí. – Tam kdys prý ten zámek stával. Nedaleko jeho je