Program byl následující:
První oddělení :
1. Ouvertura: „Il Pirata“ od Belliniho, 2. „Grande Fantaisie“ od Thalberga Op. 42., přednášena od p. koncertisty, 3.
„Karneval benátský“ od Ernsta, přednášen od Jindř. Deahny. 4. „Flieg“ Vogel, fliege!“ od Villmersa, přednášeno od p. koncertisty.
Druhé oddělení:
1. Ouvertura: „Linda z Chamaunix“, od Donnizettiho. 2. „La Campanella“ od Tauberta, přednášeno od koncertisty.
3. Arie z „Lindy“, zpívána od slečny Blkterbauerové. 4. „Duo Concertanto“, od Kallivody, přednášeno od p. A.
Sartora a Jindř. Deahny.
Pan Sartor, hudební domácí učitel p. Deahny, řídil orkestr a hned při první ouvertuře bylo slyšet, jakou práci si dal, by obecenstvo uspokojil. Ouvertura dohřměla a pan Florian zasedl k fortepianu. Již v Praze při svých studiích pilně se cvičil na tom nástroji, a teprv přijda domů s předsevzetím zcela svému umění se oddat, s neunavenou vytrvalostí a pilností se dokonali! Že mistr je, slyšeli jsme hned při první fantaisie, kterou s neobyčejnou lehkostí a čistotou. přednášel. Neumí-li hudebník do nástroje duši vdechnout, není-li prodchnut živoucí láskou k umění, je všední šumař, a chladná zůstane mysl posluchačů. To se nám však nestalo. Pan koncertista dojal srdce naše jemnou hrou, mysl obdivem naplnil při těžkých pasážích, nad kterými docela zvítězil a krasocitu lahodil čistým ušlechtilým přednášením, dokázal, že umí do toho bezdušného nástroje duši vdechnout. Když koncertista dohrál, vystoupil Jindř. Deahna, ten pěknotvárný mladičký umělec; položil své housle, které z celé duše miluje, na rameno, počal hrát a zdálo se nám brzy, jako by nás na vinách houpající víly ladným zpěvem k sobě lákaly, a duše se roztoužila sladkou blahostí. Brzy jsme zase viděli hejna rozpustilých diblíků, kteří se v hravé rozkoši kochají, a srdce se nám veselostí rozesmálo.
Bude-li pan Deahna tak pokračovat, bude se moct brzy slavným umělcům našeho věku po boku postavit. Vý-
borné bylo dueto, které pan Sartor, též dokonalý hudebník, s mladým Deahnou přednášel a jež celý orkestr provázel. S radostí bych dodala, že i slečna Blätterbauerova výborně zpívala, ale to mi není možná; její hlas je pěkný a v dobré škole bude moct v dospělejších letech i plným a krásným se stát, ale posud je tuze mladá a hlas její není vyvinut ani vzdělán tak dalece, aby se v tak těžké arii slyšet dala. Kdyby se byla pro ni nějaká jednoduchá něžná píseň zvolila, jistě by pochvaly byla došla. Potlesku nebylo konce, a když „La Campanella“
dozněla, ozýval se sál samým „výborně a brávo“, a pan koncertista byl tak laskav a kus nám opakoval.
Kposledu dostal se škodlivý šotek mezi muzikanty a tropil šašky. Flétistovi odňal dechu, že nevystačil na poslední notu, a houslistům ukradl několik notiček a hodil je pod pult, zrovna jako by nechtěl, abychom se krásy příliš nabažili. Avšak proto přece panu koncertistovi, jakož i pánům Sartorovi a Deahnovi, kteří oba zpřátelska k panu Florianu přispívali, díkem povinováni jsme za příjemné hodiny, které nám způsobili, a přejeme panu Florianu, kamkoli se na cestu vydá, aby všude s takovou pochvalou přijat byl, jako zde. Jen ať nezapomene, že i jako umělec Čechem býti může a má.
Bož. Němcová
Z DOMAŽLIC
(1)
„Pověz mi, s kým zacházíš a já ti povím, kdo jsi,“ praví se o člověku; ta průpověď by mohla platit i o celém obyvatelstvu. „Povězte mi, s čím se bavíte, a já vám povím, jací jste.“ – V kterém městě jsou vyšší zábavy oblíbeny, může se s jistotou o něm soudit, že chová vzdělané obecenstvo, které se nestará jen o tělo, ale i o duši.
Těší mne tedy, že mohu takovou potěšitelnou zprávu i o zdejším městě podat. Na sv. Štěpána byla od čtenářské společnosti hudebno-deklamatorní akademie dávána; od - leta to již druhá. První byla na sv. Václava držána, a že našla zábava taková obliby, uspořádala se druhá. Nejdříve se zpíval Jelenův čtverozpěv „O vítej nám“, nato čtla paní N. Tylovu deklamovánku „Slze vlastenek“, p. P. zpíval „Touha“ od Jelena a p. Šnábel „Na vlast“ od Boieldieu’ho; potom následovaly variace na thému z Normy od Hüntena, přednášeny na fortepiano od sleč.
Blütterbauerové, píseň „Doorávám, dokonávám“ od Škroupa, zpívaná od p. P. a „Hněv“ od p. Šnábla. Kposledu četl p. P. „Staří mudrcové, noví blázni“, a zpívalo se „Vše jen ku chvále“. Nejvíce obliby došly písně „Doorávám, dokonávám“ a „Hněv“, kterouž poslední p. Šnábel velmi zdařile přednášel. Obě se musely opakovat; oblíbenému skladateli obou čtení se dostalo hojného potlesku. Všickni se přičinili, seč byli, by obecenstvu příjemný večer způsobili, což se jim také až na někoho podařilo, jemuž se lépe pimprlová komedie líbí než vyšší zábava. Avšak ani hana ani chvála od toho pána vyřčena není tak důležitou, aby v něčem rozhodla. – Přes rok, co tu čtenářská společnost založena (jak již v Novinách o ní povědíno), a vždy se větší a zlepšuje, jen to by bylo k přání, aby se