80

Dítě, když se začíná budit a spaní již má dost, zpívá se mu :

Děťátko malé,

jak jsi ospalé!

Ptáčkové již dávno vstali,

modlitbičky pozpívali –

a ty ještě spíš

nic se nestydíš?

Aneb:

Děťátko malé,

jak jsi ospalé!

Já kravičky podojila,

kašičku ti uvařila –

a ty spíš?

Vstávej již!

MATKA HRAJÍC S DĚCKEM

Když děcko na peřince se provaluje, hraje s ním také matka, mluvíc a činíc takto:

(Hladí děcku čelo, řkouc): „Tuto jest oltáříček.“ (Zakryje mu rukou jemně očka): „To jsou světýlka.“ (Hladí mu líčka): „Zde jsou polštáříčky.“

(Pohybuje mu volně nosíčkem): „To jest zvoneček –cilink, cink, cilink, cink!“

(Vládne mu ouškama): „Zde jsou ministranti.“ (Ukazuje na ústa, zoubky a jazýček): „Tuto jest kaplička, v ní lidičky a pán páteřík.“

(Rukama přejede celý trup): „A zde jsou varhánky, tu se měchy natahují,“ (přitom mírně popotahuje za ručičky a nožičky) – „a zde se hraje,“ (při čemž zlehounka děcko na prsíčkách a pod bradičkou prsty polektá, až se směje a slovem „etě“ k opakování hry pobízí).

HRY

HRA NA UBOHÉHO VOJÁČKA

(Z okolí domažlického)

Když se husopasky a husopasové na pastvině sejdou, bývá tam veselo. Zpívají, jak umějí, povídají si pohádky a nejraději hrají si na slunéčko, na vodního mužíka, na prstének a na ubohého vojáka. Tato poslední hra jest takováto:

Děvčata udělají kolo, chlapec, který dělá ubohého vojáka, postaví se uprostřed jich a začne zpívat: Já jsem chlapec z Polské,

dobře mi jde execírka;

já jsem chlapec z Polské,

dobře mi to jde.

Psali o mne kútští páni,

že oni mne odchovají,

že musím na vojnu,

že musím za ně.

Děvčata opakují poslední řádky, držíce se za ruce a kolem chlapce se točíce. Nato si chlapec jedno z děvčat vezme za ruku a začne zpívat dále: