48

KRÁLOVNA:

Seht, seht, ihr Ritter und Herr,

Das grausam’ Tier tritt schon her.

Drak se blíží, chce princeznu polknouti. Rytíř přiskočí, bodne ho do tlamy a roztrhne tím měchýř s krví, v tlamě ukrytý. Pak skočí s koně, sekne ho několikrát do hlavy a konečně vystřelí z pistole, drak se svalí. Vrátiv se, rytíř k princezně vítězoslavně praví:

Freud, Freud, ihr kanigliche Tochter mein,

Jetzt kannt ihr frisch und frčhlich sein,

Dem Drachen hab’ ich geben sein Rest,

Weil er die Stadt hat lang gepresst.

Princezna mu děkuje:

Ach, edler, treuer Rittersheld,

Weil er den Drachen hat angefdllt,

Zu seinem Degen und Ritterglanz

Verehr’ ich ihm ein schan Ehrenkranz.

Princezna sestoupí s lešení, přiváže mu věnec na ruku a praví:

Der Herr Vater und Frau Mutter werden kommen sogleich

Und werden uns geben das halbe Kanigreich.

Panoši obstoupí párek, který se ubírá do hospody. Pije se a jí se, až se víc nemůže.

V blízkém městě českém, kdež se obyčejně na poslední masopustní dni čili ostatky velké průvody maškarní pro-vozují, rádi byli by chasníci věděli, z čeho ta zlá saň dělána a jak se pohybuje, by takovýto průvod zříditi si mohli.

Nemohli se však ničehož u Bavoráků dopátrati o tom, neboť si tito na slavnosti té mnoho zakládají jako na zvláštní přednosti, a také snad na tom umění utvořiti tak krásnou zlou saň. Obyčejně přichází na ten „Drachen-fest“ množství lidu z Čech, dílem na podívanou, více však kvůli dobrému bavorskému. I umínili si ti čeští jonáci také si tam zajít a po dobrém nebo po zlém saň jak náleží si prohlídnout. Když slavnost počala, hleděli protlačit se skrze dav lidu a přijít co nejblíže k draku; ale lidé, a hlavně stráž, tlačili je zase nazpět a zle reptali na dotíravé Čechy; ti si ale z toho pranic nedělali. Náhle jeden z nich, nevelké a štíhlé postavy, prosmykl se skrze lid jako ouhoř až k samotnému draku. Lidé jím strkali, stráž se naň sápala, a málem byla by povstala rvačka mezi Čechy tam přišlými a Němci: tu naštěstí podařilo se ostatním mladíkům dokázati Němcům, že ten hoch je blázen.

Pitomý pohled mladíka, jeho pitvorné, divné posuňky dotvrzovaly jejich vyřknutí; Němci se umírnili, nechali blázna být, a slavnost se konala dále. Ten ale prohlídl si bystrým okem všecko jak náleží, a v chvíli přenáramné tlačenice, kde se musel průvod zastavit, strčil hlavu i dovnitř. Viděl tam dva ramenaté Bavoráky, kteří tu celou mašinu plátěnou nesli; neměl však kdy lépe si to prohlídnouti, neboť mu jeden z nich dal notný štulec. Ale on si z toho mnoho nedělal, jen když cíle svého došel; v hospodě s druhými se Němcům vysmál. – V masopustě provozovali hoši celou tu slavnost co maškarádu, a zlá saň vypadla tak mistrovsky, že Bavoři jaktěživi takovou ani neviděli. Byla jako živá a houfy chasy běhaly za ní s jásáním. Když se to ale Němci dověděli, velice se na to mrzeli, že si Češi z posvátné jim slavnosti ustrojili masopustní žert, a hrozili, že jim vypráskají, jestli se tam který při slavnosti ukáže. Ale zůstalo, jak vím, při pouhé hrozbě. –

DĚTSKÉ HRY

(Obrázek z dětského života na venkově)

Na venkově, jak známo, nemohou se lidé s dětmi tak obírat, jak to u zámožnějších měšťanů a pánů způsob. Tu není chův, guvernantek a informátorů, kteří by je oblékali, pozor na ně dávali, s nimi hráli a v mravech a způsobech je cvičili. V zimě ještě zbude rodičům tolik času, aby se na ně ohlíželi, jak ale nastane práce v polích, tu se odevzdají starším dětem mladší na starost, přitom musejí buď stavení, buď dobytek hlídat; proto však jim přece zůstane dost chvíle k zábavám, které si mohou zřídit, jak samy chtějí. Hry jejich neřídí nikdo, jednomu napadne to, druhému ono, a tak hrajou rok od roku ony dávné, obvyklé liry, jež hrávali již praotcové jejich a jež se vždy mladší děti od starších naučí – leč jestli se v důvtipné hlavě nová hra zrodí. Těch drahých, skvostných a