fjertoch = zástěra;
škorně = dřevěnky;
plena =loktuška (Kopftuch);
vrkoče (pletánky) = rulíky (to jest z vlasů);
spolčata = dvojčata;
skadlen (to jest význam = přádeno, přádenko; pro malé předénko; je-li větší, řeknou podvazek); kopa je = pásmo.
Slovo štuka v D. neznají. V N. počítá se příze na štuky = čtyry přadena obnáší štuka a dle toho poznává se i plátno, to jest mnoho-li štuk se dá. V Domažlicích řekne:
To je tolika a tolikakopové. Osmnáct = zo kop na loket, aneb méně.
Domažl.: Náchod:
náčinek (chleba) skrojek = slípek;
čepenička preclíky,
rozpičky hnětanky kdolky,
suchary cviboky (Zwieback),
huspenina sulz = rosol;
calty vánočky, pletenice; v Polné ceplíky,
neomitky = koláče, které se při svatbách rozdávají a snad od toho se tak jmenují, že jsou na holé peci pečené a neometené;
máslo = v N. šmolc, to jest převařené; v P. též máslo; putr = naopak: v N. je máslo, to jest čerstvé; v P. též putr; pfunt = v N. libra, v P. též pfunt;
vjerdunk = v 11/4, libry, v P. též vjerdunk.
V D. i v P. neřeknou ale 2 vjerdunky, nýbrž V, pfuntu a zase 3 vjerdunky;
kocmoud = bramborová kaše, Němci řeknou Totsch;
mladáhus = v N. kaldoun, v P. drobečky;
tahus = ta husa;
Bošek (je pouze tělo husí bez kaldounu);
vospence, když se vyráží peří, aneb jak se řekne při člověku, když je zima, že má husí kůži; kotejše = v N. pápěrky, když se spodní část péra zdére;
lichva = drůbež;
husopaska = pasačka;
husobitka, která obyčejně v městě husí bije a prodává;
křešně aneb sladké višně = N. třešně;
vlaské křešně nazývají amarele;
tuřin je velká bílá řepa; a v N. jmenují obojí malou a velkou řípu;
řeřáb = jeřáb;
řimpuchy = zkažené švestky = bachoře, které opadají;
slívy = blumy; v Polné dalmazinky říkají kulatým velkým polo modro, polo rudočerveným slívám; modráčky =