Na volání chodí chlapec k děvce v sobotu večer ke komoře k okénku.
Vně tolik co venku;
bul říkají ti staří Chodováci na horách. – Já jsu bul, aneb bjel;
strachno místo strašno.
Vete místo viďte? (gelt?);
pote místo pojďte; bedle místo vedle;
chapne = chytne. „Záhy sedněte na kůň a cválejte k městu,“ řekl by Domažličan. Také užívají vůbec slovo hyn; k. p.: sedněte hyn za stůl = hyn na vršku. I slova bohda všude se užívá: bohda zítra se shledáme.
Chutě = rychle;
záhy = brzy.
V Náchodsku širokéy s čárkou nikdy co y, nýbrž vždy ej se vysloví, a tak po celých Čechách, nejen tam: zejtra, umejt, mejdlo atd.
Sedm také se všude vyslovuje sedum;
také se nikde, jak dalece mi známo, nevysloví čistě: okno, oheň, osm, osel; vždy se v předkládá. V Náchodsku (a po celých těch Krkonošských horách se stejným nářečím mluví) také neřeknou bratrovi, jen bratroi.
Klebeta místo kleveta mnoho se říká v Boleslavsku; obá dvá též nazvíce;
tvarůžky sem tam, nejvíce homolky, sejrky;
sněh, větr leckde je slyšet;
tého, jedného okolo Polné;
muší = musí v Domažlicku i v okolí pražském a Boleslavsku. Akusativ se však skoro ve všech krajích dobře užívá: Viděli jsme sedláky, tovaryše atd. Tak i přídavná jména v prvním pádu: hluší sedláci; ovšem ne v městech, nebo to vůbec řeč pokaženější. – Dobře řekne Domažličan: Děti se modlí, šaty šumí, chlapci se honí; ale také řekne: Oni to ví, místo: vědí, a také: oni jí, místo jedí.
V okolí chlumeckém (v Jičínském kraji) sedlák nevyslovuje měkké ě, k. p.: mesto místo město, vertel, pet, a pobehnetešinkou k mestu (pěšinkou).
Vůbec také panuje v Čechách zvyk, když chce sedlák poctít někoho, oslovuje ho jako třetí osobu množ. počtu: Kdybyste, pane, byli doma. Nejsú hurozený pán dym? Místo v eu, au mnoho se v Čechách užívá, ale naskrz v Krkonoších; k. p.: kreu; políuka (krev, polívka); lauka, douka = děvka, lávka.
V Domažlicích jmenují Marii Manka, v Náchodsku Manča, Mářa. Kateřina Káčě, Káči, v N. krátce Kačka. Anna Hanna, Hančé, v N. nejraději Anka, Anče. Oblíbená jména jsou
V Domaž.: V Náchodsku:
Hanná = Anna, Anka, Anče, Ančka,
Markyta = Markéta Bára = Baruška, Barča,
Barča = Barbora, Terka = Tereza,
Káčí = Kateřina, Manča, Mařena, Mařka,
Manka = Marie, Kačka = Kačena,
Bětka Bětuška, Alžběta.
Madla = Madlena, aneb Mářa,
Francka = Francla,
Tonka = Tonička.
Z mužských: