54

fjertoch = zástěra;

škorně = dřevěnky;

plena =loktuška (Kopftuch);

vrkoče (pletánky) = rulíky (to jest z vlasů);

spolčata = dvojčata;

skadlen (to jest význam = přádeno, přádenko; pro malé předénko; je-li větší, řeknou podvazek); kopa je = pásmo.

Slovo štuka v D. neznají. V N. počítá se příze na štuky = čtyry přadena obnáší štuka a dle toho poznává se i plátno, to jest mnoho-li štuk se dá. V Domažlicích řekne:

To je tolika a tolikakopové. Osmnáct = zo kop na loket, aneb méně.

Domažl.: Náchod:

náčinek (chleba) skrojek = slípek;

čepenička preclíky,

rozpičky hnětanky kdolky,

suchary cviboky (Zwieback),

huspenina sulz = rosol;

calty vánočky, pletenice; v Polné ceplíky,

neomitky = koláče, které se při svatbách rozdávají a snad od toho se tak jmenují, že jsou na holé peci pečené a neometené;

máslo = v N. šmolc, to jest převařené; v P. též máslo; putr = naopak: v N. je máslo, to jest čerstvé; v P. též putr; pfunt = v N. libra, v P. též pfunt;

vjerdunk = v 11/4, libry, v P. též vjerdunk.

V D. i v P. neřeknou ale 2 vjerdunky, nýbrž V, pfuntu a zase 3 vjerdunky;

kocmoud = bramborová kaše, Němci řeknou Totsch;

mladáhus = v N. kaldoun, v P. drobečky;

tahus = ta husa;

Bošek (je pouze tělo husí bez kaldounu);

vospence, když se vyráží peří, aneb jak se řekne při člověku, když je zima, že má husí kůži; kotejše = v N. pápěrky, když se spodní část péra zdére;

lichva = drůbež;

husopaska = pasačka;

husobitka, která obyčejně v městě husí bije a prodává;

křešně aneb sladké višně = N. třešně;

vlaské křešně nazývají amarele;

tuřin je velká bílá řepa; a v N. jmenují obojí malou a velkou řípu;

řeřáb = jeřáb;

řimpuchy = zkažené švestky = bachoře, které opadají;

slívy = blumy; v Polné dalmazinky říkají kulatým velkým polo modro, polo rudočerveným slívám; modráčky =