Neplač, sestro (máti), pro mne,
že já jsem na vojně,
neplač, sestro (máti),
pro mne, že já jsem voják.
Já voják na voze
mám pouta na noze,
musím mašírovat
ku Praze.
Zase opakují se poslední řádky; chlapec pak se všemi jednou kolem zatancuje, a tak se hra skončí buď hned, aneb až se všickni chlapci jeden po druhém vystřídají.
HRA NA VODNÍKA
(Z okolí domažlického)
Děti ustanoví si, kde má být voda a kde břeh, a nyní se doprostřed vody, jako na kámen, posadí hastrman a dělá, jako by něco spravoval (záplatoval). Několik děvčat přijde k vodě, a vezmouce si bílé šátky do rukou, ptají se hastrmana: „Hastrmane, tatrmane, dovolíš nám plénky prát?“ — „Dovolím,“ zahuhňá hastrman, „ale nesplašte mi moje rybičky, jak mi rybičky splašíte, jedna z vás má budete.“ — Děvčata postaví se vedle sebe, a shýbnouce se dělají, jako by praly, při čemž říkají: „Peru, peru plénky, na ty bílé vínky; peru, peru košile, na ty boží neděle; peru, peru šátky, na zelené svátky.“ — Najednou, jako by viděly před sebou rybičky, vykřiknou: „Rybičky, zlaté rybičky!“ — a začnou po nich hmatat, tu ale hastrman vyskočí a huhňá: „Jedna z vás je má“ — a chce jednu chytit. Děvčata ale se pustí do útěku, až jsou kus od břehu, kde přestává hastrmanovo právo. Tu se popadnou za ruce, a točíce se dokola, posmívají se hastrmanovi:
Hastrmane, tatrmane!
dej kůži na buben;
budeme ti bubnovati,
až vyjdeš z vody ven.
Rybičky, rybičky (běličky)!
HRA NA VLČKA
(Z okolí domažlického)
Na louce je buď roští aneb něco jiného, za čím vlk číhá. Děti sednou a sedí, jako by o ničem nevěděly, a zpívají: Žiju, žiju na vlčkově louce,
vlček není doma,
šel do Chodova
pro čtyry ovce,
pro pátého berana
železnýma rohama.
Po posledních slovech vyloudil se již vlček ven a začíná honit; koho dohoní, ten musí být vlkem.
HRA NA PASAČKU
Jedno děvče je pasačkou, z chlapců jeden zase vlčkem a jeden pejskem, ostatní jsou ovečky. – Vlk jde se schovat (jako) do lesa, ovečky se (jako) pasou, pes chodí při pasačce a pasačka, točíc proutkem, obchází stádo a zpívá: Naše paní říkávala,
abych dobře pásávala;
a já pásat nebudu,
raději odtud pryč půjdu.
Sama jídá fíky, raky,