51

dočkejte, až se najíme my,“ zní odpověď shůry. – Po chvíli, když děvčata opět tváře toužebně vzhůru zdvihají a zástěrky nastavují, zašumí to mezi větvemi a hrstě třešní padnou jim přímo na nos, až se jim v očích začerní.

Chlapci se nahoře smějou a děvčata dole bručí a sbírají třešně po trávě. Po druhé bývají ostražitější. – Ani když pršky je na pastvě překvapí, není jim zle o zábavu; krov se vždy nějaký najde, a schouleni při sobě dávají si hádky nebo si povídají pohádky, posílají si truhlice, hrajou na „sula, Zicha“, a když nic už nevědí, dívají se, jak hezky ten dešť padá, smějou se husám, jak se po očku vzhůru dívají a jak dlouho vydrží na jedné noze stát.

Některý to hned také zkouší, ale nepodaří se mu to. – Po dešti mohou se pak dělat na struhách mlejnky aneb hatě stavět.

Přijde večer; děvčata seženou každá svoje husky do hromádek, chlapci svolají stádo a jde se pomalu domů. –

“Dej mi jahody (dej mi také pár oříšků)!“ – prosí ty, co byly doma, jestli vidí, že ten neb onen cos takového si přináší. „Vždyť je to pro vás,“ řeknou někteří a dají, co přinesli, ale u mnohých se již z mládí pozná, že nebudou od nich psi s koláčkami běhat – nedají nic. – Když pak stáda odevzdají starším a večeři, hrneček mléka a krajíc chleba nebo cos jiného snědí, vyběhnou si ještě na náves. Stranou tam je hromada písku a hliniště, tam si hrály celého půldne druhé děti, co doma byly; u hliniště je lavička a na ní stojí těch nejrozmanitějších věcí: hrnéčky, mísky, panenky, děťátka, chaloupky, buchty a Bůh ví čeho, všecko z hlíny uděláno a na slunci osušeno. Veliká hromada písku je rozryta jako od mravenců, celý den se v ní batolily malé děti a větší dělaly průkopy, jeskyně, hrady a mosty, veliké vrchy a podle nich cestičky, a zelené větvičky nastrkaly všude místo lesů. Chlubí se ostatním, jak si to pěkně vystavěly, a tu přiskočí jeden z chlapců a jedním máchnutím všecko jim to sesuje, aby měly prý druhý den co stavět. Někteří se za ním pustí a tak se ještě chvíli honí a laškují, až se odzvoní klekání a matky volají, aby šly na svoje hnízdečka spat, že musejí záhy vstát. Jen o Štědrý večer, první máj, když lítají čarodějnice, o sv. Janu Křtiteli, kdy se ohně pálí, a o posvícení, to bývá i ta malá chasa dlouho do noci vzhůru, jindy ale záhy do lože, záhy s lože – říká se.

Krásné jsou bílé vánoce, červené velkonoce, zelené letnice (také je zovou svátky zelené, poněvadž se o nich stavení vně i vnitř břízovím a jedlovím zdobí) – ale zlaté je posvícení jen. Na to se těší ze všech letních svátků děti nejvíc; dobře bývá i při obžinkách, ale lépe než o posvícení není nikdy. Nové šaty, plné ošítky koláčů a tři dni při muzice po návsi tancovat! – O posvícení ani na pastvě nezůstanou; děvčátka vyženou husy na louku, poručí je Pánu Bohu a pospíchají domů, kde je veselosti plné kouty. – Při takovýchto zábavách a pracích uplyne vesnické mládeži dětinský věk. – Obyčejně děti jedné rostvy i v pozdnějších letech, zvláště žijou-li pospol, v upřímném družstvu zůstávají, muži i ženy. Když pak jednoho z nich smrt odvolá, tu si druzí připomínají ony doby, kdy vespolně pásávali a rostli, připomínají nebožtíka dobré i zlé vlastnosti, co a jak se jim kde s nimi přihodilo, počítají se, kolik jich ještě zůstalo, a vzpomínají i na ty, co mezi nimi bývali a nejsou, co buď na vojnu, buď do škol přišli, buď jinými okolnostmi nuceni z kruhu domácího se vymkli. „To jsou páni, ti by se za nás nyní styděli, snad již ani nevzpomenou, ani po nás nevzdechnou!“ – myslí si o nich. – Pán nepán, každý má v srdci svém skrytý kouteček, z něhož zaznívá hlas tak líbezný a sladký, že se mu nižádná hudba nevyrovná; v tichých chvílích slyšán bývá ten jemný, nejčistší tón, při jehož dotknutí se duše zachvěje; tisícero lahodných, sladkých melodií se v něm ozývá a anděl nevinnosti a lásky z něho kyne! – Ó mladosti, ty nejkrásnější poesie celého života, kdož by na tebe nevzpomínal! – Pán, nepán, každý má svoje tiché chvíle – kde se po tobě ohlíží, kde zatouží po tvém štěstí, tvých radostech, tvé nevinnosti! –Kdo slastí tvých nezakusil, nemá sladkých těch upomínek, a kdo ti brání kochati se v nevinných zábavách tvých, ten navždy sluj ukrutníkem!

NÁRODOPISNÉ DROBNOSTI

[RŮZNOŘEČÍ Z OKOLÍ DOMAŽLICKÉHO]