líce - cata
líci - catech
cetem - caty.
Mám od sluncete lícata opáleni.
Duál rukoma, nohoma – prsoma, kolenoma, křídloma. Stupňování: bystrý – bystrejší – nejbystrejší divoký – divokejší
dobrý – dobrejší
vysoký – vysokejší
hnízký – hnízkejší – atd.
Při stupňování bystrý, dobrý – chorý a všech, kde r nepřechází v také při slově horejší zůstává r nezměněné.
Mimo těch ve slovech parez, tratar (trakař).
Zkracování a prodlužování slov, k. p. silnice – silnce, pšence, stunce (studnice), sence (sednice), motojdlo
,pajmama, pajteta, lajte, hřbet hříbet, hřbitov, kobilihy (koblihy), persty, serce a j. Čechyně, horákyně, učitelkyně místo Češka, horačka, učitelka.
[Předložka.]* K předložce ze – přidávají z – zez. Zez Domažlic; ja jdu zez pole; zez čeho si to vzíl?
Ou mění se v ú, k. p . kút, dlúhý, klobúk atd., ale v některých slovech (čas.) o vsouvají, p. sv i nula (svinula), minoula, veznoula (vezmula místo vzala, m v n proměněno), rzk. nezankynej! zanknoula (zamknula), pošinoula.
M v n v některých slovech přichází n. p. zanknout – veznul – vezne – sneska (směska).
T na konci slova měkce i – byť – mýť – smáť, prát a humejť atd.
Mýt se má v m. č. umejt, umejla – umejl. Smích (v časo.) smíť se(smát) smíla se – smíl – vysmíl, – třást – třísť se
–třísl se – vytříslo ho to – vzal – vzíl – vzíla to, – držet – držít – držíla, záblo – zíblo ho – vyzíblý, – sekat – sikat, nasíkl trávy, pršet – pršít, pršílo, vlezl – vlízl, vlízla (do húlu), mrzel – mrzíl se, mrzílo je to, viděl – vidíl, slyšel – a t.
d. – umřel – humřál.
Před a u klade se h: huzenář – hudidlo – huzený – hučitel – Hadam – Hanton – halměř atd., pak před n ve slově hnízký – hníží se to.
ae – pän – däm – naříkän – nemam, a v.
Ve slovech silný, pilný mění i v e: selný – pelný; h mění ve f, ve slovech vlfký, lefký, křefký a snad i ji[nde]. Vy b v slově bedle (vedle);
I v j v sl. jedva místo ledva. –
Teky místo taky, imo místo mimo, tepřiva místo teprva –prvá místo prve, Zehoř místo Řehoř, bedlička místo berlička, ičkot místo nyničko, nyní (oblíbené příslovce); škála místo skála, plače pláče, co plačeš? (krátce), náše – váše (dlouze vyslovují); díl to trvá, m. déle to t.; votipka slámy, votypka; vete místo viďte; jdite místo jděte; tich místo těch, dívči místo děvče; tich dívčat – chlapec, bratr, hoch, pták to vše se dobře skloňuje i v 4tém pádu, ale přídavné jméno je mi posud nejasné, chci tedy jen dle příkladu – špatní děvčata, zkaženi vejce – divní chlapci –
špatnej chlap. –
Vidíla jsem hrozní strašidlo.
Divčata byly tam huzanknuti.
Nebyly tam hodni divčata hani hodni chlapci ani dobrý děti.
Já tam žádniho nevidíla.
Modlete se – modlite se – pojďte – pote.
Před o kladou v jako všude snad v Čech.: v okno- vobraz – voltař – vondat. –
Dobře užívají při stř. ph. 4tý pád, k. p.: dojdi mi pro ně(pro to maso), píte je(to pivo), nemám je napsani (to psaní).
Oni to umí mst. umějí – oni jí mst. jedí, oni to ví–mst. vědí, – ty šaty jim sluší, – hedvábí na nich šumí, oni se učí.
Ukazovací zajména (místojména) tuten, tuta, tuto -- tuti, tuty užívá se zhusta před statnými jmény. „Čí je tuten