Dítě, když se začíná budit a spaní již má dost, zpívá se mu :
Děťátko malé,
jak jsi ospalé!
Ptáčkové již dávno vstali,
modlitbičky pozpívali –
a ty ještě spíš
nic se nestydíš?
Aneb:
Děťátko malé,
jak jsi ospalé!
Já kravičky podojila,
kašičku ti uvařila –
a ty spíš?
Vstávej již!
MATKA HRAJÍC S DĚCKEM
Když děcko na peřince se provaluje, hraje s ním také matka, mluvíc a činíc takto:
(Hladí děcku čelo, řkouc): „Tuto jest oltáříček.“ (Zakryje mu rukou jemně očka): „To jsou světýlka.“ (Hladí mu líčka): „Zde jsou polštáříčky.“
(Pohybuje mu volně nosíčkem): „To jest zvoneček –cilink, cink, cilink, cink!“
(Vládne mu ouškama): „Zde jsou ministranti.“ (Ukazuje na ústa, zoubky a jazýček): „Tuto jest kaplička, v ní lidičky a pán páteřík.“
(Rukama přejede celý trup): „A zde jsou varhánky, tu se měchy natahují,“ (přitom mírně popotahuje za ručičky a nožičky) – „a zde se hraje,“ (při čemž zlehounka děcko na prsíčkách a pod bradičkou prsty polektá, až se směje a slovem „etě“ k opakování hry pobízí).
HRY
HRA NA UBOHÉHO VOJÁČKA
(Z okolí domažlického)
Když se husopasky a husopasové na pastvině sejdou, bývá tam veselo. Zpívají, jak umějí, povídají si pohádky a nejraději hrají si na slunéčko, na vodního mužíka, na prstének a na ubohého vojáka. Tato poslední hra jest takováto:
Děvčata udělají kolo, chlapec, který dělá ubohého vojáka, postaví se uprostřed jich a začne zpívat: Já jsem chlapec z Polské,
dobře mi jde execírka;
já jsem chlapec z Polské,
dobře mi to jde.
Psali o mne kútští páni,
že oni mne odchovají,
že musím na vojnu,
že musím za ně.
Děvčata opakují poslední řádky, držíce se za ruce a kolem chlapce se točíce. Nato si chlapec jedno z děvčat vezme za ruku a začne zpívat dále: