Pán jede s vršku,
roztrhl si držku.
Paní mu ji zašívala,
liška se jim posmívala.
Tyto sloky se někde k prvnějším přidávají,
ale nezdá se, že by to k tomu patřilo;
já to u nás aspoň jen bez nich říkat slýchala.
Vlk sedí pod dubem,
hraje v karty s holubem.
Holubička plače,
že jí sněd vlk mastné koláče.
Pán mele mouku
v bílém klobouku,
paní mele krupici
v chocholaté čepici.
Někdy předříkávají si děti těžká slova aneb celé sady, a kdo to hodně hbitě a zřetelně několikrát po sobě odří-
kává, ten vyhrál. Tak je ve zvyku říkat:
Naše lomenice je mezi všema lomenicema nejlomenicovatější.
Pod našema okny keř pepře.
Strč prst skrz krk.
Sekyra mete pod mlejnicí.
Uhlíř uhodil učedníka uhlem,
ubohý učedník upadl u pece, ulek se, umřel.
Oře, oře Jan, přiletělo k němu devět vran; jedna praví: dobře oře, druhá praví: nedobře oře, třetí praví: dobře oře, čtvrtá: nedobře oře, pátá praví: dobře oře, šestá: nedobře dře, sedmá praví: dobře oře, osmá: nedobře oře, devátá praví: dobře oře Jan.
Šla Prokopka pro Prokopa, aby šel jíst trochu úkropa.
KOLEDA VÁNOČNÍ
Z okolí domažlického
Hopsa, pacholátka!
i malá děvčátka,
vzhůru vstávejte,
k jeslím chvátejte;
už nám nastává
vejroční památka.
Do Betléma půjdem,
co tam uslyšíme,
povídati budem:
že se narodilo dítě.
Chutě k němu jděte,
všecka pacholátka i malá děvčátka.