Boule se natírají lasičkou, před sv. Jiřím chycenou a v ruce umořenou. Také se na ně klade na tvrdo vařené vlažné vejce, v půli překrojené, aby přišel žloutek na bolest.
Na otevřené rány klade se zemská žába.
Nejvíce léčí lid podle starých herbářů, jichž se u něho mnoho nalézá, a pak zaříkáváním. Kdo umí zařikací formule, nesmí je staršímu vyzradit, sice by nic nepomohly.
Kozí řit (kuří řit, kuří oko). Vezme se ovesní kolínko a režná nit. Kolínkem se kozí řit třikráte potře, potom se na ní dělají uzlíčky a počítá se od dvaceti dolů až k jedné, tak aby se při každém počtu svázal též jeden uzlíček, ale ne od sebe ku konci, nýbrž od konce niti k sobě. Nato se ve jmenu kříže kozí řit opět kolínkem potře a s nití do cibule vloží a zakope.
Roste-li boule, tlustý krk anebo cokoliv jiného, říká se: „Zaháním tebe, znamení rostení, mými pěti prsty, abys přestalo růsti, jako nerostlo kamení od Pána Krista narození. Žádný o tom nesmí vědět, než sám milý Bůh, který sčítá hvězdy na nebi, písek v moři. K tomu mi dopomáhej Bůh otec, syn a duch svatý, amen.“ Udělá se teď znamení kříže.
Je-li kdo uhranut, říká se: „Uhranula-li tě žena, pomoz ti sv. Anna; uhranul-li tě muž, pomoz ti sv. duch; uhranul-li tě mládenec, pomoz ti sv. Vavřinec; uhranula-li tě panna, pomoz ti sv. Máří Majdalena. Zdrávas, hvězdo morská, my k tobě voláme, za pomoc žádáme, my tě prosíme, uslyš nás a svého syna pros za nás!“ Tu se udělá nemocnému kříž na čele, na temeně a v týle.
Rány otevřené aneb ohni par, mrzák čili stříl v prstu. Vezme se buď cibule nebo míšenské jablko a při stírání říká se: „Zaklínám tebe, ráno bolestná, ráno neřádná, abys přestala růsti, jako kamení od Krista narození, abysi se tratila a v nic obrátila jako se v nic obrátí v božím ohni toto jablko (tato cibule). Svatý Bože, Ježíši ukřižovaný, smiluj se nad nemocným, utiš bolesti jeho, jako jsi utišil rozbouřené viny morské, a dej, aby se rozehnaly jako prášenice v povětří, a rána čistá byla a krásná, jako je čistý a sličný svatý tvůj bok. Smiluj se nad námi, synu Boží!“ Jablko nebo cibule se potom hodí do ohně.
Také kurděje (skorbut) u dětí se tak zaříkávají, jenže se potírají kůrou z višně, a mrzák železným hřebem.
[Z LIDOVÉHO LÉKAŘSTVÍ]
Nadní kost.
Nadní kosti jsou dvoje; jedny povstanou z uleknutí a jsou pohyblivé, druhé z náruživosti, totiž z samé kosti vyrostlé, obdoby homolité. Nechají-li se zastarat, počnou mokvati, což tak dlouho trvá, až celé vyhnijou. Při lekování jich hleděti se musí na místo, kde vyrostly. Na nadní kost na tváři vyrostlou musí se vzíti sanice, na ostatní může býti jakýkoli hnát. Nejlépe se lekuje ve středu a v pátek ráno. Na tu kost neb hnát, který se k tomu vezme, se třikrát lačními slinami naplivne, a na nadní kost třikráte křížem přitlačí X, což se v následujících dnech opakuje. Musí se ale dáti pozor, by vždy kost na to samé místo ležet přišla, sic se léčení nepovede. Přitom se říká: Svatý Petr leží v hrobě,
má devět nadních kostí v sobě.
a počítá se 1, 2, 3, 4-9, 9, 8... 1.