76

Pán jede s vršku,

roztrhl si držku.

Paní mu ji zašívala,

liška se jim posmívala.

Tyto sloky se někde k prvnějším přidávají,

ale nezdá se, že by to k tomu patřilo;

já to u nás aspoň jen bez nich říkat slýchala.

Vlk sedí pod dubem,

hraje v karty s holubem.

Holubička plače,

že jí sněd vlk mastné koláče.

Pán mele mouku

v bílém klobouku,

paní mele krupici

v chocholaté čepici.

Někdy předříkávají si děti těžká slova aneb celé sady, a kdo to hodně hbitě a zřetelně několikrát po sobě odří-

kává, ten vyhrál. Tak je ve zvyku říkat:

Naše lomenice je mezi všema lomenicema nejlomenicovatější.

Pod našema okny keř pepře.

Strč prst skrz krk.

Sekyra mete pod mlejnicí.

Uhlíř uhodil učedníka uhlem,

ubohý učedník upadl u pece, ulek se, umřel.

Oře, oře Jan, přiletělo k němu devět vran; jedna praví: dobře oře, druhá praví: nedobře oře, třetí praví: dobře oře, čtvrtá: nedobře oře, pátá praví: dobře oře, šestá: nedobře dře, sedmá praví: dobře oře, osmá: nedobře oře, devátá praví: dobře oře Jan.

Šla Prokopka pro Prokopa, aby šel jíst trochu úkropa.

KOLEDA VÁNOČNÍ

Z okolí domažlického

Hopsa, pacholátka!

i malá děvčátka,

vzhůru vstávejte,

k jeslím chvátejte;

už nám nastává

vejroční památka.

Do Betléma půjdem,

co tam uslyšíme,

povídati budem:

že se narodilo dítě.

Chutě k němu jděte,

všecka pacholátka i malá děvčátka.