1. Když jde někdo s tím, co má bradavice, po mostě a začnou zvonit hrana, má mu na ně znenadále naplivnout třikrát a říct: „Zvoní hrana, nevím komu, bradavice, jděte domů“. – 2. Chodit po devět dní na hřbitov a stírat nimi ranní rosu s devíti hrobů. – 3. Dát je někomu spočítat. Vzít režnou nasliněnou nit, položit ji na bradavici a udělat vleže tři uzlíčky, ve jménu otce, syna a ducha svatého; potom tu nit pod okapem zakopat. Kozí řiť se zažehnává s ovesným kolínkem, krtice s míšenským jablkem neb cibulí, střela v prstě železným hřebem a kurděje černou višní.
Lasička před Jiřím chycena a v ruce umořena je dobrá na boule aneb krtice, když se uváže na ně aneb stírá; také zemská žába. Morčátka držet je dobře pro všelijaké neřády a hrdličky pro bolení zubů. Dobrý červený korál utlučen a s vodou smíchán dává -se, když se spála pořádně nevyrazí, po lžičce užívat.
[NÁRODNÍ PISNĚ Z OKOLÍ DOMAŽLICKÉHO]
Za Domažlici veliký vršek,
mraky se strojí, bude tam pršet.
Bude tam pršet, bude se lít,
já tam [mám] milou, musím tam jít.
***
Nechoď s ní, pojď se mnou,
se mnou se to hezky leží,
pojď se mnou, nechoď s ní,
se mnou se to hezky spí.
Se mnou se to hezky leží,
já mám postel podlé dveří.
Nechoď s ní, pojď se mnou,
já mám postel vystlanou.
***
To já ti, můj milý, povídám,
že ti naposledy otvírám,
to já ti, můj milý, povídám,