Někdejší Kettelring zvedl oči plné hrůzy. Což se taková věc nikdy nezapomene?
Snad přece, zkus to, zkus zapomenout.
Ano, ožral jsem se jako zvíře, a ještě jsem nemohl zapomenout; motal jsem se, nevím kde a kam –
– po cestě podobné Mléčné dráze, mezi kvetoucími bougainvilleami –
Ano, ano, právě tam; slyšel jsem vyštěknout revolver, a někdo běžící do mne vrazil. A pak, pak jsem konečně zapomněl všechno, co bylo.”