jste?‘
Stála s hlavou skloněnou. ,Vemte mne s sebou – hned, hned teď!‘
Vzal ji za rameno. ,Jděte domů. Bůh ví, oč mně je to těžší než vám.‘ Nechala se vést, jen když cítila tu těžkou, horkou ruku na rameni.
Z houští vystoupil dlouhý peón. ,Va adentro, seňorita,‘ kázal chraptivě. ,Pronto!‘
Obrátila se tváří ke Kettelringovi; oči jí zářily bůhví čím. ,Adios,‘ řekla tiše a podala mu ruku.
,Vrátím se, Mary,‘ mručel zoufale este hombre žmole její prsty. Rychle se sklonila a políbila mu vlhkými rty hřbet ruky; byl by vykřikl hrůzou a láskou.
,Va, va, seňorita,‘ chraptěl peón a ustoupil. Přitiskla tu ruku silně k svému srdci a nastavila tvář. ,Adios,‘ vydechla a políbila ho ústy a tváří plnou slz.
Stará India ji vzala kolem pasu. ,Ay, ay, seňorita, va a la casa, va a la casa.‘
Nechala se odvést jako nevidomá, vláčejíc třepení šály po zemi.
Kettelring stál bez hnutí, jako černý kůl, a mačkal v ruce malý, krajkový, pronikavě vonící šáteček. ,Va, seňor,‘
bručel vaquero téměř chlácholivě.
,Kde je Camagueyno?‘
,Čeká na vás, pane.‘ Peón škrtl o kalhoty sirku, aby zapálil Kettelringovi doutník. ,Tudy, pane.‘
Starý Kubánec seděl u stolu a počítal peníze. Mr. Kettelring se na něj chvíli díval a pak se zašklebil. ,To je pro mne, že?‘
Camagueyno zvedl oči. ,To je pro vás, Kettelringu.‘
,Mzda nebo podíl ze zisku?‘
,Oboje. Můžete si to přepočítat.‘
Kettelring nacpal peníze do kapsy. ,Ale abyste věděl, Camagueyno,‘ řekl co nejzřetelněji, ,já si pro ni přijdu.‘
Kubánec bubnoval prsty na stůl. ,Bohužel, v papírech Kettelringových je napsáno, že je ženat. Co dělat.‘
,Kettelring se už nevrátí,‘ děl este hombre pomalu.
Camagueyno na něj pobaveně zamrkal. ,Inu, pravda, osobní papíry se dostanou koupit ne draho, že? Za pár dolarů – ‘
Este hombre si sedl bez pozvání a nalil si; byl nyní střízliv jako nikdy. ,Dejme tomu, Camagueyno. Dejme tomu, že by to jinak nešlo. Ale velmi dobrý majetek by byl jako velmi dobré jméno, nemyslíte?‘
Kubánec potřásl hlavou. ,U nás na Kubě platí dobré jméno příliš mnoho.‘
,Kolik asi?‘
Kubánec se smál. ,Ech, Kettelringu – smím vám tak ještě říkat? – ,vy přece víte sám, kolik tak zhruba dělá můj majetek.‘
Kettelring hvízdl. ,Mluvte rozumně, Camagueyno. Tolik přece nemohu vydělat za celý život.‘
,Pravdaže ne,‘ souhlasil Kubánec a chechtal se. ,Teď už nejsou a nebudou ty časy.‘
Kettelring si znovu nalil a přemýšlel. ,To je pravda, pane. Ale kdyby se stalo, že by se váš majetek za pár let důkladně ztenčil, – pak by bylo lehčí jej dohonit, že?‘
Oba se na sebe upřeně dívali. Tak, teď jsou karty na stole.
,Dejme tomu, Camagueyno, že někdo zná skrz naskrz vaše obchody a smlouvy, – s tím se dá ledacos pořídit.‘
Kubánec sáhl po lahvici s aguardiente, nedbaje svých jater. ,Bez peněz,‘ řekl, ,se nedá dělat nic.‘
Kettelring ukázal na svou kapsu. ,Tohle mně pro začátek stačí, pane.‘
Camagueyno se smál, ukazuje dlouhé, žluté zuby; ale jeho oči byly zúženy ve zlé a hluboké střílny. ,Přeju vám mnoho zdaru, Kettelringu. Dal jsem vám hromadu peněz, že? Nu, co dělat. A la salud!‘