6

“Neprobudí,” řekl chirurg pozorně, a milosrdná sestra lidsky, pravidelně mrkla, tak pravidelně, jako kane voda.

Panika soucitu polevila; ti dva jsou tak klidni, utiš se, utiš se, vše je v pořádku; tak pravidelně, jako kane voda, se zvedá a klesá bílá pokrývka na prsou bezvědomého. Vše je v pořádku, není zmatku ani zděšení; už není žádného neštěstí, nikdo nepobíhá a nelomí rukama; i bolest se utiší, když se stane součástí pořádku. Pravidelně, lhostejně sténá chorý na sousedním lůžku.

“Chudák,” bručel chirurg, “je zřízen jako Spasitel.” Milosrdná sestra se pokřižovala. Básník by byl rád napsal ve vzduchu křížek nad tou ovázanou hlavou, ale nějak se i za to zastyděl; podíval se rozpačitě na doktora. Chirurg pokynul. “Půjdeme.” A po špičkách ven. Není teď o čem mluvit; ať se uzavře hladina pořádku a ticha, ať se neporuší to vyrovnané mlčení; tiše, tiše, jako bychom opouštěli něco podivně a přísně důstojného.

Teprve ve vratech špitálu, kde už se začíná nelad a lomoz života, povídal chirurg zamyšleně: “Divné, že je tak neznámý. Musíme ho zapsat jako Případ X.” Mávl rukou. “Raději už na něho nemyslete.”