nebyla krásná bílá jako mléko, byla krásná morovatá.“ – „I to je jedno.“ – „Ale, maminko, to není jedno.“ – „I je to jedno.“ – Ale Brouček, že to není jedno, a dal se do pláče. Tatínek se probudil: „Copak ten Brouček pláče?“ –
„Viďte, tatínku, že to není jedno?“
„A co?“ – „Že byla ta kočička krásná morovatá, viďte? A ne všecka krásná bílá jako mléko.“ – „Nu tak ano. Byla krásná morovatá. Už jen spi.“ A maminka: „Inu, vidíš, když se mně chce spát, a ty mne pořád moříš.“ – A už to honem dopovídala. „Tam nedaleko byl kopec, oni na něm pověsili zvonec a zvonili a zvonili, a už je pohádce konec. Bim bam, bim bam, bim bam – – “
Brouček držel maminku za ruku a říkal si bim bam, až při tom usnul, bim bam. A spali a spali.