31

“Aha,” spustil pan Carson, “ohromně zajímavé. K nám přišel ten váš pan Tomeš –”

“Kam vlastně?”

“K nám. Továrny v Balttin. Znáte?”

“Neznám.”

“Zahraniční podnik. Báječně moderní. Pokusná laboratoř s novými třaskavinami. Děláme keranit, metylnitrát, žlutý prach a takové věci. Hlavně armádní, víte? Tajné patenty. Vy nám prodáte Krakatit, co?”

“Ne. A Tomeš je tam u vás?”

“Aha, pan Tomeš; počkejte, to je švanda. Tak tedy k nám přijde a povídá: Tohle je odkaz mého přítele, geniálního chemika Prokopa. Umřel mně v náruči a posledním dechem, haha, mně svěřil, hahaha, ohromné, co?”

Prokop se jen křivě usmál. “A je Tomeš dosud… v Balttinu?”

“Počkejte. To se rozumí, nejdřív jsme ho zadrželi… jako špióna. K nám jich chodí spousta, víte? A ten prášek, Krakatit, jsme dali přezkoušet.”

“Výsledek?”

Pan Carson zvedl ruce k nebi. “Bá-báječný!”

“Jaká je detonační rychlost? Jaké jste našli Q? Jaké t? Čísla!”

Pan Carson spustil ruce, až to pláclo, a vyvalil užasle oči: “Člověče, jakápak čísla! První pokus… padesát procent škrobu… a crusher gauge se roztrhl na střepy; jeden inženýr a dva laboranti… taky na střepy. Věřil byste? Pokus číslo dvě: Trauzlův blok, devadesát procent vazelíny, a bum! sebralo to střechu a jeden dělník zabit; z bloku zůstal jen škvarek. Tak se do toho pustili vojáci; smáli se nám… že to umíme jako… vesnický kovář. Dali jsme jim trochu; nacpali to do dělové hlavně, s rozemletým dřevěným uhlím. Ohromný výsledek. Sedm kanonýrů i se setníkem… Jednu nohu pak našli tři kilometry daleko. Za dva dny dvanáct mrtvých, tu máte čísla, haha! Báječné, co?”

Prokop chtěl něco říci, ale spolkl to. Dvanáct mrtvých za dva dny, u čerta!

Pan Carson si hladil kolena a zářil. “Třetí den jsme si dali pokoj. Víte, dělá to špatný dojem, když… je mnoho takových případů. Dali jsme jen flegmatizovat Krakatit… asi tři decigramy… v glycerínu a podobně. Prase laborant nechal asi špetku volně ležet, a v noci, když byla laboratoř zamčena –”

“– to vybuchlo,” vyhrkl Prokop.

“Ano. V deset třicet pět. Laboratoř byla na třísky, krom toho asi dva objekty… Vzalo to s sebou nějaké tři tuny metylnitrátu Probst – Zkrátka asi šedesát mrtvých, no. To se ví, náramné vyšetřování a kdesi cosi. Ukázalo se, že nikdo v laboratoři nebyl, že to muselo patrně vybuchnout –”

“– samo od sebe,” doplnil Prokop sotva dýchaje.

“Ano. Vám také?”

Prokop ponuře kývl.

“Tak vidíte,” řekl pan Carson rychle. “Není to k ničemu. Tuze nebezpečná věc. Prodejte nám to, a je to, máte to z krku. Co byste s tím dělal?”

“A co byste s tím dělali vy?” vycedil Prokop.

“My už… my jsme na to zařízeni. Božínku, pár těch mrtvých – Ale vás by byla škoda.”

“Ale Krakatit v porcelánové krabici nevybuchl,” mínil Prokop úporně přemýšleje.

“Chválabohu ne. Kdepak!”

“A bylo to v noci,” přemýšlel Prokop dál.

“V deset třicet pět. Přesně.”

“A… ta špetka Krakatitu ležela na zinkovém… na kovovém plechu,” tvrdil Prokop dále.

“Ten na to nemá vliv,” vybleptl mužík trochu zmaten, kousl se do rtu a jal se přecházet po laboratoři. “Bylo to…

bylo to asi jen okysličování,” zamlouval to po chvíli. “Nějaký chemický proces. Směs s glycerínem taky