43

,Murciánská nebo nemurciánská,‘ řekl na to strážník Vokoun, ,tu holku musí drak vydat rodičům, nebo proti němu zakročím podle předpisů, zvaných služební řád, foršrifty čili instrukce.‘ To řekl, opásal se služební šavlí a šel do Židovských pecí. Já myslím, že by to tak udělal každý z nás.”

“To si myslím,” děl strážník Bambas. “Ale já jsem v Dejvicích a Střešovicích žádného draka neměl. Tak dál.”

“Tedy kolega Vokoun,” pokračoval strážník Kubát, “se opásal boční zbraní a šel hned v noci do Židovských pecí.

A namouduši, z jedné té díry čili sluje slyší halasit hrubé hlasy. I posvítil si tam služební baterkou a zmerčil strašlivého draka se sedmi hlavami; a ty hlavy spolu hovořily, odpovídaly si a někdy se i pohádaly a nadávaly si –

to víte, takový drak nemá žádné manýry, a když, tak jen špatné. A v koutě té jeskyně doopravdy plakala překrásná panna a zacpávala si uši, aby neslyšela, jak ty dračí hlavy spolu tlustým hlasem mluví.

,Hej vy jeden,‘ zvolal kolega Vokoun na toho draka zdvořile sice, ale se služební přísností, ,legitimujte se; máte nějaké papíry, domovský list, služební knížku, zbrojní pas nebo jiné osobní doklady?‘

Tu se jedna z těch dračích hlav zachechtala, jedna se rouhala, jedna klela, jedna láteřila, jedna spílala, jedna nadávala a jedna vyplazovala na Vokouna jazyk. Ale kolega Vokoun se nedal a zvolal: ,Ve jménu zákona, seberte se a pojďte se mnou šupity na komisariát, vy i ta holka tam vzadu.‘

,To zas pr,‘ rozkřikla se jedna z těch dračích hlav. ,Víš-li, ty lidská pápěrko, kdo já jsem? Já jsem drak Huldabord.‘

,Huldabord z hor Granadských,‘ řekla druhá hlava.

,Řečený též Velká Saň Mulhacenská,‘ křikla třetí hlava.

,A já tě slupnu,‘ zařvala čtvrtá, ,jako malinu.‘

,Roztrhám tě na cucky, na mandžáry, na padrť, na cimprcampr a krom toho tě roztrhnu vejpůl jako slanečka, až se budou z tebe piliny sypat,‘ zahřímala pátá hlava.

,A pak ti zakroutím krk,‘ zaburácela šestá.

,A bude po ptákách,‘ dodala sedmá hlava strašným hlasem.

Co myslíte, mládenci, že nyčko udělal kolega Vokoun? Řekli byste, že se lekl? Kdepak! Když viděl, že to po dobrém nejde, vzal služební obušek čili pendrek a natřel jím jednu dračí kotrbu po druhé, co měl síly; a sílu on má humpoláckou.

,A heleme,‘ řekla první hlava, ,tohle není špatné.‘

,Právě mě svrbělo temeno,‘ pravila druhá.

,A mne kousala v týle nějaká muňka,‘ děla třetí.

,Drahoušku,‘ řekla čtvrtá, ,polechtej mě ještě tou hůlkou!‘

,Ale klepni silněji,‘ radila pátá, ,aby to trochu luplo.‘

,A víc vlevo,‘ žádala šestá, ,tam mě to strašně svědí.‘

,Na mne je ten tvůj proutek moc měkký,‘ mínila sedmá. ,Nemáš něco tvrdšího?‘

Tu vytasil strážník Vokoun šavli a sedmkrát ťal, do každé hlavy jednou, až na nich šupiny zařinčely.

,Tohle už bylo trochu lepší,‘ řekla první hlava drakova.

,Aspoň jsi usekl ucho jedné bleše,‘ libovala si druhá hlava; ,já mám totiž ocelové breberky.‘

,A mně jsi vyťal ten vlas, co mě zrovna svědil,‘ pravila třetí.

,A mně jsi pročísl mikádíčko,‘ pochvalovala si čtvrtá hlava.

,Tím tvým hřebínkem bys mě mohl podrbat denně,‘ broukala pátá.

,Vždyť já jsem to pírko ani necítila,‘ povídala šestá.

,Člověče zlatá,‘ řekla sedmá hlava, ,pošimrej mě ještě jednou!‘

Tu vytáhl strážník Vokoun služební revolver a sedmkrát střelil, do každé dračí hlavy jednou.

,Kruciturci,‘ vyhrkla saň, ,neházej na mě tím pískem, vždyť toho budu mít plné vlasy! Safra, mně ten tvůj drobeček vlítl do oka! A tuhle mně to tvé smítko uvázlo mezi zoubky! Tak, a teď už toho mám právě dost,‘ zařval