stávalo se, že květiny na stole začaly zářit a hleděly na ně zvědavě a sličně, nebo že jejich policejní pes zvedl náhle hlavu a obrátil k nim oči tak lidské a krásné, jakých jindy nemíval. Odevšad, zdálo se jim, hledí na ně kouzelník, hledí a zase zaniká: jak by ho pak mohli chytit?
4 Kterak slavný Sidney Hall kouzelníka chytil
To všechno četl v novinách slavný Sidney Hall, americky detektýv, zamyslil se hluboce a rozhodl se, že zkusí sám, chytí-li kouzelníka. Přestrojil se tedy za milionáře, vzal do kapsy revolver a jel do Evropy.
Když sem přijel, představil se hned policejnímu prezidentovi. Ten mu tedy všechno vyložil, jak honili kouzelníka, a skončil: “Podle toho všeho je už docela nemožné dostat toho zlosyna před soudnou stolici.”
Sidney Hall se usmál: “Do čtyřiceti dnů vám ho přivedu zatčeného.”
“Nemožno,” zvolal prezident.
“Vsaďme se o mísu hrušek,” řekl Sidney Hall. Sidney Hall totiž tuze rád jedl hrušky a stejně rád se vsázel.
“Platí,” zvolal prezident. “A jak to, prosím vás, uděláte?”
“Především tak,” povídá Sidney Hall, “že budu muset dělat cestu kolem celého světa. Ale na to bych potřeboval hromadu peněz.”
Dal mu tedy prezident hromadu peněz, a aby se zdál chytrý, povídá: “Aha, už tuším váš plán. Ale musíme věc udržet v tajnosti, aby se kouzelník nedověděl, že ho honíme.”
“Naopak,” řekl detektýv, “hned zítra dáte do všech novin na světě, že slavný Sidney Hall se zavázal chytit kouzelníka do čtyřiceti dnů. Zatím mám tu čest se vám poroučet.”
Rovnou pak šel pan Sidney Hall k jednomu proslulému cestovateli, který už dělal cestu kolem světa za padesát dní, a povídá: “Vsaďme se, že udělám cestu kolem světa za čtyřicet dní.”
“Nemožno,” řekl cestovatel. “Pan Fogg udělal cestu kolem světa za osmdesát dní, já sám za padesát dní, a rychleji to už ani nejde.”
“Vsaďme se,” na to Sidney Hall, “o tisíc dolarů, že to udělám.”
Tak se tedy vsadili.
Ještě té noci Sidney Hall odjel. Za týden přišel od něho telegram z Alexandrie v Egyptě: “Jsem na stopě. Sidney Hall.”
Po sedmi dnech zase přiletěl telegram z Bombaje v Indii: “Kličky se stahují. Vše jde výborně. Dopis následuje.
Sidney Hall.”
O něco později došel dopis z Bombaje, ale byl psán tajným písmem, kterému nikdo nerozuměl.
Po dalších osmi dnech přiletěl z Nagasaki v Japonsku poštovní holub s lístkem na hrdélku, kde stálo: “Blížím se k cíli. Očekávejte mne. Sidney Hall.”
Pak přišla depeše ze San Franciska v Americe: “Mám rýmu. Jinak vše v pořádku. Uchystejte hrušky. Sidney Hall.”
Třicátého devátého dne po odjezdu došel konečně telegram z Amsterodamu v Holandsku: “Přijedu zítra večer v 7
hodin 15 minut. Uchystejte hrušky. Nejraději máslovky. Sidney Hall.”
Čtyřicátého dne v 7 hodin 15 minut večer přirachotil vlak na nádraží. Z vlaku vyskočil pan Sidney Hall a za ním sestoupil kouzelník, vážný, bledý a s očima sklopenýma. Všichni detektývové čekali na nádraží a divili se tuze, že kouzelník není ani spoután. Než Sidney Hall jim jen pokynul rukou a řekl: “Čekejte mne, hoši, dnes večer v hospodě U modrého psa. Musím jen toho pána dovézt do vězení.” Vstoupil pak i s kouzelníkem do drožky, ale ještě si vzpomněl a volal z vozu: “A ty hrušky mně tam přineste!”
Večer tedy čekala mísa překrásných hrušek, obklopená všemi detektývy, na pana Sidney Halla. Užuž si všichni mysleli, že ani nepřijde, když tu se otevřely dvéře do hospody a vešel prastarý, vetchý dědeček, co prodává po hospodách rybičky a okurky.
“Dědečku,” řekli mu detektývové, “my asi nic nekoupíme.”
“To je škoda,” řekl dědeček, a najednou se začal celý třást a klepat, chrčel, kuckal, dusil se a klesl bez dechu na židli.