Pak spustil Lotrando Krvavého Jíru, který představoval Číňana. Také v Číňanovi to zaharašilo a zaškubalo, pak zvedl ruce se vztyčenými ukazováčky do výše, třikráte se uklonil a třikráte pozdravil: „Či ču há, čiri miri hó."
„Ah," vyslovil se Lord. „Pěkný Číňan."
Takto tedy předvedl Lotrando Lordovi celé své divadlo: Hrdlořeza s loutnou, který zabrnkal písničku, pak rytíř Kujón poklekl, přísahal a provolal třikráte „sláva", kejklíř Veliký Šibal udělal kotrmelec, medvěd Dynamit mručel a točil se nemotorně dokola, bubeník Hmaták k tomu bubnoval a kolovrátkář Chramostejl točil klikou kolovrátku.
„Ah," řekl Lord. „Krásné pohyblivé loutky. Co za ně chcete, mistře Panákáno?"
„Vaše Urozenosti," odpověděl Lotrando, „dám vám je lacino, že jste to vy. Račte si určit cenu sám."
„Dám sto tisíc," rozhodl se Lord. „Můj pokladník vám je zítra vyplatí. Postavím si ty loutky do ložnice."
Tohle bylo něco pro Lotranda, když viděl, jak mu Lord sám leze do pasti! Jaká krásná příležitost pro jeho rotu, až by všechno spalo, Lorda zavraždit a učinit ohromný lup!
„Urozenosti," uklonil se potměšile, „jsem přešťasten, že mým loutkám dostane se veliké cti dlít ve vaší vznešené blízkosti."
Lord Havelock velmi uspokojen se již chtěl zvednout ze židle, ale tu padl zrak na mého pradědečka, jak tu v koutě stál ve svých pruhovaných punčochách, s umazaným obličejem a s tabulkou zavěšenou na zádech. „Ach,"
podivil se Lord, „a co umí tato loutka, mistře Panákáno?"
Milý Lotrando zapomněl docela na mého pradědečka, a nyní si pro něho nemohl v rychlosti vymyslit žádnou úlohu. I zmátl se docela a počal koktat: „To je — to je — prosím — ee — to — je Nikdo. Totiž — ee — tato loutka ještě nic neumí, není — ee — není ještě hotova."
Ale můj tlustý pradědeček nebyl dnešní a myslil si, že teď zase on sám loupežníkům pořádně zahraje. Lotrando ještě ani nedokoktal a pradědeček jal se provádět úlohu, které ho před chvílí sami loupežníci učili. Počal se přede všemi zčistajasna plížit po špičkách jako zloděj — Lotrando oněměl, Lord si s podivem nasadil třetí monokl, zvolal
„ah" a s ním zvolal „ah" všechen jeho průvod.
Tak se pradědeček plížil zlodějsky nejprve k Hma-tákovi, sáhl mu do šatů a vytahoval mu z kapes všechny jeho paklíče, vrtáky, dlátka a nebozezy a všechno zlodějské náčiní a zpíval k tomu první sloku loupežnické hymny:
„Kamarádi, drazí páni, loupežníci a kumpáni, podvodníci, taškáři,zlodějíčci, kapsáři,nám je bene, nám je hej,ať jsi kdo jsi, k nám se dej."
„Ah," řekl Lord Havelock a s ním celá jeho družina. První Lordův poboční detektiv Sherlock Holmes zastříhal ušima: počínal cítit, že o něco jde.
A nyní pradědeček začal zpívat druhou sloku loupežnické hymny:
„Řetězy ze zlata, hej, prsten a šperk a drahý kámen. Jen pozor, Šibale, dej, chytnou tě a je s tebou amen,"
a zamířil k Velikému Šibalovi a za zpěvu mu vytahoval z kapes ukradené šperky, zlaté věci, náramky, hodinky a prsteny. Byl toho skoro celý zlatnický krám.
„Ah," zvolal Lord Havelock a s ním jeho družina. Lordův druhý poboční detektiv Stuart Webbs zastříhal ušima: počínal tušit, že o něco jde.
A pradědeček zpíval:
„Nabitá pistole, hej, ostrý nůž s čepelí třpytnou. Jen, Hrdlořeze, pozor dej, běda ti, když tě chytnou!" a vytahoval Hrdlořezovi zpod šatů vražednické zbraně, nože a pistole a dýky.
„Ah," zvolal Lord Havelock a s ním jeho průvod. Třetí Lordův poboční detektiv Joe Deebs zastříhal ušima: počínal cítit, že o něco jde.
Tak probíral můj tlustý pradědeček všechny sloky písně a jednoho loupežníka po druhém a odnímal jim jejich zlodějské nářadí a nakradené věci a vra-žednické zbraně a všechno to kladl na zem. Lord Havelock zvolal vždy
„ah" a s ním celá jeho družina a postupně zastříhali ještě ušima poboční Lordovi detektivové Higgs, Lutz, Leblanc a Pitt.
Lotranda si pradědeček nechal až na konec. Vytáhl mu z kapsy svůj sáček s penězi, tabatěrku, ze které si hned vydatně šňupnul, a svůj strakatý šátek, do kterého zatroubil hlučně jako na lesní roh, a zpíval k tomu: