11

CLYTHIE: Viktore, udělejte nějaký mužský rým.

VIKTOR: Proč?

CLYTHIE: Abyste jednou udělal něco mužského.

OTAKAR: Lásky žár. Mužský rým na Otakar, hahaha!

IRIS: Vy máte ohromný talent, Otakare. Proč vlastně nepíšete básně?

OTAKAR: Já? Ha hm! Jaké?

IRIS: O lásce. Já zbožňuji poezii.

OTAKAR: Bujný tvar.

IRIS: Který tvar? Koho tím myslíte?

OTAKAR: Hahaha, rým!

IRIS: Otakare, vy máte úžasně básnickou duši.

CLYTHIE (zívá): Přestaňte s literaturou. To mne už ze srdce nudí.

IRIS: Ze srdce? Slyšíte, chudinka Clythie si myslí, že má někde nějaké srdce.

CLYTHIE: Nevadí. Zato ty jsi samé srdce. Miláčku, ty si na srdci i sedíš.

OTAKAR: Hahaha, samé srdce!

CLYTHIE: A dokonce měkké.

IRIS: Nevadí, drahoušku. Aspoň nejsem tak – lehká jako někdo.

CLYTHIE: Máš pravdu. Ty jsi těžký případ.

IRIS: Clythie! Dej si pozor!

VIKTOR: Ale Iris, přejte jí to! Duch je to jediné, co může Clythie ukázat.

IRIS (tleská): Výborně, Viktore!

CLYTHIE: Vám jsem už, Viktore, ukázala něco víc.

VIKTOR: Není možno! A co?

CLYTHIE: Záda a dveře.

VIKTOR: Samá prkna, pf!

IRIS: Hahaha! Viktore, vy jste ohromný společník! Hned bych vám dala hubičku! Já mám hrozně ráda duchaplnost.

Pojďte, že mne nechytíte? (Běží ven.)

VIKTOR: Poč-poč-počkejte! (Běží za ní.)

CLYTHIE: Ty huso! Ty můro! Ty bečko!

OTAKAR: Ha hm!

CLYTHIE: Jděte, pane! Nejste k ničemu! Felix?

FELIX (vyskočí): Prosím?

CLYTHIE: Jak jste se do ní mohl zamilovat?

FELIX: Do koho?

CLYTHIE: Do té staré generace. Do toho kyrysníka.

FELIX: Do kohože?

CLYTHIE: Do Iris.

FELIX: Já? Co vás napadá! Ne, to je tak dávno!

CLYTHIE: Chápu. Iris je hrozně omezená. Říkám vám, hrozně. Má nohy jako sudy. Ach Felixi, ve vašem mládí máte ještě tolik iluzí o ženách! (Sedne si do polštářů.)