CLYTHIE: Viktore, udělejte nějaký mužský rým.
VIKTOR: Proč?
CLYTHIE: Abyste jednou udělal něco mužského.
OTAKAR: Lásky žár. Mužský rým na Otakar, hahaha!
IRIS: Vy máte ohromný talent, Otakare. Proč vlastně nepíšete básně?
OTAKAR: Já? Ha hm! Jaké?
IRIS: O lásce. Já zbožňuji poezii.
OTAKAR: Bujný tvar.
IRIS: Který tvar? Koho tím myslíte?
OTAKAR: Hahaha, rým!
IRIS: Otakare, vy máte úžasně básnickou duši.
CLYTHIE (zívá): Přestaňte s literaturou. To mne už ze srdce nudí.
IRIS: Ze srdce? Slyšíte, chudinka Clythie si myslí, že má někde nějaké srdce.
CLYTHIE: Nevadí. Zato ty jsi samé srdce. Miláčku, ty si na srdci i sedíš.
OTAKAR: Hahaha, samé srdce!
CLYTHIE: A dokonce měkké.
IRIS: Nevadí, drahoušku. Aspoň nejsem tak – lehká jako někdo.
CLYTHIE: Máš pravdu. Ty jsi těžký případ.
IRIS: Clythie! Dej si pozor!
VIKTOR: Ale Iris, přejte jí to! Duch je to jediné, co může Clythie ukázat.
IRIS (tleská): Výborně, Viktore!
CLYTHIE: Vám jsem už, Viktore, ukázala něco víc.
VIKTOR: Není možno! A co?
CLYTHIE: Záda a dveře.
VIKTOR: Samá prkna, pf!
IRIS: Hahaha! Viktore, vy jste ohromný společník! Hned bych vám dala hubičku! Já mám hrozně ráda duchaplnost.
Pojďte, že mne nechytíte? (Běží ven.)
VIKTOR: Poč-poč-počkejte! (Běží za ní.)
CLYTHIE: Ty huso! Ty můro! Ty bečko!
OTAKAR: Ha hm!
CLYTHIE: Jděte, pane! Nejste k ničemu! Felix?
FELIX (vyskočí): Prosím?
CLYTHIE: Jak jste se do ní mohl zamilovat?
FELIX: Do koho?
CLYTHIE: Do té staré generace. Do toho kyrysníka.
FELIX: Do kohože?
CLYTHIE: Do Iris.
FELIX: Já? Co vás napadá! Ne, to je tak dávno!
CLYTHIE: Chápu. Iris je hrozně omezená. Říkám vám, hrozně. Má nohy jako sudy. Ach Felixi, ve vašem mládí máte ještě tolik iluzí o ženách! (Sedne si do polštářů.)