30

Veliká znamení a velká slova

můj příchod hlásí.

TULÁK:

Velký je člověk velkou povinností,

jen tam je celý, kde je částí celku,

a žije lidsky, dá-li život za to,

co větší je než on. Jak chceš to jmenuj,

jenom když tomu sloužíš.

KUKLA (zmítá sebou):

Hleďte, jaká mám křídla!

Jaká nesmírná křídla!

TULÁK: Kdybych jen věděl, kudy do nejbližší obce! Co mne to kouše? To jsi ty, mravenečku? A tady druhý! A třetí!

Propána, vždyť jsem si sedl do mraveniště! (Vstává.) Blázni, co jste do mne nalezli? Tuhle po mně běží, koukejme: jeden, dva, tři, čtyři. A tady taky jeden, dva, tři...

(Zatím jde zadní opona vzhůru a zjeví se vchod do mraveniště, mnohopatrové rudé budovy; u vchodu sedí Slepý mravenec a ustavičně počítá. Mravenci s ranci, trámy, lopatami atd. vcházejí a přebíhají v patrech budovy podle tempa, jež udává Slepec.)

SLEPEC (ustavičně): Jeden dva tři čtyři, jeden dva tři čtyři...

TULÁK: Co to tady je? Strejdo, co to počítáte?

SLEPEC: Jeden dva tři čtyři...

TULÁK: Co je to? Nějaké skladiště nebo továrna, že? Hej, nač je ta továrna?

SLEPEC: Jeden dva tři čtyři...

TULÁK: Jářku nač je ta továrna? Proč ten slepý počítá? Aha, udává tempo. Všichni se hýbají, jak on počítá. Jeden dva tři čtyři. Jako stroje. Fuj, až se mně hlava točí.

SLEPEC: Jeden dva tři čtyři...

PRVNÍ INŽENÝR (vběhne na scénu): Rychleji! Rychleji! Jeden dva tři čtyři!

SLEPEC (rychleji): Jeden dva tři čtyři! Jeden dva tři čtyři!

(Všichni se pohybují rychleji.)

TULÁK: Co je to? Povídám, pane, nač je ta továrna?

INŽENÝR: Kdo tu?

TULÁK: Já.

INŽENÝR: Z kterých mravenců?

TULÁK: Z lidí.

INŽENÝR: Zde Mravenika. Co tu chcete?

TULÁK: Koukám.

INŽENÝR: Práci hledat?

TULÁK: Taky třeba.

DRUHÝ INŽENÝR (vběhne): Vynález! Vynález!

PRVNÍ INŽENÝR: Co je?

DRUHÝ INŽENÝR: Nové zrychlení. Nepočítat jeden dva tři čtyři. Počítat rráz dva tři čtyři! Ráz dva tři čtyři! To je kratší. Ússpora času. Ráz dva tři čtyři! Sslepý, haló!