Celý svět s námi krouží, děkuje, chválí,
velebí, skáče a kolotá
před tebou, velký, milostný, neskonaly,
jepičí dare života!
Radosti bezoddyšná, ty věčné opojení,
buď žehnán, reji života,
ohnivý tanci, jemuž konce není,
buď s námi...
(Padá mrtva.)
TULÁK (zvedne ruce a točí se): Ó – ó – ó –
CHÓR JEPIC:
Buď požehnán, buď požehnán!
TULÁK: Živote, živote, ty jsi nás uhranul! Vždyť i já, stará zmořená muška, kroužím a křičím, živote...
CHÓR JEPIC:
Buď požehnán, buď požehnán!
TULÁK: Nech nás žít, nás všechny! Hleď, každý chce žít! Každý se tolik brání, a každý bojuje na svou pěst! Vidíš, kdybychom tak jednou to zkusili dohromady! Kdybys ty sám nás vedl proti – proti zániku! Proti smrti!
CHÓR JEPIC:
Buď požehnán! Buď veleben!
(Jepice po jepici padá mrtva.)
TULÁK: Všichni bychom šli za tebou! Všechny mušky a všichni lidé, a myšlenky, a díla, a havěť vodní, a mravenci, a tráva, všechno se spojí s tebou! Ale dřív se musíme spojit my, my všichni, kdo žijeme, do jednoho regimentu; a ty nás povedeš, živote všemohoucí –
CHÓR JEPIC:
Buď život požehnán!
KUKLA (pronikavě vykřikne): Místo! (Roztrhne svůj obal a vyskočí jako Jepice.) Tu jsem!
TULÁK (vrávorá k ní): Ty, kuklo? Ty? Ukaž se! Ty jsi se konečně zrodila?
KUKLA-JEPICE (vyběhne a počne vířit):
Ó – ó – ó!
TULÁK (za ní): Cože, nic většího?
KUKLA-JEPICE (víří):
Ó – ó – ó!
(Stane.)
Já vládu života vyhlašuji. Já
poroučím tvorstvu: žij, neb cářství
života přišlo.
(Víří.)
Ó – ó – ó!
NĚKOLIK POSLEDNÍCH JEPIC:
Věčný, věčný je život!