PARAZIT: Taky to říkám, pane.
LUMEK: A jak to hřeje, když tak plníš své poslání! Když uděláš kus své práce! Když cítíš, že nežiješ nadarmo! To tak povznáší, že? No tak servus, já už zas běžím! Servitore! (Odbíhá.) Pa, Larvičko, do svidania! (Zajde.) PARAZIT: Ten starý vrah! Věřte, měl jsem se co držet, abych mu neskočil na krk. Panečku já bych taky pracoval, kdyby to muselo být. Ale proč já bych měl pracovat, když jiný má víc, než sežere? Já mám taky iniciativu, haha, ale tadyhle. (Tluče se do břicha.) Hlad mám, hlad, rozumíte? To jsou nějaké poměry?
TULÁK: Všecko jen pro kus masa!
PARAZIT: Docela má řeč. Všecko jen pro kus masa, a chudák aby neměl nic. To je proti přírodě. Každý co sežere, nemám pravdu?
TULÁK (zvedne řehtačku a zvoní): Ubohá, ubohá, ubohá!
PARAZIT: Taky to říkám. Každý chce být živ.
(Za scénou odpovídá cvrkání.)
CVRČEK (vběhne a cvrká řehtačkou): Tu jsem, ženuško, tu tu tu! Kdepak jsi, miláčku? Hádej, co tvůj mužíček našel?
LUMEK (objeví se za ním): Aha!
TULÁK: Pozor! Dejte pozor!
PARAZIT (zadrží ho): Nechat, občane! Nepleťte se do toho! Co musí být, to musí být.
CVRČEK: Ale maminečko?
LUMEK (velkým rozmachem ho probodne a odnáší): Dceruško! Larvičko, copak ti zas nese tvůj hodný tatíček?
(Sestoupí do otvoru.)
TULÁK (zvedá pěsti): Ó Stvořiteli! Ty se na to můžeš dívat?
PARAZIT: Docela má řeč. To už má třetího cvrčka, ten vrahoun, a já nic. Na tohle se má našinec koukat?
LUMEK (vyběhne z otvoru): Ne, ne, děťátko, nemám kdy. Tatínek musí zas do práce. Papej, papej, papej! Mlč, za hodinku tu budu zas. (Odběhne,)
PARAZIT: Ve mně se už všechno vaří. Ten starý lotr! (Blíží se k otvoru.) To je nespravedlivost! To je hanebnost! Já, já mu ukážu! Jen počkej! Už je pryč? No, já se tam musím podívat. (Sestoupí do otvoru.) TULÁK:
Vražda a zase vražda! Srdce, přestaň tak tlouci,
vždyť to byl jenom hmyz, vždyť jsou to jenom brouci,
je to jen malinké drama mezi stébly trávy,
ba právě jen hmyzí boj, ba právě jen broučí mravy;
jináč se žije hmyzu, jináč je v životě lidí.
Ach být zas mezi lidmi! Pak člověk aspoň vidí,
že přece je něco lepšího nežli ta hmyzí havěť.
Člověk, ten nechce jen žrát, chce tvořit a chce stavět,
má jářku nějaký cíl a kuličku svou staví,
ne, to zas chrobáci, fuj! Co mně to nejde z hlavy!
Kulička chrobákům a lidem lidštější ideály.
Pokojný člověk život celým životem chválí.
Pro štěstí stačí tak málo! Mít domov, třeba jen malý,
nikomu neškodit, starat se o málo a zplodit děti,