Život a smrt
Vnitřek lesa. Černočerná noc. V popředí spí Tulák.
TULÁK (ze sna): Dost, generále! (Probouzí se.) Co, já jsem spal? Kde to jsem? Ta hrozná tma! Já ne – ne – já nevidím – Nevidím vlastní prst před očima – Kuklo! Kuklo! (Vstává.) Co že je taková tma? Nevidím na krok – Kdo to mluví? Kdo je tu? (Křičí.) Kdo je tu? Ne, to je jenom můj hlas. Ale co že nic nevidím? (Hmatá kolem sebe.) Nic...
nic... nic... (Křičí.) Je něco? Je vůbec něco? Propast, všude ta strašná propast! Na kterou stranu začnu padat?
Kdybych se měl čeho podržet! Není nic! Není nic! Ó bože, já mám strach! – Kam se podělo nebe? Kdyby aspoň nebe zůstalo! Nebo jediná bludička! Jediná lidská sirka! Kdyby – aspoň – nějaký směr zůstal! Kde to jsem?
(Kleká.) Já mám strach! Světlo! Kdyby jen světlo bylo!
HLAS (ze tmy): Vždyť je světlo. Světla dost –
TULÁK (leze po zemi): Jediné lidské světélko! Jen jeden paprsek!
JINÝ HLAS: Ten hlad! Ta žízeň!
JINÝ HLAS: Volám tě! Pojď! Hledám tě, volám: Pojď!
TENKÝ HLAS: Píti píti pít –
TULÁK: Proboha jen jiskřičku světla! Co je to? Kde jsem?
HLAS CHROBÁKA (v dáli): Má kulička! Kde je má kulička?
TULÁK: Světlo!
HLAS: Ta žízeň! Ten hlad!
MROUCÍ HLAS: Dorazte mne! Dorazte!
JINÝ HLAS: Buď má!