16

DĚJSTVÍ DRUHÉ

Kořistníci

Scéna představuje písčitý kopeček, řídce porostlý stébly trávy velikými jako pně. V jeho levém boku chodba Lumkova, v pravém boku opuštěná Cvrčkova díra... V proscéniu leží Tulák a spí. Na jednom stéble připoutána Kukla. Kuklu přepadne loupeživá hmyzí smečka: zleva vyběhne drobný Brouk a odpoutá ji od stébla. Zprava vyběhne druhý, zažene prvního na útěk a pokouší se Kuklu odtáhnout. Z napovědovy budky vyskočí třetí, zažene druhého a vleče Kuklu.

KUKLA: Já... já... já!

(Třetí loupežný Brouk se vrhne střemhlav do napovědovy budky. Zleva první a zprava druhý Brouk vyběhnou a tahají se o Kuklu. Vyřítí se třetí z budky a zažene je oba, načež táhne Kuklu sám.) KUKLA: Celá zem praská! Já se rodím!

TULÁK (zvedne hlavu): Co je?

(Třetí Brouk se vrhne do budky.)

KUKLA: Chystá se něco velikého!

TULÁK: To je dobře. (Položí hlavu.)

(Pauza)

MUŽSKÝ HLAS (za scénou): Jak to valíš?

ŽENSKÝ HLAS: Já?

PRVNÍ HLAS: Ty!

DRUHÝ HLAS: Já??

PRVNÍ HLAS: Ty!!

DRUHÝ HLAS: Já???

PRVNÍ HLAS: Ty!!! Ty trdlo!

DRUHÝ HLAS: Hrubiáne!

PRVNÍ HLAS: Nemehlo!

DRUHÝ HLAS: Mamlase!

PRVNÍ HLAS: Cumplochu! Trajdo!

DRUHÝ HLAS: Hovnivale!

PRVNÍ HLAS: Pozor na kuličku! Dej pozor!

DRUHÝ HLAS: Pomalu!

PRVNÍ HLAS: Po-po-pozor!!

(Na scénu se vyvalí velká koule hnoje, strkaná párkem Chrobáků.) CHROBÁK: Nestalo se jí nic?

CHROBAČKA: I toto! Jejej, kdepak! Achich, to leknutí! Viď kuličko, že nic? Tytyty – ty naše drahá kuličko!

CHROBÁK: Haha, náš kapitálku! Naše mrvičko! Naše zlato! Naše všecko!

CHROBAČKA: Ty krásný trůsku, ty poklade, ty skvostná kuličko, ty naše zlaté jměníčko!

CHROBÁK: Ty naše lásko a jediná radosti! Co jsme se našetřili a nasháněli, mrvičky nanosili a smradlavých drobečků nastřádali, od huby si utrhovali –

CHROBAČKA: – a nohy si ubrousili a hromádek rozryli, co jsme se nahrabali, než jsme si tě tak hezky uhnětli a založili –

CHROBÁK: – a zakulatili a doplnili, ty naše velké sluníčko!