DĚJSTVÍ DRUHÉ
Kořistníci
Scéna představuje písčitý kopeček, řídce porostlý stébly trávy velikými jako pně. V jeho levém boku chodba Lumkova, v pravém boku opuštěná Cvrčkova díra... V proscéniu leží Tulák a spí. Na jednom stéble připoutána Kukla. Kuklu přepadne loupeživá hmyzí smečka: zleva vyběhne drobný Brouk a odpoutá ji od stébla. Zprava vyběhne druhý, zažene prvního na útěk a pokouší se Kuklu odtáhnout. Z napovědovy budky vyskočí třetí, zažene druhého a vleče Kuklu.
KUKLA: Já... já... já!
(Třetí loupežný Brouk se vrhne střemhlav do napovědovy budky. Zleva první a zprava druhý Brouk vyběhnou a tahají se o Kuklu. Vyřítí se třetí z budky a zažene je oba, načež táhne Kuklu sám.) KUKLA: Celá zem praská! Já se rodím!
TULÁK (zvedne hlavu): Co je?
(Třetí Brouk se vrhne do budky.)
KUKLA: Chystá se něco velikého!
TULÁK: To je dobře. (Položí hlavu.)
(Pauza)
MUŽSKÝ HLAS (za scénou): Jak to valíš?
ŽENSKÝ HLAS: Já?
PRVNÍ HLAS: Ty!
DRUHÝ HLAS: Já??
PRVNÍ HLAS: Ty!!
DRUHÝ HLAS: Já???
PRVNÍ HLAS: Ty!!! Ty trdlo!
DRUHÝ HLAS: Hrubiáne!
PRVNÍ HLAS: Nemehlo!
DRUHÝ HLAS: Mamlase!
PRVNÍ HLAS: Cumplochu! Trajdo!
DRUHÝ HLAS: Hovnivale!
PRVNÍ HLAS: Pozor na kuličku! Dej pozor!
DRUHÝ HLAS: Pomalu!
PRVNÍ HLAS: Po-po-pozor!!
(Na scénu se vyvalí velká koule hnoje, strkaná párkem Chrobáků.) CHROBÁK: Nestalo se jí nic?
CHROBAČKA: I toto! Jejej, kdepak! Achich, to leknutí! Viď kuličko, že nic? Tytyty – ty naše drahá kuličko!
CHROBÁK: Haha, náš kapitálku! Naše mrvičko! Naše zlato! Naše všecko!
CHROBAČKA: Ty krásný trůsku, ty poklade, ty skvostná kuličko, ty naše zlaté jměníčko!
CHROBÁK: Ty naše lásko a jediná radosti! Co jsme se našetřili a nasháněli, mrvičky nanosili a smradlavých drobečků nastřádali, od huby si utrhovali –
CHROBAČKA: – a nohy si ubrousili a hromádek rozryli, co jsme se nahrabali, než jsme si tě tak hezky uhnětli a založili –
CHROBÁK: – a zakulatili a doplnili, ty naše velké sluníčko!