stavu.)
CVRČEK: A teď otvírat kukadla. Tak... tady! Jak se ti tu líbí?
CVRČKOVÁ: Ach Cvrčku, jak jsem unavena!
CVRČEK: Sedni si, sedni, dušičko, sedni si. Počkej, hezky pomaloučku, tak.
CVRČKOVÁ (usedá): Ta dálka! A to stěhování! Ne, Cvrčku, ty nemáš rozum.
CVRČEK: Hihihi, maminko, kukuč! Mámo! Mamuško! Maminečko!
CVRČKOVÁ: Ale nezlob, ty ošklivý!
CVRČEK: Hihi, vždyť já už mlčím, já jen tak. Paní Cvrčková nebude chovat, i kdepak! Fuj, co si o ní myslíte!
CVRČKOVÁ (slzavě): Ty zlý, tobě se o tom žertuje!
CVRČEK: Ale milánku, když mám takovou radost! Považ těch cvrčičátek, toho křiku, toho cvrkání, hihihi! Ženuško, já se zblázním radostí.
CVRČKOVÁ: Ty... ty... hlupáčku! Kuk, táto, hihi!
CVRČEK: Hihihi! A jak se ti tu líbí?
CVRČKOVÁ: Pěkně. Tohle je náš nový dům?
CVRČEK: Naše hnízdečko, naše vila, náš krámek, naše, hihihi, rezidence.
CVRČKOVÁ: Bude tu sucho? Kdo to stavěl?
CVRČEK: Panečku, tady bydlel jiný cvrček.
CVRČKOVÁ: Ale? A proč se odstěhoval?
CVRČEK: Hihihi, jo, ten se odstěhoval! Ten se odstěhoval! Že nevíš kam? Hádej hádej hádači!
CVRČKOVÁ: Nevím. Ach bože, to trvá, než ty něco řekneš! Honem, Cvrčku!
CVRČEK: Tak tedy – včera si ho napíchl ťuhýk na trn. Namouduši drahoušku, skrz naskrz. Jen si to považ! Takhle tam třepe nožičkami, vidíš? Hihi, ještě je živý. A já hned: No tohle bude něco pro nás! To se postěhujeme do jeho bytečku! Jemine, to je štístko! Hihi, co tomu říkáš?
CVRČKOVÁ: A ještě je živý? Hu, to je hrůza!
CVRČEK: Viď? Ó my máme nějaké štěstí! Tralala, tra tra, tralala, tralala tra. Počkej, hned si sem pověsíme tabulku.
(Vyndá z rance štít s nápisem CVRČEK, HUDEBNINY.) Kam ji mám pověsit? Asi tak? Víc napravo? Víc nalevo?
CVRČKOVÁ: Trochu výš. A říkáš, že ještě třepe nožičkami?
CVRČEK (zatlouká a ukazuje): Říkám ti: takhle.
CVRČKOVÁ: Brr. Kde to je?
CVRČEK: Chtěla bys to vidět?
CVRČKOVÁ: Chtěla. Ne, nechtěla. Je to strašné?
CVRČEK: Hihihi, to se ví. Dobře visí?
CVRČKOVÁ: Dobře. Cvrčku, mně je tak divně –
CVRČEK (běží k ní): Jemináčku, snad už... tvá hodinka...
CVRČKOVÁ: Jdi ty! Úhuhu, já se toho bojím!
CVRČEK: Ale maminečko, kdo by se bál? Hihihi, vždyť to dovede každá panička!
CVRČKOVÁ: Jak můžeš tak mluvit! (Rozpláče se.) Cvrčku, budeš mne mít vždycky rád?
CVRČEK: To se rozumí, dušičko! Jejej, jen neplakat! Ale mamko!
CVRČKOVÁ (vzlyká): Ukaž, jak škubá nožičkami?
CVRČEK: Takhle.