24

CVRČKOVÁ: Hihi, to musí být k smíchu.

CVRČEK: Nonono, tak vidíš, už je po pláči. (Usedne k ní.) Počkej, jak si to tady pěkně zařídíme; a jak se trochu vzmůžeme, dáme si sem...

CVRČKOVÁ:... záclonky!

CVRČEK: Záclonky taky. Hihihi, to se rozumí že záclonky! Ne, jaká ty jsi moudrá! Dej mně hubičku!

CVRČKOVÁ: Ale pusť! Jdi, ty nemáš rozum!

CVRČEK: Se ví, že ne! (Vyskočí.) Hádej, co jsem koupil?

CVRČKOVÁ: Záclonky!

CVRČEK: Ne, něco menšího. (Hledá po kapsách.) Kampak jsem to...

CVRČKOVÁ: Honem, ukaž, ukaž!

CVRČEK (vytáhne z každé kapsy dětskou řehtačku a zvoní oběma rukama): Cvrky, cvrky, cvrk.

CVRČKOVÁ: Ne, to je roztomilé! Cvrčku, dej to sem!

CVRČEK (zvoní a zpívá):

Narodil se malý

Cvrčiček, Cvrčiček, Cvrčiček,

u postýlky mu stáli

maminka, mamka, tatíček,

oba dva k sobě hlavy

strkali, strkali, strkali,

aby mu pěkně k spaní

cvrkali, cvrkali, cvrkali. Hihihi.

CVRČKOVÁ: Půjč mně je, honem! Ach taťko, já se už těším!

CVRČEK: Tak poslyš, staroušku...

CVRČKOVÁ (zvoní a zpívá): “Cvrčiček, Cvrčiček, Cvrčiček...”

CVRČEK: Musím to teď trochu oběhnout, víš? Ohlásit se, zaťukat tady, zaťukat tam...

CVRČKOVÁ (zvoní a zpívá): “Cvrkali, cvrkali, cvrkali...”

CVRČEK:... Trošku se uvést, navázat, omrknout se... Dej mně jednu řehtačku, budu si cestou cvrkat.

CVRČKOVÁ: Ach, a co zatím já? (Slzavé.)Ty mne tu necháš?

CVRČEK: Cvrkej za mnou. No... a třeba přijde nějaký soused, víš? Můžeš se s ním drobátko zapovídat, zeptej se ho na dětičky nebo tak něco, víš? A – a s tím tentononc ještě počkáme, viď? Až budu doma.

CVRČKOVÁ: Ty zlý!

CVRČEK: Hihihi! Pa, dušinko, buď opatrná. Hned tu budu, hnedlinko. (Odběhne.) CVRČKOVÁ (cvrká na řehtačku, Cvrček v dáli odpovídá): “Narodil se malý... Cvrčiček...” Já mám strach!

TULÁK (vstává): Žádné strachy. Malost se rodí lehce.

CVRČKOVÁ: Kdo je tu? Nu, brouk. Nekoušeš?

TULÁK: Ne.

CVRČKOVÁ: A jak se daří dětičkám?

TULÁK:

Nemám. Nemám. Já jsem pod manželskou peřinou

nevylíh dojemnou lásku rodinnou,