CVRČKOVÁ: Hihi, to musí být k smíchu.
CVRČEK: Nonono, tak vidíš, už je po pláči. (Usedne k ní.) Počkej, jak si to tady pěkně zařídíme; a jak se trochu vzmůžeme, dáme si sem...
CVRČKOVÁ:... záclonky!
CVRČEK: Záclonky taky. Hihihi, to se rozumí že záclonky! Ne, jaká ty jsi moudrá! Dej mně hubičku!
CVRČKOVÁ: Ale pusť! Jdi, ty nemáš rozum!
CVRČEK: Se ví, že ne! (Vyskočí.) Hádej, co jsem koupil?
CVRČKOVÁ: Záclonky!
CVRČEK: Ne, něco menšího. (Hledá po kapsách.) Kampak jsem to...
CVRČKOVÁ: Honem, ukaž, ukaž!
CVRČEK (vytáhne z každé kapsy dětskou řehtačku a zvoní oběma rukama): Cvrky, cvrky, cvrk.
CVRČKOVÁ: Ne, to je roztomilé! Cvrčku, dej to sem!
CVRČEK (zvoní a zpívá):
Narodil se malý
Cvrčiček, Cvrčiček, Cvrčiček,
u postýlky mu stáli
maminka, mamka, tatíček,
oba dva k sobě hlavy
strkali, strkali, strkali,
aby mu pěkně k spaní
cvrkali, cvrkali, cvrkali. Hihihi.
CVRČKOVÁ: Půjč mně je, honem! Ach taťko, já se už těším!
CVRČEK: Tak poslyš, staroušku...
CVRČKOVÁ (zvoní a zpívá): “Cvrčiček, Cvrčiček, Cvrčiček...”
CVRČEK: Musím to teď trochu oběhnout, víš? Ohlásit se, zaťukat tady, zaťukat tam...
CVRČKOVÁ (zvoní a zpívá): “Cvrkali, cvrkali, cvrkali...”
CVRČEK:... Trošku se uvést, navázat, omrknout se... Dej mně jednu řehtačku, budu si cestou cvrkat.
CVRČKOVÁ: Ach, a co zatím já? (Slzavé.)Ty mne tu necháš?
CVRČEK: Cvrkej za mnou. No... a třeba přijde nějaký soused, víš? Můžeš se s ním drobátko zapovídat, zeptej se ho na dětičky nebo tak něco, víš? A – a s tím tentononc ještě počkáme, viď? Až budu doma.
CVRČKOVÁ: Ty zlý!
CVRČEK: Hihihi! Pa, dušinko, buď opatrná. Hned tu budu, hnedlinko. (Odběhne.) CVRČKOVÁ (cvrká na řehtačku, Cvrček v dáli odpovídá): “Narodil se malý... Cvrčiček...” Já mám strach!
TULÁK (vstává): Žádné strachy. Malost se rodí lehce.
CVRČKOVÁ: Kdo je tu? Nu, brouk. Nekoušeš?
TULÁK: Ne.
CVRČKOVÁ: A jak se daří dětičkám?
TULÁK:
Nemám. Nemám. Já jsem pod manželskou peřinou
nevylíh dojemnou lásku rodinnou,