9

CLYTHIE: Otakárek mne honil.

OTAKAR: Clythie letěla a já jsem musel za ní.

VIKTOR (vchází): Haló, dobrá společnost se schází. (Zdraví Clythii:) Tě pic, snoubenci.

CLYTHIE: Uf, to mám žízeň! (Pije stébélkem z kalíšku.)

IRIS: Šetři se, drahoušku. Viďte Viktore, že se zase zhubla? Vypadáš hrozně.

CLYTHIE: Děkuju. Miláčku, ty jsi tak mateřská.

VIKTOR: Byli jste včera na luční slavnosti?

CLYTHIE: Bah, včera! Vy jste hotový dějepis.

OTAKAR: Báječné počasí.

IRIS (ke Clythii): Počkej, cukroušku. (Upravuje jí živůtek.) Cos to dělala? Máš natržený živůtek.

CLYTHIE: To mne snad Otakárek ušlápl.

IRIS: Ušlápl? Až skoro na krku?

CLYTHIE: Podívej se na něj, vždyť je samá noha. Viď, Noho?

OTAKAR: Pardon?

VIKTOR: A co jsem já?

CLYTHIE: Samý jazyk. Když se na mne podíváte, mám pocit, jako byste mne olízl. Hu!

IRIS: Ale Clythie! A co je Felix?

CLYTHIE: Chudáček, ten je tak smutný! (Klesne k němu.) Co je vám, princi?

FELIX: Přemýšlím.

CLYTHIE: Jděte! K čemu pořád přemýšlet?

FELIX: Mužové mají ducha, aby ho užívali.

CLYTHIE: A ženy?

FELIX: Aby ho zneužívaly.

IRIS: Výborně, Felixi!

CLYTHIE (vstane): Ten ohava mne nenávidí.

VIKTOR: Držte se toho, Clythie, to je první krok k lásce.

OTAKAR: Pardon?

IRIS: Felix a láska? Co tě napadá! Vždyť napsal o ženách, počkej...

FELIX: Iris, snažně vás prosím!

IRIS:

“Jen dolů, dolů spět,

toť meta vytoužená:

svět chce být polosvět,

žena – být položena –”

CLYTHIE: Být co?

IRIS: Být položena.

VIKTOR: Felixi, svatoušku, vy jste už položil tolik žen?

OTAKAR: Hahaha, položena! To je výborné! Já myslel polo-žena! Hahaha, položena!

IRIS (recituje dále):