45

PRVNÍ SLIMÁK: Jen aby bylo málo šlimáků a hodně kapušty.

DRUHÝ SLIMÁK: Jej šnečku, koukej.

PRVNÍ SLIMÁK: Čo?

DRUHÝ SLIMÁK: Čo tu je mrtvejch jepič.

PRVNÍ SLIMÁK: Kdyby to ašpoň k žrádlu bylo.

DRUHÝ SLIMÁK: Jojo. Tak ležeme, viď?

PRVNÍ SLIMÁK: Jenom když my jšme živi.

DRUHÝ SLIMÁK: To ši myšlím. Povídám, šlimáku...

PRVNÍ SLIMÁK: Čo?

DRUHÝ SLIMÁK: Šladko je žíti.

PRVNÍ SLIMÁK: Ba jo! Ať žije život, víš.

DRUHÝ SLIMÁK: Tak ležeme. (Zacházejí do kulis.)

PRVNÍ SLIMÁK: To byla legrače, viď?

DRUHÝ SLIMÁK: No ba. Jenom – když – my jšme živi. (Zajdou.) (Pauza. Svítá. Ptáci se probouzejí.)

DŘEVORUBEC (vychází z pozadí se sekerou na rameni. Uvidí za keřem mrtvolu Tulákovu a skloní se k ní): Kdo je to? Strejdo, slyšíte? No, strejčku, probuďte se. Co je vám? (Vstane, sejme čepici a pokřižuje se.) Nebožtík. Chudák stará. (Pauza.) Má to – aspoň – odbyto.

TETKA (jde zleva. Nese novorozené ke křtu): Dobrytro pámbu. Co tam máte, strejčku?

DŘEVORUBEC: Dobrytro, teta. Někdo tady umřel. Tulák je to.

(Pauza.)

TETA: Chudák.

DŘEVORUBEC: A co vy, teta? Ke křtu? Ke křtu?

TETA: To je sestřin kluk. Všvš. Všvš.

DŘEVORUBEC: Jeden se narodí a jeden umře.

TETA: A pořád je lidí dost.

DŘEVORUBEC (lechtá dítě pod bradou): Ks, ks, kluku! Počkej, až vyrosteš!

TETA: A co, strejče, třeba mu bude líp než nám.

DŘEVORUBEC: Ale copak, jen když má člověk pořád co dělat.

ŠKOLAČKA (vyjde zprava s mošnou na zádech): Pochválen Pan...

TETA: Navěky.

DŘEVORUBEC: Navěky. (Školačka zajde.) To je dnes krásně, viďte teta? Člověk to ani neumí povědít.

HLAS ŠKOLAČKY: Pochválen Pan...

HLAS MUŽE (za scénou): Navěky.

TETA: Ba, krásný den se nám dělá.

POUTNÍK (vyjde zleva): Dobrý den.

TETA: Dobrý den.

DŘEVORUBEC: Šťastný dobrý den.

Opona

DOPLNĚK PRO REŽISÉRA