IRIS: Viktora?
FELIX: Jak nízce se na vás dívá, na lásku, na všechno! Tak nestoudně! Tak... tak... tak surově! Jak to můžete trpět?
IRIS: Chudáček Viktor! Je tak pohodlný! Ne, Felixi, mluvte o poezii. Já mám tak ráda poezii! “Sen chce se skutkem stát...” (Klesá do polštářů.) Felixi, vy máte ohromný talent! “Děvčátko, padněm spolu!” Bože, jak je to vášnivě řečeno! Řekněte, Felixi, básníci jsou hrozně, hrozně vášniví, viďte?
FELIX: Ó Iris, to už jsem dávno překonal, tu báseň.
IRIS: Kdyby jen ta latina nebyla tak sprostá! Všechno, všechno snesu, ale nesmí to mít ošklivé jméno. Felixi, k ženám musíte být delikátní. Kdybyste mne teď políbil, dal byste tomu také tak hrozné jméno?
FELIX: Iris, jak bych se mohl opovážit – vás políbit!
IRIS: Mlčte, vy muži jste schopni všeho. Felixi, nakloňte se ke mně. Komu jste věnoval tu báseň? Clythii?
FELIX: Ne! Ujišťuji vás – –
IRIS: Komu tedy?
FELIX: Nikomu, na mou čest nikomu. Totiž všem ženám na světě.
IRIS (zvedne se na lokty): Proboha, vy jste jich tolik kon... kon... jakže se to jmenuje?
FELIX: Iris! Já vám přísahám – –
IRIS (klesá do polštářů): Felixi, vy jste strašný svůdník! Řekněte, která byla vaší milenkou?
FELIX: Iris, neřeknete to nikomu? Jistě ne?
IRIS: Ne.
FELIX: Tedy – žádná.
IRIS: Kdože?
FELIX: Žádná dosud. Na mou čest.
IRIS: Ó vy lháři! Kolik žen jste už musel na tohle dostat, vy neviňátko! Felixi, Felixi, já do vás vidím! Jak jste nebezpečný!
FELIX: Iris, nesmíte se mi smát. Já jsem prožil hrozné věci ve fantazii. Strašlivé zklamání. Bezpočtu lásek, ale jen ve snu. Sen je život básníka. Znám všechny ženy, a nepoznal jsem žádnou. Na mou čest, Iris.
IRIS (opře se o loket): A proč tedy říkáte, že jste žen syt?
FELIX: Ach Iris, každý snižuje to, co nejvíc miluje.
IRIS: Brunety?
FELIX: Ne, sen. Věčný sen.
IRIS: “Sen chce se skutkem stát...” Vy máte tak vášnivé oči! Vy jste úžasný talent, Felixi! (Klesá do polštářů.) Nač teď myslíte?
FELIX: Na vás. Žena je hádanka.
IRIS: Uhodněte ji; ale prosím vás, Felixi, jemně.
FELIX: Nevidím na dno vašich očí.
IRIS: Tedy začněte odjinud.
FELIX: Já... Iris... skutečně...
IRIS (prudce usedne): Felixi, já mám dnes náladu! Jak je to hloupé být ženou! Já bych dnes chtěla být mužem, dobývat, svádět, líbat... Felixi, já bych byla hrozně vášnivý muž. Já bych... já... já bych každého strhla divoce, nezkrotně... Škoda že nejste děvče! Budeme si hrát, chcete? Vy budete Iris a já budu váš Felix.
FELIX: Ne, Iris. Je příliš odvážné být Felixem. To znamená chtít, chtít něco...
IRIS (mroucím hlasem): Ach Felixi, všechno!