15

jako do dětské zřítelnice

paprsek světla.

IRIS (s hlavou v polštářích, hystericky se směje): Hahaha!

FELIX (přestane číst): Co je to?

IRIS (vzlyká): Ten surovec! Fuj! Nestyda! Já bych ho uškrtila!

CLYTHIE: Otakara?

IRIS (vzlyká): Abych mu teď – teď – abych teď snášela vajíčka! Ten surovec! Va-va-vajíčka mít! Já budu hrozná!

Ten – ten – hahaha!

FELIX: Jen poslouchejte, Clythie. Je to docela v novém směru: Když jsem ji potkal, mákem zaplála,

celičká vzkvetla

a plachostí svou mne podarovala.

“Já jsem to,” praví, “ty neznáš mne,

já sama, co jsem, nerozumím.

Jsem dítě a kvetu, jsem život a šumím,

jsem žena a lákám, jsem, ach, tak zmatena –”

IRIS (vstává): Jsem hrozně rozcuchaná?

CLYTHIE: Hrozně. Počkej, drahoušku. (Upravuje jí vlasy, potichu:) Sviňko!

IRIS: To máš vztek, viď? Hahaha! Otakar miluje bá-ječ-ně! (Odletí.) FELIX: Teď přijde, Clythie, to pravé:

“Jsem dítě a kvetu, jsem život a šumím,

jsem žena a lákám, jsem, ach, tak zmatena –”

CLYTHIE: Nechte si to! Ta sviňka! (Odletí.) Kde je někdo nový?

FELIX (za ní): Ale počkejte! Teď teprve přijde láska!

TULÁK: Hlupáku!

FELIX: Cože? Aha, tady je někdo. To jsem rád. Přečtu vám konec:

“Jsem žena a lákám, jsem, ach, tak zmatena,

ty velký světe, co to znamená...”

TULÁK (čepicí po něm): Kššš!

FELIX (poodletí):

“Co to znamená,

že se dnes ruměním do krve?”

TULÁK (honí ho): Vššš!

FELIX (poodletí):

“Jsem žena a miluji! Jsem život a kvetu,

jsem dítě a miluji poprvé!”

Rozumíte, to je Clythie, Clythie, Clythie! (Odletí pryč.) TULÁK (rozpřáhne ruce do hlediště): Hahaha, motýlové!

Opona