44

(Padají mrtvy.)

KUKLA-JEPICE (stane):

Celý svět bobtnal, aby mne zrodil,

a pukal bolestí. Slyšte, ó slyšte,

ohromné poselství nesu; zvěstuji

nesmírné věci; ticho, ticho,

já veliká přináším slova. –

(Padá mrtva.)

TULÁK (kleká k ní): Vstaň, muško! Proč jsi padla? (Zvedá ji.) Mrtva! Je mrtva! Ach líbezné líčko, ach oči jasné a čisťounké! Mrtva! Slyšíš, kuklo? Co jsi chtěla říci? Mluv ještě! (Nese ji v náručí.) Mrtva! Jak je lehýnká, ó bože, jak je krásná! Proč musela umřít? K čemu ten hrozný nesmysl! Muško! (Klade ji na zem.) Mrtva! (Leze po zemi a prohlíží mrtvé jepice, zvedaje jim hlavy.) I ty jsi mrtva, tanečnice? I ty, která jsi zpívala! I ty, mladičká! Ach tyhle rty se už neozvou! Mrtva! Slyšíš, zelená muško? Kdybys jen oči otevřela! Hleď, je tak dobře žít! Probuď se, žij přece! Buď – život – požehnán! (Plazí se na kolenou dopředu.) Buď požehnán! Hu! Kdo na mne sáhl? Jdi pryč!

(Záře zhasne, jen ostrý paprsek dopadá na Tuláka.) Kdo je tu? Huhu, pusť, vždyť mne mra-, mrazí! Kdo jsi?

(Šermuje rukama do prázdna.) Pryč tu studenou ruku! Já nechci... (Vstane.) Nesahat! Kdo jsi? (Brání se.) Ale tak pusť, co mne škrtíš? Haha, ty jsi, počkej, já tě znám, ty jsi... ty jsi Smrt! Tolikrát jsem tě dnes viděl! Ale já ne –

nechci – Pusť, kostroune! Bezoká! Hnusná! Já ještě ne... (Zápasí do prázdna.) Přestaň!

(Zprava se plazí dva Slimáci.)

PRVNÍ SLIMÁK: Štůj. Něčo tu šuští!

DRUHÝ SLIMÁK: Ty vošle, tak čouvni!

TULÁK (zápasí): Tumáš, zubatá! Hahaha, dostalas! (Sražen na kolena.) Nech mne! Nedus tolik! Povol! Já chci jen žít; copak i to je mnoho? (Zvedá se a rozhání se rukama.) Nedám ti život, smrťáku, nedám! Tumáš! (Padá.) Ó, i nohu nastavuješ!

PRVNÍ SLIMÁK: Ty, šlimáku.

DRUHÝ SLIMÁK: Čo?

PRVNÍ SLIMÁK: Von žápaší še šmrtí.

DRUHÝ SLIMÁK: Budem še koukat, jo?

TULÁK (pozvedá se): Nech mne žít! Co ti to udělá? Jen protentokrát! Aspoň do zítřka! Nech... jen... vydechnout!

(Zápasí.) Pusť, neškrť! Já nechci umřít! Tak málo jsem užil! (Výkřik.) Aách! (Padne na tvář.) PRVNÍ SLIMÁK: To je švanda, viď?

DRUHÝ SLIMÁK: Ty, šnečku.

PRVNÍ SLIMÁK: Čo?

DRUHÝ SLIMÁK: Von už sčípnul.

TULÁK (vzchopí se na kolena): Ty i padlého škrtíš, zbabělá? Pusť už, ať povím – všem – Já chci – ještě chvilku –

(Vstane a vrávorá.) Nech – žít! Jenom žít! (Křičí.) Ne! Jdi pryč! Mám ještě tolik co říci! (Klesá na kolena.) Vím – teď

– jak žít. (Padne naznak.)

PRVNÍ SLIMÁK (leze pomalu vpřed): No, už je po ňom.

DRUHÝ SLIMÁK: Ježuš, ježuš, to je rána. Ach jejej. Takový neštěští! Proč jši náš vopuštil?

PRVNÍ SLIMÁK: Čo tak lamentuješ? To še náš netejká.

DRUHÝ SLIMÁK: Ale to víš, to še jen tak říká, když někdo umře.

PRVNÍ SLIMÁK: Jojo. Tak ležeme.

DRUHÝ SLIMÁK: Jojo. To už tak na švětě chodí.