CLYTHIE: Otakárek mne honil.
OTAKAR: Clythie letěla a já jsem musel za ní.
VIKTOR (vchází): Haló, dobrá společnost se schází. (Zdraví Clythii:) Tě pic, snoubenci.
CLYTHIE: Uf, to mám žízeň! (Pije stébélkem z kalíšku.)
IRIS: Šetři se, drahoušku. Viďte Viktore, že se zase zhubla? Vypadáš hrozně.
CLYTHIE: Děkuju. Miláčku, ty jsi tak mateřská.
VIKTOR: Byli jste včera na luční slavnosti?
CLYTHIE: Bah, včera! Vy jste hotový dějepis.
OTAKAR: Báječné počasí.
IRIS (ke Clythii): Počkej, cukroušku. (Upravuje jí živůtek.) Cos to dělala? Máš natržený živůtek.
CLYTHIE: To mne snad Otakárek ušlápl.
IRIS: Ušlápl? Až skoro na krku?
CLYTHIE: Podívej se na něj, vždyť je samá noha. Viď, Noho?
OTAKAR: Pardon?
VIKTOR: A co jsem já?
CLYTHIE: Samý jazyk. Když se na mne podíváte, mám pocit, jako byste mne olízl. Hu!
IRIS: Ale Clythie! A co je Felix?
CLYTHIE: Chudáček, ten je tak smutný! (Klesne k němu.) Co je vám, princi?
FELIX: Přemýšlím.
CLYTHIE: Jděte! K čemu pořád přemýšlet?
FELIX: Mužové mají ducha, aby ho užívali.
CLYTHIE: A ženy?
FELIX: Aby ho zneužívaly.
IRIS: Výborně, Felixi!
CLYTHIE (vstane): Ten ohava mne nenávidí.
VIKTOR: Držte se toho, Clythie, to je první krok k lásce.
OTAKAR: Pardon?
IRIS: Felix a láska? Co tě napadá! Vždyť napsal o ženách, počkej...
FELIX: Iris, snažně vás prosím!
IRIS:
“Jen dolů, dolů spět,
toť meta vytoužená:
svět chce být polosvět,
žena – být položena –”
CLYTHIE: Být co?
IRIS: Být položena.
VIKTOR: Felixi, svatoušku, vy jste už položil tolik žen?
OTAKAR: Hahaha, položena! To je výborné! Já myslel polo-žena! Hahaha, položena!
IRIS (recituje dále):