43

Celý svět s námi krouží, děkuje, chválí,

velebí, skáče a kolotá

před tebou, velký, milostný, neskonaly,

jepičí dare života!

Radosti bezoddyšná, ty věčné opojení,

buď žehnán, reji života,

ohnivý tanci, jemuž konce není,

buď s námi...

(Padá mrtva.)

TULÁK (zvedne ruce a točí se): Ó – ó – ó –

CHÓR JEPIC:

Buď požehnán, buď požehnán!

TULÁK: Živote, živote, ty jsi nás uhranul! Vždyť i já, stará zmořená muška, kroužím a křičím, živote...

CHÓR JEPIC:

Buď požehnán, buď požehnán!

TULÁK: Nech nás žít, nás všechny! Hleď, každý chce žít! Každý se tolik brání, a každý bojuje na svou pěst! Vidíš, kdybychom tak jednou to zkusili dohromady! Kdybys ty sám nás vedl proti – proti zániku! Proti smrti!

CHÓR JEPIC:

Buď požehnán! Buď veleben!

(Jepice po jepici padá mrtva.)

TULÁK: Všichni bychom šli za tebou! Všechny mušky a všichni lidé, a myšlenky, a díla, a havěť vodní, a mravenci, a tráva, všechno se spojí s tebou! Ale dřív se musíme spojit my, my všichni, kdo žijeme, do jednoho regimentu; a ty nás povedeš, živote všemohoucí –

CHÓR JEPIC:

Buď život požehnán!

KUKLA (pronikavě vykřikne): Místo! (Roztrhne svůj obal a vyskočí jako Jepice.) Tu jsem!

TULÁK (vrávorá k ní): Ty, kuklo? Ty? Ukaž se! Ty jsi se konečně zrodila?

KUKLA-JEPICE (vyběhne a počne vířit):

Ó – ó – ó!

TULÁK (za ní): Cože, nic většího?

KUKLA-JEPICE (víří):

Ó – ó – ó!

(Stane.)

Já vládu života vyhlašuji. Já

poroučím tvorstvu: žij, neb cářství

života přišlo.

(Víří.)

Ó – ó – ó!

NĚKOLIK POSLEDNÍCH JEPIC:

Věčný, věčný je život!