46

V epilogu Poutník je totožný s Tulákem, Cítí-li režisér potřebu smírného konce, užij této varianty (od odchodu Slimáků):

(Pauza. Svítá. Ptáci se probouzejí. Rány sekyrou.)

TULÁK (probouzí se): Ránv! – Rány! – Rány boží! (Usedne.) Co je? –

(Ticho.)

Ach, těžký sen jsem měl!

(Rány sekyrou.)

PRVNÍ HLAS: Ach bože!

DRUHÝ HLAS: Ale copak, jenom když je člověk živ.

TULÁK:

Jen když je živ... Tak tedy neumřel?

A tedy... vlastně... nic se neudálo?

Viděl jsem, co jsem viděl,

či se mi to jen zdálo?

A kdyby to i pravda bylo,

nic nestalo se, nic se nezměnilo,

jen když zas člověk žije dál.

I vy jste živi.

(Pauza.)

Co je to platno: život je tady,

i když jen jepičí.

Ať děje se co chce, znova jest

a nikdo a nic ho nezničí.

Co je to platno: musí se nést.

PRVNÍ HLAS: Ba, je to dřina.

DRUHÝ HLAS: Ale mlč, jenom když má člověk pořád co dělat.

TULÁK:

Pořád co dělat! Tak je to, ano,

vždyť i sám život co dělat má neustále,

jako by něco nebylo doděláno,

jako by za něčím se muselo dál a dále,

a byť bys člověkem anebo broukem byl,

žiješ, aby celý svět žil,

a pořád je co dělat.

(Vystoupí dva Drvoštěpové.)

PRVNÍ DRVOŠTĚP: Dobrytro, strejce.

DRUHÝ DRVOŠTĚP: Hledáte práci?

TULÁK: Cože?

PRVNÍ DRVOŠTĚP: No hledáte-li práci?