20

na světě všechno pracuje k svému zrození,

chce být, chce žít, chce trvat, a ať si co chce cítí,

je to jen jediná věc: strašlivá rozkoš bytí.

KUKLA:

Zvěstuj všemu světu:

ohromná chvíle je tu,

kdy já... kdy já...

TULÁK: Co?

KUKLA: Nic. Já ještě nevím. Chci udělat něco velikého!

TULÁK:

Velkého? Něco velkého? Dobrá, jen se tím opij;

ten dobrý lid s kuličkami tě asi nepochopí.

Malé a plné jsou kuličky, velké a prázdné jsou sliby...

KUKLA: Něco nesmírného!

TULÁK:

A přec se mně tohle, kuklo, na tobě jaksi líbí.

Velkého něco, staň se! Ale jen velkého, budiž!

Co z tebe, kuklo, vyleze? Proč se už neprobudíš?

KUKLA: Celý svět užasne, až já se zrodím.

TULÁK: Jen dělej. Já počkám. (Usedne.)

LUMEK (odzadu, dlouhými tichými kroky, vleče do své chodby mrtvolu cvrčka): Kukuč, Larvičko! Copak ti nese papínek dobrého? (Sestoupí do otvoru.)

KUKLA (křičí):

Ta bolest! Porodní muka!

Celý vesmír puká,

aby mne vydal.

TULÁK: Zroď se!

KUKLA:

Ustupte! Ustupte! Ať vás nesmetu

ve svém rozletu,

až přijdu na svět.

TULÁK: Zroď se.

LUMEK (vrací se pozpátku ze své díry): Ne, ne, dceruško, jen papej; nesmíš ven, Larvičko, i toto, ani zanic! Nono dítě, hned tu bude tatínek a přinese ti hamham, ano? Co bys chtěla, ty mlsná?

LARVIČKA (před otvorem): Tati, já se tu nudím.

LUMEK: Haha, ta je rozkošná, co? Nech se políbit, Larvičko! Papínek ti přinese něco křehoučkého... Co, ty bys chtěla zase cvrčka? Haha, ty nemáš špatné nápady.

LARVIČKA: Já bych chtěla... já nevím.

LUMEK: Bože ty jsi chytrá, Larvičko! Zato ti musím něco dát. Papa, dítě, tatínek musí jít pracovat, musí se starat o svého drahouška, o svého krásného červíčka... No jdi, jdi už, panenko. Papej hodně.