PRVNÍ SLIMÁK: Jen aby bylo málo šlimáků a hodně kapušty.
DRUHÝ SLIMÁK: Jej šnečku, koukej.
PRVNÍ SLIMÁK: Čo?
DRUHÝ SLIMÁK: Čo tu je mrtvejch jepič.
PRVNÍ SLIMÁK: Kdyby to ašpoň k žrádlu bylo.
DRUHÝ SLIMÁK: Jojo. Tak ležeme, viď?
PRVNÍ SLIMÁK: Jenom když my jšme živi.
DRUHÝ SLIMÁK: To ši myšlím. Povídám, šlimáku...
PRVNÍ SLIMÁK: Čo?
DRUHÝ SLIMÁK: Šladko je žíti.
PRVNÍ SLIMÁK: Ba jo! Ať žije život, víš.
DRUHÝ SLIMÁK: Tak ležeme. (Zacházejí do kulis.)
PRVNÍ SLIMÁK: To byla legrače, viď?
DRUHÝ SLIMÁK: No ba. Jenom – když – my jšme živi. (Zajdou.) (Pauza. Svítá. Ptáci se probouzejí.)
DŘEVORUBEC (vychází z pozadí se sekerou na rameni. Uvidí za keřem mrtvolu Tulákovu a skloní se k ní): Kdo je to? Strejdo, slyšíte? No, strejčku, probuďte se. Co je vám? (Vstane, sejme čepici a pokřižuje se.) Nebožtík. Chudák stará. (Pauza.) Má to – aspoň – odbyto.
TETKA (jde zleva. Nese novorozené ke křtu): Dobrytro pámbu. Co tam máte, strejčku?
DŘEVORUBEC: Dobrytro, teta. Někdo tady umřel. Tulák je to.
(Pauza.)
TETA: Chudák.
DŘEVORUBEC: A co vy, teta? Ke křtu? Ke křtu?
TETA: To je sestřin kluk. Všvš. Všvš.
DŘEVORUBEC: Jeden se narodí a jeden umře.
TETA: A pořád je lidí dost.
DŘEVORUBEC (lechtá dítě pod bradou): Ks, ks, kluku! Počkej, až vyrosteš!
TETA: A co, strejče, třeba mu bude líp než nám.
DŘEVORUBEC: Ale copak, jen když má člověk pořád co dělat.
ŠKOLAČKA (vyjde zprava s mošnou na zádech): Pochválen Pan...
TETA: Navěky.
DŘEVORUBEC: Navěky. (Školačka zajde.) To je dnes krásně, viďte teta? Člověk to ani neumí povědít.
HLAS ŠKOLAČKY: Pochválen Pan...
HLAS MUŽE (za scénou): Navěky.
TETA: Ba, krásný den se nám dělá.
POUTNÍK (vyjde zleva): Dobrý den.
TETA: Dobrý den.
DŘEVORUBEC: Šťastný dobrý den.
Opona
DOPLNĚK PRO REŽISÉRA