10

“Sen chce se skutkem stát...”

CLYTHIE: Počkej, Otakárek se bude ještě smát.

OTAKAR: Hahahaha!

FELIX: Já nedovolím, abyste to přednášeli! To jsem už překonal!

IRIS: Felix má ohromný talent. Že by nikdo z vás nenašel rým na slovo “Iris?

CLYTHIE: “Iris, široká jak čtyry’s.”

FELIX: Ó bože, mlčte už!

OTAKAR: Hahaha, to je báječné! Iris, čtyrys!

IRIS (překoná se): Drahoušku, ty máš zvláštní názory o poezii.

VIKTOR: Co chcete? Její celá poezie je v řeči nevázané.

IRIS: Máte pravdu, Viktore.

OTAKAR: Hahaha, nevázané řeči! To je výtečné!

CLYTHIE: Felixi, vy jste vpravil Iris do vázané řeči! Já myslím, že ji to musí škrtit.

IRIS: Nechat Felixe! Věřili byste, jaký krásný rým na mne udělal? Hádejte!

VIKTOR: Vzdávám se.

CLYTHIE: Honem, Iris! Ale ať je to poetické.

IRIS (vítězné): Kyrys!

VIKTOR: Cože?

IRIS: Kyrys.

CLYTHIE: Bože ten hrubec! Felixi, řekl jste to skutečně?

IRIS: Co je na tom zlého?

CLYTHIE: Vzpomenout si na kyrys! Ženská jako kyrysník!

OTAKAR: Hahaha, kyrys! To je švanda!

FELIX (vyskočí): Ale – démantový kyrys!

IRIS: Jděte, vy jste nemotora! Klacek! Protiva! Mám vás potud, slyšíte?

VIKTOR: Felixi, jak velik jsi!

IRIS (tleská): Výborně, Viktore! Vy jste ohromně duchaplný.

CLYTHIE: Dobrý bože, Viktorovi se přihodil rým!

OTAKAR: Hahaha, Felixi, velixi! To je dobré!

VIKTOR: Odpusťte, Clythie. Pro mne je poezie příliš blond.

CLYTHIE: Hu, ten má vlhké oči! Nedívejte se na mne, jsem pak celá mokrá.

OTAKAR: Básnit, to nic není.

VIKTOR: Básnit, to je lhát nebo bavit.

IRIS: Ó ne. Vzbuzovat city. Já mám hrozně ráda city.

OTAKAR: Zdar.

CLYTHIE: Jaký zdar?

OTAKAR: Rým na Otakar, haha! Dobrý, že?

VIKTOR: Tak zvaný mužský.

OTAKAR: Hahaha, to bych řekl že mužský! Ó!