tam, tady, tuhle, tamhle zas a všude,
všecko je v páru. Oblaka, mušky, stromy,
všechno se objímá, tře, lichotí, dráždí a honí,
ptáčkové v koruně, vždyť já vás vidím, já vás vidím,
já vidím všechno. A vy dva, vy ve stínu tam,
vidím vás splétat prsty, zápasit horce a tiše,
nikdo si nemyslete, že ho nevidím odtud.
To – je – páření věčné. Račte dovolit,
opilý jsem, ale hodný.
(Zakryje si oči.)
Nevidím nic.
Dělejte si, co chcete. Než odkryju oči, křiknu. –
(Tma.)
– Vše chce být párem; ty jen, který tu potmě stojíš,
sám, sám, sám bloudíš klikatou cestou,
marně, marně, marně bys rozpřáhl obě ruce
v honičce lásky. Dost. A vy se mějte rádi,
já vám to chválím; je to dobrá věc
a přírody moudrý řád, jak řekl též pedant.
– Vše má být párem. Vidím líbeznou
zahradu lásky květy vystlanou,
(Zadní opona se zvedá.)
kde mladé páry, krásné dvojice,
motýli větrem lásky nesení,
v blaženém letu, jako by si hráli,
bez konce nesou věčné snoubení.
Neb vše chce býti párem.
(Odkryje si oči.)
(Scéna se rozsvětlí.)
Kde to jsem?
JEDNÁNÍ PRVNÍ
Motýlové
Azurový, zářící prostor, vystlaný, květy a batikovými polštáři; zrcadla, stolek, na němž jsou připraveny pestré sklenice s chlazenými nápoji a stébélky k pití. Vysoká barová sedátka.
TULÁK (mne si oči a rozhlíží se): Hele, ta krásoucí krása! Vždyť je to jako – jako v ráji! Ani malíř by to líp nevymaloval! A jak to tu voní!
CLYTHIE (vběhne se smíchem na scénu).
OTAKAR (honí ji): Miluji vás, Clythie!
(Clythie běží se smíchem pryč. Otakar za ní.)
TULÁK: Motýli. Aha, motýli. Hrajou si. Já bych se na to koukal, kdybych nebyl tak – (čistí si šaty). A co, ať mne