jako do dětské zřítelnice
paprsek světla.
IRIS (s hlavou v polštářích, hystericky se směje): Hahaha!
FELIX (přestane číst): Co je to?
IRIS (vzlyká): Ten surovec! Fuj! Nestyda! Já bych ho uškrtila!
CLYTHIE: Otakara?
IRIS (vzlyká): Abych mu teď – teď – abych teď snášela vajíčka! Ten surovec! Va-va-vajíčka mít! Já budu hrozná!
Ten – ten – hahaha!
FELIX: Jen poslouchejte, Clythie. Je to docela v novém směru: Když jsem ji potkal, mákem zaplála,
celičká vzkvetla
a plachostí svou mne podarovala.
“Já jsem to,” praví, “ty neznáš mne,
já sama, co jsem, nerozumím.
Jsem dítě a kvetu, jsem život a šumím,
jsem žena a lákám, jsem, ach, tak zmatena –”
IRIS (vstává): Jsem hrozně rozcuchaná?
CLYTHIE: Hrozně. Počkej, drahoušku. (Upravuje jí vlasy, potichu:) Sviňko!
IRIS: To máš vztek, viď? Hahaha! Otakar miluje bá-ječ-ně! (Odletí.) FELIX: Teď přijde, Clythie, to pravé:
“Jsem dítě a kvetu, jsem život a šumím,
jsem žena a lákám, jsem, ach, tak zmatena –”
CLYTHIE: Nechte si to! Ta sviňka! (Odletí.) Kde je někdo nový?
FELIX (za ní): Ale počkejte! Teď teprve přijde láska!
TULÁK: Hlupáku!
FELIX: Cože? Aha, tady je někdo. To jsem rád. Přečtu vám konec:
“Jsem žena a lákám, jsem, ach, tak zmatena,
ty velký světe, co to znamená...”
TULÁK (čepicí po něm): Kššš!
FELIX (poodletí):
“Co to znamená,
že se dnes ruměním do krve?”
TULÁK (honí ho): Vššš!
FELIX (poodletí):
“Jsem žena a miluji! Jsem život a kvetu,
jsem dítě a miluji poprvé!”
Rozumíte, to je Clythie, Clythie, Clythie! (Odletí pryč.) TULÁK (rozpřáhne ruce do hlediště): Hahaha, motýlové!
Opona