PRVNÍ JEPICE (stane):
Ze zvonění paprsků jsou spředena naše křídla,
od hvězdy k hvězdě ze světelných nití tkal je
odvěký božský tkadlec. Tančíme vesmírem,
my, duše života, zrozené světlem,
obrazy boha, který –
(Klesá mrtva.)
DRUHÁ JEPICE (vystoupí a víří):
– který v nás vidí sebe.
Ó – ó – ó! Věčný, věčný je život.
TULÁK (motá se k ní): Jak... jakže, tedy je věčný?
DRUHÁ JEPICE:
Žít, kroužit, vířit! Z hloubi vesmíru
nám odpovídá tvůrčí, nesmírné
víření křídel jepicích. Nám dán je
tajemný úkol věčně vířiti,
z křídel nám prší harmonie sfér,
ó jaké poslání a jaká tvůrčí radost
být jepicí! Žít, to je kolotat!
Ó – ó – ó.
(Víří.)
CHÓR JEPIC:
Věčný, věčný je život!
TULÁK (mezi nimi):
Ó jaké poslání a jaká tvůrčí radost –
CHÓR JEPIC:
– kolotat! Sestry, do kola!
DRUHÁ JEPICE (stane):
Rozviňte život! Co jsme jiného
my, z nejjemnějších látek utkané,
než myšlenky a duše stvoření?
Jsme průsvitné! Jsme bez tíhy a zmaru!
Jsme život sám! Jak jiskry z boží výhně
jsme vytryskly a velebíme –
(Padá mrtva.)
TULÁK: Hleďte, je mrtva!
TŘETÍ JEPICE (vystoupí a víří):
Ó – ó – ó!
(Stane.)