28

vždyť život chce jen život, a sladko je pohleděti,

jak žiješ a jak tvůj soused... třepe... nožičkami...

ne, to zas cvrčci! Co mě to pořád mámí,

vždyť si to pletu s brouky! To úzké, maličké bytí,

to pitomé blaho cvrčků člověka nenasytí.

Člověk chce něco víc, než aby se jenom napás

a vděčně, spokojeně žvýkal ten žvaneček štěstí:

život chce muže, život chce hrdiny, život chce zápas;

chceš-li se zmocnit života, chop se ho silnou pěstí,

chceš-li být plně člověkem, nesmíš být malý a slabý,

chceš-li žít, tedy vládni, chceš-li jíst, tedy... zabij...

ne, to zas lumci! Ticho! Copak vy neslyšíte,

jak po celém světě pracují horečné tiché čelisti,

roch-roch-roch, to krvavé mlaskání syté

nad žvancem ještě živým... Život je života kořistí!

KUKLA (zmítá sebou): Cítím něco velikého! Něco velikého!

TULÁK: Co je veliké?

KUKLA: Zrodit se! Žít!

TULÁK: Kuklo, kuklo, tebe se nespustím!

PARAZIT (vyvalí se z otvoru, nesmírně tlustý, a škytá): Hahaha, hahaha, hup, hahahahahaha! Hup, to je – hahaha, hup, ten stary lakomec, ten tu svou bled- – hup, bledničkovou holku zásobil! Hup, hahahaha, hahaha, hup! Až mně je špat- – hup! Já prasknu! (Krká.) Ale to je, hup, hup! Zatracená škytavka! Panečku, já jsem ta- taky někdo: to by každý nemoh, no nemám, hup! Tolik toho sežrat, no ne?

TULÁK: A co Larvička?

PARAZIT: Hahaha, hahaha, hup, jo, hahahahahaha, tu jsem, hup, jo, tu jsem taky slupnul. Stůl přírody je prostřen pro všechny. Hup, hup, hup!

Opona

DĚJSTVÍ TŘETÍ

Mravenci

Scéna: Zelený les.

TULÁK (sedí zamyšlen):

Dost, dost už viděls. Viděls všechny tvory

sát jako vši na velkém těle bytí,

v strašlivém hladu rozmnožit svůj podíl

urvaný druhým. Žít, to značí brát,

nu tedy ber i ty. Už dost jsem viděl.

(Pauza.)

A co já sám jsem jiného než hmyz,

jsem šváb a sbírám v prachu drobečky,

co jiní nechají. To je tvůj život,