42

PRVNÍ JEPICE (stane):

Ze zvonění paprsků jsou spředena naše křídla,

od hvězdy k hvězdě ze světelných nití tkal je

odvěký božský tkadlec. Tančíme vesmírem,

my, duše života, zrozené světlem,

obrazy boha, který –

(Klesá mrtva.)

DRUHÁ JEPICE (vystoupí a víří):

– který v nás vidí sebe.

Ó – ó – ó! Věčný, věčný je život.

TULÁK (motá se k ní): Jak... jakže, tedy je věčný?

DRUHÁ JEPICE:

Žít, kroužit, vířit! Z hloubi vesmíru

nám odpovídá tvůrčí, nesmírné

víření křídel jepicích. Nám dán je

tajemný úkol věčně vířiti,

z křídel nám prší harmonie sfér,

ó jaké poslání a jaká tvůrčí radost

být jepicí! Žít, to je kolotat!

Ó – ó – ó.

(Víří.)

CHÓR JEPIC:

Věčný, věčný je život!

TULÁK (mezi nimi):

Ó jaké poslání a jaká tvůrčí radost –

CHÓR JEPIC:

– kolotat! Sestry, do kola!

DRUHÁ JEPICE (stane):

Rozviňte život! Co jsme jiného

my, z nejjemnějších látek utkané,

než myšlenky a duše stvoření?

Jsme průsvitné! Jsme bez tíhy a zmaru!

Jsme život sám! Jak jiskry z boží výhně

jsme vytryskly a velebíme –

(Padá mrtva.)

TULÁK: Hleďte, je mrtva!

TŘETÍ JEPICE (vystoupí a víří):

Ó – ó – ó!

(Stane.)