“Sen chce se skutkem stát...”
CLYTHIE: Počkej, Otakárek se bude ještě smát.
OTAKAR: Hahahaha!
FELIX: Já nedovolím, abyste to přednášeli! To jsem už překonal!
IRIS: Felix má ohromný talent. Že by nikdo z vás nenašel rým na slovo “Iris?
CLYTHIE: “Iris, široká jak čtyry’s.”
FELIX: Ó bože, mlčte už!
OTAKAR: Hahaha, to je báječné! Iris, čtyrys!
IRIS (překoná se): Drahoušku, ty máš zvláštní názory o poezii.
VIKTOR: Co chcete? Její celá poezie je v řeči nevázané.
IRIS: Máte pravdu, Viktore.
OTAKAR: Hahaha, nevázané řeči! To je výtečné!
CLYTHIE: Felixi, vy jste vpravil Iris do vázané řeči! Já myslím, že ji to musí škrtit.
IRIS: Nechat Felixe! Věřili byste, jaký krásný rým na mne udělal? Hádejte!
VIKTOR: Vzdávám se.
CLYTHIE: Honem, Iris! Ale ať je to poetické.
IRIS (vítězné): Kyrys!
VIKTOR: Cože?
IRIS: Kyrys.
CLYTHIE: Bože ten hrubec! Felixi, řekl jste to skutečně?
IRIS: Co je na tom zlého?
CLYTHIE: Vzpomenout si na kyrys! Ženská jako kyrysník!
OTAKAR: Hahaha, kyrys! To je švanda!
FELIX (vyskočí): Ale – démantový kyrys!
IRIS: Jděte, vy jste nemotora! Klacek! Protiva! Mám vás potud, slyšíte?
VIKTOR: Felixi, jak velik jsi!
IRIS (tleská): Výborně, Viktore! Vy jste ohromně duchaplný.
CLYTHIE: Dobrý bože, Viktorovi se přihodil rým!
OTAKAR: Hahaha, Felixi, velixi! To je dobré!
VIKTOR: Odpusťte, Clythie. Pro mne je poezie příliš blond.
CLYTHIE: Hu, ten má vlhké oči! Nedívejte se na mne, jsem pak celá mokrá.
OTAKAR: Básnit, to nic není.
VIKTOR: Básnit, to je lhát nebo bavit.
IRIS: Ó ne. Vzbuzovat city. Já mám hrozně ráda city.
OTAKAR: Zdar.
CLYTHIE: Jaký zdar?
OTAKAR: Rým na Otakar, haha! Dobrý, že?
VIKTOR: Tak zvaný mužský.
OTAKAR: Hahaha, to bych řekl že mužský! Ó!