PRVNÍ ASISTENT: Totiž na to právě pomýšlím –
DVORNÍ RADA: Já vám to radím. (Podává mu utržený recept.) Stavíte se s tím u mého kolegy. Vezme vás s sebou… k jednomu pacientovi, víme?
PRVNÍ ASISTENT (klaní se): Děkuju nejuctivěji, pane dvorní rado!
DVORNÍ RADA: Mnoho štěstí! (Rychle odchází.)
PRVNÍ ASISTENT (potřásá sám sobě rukou): Gratuluju!… Gratuluju ti, milý hochu! Gratuluju, pane doktore! Máme vyhráno!
Opona
Obraz pátý
Táž chodba. Kordón mužů v bílých ošetřovatelských pláštích, ale v postoji zřejmě vojenském.
(Úřední pán dívá se na hodinky.)
DRUHÝ ASISTENT (přiběhne bez dechu): Pane komisaři, právě telefonují – Pan maršál už nastoupil do auta.
ÚŘEDNÍ PÁN: Tedy ještě jednou: všechny pokoje s nemocnými –
DRUHÝ ASISTENT: – od devíti ráno uzamčeny. Všechen personál shromážděn dole ve vestibulu. Je tam už ministr zdravotnictví, musím letět – (Zmizí.)
ÚŘEDNÍ PÁN: Pozor! (Muži v ošetřovatelských pláštích se postaví do pozoru.) Tak naposledy: Nikdo tudy nesmí projít než průvod Jeho Excelence! – Pohov!
(Siréna auta.)
ÚŘEDNÍ PÁN: Už je tady! Pozor! (Ustoupí do kulis.)
(Ticho. Odněkud zdola je slyšet uvítací řeč. – Dva páni v civilu rychle přejdou chodbou, muži v ošetřovatelských pláštích salutují.)
(Přichází Maršál v polní uniformě, po jeho jednom boku Dvorní rada, po druhém Ministr zdravotnictví. Za nimi svita, vojenští páni, lékaři.)
DVORNÍ RADA: – zde, v čísle dvanáct, máme kontrolní pacienty, kteří jsou také stiženi Čengovou nemocí; ty však neléčíme svou novou metodou, aby bylo možno srovnávat dosažené výsledky –
MARŠÁL: Rozumím. Podíváme se na ně.
DVORNÍ RADA: Vaše Excelence dovolí, abych ji varoval. Choroba je nakažlivá. Mimoto je to hrozný pohled – a přes všechna opatření také nesnesitelný zápach.
MARŠÁL: My vojáci a doktoři musíme vydržet všechno. Pojďme!
(Vejde do dvanáctky. Celá svita za ním.)
(Okamžik ticho, je slyšet jen hlas Dvorního rady z dvanáctky. Po chvilce vrávorá ven Generál, podpírán Druhým asistentem.)
GENERÁL (sténá): Příšerné! Příšerné!
(Z dvanáctky se tlačí ven jiní členové svity.)
MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ: To je hrůza! Otevřte okno!
POBOČNÍK (se šátkem u nosu): Skandál! Sem vodit hosty!
JINÝ PÁN: Kriste – Ježíši! Ježíši Kriste!
GENERÁL: Jak to může maršál vydržet!
MINISTR: Pánové, já bych byl omdlel!
POBOČNÍK: Jak sem mohli maršála pozvat! Idioti! Ale já jim ukážu –
JINÝ PÁN: Viděli jste… viděli jste… viděli jste…