DRUHÝ ASISTENT: “Pane druhý asistente, na své klinice nepřipouštím výjimek. Sbohem.”
PRVNÍ ASISTENT: To mu je podobné. Dědek je jako křemen. Ale ten Galén by to mohl udělat; jaképak čestné slovo mezi kolegy, nemám pravdu? Mizera chlap!
DRUHÝ ASISTENT: Kdyby nešlo zrovna o mou maminku… Co se, chudák, našetřila, abych mohl tu medicínu dodělat… Já věřím, člověče, já věřím, že by ji uzdravil!
PRVNÍ ASISTENT: Galén? Bah! Co tě nemá!
DRUHÝ ASISTENT: Kolego, to jsou výsledky – zrovna zázrak!
(Z třináctky vychází hlouček profesorů a Dvorní rada.)
JEDEN PROFESOR: I congratulate you, professor! Splendid! Splendid!
JINÝ PROFESOR: Wirklich überraschend! Ja, es ist erstaunlich!
TŘETÍ PROFESOR: Mes félicitations, mon ami! C’est un miracle!
(Hlouček se v hovoru posunuje dál.)
ČTVRTÝ PROFESOR: Okamžik, pane kolego. Blahopřeju vám k vašemu skvělému úspěchu.
DVORNÍ RADA: Ale ne, kolego, ale ne. To je úspěch kliniky Lilienthalovy.
ČTVRTÝ PROFESOR: Prosím vás, kdo byl ten človíček –
DVORNÍ RADA: Tady na třináctce? Ah, to je doktor, jak se jmenuje – Galén tuším.
ČTVRTÝ PROFESOR: Váš asistent?
DVORNÍ RADA: Ne, chraň bůh! Jen tak sem chodí… zajímá se o Čengovu nemoc. Taky je ze školy Lilienthalovy.
ČTVRTÝ PROFESOR: Opravdu, velkolepý úspěch. Napadá mě… mám jednoho pacienta… malomocného… na kterém mi velmi záleží. Je to… (Šeptá Dvornímu radovi do ucha).
DVORNÍ RADA (hvízdne): A chudák!
ČTVRTÝ PROFESOR: Směl bych vám ho poslat?
DVORNÍ RADA: Ale rozumí se, kolego, rozumí se! Jen řekněte prosím svému panu klientovi, aby se u mne přihlásil.
My sice dosud neaplikujeme svou metodu na soukromých pacientech –
ČTVRTÝ PROFESOR: Ovšem, zcela správně, pane kolego, ale –
DVORNÍ RADA: – ale když mohu vyhovět vám –
ČTVRTÝ PROFESOR: – a když jde o takového pacienta – Bravo!
DVORNÍ RADA: Velmi rád, pane kolego, s největší radostí.
(Odcházejí za hloučkem.)
PRVNÍ ASISTENT: Slyšels? Člověče, to budou prachy!
DRUHÝ ASISTENT: A vidíš, pro mou maminku to udělat nechtěl.
PRVNÍ ASISTENT: Kamaráde, tady jsou peníze a styky – Hergot, kdybych já dostal takového pacienta!
(Z třináctky vystrčí hlavu Dr. Galén.)
DR. GALÉN: Už jsou pryč?
DRUHÝ ASISTENT: Potřebujete něčeho, pane doktore?
DR. GALÉN: Ne, ne, děkuju, pane kolego… děkuju uctivě…
PRVNÍ ASISTENT: Člověče, pojď! Pan doktor Galén by tu chtěl být raději sám.
(Oba odejdou. Dr. Galén se rozhlédne, a když vidí, že je sám, vytáhne z kapsy housku a žvýká, opřen o dveře.) (Vrací se Dvorní rada.)
DVORNÍ RADA: Dobře, že vás vidím, Galéne. Musím vám ze srdce blahopřát. Máme nádherný úspěch, kolego.
Velkolepý úspěch!