DR. GALÉN: Bože to je škoda… Tak abych šel, že ano?
DVORNÍ RADA (vstane): Ano. Je mi líto.
DR. GALÉN (otálí u dveří): Taková hrozná nemoc… Třeba jednou pan dvorní rada sám…
DVORNÍ RADA: Co?
DR. GALÉN: Nic, já jen… Snad by i pan dvorní rada mohl toho léku jednou potřebovat.
DVORNÍ RADA: To jste nemusel říkat, Galéne! – (Přechází.) Šeredná nemoc, člověče, příliš šeredná nemoc.
Nechtěl bych se zaživa rozpadat.
DR. GALÉN: Pak může pan dvorní rada na sobě použít prostředků odstraňujících zápach.
DVORNÍ RADA: Děkuju! – Ukažte ty dopisy!
DR. GALÉN: Prosím, pane dvorní rado –
DVORNÍ RADA (čte dopisy): Hm. (Odkašle.) Nono – Doktor Stradella, to je můj žák, ne? Takový dlouhý, ne?
DR. GALÉN: Ano, pane dvorní rado. Velmi dlouhý.
DVORNÍ RADA (čte dál): Safra! (Kroutí hlavou.) Zatrápeně, kolego – Pravda, jsou to jen praktikové, ale – Člověče, to byste měl báječné výsledky! – Poslyšte, Galéne, tak mě napadá – Že to jste vy, já bych zkusil vaši metodu sám na několika případech. Víc přece nemůžete žádat, co?
DR. GALÉN: Ne, ale… Já vím, že by to pro mne byla ohromná čest, ale…
DVORNÍ RADA: – ale vy svou metodu chcete až na další aplikovat sám, že?
DR. GALÉN: Ano, pane dvorní rado. Já bych ji rád… na klinice… prováděl sám.
DVORNÍ RADA: A pak ji budete publikovat?
DR. GALÉN: Ano, totiž… za jistých podmínek, že ano…
DVORNÍ RADA: Jakých podmínek?
DR. GALÉN: – – Já bych je ohlásil později, pane dvorní rado.
DVORNÍ RADA (usedne za stůl): Rozumím. Tedy vy byste chtěl, aby má klinika jenom ověřila vaši metodu, ale její další použití byste si vyhradil pro sebe. Asi tak si to představujete, ne?
DR. GALÉN: Ano, pane dvorní rado. Totiž…
DVORNÍ RADA: Počkejte. Je to ovšem nesmírná drzost, žádat něco takového od kliniky Lilienthalovy, pane doktore Galéne, a já mám sto chutí vás vlastní rukou shodit ze schodů. Já sice chápu, že každý lékař chce něco vydělat na svém umění; ale dělat z léčebného postupu své obchodní tajemství, to není jednání hodné lékaře, nýbrž pokoutního dryáčníka, šarlatána a mastičkáře. Předně je to, pane kolego, nelidské k trpícímu lidstvu, a za druhé –
DR. GALÉN: Ale já, pane dvorní rado –
DVORNÍ RADA: Okamžik prosím. Za druhé je to krajně nekolegiální k druhým lékařům. Ti chtějí také uzdravovat své klienty, pane kolego; vždyť jsou z toho živi. Tak je to. Vy se na svou metodu díváte jako na věc svého soukromého zisku; bohužel já na ni musím pohlížet jako vědec a jako lékař, který si je vědom své povinnosti k lidstvu. Naše stanoviště, pane doktore Galéne, se zásadně rozcházejí. Okamžik. (Bere telefon.) Pošlete mi sem prvního asistenta. Ano, ihned. (Položí sluchátko.) To už je skandál, jak hluboko klesla lékařská morálka! Co chvíli se objeví zázračný doktor, který vytlouká peníze ze své kdovíjaké tajné metody; ale aby si ještě ke všemu chtěl udělat reklamu na vědecké klinice, taková nestoudnost tu, pane kolego, ještě nebyla.
(Zaklepání.)
DVORNÍ RADA: Dále!
PRVNÍ ASISTENT (vejde): Pan dvorní rada mě volal…
DVORNÍ RADA: Pojďte sem. Na kterých pokojích máme Morbus Tshengi?
PRVNÍ ASISTENT: Skoro na všech, pane dvorní rado. Na dvojce, čtyřce, pětce…
DVORNÍ RADA: A neplatící –?