POCHVALNÝ ŠUM: Bravo! Bravo!
MARŠÁL (podává mu ruku): Děkuju vám, milý Sigelie. Vykonal jste veliké dílo. Na shledanou!
DVORNÍ RADA: Nejhlubší dík, Vaše Excelence!
(Maršál odchází, provázen Dvorním radou, svitou, lékaři atd.) ÚŘEDNÍ PÁN (vynoří se z kulis): Tak hotovo. Pozor! Dvojstup a uzavřít průvod! (Muži v ošetřovatelských pláštích jdou za svitou.)
DR. GALÉN: Už smím dovnitř?
ÚŘEDNÍ PÁN: Okamžiček, pane doktore, jen co pan maršál odjede. (Jde ke dvanáctce a strčí tam nos; honem zase zavře.) Hergot! A to tam chodí doktoři?
DR. GALÉN: Co? Ano, ovšem.
ÚŘEDNÍ PÁN: Nic naplat, pane doktore, je to veliký muž. Je to hrdina.
DR. GALÉN: Kdo?
ÚŘEDNÍ PÁN: Náš maršál. Vydržel tam dvě minuty. Já to měřil na hodinkách.
(Siréna auta.)
ÚŘEDNÍ PÁN: Už odjel. Tak už můžete dovnitř, pane doktore. A promiňte, že jsme vás na chvíli zatkli –
DR. GALÉN: To nevadí, těšilo mě velice – (Zaleze do třináctky.) (Přiběhne Druhý asistent.)
DRUHÝ ASISTENT: Honem, kde jsou ti páni od novin? (Přeběhne.) ÚŘEDNÍ PÁN (podívá se na hodinky): Mno. Ani to tak dlouho netrvalo. (Odejde.) HLAS DRUHÉHO ASISTENTA: Tudy, pánové, tudy. Pan dvorní rada tu bude za okamžik.
(Přichází hlouček žurnalistů s Druhým asistentem.)
DRUHÝ ASISTENT: – Tady, pánové, na čísle dvanáct byste mohli vidět, jak vypadá takzvaná bílá nemoc, když není léčena podle naší metody; ale já pánům nedoporučuju…
HLOUČEK NOVINÁŘŮ (vniká do dvanáctky, ale ihned zděšeně couvá): Co je tam? – Zpátky! – Pusťte mne! – To je strašné! – Hrůza!
JEDEN NOVINÁŘ: Ti… ti jsou ztraceni, ne?
DRUHÝ ASISTENT: Nu ovšem. A tady, na třináctce, se mohou páni sami přesvědčit, jak vypadají výsledky po několika týdnech našeho léčení. Jen prosím, neračte se obávat –
(Hlouček novinářů váhavě vstupuje do třináctky; vejdou tam všichni.) (Vrací se Dvorní rada, září nadšením.)
DRUHÝ ASISTENT: Prosím, pane dvorní rado, páni od novin jsou právě na třináctce…
DVORNÍ RADA: Kdyby mne teď nechali! Jsem tak dojat… Tak honem, kde je máte?
DRUHÝ ASISTENT (ve dveřích třináctky): Prosím, pánové; pan dvorní rada právě přišel.
HLOUČEK NOVINÁŘŮ (vychází na chodbu): To je zázrak! – Úžasné! – Skvělé!
DRUHÝ ASISTENT: Račte se rozestavit, pánové; pan dvorní rada vám poskytne informace.…
DVORNÍ RADA: Pánové prominou, ale jsem tak hluboce vzrušen… Kdybyste viděli, s jakým soucitem… a s jakou mravní statečností se sklonil náš maršál nad lůžky těch nejubožejších… To byl nezapomenutelný okamžik, pánové!
JEDEN NOVINÁŘ: A co řekl?
DVORNÍ RADA: Nu, vyjádřil se potom až příliš lichotivě –
DRUHÝ ASISTENT: Kdyby pan dvorní rada dovolil, Jeho Excelence se vyjádřila: Blahopřeji vám, milý Sigelie. Je to