GENERÁL: Prosím nemluvit o tom! Fuj, já toho mám dost pro celý život; a jako voják jsem viděl ledacos, pánové –
DRUHÝ ASISTENT: Já bych donesl pánům kolínské vody!
MINISTR: To jste měl mít s sebou, člověče!
(Druhý asistent odběhne.)
POBOČNÍK: Pozor!
(Svita odstoupí ode dveří. Vyjde Maršál, za ním Dvorní rada a lékaři.) MARŠÁL (zastaví se): Jak vidím, pánové mnoho nesnesou. – Půjdeme dál.
DVORNÍ RADA: V čísle třináct je ovšem docela jiný obraz. Tam totiž aplikujeme svou novou metodu. Vaše Excelence se sama přesvědčí –
(Maršál vejde do třináctky. Za ním Dvorní rada a lékaři. Svita váhá, nahlíží do dveří a pak po jednom vchází do třináctky. Ticho, zas jen tlumený hlas Dvorního rady.)
HLAS ZA SCÉNOU: Stát!
DRUHÝ HLAS: Pusťte mě, já tam musím –
ÚŘEDNÍ PÁN (vynoří se z kulis): Co je? Kdo je to?
(Dva muži v ošetřovatelských pláštích vlekou Dr. Galéna za ruce.) ÚŘEDNÍ PÁN: Kdo ho sem vpustil? – Člověče, co tu chcete?
DR. GALÉN: Pusťte mě k mým nemocným!
(Vrací se Druhý asistent s lahví kolínské vody.)
ÚŘEDNÍ PÁN: Znáte toho člověka?
DRUHÝ ASISTENT: To je doktor Galén, pane komisaři.
ÚŘEDNÍ PÁN: Má tu co dělat?
DRUHÝ ASISTENT: Ano, totiž – Vlastně ano. Pracuje tady na třináctce.
ÚŘEDNÍ PÁN: Promiňte, pane doktore – Pusťte ho! – Proč jste nepřišel před devátou hodinou, jako druzí lékaři?
DR. GALÉN (hladí si paže): Já… já jsem neměl kdy… já jsem dělal lék pro své nemocné –
DRUHÝ ASISTENT (tlumeně): Pan doktor Galén totiž nebyl pozván.
ÚŘEDNÍ PÁN: Ah tak. Teď musíte zůstat se mnou, pane doktore. Nemůžete dovnitř, dokud neodejde pan maršál.
DR. GALÉN: Ale já přece…
ÚŘEDNÍ PÁN: Račte jít se mnou! (Odvádí ho do kulis.)
(Z třináctky vychází Maršál, Dvorní rada a ostatní.)
MARŠÁL: Blahopřeju, milý Sigelie. Je to přímo zázrak.
MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ (čte z papíru): “Vaše Excelence, milovaný pane maršále, dovolte mi, abych jménem svého resortu –”
MARŠÁL: Děkuju vám, pane ministře zdravotnictví. (Obrátí se k Dvornímu radovi.) DVORNÍ RADA: Vaše Excelence, jsem stěží mocen slova… Nám, klinice Lilienthalově, se dostalo tak vysokého uznání… My vědečtí pracovníci jsme si však vědomi, jak nepatrná a ubohá je naše zásluha proti té, která odvrátila daleko horší hlízu: hlízu anarchie, epidemii barbarské svobody, lepru korupce a mor společenského rozkladu, který zachvátil a téměř smrtelně oslabil organismus našeho národa –
POCHVALNÉ MRUČENÍ: Velmi dobře! Bravo!
DVORNÍ RADA: A proto používám této vzácné příležitosti, abych se jako prostý lékař hluboce sklonil před tím největším lékařem, který nás všechny vyléčil z národního malomocenství tvrdou, někdy chirurgickou, ale vždycky spásonosnou terapií. (Uklání se hluboce před Maršálem.)