Obraz pátý
Pracovna Maršálova.
POBOČNÍK (vejde): Pan baron Krüg.
MARŠÁL (píše u psacího stolu): Ať vejde.
(Pobočník uvede Barona Krüga a zmizí.)
MARŠÁL (píše): Sedněte si, milý barone. Hned jsem hotov. (Položí pero.) Tak, kamaráde, k raportu. Jen seďte, milý Krügu. Zavolal jsem si vás, abyste mi dal osobně zprávu – Jak si stojíme?
BARON KRÜG: Dělali jsme, co jsme mohli, Vaše Excelence. Propočítali jsme všechny možnosti –
MARŠÁL: A výsledek –?
BARON KRÜG: Nejsem ještě spokojen. Osmdesát těžkých tanků denně –
MARŠÁL: Místo žádaných šedesáti pěti?
BARON KRÜG: Ano. Dále sedm set stihaček denně, sto dvacet bombardovacích letadel – Tady by se měla výrobní kapacita ještě hodně zvýšit. Nebudeme vyrábět jenom pro nás –
MARŠÁL: Ovšem. A dál?
BARON KRÜG: S municí je to slušné. Můžeme dodat o třicet procent víc, než žádá hlavní štáb –
MARŠÁL: A plyn C?
BARON KRÜG: Jakékoliv množství. Včera se nám s ním stala nehoda – Praskla v jedné dílně nádobka –
MARŠÁL: Kolik mrtvých?
BARON KRÜG: Všichni. Čtyřicet děvčat a tři muži. Smrt byla – okamžitá.
MARŠÁL: Smutné, ale jinak krásný výsledek. Gratuluju, milý Krügu.
BARON KRÜG: Děkuju, Vaše Excelence.
MARŠÁL: Tedy tak dalece by bylo vše připraveno –
BARON KRÜG: Ano, Vaše Excelence.
MARŠÁL: Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout. Mimochodem, co dělá váš synovec?
BARON KRÜG: Děkuju, Vaše Excelence, je zdráv.
MARŠÁL: Slýchám o něm – od své dcery. Tak se mi zdá, kamaráde, že mezi námi dvěma… se naváže příbuzenský svazek, co?
BARON KRÜG (vstane): Byla by to pro mne veliká čest, Vaše Excelence.
MARŠÁL (vstane): A pro mne upřímná radost, Krügu; už proto, že nebýt vás, nebyl bych se stal, čím jsem teď – To se nezapomíná, příteli.
BARON KRÜG: Byla to jen má povinnost, Vaše Excelence. Dělal jsem to pro vlast; bylo to… v zájmu mého průmyslového koncernu.
MARŠÁL (jde k němu): Pamatujete se, Krügu, jak jsme si podali ruku, nežli jsem tehdy… vytáhl se svými vojáky proti vládě?
BARON KRÜG: Pane maršále, na takové dny se nezapomíná.
MARŠÁL: Nu tak, starý příteli, podejme si ruce i teď… před větším a slavnějším tažením. (Podává mu obě ruce.) BARON KRÜG (couvá): – – Já nemohu Vaší Excelenci podat ruku.
MARŠÁL: Proč?
BARON KRÜG: Vaše Excelence, já jsem… malomocný.
MARŠÁL (couvne): Můj bože! – – Krügu – byl jste u Sigelia –?
BARON KRÜG: Byl.