15

GENERÁL: Prosím nemluvit o tom! Fuj, já toho mám dost pro celý život; a jako voják jsem viděl ledacos, pánové –

DRUHÝ ASISTENT: Já bych donesl pánům kolínské vody!

MINISTR: To jste měl mít s sebou, člověče!

(Druhý asistent odběhne.)

POBOČNÍK: Pozor!

(Svita odstoupí ode dveří. Vyjde Maršál, za ním Dvorní rada a lékaři.) MARŠÁL (zastaví se): Jak vidím, pánové mnoho nesnesou. – Půjdeme dál.

DVORNÍ RADA: V čísle třináct je ovšem docela jiný obraz. Tam totiž aplikujeme svou novou metodu. Vaše Excelence se sama přesvědčí –

(Maršál vejde do třináctky. Za ním Dvorní rada a lékaři. Svita váhá, nahlíží do dveří a pak po jednom vchází do třináctky. Ticho, zas jen tlumený hlas Dvorního rady.)

HLAS ZA SCÉNOU: Stát!

DRUHÝ HLAS: Pusťte mě, já tam musím –

ÚŘEDNÍ PÁN (vynoří se z kulis): Co je? Kdo je to?

(Dva muži v ošetřovatelských pláštích vlekou Dr. Galéna za ruce.) ÚŘEDNÍ PÁN: Kdo ho sem vpustil? – Člověče, co tu chcete?

DR. GALÉN: Pusťte mě k mým nemocným!

(Vrací se Druhý asistent s lahví kolínské vody.)

ÚŘEDNÍ PÁN: Znáte toho člověka?

DRUHÝ ASISTENT: To je doktor Galén, pane komisaři.

ÚŘEDNÍ PÁN: Má tu co dělat?

DRUHÝ ASISTENT: Ano, totiž – Vlastně ano. Pracuje tady na třináctce.

ÚŘEDNÍ PÁN: Promiňte, pane doktore – Pusťte ho! – Proč jste nepřišel před devátou hodinou, jako druzí lékaři?

DR. GALÉN (hladí si paže): Já… já jsem neměl kdy… já jsem dělal lék pro své nemocné –

DRUHÝ ASISTENT (tlumeně): Pan doktor Galén totiž nebyl pozván.

ÚŘEDNÍ PÁN: Ah tak. Teď musíte zůstat se mnou, pane doktore. Nemůžete dovnitř, dokud neodejde pan maršál.

DR. GALÉN: Ale já přece…

ÚŘEDNÍ PÁN: Račte jít se mnou! (Odvádí ho do kulis.)

(Z třináctky vychází Maršál, Dvorní rada a ostatní.)

MARŠÁL: Blahopřeju, milý Sigelie. Je to přímo zázrak.

MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ (čte z papíru): “Vaše Excelence, milovaný pane maršále, dovolte mi, abych jménem svého resortu –”

MARŠÁL: Děkuju vám, pane ministře zdravotnictví. (Obrátí se k Dvornímu radovi.) DVORNÍ RADA: Vaše Excelence, jsem stěží mocen slova… Nám, klinice Lilienthalově, se dostalo tak vysokého uznání… My vědečtí pracovníci jsme si však vědomi, jak nepatrná a ubohá je naše zásluha proti té, která odvrátila daleko horší hlízu: hlízu anarchie, epidemii barbarské svobody, lepru korupce a mor společenského rozkladu, který zachvátil a téměř smrtelně oslabil organismus našeho národa –

POCHVALNÉ MRUČENÍ: Velmi dobře! Bravo!

DVORNÍ RADA: A proto používám této vzácné příležitosti, abych se jako prostý lékař hluboce sklonil před tím největším lékařem, který nás všechny vyléčil z národního malomocenství tvrdou, někdy chirurgickou, ale vždycky spásonosnou terapií. (Uklání se hluboce před Maršálem.)