MARŠÁL: A co –
BARON KRÜG: Poslal mne… k doktoru Galénovi. Tam jsem… také byl.
MARŠÁL: A co řekl Galén?
BARON KRÜG: Že se mohu do čtrnácti dnů vyhojit –
MARŠÁL: Chválabohu! Ani nevíte, jak jsem rád – Nu tak vidíte, kamaráde, budete zase zdráv!
BARON– KRÜG: Ovšem splním-li jednu podmínku.
MARŠÁL: Krügu, splňte ji! Já vám to sám nařizuju – My vás příliš potřebujeme, barone Krügu; ať to stojí co chce –
Jakou podmínku máte splnit?
BARON KRÜG: …Jen to, že zastavím ve svých továrnách výrobu válečného materiálu.
MARŠÁL: – – Ah tak. Tedy ten Galén je opravdu blázen.
BARON KRÜG: Snad. V očích Vaší Excelence jistě.
MARŠÁL: A ve vašich očích ne?
BARON KRÜG: Pan maršál promine, ale já se na to dívám… z trochu jiné stránky.
MARŠÁL: Krügu, to přece je vyloučeno, aby vaše továrny zastavily dodávku –
BARON KRÜG: Technicky to nemožné není, Vaše Excelence.
MARŠÁL: Ale politicky ano. Musíte přimět Galéna, aby na tépodmínce netrval –
BARON KRÜG: Jeho jediná podmínka je… mír.
MARŠÁL: Dětinství! Nemůžeme si dát vnucovat podmínky od nějakého… utopisty! Podívejte se, Krügu – Povídáte, že by vás do čtrnácti dnů uzdravil? Řekněme, že byste na těch čtrnáct dní zastavil výrobu válečného materiálu –
Pravda, bylo by to hodně nemilé, ale co dělat! Ohlásili bychom, že je to mírové gesto – – že činíme ještě jednou pokus řešit mocenské nesnáze dohodou – Ano, pro vás bych to udělal, Krügu. A jakmile budete zdráv –
BARON KRÜG: Děkuju Vaší Excelenci. Ale nebyla by to poctivá hra.
MARŠÁL: Kamaráde, ve válce nezáleží na poctivé hře.
BARON KRÜG: To vím, Excelence. Ale Galén není tak hloupý – Může léčení protahovat –
MARŠÁL: Pravda, bude vás mít v rukou. – Tak řekněte, Krügu, co myslíte vy sám –
BARON KRÜG: Vaše Excelence, dnes v noci jsem byl rozhodnut… přijmout Galénovu podmínku.
MARŠÁL: Krügu, to je šílené!
BARON KRÜG: Ano, strach je šílený, Vaše Excelence.
MARŠÁL: Vy se tak bojíte –?
(Baron Krüg krčí bezmocně rameny.)
MARŠÁL (usedne za stůl): To je tedy… bohužel… velmi těžká věc.
BARON KRÜG: Maršále, kdybyste věděl… To je tak odporný pocit, když člověka proniká strach… až do konečků prstů… Fuj! Fuj!… Já pořád vidím sebe sama,… jak křičím za ostnatými dráty… Ježíši Kriste, pomozte mi někdo!
Kriste bože, copak se nikdo nesmiluje –
MARŠÁL: Já vás mám rád, Krügu. Já tě mám rád, člověče, jako vlastního bratra. Co mám s tebou dělat?
BARON KRÜG: Udělejte mír, Excelence… Udělejte mír! Spaste mne, spaste nás všechny… (Sváží se na kolena.) Maršále, zachraňte mě!
MARŠÁL (vstane): Vstaňte, barone Krügu!
BARON KRÜG (zvedne se): Prosím, Vaše Excelence.
MARŠÁL: Barone Krügu, musíte zvýšit výrobu válečného materiálu. Nejsem spokojen s čísly, která jste mi uvedl.
Víc, víc, rozumíte?