33

KRÜG: Aneto, dnes večer nastupuju k svému pluku.

DCERA: Ty přece nemusíš –

KRÜG: V naší rodině se obyčejně povinnosti plnívají. Taková hloupá tradice, víš?

DCERA: Ale vždyť ta válka nemůže dlouho trvat! Tatínek říkal, že za několik dní –

KRÜG: Možná. Ale v každém případě… tu budeš nějaký čas sama. Musíš být statečná, Aneto.

DCERA: Já budu.

POBOČNÍK (vejde): Jiskrové depeše prosím.

KRÜG: Dejte je panu maršálovi na stůl.

POBOČNÍK: Prosím. (Položí telegramy na stůl a zmizí.)

DCERA: Pavle,… co mám dělat?

KRÜG: Okamžik. (Jde ke stolu a prohlíží depeše.) Promiň, neměl bych, ale… To by člověk nevěřil! Takový malý národ –

DCERA: Co dělají?

KRÜG: Začali se bránit. Jako křečci. Máme úspěchy, ale útok na hlavní město selhal. Ztratili jsme tam osmdesát letadel… Tanky na hranicích narazily na silný odpor –

DCERA: Je to špatné?

KRÜG: Přinejmenším ztráta času. Zatím jim může přijít pomoc, víš? Maršál asi počítal s tím, že první náraz stačí –

Tady dvě velmoci nám dávají ultimátum – Už nařídily mobilizaci. Kriste, to to jde rychle! Tři, čtyři… pět ultimát najednou –

DCERA: Tedy vlastně… špatné zprávy?

KRÜG: Myslím, že hodně špatné, Aneto.

DCERA: Máme mu je ukázat?

KRÜG: Musíme. Neboj se, děvče, maršál je silný – Takového člověka nemoc nezlomí. Uvidíš, jak se teď postaví nad válečnou mapu a zapomene na všechno… Je to voják. Postav ho před jícny pušek, a ani nemrkne…

(Do pracovny se vpotácí Maršál ve vlajícím županu.)

MARŠÁL (vzlyká): Ježíši, bože nebeský… Kriste… Kriste Ježíši… Ježíši Kriste ukřižovaný!…

DCERA: Tati!

KRÜG (běží k němu): Vaše Excelence, vzpamatujte se – (Vede ho k lenošce.) MARŠÁL: Jděte pryč! Jděte pryč! To přejde… za chvíli… Můj bože, můj ty Ježíši Kriste… Ještě šest neděl… Jenom šest neděl, řekl ten doktor – A potom ten konec… ten konec… Kriste Ježíši! Proč si to člověk nedovede dřív představit! Teprve když to pozná na sobě… Ježíši Kriste, smiluj se!

KRÜG (dává znamení Anetě, aby věc nechala jemu): Vaše Excelence, došly zprávy z bojiště.

MARŠÁL: Co?… Nechte mne teď, já nemohu… Jděte všichni pryč! Copak nevidíte, lidi, copak nevidíte…

KRÜG: Vaše Excelence, došly špatné zprávy.

MARŠÁL: Jak? – Dejte je sem! (Bere zprávy a mlčky je studuje.) To ovšem… mění situaci. (Vstane.) Zavolejte mi sem… ne, nikoho. Dám své rozkazy písemně. (Sedne k psacímu stolu.) (Krüg se postaví vedle něho. Dcera nehnutě stojí a modlí se.) (Zvenčí zpěv.)

MARŠÁL (chvatně píše): Mobilizovat další ročníky!

KRÜG (bere od něho list): Ano, Vaše Excelence.

MARŠÁL (píše, až přelomí tužku. Krüg mu podá novou): Dispozice letectvu.