dobrém, co? Kdo mluví proti zabíjení, mluví proti našim nejsvětějším zájmům, rozumíš?
MATKA: Ne, tati, nerozumím. Já bych chtěla, aby byl mír… kvůli nám všem.
OTEC: Mami, já se s tebou nebudu přít, ale – Řeknu ti rovnou, kdybych měl já volit… mezi tou bílou nemocí a věčným mírem, tak jsem raději pro tu bílou nemoc. Tak, teď to víš.
MATKA: – – Jak myslíš, tatínku.
OTEC: Prosím tě, co je s tebou? Ty jsi nějaká – Proč máš ten šál na krku? Je ti zima?
MATKA: Není.
OTEC: Tak to sundej, nebo se nachladíš. Ukaž! (Strhne jí šál.) (Matka mlčky vstane.)
OTEC: Ježíši, matko – Maminko, ty máš na krku bílou skvr nu!
Opona
Obraz druhý
Fronta malomocných před ordinací doktora Galéna. Poslední v řadě Otec a Matka.
PRVNÍ MALOMOCNÝ (z prvního jednání): Koukej, tadv na krku –
DRUHÝ MALOMOCNÝ (z prvního jednání): To už máš dobré.
PRVNÍ MALOMOCNÝ: To si myslím. Krásně se nám to hojí, říká doktor.
DRUHÝ MALOMOCNÝ: A mně posledně řekl, už se nám to hnulo, člověče, už se nám to hodně zmenšuje.
PRVNÍ MALOMOCNÝ. Tak vidíš, ty troubo!
DRUHÝ MALOMOCNÝ: A nejdřív mě nechtěl vzít. Když jste pekař, povídá, tak nejste chudý člověk; já prý léčím jen chudé. A já jsem mu řekl, pane doktore, když má pekař malomocenství, tak u něho nikdo nekoupí ani housku; vždyť já jsem na tom hůř než žebrák. Tak mě nakonec vzal (Zacházejí dovnitř.)
OTEC: Tak vidíš, maminko, nakonec ho vzal; a byl to pekař.
MATKA: Bože můj, já mám strach –
OTEC: Já před ním padnu na kolena a řeknu mu: Pane doktore, mějte slitování; děti máme nezaopatřené – Copak je to hřích, že se člověk poctivou prací domůže vyššího postavení? Po celý život jsme si odpírali – Přece ten doktor nemůže být tak tvrdý!
MATKA: Když on prý léčí jen ty nejchudší!
OTEC: A to bych se podíval, aby tě nechtěl vzít! To bych mu něco řekl, víš –
MATKA: Prosím tě, ne abys byl na něho prudký!
OTEC: Ne, ale já mu řeknu, co je jeho lidská povinnost! Já mu řeknu, pane doktore, ať to stojí co stojí – tady jde o mou ženu
(Vychází Dr. Galén.)
DR. GALÉN: Co… co chcete?
OTEC: Pane doktore… kdybyste byl tak laskav… tady má žena…
DR. GALÉN: Kdo jste?
OTEC: Já, prosím… já jsem účetním ředitelem… Krügových podniků.
DR. GALÉN: Krügových podniků?… Prosím to já nemohu – Je mi hrozně líto, pane, ale já léčím jen chudé, že ano –
OTEC: Pane doktore, mějte slitování! Budeme vám do smrti žehnat –
DR. GALÉN: Poslyšte, ne… Prosím vás, to ne… Podívejte se, já… já opravdu mohu jen chudé… Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš –