22

OTEC: Prosím, já jsem ochoten cokoliv… ať to stojí co stojí…

DR. GALÉN: Podívejte se, ti bohatí mohou spíš prosadit, že ano…, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane…

Mají větší vliv… Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu…

OTEC: Pane doktore, já bych rád; ale já osobně nemohu nic dělat…

DR. GALÉN: Ano, ano… to říká každý, víte? Poslyšte, kdybyste vy řekl baronu Krügovi,… aby přestal vyrábět kanóny a munici… Kdybyste získal barona Krüga –

OTEC: Ale to přece nejde, pane doktore… Jak bych se já prosím mohl opovážit… To je vůbec vyloučeno!

DR. GALÉN: Tak vidíte, a jak mám potom já… Nu, co dělat… Je mi hrozně líto…

OTEC: Pane doktore, prosím vás, aspoň z lidské povinnosti –

DR. GALÉN: Ano, vidíte… Já tu povinnost vzal na sebe, pane, to je právě to… To je to hrozně těžké, že ano…

Poslyšte, kdybyste vy se zřekl svého místa u barona Krüga… kdybyste mu řekl, že už nechcete pracovat pro jeho munici –

OTEC: A čím bych se potom měl živit?

DR. GALÉN: Tak vidíte, vy se taky živíte… válkou!

OTEC: Kdybych dostal jinde místo účetního ředitele… Pane doktore, člověk se teprve k stáru dopracuje… To přece nemůžete žádat!

DR. GALÉN: Ano, vidíte – Člověk nemůže od lidí nic žádat. Co dělat, co dělat… Nu tak sbohem, pane; je mi líto –

(Odejde.)

MATKA: Vidíš – vidíš –

OTEC: Pojď! Je to bezcitný padouch! O takové místo by člověka připravil!

Opona

Obraz třetí

Pracovna Dvorního rady.

DVORNÍ RADA (u dveří): Jen račte dál, drahý barone Krügu.

BARON KRÜG (vstupuje): Děkuju vám, milý dvorní rado. Už jsem myslel, že se k vám ani nedostanu…

DVORNÍ RADA: To věřím; v takových dobách – Prosím posaďte se. Tyhle dny na vás kladou velké nároky, co?

BARON KRÜG: Ano, značné nároky. Pravda.

DVORNÍ RADA: Ale jsou to veliké doby.

BARON KRÜG: Co? Aha, vy myslíte politicky. Ano, veliké doby. Veliké a těžké.

DVORNÍ RADA: Pro vás jistě těžké. pane barone.

BARON KRÜG: Proč myslíte?

DVORNÍ RADA: Myslím – ta příprava na válku, která se chvála bohu zdá už nevyhnutelná – Řídit v takové době Krügovy podniky, to nemůže být maličkost.

BARON KRÜG: Nu ano, pravda – Poslyšte, milý dvorní rado, myslel jsem, že bych u vás mohl složit nějakou částku… na zkoumání té bílé nemoci.

DVORNÍ RADA: To je celý baron Krüg. I v tak velké a napjaté době myslet na vědecké účely – Pořád stejně velkorysý a spontánní. To víte, pane barone, rádi přijmeme, a pokud stačí naše síly, využijeme k dalšímu badání –

BARON KRÜG: Děkuju vám. (Položí na stůl velkou obálku.)

DVORNÍ RADA: Mám napsat kvintaci –?

BARON KRÜG: Není třeba. A jak to vypadá, milý Sigelie –

DVORNÍ RADA: – s Čengovou nemocí? Děkuju za optání, rozmáhá se nám ažaž – Naštěstí teď lidé myslí víc na příští válku než na bílou nemoc. Nálada je velmi optimistická, barone Krügu. Naprostá důvěra.