OTEC: Prosím, já jsem ochoten cokoliv… ať to stojí co stojí…
DR. GALÉN: Podívejte se, ti bohatí mohou spíš prosadit, že ano…, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane…
Mají větší vliv… Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu…
OTEC: Pane doktore, já bych rád; ale já osobně nemohu nic dělat…
DR. GALÉN: Ano, ano… to říká každý, víte? Poslyšte, kdybyste vy řekl baronu Krügovi,… aby přestal vyrábět kanóny a munici… Kdybyste získal barona Krüga –
OTEC: Ale to přece nejde, pane doktore… Jak bych se já prosím mohl opovážit… To je vůbec vyloučeno!
DR. GALÉN: Tak vidíte, a jak mám potom já… Nu, co dělat… Je mi hrozně líto…
OTEC: Pane doktore, prosím vás, aspoň z lidské povinnosti –
DR. GALÉN: Ano, vidíte… Já tu povinnost vzal na sebe, pane, to je právě to… To je to hrozně těžké, že ano…
Poslyšte, kdybyste vy se zřekl svého místa u barona Krüga… kdybyste mu řekl, že už nechcete pracovat pro jeho munici –
OTEC: A čím bych se potom měl živit?
DR. GALÉN: Tak vidíte, vy se taky živíte… válkou!
OTEC: Kdybych dostal jinde místo účetního ředitele… Pane doktore, člověk se teprve k stáru dopracuje… To přece nemůžete žádat!
DR. GALÉN: Ano, vidíte – Člověk nemůže od lidí nic žádat. Co dělat, co dělat… Nu tak sbohem, pane; je mi líto –
(Odejde.)
MATKA: Vidíš – vidíš –
OTEC: Pojď! Je to bezcitný padouch! O takové místo by člověka připravil!
Opona
Obraz třetí
Pracovna Dvorního rady.
DVORNÍ RADA (u dveří): Jen račte dál, drahý barone Krügu.
BARON KRÜG (vstupuje): Děkuju vám, milý dvorní rado. Už jsem myslel, že se k vám ani nedostanu…
DVORNÍ RADA: To věřím; v takových dobách – Prosím posaďte se. Tyhle dny na vás kladou velké nároky, co?
BARON KRÜG: Ano, značné nároky. Pravda.
DVORNÍ RADA: Ale jsou to veliké doby.
BARON KRÜG: Co? Aha, vy myslíte politicky. Ano, veliké doby. Veliké a těžké.
DVORNÍ RADA: Pro vás jistě těžké. pane barone.
BARON KRÜG: Proč myslíte?
DVORNÍ RADA: Myslím – ta příprava na válku, která se chvála bohu zdá už nevyhnutelná – Řídit v takové době Krügovy podniky, to nemůže být maličkost.
BARON KRÜG: Nu ano, pravda – Poslyšte, milý dvorní rado, myslel jsem, že bych u vás mohl složit nějakou částku… na zkoumání té bílé nemoci.
DVORNÍ RADA: To je celý baron Krüg. I v tak velké a napjaté době myslet na vědecké účely – Pořád stejně velkorysý a spontánní. To víte, pane barone, rádi přijmeme, a pokud stačí naše síly, využijeme k dalšímu badání –
BARON KRÜG: Děkuju vám. (Položí na stůl velkou obálku.)
DVORNÍ RADA: Mám napsat kvintaci –?
BARON KRÜG: Není třeba. A jak to vypadá, milý Sigelie –
DVORNÍ RADA: – s Čengovou nemocí? Děkuju za optání, rozmáhá se nám ažaž – Naštěstí teď lidé myslí víc na příští válku než na bílou nemoc. Nálada je velmi optimistická, barone Krügu. Naprostá důvěra.