12

DRUHÝ ASISTENT: “Pane druhý asistente, na své klinice nepřipouštím výjimek. Sbohem.”

PRVNÍ ASISTENT: To mu je podobné. Dědek je jako křemen. Ale ten Galén by to mohl udělat; jaképak čestné slovo mezi kolegy, nemám pravdu? Mizera chlap!

DRUHÝ ASISTENT: Kdyby nešlo zrovna o mou maminku… Co se, chudák, našetřila, abych mohl tu medicínu dodělat… Já věřím, člověče, já věřím, že by ji uzdravil!

PRVNÍ ASISTENT: Galén? Bah! Co tě nemá!

DRUHÝ ASISTENT: Kolego, to jsou výsledky – zrovna zázrak!

(Z třináctky vychází hlouček profesorů a Dvorní rada.)

JEDEN PROFESOR: I congratulate you, professor! Splendid! Splendid!

JINÝ PROFESOR: Wirklich überraschend! Ja, es ist erstaunlich!

TŘETÍ PROFESOR: Mes félicitations, mon ami! C’est un miracle!

(Hlouček se v hovoru posunuje dál.)

ČTVRTÝ PROFESOR: Okamžik, pane kolego. Blahopřeju vám k vašemu skvělému úspěchu.

DVORNÍ RADA: Ale ne, kolego, ale ne. To je úspěch kliniky Lilienthalovy.

ČTVRTÝ PROFESOR: Prosím vás, kdo byl ten človíček –

DVORNÍ RADA: Tady na třináctce? Ah, to je doktor, jak se jmenuje – Galén tuším.

ČTVRTÝ PROFESOR: Váš asistent?

DVORNÍ RADA: Ne, chraň bůh! Jen tak sem chodí… zajímá se o Čengovu nemoc. Taky je ze školy Lilienthalovy.

ČTVRTÝ PROFESOR: Opravdu, velkolepý úspěch. Napadá mě… mám jednoho pacienta… malomocného… na kterém mi velmi záleží. Je to… (Šeptá Dvornímu radovi do ucha).

DVORNÍ RADA (hvízdne): A chudák!

ČTVRTÝ PROFESOR: Směl bych vám ho poslat?

DVORNÍ RADA: Ale rozumí se, kolego, rozumí se! Jen řekněte prosím svému panu klientovi, aby se u mne přihlásil.

My sice dosud neaplikujeme svou metodu na soukromých pacientech –

ČTVRTÝ PROFESOR: Ovšem, zcela správně, pane kolego, ale –

DVORNÍ RADA: – ale když mohu vyhovět vám –

ČTVRTÝ PROFESOR: – a když jde o takového pacienta – Bravo!

DVORNÍ RADA: Velmi rád, pane kolego, s největší radostí.

(Odcházejí za hloučkem.)

PRVNÍ ASISTENT: Slyšels? Člověče, to budou prachy!

DRUHÝ ASISTENT: A vidíš, pro mou maminku to udělat nechtěl.

PRVNÍ ASISTENT: Kamaráde, tady jsou peníze a styky – Hergot, kdybych já dostal takového pacienta!

(Z třináctky vystrčí hlavu Dr. Galén.)

DR. GALÉN: Už jsou pryč?

DRUHÝ ASISTENT: Potřebujete něčeho, pane doktore?

DR. GALÉN: Ne, ne, děkuju, pane kolego… děkuju uctivě…

PRVNÍ ASISTENT: Člověče, pojď! Pan doktor Galén by tu chtěl být raději sám.

(Oba odejdou. Dr. Galén se rozhlédne, a když vidí, že je sám, vytáhne z kapsy housku a žvýká, opřen o dveře.) (Vrací se Dvorní rada.)

DVORNÍ RADA: Dobře, že vás vidím, Galéne. Musím vám ze srdce blahopřát. Máme nádherný úspěch, kolego.

Velkolepý úspěch!