MARŠÁL: Vy na tom trváte? Pak ovšem – (Jde ke stolu. Vtom cinkne telefon. Maršál zvedne sluchátko.) – Ano, osobně. – – Jak? – Ano, slyším. – A je – Kdy se to stalo? – Ano. Tak děkuju. (Položí sluchátko. Chraptivě:) Můžete jít.
Chválabohu před pěti minutami… se baron Krüg zastřelil.
Opona
JEDNÁNÍ TŘETÍ
MARŠÁL
Obraz první
U Maršála.
MARŠÁL: Tedy v hlavních rysech –
MINISTR PROPAGANDY: – všude se rozmáhá agitace proti válce. Zejména anglický tisk… Angličané se vždycky hrozně báli nemocí. Vláda dostala petici s mnoha milióny podpisů –
MARŠÁL: Dobrá. Tím se sami vnitřně oslabují. Dál!
MINISTR: Tentokrát se bohužel i nejvyšší kruhy angažují pro mír; dokonce i jeden královský dvůr –
MARŠÁL: To vím.
MINISTR: Její Veličenstvo má chorobnou hrůzu před bílou nemocí; zachvátilo to její tetu – Král prý připravuje výzvu ke všem vládám světa, aby obeslaly konferenci o trvalém míru –
MARŠÁL: To by bylo nepříjemné. Nemohlo by se předem zakročit –?
MINISTR: Je to už všechno příliš daleko. Prostě veřejné mínění celého světa bude zuřivě proti každé válce. To dělá ten strach před malomocenstvím, Vaše Excelence. Lidé už nechtějí politiku, chtějí jen lék, jen záchranu –
Dostáváme hlášení, že už i u nás se mluví dost malomyslně – řekněme přímo protiválečně. Raději prý zdraví než nějaké vavříny –
MARŠÁL: Zbabělci! Teď, když jsme tak připraveni – Tak příznivá situace se naskytne stěží jednou za sto let!
Poslyšte, ručíte mi za to, že ta… nálada bude u nás potlačena?
MINISTR: Vaše Excelence, nadlouho za to ručit nemohu. Mládež je plna nadšení a půjde za vámi do ohně; ale u starších lidí se šíří tíseň a strach –
MARŠÁL: Já víc potřebuju ty mladé.
MINISTR: Zajisté, ale ti staří jsou… hospodářsky silnější. Mimoto mají ještě pořád v rukou vedoucí místa a vyšší úřady… V případě války by to mohlo tu a tam zaskřípat. Je krajně nutno uklidnit veřejnost –
MARŠÁL: Čím?
MINISTR: Přinutit toho doktora, aby dal k dispozici svůj lék.
MARŠÁL: Člověče, toho kdybyste dal na skřipec, je to marné. Já ho znám.
MINISTR: Máme své osvědčené prostředky, jak vykonat na lidi nátlak –
MARŠÁL: – jenže ty prostředky se obyčejně končí smrtí. Ne, děkuju; to by v našem případě neudělalo dobrý dojem.
MINISTR: Pak by nezbývalo než… třeba dočasně… povolit tomu volání po míru –
MARŠÁL: – a propást příznivou situaci. Škrtněte to.
MINISTR: Nebo udeřit tak rychle, než se zformuje mírová fronta. To znamená –
MARŠÁL: – udeřit ihned. A udeřit na nejslabší místo. Pokud jde o příčiny k vojenskému zakročení –
MINISTR: – máme je připraveny už dávno. Úklady proti našemu státu, soustavné provokace a tak dále. V pravý okamžik se přihodí menší politický atentát – Pak stačí nařídit rozsáhlé zatýkání a dát pokyn tisku. Dojde k spontánním demonstracím pro válku – Ručím za vlastenecké nadšení – dokud není pozdě.
MARŠÁL: – Děkuju vám. Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout. – Konečně! Bože, konečně povedu svůj národ k velikosti!