podmínce –
MARŠÁL: Doktore, jsou prostředky, kterými lze lidi přinutit,… aby splnili rozkazy.
DR. GALÉN: Podívejte se, vy mě můžete dát zavřít, že ano, ale –
MARŠÁL: Dobře. (Sahá po zvonku.)
DR. GALÉN: Poslyšte, pane, nedělejte to! Já mám tolik pacientů – Zabijete je, když mne dáte zavřít!
MARŠÁL (pouští zvonek): Nebyli by to první mrtví na mé cestě. Ale vy si to ještě rozmyslíte. (Vstane a jde k němu.) Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina?
DR. GALÉN (couvá): Ne prosím, já – Hrdina jistě ne; ale já byl na vojně… jako lékař…, a když jsem viděl tolik lidí umírat… tolik zdravých lidí, že ano –
MARŠÁL: Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.
DR. GALÉN: To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane…
Vaše Excelence.
MARŠÁL: V jaké hodnosti jste sloužil?
DR. GALÉN (srazí paty): Jako asistenční lékař u šestatřicátého pěšího pluku, pane maršále.
MARŠÁL: Skvělý pluk. – Nějaké vyznamenání?
DR. GALÉN: Zlatý kříž s meči, pane maršále.
MARŠÁL: Bravo. (Podá mu ruku.)
DR. GALÉN: Děkuju, pane maršále.
MARŠÁL: Dobrá. Půjdete se přihlásit k baronu Krügovi.
DR. GALÉN: – – Prosím, abych byl zatčen pro odepření poslušnosti.
(Maršál pokrčí rameny a zazvoní.)
(Pobočník objeví se ve dveřích.)
MARŠÁL: Dáte zatknout doktora Galéna.
POBOČNÍK: Podle rozkazu, Vaše Excelence. (Přistoupí k Dr. Galénovi.) DR. GALÉN: Poslyšte, nedělejte to!
MARŠÁL: Proč?
DR. GALÉN: Můžete mne potřebovat – třeba i vy.
MARŠÁL: Já ne. (K Pobočníkovi.) Nic. Můžete jít.
(Pobočník zmizí.)
MARŠÁL: Sedněte si, Galéne. (Usedne vedle něho.) – Jak vám to mám říci, tvrdohlavý člověče! Podívejte se, mně záleží osobně na baronu Krügovi. Je to vzácný muž a – můj jediný přítel. Nevíte, jaká to je samota, být…
diktátorem. Mluvím s vámi… jako člověk. Doktore, zachraňte Krüga! Už jsem… hodně dlouho nikoho neprosil.
DR. GALÉN: Bože to je tak těžká věc… Já bych tak rád… Poslyšte, já bych měl taky prosbu.
MARŠÁL: To není odpověď.
DR. GALÉN: Prosím vás, Vaše Excelence, já jen okamžik… Vy jste takový státník a máte tak nesmírnou moc… Ne že bych vám chtěl lichotit, ale – bohužel je to tak, že ano… Podívejte se, kdybyste vy chtěl nabídnout věčný mír…
Bože jak by byli všichni rádi! Vždyť se celý svět bojí jenom vás… všichni zbrojí jen kvůli vám… Kdybyste vy řekl, že chcete mír, bude na celém světě pokoj, že ano…
MARŠÁL: – – Mluvil jsem o baronu Krügovi, doktore.
DR. GALÉN: Ano, právě… Vy ho můžete zachránit… jeho a všechny malomocné. Řekněte, že chcete světu zajistit trvalý mír… že uzavřete smlouvu se všemi národy… a je to. Podívejte se, Vaše Excelence, vždyť to záleží jenom na vás! Proboha vás prosím, zachraňte ty chudáky malomocné! A co se týče pana barona, mě to tak mrzelo…