41

KOLENATÝ (sedne si uprostřed): Ať jsem ztracený. Něco na tom je.

PRUS: To vím. Proto jste ji nemusel opít.

HAUK: Já – já – neračte se smát; ale já jí docela věřím.

KOLENATÝ: Vy také, Pruse?

PRUS: Úplně.

KOLENATÝ: Já také. Víte, co to znamená?

PRUS: Že Gregor dostane Loukov.

KOLENATÝ: Hm, je vám to tuze nemilé?

PRUS: Nemám už dědice.

(Gregor se vrací, s rukou obtočenou šátkem.)

HAUK: Prosím jak jí je?

GREGOR: Trochu líp. Ale pokousala mne přitom, zvíře! Víte, že já jí věřím?

KOLENATÝ: Bohužel my také. (Pauza.)

HAUK: Panebože tři sta let! Tři – sta let!

KOLENATÝ: Pánové, naprostou diskrétnost, víme? Kristinko!

KRISTINA (zachvěje se): Tři sta let! To je hrozné!

(Komorná vejde s kávou.)

KOLENATÝ: Kristipisti, vzala to! Donesla to slečně. Dělala milosrdnou sestru, ano?

(Kristina s kávou do ložnice, Komorná ven.)

KOLENATÝ (přesvědčí se, jsou-li oboje dveře zavřeny): Tak. A teď, pánové, rozum do hrsti: Co s tím uděláme?

GREGOR: S čím?

KOLENATÝ: S věcí Makropulos. Je tu někde recept na třistaletý život. Můžeme jej dostat do rukou.

PRUS: Má jej za ňadry.

KOLENATÝ: I odtamtud to můžeme dostat. Pánové, je to věc… nedomyslitelného dosahu. Co s tím uděláme?

GREGOR: Docela nic. Recept patří mně. Já jsem její dědic.

KOLENATÝ: I kušte. Dokud je živa, nejste žádný dědic; a může být živa ještě tři sta let, bude-li chtít. Ale my to můžeme dostat, rozumíte?

GREGOR: Podvodem.

KOLENATÝ: Dejme tomu. Ale je to něco tak důležitého… pro nás i pro veškerenstvo, že – hm. Pánové, vy mně rozumíte. Máme jí to nechat? Copak má z toho mít prospěch jen ona a nanejvýš ještě nějaký takový darebák Bombita? Kdo to dostane?

GREGOR: Především její potomci.

KOLENATÝ: Holenku, takových by se našlo! S tím se moc neohánějte. Dejme tomu vy, Pruse; kdybyste tu věc měl v rukou vy, půjčil byste mi ji? Víte, abych já byl živ tři sta let.

PRUS: Ne.

KOLENATÝ: Tak vidíte, pánové. Musíme se nějak dohodnout mezi sebou. Co s tím uděláme?

VÍTEK (vstane): Zveřejníme věc Makropulos!

KOLENATÝ: Nono, to snad ne!

VÍTEK: Dáme ji všem! Dáme ji lidstvu! Všichni, všichni mají stejný nárok na život! Ah bože, žijeme tak krátce! Jak je to málo, bože jak je to málo být člověkem!

KOLENATÝ: Co je to platno!