EMILIA: Nic víc nevíte?
PRUS: Ne, nic víc. Ale tohle stačí.
EMILIA: Chudáček Gregor! Teď Loukov zůstane vám, že?
PRUS: Aspoň pokud se nepřihlásí nějaký pan Makropulos.
EMILIA: A ta zavřená obálka?
PRUS: Oh, bude pro něho dobře uložena.
EMILIA: A nepřihlásí-li se žádný Makropulos?
PRUS: Pak zůstane prostě zavřena. A nikdo jí nedostane.
EMILIA: Tedy se přihlásí, rozumíte? A vy přijdete o Loukov!
PRUS: Bohu poručeno.
EMILIA: Jak můžete být tak hloupý! (Pauza.) Poslyšte, dejte mi raději tu obálku!!
PRUS: Je mi líto, že o tom ještě mluvíte.
EMILIA: Tedy si pro ni přijde ten Makropulos.
PRUS: Hm, kdo je to? Kde ho máte? V kufru?
EMILIA: Chcete to vědět? Je to Bertík Gregor.
PRUS: Hleďme, už zase on?
EMILIA: Ano. Elina Makropulos a Ellian Mac Gregor, to byla jedna osoba. Mac Gregor bylo její divadelní jméno, rozumíte?
PRUS: Dokonale. A Ferdinand Gregor byl její syn?
EMILIA: Vždyť vám to říkám.
PRUS: Pročpak se tedy nejmenoval Makropulos?
EMILIA: Protože… protože Ellian chtěla, aby to jméno zmizelo ze světa.
PRUS: Nu, nechme toho, slečno.
EMILIA: Vy mi nevěříte?
PRUS: To jsem neřekl. Ani se dokonce neptám, odkud to víte.
EMILIA: Ale bože nač to ještě tajit? Já vám to řeknu, Pruse, ale nechte to pro sebe. Ta Ellian… ta Elina Makropulos byla… má teta.
PRUS: Vaše teta?
EMILIA: Ano, sestra mé matky. Teď víte všecko.
PRUS: Zajisté, tím se všechno náramně prostě vysvětluje.
EMILIA: Tak vidíte!
PRUS (vstane): Škoda jen, že to není pravda, slečno Martyová.
EMILIA: Chcete říci, že lžu?
PRUS: Bohužel. Kdybyste řekla, že byla prababičkou vaší tety, bylo by to aspoň trochu pravděpodobnější.
EMILIA: Oh, máte pravdu. (Pauza. Podá Prusovi ruku.) Sbohem.
PRUS (líbá jí ruku): Smím vám jindy projevit svou nesmírnou úctu?
EMILIA: Děkuju. (Prus odchází.) Počkejte! Zač byste mi prodal tu zavřenou obálku?
PRUS (obrátí se): Jak prosím?
EMILIA: Koupím ji! Koupím ty dopisy! Dám, kolik budete chtít!