11

EMILIA: Dluhy?

GREGOR: Ano. Dnes v noci bych se patrně musel zastřelit.

EMILIA: Nesmysl.

GREGOR: Nic vám neskrývám, slečno. Mně už nebylo pomoci. A najednou přijdete vy, přijdete bůhví odkud, slavná, úžasná, plná tajemství…, abyste mne zachránila! – Proč se smějete? Proč se mi smějete?

EMILIA: Hlouposti. Nic to není.

GREGOR: Budiž, nebudu mluvit o sobě. Drahá slečno, jsme sami. Zapřísahám vás, mluvte! Vysvětlete mi vše!

EMILIA: Co ještě? Řekla jsem až dost.

GREGOR: Jde tu o rodinné věci. Dokonce o jistá… rodinná tajemství. Vy jste do nich zasvěcena nějakým neobyčejným způsobem. Proboha řekněte mi vše!

(Emilia vrtí hlavou.)

GREGOR: Nemůžete?

EMILIA: Nechci.

GREGOR: Jak víte o těch dopisech? Jak víte o tom testamentu? Odkud? Jak dávno? Kdo vám to všecko řekl? S kým jste ve spojení? Pochopte, že… musím vědět, co za tím je. Kdo jste? Co to vše znamená?

EMILIA: Zázrak.

GREGOR: Ano, zázrak. Ale každý zázrak se musí vysvětlit. Jinak je – jinak je nesnesitelný. Proč jste přišla?

EMILIA: Jak vidíte. Abych vám pomohla.

GREGOR: Proč mi chcete pomáhat? Proč právě mně? Jaký na tom máte zájem?

EMILIA: To je má věc.

GREGOR: Má také. Slečno Martyová, budu-li vám zavázán za vše, za jmění, za život sám, povězte mi: co vám za to smím položit k nohoum?

EMILIA: Co tím myslíte?

GREGOR: Co vám za to mám nabídnout, slečno Martyová?

EMILIA: Ah tak, vy mi chcete dát… Říká se tomu provize, ne?

GREGOR: Proboha, jmenujte to jinak! Říkejte tomu jednoduše vděčnost; což vás může urazit, když –

EMILIA: Bah, mám sama dost.

GREGOR: Promiňte, jen chudák může mít dost. Bohatý nikdy ne.

EMILIA (překypí): Tak se podívejme! Ten ničema mně nabízí peníze!

GREGOR (dotčen): Odpusťte, nedovedu přijímat… dobrodiní. (Pauza.) Slečno, říká se vám božská Marty. Ale v našem lidském světě by i princ z pohádky požádal… o svůj podíl za takovou službu. Je to slušné a v pořádku.

Rozumějte, já mluvím o miliónech.

EMILIA: Už by chtěl rozdávat, ten maličký! (Jde k oknu, dívá se ven.) GREGOR: Proč se mnou mluvíte jako s chlapcem? Dal bych půl dědictví, kdybyste – Slečno Martyová!

EMILIA: Nu?

GREGOR: Je to až nesnesitelné, jak se vedle vás cítím maličký.

(Pauza.)

EMILIA (obrátí se): Jak se jmenuješ?

GREGOR: Cože?

EMILIA: Jak se jmenuješ?

GREGOR: Gregor.