PROMĚNA
Týž pokoj, ale upravený za soudní síň. Stoly, pohovka, židle atd. potaženy černým suknem. Na větším stole vlevo krucifix, bible, hořící svíce a lebka; za stolem Kolenatý jako předseda soudu a Vítek jako zapisovatel, Gregor u menšího stolku ve středu jako veřejný žalobce. Na pohovce Prus, Hauk a Kristina jako votanti. Vpravo prázdná židle.
KOLENATÝ: Marty by už mohla přijít.
VÍTEK: Proboha, snad nevypila… nějaký jed?
GREGOR: Nesmysl. Ta se má příliš ráda.
KOLENATÝ: Přiveďte obžalovanou.
(Vítek zaklepe u ložnice a vejde.)
PRUS: Nemohli byste mne ušetřit téhle frašky?
KOLENATÝ: Ne, musíte být votantem.
KRISTINA (vzlyká): Je to… jako… pohřeb!
KOLENATÝ: Neplakala, Tinkotinko. Pokoj mrtvým.
(Vítek přivádí Emilii ve velké toaletě, s lahví a sklenicí v ruce.) KOLENATÝ: Doveďte žalovanou na její místo.
VÍTEK: Prosím žalovaná pila whisky.
KOLENATÝ: Je opilá?
VÍTEK: Prosím velmi.
EMILIA (opírá se o stěnu): Nechte mne! To jen… pro kuráž. Já mám žízeň.
KOLENATÝ: Odejměte jí láhev!
EMILIA (tiskne láhev k prsoum): Ne! Nedám! Nebo nebudu mluvit! Hahaha, vy – vy vypadáte jako funebráci! To je švanda! Hahahaha, koukejte, Bertík! Theotokos, já prasknu!
KOLENATÝ (přísně): Žalovaná, chovejte se slušně!
EMILIA (zaražena): Vy mně chcete nahnat hrůzu, že? Bertíku, viď, to je jenom žert?
KOLENATÝ: Mluvte, až se soud otáže. Vaše místo je tady. Můžete sedět. – Prosím veřejného žalobce, aby přednesl žalobu.
EMILIA (neklidně): Mám přísahat?
KOLENATÝ: Žalovaný nepřísahá.
GREGOR: Žalovaná, řečená Emilia Marty, zpěvačka; je obviněna před bohem a námi, že se dopustila podvodu a padělání listin za účelem zištným; čím se jinak provinila proti veškeré důvěře a slušnosti, proti životu samotnému, nenáleží řádu lidskému; nechť si to vyřídí před soudem strašnějším.
KOLENATÝ: Má někdo poznámku k žalobě? Nikdo. – Přikročme k výslechu. Vstaňte, žalovaná. Jak se jmenujete?
EMILIA (vstane): Já?