25

EMILIA: Nic víc nevíte?

PRUS: Ne, nic víc. Ale tohle stačí.

EMILIA: Chudáček Gregor! Teď Loukov zůstane vám, že?

PRUS: Aspoň pokud se nepřihlásí nějaký pan Makropulos.

EMILIA: A ta zavřená obálka?

PRUS: Oh, bude pro něho dobře uložena.

EMILIA: A nepřihlásí-li se žádný Makropulos?

PRUS: Pak zůstane prostě zavřena. A nikdo jí nedostane.

EMILIA: Tedy se přihlásí, rozumíte? A vy přijdete o Loukov!

PRUS: Bohu poručeno.

EMILIA: Jak můžete být tak hloupý! (Pauza.) Poslyšte, dejte mi raději tu obálku!!

PRUS: Je mi líto, že o tom ještě mluvíte.

EMILIA: Tedy si pro ni přijde ten Makropulos.

PRUS: Hm, kdo je to? Kde ho máte? V kufru?

EMILIA: Chcete to vědět? Je to Bertík Gregor.

PRUS: Hleďme, už zase on?

EMILIA: Ano. Elina Makropulos a Ellian Mac Gregor, to byla jedna osoba. Mac Gregor bylo její divadelní jméno, rozumíte?

PRUS: Dokonale. A Ferdinand Gregor byl její syn?

EMILIA: Vždyť vám to říkám.

PRUS: Pročpak se tedy nejmenoval Makropulos?

EMILIA: Protože… protože Ellian chtěla, aby to jméno zmizelo ze světa.

PRUS: Nu, nechme toho, slečno.

EMILIA: Vy mi nevěříte?

PRUS: To jsem neřekl. Ani se dokonce neptám, odkud to víte.

EMILIA: Ale bože nač to ještě tajit? Já vám to řeknu, Pruse, ale nechte to pro sebe. Ta Ellian… ta Elina Makropulos byla… má teta.

PRUS: Vaše teta?

EMILIA: Ano, sestra mé matky. Teď víte všecko.

PRUS: Zajisté, tím se všechno náramně prostě vysvětluje.

EMILIA: Tak vidíte!

PRUS (vstane): Škoda jen, že to není pravda, slečno Martyová.

EMILIA: Chcete říci, že lžu?

PRUS: Bohužel. Kdybyste řekla, že byla prababičkou vaší tety, bylo by to aspoň trochu pravděpodobnější.

EMILIA: Oh, máte pravdu. (Pauza. Podá Prusovi ruku.) Sbohem.

PRUS (líbá jí ruku): Smím vám jindy projevit svou nesmírnou úctu?

EMILIA: Děkuju. (Prus odchází.) Počkejte! Zač byste mi prodal tu zavřenou obálku?

PRUS (obrátí se): Jak prosím?

EMILIA: Koupím ji! Koupím ty dopisy! Dám, kolik budete chtít!