ošklivíš?
KRISTINA: Ne! Je mi – je mi vás hrozně líto!
EMILIA: Líto? Tedy tak to je se mnou? Ty ani nezávidíš? (Pauza. Zachvěje se a vyjme ze záňadří složenou listinu.) Tady je to psáno. “Egó Hierónymos Makropúlos, iatros kaisaros Rodolfú…” A dál, slovo za slovem, co se má dělat
– (Vstane.) Vezmi si to, Bertíku. Já to už nechci.
GREGOR: Děkuju vám. Ani já to nechci.
EMILIA: Ne? Tedy ty, Maxi. Ty tak rád žiješ. Budeš moci milovat, víš? Vem si to.
HAUK: Prosím… může se od toho umřít? A bolí to, když… se to udělá?
EMILIA: Bolí. Ty se toho bojíš?
HAUK: Ano.
EMILIA: Ale pak budeš tři sta let žít!
HAUK: Kdyby… kdyby to nebolelo… Hihi, já nechci.
EMILIA: Doktore, vy jste chytrý muž. Vy uvážíte,… k čemu se to hodí nebo ne. Chcete to?
KOLENATÝ: Jste velmi laskava. Já s tím nechci mít co dělat.
EMILIA: Vy jste takový směšný, Vítku. Já vám to dám. Kdož ví? Třeba s tím obšťastníte celé lidstvo.
VÍTEK (couvá): Ne prosím. Já myslím, že – že – raději ne.
EMILIA: Pruse, vy jste tak silný člověk. I vy se bojíte žít tři sta let?
PRUS: Ano.
EMILIA: Bože, nikdo to tedy nechce? Nikdo o to nestojí? – Ty jsi tu, Kristinko? Ani ses neozvala. Hleď, děvče, vzala jsem ti hocha; vem si to. Jsi krásná, budeš žít tři sta let. Budeš zpívat jako Emilia Marty. Budeš slavná. Považ si, za pár let začneš stárnout; pak budeš litovat… Ber, děvče!
KRISTINA (vezme listinu): Děkuju.
VÍTEK: Co s tím uděláš, Kristo?
KRISTINA (rozevírá listinu): Já nevím.
GREGOR: Vy to zkusíte?
KOLENATÝ: Propána, ona se nebojí? Dala to zpátky!
VÍTEK: Vrať jí to!
EMILIA: Nechte ji! (Pauza.)
(Kristina mlčky dá listinu nad hořící svíčku.)
VÍTEK: Nepal to! Je to památka!
KOLENATÝ: Pozor! Nechala!
HAUK: Kristepane!
GREGOR: Vemte jí to!
PRUS (zadrží je): Nechte ji jednat! (Zdrcené mlčení.)
HAUK: Ah jeje, koukejte, nechce to hořet.
GREGOR: Je to pergamen.
KOLENATÝ: Jak pomalu to uhelnatí. Kristinečko, nespálila se!
HAUK: Račte mi nechat aspoň kousíček! Aspoň kousíček! (Mlčení.) VÍTEK: Prodloužení života! Věčně to bude lidstvo hledat, a tady, tady to snad bylo…
KOLENATÝ: A my jsme mohli žít věčně. Pěkně děkuju!