EMILIA: Do Španěl? Co bych tam dělala?
HAUK: Ola! tančila přece! Mi dios hija, jak jsem vždycky žárlil! Vy budete tančit, sabe? a já, já budu tleskat do dlaní – (Vyjme z kapsy kastaněty.) Ay salero! Vaya, querida! (Zpívá.) Lalala la lala – (Zarazí se.) Kdo tady pláče?
EMILIA: Ah nikdo.
HAUK: Sss, jako by někdo plakal. Mužský hlas. Chite, escucha –
EMILIA: Ah ano. Někdo vedle bydlí. Prý mu zemřel syn či co.
HAUK: Jak prosím? umřel? A to je smutné. Vamos, Gitana! Vidíte, co s sebou vezu? Šperky. Matyldiny šperky.
Račte rozumět, Matylda je má žena, eh? Je stará, víš? Je ošklivé být stár. Hrozné, hrozné je být stár. Já už byl taky stár, ale co jste se vrátila vy – – Chiquirritica, mně je dvacet let, eh? Nevěříte?
EMILIA: Sí, sí, seňor.
HAUK: A vy jste taky nezestárla. Poslyšte, člověk nemá stárnout. Víte, že blázni mají dlouhý věk? Ó já budu dlouho živ! A pokud člověka těší milovat… (Chřestí kastanětami.) Užívej lásky! La lala la la – Kš, Cikánko! Pojedeš?
EMILIA: Ano.
HAUK: Nový život, co? Začneme zase od dvaceti, niňa. Víš, rozkoš, rozkoš! Jen si vzpomeň! Haha, pamatuješ?
Všecko ostatní je nic. Nada. Pojedeme?
EMILIA: Sí. Ven aquí, chucho! (Zaklepání.) Vstupte!
KOMORNÁ (vstrčí hlavu): Pan Gregor prosí.
EMILIA: Ať vejde!
HAUK: Co tu chce? Mi dios utečme!
EMILIA: Počkejte.
(Vejde Gregor, Kolenatý, Kristina a Vítek.)
EMILIA: Dobrý den, Bertíku. Prosím tě, koho mi sem vedeš?
GREGOR: Nejste sama?
HAUK: Aá, pan Gregor! Bože to mám radost.
GREGOR (postrčí Kristinu před Emilii): Podívejte se tomu dítěti do očí! Víte, co se stalo?
EMILIA: Janek.
GREGOR: A víte proč?
EMILIA: Pah!
GREGOR: Toho chlapce máte vy na svědomí, rozumíte?
EMILIA: A proto sem taháš tolik lidí i s advokátem?
GREGOR: Ne jenom proto. A prosím, abyste mi netykala.
EMILIA (vzkypí): Tak se podívejme! Co tu chceš?
GREGOR: Uvidíte. (Bez okolků si sedne.) Jak se vlastně jmenujete?
EMILIA: Ty mne vyslýcháš?
KOLENATÝ: Kdepak, slečno. To je jen přátelská beseda.
GREGOR: Ukažte, Vítku! (Bere od Vítka fotografii.) Podepsala jste slečně Kristince tuhle fotografii? Je to váš podpis?
EMILIA: Je.
KOLENATÝ: Výborně. A račte dovolit: poslala jste mi včera tuhle listinu? Je to vlastnoruční prohlášení jakési Elliany Mac Gregorové, že je matkou Ferdinanda Gregora. Datum osmnáct set třicet šest. Je to pravé?
EMILIA: Je.