PRUS: Prodloužení života… Máte děti?
KOLENATÝ: Mám.
PRUS: Tak vidíte, věčný život! Kdybychom mysleli na rození… místo na smrt… Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…
GREGOR: Dohořívá. Byla to přece jen… divoká myšlenka, věčně žít. Bože, je mně i teskno, i jaksi lehčeji, že už to není možno…
KOLENATÝ: Nejsme už mladí. Jen mládí může tak nádherně spálit… náš strach před smrtí. Dobře to provedla, Tinkotinko.
HAUK: Račte dovolit… tady to… tak divně páchne –
VÍTEK (otvírá okno): – spáleninou.
EMILIA: Hahaha, konec nesmrtelnosti!
Opona