PRUS: Vy snad víte bližší věci. Je vám něco známo o té… běhně?
EMILIA (vyskočí): Dovolte!
PRUS (vstane): Ale drahá slečno –
EMILIA: Opovažte se! Jen se opovažte tak mluvit!
PRUS: Co je vám? Co vám záleží na nějaké pochybné ženě… před sto lety?
EMILIA: Ano. Docela nic. (Usedá.) Byla to tedy běhna?
PRUS: Víte, četl jsem její dopisy. Úžasně vášnivý typ, ta ženská.
EMILIA: Oh, neměl jste je číst…
PRUS: Jsou tam narážky na… prazvláštní intimnosti. Nejsem mladík, slečno, ale přiznám se, že… nejhorší roué nemá tolik… zkušeností v jistých věcech jako ta galantní dívka.
EMILIA: Chtěl jste říci nevěstka.
PRUS: To nestačí, slečno.
EMILIA: Víte co? Dejte mi ty dopisy!
PRUS: Snad vás zajímají… právě ty intimní podrobnosti?
EMILIA: Možná. (Pauza.)
PRUS: Víte, co bych rád věděl?
EMILIA: Nu?
PRUS: Jaká jste v lásce.
EMILIA: Teď zase vy myslíte na… intimní podrobnosti.
PRUS: Možná.
EMILIA: Snad vám připomínám takovou Ellian?
PRUS: Bůh uchovej. (Pauza.)
EMILIA: Nuže: byla dobrodružka; byla prostopášná; nic horšího?
PRUS: Jak se opravdu jmenovala?
EMILIA: Ellian Mac Gregor. Vždyť to máte na těch dopisech.
PRUS: Pardon, tam je jenom E. M. Nic víc.
EMILIA: To samozřejmě znamená Ellian Mac Gregor.
PRUS: To může samozřejmě znamenat ledacos. Třeba Emilia Marty, Eugenia Montez nebo tisíc jiných jmen.
EMILIA: Ale je to Ellian Mac Gregor, Škotka.
PRUS: Nebo spíš – Elina Makropulos, Řekyně z Kréty.
EMILIA: Zlořečeně!
PRUS: Hleďme, vy jste to tedy věděla?
EMILIA (vztekle): Dejte mi pokoj! (Pauza.)
EMILIA (zvedne hlavu): U čerta, jak to víte?
PRUS: Velmi prostě. V té závěti je řeč… o jakémsi Ferdinandovi, narozeném v Loukově 20. listopadu 1816. To bylo včera; a dnes ráno ve tři mne loukovský děkan vedl v košili do matriky; chudák mi svítil lucernou. A tam jsem to našel.
EMILIA: Co jste našel?
PRUS: Matriční zápis. Tohle. (Vyjme zápisníček a čte.) Nomen infantis: Ferdinand Makropulos. Dies nativitatis: 20.
listopad 1816. Torus: nemanželský. Otec vynechán. Mater: Elina Makropulos, rozená na Krétě. To je vše.