EMILIA: Ale byl jste včera v divadle?
PRUS: Ovšem.
EMILIA: Nu proto. (Usedne na trůn.) Nikoho sem nevodit. Mám toho už dost. (Dívá se na Janka.) To je váš syn?
PRUS: Ano. Pojď blíž, Janku.
EMILIA: Pojďte sem, Janku, ať vás vidím. Byl jste včera v divadle?
JANEK: Ano.
EMILIA: Líbila jsem se vám?
JANEK: Ano.
EMILIA: Umíte mluvit něco jiného než ano?
JANEK: Ano.
EMILIA: Váš syn je hloupý.
PRUS: Stydím se za to.
(Gregor vejde s kyticí.)
EMILIA: Aha, Bertík! Dej sem!
GREGOR: Za včerejší večer. (Podává kytici.)
EMILIA: Ukaž! (Vezme kytici, vyjme z ní etui.) Tohle si vem zpátky. (Vrací mu etui.) To jsi hodný, žes přišel.
Děkuju za kytici. (Přivoní k ní a hodí ji na hromadu jiných.) Líbila jsem se ti?
GREGOR: Nelíbila. Váš zpěv až bolí. Je příliš dokonalý. A přitom –
EMILIA: Nu?
GREGOR: Vy se přitom nudíte. Je to nadlidské, co dovedete, je to omračující, ale – vám je strašně nudno. Jako by vás záblo.
EMILIA: Tys to cítil? Nu, snad máš trochu pravdu. Tak už jsem poslala tvému hloupému advokátovi ten dokument, víš? Ten o té Ellian. Co dělá proces?
GREGOR: Nevím. Nestarám se o to.
EMILIA: A to už kupuješ hlouposti v etuích, ty osle? Hned to do neseš zpátky! Začs to koupil?
GREGOR: Co je vám po tom?
EMILIA: Vypůjčil sis, viď? Běhal jsi celé ráno po lichvářích, že? (Hrabe se v ruční taštičce, vytahuje hrst peněz.) Na, tady máš! Ber honem!
GREGOR (couvá): Jak, vy mně nabízíte peníze? Co si myslíte!
EMILIA: Říkám ti, ber, nebo tě vytahám za uši!
GREGOR (vzplane): To bych si vyprosil!
EMILIA: Jen se podívejte, on mně chce poroučet! Bertíku, ne dopaluj! Já tě naučím dělat dluhy! Nu tak, vezmeš?
PRUS (ke Gregorovi): Proboha skoncujte to!
GREGOR (vytrhne jí peníze): Máte divné rozmary. (Dá peníze Vítkovi.) Odevzdejte to v kanceláři. Depot slečny Martyové.
VÍTEK: Ano prosím.
EMILIA: Hej vy! To je pro něj, rozumíte?
VÍTEK: Ano prosím.
EMILIA: Byl jste v divadle? Líbila jsem se vám?
VÍTEK: Můj bože, a jak! Hotová Strada!
EMILIA: Vy jste slyšel zpívat Stradu? Poslyšte, Strada pískala; to nebyl žádný hlas.