PRUS: Budiž. (Roztrhne obálku a vyjme list.)
(Emilia dělá si manikúru.)
PRUS (potichu čte): O! (Upustí dopis.)
EMILIA: Kolik že mu bylo let?
PRUS: Proto, proto tedy!
EMILIA: Ubohý Janek!
PRUS: Miloval vás…
EMILIA: Ah?
PRUS (zavzlyká): Můj jediný, můj jediný – (Zakryje si tváře. Pauza.) Osmnáct let, osmnáct let mu bylo! Janku! Můj chlapče! (Pauza.) Kriste, Kriste, býval jsem… příliš tvrdý k němu! Nikdy jsem ho nepohladil, nikdy… nepolaskal, nikdy nepochválil… A když mne to táhlo, abych ho… aspoň políbil, myslel jsem: ne, ať je tvrdý… tvrdý jako já…
tvrdý pro život… Já ho vůbec neznal! Ó bože, jak mne ten chlapec zbožňoval!
EMILIA: To jste nevěděl?
PRUS: Kriste, kdyby byl ještě živ! Tak hloupě, tak nesmyslně se zamiluje – – Viděl mne jít k vám… dvě hodiny čekal u vrat… pak jde domů a…
EMILIA (vezme hřeben a češe se): Chudáček.
PRUS: V osmnácti letech! Můj Janek, mé dítě… Mrtev, k nepoznání… A takovým dětským písmem píše: “…táto, poznal jsem život, táto, buď šťasten, ale já…” (Vstane.) Co to děláte?
EMILIA (vlásničky v ústech): Češu se.
PRUS: Snad jste… nepochopila. Janek vás miloval! Zabil se pro vás!
EMILIA: Bah, tolik se jich zabíjí!
PRUS: A vy se můžete česat?
EMILIA: Mám snad kvůli tomu běhat rozcuchaná?
PRUS: Pro vás se zabil! Slyšíte?
EMILIA: Copak já za to mohu? Pro vás taky! Mám si snad trhat vlasy? Dost mně jich vytrhá komorná.
PRUS (couvá): Mlčte, nebo – (Zaklepání.)
EMILIA: Dále.
KOMORNÁ (vejde, již ustrojena): Pan Hauk-Šendorf prosí, slečno.
EMILIA: Přiveď ho sem! (Komorná odejde.)
PRUS: Vy – vy ho přijmete – teď? přede mnou?
EMILIA: Jděte zatím vedle.
PRUS (zvedá portiéru): – – Canaille! (Zajde.)
(Hauk-Šendorf vejde.)
EMILIA: Buenos dias, Maxi. Co tak časně?
HAUK: Psst! Psst! (Po špičkách k ní, políbí ji na šíji.) Ustrojte se, Eugenia. Jedeme.
EMILIA: Kam?
HAUK: Domů, do Španěl. Hih, má žena nic neví. Račte rozumět, já se k ní už nevrátím. Por dios Eugenia, pospěšte si!
EMILIA: Blázníte?
HAUK: Zcela správně. Já jsem totiž pod kuratelou, račte vědět; mne by zadrželi a poslali zpátky, sss, jako balík, víte? Eh? Já jim chci totiž utéci. A vy mne odvezete.