33

EMILIA: Upozorňuju vás, pánové, že chci ještě dnes ráno odejet.

GREGOR: Kam prosím?

EMILIA: Za hranice.

KOLENATÝ: Propána slečno, to nedělejte! Víte co? Zůstaňte po dobrém, abychom se nemuseli obrátit – abychom nemuselizavolat –

EMILIA: Vy mne chcete dát zatknout?

GREGOR: Zatím ne. Máte ještě možnost – (Zaklepání.)

KOLENATÝ: Dále!

KOMORNÁ (vstrčí hlavu): Dva páni hledají pana Hauka.

HAUK: Jak prosím? Mne? Já nepůjdu! Já – proboha vás prosím – račte nějak –

VÍTEK: Já se jich prosím zeptám. (Jde ven.)

KOLENATÝ (jde ke Kristině): Ale Kristinko, neplakala! Mně je to tak líto –

HAUK: Jeje, ta je hezká! Ukažte! Jezus, neračte plakat!

GREGOR (těsně u Emilie, tiše): Dole auto. Pojedete se mnou za hranice, nebo –

EMILIA: Haha, na tos počítal?

GREGOR: Buď já, nebo policie. Pojedeš?

EMILIA: Ne.

VÍTEK (vrací se): Prosím na pana Hauka čeká… jeho lékař… a ještě jeden pán. Že ho mají doprovodit domů.

HAUK: Tak to vidíte, hihi! Už mne mají. Račte je požádat, aby počkali!

VÍTEK: Prosím já jim to už řekl.

GREGOR: Pánové, ježto nám slečna Martyová nehodlá to a ono vysvětlit, budeme tak smělí a prohlédneme si sami její zásuvky a zavazadla.

KOLENATÝ: Oho! Na to nemáme právo, Gregore! Rušení soukromého a tak dále, víme?

GREGOR: Mám na to zavolat policii?

KOLENATÝ: Myju si ruce.

HAUK: Račte dovolit, pane Gregore, ale jako kavalír –

GREGOR: Pane, za dveřmi čeká váš doktor s detektivem. Mám je sem pozvat?

HAUK: To ne prosím; ale pan Prus jistě –

PRUS: Dělejte – s tou ženou –, co chcete.

GREGOR: Dobrá. Začneme. (Jde k sekretáři.)

EMILIA: Nechat! (Otvírá zásuvku toaletního stolku.) Opovaž se!

KOLENATÝ (skočí k ní): A jejej, slecno! (Vymkne jí něco z ruky.) GREGOR (otvírá sekretář, neobraceje se): Co, chtěla střílet? –

KOLENATÝ: Inu je to nabité. Gregore, nechme toho. Já někoho zavolám, ano?

GREGOR: Vyřídíme si to sami. (Prohlíží zásuvky.) Prosím, bavte se zatím.

EMILIA (k Haukovi): Maxi, ty to dovolíš? Cáspita! y usted quiere pasar por caballero?

HAUK: Cielo de mí, co mám dělat?

EMILIA (ke Kolenatému): Doktore, vy jste čestný muž –

KOLENATÝ: Hrozně lituji, slečno, že se mýlíte. Já jsem taškář a světový lupič. Já jsem totiž Arsene Lupin.

EMILIA (k Prusovi): Tedy vy, Pruse! Vy přece jste džentlmen! Vy nemůžete dovolit –