vyhrál, předešlý rozsudek zrušen, ale Loukov nebyl odevzdán Gregorovi, nýbrž zase Emmerichu Prusovi, rozumíte?
GREGOR: Víte, slečno, tomu se říká spravedlnost.
EMILIA: A proč to nedostal Gregor?
KOLENATÝ: Inu drahá slečno, z těch a oněch vysoce formálních důvodů, a pak, vzhledem k tomu, že ani Řehoř Mach, ani Ferdinand Karel Gregor nebyl k zesnulému v poměru příbuzenském –
EMILIA: Ale počkejte! Vždyť to byl jeho syn!
KOLENATÝ: Kdo? Čí syn?
EMILIA: Gregor! Ferdi byl přece Pepiho syn!
GREGOR (vyskočí): Jeho syn? Jak to víte?
KOLENATÝ (seběhne z žebříčku): Jeho syn? A kdo byla prosím matka?
EMILIA: Matka? To byla… jmenovala se Ellian Mac Gregor, zpěvačka z vídeňské Dvorní opery.
GREGOR: Jakže se jmenovala?
EMILIA: Mac Gregor. Víte, to je škotské jméno.
GREGOR: Slyšíte, doktore? Mac Gregor! Mac! Mac! Žádný Mach! Chápete už?
KOLENATÝ (usedá): Ovšem. A pročpak se, slečno, její syn nejmenoval taky Mac Gregor?
EMILIA: Inu, z ohledu k matce – Ferdi totiž vůbec nepoznal svou matku.
KOLENATÝ: Ah tak. A máte na to, slečno, nějaké doklady?
EMILIA: Nevím. Tak dál.
KOLFNATÝ: Tak dál. Nu, od té doby trvá proces o loukovské zboží s nějakými přestávkami až po naše dny, tedy skoro sto let successive mezi několika generacemi Prusů, Szepházů a Gregorů a za výtečné právní pomoci doktorů Kolenatých. Dík této pomoci to prohraje poslední Gregor definitivně, a sice náhodou zrovna dnes odpoledne. Tak, a to je všecko.
EMILIA: A stojí ten Loukov za tolik tahaček?
GREGOR: To si myslím.
KOLENATÝ: Víte, v šedesátých letech byl na loukovské půdě otevřen uhelný důl. Cena se nedá ani přibližně odhadnout. Řekněme sto padesát miliónů.
EMILIA: Nic víc?
GREGOR: Ne, nic víc. Mně by to stačilo.
KOLENATÝ: Drahá slečno, máte ještě nějaký dotaz?
EMILIA: Ano. Co potřebujete, abyste ten proces vyhrál?
KOLENATÝ: Inu, nejmilejší by mně byl pořádný psaný testament.
EMILIA: A víte o nějakém?
KOLENATÝ: Žádného není.
EMILIA: To je hloupé.
KOLENATÝ: Nepochybně. (Vstane.) Ještě nějaký dotaz?
EMILIA: Ano. Komu teď patří starý Prusův dům?
GREGOR: Právě mému odpůrci. Jaroslavu Prusovi.
EMILIA: A jak se říká těm skříním, co se do nich dávají staré spisy?
GREGOR: Archív.
KOLENATÝ: Registratura.