KOLENATÝ: Děkuju, Lojzičko. Jak dlouho by chtěla být živa?
KOMORNÁ: Hihi, ještě třicet let.
KOLENATÝ: Víc ne?
KOMORNÁ: Ne. Co bych s tím dělala?
KOLENATÝ: Tak vidíte, Vítku.
(Komorná odejde. Kolenatý klepe u ložnice.)
DOKTOR (ve dveřích): Co je? Aha, dobrá. (Bere lék.)
HAUK: Prosím jak je slečně?
DOKTOR: Nanic. (Odejde do ložnice.)
HAUK: Ah jeje, chudinka!
PRUS (vstane): Pánové, zvláštní… náhoda nám dala do rukou jisté tajemství. Jde tu patrně o prodloužení života.
Řekněme, že je to možné. Nikdo z nás, doufám, toho nemíní zneužít pro sebe.
VÍTEK: To právě říkám! Musíme prodloužit život všech!
PRUS: Ne. Jenom život silných. Život nejschopnějších. Pro obyčejnou lidskou chamraď je i ten jepičí život příliš dobrý.
VÍTEK: Oho, dovolte!
PRUS: Prosím já se nechci hádat. Dovolte, obyčejný, malý, pitomý člověk vůbec neumírá; malý člověk je věčný i bez vaší pomoci; malost se plemení bez oddechu jako mouchy nebo myši. Jen velikost umírá. Jen síla a schopnost umírá, neboť se nenahradí. Snad je v našich rukou ji udržet. Můžeme založit aristokracii dlouhověkosti.
VÍTEK: Aristokracii! Slyšíte to? Privilej na život!
PRUS: Tak jest. Jen ti nejlepší jsou důležiti pro život. Jen vůdčí, plemenní, výkonní muži. Nemluvím vůbec o ženách. Ale je na světě deset nebo dvacet nebo tisíc mužů, kteří jsou nenahraditelni. Můžeme je udržet. Můžeme je přivést k nadlidskému rozumu a nadpřirozené moci. Můžeme vypěstit deset nebo sto nebo tisíc nadlidských vládců a tvůrců.
VÍTEK: Chov magnátů života!
PRUS: Tak jest. Výběr těch, kteří mají právo na neomezený život.
KOLENATÝ: A prosím vás, kdo by ty vyvolené jmenoval? Vlády? Plebiscit? Švédská akademie?
PRUS: Žádné blbé hlasování! Z ruky do ruky by odevzdávali život nejsilnější nejsilnějším. Vládcové hmoty vládcům ducha. Vynálezci vojákům. Podnikatelé despotům. Byla by to dynastie pánů života. Dynastie nezávislá na jakékoliv civilizované luze.
VÍTEK: Jen až by si ta luza přišla pro své právo na život!
PRUS: Ne, ale pro jejich právo na život. Čas od času by jich pár zabila. Co na tom? Revoluce je právo otroků. Ale jediný možný pokrok světa je nahradit malé a slabé despoty silnými a velkými despoty. Privilegovaná dlouhověkost, to je despocie vyvolených. To je… vláda rozumu. Nadlidská autorita vědění a výkonnosti. Vláda nad lidmi. Dlouhověcí se stanou nespornými vladaři lidstva. Máte to v rukou, pánové. Můžete toho zneužít. Řekl jsem vše. (Usedne.)
KOLENATÝ: Hm. Patřím k těm nejlepším vyvoleným dejme tomu já nebo Gregor?
PRUS: Ne.
GREGOR: Ale vy jistě, že?
PRUS: … Dnes už ne.
GREGOR: Pánové, nechme zbytečných řečí. Tajemství dlouhověkosti je majetek rodiny Makropulos. Nechte, aby si s ním rodina Makropulos dělala, co jí libo.
VÍTEK: Jak to, prosím?