19

VÍTEK: Vždyť Strada zemřela už před sto lety!

EMILIA: Tím hůř! Měl byste ji slyšet. Strada! Prosím vás, co pořád máte s tou Stradou?

VÍTEK: Prosím za odpuštění, já – já ji samozřejmě neslyšel. Ale podle historie –

EMILIA: Poslyšte, historie lže. Já vám něco řeknu: Strada pískala a Corona měla knedlík. Agujari byla husa a Faustina dýchala jako měch. To je ta vaše historie.

VÍTEK: Oh prosím… v tom oboru… co se týče hudby…

PRUS (s úsměvem): Jen když nesáhnete panu Vítkovi na Francouzskou revoluci.

EMILIA: Nač?

PRUS: Na Francouzskou revoluci. To je jeho koníček.

EMILIA: Co na ní má?

PRUS: Nevím. Kdybyste se ho zeptala takhle na občana Marata –

VÍTEK: Oh ne prosím! K čemu to!

EMILIA: Marat? Nebyl to ten poslanec, co se mu tak potily ruce?

VÍTEK: To není pravda!

EMILIA: Já už vím. Měl ruce jako ropucha, brr!

VÍTEK: Ale ne, to je omyl! To není o něm nikde psáno! Prosím za odpuštění –

EMILIA: Já to snad vím, ne? A jak se jmenoval ten veliký, ten od neštovic?

VÍTEK: Který prosím?

EMILIA: Ten, co mu usekli hlavu.

VÍTEK: Danton?

EMILIA: Zrovna ten. Ten byl ještě horší.

PRUS: Proč?

EMILIA: Oh, nadobro zkažené zuby. Degutantní člověk.

VÍTEK (rozčilen): Prosím takhle se nesmí mluvit! To není historické! Danton… Danton neměl zkažené zuby. To nemůžete dokázat! A kdyby, tak na tom docela nic nezáleží. Docela nic!

EMILIA: Jakpak by nezáleželo? Vždyť je to degutantní.

VÍTEK: Ne, prosím to nepřipustím! Danton – prosím za odpuštění, ale takhle se nesmí mluvit! Pak by nezbylo nic velkého v dějinách!

EMILIA: Nebylo nic velkého.

VÍTEK: Cože?

EMILIA: Jakživo nebylo nic velkého. Já to znám.

VÍTEK: Ale Danton –

EMILIA: Tak to vidíte: ten člověk se chce se mnou hádat.

PRUS: To je od něho nezdvořilé.

EMILIA: Oh ne, ale hloupé.

GREGOR: Mám přivést ještě pár lidí, abyste jim říkala hrubosti?

EMILIA: Není třeba. Přijdou sami. Přilezou po čtyřech.

KRISTINA: Janku, pojďme odtud!

EMILIA (zívá): To je párek, ti dva? Jestlipak už byli v ráji?

VÍTEK: Jak prosím?