KOLENATÝ: Nu ovšem, vy, vy, vy! Jak se jmenujete?
EMILIA: Elina Makropulos.
KOLENATÝ (hvízdne): Jakže?
EMILIA: Elina Makropulos.
KOLENATÝ: Rozená kde?
EMILIA: Na Krétě.
KOLENATÝ: Kdy?
EMILIA: Kdy?
KOLENATÝ: Jak jste stará?
EMILIA: Nu, kolik byste řekli?
KOLENATÝ: Řekněme třicet, ne?
VÍTEK: Prosím přes třicet.
KRISTINA: Přes čtyřicet.
EMILIA (vyplázne na ni jazyk): Žábo!
KOLENATÝ: Chovejte se slušně k soudcům.
EMILIA: Copak vypadám tak staře?
KOLENATÝ: Bůj uchovej! Tedy rozená kdy?
EMILIA: Patnáct set osmdesát pět.
KOLENATÝ (vyskočí): Kdyže?
EMILIA: Tisíc pět set osmdesát pět.
KOLENATÝ (usedá): Roku osmdesát pět. Tedy stará třicet sedm let, že ano?
EMILIA: Tři sta třicet sedm let prosím.
KOLENATÝ: Vyzývám vás důtklivě, abyste mluvila vážně. Jak jste stará?
EMILIA: Tři sta třicet sedm let.
KOLENATÝ: To přestává všecko! A kdo byl váš otec?
EMILIA: Hieronymus Makropulos, osobní lékař císaře Rudolfa II.
KOLENATÝ: Hrom do toho! Lidi, já s ní nemluvím!
PRUS: Jak se opravdu jmenujete?
EMILIA: Elina Makropulos.
PRUS: Byla Elina Makropulos, souložnice Josefa Pruse, z vašeho rodu?
EMILIA: To jsem přece já.
PRUS: Jak to?
EMILIA: No, já sama jsem byla souložnice Pepi Pruse. Vždyť jsem s ním měla toho Gregora.
GREGOR: A Ellian Mac Gregor?
EMILIA: To jsem já.
GREGOR: Blázníte?
EMILIA: Já jsem tvá praprababička nebo co. Ferdi byl můj kluk, rozumíš?
GREGOR: Který Ferdi?
EMILIA: No přece Ferdinand Gregor. Ale on je v matrice jako Ferdinand Makropulos, protože… tam jsem musela