8

vyhrál, předešlý rozsudek zrušen, ale Loukov nebyl odevzdán Gregorovi, nýbrž zase Emmerichu Prusovi, rozumíte?

GREGOR: Víte, slečno, tomu se říká spravedlnost.

EMILIA: A proč to nedostal Gregor?

KOLENATÝ: Inu drahá slečno, z těch a oněch vysoce formálních důvodů, a pak, vzhledem k tomu, že ani Řehoř Mach, ani Ferdinand Karel Gregor nebyl k zesnulému v poměru příbuzenském –

EMILIA: Ale počkejte! Vždyť to byl jeho syn!

KOLENATÝ: Kdo? Čí syn?

EMILIA: Gregor! Ferdi byl přece Pepiho syn!

GREGOR (vyskočí): Jeho syn? Jak to víte?

KOLENATÝ (seběhne z žebříčku): Jeho syn? A kdo byla prosím matka?

EMILIA: Matka? To byla… jmenovala se Ellian Mac Gregor, zpěvačka z vídeňské Dvorní opery.

GREGOR: Jakže se jmenovala?

EMILIA: Mac Gregor. Víte, to je škotské jméno.

GREGOR: Slyšíte, doktore? Mac Gregor! Mac! Mac! Žádný Mach! Chápete už?

KOLENATÝ (usedá): Ovšem. A pročpak se, slečno, její syn nejmenoval taky Mac Gregor?

EMILIA: Inu, z ohledu k matce – Ferdi totiž vůbec nepoznal svou matku.

KOLENATÝ: Ah tak. A máte na to, slečno, nějaké doklady?

EMILIA: Nevím. Tak dál.

KOLFNATÝ: Tak dál. Nu, od té doby trvá proces o loukovské zboží s nějakými přestávkami až po naše dny, tedy skoro sto let successive mezi několika generacemi Prusů, Szepházů a Gregorů a za výtečné právní pomoci doktorů Kolenatých. Dík této pomoci to prohraje poslední Gregor definitivně, a sice náhodou zrovna dnes odpoledne. Tak, a to je všecko.

EMILIA: A stojí ten Loukov za tolik tahaček?

GREGOR: To si myslím.

KOLENATÝ: Víte, v šedesátých letech byl na loukovské půdě otevřen uhelný důl. Cena se nedá ani přibližně odhadnout. Řekněme sto padesát miliónů.

EMILIA: Nic víc?

GREGOR: Ne, nic víc. Mně by to stačilo.

KOLENATÝ: Drahá slečno, máte ještě nějaký dotaz?

EMILIA: Ano. Co potřebujete, abyste ten proces vyhrál?

KOLENATÝ: Inu, nejmilejší by mně byl pořádný psaný testament.

EMILIA: A víte o nějakém?

KOLENATÝ: Žádného není.

EMILIA: To je hloupé.

KOLENATÝ: Nepochybně. (Vstane.) Ještě nějaký dotaz?

EMILIA: Ano. Komu teď patří starý Prusův dům?

GREGOR: Právě mému odpůrci. Jaroslavu Prusovi.

EMILIA: A jak se říká těm skříním, co se do nich dávají staré spisy?

GREGOR: Archív.

KOLENATÝ: Registratura.