BUSMAN: Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace.
(Domin otevře prudce dveře.)
DOMIN (chraptivě): Kde je rukopis starého Rossuma!
BUSMAN: Ve vašem trezoru. Kde by jinde byl?
DOMIN: Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo – jej – ukradl!
DR. GALL: Není možno!
HALLEMEIER: Zlořečeně, to přece –
BUSMAN: Propána, to snad ne!
DOMIN: Ticho! Kdo jej ukradl?
HELENA (vstane): Já.
DOMIN: Kam jsi jej dala?
HELENA: Harry, Harry, všechno ti řeknu! Proboha odpusť mi to!
DOMIN: Kam jsi jej dala? Rychle!
HELENA: Spálila – dnes ráno – oba opisy.
DOMIN: Spálila? Tady v krbu?
HELENA (vrhá se na kolena): Proboha Harry!
DOMIN (běží ke krbu): Spálila! (Poklekne ke krbu a přehrabává v něm.) Nic, nic než popel– Ah, tuhle! (Vytáhne ohořelý kousek papíru a čte:) "Přidá-ním –"
DR. GALL: Ukažte. (Vezme papír a čte:) "Přidáním biogenu do –" Nic víc.
DOMIN (vstává): Je to z toho?
DR. GALL: Je.
BUSMAN: Bože na nebi!
DOMIN: Tedy jsme ztraceni.
HELENA: Oh Harry –
DOMIN: Vstaň, Heleno!
HELENA: Až odpustíš – až odpustíš –
DOMIN: Ano, jen vstaň, slyšíš? Nesnesu, abys –
FABRY (zvedá ji): Prosím nemučte nás.
HELENA (vstane): Harry, co jsem udělala!
DOMIN: Ano, vidíš – Prosím sedni.
HALLEMEIER: Jak se vám třesou ručky!
BUSMAN: Haha, paní Heleno, vždyť snad Gall a Hallemeier vědí zpaměti, co tam bylo napsáno.
HALLEMEIER: Rozumí se. To jest, aspoň některé věci.
DR. GALL: Ano, skoro všechno, až na biogen a – a – enzym Omega. Ty se vyrábějí tak zřídka –– stačí jich tak nepatrná dávka –
BUSMAN: Kdo je dělal?
DR. GALL: Já sám... jednou za čas... vždycky podle Rossumova rukopisu. Víte, je to příliš složité.
BUSMAN: Nu a co, záleží tak tuze na těch dvou vodičkách?
HALLEMEIER: Tak trochu – zajisté.
DR. GALL: Totiž na nich závisí, aby to vůbec žilo. To bylo to pravé tajemství.