37

BUSMAN: Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace.

(Domin otevře prudce dveře.)

DOMIN (chraptivě): Kde je rukopis starého Rossuma!

BUSMAN: Ve vašem trezoru. Kde by jinde byl?

DOMIN: Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo – jej – ukradl!

DR. GALL: Není možno!

HALLEMEIER: Zlořečeně, to přece –

BUSMAN: Propána, to snad ne!

DOMIN: Ticho! Kdo jej ukradl?

HELENA (vstane): Já.

DOMIN: Kam jsi jej dala?

HELENA: Harry, Harry, všechno ti řeknu! Proboha odpusť mi to!

DOMIN: Kam jsi jej dala? Rychle!

HELENA: Spálila – dnes ráno – oba opisy.

DOMIN: Spálila? Tady v krbu?

HELENA (vrhá se na kolena): Proboha Harry!

DOMIN (běží ke krbu): Spálila! (Poklekne ke krbu a přehrabává v něm.) Nic, nic než popel– Ah, tuhle! (Vytáhne ohořelý kousek papíru a čte:) "Přidá-ním –"

DR. GALL: Ukažte. (Vezme papír a čte:) "Přidáním biogenu do –" Nic víc.

DOMIN (vstává): Je to z toho?

DR. GALL: Je.

BUSMAN: Bože na nebi!

DOMIN: Tedy jsme ztraceni.

HELENA: Oh Harry –

DOMIN: Vstaň, Heleno!

HELENA: Až odpustíš – až odpustíš –

DOMIN: Ano, jen vstaň, slyšíš? Nesnesu, abys –

FABRY (zvedá ji): Prosím nemučte nás.

HELENA (vstane): Harry, co jsem udělala!

DOMIN: Ano, vidíš – Prosím sedni.

HALLEMEIER: Jak se vám třesou ručky!

BUSMAN: Haha, paní Heleno, vždyť snad Gall a Hallemeier vědí zpaměti, co tam bylo napsáno.

HALLEMEIER: Rozumí se. To jest, aspoň některé věci.

DR. GALL: Ano, skoro všechno, až na biogen a – a – enzym Omega. Ty se vyrábějí tak zřídka –– stačí jich tak nepatrná dávka –

BUSMAN: Kdo je dělal?

DR. GALL: Já sám... jednou za čas... vždycky podle Rossumova rukopisu. Víte, je to příliš složité.

BUSMAN: Nu a co, záleží tak tuze na těch dvou vodičkách?

HALLEMEIER: Tak trochu – zajisté.

DR. GALL: Totiž na nich závisí, aby to vůbec žilo. To bylo to pravé tajemství.