16

HELENA: Můj svátek? Ne! Narozeniny?

DOMIN: Něco lepšího.

HELENA: Já nevím – Řekni honem!

DOMIN: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.

HELENA: Už deset let? Právě dnes? – Náno, prosím tě –

NÁNA: Dyť už du! (Odejde vpravo.)

HELENA (líbá Domina): Žes na to pamatoval!

DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.

HELENA: Ale vždyť –

DOMIN: To oni pamatovali.

HELENA: Kdo?

DOMIN: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?

HELEN A (sáhne mu do kapsy): Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře.) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?

DOMIN: Od Busmana, děvče.

HELENA: Ale – to nemůžeme přijmout, viď?

DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.

HELENA: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver.) Co je tohle?

DOMIN: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová.) To není to. Sáhni.

HELENA: Oh Harry – Proč nosíš s sebou revolver?

DOMIN: Jen tak, připletl se mi.

HELENA: Tos nikdy nenosil!

DOMIN: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.

HELENA (sáhne): Krabička! (Otevře ji.) Kamea! Vždyť je to – Harry, to je řecká kamea!

DOMIN: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.

HELENA: Fabry? To mně dává Fabry?

DOMIN: Ovšem. (Otevře dveře vlevo.) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!

HELENA (ve dveřích): Bože to je krásné! (Běží dál.) Já se zblázním radostí! To je od tebe?

DOMIN (stojí ve dveřích): Ne, od Alquista. A tamhle –

HELENA: Od Galla! (Objeví se ve dveřích.) Oh Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.

DOMIN: Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.

HELENA: Ty krásné květiny?

DOMIN: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.

HELENA: Harry, proč – proč všichni –

DOMIN: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu – Podívej se oknem.

HELENA: Kam?

DOMIN: Do přístavu.

HELENA: Je tam... nějaká... nová loď.

DOMIN: To je tvá loď.

HELENA: Má? Harry, to je dělová loď!