HALLEMEIER (u dveří vlevo): Jářku hudba je veliká věc. Měli jste poslouchat. Tohle člověka jaksi zduchovní, zjemní
–
FABRY: Co vlastně?
HALLEMEIER: Ten soumrak lidí, u všech čertů! Mládenci, ze mne se stává požitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív. (Jde k oknu a dívá se ven.)
FABRY: Nač?
HALLEMEIER: Na požívání. Na krásné věci. Hrome, je tolik krásných věcí! Svět byl krásný, a my – my tady – – Hoši, hoši, řekněte, čeho jsme užili?
BUSMAN (polohlasně): Čtyři sta padesát dva milióny, výborně.
HALLEMEIER (u okna): Život byl veliká věc. Kamarádi, život byl – jářku – – Fabry, pusťte drobet proudu do té vaší mříže!
FABRY: Proč?
HALLEMEIER: Sahají na ni.
DR. GALL (u okna): Zapněte!
(Fabry cvakne vypínačem.)
HALLEMEIER: Kriste, to je zkroutilo! Dva, tři, čtyři zabití!
DR. GALL: Ustupují.
HALLEMEIER: Pět zabitých!
DR. GALL (odvrací se od okna): První srážka.
FABRY: Cítíte smrt?
HALLEMEIER (uspokojen): Jsou na uhel, holenku. Dočista na uhel. Haha, člověk se nesmí dát! (Usedne.) DOMIN (mne si čelo): Snad jsme už sto let zabiti a jenom strašíme. Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odříkávat, co jsme už jednou mluvili... před smrtí. Jako bych tohle všechno už zažil. Jako bych ji už někdy byl dostal. Střelnou ránu – sem – do krku. A vy, Fabry –
FABRY: Co já?
DOMIN: Zastřelen.
HALLEMEIER: Hrome, a já?
DOMIN: Probodnut.
DR. GALL: A já nic?
DOMIN: Roztrhán.
(Pauza.)
HALLEMEIER: Nesmysl! Haha, člověče, kdepak mne probodnout! Já se nedám!
(Pauza.)
HALLEMEIER: Co mlčíte, blázni? Ke všem čertům, mluvte!
ALQUIST: A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen?
HALLEMEIER: Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti – Inu Roboti se nějak změnili. Copak někdo může za Roboty?
ALQUIST: Všechno pobito! Celé lidstvo! Celý svět! (Vstane.) Hleďte, ó hleďte, potůčky krve na každém prahu!
Potůčky krve ze všech domů! Ó bože, ó bože, kdo je tím vinen?
BUSMAN (polohlasně): Pět set dvacet miliónů! Panebože půl miliardy!
FABRY: Myslím, že... že snad přeháníte. Jděte, není tak snadné pobít celé lidstvo.
ALQUIST: Já žaluju vědu! žaluju techniku! Domina! sebe! nás všechny! My, my jsme vinni! Pro své velikášství, pro