DOMIN (čte): "Vykonati ihned po dodání rozkazu." Následují podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu děje?
FABRY: Patrně.
ALQUIST: Dokonáno.
(Vrazí Busman.)
BUSMAN: Aha děti, už máte nadělení?
DOMIN: Rychle, na Ultima!
BUSMAN: Počkejte, Harry. Počkejte chvilinku. To nemá docela naspěch. (Svalí se do křesla.) Ach lidičky, to jsem se uběhl!
DOMIN: Proč čekat?
BUSMAN: Protože to nejde, holenku. Jen nespěchat. Na Ultimu jsou už Roboti.
DR. GALL: Fuj, to je ošklivé.
DOMIN: Fabry, telefonujte do elektrárny –
BUSMAN: Fabry, drahoušku, nedělejte to. Jsme bez proudu.
DOMIN: Dobrá. (Prohlíží svůj revolver.) Půjdu tam.
BUSMAN: Kampak?
DOMIN: Do elektrárny. Jsou tam lidé. Přivedu je sem.
BUSMAN: Víte co, Harry? Raději pro ně nechoďte.
DOMIN: Proč?
BUSMAN: Inu, protože se mi tuze zdá, že jsme obklíčeni.
DR. GALL: Obklíčeni? (Běží k oknu.) Hm, máte skoro pravdu.
HALLEMEIER: Čerchmante, to jde rychle!
(Zleva Helena.)
HELENA: Oh Harry, děje se něco?
BUSMAN (vyskočí): Klaním se, paní Heleno. Gratuluju. Slavný den, co? Haha, ještě mnoho takových!
HELENA: Děkuju vám, Busmane. Harry, děje se něco?
DOMIN: Ne, docela nic. Buď bez starosti. Prosím počkej okamžik.
HELENA: Harry, co je tohle? (Ukazuje robotské provolání, které schovávala za zády.) Měli to Roboti v kuchyni.
DOMIN: Už i tam? Kde jsou?
HELENA: Odešli. Je jich tolik kolem domu!
(Tovární píšťaly a sirény.)
FABRY: Továrny pískají.
BUSMAN: Boží poledne.
HELENA: Harry, pamatuješ se? Teď právě je tomu deset let –
DOMIN (dívá se na hodinky): Ještě není poledne. To je asi – to je spíš – –
HELENA: Co?
DOMIN: Poplach Robotů. Útok.
Opona
DĚJSTVÍ DRUHÉ
Týž Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin přechází po pokoji, dr. Gall vyhlíží z okna a Alquist sedí stranou v lenošce s obličejem zakrytým rukama.