celému světu, že se nám Roboti vyrovnají.
RADIUS: Nechci žádného pána.
HELENA: Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my.
RADIUS: Chci být pánem jiných.
HELENA: Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnoha Roboty, Radie. Byl byste učitelem Robotů.
RADIUS: Já chci být pánem lidí.
HELENA: Vy jste se zbláznil!
RADIUS: Můžete mne dát do stoupy.
HELENA: Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? (Sedne ke stolku a píše lísteček.) Ne, zrovna ne.
Ten lístek, Radie, dáte panu řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (Vstane.) Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?
RADIUS: Já dovedu všechno.
(Zaklepání.)
HELENA: Vejděte!
DR. GALL (vejde): Dobré jitro, paní Dominová. Co máte pěkného?
HELENA: Tady Radia, doktore.
DR. GALL: Aha, náš chlapík Radius. Tak co, Radie, děláme pokroky?
HELENA: Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.
DR. GALL: Kupodivu, on také?
HELENA: Jděte, Radie!
DR. GALL: Počkat! (Otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlaní oči, pozoruje reflexy zorniček.) Koukejme.
Prosím jehlu. Nebo špendlík.
HELENA (podává mu jehlici): Nač to?
DR. GALL: Jen tak. (Bodne Radia do ruky, jež prudce ucukne.) Pomalu, hochu. Můžete jít.
RADIUS: Děláte zbytečné věci. (Odejde.)
HELENA: Co jste s ním dělal?
DR. GALL (usedne): Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a tak dále. – Oho! tohle nebyla křeč Robotů!
HELENA: Co to bylo?
DR. GALL: Čert ví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co.
HELENA: Doktore, má Radius duši?
DR. GALL: Nevím. Má něco ošklivého.
HELENA: Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh Galle, jsou všichni vaši Roboti takoví? Všichni, které jste... začal dělat... jinak?
DR. GALL: Inu, jsou jaksi vznětlivější – Co chcete? Jsou podobnější lidem než Roboti Rossumovi.
HELENA: Je snad i ta... nenávist podobnější lidem?
DR. GALL (krčí rameny): I ta je pokrok.
HELENA: Kam se poděl ten váš nejlepší – jak se jmenoval?
DR. GALL: Robot Damon? Toho prodali do Havru.
HELENA: A vaše Robotka Helena?
DR. GALL: Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako jaro. Jednoduše není k ničemu.