kterých se jen koušeš, aby to bolelo? Co je to, nač je to, být krásná? – (Uvidí v zrcadle Prima.) Prime, to jsi ty? Pojď sem, ať jsme tam vedle sebe! Hleď, ty máš jinou hlavu nežli já, jiná ramena, jiná ústa – Ach Prime, proč se mi vyhýbáš? Proč musím za tebou běhat celý den? A pak ještě říkáš, že jsem krásná!
PRIMUS: Ty utíkáš přede mnou, Heleno.
HELENA: Jak jsi se učesal? Ukaž! (Vjede mu oběma rukama do vlasů.) Sss, Prime, nic není na hmat jako ty! Počkej, musíš být krásný! (Vezme s umyvadla hřeben a češe Primovi vlasy do čela.) PRIMUS: Není ti někdy, Heleno, že najednou ti tluče srdce: Teď, teď se musí něco stát –
HELENA (dá se do smíchu): Podívej se na sebe!
ALQUIST (vstává): Co – cože, smích? Lidé? Kdo se vrátil?
HELENA (pustí hřeben): Co by se s námi, Prime, mohlo stát!
ALQUIST (motá se k nim): Lidé? Vy – vy – vy jste lidé?
(Helena vykřikne a odvrátí se.)
ALQUIST: Vy jste snoubenci? Lidé? Odkud se vracíte? (Hmatá na Prima.) Kdo jste?
PRIMUS: Robot Primus.
ALQUIST: Jak? Ukaž se, děvče! Kdo jsi?
PRIMUS: Robotka Helena.
ALQUIST: Robotka? Obrať se! Co, ty se stydíš? (Bereji za rameno.) Ukaž se mi, Robotko!
PRIMUS: Jářku pane, nechat ji!
ALQUIST: Jakže, ty ji chráníš? – Jdi ven, děvče!
(Helena vyběhne.)
PRIMUS: Nevěděli jsme, pane, že tu spíš.
ALQUIST: Kdy byla udělána?
PRIMUS: Přede dvěma roky.
ALQUIST: Od doktora Galla?
PRIMUS: Jako já.
ALQUIST: Tak tedy, milý Prime, já – – – já musím dělat nějaké pokusy na Gallových Robotech. Záleží na tom všechno další, rozumíš?
PRIMUS: Ano.
ALQUIST: Dobrá, doveď to děvče do pitevny. Budu ji pitvat.
PRIMUS: Helenu?
ALQUIST: Nu ovšem, říkám ti. Jdi, připrav všechno. – Nu tak, bude to? Mám zavolat jiné, aby ji přivedli?
PRIMUS (uchopí těžkou třecí paličku): Hneš-li se, rozbiju ti hlavu!
ALQUIST: Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dělat Roboti?
PRIMUS (vrhne se na kolena): Pane, vezmi si mne! Jsem stejně udělán jako ona, ze stejné látky, stejného dne!
Vezmi si můj život, pane! (Rozhaluje kazajku.) Řež tady, tady!
ALQUIST: Jdi, já chci pitvat Helenu. Dělej honem.
PRIMUS: Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát můj život –
ALQUIST: Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít?
PRIMUS: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život?
ALQUIST (dotýká se něžně jeho hlavy): Hm, já nevím – Poslyš, chlapíku, rozmysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lépe žít.