34

DOMIN: Nech Nánu stranou.

HELENA: Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíce let, a z vás všech jenom dnešek.

Tomu vy nerozumíte –

DOMIN: Zůstaň při věci.

HELENA: Já jsem se Robotů bála.

DOMIN: Proč?

HELENA: Že nás budou třeba nenávidět či co.

ALQUIST: Stalo se.

HELENA: A tu jsem myslela..., kdyby byli jako my, že by nám rozuměli, že by nás nemohli tak nenávidět – Kdyby jen trochu byli lidmi!

DOMIN: Běda Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!

Jen pokračuj!

HELENA: Oh nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi nemohli dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto – víš –

DOMIN: Jen dál.

HELENA: – proto jsem prosila Galla, aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on sám nechtěl.

DOMIN: Ale udělal to.

HELENA: Protože jsem chtěla.

DR. GALL: Udělal jsem to pro sebe, jako pokus.

HELENA: Oh Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem, že mi to nemůžete odepřít.

DOMIN: Proč?

HELENA: Vždyť víš, Harry.

DOMIN: Ano. Protože tě miluje – jako všichni.

(Pauza.)

HALLEMEIER (jde k oknu): Zas jich přibylo. Jako by je země vypocovala.

BUSMAN: Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem?

HELENA: Mně?

BUSMAN: Vám – nebo Gallovi. Komu chcete.

HELENA: Copak se bude věšet?

BUSMAN: Jen morálně, paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.

DOMIN: Doktore Galle, jak srovnáte ty své – ty své extratury se svou služební smlouvou?

BUSMAN: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal?

DR. GALL: Před třemi lety.

BUSMAN: Aha. A kolikpak Robotů jste dohromady zreformoval?

DR. GALL: Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set.

BUSMAN: Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na milión starých dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův, rozumíte?

DOMIN: A to znamená –

BUSMAN: – že to prakticky nemá ani tolikhle významu.

FABRY: Busman má pravdu.

BUSMAN: To si myslím, holenku. A víte, hoši, co zavinilo tohle nadělení?