13

DOMIN: Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a – a Fabry sežene trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová.

HELENA: Chtěla jsem se vás zeptat –

DOMIN: Také bych se vás chtěl na něco zeptat. (Postaví své hodinky na stůl.) Pět minut času.

HELENA: Nač zeptat?

DOMIN: Pardon, vy jste se ptala dříve.

HELENA: Snad to je ode mne hloupé, ale – Proč vyrábíte ženské Roboty, když – když –

DOMIN: – když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?

HELENA: Ano.

DOMIN: Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky – Lidé jsou na to zvyklí.

HELENA: A – a řekněte, jsou Roboti – a Robotky – navzájem – naprosto –

DOMIN: Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké náklonnosti.

HELENA: Oh to je – hrrozné!

DOMIN: Proč?

HELENA: Je to – je to – tak nepřirozené! Člověk ani neví, má-li si je proto ošklivět, nebo – jim závidět – nebo snad

DOMIN: – je litovat.

HELENA: To nejspíš. – Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát?

DOMIN: Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si mne vzít.

HELENA: Jak vzít?

DOMIN: Za muže.

HELENA: Ne! Co vás to napadlo?

DOMIN (dívá se na hodinky): Ještě tři minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti.

HELENA: Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala?

DOMIN: Protože vás všichni po řadě požádají.

HELENA: Jak by se mohli opovážit?

DOMIN: Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali.

HELENA: Prosím vás, ať to nedělají! Já – já hned odjedu.

DOMIN: Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste je odmítla?

HELENA: Ale vždyť – vždyť si nemohu vzít všech šest!

DOMIN: Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho.

HELENA: Nechci.

DOMIN: Doktora Galla.

HELENA: Ne, ne, mlčte! Nechci žádného!

DOMIN: Ještě dvě minuty.

HELENA: To je hrrozné! Vemte si nějakou Robotku.

DOMIN: Není žena.

HELENA: Oh, jen to vám schází! Myslím, že – že byste si vzal každou, která sem přijede.

DOMIN: Bylo jich tu, Heleno.

HELENA: Mladé?