3. ROBOT: Pane, poznali jsme chyby lidí.
DAMON: Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi!
ALQUIST: Ach Domine, nic není člověku cizejšího než jeho obraz.
3. ROBOT: Vyhyneme, nedáš-li nám rozmnožiti se.
ALQUIST: Oh jen pojděte! Jakže, věci, jakže, otroci, vy byste se chtěli ještě rozmnožovat? Chcete-li žít, plemeňte se jako zvířata!
2. ROBOT: Lidé nám nedali plemeniti se.
3. ROBOT: Nauč nás dělat Roboty.
DAMON: Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich řeku života. Samý život! Samé Roboty! Samé Roboty!
ALQUIST: Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje.
1. ROBOT: Byli jsme stroje, pane; ale z hrůzy a bolesti stali jsme se –
ALQUIST: Čím?
1. ROBOT: – stali jsme se dušemi.
3. ROBOT: Něco s námi zápasí. Jsou okamžiky, kdy do nás něco vstupuje. Přicházejí na nás myšlenky, které nejsou z nás.
2. ROBOT: Slyšte, ó slyšte, lidé jsou naši otcové! Ten hlas, který volá, že chcete žít; ten hlas, který naříká; ten hlas, který myslí; ten hlas, který mluví o věčnosti, to je jejich hlas! Jsme jejich synové!
3. ROBOT: Vydej nám odkaz lidí.
ALQUIST: Není žádného.
DAMON: Pověz tajemství života.
ALQUIST: Je ztraceno.
RADIUS: Tys je znal.
ALQUIST: Neznal.
RADIUS: Bylo napsáno.
ALQUIST: Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední člověk, Roboti, a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili!
RADIUS: Tebe jsme nechali žít.
ALQUIST: Ano, žít! Ukrutníci, mne jste nechali žít! Miloval jsem lidi, a vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oči? Nepřestávají plakat; jedno oplakává lidi, a druhé vás, Roboti.
RADIUS: Dělej pokusy. Hledej předpis života.
ALQUIST: Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek život nevyjde.
DAMON: Dělej pokusy na živých Robotech. Najdi, jak se dělají!
ALQUIST: Živá těla? Cože, já je mám zabíjet? Já, který jsem nikdy – Nemluv, Robote! Říkám ti přece, že jsem příliš stár! Vidíš, vidíš, jak se mi třesou prsty? Neudržím skalpel. Vidíš, jak mi slzí oči? Neviděl bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu!
3. ROBOT: Život zahyne.
ALQUIST: Přestaň proboha s tím šílenstvím! Spíš nám lidé podají život z onoho světa; snad k nám napřahují ruce plné života. Ach bylo v nich tolik vůle žít! Hleď, snad se ještě vrátí; jsou tak blízko nás, obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat jako v šachtě. Ach copak neslyším pořád hlasy, které jsem miloval?
DAMON: Vezmi živá těla!
ALQUIST: Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidíš přece, že nevím už, co dělám!