24

DR. GALL: Jsou zato překrásné.

HELENA (podává mu ruku): Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil!

DR. GALL (líbá jí ruku): To znamená, že mne propouštíte.

HELENA: Ano. Na shledanou.

(Gall odejde.)

HELENA (sama): Hluchý květ... hluchý květ... (Náhle rozhodnuta.) Náno! (Otevře dveře vlevo.) Náno, pojď sem!

Rozdělej tady v krbu oheň! Rrrychle!

HLAS NÁNY: No hned! No hnedle!

HELENA (přechází rozčilena po pokoji): Ledaže by už bylo na návrat pozdě... Ne! Ledaže by... Ne, to je hrozné!

Bože co mám dělat? – – (Zastaví se u květin.) Hluché květy, mám? (Otrhává lístky a šeptá:) – Ach můj bože, tedy ano! (Běží vlevo.)

(Pauza.)

NÁNA (vyjde z tapetových dveří s náručím polínek): Najednou topit! Teď v letě! – Už je zas pryč, to třeštidlo?

(Klekne ke krbu a rozdělává oheň.) V letě topit! Ta má nápady! Jako by už nebyla deset let vdaná! –– Nu tak hoř, hoř! (Dívá se do ohně.) – Dyť vona je jako malý dítě! (Pauza.) Kouska rozumu nemá! Teď v letě topit. (Přikládá.) Jako malý dítě! (Pauza.)

HELENA (vrací se zleva s náručí plnou zežloutlých popsaných papírů): Hoří to, Náno? Pusť, já musím – tohle všechno spálit. – (Klekne ke krbu.)

NÁNA (vstane): Co je to?

HELENA: Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit?

NÁNA: Není to k ničemu?

HELENA: K ničemu dobrému.

NÁNA: Tak to spalte.

HELENA (hodí první list do ohně): Co bys říkala, Náno,... kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze.

NÁNA: Řekla bych: Spalte to. Moc velký peníze sou špatný peníze.

HELENA (pálí další list): A kdyby to byl nějaký vynález, ten největší vynález na světě –

NÁNA: Řekla bych: Spalte to! Všecky vymyšlenosti sou proti pánubohu. To je samý rouháni, chtít po něm zlepšovat svět.

HELENA (ustavičně pálí): A pověz, Náno, kdybych spálila –

NÁNA: Jezus, nespalte se!

HELENA: Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by živé byly. Jako by oživly. Oh Náno, to je hrrozné!

NÁNA: Puste, já to spálim.

HELENA: Ne, ne, já musím sama. (Vrhá poslední list do ohně.) Všechno musí shořet! – Podívej se, ty plameny!

Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy – (Tluče pohrabáčem do ohně.) Oh lehněte! Lehněte!

NÁNA: Už je po tom.

HELENA (vstane ustrnulá): Náno!

NÁNA: Ježíši Kriste, co ste to spálila!

HELENA: Co jsem provedla!

NÁNA: Bože na nebi! Co to bylo?

(Vedle mužský smích.)

HELENA: Jdi, jdi, nech mne! Slyšíš? Páni jdou.

NÁNA: Pro živýho boha, Heleno! (Odchází tapetovými dveřmi.)