němž píše dívka Sulla.
DOMIN (diktuje): "– že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se – za Rossum's Universal Robots –" Hotovo?
SULLA: Ano.
DOMIN: Nový list. "Friedrichswerke, Hamburk. – Datum. – Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc Robotů –"
(Zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho:) Haló – Zde centrální – ano. – Zajisté. – Ale ano, jako vždycky. – Ovšem, kabelujte jim. – Dobrá. (Zavěsí telefon.) Kde jsem přestal?
SULLA: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
DOMIN (zamyšleně): Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
MARIUS (vstoupí): Pane řediteli, nějaká dáma prosí –
DOMIN: Kdo?
MARIUS: Nevím. (Podává vizitku.)
DOMIN (čte): Prezident Glory. – Že prosím.
MARIUS (otevře dveře): Račte, paní.
(Vejde Helena Gloryová. Marius odejde.)
DOMIN (vstane): Račte.
HELENA: Pan centrální ředitel Domin?
DOMIN: Prosím.
HELENA: Jdu k vám –
DOMIN: – s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí.
HELENA: Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová.
DOMIN: Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že – že –
HELENA: – že vám nemůžeme ukázat dveře.
DOMIN: – že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím posaďte se. Sullo, můžete odejít.
(Sulla odejde.)
DOMIN (usedne): Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?
HELENA: Já jsem přijela –
DOMIN: – podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy. Prosím, beze všeho.
HELENA: Myslela jsem, že je zakázáno –
DOMIN: – vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí vizitkou, slečno Gloryová.
HELENA: A vy ukážete každému...?
DOMIN: Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství.
HELENA: Kdybyste věděl, jak mne to –
DOMIN: – nesmírně zajímá. Stará Evropa o jiném ani nemluví.
HELENA: Proč mne nenecháte domluvit?
DOMIN: Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
HELENA: Chtěla jsem se jen zeptat –
DOMIN: – zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová.
HELENA: Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?