DOMIN: Nech Nánu stranou.
HELENA: Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíce let, a z vás všech jenom dnešek.
Tomu vy nerozumíte –
DOMIN: Zůstaň při věci.
HELENA: Já jsem se Robotů bála.
DOMIN: Proč?
HELENA: Že nás budou třeba nenávidět či co.
ALQUIST: Stalo se.
HELENA: A tu jsem myslela..., kdyby byli jako my, že by nám rozuměli, že by nás nemohli tak nenávidět – Kdyby jen trochu byli lidmi!
DOMIN: Běda Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!
Jen pokračuj!
HELENA: Oh nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi nemohli dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto – víš –
DOMIN: Jen dál.
HELENA: – proto jsem prosila Galla, aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on sám nechtěl.
DOMIN: Ale udělal to.
HELENA: Protože jsem chtěla.
DR. GALL: Udělal jsem to pro sebe, jako pokus.
HELENA: Oh Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem, že mi to nemůžete odepřít.
DOMIN: Proč?
HELENA: Vždyť víš, Harry.
DOMIN: Ano. Protože tě miluje – jako všichni.
(Pauza.)
HALLEMEIER (jde k oknu): Zas jich přibylo. Jako by je země vypocovala.
BUSMAN: Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem?
HELENA: Mně?
BUSMAN: Vám – nebo Gallovi. Komu chcete.
HELENA: Copak se bude věšet?
BUSMAN: Jen morálně, paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.
DOMIN: Doktore Galle, jak srovnáte ty své – ty své extratury se svou služební smlouvou?
BUSMAN: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal?
DR. GALL: Před třemi lety.
BUSMAN: Aha. A kolikpak Robotů jste dohromady zreformoval?
DR. GALL: Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set.
BUSMAN: Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na milión starých dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův, rozumíte?
DOMIN: A to znamená –
BUSMAN: – že to prakticky nemá ani tolikhle významu.
FABRY: Busman má pravdu.
BUSMAN: To si myslím, holenku. A víte, hoši, co zavinilo tohle nadělení?