HELENA: Můj svátek? Ne! Narozeniny?
DOMIN: Něco lepšího.
HELENA: Já nevím – Řekni honem!
DOMIN: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.
HELENA: Už deset let? Právě dnes? – Náno, prosím tě –
NÁNA: Dyť už du! (Odejde vpravo.)
HELENA (líbá Domina): Žes na to pamatoval!
DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.
HELENA: Ale vždyť –
DOMIN: To oni pamatovali.
HELENA: Kdo?
DOMIN: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?
HELEN A (sáhne mu do kapsy): Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře.) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?
DOMIN: Od Busmana, děvče.
HELENA: Ale – to nemůžeme přijmout, viď?
DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.
HELENA: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver.) Co je tohle?
DOMIN: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová.) To není to. Sáhni.
HELENA: Oh Harry – Proč nosíš s sebou revolver?
DOMIN: Jen tak, připletl se mi.
HELENA: Tos nikdy nenosil!
DOMIN: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.
HELENA (sáhne): Krabička! (Otevře ji.) Kamea! Vždyť je to – Harry, to je řecká kamea!
DOMIN: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.
HELENA: Fabry? To mně dává Fabry?
DOMIN: Ovšem. (Otevře dveře vlevo.) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!
HELENA (ve dveřích): Bože to je krásné! (Běží dál.) Já se zblázním radostí! To je od tebe?
DOMIN (stojí ve dveřích): Ne, od Alquista. A tamhle –
HELENA: Od Galla! (Objeví se ve dveřích.) Oh Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.
DOMIN: Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.
HELENA: Ty krásné květiny?
DOMIN: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.
HELENA: Harry, proč – proč všichni –
DOMIN: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu – Podívej se oknem.
HELENA: Kam?
DOMIN: Do přístavu.
HELENA: Je tam... nějaká... nová loď.
DOMIN: To je tvá loď.
HELENA: Má? Harry, to je dělová loď!