stiskl pravici.
„A nikdy jste jistě nebyl i více udiven!?“
„Ano, to musím doznati.“
„Překvapení nebylo jen na jedné straně, ujišťuji vás! Neměl jsem ani potuchy o tom, že byste se byl dopátral tohoto mého příležitostného útulku, tím méně, že dlíte uvnitř, dokud jsem se sem nepřiblížil asi na dvacet krokův.“
„Poznal jste, troufám, moji stopu.“
„Nikoliv, Watsone, obávám se, že bych nedovedl rozeznati vaši stopu mezi všemi stopami světa. Avšak kdybyste chtěl mne opravdu oklamati, musil byste zvoliti jiného dodavatele tabáku a doutníkův, neboť, když spatřím zbytek cigarety, označený firmou Bradleyovou z Oxfordské ulice, vím, že přítel můj Watson jest na blízku: naleznete zbytek cigarety ještě tamhle podle stezky. Vy jste ho odhodil zajisté v posledním okamžiku, když jste vpadl do prázdné chýšky.“
„Tak jest!“
„Myslil jsem si tak – a znaje vaši obdivuhodnou vytrvalost, byl jsem přesvědčen, že sedíte v záloze se zbraní při ruce, čekaje, až se obyvatel chýše vrátí. A vy jste tedy myslel skutečně, že jsem já zlosynem?“
„Nevěděl jsem, kdo jest obyvatelem chýše, ale byl jsem odhodlán vyzvěděti to.“
„Výtečně, Watsone! A jak jste zjistil místo, kde jsem se ubytoval? Snad spatřil jste mne v noci, když jste honili trestance a kdy jsem já byl tak neopatrným, že jsem nechal měsíc … vyjiti za zády svými nad obzor?“
„Ano, viděl jsem vás tehdy.“
„A prohledal jste nepochybně všecky chýše, až jste na tuto připadl.“
„Nikoliv, avšak hoch váš byl spozorován a to bylo mě vodítkem, kam se mám podívati.“
„Pozorován byl hoch nepochybně starým oním pánem, a to teleskopem. Nevěděl jsem nejprv, co to vlastně jest, když jsem viděl světlo zalesknouti se na čočkách.“
Vstal a podíval se do chýše.
„Ach, vidím, že Carthwright přinesl některé zásoby. A jaký jest to papírek? Tak, vy jste byl v Coombe-Traceyi?“
„Ano.“
„Abyste navštívil paní Lauru Lyonsovu?“
„Tak jest!“
„Výtečně! Naše pátrání pohybovalo se nepochybně rovnoběžným směrem, a spojíme-li své výsledky, doufám, že nabudeme úplné znalosti celého případu.“
„Zajisté; raduji se vůbec z celého srdce, že jste zde, neboť zodpovědnost a tajemství celé napínaly již nervy moje přespříliš. Avšak, jak u všech všudy přišel jste sem, a co jste dělal? Já myslil, že jste v Bakerské ulici, a že pracujete na vyšetření případu vyděračského.“
„To jsem si právě přál, abyste si tak myslil.“
„Vy tedy používáte mne k službám svým, ale nevěříte mně,“ zvolal jsem hořce. „Myslil jsem, že jsem si zasloužil lepšího od vás, Holmesi!“
„Můj milý brachu, byl jste pro mne nedocenitelným v tomto i v mnohém jiném případě, i prosím vás, byste mi prominul, když jsem vám vyvedl tento kousek. V pravdě stalo se to i k vůli vám samému, že jsem tak učinil, a bylo to vědomí nebezpečí, jež vám hrozí, kteréž mne přivedlo sem, abych sám hleděl případ prozkoumati.
Kdybych byl býval se sirem Jindřichem a s vámi, jest zřejmo, že byl bych na věci stejně nazíral jako vy, avšak moje přítomnost byla by bývala výstrahou mocným našim odpůrcům, aby se měli na pozoru! Ale počínaje si tak, jak jsem učinil, mohl jsem se volně pohybovati, jak bych nebyl mohl činiti, kdybych byl bydlil na zámku, i zůstávám tak neznámým činitelem v celé věci, hotov v kritických okamžicích zakročit s celým důrazem svým.“
„Avšak, proč ponechával jste mne o všem v temnu?“
„Nebylo by vám to nic prospělo, kdybyste byl vše věděl, a možná, že by to bylo vedlo k tomu, že bych byl býval