do jedné z komnat.
Všechny tyto pokoje jsou však bez nábytku a neobývány, takže výprava tato jevila se mi tím tajuplnější.
Pruh světla nepohyboval se, takže muž sám stál nepochybně uvnitř beze hnutí.
Plížil jsem se pokud možno potichounku chodbou, i nahlédl jsem kol rohu dveří opatrně do komnaty.
Barrymore dlel schoulen u okna, a držel svíci při skle. Profil jeho byl obrácen ke mně, a tvář jeho zdála se býti ztrnulá, když zíral do temnot močálu.
Po několik minut stál v napjatém očekávání. Po té hluboce vzdechl, a s netrpělivým posunkem zhasil světlo.
Já okamžitě vrátil jsem se do své komnaty, a krátce na to již slyšeti bylo kroky muže vracejícího se podél pokoje mého.
Nedlouho na to, když zdřímnul jsem lehounce, slyšel jsem otočití se kdesi klíč v zámku, nemohl jsem však zjistiti, odkud zvuk ten přicházel. Co vše to znamená, nemohu uhodnouti, avšak jisto jest, že cosi tajuplného děje se v tomto domě smutku, čemuž dříve nebo později musíme přijití na kloub. Nebudu Vás trápiti svými domysly. Neboť prosil jste mne, abych Vám oznamoval jen skutečné události. Měl jsem dlouhý rozhovor dnes ráno se sirem Jindřichem i ujednali jsme plán dalšího postupu, založený na mých pozorováních z poslední noci. Nechci o něm mluviti nyní, avšak plán ten učiní zajisté z příštího dopisu mého četbu zajímavou pro Vás.“
IX. DRUHÁ ZPRÁVA DOKTORA WATSONA.
„Na Baskervillském zámku, dne 15. října.
Milý můj Holmesi, byl-li jsem nucen nechati Vás bez valných novinek v prvních dnech svého poslání, musíte uznati, že nahrazuji nyní zplna ztracený čas a že události nyní kvapí, ano hrnou se na nás.
V poslední zprávě své vyvrcholil jsem líčením Barrymora, čekajícího u okna, a nyní mám pohotově celou zásobu zpráv, kteréž, leč že bych se velice mýlil, Vás překvapí.
Věci nabyly obratu, kterýž nemohl jsem předem tušiti. V některých směrech staly se i v posledních osmačtyřiceti hodinách jasnějšími a v některých směrech staly se složitějšími. Avšak sdělím Vám vše a Vy budete souditi sám.
Před snídaním z rána, kteréž následovalo po dobrodružství mém, vyšel jsem si na chodbu i prohlédl jsem komnatu, v níž dlel Barrymore noc před tím. Západní okno, jímž zíral on tak napjatě ven, mělo, jak jsem si povšiml, jednu zvláštnost na rozdíl od ostatních oken v domě – lze z něho dobře viděti nejbližší části močálu.
Otvírá se před oknem tím mezera mezi dvěma stromy, jež dovoluje člověku z tohoto stanoviště dobře močál viděti, kdežto ze všech ostatních oken lze bařinu jen z daleka a neurčitě zahlédnouti. Následuje z toho tudíž, že Barrymore, jelikož pouze jediné toto okno sloužiti mohlo jeho účelům, vyhlížel po něčem neb po někom na močálu. Noc byla velmi temná, takže si mohu jen stěží představiti, jak mohl doufati někoho spatřiti.
Napadlo mně, že snad běželo o nějakou milostnou pletku. To bylo by vysvětlilo jeho plíživou chůzi i žal jeho ženy.
Muž ten vypadá velmi slušně a jest zjevu statného dost, aby získal srdce venkovské nějaké holčice, takže výklad tento zdál se býti odůvodněn. Ono otevření dveří, jež jsem byl zaslechl, když byl jsem se již vrátil do svého pokoje, značilo snad, že byl vyšel, aby navázal nějaký prostopášný poměr.
Tak jsem rozumoval sám se sebou ráno, a sděluji Vám směr svého podezření přes to, že výsledek pátrání našeho zjevil, že bylo neodůvodněno.
Avšak nechť jest skutečné vysvětlení Barrymorových obchůzek jakýmkoli – cítil jsem, že zodpovědnost, ponechati jen pro sebe vědomost o nich na tak dlouho, až bych je mohl vysvětliti sám, byla by větší, než jakouž bych byl mohl unésti. Pohovořil jsem si s baronetem v jeho pracovně po snídaní a řekl jsem mu vše, co jsem byl viděl.
Sir Jindřich byl méně překvapen, než jsem očekával.
„Věděl jsem, že Barrymore obchází v noci i chtěl jsem již promluviti s ním o tom,“ pravil. „Dvakrát neb třikrát zaslechl jsem jeho kroky na chodbě, přicházející i odcházející a to zrovna také v hodině, kterouž jste uvedl.“
„Snad tedy navštěvuje zvláštní ono okno každé noci,“ nadhodil jsem.
„Snad. Je-li tomu tak, můžeme ho stopovati, co dělá potom. Táži se sama sebe, co by činil asi přítel váš Holmes, kdyby byl zde?“
„Jsem přesvědčen, že by dělal totéž, co jste právě navrhl,“ děl jsem. „Sledoval by Barrymora, aby viděl, co dělá!“