87

tu rozluštil. Minulost a přítomnost jsou polem pro mé pátrání, avšak co muž některý míní učiniti v budoucnosti, jest věru nesnadno pověděti. Paní Stapletonova slyšela však manžela svého mluviti několikrát o tomto problému.

Bylo možné trojí rozluštění.

Mohl vznésti nárok na dědictví z Jižní Ameriky, mohl totožnost svoji dáti zjistiti tamními zástupci britskými a nabyti tak jmění, aniž by do Anglie vůbec přišel; aneb mohl opatřiti si dokonalé přestrojení na krátkou dobu, po kterou by musil býti v Londýně, aneb mohl konečně postoupiti nějakému spoluvinníku své důkazy a své listiny, i dosadili jej tak za dědice, a vyhraditi sobě určitou část důchodu.

Dle toho, co o něm víme, nemůžeme o něm pochybovati, že by byl nalezl nějaké východiště z nesnáze této.

A nyní, můj milý Watsone, myslím, když po několik týdnů měli jsme tak tuhou práci, že pro jeden večer můžeme myšlénky své věnovati předmětům zábavnějším. Koupil jsem loži na „Hugenotty“. Slyšel jste již de Reszkese?

Nebylo by vám nemilo, abyste se v půlhodince přistrojil?

„Mohli bychom se cestou u Marcinia zastaviti ještě na malou večeři!“