trávníku?“
„Na trávníku nebylo by možno bývalo stopy viděti.“
„Byly na téže straně cesty, jako vrátka zmíněná?“
„Ano! Byly na okraji cesty, na téže straně, jako vrátka řečená.“
„Vzbuzujete můj nejživější zájem. Jinou ještě věc: Byla vrátka uzavřena?“
„Zavřena, a závora zasunuta.“
„Jak vysoká jsou vrátka?“
„Asi čtyři stopy.“
„Mohl je tedy někdo přelézti?“
„Ano.“
„A jaké stopy viděl jste u vrátek?“
„Žádných zvláštních.“
„Můj ty božíčku! Což jste tam půdu neprozkoumal?“
„Ano – zkoumal jsem ji já sám.“
„A nic jste nenalezl?“ „Půda byla tam celá rozšlapaná. Sir Karel stál tam dle všeho pět neb deset minut.“
„Z čeho jste to poznal?“
„Protože popel z jeho doutníku byl dvakrát otřen.“
„Výtečně! To jest, Watsone, kollega podle našeho srdce! Leč stopy?“
„Sir Karel zanechal na malém místě tom všude stopy svoje. Jiných jsem rozeznati nemohl.“
Holmes udeřil rukou svou na koleno, projev to jeho netrpělivosti.
„Kéž bych tam byl býval já!“ zvolal. „Běží zřejmě o případ neobyčejného zájmu, kterýž skýtá vědeckému zkoumateli neobyčejně mnoho stránek. Ten kus půdy, z něhož bych já uměl čisti, jest nyní smyt deštěm a rozšlapán dřeváky zvědavých venkovanů. Ó, doktore Mortimere, doktore Mortimere, proč jste mne nepovolal?
Uvalil jste tím skutečně na sebe velikou zodpovědnost.“
„Nemohl jsem vás povolati, pane Holmesi, nechtěl-li jsem objeviti věci ty světu, i uvedl jsem již své důvody, proč si toho nepřeji. Krom toho, krom toho– – –“
„Proč se zajíkáte?“
„Jsou obory, v nichž i nejzkušenější i nejbystřejší detektiv jest malomocným.“
„Míníte tedy přece, že běží o věc nadpřirozenou?“
„Nepravím to tak určitě.“
„Nepravíte, ale zřejmě si to myslíte.“
„Od oné tragedie, pane Holmesi, doslechl jsem o některých případech, kteréž těžko jest uvésti v soulad s obvyklými zjevy přírody.“
„Na příklad?“
„Musím říci, že dříve ještě, nežli strašlivý případ onen se udál, různí lidé viděli na bařině zjev, kterýž podoben byl démonu Baskervillův a kterýž naprosto nemohl býti některým ze zvířat, která věda zná. Všichni lidé souhlasí, že byla to postava obrovská, příšerná jako duch, a že svítila očima. Podrobil jsem křížovému výslechu některé z nich.
Jeden z vyslýchaných byl tvrdá palice venkovská, druhý byl kovář a třetí statkář, sídlící na močálu. Všichni tři pak vyprávěli totéž o strašlivém zjevu, kterýž dle popisu jejich odpovídal úplně pekelnému zjevu baskervillské legendy. Ujišťuji vás, že zavládla pravá hrůza v kraji, a že jen nejodvážnější mužové troufají si v noci přes močál.“
„A vy, muž vědecky vychovaný, věříte, že běží o zjev nadpřirozený?“
„Nevím, čemu mám věřiti.“ Holmes pokrčil rameny.