15

nadpřirozené.“

„O jaké věci?“ tázal se sir Jindřich ostře. „Zdá se mi, že víte vy, páni, více o mých záležitostech, nežli já sám.“

„Budete zasvěcen do všeho, co víme, dříve než opustíte tuto komnatu, sire Jindřichu. Slibuji vám to,“ pravil Sherlock Holmes. „Pro tu chvíli obmezíme však s dovolením vaším pozornost svou na zajímavý tento dokument, kterýž byl nepochybně včera večer vyhotoven a dán na poštu. Watsone, máte včerejší ‚Times‘?“

„Leží zde v koutě.

„Prosím, neobtěžujte si mně je podati – vnitřní list, prosím, s úvodníky.“

Holmes přehlédl svižně list, přelétnuv zrakem nahoru a dolů jeho sloupce.

„Znamenitý článek o svobodné tržbě. Dovolte mi, abych přečetl vám výňatek z něho.“ I jal se čísti:

„Ukolébáni jste míněním, že náš vlastní obchod neb náš vlastní průmysl posíleny budou ochranářskými cly. Avšak ceníte-li blaho celé země, přiznáte, že její život, neb úpadek hospodářský závisí od změn tak pronikavých: i nechtež mluviti svůj rozum, dříve než přikročíte k uzákonění cel takých, vzdalujte se všeho, co by zmenšilo hodnotu našeho dovozu, a snížilo životní podmínky v tomto království!“

„Co soudíte o tomto, Watsone?“ zvolal Holmes, záře radostí a mna si ruce s uspokojením. „Nesoudíte-liž, že jest to obdivuhodný článek?“

Doktor Mortimer podíval se na Holmesa jako odborník lékařský s nejživějším zájmem svého oboru, a sir Jindřich Baskerville upřel užaslé své černé zraky na mne.

„Nevím mnoho o clech a podobných věcech, avšak myslím, že jsme se odchýlili poněkud od své stopy, pokud o tento list běží.“

„Naopak, myslím, že jsme přesně na stopě, sire Jindřichu. Watson zná dokonale moje methody, avšak obávám se, že ani on nepochopil zcela význam slov v článku tomto pronesených.“

„Ano, přiznávám, že nevidím nijaké souvislosti.“

„A přece, můj milý Watsone, jest souvislost tak těsná, že jedna věc vyňata jest z druhé: ‚Ceníte-li‘ – ‚život neb‘ –

‚rozum svůj‘ – ‚vzdalujte se‘ –: nevidíte-li, odkud všechna tato slova byla vyňata?“

„U všech všudy, máte pravdu. To jest přece čipernost!“ zvolal sir Jindřich.

„Byla-liž by nějaká pochybnost ještě možná, odstraněna jest faktem, že slova ‚život neb‘ a ‚rozum svůj‘ vyříznuta jsou z jednoho kusu.“

„Skutečně, tak tomu jest.“

„Opravdu, pane Holmesi, to přesahuje všechno, co byl bych mohl čekati,“ děl doktor Mortimer, pohlížeje na přítele mého s úžasem. „Dovedl bych porozuměti, když by někdo uhodl, že slova ta jsou z novin. Avšak že jste dovedl určiti ihned i jméno novin, a uvésti hned i úvodní článek jako pramen, jest zajisté jednou z nejpodivuhodnějších věcí, kterou jsem kdy poznal. Jak jste na to připadl?“

„Myslím, doktore, že byste dovedl rozeznati ihned lebku černocha od lebky Eskymáka.“

„Zajisté!“

„A jak?“

„Protože jest to mým koníčkem. Rozdíly jsou ostatně zřejmé. Vypouklejší čelo nad očima, úhel lebečný, zahnutí čelistí a – – – “

„A toto jest zase mým koníčkem. A rozdíly jsou rovněž zřejmý. V mých očích jest mnohem více rozdílu mezi proloženým borgisem úvodníku ‚Timesů‘ a chatrným písmem půlpennyového lístku, nežli jakýž může býti mezi vaším černochem a vaším Eskymákem. Rozlišování mezi různými typy tiskovými jest jednou ze základních vědomostí detektiva, ačkoli doznávám, že jednou, ovšem když jsem byl ještě velmi mlád, spletl jsem si písmo listu ‚Leeds Mercury‘ s písmem novin ‚Western Morning News‘. Avšak písmo úvodníku ‚Timesů‘ jest poznatelno na první pohled a slova tato nemohla býti vyňata odnikud jinud. Jelikož pak dopis ten včera byl sestaven, bylo velmi pravděpodobno, že slova ta nalezneme v čísle včerejším.“

„Pokud tedy mohu sledovali váš objev, pane Holmesi,“ pravil sir Jindřich Baskerville, „tož vystřihl někdo slova ta nůžkami– – – “