73

Tvář baronetova se očividně protáhla.

„Doufal jsem, že budete při mně po celou tuto aféru. Tento zámek i močál nejsou věru vábnými místy, je-li člověk zde sám.“

„Milý náš příteli, musíte vykonati slepě a přesně, co vám řeknu. Musíte vyprávěti přátelům svým, že by nás bylo velmi těšilo, kdybychom byli mohli přijíti s vámi, avšak že naléhavé záležitosti požadovaly, abychom odjeli do města. Že doufáme, že se brzy asi vrátíme. Neopomeňte vyříditi vzkaz ten.“

„Když to musí býti…“

„Není jiného vyhnutí, ujišťuji vás.“

Seznal jsem podle zachmuřeného čela baronetova, že jest velice vzrušen tím, co pokládal za deserci naši.

„Kdy přejete si odejeti?“ tázal se chladně.

„Ihned po snídaní. Pojedeme do Coombe-Traceye, avšak Watson nechá zde zavazadla svá jako záruku, že se vrátí k vám. Watsone, pošlete lístek Stapletonovi, že litujete, že nemůžete přijíti.“

„Mám sto chutí odebrati se do Londýna s vámi,“ pravil baronet. „Proč bych měl zde zůstati sám?“

„Poněvadž jest to místo, kam vás poutá povinnost. A poněvadž dal jste mi slovo své, že učiníte, co jsem vám řekl, a já vám říkám, byste zde zůstal.“

„Dobrá, tedy zůstanu.“

„Ještě jeden pokyn. Přeju si, abyste jel do Merripitského domu. Pošlete však zpět svůj kočárek, a řekněte Stapletonovým, že chcete jiti domů pěšky.“

„Pěšky přes močál?“

„Ano.“

„Avšak to jest právě věc, před kterou jste mne tak často varoval!“

„Tentokráte můžete si to však troufati bezpečně. Kdybych neměl veškerou důvěru ve vaše nervy a ve vaši odvahu, nevybízel bych vás k tomu, avšak jest věcí podstatnou, abyste tak učinil.“

„Učiním tak tedy.“

„A ceníte-li si život svůj, nepřecházejte močálem žádným jiným směrem mimo přímou stezku, která vede z Merripitského domu ke Grimpenské silnici, což ostatně jest nejpřirozenější cesta.“

„Učiním, jak pravíte.“

„Dobrá! Byl bych velmi rád, kdybych mohl odjeti již dopoledne, abych mohl dostihnouti Londýna již odpoledne.“

Podivil jsem se velice tomuto programu, ačkoliv jsem si vzpomněl, že Holmes byl řekl Stapletonovi v noci před tím, že návštěva jeho zakončena bude příštího dne.

Tušil jsem však, že chce vzíti mne s sebou, aniž jsem pochopil, proč máme býti my oba nepřítomni zrovna v okamžiku, kterýž on sám prohlásil za kritický.

Nezbývalo ovšem nic, nežli slepě poslechnouti; tak dali jsme „s Bohem“ svému rozmrzelému příteli, a několik hodin na to byli jsme na nádraží v Coombe-Traceyi a odeslali povoz zpět.

Hoch čekal na peronu.

„Poroučíte něco, pane?“

„Odjedete s tímto vlakem, Cartwrigthe, do města. Ihned, jak tam přijedete, pošlete depeši siru Jindřichu Baskervillu mým jménem podepsanou, depeši žádající ho, aby, nalezl-li zápisník, který jsem ztratil, poslal ho jako rekomandovanou zásilku do Bakerské ulice.“

„Ano, pane!“

„A otažte se v nádražní kanceláři, nepřišlo-li nic pro mne.“

Hoch vrátil se s telegramem, který mně Holmes podal.

Telegram zněl: