84

dosáhla rozvodu od manžela svého, on sám oženil by se s ní.

Plány jeho dospěly k rozhodnutí konečnému, když zvěděl, že sir Karel chystá se opustiti zámek na radu doktora Mortimera, s jehož názorem on sám na oko souhlasil. Musil však jednati na ráz, jinak oběť jeho byla by se ocitla mimo dosah jeho.

I přemluvil paní Lyonsovu, aby psala známý vám již dopis, i aby poprosila starého muže, aby setkal se s ní večer před svým odjezdem do Londýna. A potom pěkně vymyšleným důvodem odradil ji opět, aby se tam odebrala – a tak konečně zjednal si příležitost, na kterou čekal.

Vrátiv se u večer ten z Coombe-Traceye, měl dosti ještě času, aby zašel pro psa svého, aby natřel ho ďábelskou onou směsí, a aby přivedl bestii k laťkovým vrátkám, kdež, jak doufal, starý pán bude na dámu čekati, jak se také skutečně stalo.

Pes, poštvaný pánem svým, přeskočil laťková vrátka a pronásledoval nešťastného baroneta, kterýž křiče zoufale, prchal tisovou alejí. Pod temnou klenbou tou musil to býti skutečně strašlivý pohled, jakýž skýtal, pádě za obětí svou, obrovský, černý netvor ten se svítícími tesáky a s planoucíma očima.

Sir Karel klesl mrtev k zemi na konci aleje. Záchvat srdeční choroby jeho a hrůza usmrtily jej. Pes běžel po pruhu trávníkovém, kdežto baronet prchal po stezce, takže nebylo lze nalézti žádných stop jiných, nežli jen stopy sira Karla. Spatřivši ho ležeti, zvíře nepochybně přiblížilo se přece ještě k němu, aby ho očmuchalo, avšak shledavši, že jest mrtev, vrátilo se. Tím stalo se, že zanechalo i ono na konec několik stop po sobě, které skutečně pozoroval dr. Mortimer.

Pes byl odvolán a odveden pánem svým opět do svého doupěte na Grimpenském močálu, a tak způsobena záhada, jež pomátla úřady, jež pobouřila kraj a jež na konec přivedla případ i v obzor náš.

Tolik, pokud se týče smrti sira Karla! Pochopíte ďábelskou schytralost plánu toho, neboť opravdu bylo tak skorém nemožno zakročiti proti skutečnému vrahu. Jediný jeho spoluvinník nemohl Stapletona nikterak zraditi a groteskní, nepochopitelný způsob úkladu přispěl jen k tím většímu zdaru úkladu toho.

Obě však ženy, zapředené do případu toho, paní Stapletonová i paní Laura Lyonsová, měly silné podezření proti Stapletonovi. Paní Stapletonová věděla, že kul pikle proti starému muži, a věděla také o existenci psa. Paní Lyonsová nevěděla nic o těchto věcech, avšak na ni učinila silný dojem smrt sira Karla, jež nadešla právě v okamžiku nedodrženého dostaveníčka, o němž věděla jenom ona sama.

Obě ženy však podléhaly silně vlivu jeho, a on od nich nemusil se ničeho obávati. První polovice úkolu jeho byla dokonána, avšak zbýval ještě úkol mnohem nesnadnější.

Jest možno, že Stapleton nevěděl o existenci dědice nějakého, v každém případě však musil se tak záhy dověděti od dr. Mortimera, jenž mu sdělil i veškeré podrobnosti o příjezdu sira Jindřicha.

První myšlenkou Stapletonovou bylo, že tento mladý cizinec z Kanady mohl by býti usmrcen již v Londýně dříve, než by přišel do hrabství Devonského. Nevěřil ženě své od té chvíle, kdy odepřela položiti léčku starému pánu, a neodvážil se vzdá-liti se na dlouho ze strachu, že by pozbyl vlivu svého nad ní. Proto vzal ji do Londýna s sebou.

Ubytovali se, jak jsem shledal v Nexboroughském privátním hotelu v Cravenské třídě, kterýž skutečně byl jedním z těch, jež měl pomocník můj míti na dozoru.

Zde uvěznil ženu svou v komnatce, zatím co on, přestrojen falešným vousem, následoval doktora Mortimera do Bakerské ulice a potom ke stanici a k Northumberlandskému hotelu.

Žena jeho měla jakési tušení o jeho plánech, avšak měla takový strach před manželem svým – strach to vyplývající z brutálního jeho jednání, že neodvážila se psáti muži, o němž věděla, že jest v nebezpečí. Kdyby psaní bylo padlo do rukou Stapletonových, vlastní život její byl by býval ohrožen.

Užila tedy, jak víme, prostředku, že vystříhala slova, jež měla tvořiti poselství, z novin, a že adresu napsala rukou změněnou. Dopis došel baroneta, a byl mu první výstrahou.

Hlavním pro Stapletona bylo, aby obdržel nějaký předmět z výstroje sira Jindřicha, tak aby, až by chtěl použiti psa, měl prostředek nějaký poštvati ho na stopu jeho. S charakteristickou pro něj rychlostí a odvážností rozhodl se ihned, a není pochyby, že cídič bot nebo panská hotelu byli podplaceni, aby mu pomohli k tomuto cíli.

Náhodou však první botka, kterou si opatřil, byla nová, a tudíž málo platná pro účely jeho.

Vrátil ji tedy, i dostalo se mu jiné – příhoda to velmi poučná, neboť ukázala mně určitě, že máme co činiti se