39

zavdati pověst k takovéto báji. Shledali jsme tu krátkou úžlabinu mezi útesy skalními, kteráž vedla k otevřenému místu, porostlému travou a místy pokrytému ostřicí. V prostředku místa toho zvedaly se dva veliké, travou porostlé kameny, omšelé a přiostřené na konci, takže vypadaly jako veliké drásavé tesáky jakéhosi nestvůrného dravce. Místo to odpovídá rázem svým v každém směru známé Vám scéně staré oné tragedie.

Sir Jindřich velice se zajímal o místo to a tázal se Stapletona nejednou, zdaliž věří skutečně v možnost zasáhnutí nadpřirozených činitelů do osudu lidí. Mluvil tónem na pohled veselým, ač bylo zřejmo, že jest vážné nálady.

Stapleton byl opatrný ve svých odpovědích, avšak bylo snadno viděti, že říká méně, nežli by mohl, a že nechce projeviti celé své mínění z ohledu na city baronetovy.

Vyprávěl nám podobné případy, kdy rodiny trpívaly zlými mocemi nějakými i zanechal v nás dojem, že sdílí lidové mínění v této věci.

Na své cestě zpáteční zastavili jsme se na snídaní v Merripitském domě, a tam to bylo, kde se sir Jindřich seznámil se slečnou Stapletonovou.

Od prvního okamžiku, kdy ji spatřil, zdál se býti značně okouzlen, i musil bych se velice mýliti, kdyby cit ten nebyl vzájemným.

Na cestě k domovu našemu zmiňoval se o ní opět a opět, a od té doby minul sotva den, bychom neviděli bratra nebo sestru. Dnes večer pozváni jsou k nám na hostinu, a mluví se o tom, že příští týden půjdeme k nim. Mohlo by se souditi, že taková partie byla by velmi vítána Stapletonovi, a přece nejednou postihl jsem u něho pohled nejkrajněji nelibosti, prokazoval-li sir Jindřich sestře jeho nějaké pozornosti.

On, Stapleton, jest jí velice oddán, o tom není pochybnosti a bez ní byl by život jeho velice samotářským, avšak byl by to vrchol sobectví, kdyby opíral se sňatku tak skvělému pro ni.

Jsem však jist, že nepřeje si, aby jejich důvěrné přátelství změnilo se v lásku. I pozoroval jsem několikrát, že snaží se velmi úzkostně, aby nezůstali o samotě. Mimochodem řečeno, Vaše instrukce, abych nenechal sira Jindřicha nikdy samého vycházeti, budou tím trapnějšími, připojí-li se k jiným nesnázím ještě i milostná aféra. Moje obliba velmi by tím utrpěla, kdybych prováděl Váš příkaz doslovně.

Jednoho dne – přesně řečeno, ve čtvrtek – doktor Mortimer jedl u nás. Konal vykopávky v náhrobcích v Long-Downu a nalezl předhistorickou lebku, kteráž ho naplnila velikou radostí.

Nikdy nenalezl jsem nadšence takového, jako on. Stapletonovi přišli později a bodrý doktor dovedl nás do tisové aleje na žádost sira Jindřicha, aby nám ukázal přesně, jak se vše v osudné noci událo.

Alej tvoří dlouhou promenádu smutného vzhledu mezi živým plotem, nahoře rovně přistřiženým, s úzkým pruhem trávníku po každé straně.

Na konci jejím jest stará besídka. Na polovici cesty jsou vrátka vedoucí k močálu, kdež starý gentleman otřel popel svého doutníku. Jsou to vrátka z bílých latí, jež zavírají se na závoru. Za nimi rozkládá se široširý močál.

Vzpomněl jsem si na Váš výklad aféry té, a pokusil jsem se představiti si vše, jak se co událo. Když starý muž tam stál, spatřil nepochybně cosi přicházeti přes močál, cosi, co poděsilo ho tak, že pozbyl rozvahy své, i pádil, pádil úprkem, až zemřel pouhým leknutím a vyčerpáním sil. Prchal dlouhou temnou klenbou směrem dolů. A před čím prchal? Před nějakým ovčáckým psem s močálu? Nebo prchal před psem příšerným, černým, tichým a nestvůrným? Měli roli při tom lidští činitelé? A věděl bledý, bdělý Barrymore více, nežli chtěl říci?

Vše bylo mlhavo a nejasno, a černý stín zločinu stojí všude za tím.

Setkal jsem se ještě s jiným sousedem od té doby, co jsem Vám psal naposled.

Jest to pan Frankland z Lafterského dvorce, kterýž žije asi čtyři míle jižně od nás.

Jest to starší pán červené tváře, bílých vlasů a prchlivé povahy. Jeho vášeň jest britské právo a britské zákony: promrhal veliké jmění v samých sporech z pouhé záliby souditi se, i jest hotov každé chvíle ujmouti se opačné stránky sporné otázky, takže není divu, že stalo se to pro něho velmi drahou zábavou. Někdy popře právo občanů na cestu některou, i ponechá obci, aby si vymohla opětné její otevření. Jindy vlastníma rukama vylomí vrátka jiného občana a prohlásí, že tamtudy vedla cesta od časů nepamětných, ponechávaje majiteli, aby ho stíhal a pokutoval. Zná se dokonale ve starých právech panství a obcí a používá znalostí svých někdy ve prospěch vesničanů fernoworthských a někdy proti nim, takže jednou nosí ho ve vítězoslávě po ulici aneb spalují podobiznu jeho podle toho, jaký proces právě vedl. Praví se o něm, že nyní vede sedm procesů najednou, čímž nepochybně promrhá i zbytek svého jmění. Tím bude mu vytrženo žihadlo, i bude učiněn pro budoucnost