22

„Dobrá,“ pravil Baskerville. „Dovolte, doktore Mortimere, u příležitosti té otázku: Kdo jest vlastně tento Barrymore?“

„Jest synem bývalého správce zámku, jenž zemřel. On a předkové jeho konají službu v zámku již po čtyři generace. Pokud vím, on i jeho žena jsou rodina ctihodná, jak málo kdo v kraji.“

„Neméně ale jest pravda,“ pravil Baskerville, „že dokud nikdo z rodiny není na zámku, lidé ti mají překrásné sídlo, a že nemají tam ničeho na práci.“

„Toť pravda!“

„Má Barrymore nějaké prospěchy ze závěti sira Karla?“ tázal se Holmes.

„Jemu i jeho ženě odkázáno po 500 librách sterlingů.“

„Ej! Věděli, že jsou jim odkázány?“

„Ano! Sir Karel hovořil často o poslední své vůli.“

„Toť velmi zajímavé.“

„Doufám, že nehledíte s podezřením ihned na každého, jemuž sir Karel nějaký odkaz učinil, neboť odkázal také mně tisíc liber.“

„Opravdu? A komu ještě?“

„Učinil mnoho ještě bezvýznamných odkazů jednotlivcům a značné obnosy účelům veřejně dobročinným. Zbytek celý připadá siru Jindřichu. Sedm set čtyřicet tisíc liber.“

Holmes vyvalil oči úžasem.

„Neměl jsem tušení, že to činí sumu tak obrovskou,“ pravil.

„Sir Karel měl pověst muže bohatého, ale nevěděli jsme, jak nesmírně bohat byl, dokud jsme nepočali zjišťovati jeho jmění. Celá hodnota zanechaných statků jeho byla blízka millionu.“

„Božíčku, to jest výhra, pro kterou může se již někdo odvážiti zoufalé sázky. A ještě jednu otázku, doktore Mortimere. Dejme tomu, že by se něco přihodilo mladému našemu příteli – promiňte mi nemilý tento předpoklad

– kdo dědil by jmění po něm?“

„Jelikož Rodger Baskerville, mladší bratr sira Karla; zemřel neženat, jmění přešlo by na Desmondy, vzdálené to jeho příbuzné. Jakub Desmond jest stařičký kněz ve Westmorelandu.“

„Děkuji vám! Veškeré tyto podrobnosti mají veliký pro nás zájem. Setkal jste se někdy s panem Jakubem Desmondem?“

„Ano, přijel jednou na návštěvu k siru Karlu. Jest to muž ctihodného zjevu, a života takřka svatého. Pamatuji se, že odmítl důchod, kterýž mu sir Karel důtklivě nabízel.“

„Tento muž prostý stal by se dědicem tisíců sira Karla?“

„Stal by se dědicem statku, paněvadž tento jest svěřenským majetkem rodiny. Stal by se i dědicem peněz, ač-li by o nich neučinil jiné pořízení nynější majitel, kterýž ovšem může učiniti v příčině té, co mu libo.“

„Vy máte již závěť sepsánu, sire Jindřichu?“

„Nikoli, pane Holmesi, nemám. Neměl jsem času, neboť jsem zvěděl teprve včera, jak se věci mají. Avšak v každém případě jsem mínění, že i peníze mají připadnouti tomu, kdo má titul a statek. To bylo jistě míněním i nebohého strýce. Jak měl by majitel statku obnoviti lesk Baskervillů, kdyby neměl dosti peněz, aby udržoval zámek v dobrém stavu? Dům, pozemky i dollary musí zůstati pohromadě.“

„Zcela dobře. Nuže, sire Jindřichu, jsem stejného mínění s vámi, abyste se odebral do Devonského hrabství a to bez odkladu. Jen jednu výhradu musím učiniti. Nikterak nesmíte tam jíti sám.“

„Doktor Mortimer vrátí se se mnou.“

„Avšak doktor Mortimer musí obstarávati svou praxi, a dům jeho jest na míle vzdálen od domu vašeho. I při nejlepší vůli na světě nebyl by s to, aby vám pomohl. Nuže, musíte vzíti s sebou někoho, muže odhodlaného, který by byl stále po vašem boku.“