38

Od této chvíle chci sledovati běh událostí přepisováním vlastních listů svých, posílaných panu Sherlocku Holmesovi, kteréž leží nyní přede mnou na stole.

Stránka jedna chybí, jinak však podávám je tak přesně, jak byly psány, neboť projevuji moje city a moje podezření z těch a oněch okamžiků přesněji, než bych mohl učiniti z paměti své, třeba že i tato jasně uchovala si vzpomínku na tragické ony události.

„Na Baskervillském zámku, dne 13. října.

Milý můj Holmesi! Předchozí listy a telegramy mé zpravily Vás důkladně o všem, co přihodilo se na tomto nejzakletějším koutku světa. Čím déle člověk prodlévá zde, tím více duch močálu proniká člověku do duše, jeho pustota i jeho strašlivé kouzlo zároveň.

Jakmile spočinete jednou na prsou jeho, tím okamžikem zřekl jste se všeho, co vás pojilo s moderní Anglií, za to nabýváte všude zde vědomí o lidech a práci předhistorických národů. Všude, kudy chodíte, jsou stánky zapomenutých kmenů těch s jejich hroby i s obrovskými balvany, o nichž se soudí, že označují místa jejich chrámů.

Když díváte se na šedé jich kamenné chýše, opírající se o rozjizvené svahy pahrbků, zapomenete na vlastní věk svůj, a kdybyste spatřil koží oděného vlasatého muže vylézati nízkými dveřmi, an klade šíp svůj s pazourkovým hrotem na tětivu svého luku, cítil byste, že přítomnost jeho jest tu přirozenější, nežli přítomnost Vaše.

Nejpodivnější věc jest, že žili tak hustě na půdě, kteráž musila býti vždycky nejneúrodnější. Nejsem dějepiscem, avšak myslím si, že lid ten byl kmenem nebojovným a nepřáteli velmi stísněným, jenž nucen byl zaujmouti půdu, již žádný jiný nechtěl osaditi. Všechno to ovšem jest cizí úkolu, pro který jste mě sem vyslal, a nepochybně nebude to zajímati přísně praktickou mysl Vaši. Pamatuji se ještě na Vaši úplnou lhostejnost k otázce, zdaliž se země točí kolem slunce aneb toto kolem země.

Vrátím se tudíž k událostem, jež týkají se sira Jindřicha z Baskervillů. Neobdržel-li jste v posledních několika dnech žádných zpráv, bylo to tím, že až po dnešek nebylo lze nic důležitého sdělovati.

Nahodila se potom však okolnost velmi překvapující, kterouž vyprávěti Vám budu na náležitém místě.

Především však musím Vás seznámiti s některými jinými činiteli situace.

Jedním z nich jest trestanec uprchlý z trestnice na močál, o kterémžto uprchlíku jsem dosud málo byl sdělil. Jsou vážné důvody souditi nyní, že zmizel odtud, což jest značnou útěchou pro osaměle žijící hospodáře tohoto kraje.

Čtrnáct dní minulo od jeho útěku, a od té doby nikdo ho neviděl, a nic nebylo o něm slyšeti. Jest naprosto nemyslitelno, že byl by mohl po celou tu dobu žíti na močálu. Ovšem, skrývati se nebylo by bývalo proň nesnadno. Kterýkoli z kamenných stánků byl by mu mohl sloužiti za útočiště. Avšak nebyl by měl co jisti, leda by byl polapil a zabil některou z ovcí, pasoucích se na močálu.

Soudíme protož, že trestanec vzdálil se odtud, a statkáři kol močálu spí opět klidněji.

V naší domácnosti jsme čtyři mužové statní, takže bychom sami dovedli se ochrániti. Avšak doznávám, že býval jsem velice znepokojen, myslíval-li jsem na Stapletonovy. Žijí na míle vzdáleni ode vší pomoci. Jest tam jedna služka, jeden starý sluha, sestra a bratr, a tento není věru silný muž. Byli by bývali bez obrany v rukou tak odhodlaného zoufalce, jakým jest zločinec nottinghillský, jakmile by tento byl vnikl do jejich domu.

Oba, sir Jindřich i já měli jsme starost o ně, i učiněn jim návrh, že náš čeledín Perkins půjde k nim a bude u nich přespávati, avšak Stapleton nechtěl o tom ani slyšeti.

Faktum jest, že přítel náš baronet počíná zajímati se silně o naši krásnou sousedku. Není také divu, neboť čas jest dlouhým na takovém vzdáleném místě pro muže tak čilého a pracovitého, jako on, a ona v pravdě jest okouzlující a krásnou ženou.

Jest cosi tropického a exotického v celém zjevu jejím, což tvoří zvláštní protivu k chladnému a klidnému bratru.

Ale také v něm zdá se pláti někdy tajný oheň. Má zajisté zřejmý vliv na ni, neboť povšiml jsem si, že dívka stále dívá se po něm, když mluví, jakoby hledala souhlasu jeho pro vše, co praví. Chci věřiti, že s ní jedná vlídně. Jest však jen chladný lesk v jeho očích, a tenké rty jeho jeví velmi pevné rysy, kteréž ukazují na vypočítavou a možná i drsnou povahu. Pro Vás byl by předmětem zajímavého studia.

Přišel navštívit Baskervilla v onen první den, a již druhého dne vedl nás oba, by nám ukázal místo, na němž vznikla legenda o zlotřilém Hugonovi.

Byla to vycházka několik mil močálem k místu, kteréž jest tak smutného a nevlídného rázu, že snadno mohlo