64

objeven. Byl byste si přál něco mně říci, aneb ve své laskavosti byl byste chtěl přinesli něco k mému pohodlí a ku zpříjemnění mého pobytu, a tak bylo by zbytečně vyvoláno nebezpečí odhalení. Přivedl jsem Carthwrighta tudíž s sebou – pamatujete se zajisté na malého hocha z ústavu posluhův? – hoch ten staral se o prosté moje potřeby: o ten bochník chleba a o nějaký čistý límec. Co potřebuje muž více? Jím získal jsem o pár očí více i o pár čilých nohou, a obojí bylo pro mne nedocenitelné!“

„Moje zprávy byly tedy všechny nadarmo!“

Hlas můj se chvěl, když připomněl jsem si námahu a pýchu, s jakouž jsem zprávy ty skládal.

Holmes vyňal balíček papírů ze své kapsy.

„Zde jsou vaše zprávy, milý brachu, a jsou věru dobře prozkoumány. Vykonal jsem výborná opatření, bych je dostával, i zpozdily se tak obyčejně jen o jediný den. Musím vám blahopřáti rozhodně k horlivosti a k důvtipu, jakýž jste osvědčil v případu tak neobyčejně nesnadném.“

Byl jsem stále ještě poněkud roztrpčen sklamáním, kteréž mně bylo způsobeno, avšak vřelost Holmesova zaplašila veškerou trpkost z mé mysli. Cítil jsem také v duchu, že jest pravdou, co praví, a že bylo skutečně nejlíp pro účely naše, že jsem já nevěděl, že Holmes dlí na bažině.

„Tak jest to lépe,“ pravil, vida mizeti stín s mé tváře. „A nyní povězte mi výsledek návštěvy své u paní Laury Lyonsové – nebylo nesnadno pro mne uhodnouti, že jste se odebral do Coombe-Traceye, abyste navštívil ji, neboť jest mi již známo, že jest ona jediná tam osoba, jež nám v této věci může prospěti. Skutečně, kdybyste tam nebyl šel dnes, jest velice pravděpodobno, že bych tam šel já zítra.“

Slunce zapadlo, a soumrak rozložil se nad močálem.

Vzduch se ochladil, a my uchýlili se do chýše, aby nám bylo tepleji.

Tam jsme seděli pospolu v soumraku, a já vyprávěl Holmesovi o svém rozhovoru s paní Lyonsovou. Jej zajímala věc tak, že musil jsem opakovati některá místa dvakrát, dříve než se upokojil.

„Jest to nesmírně důležité,“ pravil, když jsem skončil. „Vyplňuje to mezeru v této velmi složité aféře, mezeru, kterouž nebyl jsem s to, abych překlenul. Vy víte snad už, že existuje velmi těsný a důvěrný poměr mezi touto ženou a Stapletonem?“

„O tak veliké důvěrnosti nic jsem nevěděl.“

„O věci té nemůže býti pochybnosti. Scházejí se, píší si, slovem, jest dokonalé dorozumění mezi nimi. Nuže, to poskytuje našim rukám zbraň velmi vydatnou. Kéž bych mohl toho použiti jen, abych odpoutal od něho ženu jeho!

„Ženu jeho?“

„Nyní podám já vám informaci nějakou, oplátkou za zprávy, které vy jste mně dal. Žena, která byla pokládána zde za slečnu Stapletonovu, jest v pravdě jeho ženou.“

„Nebesa! Holmesi! Jste si jist tím, co pravíte? Jak byl by mohl dovoliti siru Jindřichu, by se do ní zamiloval?“

„Zamilovanost sira Jindřicha nemohla ublížiti nikomu jinému mimo siru Jindřichu samému. A Stapleton měl dobrý pozor, aby zůstalo při pouhé zamilovanosti, jak jste pozoroval vy sám. Opakuji, že paní jest jeho ženou a nikoli jeho sestrou.“

„Avšak proč takové klamání s tolikerými okolky?“

„Poněvadž Stapleton dobře předvídal, že ona jako žena domněle svobodná může mu mnohem více prospěti“

Všechny moje nevyslovené instinkty, moje neurčitá podezření nabyla náhle tvaru a soustředila se proti přírodozpytci. V tomto muži bez citu a vzletu s jeho tváří bezbarvou, s jeho slaměným kloboukem a s jeho sítí na motýle viděl jsem hned cosi strašlivého – tvora s nekonečnou trpělivostí a silou, s tváří úsměvnou a se srdcem vražedným.

„Jest on vaším nepřítelem – jest to on, jenž vás stopoval v Londýně?“

„Tak já luštím hádanku tu!“

„A výstraha ona tedy od ní pocházela?“

„Tak jest!“