list ‚Timesů‘.
Cartwrigth.“
„Tak trhají se mé nitky, Watsone. Nic však nepodnítí člověka tolik, jako případ, v němž vše se staví proti němu.
Musím větřiti po jiné stopě. Máme ještě drožkáře, kterýž vezl slidiče.“
„Ovšem!“
„Telegrafoval jsem, aby mně bylo sděleno jméno jeho a adresa z officielního seznamu. Nedivil bych se, kdyby právě přicházela odpověď na moji otázku.“
Bylo právě zazvoněno u dveří, ale zvonek ohlašoval něco uspokojivějšího, než pouhou depeši, neboť dvéře se otevřely a do nich vstoupil muž drsného vzhledu, zřejmě drožkář sám.
„Obdržel jsem zprávu z ústřední naší stanice, že nějaký pán s touto adresou poptává se po čísle 2704,“ pravil.
„Jezdil jsem s drožkou svou po sedm let, a nikdo si na mne nestěžoval. Přišel jsem tedy rovnou z konírny, optati se vás tváří v tvář, co máte proti mně.“
„Můj milý, nemám proti vám ni toho nejmenšího,“ pravil Holmes. „Naopak mám tu pro vás půl sovereignu, když dáte jasné odpovědi k mým otázkám.“
„Nu, budiž. Měl jsem beztak již volný den, a mám všechno už v pořádku,“ zašklebil se drožkář. „Co si přejete věděti, pane?“
„Především vaše jméno a vaši adresu pro případ, že bych vás opět potřeboval.“
„John Clayton, číslo třetí, Turpayská ulice, Borough. Povoz můj náleží Shipleyově firmě drožkářské poblíže Waterlooské stanice.“
Holmes zaznamenal si vše.
„A nyní Claytone, povězte mi vše, co víte o muži, kterýž přijel dnes ráno v deset hodin k tomuto domu a čekal zde, aby pak následoval dva pány odtud až dolů Regentskou třídou.“
Muž vzhlédl k nám překvapeně a poněkud i rozpačitě.
„Nevím, bylo-li by dobře vyprávěti vám takové věci, neboť vy víte o tom, jak se zdá, víc než já sám,“ pravil.
„Pravda je, že pán onen řekl mi že jest detektivem a že jsem povinen nikomu o něm ničeho neříkati.“
„Milý muži, běží o věc velmi vážnou, a vy byste ocitl se sám v nepěkném postavení, kdybyste se pokusil něco zatajiti. Pravil jste, že váš passažer vám řekl, že jest detektivem?“
„Ano, to řekl!“
„Kdy vám to řekl?“
„Když ode mne odcházel.“
„Řekl vám ještě něco?“
„Pronesl své jméno!“
Holmes pohlédl rychle a vítězoslavně na mne.
„Ach, on řekl i své jméno? Ach, to bylo neopatrné od něho. A jaké bylo jméno to?“
„Jméno jeho,“ odvětil drožkář, „znělo Sherlock Holmes.“
„Nikdy ještě neviděl jsem přítele svého tak omráčeného překvapením, jako při těchto slovech drožkářových.
Po několik okamžiků seděl tu v tichém úžasu.
Potom vypukl v srdečný smích:
„Ten nám vytřel zrak, Watsone – dokonale vytřel zrak,“ pravil. „Narazili jsme tu na rapír stejně ostrý a stejně svižný, jako náš. Ten nám pěkně posvítil na další cestu! – Nuže, muži, jméno jeho bylo Sherlock Holmes, jak pravíte?“
„Ano, pane, tak slul onen gentleman.“
„Výtečně! Řekněte mi, kde jste ho sebral s ulice a vše, co se dělo.“