I. MR. SHERLOCK HOLMES.
II. KLETBA BASKERVILLŮ.
III. PROBLÉM.
IV. SIR JINDŘICH BASKERVILLE.
V. TŘI PŘETRŽENÉ NITKY.
VI. NA BASKERVILLSKÉM ZÁMKU.
VII. STAPLETONOVI Z MERRIPITSKÉHO DVORCE.
VIII. PRVNÍ ZPRÁVA DOKTORA WATSONA.
IX. DRUHÁ ZPRÁVA DOKTORA WATSONA.
X. VÝŇATEK Z DENNÍKU DOKTORA WATSONA.
XI. MUŽ S ÚTESU SKALNÍHO.
XII. SMRT NA MOČÁLE.
XIII. SÍTĚ SE ZATAHUJÍ.
XIV. PES BASKERVILLSKÝ.
XV. POHLED NAZPĚT.
I. MR. SHERLOCK HOLMES.
Mr. Sherlock Holmes, který obyčejně ráno pozdě vstával mimo ony nikoliv řídké příležitosti, kdy probděl celou noc, seděl právě u stolu, na němž se snídávalo. Já stál na koberci před krbem, i vzal jsem do ruky hůl, kterouž jakýsi návštěvník večer před tím u nás zanechal. Byla to pěkná hůl ze silného dřeva, bambulovitě nahoře zakončená –
hůl z druhů těch, jimž se říká „policejní právo“. Těsně pod hlavicí hole byl stříbrný kroužek asi na palec zšíří.
Slova „Jakubu Mortimeru M. R. P. P. věnováno od jeho přátel z C. C. H.“ byla vyryta na kroužku tom, a kromě nich i datum „1884“. Hůl byla podobná oněm, jakéž staromódní domácí lékaři nosívali – důstojná, pevná a vzbuzovala pocit bezpečnosti.
„Nuže, Watsone, co chcete počíti s tím?“
Holmes seděl zády obrácen ke mně, a já mu nedal ničím na jevo, čím se zabývám.
„Jak jste věděl, co činím? Zdá se mi, že máte oči nazad hlavy.“
„Mám však dobře hlazenou stříbrnou konvici kávovou před očima,“ odtušil soudruh můj, i pokračoval:
„Avšak řekněte mi, Watsone, co chcete dělati s holí našeho hosta? Když jsme ho nešťastnou náhodou nezastali, a když nemáme tudíž tušení, co od nás chce, jest upomínka tato, již zde náhodou zanechal, pro nás důležitou.
Řekněte mi, jak si asi dle hole muže toho představujete?“
„Soudím,“ pravil jsem já, sleduje, pokud jsem mohl methodu svého soudruha, „že doktor Mortimer jest starší lékař, hojně hledaný a velmi vážený, jinak ti, kteří ho znají, nebyli by mu věnovali tuto hůl na důkaz své uznalosti.“
„Dobře!“ pravil Holmes. „Výtečně!“
„Myslím také, že dle vší pravděpodobnosti jest to lékař venkovský, který koná velikou část návštěv svých pěšky.“
„Proč tak soudíte?“
„Poněvadž tato hůl, ačkoli původně velmi hezounká, jest příliš opotřebována, než aby ji byl mohl nositi městský lékař. Silný, železný hrot jest tuze otřen, jest tedy zjevno, že prodělal hodně statných pochodů.“
„Dokonale věc zkoumáte,“ pravil Holmes.
„A potom, tuto jest nápis: ‚Věnováno od přátel z C. C. H.‘ Soudím skorém, že běželo o nějakou loveckou společnost, o nějakou místní štvanici, jejímž členům poskytl doktor snad pomoc lékařskou a kteří oplátkou věnovali mu nějaký dárek.“