Sir Jindřich ležel bez vědomí na místě, kde upadl.
Roztrhli jsme límec jeho, a Holmes si oddechl, děkuje Bohu, když jsme seznali, že na těle přítele není rány, a že pomoc naše přišla ještě včas.
Již také víčka sira Jindřicha se zachvěla, a sir učinil i slabý pokus pohnouti se.
Lestrade vstrčil hrdlo své láhve s pálenkou mezi zuby jeho, a již dvě vytřeštěné oči upřely se na nás.
„Bože můj,“ zašeptal. „Co to bylo? Pro Boha milosrdného, co to bylo?“
„Mrtvo jest, ať to bylo cokoli. Odpravili jsme strašidlo rodu vašeho jednou pro vždy a na věky.“
Tvor, jenž ležel natažen před námi, byť strašlivý postavou a silou svojí. Nebyla to ani čistokrevná dogga, a nebyl to ani čistokrevný, hlídací pes, nýbrž byl nepochybně skřížením obou. Vyzáblý, divoký, a veliký tak, jako malá lvice.
I nyní, ještě za ticha smrti, obrovské tesáky zdály se svítiti modravým světlem, a malé, hluboko zapadlé žluté oči vroubeny byly jako kruhem plamenným.
Vložil jsem ruku na svítící tlamu, a když jsem zvedl prsty své, tyto samy zasvítily jako řeřavý temnotou.
„Fosfor,“ pravil jsem.
„Povedená to příprava fosforu!“ prohodil Holmes, čichaje k hlavě smrtícího zvířete. „Nevydává žádného zápachu, kterýž by mohl vaditi čichu psa! Musíme vás velice odprositi, sire Jindřichu, že jsme vydali vás takovému zděšení.
Byl jsem uchystán na psa, ale nikoli na takového netvora. A mlha nedopřála nám dosti času, abychom ho řádně přijali!
„Zachránil jste mi život!“
„Ale uvedli jsme ho nejprve v nebezpečí. Jste dosti silným, abyste mohl povstati?“
„Dejte mi ještě doušek pálenky, i budu připraven již zase na vše! Tak! A nyní, prosím, pomozte mně povstati. Co míníte nyní činiti?“
„Zanechali vás zde. Nejste dosti silným na další ještě dobrodružství této noci. Chcete-li zde počkati, ten neb onen z nás dovede vás zpět na zámek.“
Sir Jindřich pokoušel se udržeti se aspoň jakž takž na nohou, avšak byl ještě příšerně bledý a chvěl se na celém těle.
Pomohli jsme mu až k jednomu balvanu, kdež usedl, chvěje se a skrývaje tvář svou v dlaních.
„Musíme vás nyní opustiti,“ pravil Holmes. „Zbytek našeho díla musí býti dokonán, a každý okamžik jest pro nás důležitý. Přišli jsme věci na kloub nyní musíme se dostati pachateli na kejhák.“
„Možno vsaditi tisíc proti jedné, že nenalezneme ho doma,“ pokračoval Holmes, když jsme se dali rychle opět stezkou nazpět. „Výstřely ony asi pověděly mu již, že prohrál hru svou.“
„Jsme dosti daleko od domu, a mlha tato asi utlumila rachot výstřelů.“
„Sledoval asi psa, aby ho mohl v čas odvolati – tím můžete býti jisti. Ne, ne, nyní jest již pryč. Avšak prohlédneme přece dům pro všechnu jistotu.“
Dvéře, vedoucí do domu, byly otevřeny, a tak vběhli jsme dovnitř a kvapili jsme z komnaty do komnaty, k velikému úžasu starého sluhy, kterýž potkal nás na chodbě.
Nebylo světla nikde mimo v jídelně, avšak Holmes vzal lampu a nenechal neprohledánu ni jedinou místnost v domě.
Nikde neviděli jsme ni stopy po muži, kterého jsme se chtěli zmocniti.
V hořejším však poschodí uzavřeny byly dvéře ložnice.
„Někdo jest uvnitř!“ zvolal Lestrade. „Slyším někoho se tam hýbati. Otevřete tyto dvéře!“
Slabý sten a šelest ozvaly se uvnitř.
Holmes kopl do dveří přímo u zámku vší silou, a dvéře se otevřely.
S revolverem v ruce vrazili jsme všichni tři do komnaty.