A jak vysvětliti, že za dne ho nikdo neviděl? Dlužno doznati, že vysvětlení zjevu toho přirozenými okolnostmi a příčinami skýtalo by stejné potíže, jako vysvětlení druhého způsobu. A nehledě ke psu, běží tu též o fakt lidského zakročení v Londýně. O muže v drožce a o dopis, kterýž varoval sira Jindřicha před močálem. Při nejmenším byly tyto věci zřejmou skutečností, ovšem mohly býti stejně dílem přítele ochránce, jako dílem nepřítele. Kdež byl nyní onen přítel nebo nepřítel? Zůstal v Londýně, nebo následoval nás sem? Byl to snad cizinec, kterého jsem spatřil na útesu skalním?
Pravda jest, že mohl jsem ho jenom zběžně zahlédnouti, avšak jsou věci, kteréž bych mohl odpřísáhnouti.
Není žádným z těch, které jsem viděl zde dole, a já setkal se se všemi sousedy.
Postava ona byla mnohem větší než postava Stapletonova a mnohem štíhlejší než Franklandova.
Barrymore byl by to mohl býti, avšak jej zanechali jsme v zámku, i jsem jist, že nemohl nás sledovati.
Cizinec jakýs stopuje nás tudíž dosud krok za krokem, jako cizinec jistý nás stopoval v Londýně. Nezbavili jsme se ho nikdy. Kdybych mohl aspoň vložiti ruce své na muže toho, byli bychom konečně snad na konci svých nesnází.
Cíli tomuto musím věnovati nyní veškeru svoji energii.
První myšlenkou mojí bylo, sděliti se sirem Jindřichem mínění své. Druhou však a nejmoudřejší bylo, že budu jednati na svůj vlastní vrub, a že budu mluviti s kýmkoli co možno nejméně.
Sir Jindřich jest zamlklý a roztržitý. Nervy jeho byly nesmírně otřeseny oním rykem na bařině. Nebudu mu nyní říkati ničeho, abych nezvyšoval úzkostí jeho, avšak půjdu vlastní cestou svou, abych dostihl vlastního cíle svého.
Měli jsme malý výstup dnes ráno po snídaní. Barrymore přál si mluviti se sirem Jindřichem, a oba uzavřeli se do pracovny zámeckého pána na kratičkou dobu. Já seděl v kulečníkové síni i slyšel jsem nejednou, jak hlasy jejich pronikavě se zvedají, i nabyl jsem dobrého názoru, o čem spolu hovoří.
Po nějaké chvíli baronet otevřel dvéře a zavolal mne.
„Barrymore soudí, že má právo k stížnosti,“ pravil. „Míní, že bylo nemístné od nás, uspořádati lov na jeho švagra, když on prý z dobré vůle své sdělil tajemství s námi.“
Komorník stál velmi bledý, ale i velmi odhodlaný před námi.
„Mluvil jsem snad příliš prudce, pane?“ pravil. „Učinil-li jsem tak, prosím vás za prominutí. Byl jsem velice překvapen, když jsem vás, oba gentlemeny, slyšel dnes ráno se vraceti, a když jsem zvěděl, že jste honili Seldena. Nebožák má dosti co zápasiti, než abych někoho mu ještě věšel na paty.“
„Kdybyste byl nám skutečně vše z dobré vůle byl sdělil, věc byla by bývala jiná,“ pravil baronet. „Řekl jste nám vše, aneb lépe řečeno, vaše žena řekla nám vše, teprve když bylo na vás všechno již vynuceno, a když jste si již nemohli pomoci.“
„Nemohl jsem si pomysliti, že byste toho použil, sire Jindřichu, opravdu jsem si nemyslil.“
„Muž ten jest veřejným nebezpečím. Po močálu rozptýleny jsou osamělé domy, a on jest člověkem, který neváhá před ničím. Třeba Jen zahlédnouti jeho tvář, aby se to poznalo. Pomyslete na příklad jen na Stapletonovy, kdež není nikoho mimo něho sama, kdož by se brániti mohl. Není bezpečen nikdo, dokud Seiden nebude opět pod závorou.“
„On nevloupá se do žádného domu, pane. Dávám vám slavnostně slovo své na to. A on také nikomu již neublíží v tomto kraji. Ujišťuji vás, sire Jindřichu, že v málo dnech bude vše zařízeno tak, aby mohl býti již na cestě do Jižní Ameriky. Pro smilování Boží prosím vás, pane, abyste neoznámil policii, že dlí ještě na močále. Zanechají-li ho tam, může tam žíti klidně, dokud nebude uchystána loď k odplutí. Nesmíte jej prozraditi, nechcete-li způsobiti mně a ženě mé velikou bolest a nepříjemnosti. Prosím vás, pane, byste neoznámil to policii.“
„Co říkáte tomu, Watsone?“
Pokrčil jsem rameny.
„Kdyby zmizel z kraje našeho, poplatníci byli by zbaveni aspoň břemene. Avšak, což napadne-li ještě někoho dříve, nežli odjede?“
„Neučiní nic tak šíleného, pane! Opatřili jsme ho vším, co si jen může přáti. Kdyby spáchal zločin, ukázal by tím jen, kde se skrývá.“
„Toť pravda,“ pravil sir Jindřich. „Budiž, Barrymore.“