24

ADAM: Myslím že ano.

ALTER EGO: Aha, tak tys mně ji stvořil podle nějaké ženské, kterou jsi znal dřív? A pak chceš dělat nový svět, když jsi znal starý! Všecko, co stvoříš, uděláš podle něčeho, co tu už bylo! Stvořitel nesmí nic znát, člověče! Kdo chce udělat něco nového, nesmí se ohlížet na to, co tu už bylo!

ADAM: A to se moc mýlíš. K tomu, abys tvořil, musíš mít spoustu znalostí.

ALTER EGO: Blbost. K tomu, abys tvořil, stačí jasně a vědecky myslet.

ADAM: Ale abys mohl myslet, musíš mít ohromné zkušenosti.

ALTER EGO: Nesmysl. Zkušenosti jsou stará veteš. Zkušenost tě jen zatěžuje tím, co tu už bylo. Ty jsi člověk staré generace, Adame; ty nemůžeš stvořit nic nového. Na to by musel přijít zbrusu nový duch.

ADAM: Nakonec ty sám, ne?

ALTER EGO: To se rozumí, že já! Proč bych to neměl být já? To bys koukal, co bych udělal! Proč ty už nic netvoříš?

Protože se bojíš! Protože nevíš kudy kam! Jen tady lelkuješ a hlídáš, aby ti nikdo nevzal hrst hlíny – Máš strach, aby nezačal tvořit někdo jiný, viď?

ADAM: To není pravda! Myslíš, že tvořit je nějaká zábava? Tvořit, to jsou muka, člověče; to je těžší než lámat kámen!

ALTER EGO: Tak toho nech.

ADAM: Nemohu. Alter Ego, mně je uloženo tvořit.

ALTER EGO: A kdo ti to uložil?

ADAM: Nejvyšší hlas.

ALTER EGO: A máš na to svědky? – Aha, nemáš. Jednoduše nechceš jiného pustit k práci. Bojíš se nových myšlenek, to je to.

ADAM: Já že se bojím? Jen mně pověz ty své nové myšlenky!

ALTER EGO: Já nechci mluvit; já chci tvořit. Každý má právo tvořit, ne?

ADAM: To by tak hrálo! Tvořit, to není dělat experimenty! Zapřísahám tě, příteli, neber si to do hlavy; chceš-li tvořit, piš, piš, ale nechtěj to uskutečnit. Můžeš to napsat tak krásně; napsat můžeš, co chceš, ale jakmile to začneš provádět –

ALTER EGO: Jen mne k tomu pusť, a uvidíš!

ADAM: Ale tak počkej! Jakmile začneš tvořit, dopadne to docela jinak, než jak sis představoval. Říkám ti, to nejlepší je vymýšlet a psát, jak by měl svět vypadat. Já už jsem si napsal návrhy na pět různých světů; každý z nich je báječný, jenomže teď nevím, který by byl ten nejlepší a do kterého se dát...

ALTER EGO: To je právě nesmysl, mít pět myšlenek! Kdo chce něco udělat, má mít jenom jednu myšlenku.

ADAM: Ale kterou právě?

ALTER EGO: Tu svou. Nech mne jen jednou tvořit! Adame, dej mně hlínu!

ADAM: Ty chceš pracovat? Příteli, ty se trápíš, viď? Ach jak často člověk tvoří jen proto, aby přehlušil svou bolest!

Alter Ego, to přebolí; zapomeneš na tu, která ti odešla...

ALTER EGO: Co je ti po ní? Dej mně hlínu, nebo –

ADAM: – nebo?

ALTER EGO: – nebo ti ten starý svět rozbiju! Abys to věděl.

ADAM (zasažen): Starý svět? To že už je starý svět? – Budiž. Raději než rozbít... Běda, proč jsi to řekl? Alter Ego, stvoř si, co chceš, ale jen protentokrát, slyšíš? Zaklínám tě ještě jednou, nech toho! Tvořit je strašná odpovědnost; i tvoře, člověče, můžeš svět zničit!

ALTER EGO: Já vím. Tak pusť, stvořiteli! Necháš mne tvořit?

ADAM: Ano! ano! Raději tvořit než rozbíjet!