38

ALTER EGO: Však už se dlouho chystala.

(Vichr a liják.)

ADAM: Sedni si tuhle, tady je sucho.

ALTER EGO: Ale to už je na tvé půlce.

ADAM: To je jedno, jen si sedni.

ALTER EGO (usedá): Já bych tě nerad obtěžoval.

ADAM: Hlouposti. Mně vůbec nepřekážíš.

(Slabší zahřmění.)

ALTER EGO: To je ale příval!

ADAM: Je. To dělá dobře žitům.

ALTER EGO: Nesmysl. Žito už má dost, ale řepa potřebuje.

ADAM: Žádná řepa. Brambory.

ALTER EGO: Brambory taky.

ADAM: A řepa taky.

(Bouře se vzdaluje.)

ADAM: Hm. A jak se daří u vás?

ALTER EGO: Děkuji. Ujde to.

ADAM: Jen když nespadly kroupy.

ALTER EGO: Zrovna jsem si to myslel. Už prší míň.

(Bouře doznívá.)

ADAM: Ale pěkně se ochladilo.

ALTER EGO: Však už bylo příliš dusno.

ADAM: To jde na nervy. Protos byl tak podrážděný.

ALTER EGO: Dovol, já že jsem byl podrážděný? Tys přece začal!

ADAM: Nemluv! Já přece proti tobě nic nemám.

ALTER EGO: To jsem rád; vidíš, já myslel – Koukej, už svítí slunce.

(Ptačí zpěv.)

ADAM: Nepůjdeme trochu ven?

ALTER EGO (vstává): Až za tebou, Adame.

ADAM (vyjde z díry): Podívej se, Alter Ego, duha! (Odstrkuje nohou kopí pohozené na zemi.) ALTER EGO (odstrkuje kopí ještě dále): A nahoře druhá! Koukej, dvě duhy nad sebou!

ADAM (nad Alter Egovou deskou): Tak tohle je tvá deska?

(Ohmatá ji.) Solidní. Z čeho je?

ALTER EGO: Ze žuly myslím. Ale tvá je vkusnější, taková umělecká.

ADAM: Tvá zase víc vydrží. To je dílo! Můžeš mít ze svých lidí radost, Alter Ego.

ALTER EGO: To mne opravdu těší, Adame. Když to řekne takový odborník jako ty...

ADAM: Víš, často si říkám, že to není zlé, udělat všechny lidi stejně. Když jich je víc pohromadě, tak to prokoukne, víš? A pak je to rychlejší práce. Má to něco do sebe.

ALTER EGO: To má; ale udělat každého jinak, to také není zlé. Je v tom tolik rozmanitosti a nápadů... Ty jsi vlastně umělec, Adame, to je to. Máš to pěkné!