ZMETEK: Nechat! Kdo na to sáhne, tak mu rozbiju hlavu tady tím hrnkem.
ALTER EGO: Cože, ty ničemo! Já ti nařežu!
ZMETEK: Nařežte mně, ale já vám ten svět nedám! (Mává útočně hrnkem.) Děte vod toho! Pozor, vašnosti! Pryč vocaď! (Zaklopí kámen.) Tak! Já vám dám, zničit svět! Tohle je můj kanón, tady ten hrnec! A tohle je můj svět, tohleto všecko! (Postaví se vítězně na kámen.) Nedám, nedám! Vy všecky byste chtěli rozbíjet svět pro samý velký myšlenky. Zmetek nemá žádný velký myšlenky. Zmetek chce bejt jenom živ. A proto vám nedá ten svět.
Pro Zmetka je dobrej dost. (Zahvízdá mez iprsty.)
ALTER EGO: Vyhoď ho, Adame!
ADAM: Ano, jenže... pokud má v ruce ten hrnec, je silnější než my.
ZMETEK: Protože v tom hrnci je naše živobytí. Sem, chaso! (Ze všech stran se seběhnou Zmetkovy děti: jedno s otýpkou roští, druhé s náručí trávy, jiné s rybou, s košem, s uzlíky, páté s šestým dítětem na zádech; sesednou se na kameni.)
ZMETEK: Teď sme tu všecky. Hrnek chudejch stačí pro mnohý.
ALTER EGO: Komu to říkáš, otrapo?
ZMETEK: Takovejm dvěma, který nikdo nikde nechce. Tak se sem teda možete nastěhovat.
ADAM: Kdo? My dva? Kam?
ZMETEK: Vy voba. Dyž se drobet stlačíme, tak je v tej díře místa dost.
ADAM: Zmetku... ty náš zveš?
ZMETEK: Kampak byste šli? A dyž jich uživím i s tou kozou vosum, tak vo nějaký dva pánybohy víc, to už chudej taky unese.
Opona
EPILOG
Totéž místo, jenže celé pozadí zaujímá nebetyčné lešení. Vchází Velekněz a Novic.
NOVIC: Nicméně nejstarší zprávy si odporují.
VELEKNĚZ: Všechny zprávy si odporují. Právě proto pravda musí být stanovena a nařízena. Je dáno článkem víry, že oba byli bezvousí a zářili v nadpřirozené kráse, a že právě na tomto místě, kde stvořili svět, vstoupili na nebesa. Byla kdysi sekta, jež učila, že Stvořitelé měli divoký vous. Toto učení, milý synu, bylo zavrženo a zatraceno.
NOVIC: A vypleněno ohněm a krví.
VELEKNĚZ: Právem, synu. Byl to těžký blud a krvavé časy. Byli-li Stvořitelé vůbec, přijměmež s pokorou učení, že byli božských lící.
NOVIC: Byli-li vůbec?
VELEKNĚZ: Ano. Někteří z teologů se domnívají, že jejich zjevení nutno bráti obrazně. Praví se, že vůbec nikdy nebyli a že jen nadpřirozeně přijali pomíjející formu existence.
NOVIC: Ale my učíme lid, že byli a že se zjevili na tomto místě!
VELEKNĚZ: Tak jest. Výklad textů připouští to i ono. Tím přísněji musíme plnit svaté obřady, jimiž jsou uctíváni oba Stvořitelé, Altar i Adamego. Pohleď na tuto stavbu chrámu! Je řečeno, že teprve jeho zbudováním bude dokonáno dílo stvoření. Netažme se, zda bohové byli; podstatné je, že budou mít svůj chrám. Tak bude dovršen božský řád světa. Jak krásný je tento večer!
NOVIC: Předvečer Svátku Stvořitelů.
VELEKNĚZ: Ano. Dnes poprvé zazní zvon ulitý k jejich oslavě. Tady, co stojím, byla vykopána ze země ona kovová roura či hlaveň, ze které byl ulit. Nazvali jsme ji Kánon, což znamená Zákon.
NOVIC: Je to pravda, že spadl z nebe?
VELEKNĚZ: Říká se tak, milý synu. Podle toho, jak byl hluboko zaryt v zemi, musel spadnout z veliké výše. Jeho