Co bys s tím dělal? Je to schováno v zemi
přede mnou samotným, před tebou, před všemi,
– co bys s tím dělal? Budiž to navěky pochováno,
nemluvme o tom! Či bys... ty bys chtěl svět...
ALTER EGO:
ANO!
ADAM:
... svět znovu zničit?!
ALTER EGO:
ANO! A neváhaje chvíli,
zrušit a zvrátit všechno, co jsme natvořili,
vyhladit, vymazat jak tabuli poškrábanou,
bít, bít a ještě bít je velikou tvůrčí ranou,
a raději stokrát než jednou!
ADAM:
I stokrát je příliš málo
za to, co se tu s námi, za to, co z nich se stalo!
Ó ztrestat je jako otec!
ALTER EGO:
A mstít se jako bůh!
ADAM:
A smýt je jako omyl!
ALTER EGO:
Smazat je jako dluh!
ADAM:
Jako skvrnu je setřít!
ALTER EGO:
Jako prach je smést!
Kde je to, kde je to, Adame, kde to jest,
to, čím ta ostuda tvůrčí může smazat se?
Adame, kde je, kde je tvůj Kanón negace?
ADAM:
Běda mně! Nesmím říci, neptej se, nepovím!
NE! Nechci už mít co dělat s tím Kanónem strašlivým!
ALTER EGO:
Proklatě! Tedy nech je, ať sami to provedou
tak pomalu a krutě, jak oni jen dovedou,
ať zničí se boji a bídou, pravdami nebo hlady –
Kde, KDE je tvůj Kanón?