ADAM: Pusť! Já říkám, že ji neovládne!
ALTER EGO: A ty ano? Myslíš, že ty ji pochopíš?
ADAM: Stvořil jsem ji já, nebo ty?
ALTER EGO: Já! Já jsem řekl, ať je, jaká sama chce!
ADAM: To není žádné tvoření!
ALTER EGO: A zrovna je! To je stvoření nové ženy!
LILITH: Adame, pojď! (Rozpláče se.)
ADAM: Ale u všech – No tak neplač, Lilitko! To už je nesnesitelné!
LILITH: Doveď mne domů-ů-ů!
ADAM: Už jdu, u čerta! – Ještě si to vyřídíme, pane! (Odvádí Lilitku.) ŽENA: To je jeho žena? Proč si ji vzal?
ALTER EGO: Nevím. Já –
ŽENA: Ale on je strašně zajímavý člověk, že? Má něco v očích takového zvláštního, zeleného, neodolatelného...
ALTER EGO: Nevšiml jsem si; ale já –
ŽENA: Viděls to? Je do mne šíleně zamilován. Všiml sis, jak Lilith žárlí?
ALTER EGO: Ovšem, ale já –
ŽENA: Já, já! Vy muži byste pořád mluvili jen o sobě.
ALTER EGO: Já tě miluji, Elzo!
ŽENA: Já nejsem Elza, já jsem Laura. Já bych mohla milovat jen básníka. Ale tohle všechno patří jemu, že?
ALTER EGO: Komu?
ŽENA: Adamovi. On je tu pánem, viď? Proto je takový chladný. Mně ohromně imponují chladní muži. A všiml sis jeho rukou? Má takové královské ruce!
ALTER EGO: Lauro, já tě miluju!
ŽENA: Já bych mohla milovat jen silného muže. Muže, který by mně položil k nohoum všechno bohatství světa, víš, a řekl mi: “To je tvé, Marcelo, má paní!”
ALTER EGO: Já tě zbožňuju, Marcelo, má paní!
ŽENA: Nemluv! Kdybys mne miloval, nesnesl bys, aby taková Lilith byla víc než já, Izolda, rozumíš?
ALTER EGO: Ty jsi tisíckráte víc, Izoldo!
ŽENA: Copak jsi neviděl, jak se na mne podívala? Takhle svrchu, jako by říkala: Ty žebračko, tady je všecko mé.
ALTER EGO: Tohle že řekla?
ŽENA: Copak jsi to neslyšel? Řekla to! A ještě povídala: Adam je pánem všeho, a ten tvůj nápadník je nic, nic, nic!
Já ji nenávidím!
ALTER EGO: Jakže? To řekla Lilith?
ŽENA: A on na to: To všecko patří mně. Budu-li chtít, je i Zaira moje. – Zaira, to jsem já. A přitom se na mne podíval tak násilně a rudě – To je vidět rozeného vládce.
ALTER EGO (vybuchne): Já mu dám vládce! Já mu ukážu, jsem-li nic! Adame, vyjdi ven! Hej, zbabělý despoto!
(Adam vyjde zřejmě schlíplý; měl asi domácí scénu.)
ADAM: Co chceš?
ALTER EGO: Pověz, komu patří všechno, co je?
ADAM: Nikomu. Země náleží všem, kdo budou. To je Zlatý věk.