35

pod praporem vlasti?

POETA: My nejsme žádní vojáci!

NADČLOVĚK: Protože nejste řádně ozbrojeni. Musíte dostat uniformy. Musíte se ozbrojit.

VĚDÁTOR: Ale my jsme sem přišli jen zasadit desku!

NADČLOVĚK: Zasadíte sem jinou desku. Památník vítězství. Pomník padlým. Položili život na poli cti nebo něco podobného. Tak se to dělá.

ROMANTIK: To je pravda! Běžme se ozbrojit!

POETA: Do zbraně! Hurá!

ADAMOVI LIDÉ (s velikým křikem): Hurá! My jim dáme! Do zbraně! (Běží k svému městu.) NADČLOVĚK (k AE): A vy nic? Musíte se ozbrojit. Každý desátý bude šarže. Rovnost se zrušuje! Rozuměli?

VŠICHNI AE: Rozuměli!

NADČLOVĚK: Tedy čelem vzad! Pochod! Levá! Levá! Levá!

(Všichni AE pochodem vlevo.)

NADČLOVĚK (sám): Uf, páchnou jaksi. (Vyndá zpod kabátu vějíř a ovívá se.) Je dusno, bude bouřka. Já přináším poselství síly.

(Vzdálené hřmění.)

ADAM (vrací se zprava): Jak se ten krásný den zakalil! Zvedají se mraky a začíná hřmít. Kde jsou moji lidé? Proč mne nehledají? Aha, tady přinesli desku, mé drahé děti; čekal jsem to. (Čte.) “Zde – bylo – vykonáno – dílo –

stvoření.” Jak je to krásně a prostě řečeno! A co je tohle? Druhá deska! Copak mně chtějí zasadit dvě desky?

(Čte.)

“Zde – bylo – vykonáno – dílo – stvoření.” – To je zvláštní!

NADČLOVĚK: Zde byl stvořen boj.

ADAM: Cože?

NADČLOVĚK: Ta druhá deska není pro tebe.

ADAM: Pro koho tedy?

NADČLOVĚK: Přinesli ji ti druzí.

ADAM: Ti druzí? To je nesmysl. Ti druzí mně přece nepostaví desku!

NADČLOVĚK: Tobě ne, ale tomu druhému.

ADAM: Komu? Alter Egovi? To je žvast. Alter Ego přece nic nestvořil! Kdo jsi? Proč tu jsou pošlapané věnce? Co se stalo?

NADČLOVĚK: Toho dne, kdy bylo vykonáno dílo stvoření, vypukla válka. Já jsem stál na prahu dějin. Pod mým osobním dohledem se zrodila historie.

(Hřmění.)

ADAM: Co to znamená?

NADČLOVĚK: Začátek. Tvoji lidé se bili špatně; žádný výcvik, žádná disciplína a prozatím žádný padlý.

ADAM: Cože? Moji lidé se utkali s... těmi druhými? Došlo k nějakému boji? Kdo tím byl vinen? Kdo je v právu?

NADČLOVĚK: V právu je ten, kdo vyhraje. Ti druzí měli ovšem slabou převahu; je to lepší materiál.

ADAM: Lžeš! Moji lidé jsou lepší! Jsou schopnější! Jsou dokonalejší!

NADČLOVĚK: Žádný zákryt. Každý stojí, jak chce, a každý má své mínění.

ADAM: Protože každý z nich je osobnost!

NADČLOVĚK: To se dá napravit. Jen je nandat do uniforem! Dát jim společnou myšlenku! Strčit jim do ruky prapor!