5

že prostě není: ale když už jednou je, mohl říci o něco víc. Byl bych mu dokázal bod za bodem, co bylo špatného ve světě. Haló! Otče náš! Pryč je.

To by dovedl každý, přijít a kázat, teď uděláš svět znova, a pak po anglicku zmizet. Copak jsem tady na to, abych tvořil? Já prosím jsem přišel svět soudit a popírat: to je mé právo, a k tomu mám rozum v hlavě, ne? Ale tvořit, to je jiná: leda bych byl blázen. To se rozumí, že bych stvořil svět od základu jinak, a líp! Já bych mu vyložil bod za bodem, jak by měl svět vypadat. Ale když to nechtěl slyšet, dobrá. Mně je docela po chuti, že nic není. (Usedne na hromadu hlíny.)

Nesmysl. Něco se mi jen zdálo. To se rozumí, byla to jen halucinace. Copak se může tvořit život z hlíny? Je vidět, že nemá ponětí o moderní biologii. Z hlíny se nemůže zrodit žádný organism, stejně tak jako se blechy nerodí z prachu; to jsou babské pověry. Okamžik, malý experiment. (Vezme do obou dlaní po hrsti hlíny a dělá s ní kouzelnická gesta.)

Čáry máry bufry fáry fuk! (Dechne do dlaní.) Buďte blechy! (Otevře dlaň.) Tak co? – Jemine, ono to skáče!

(Vyskočí.) Blechy!!! Vždyť do mne nalezou! (Zavře dlaně a drží je daleko od těla, křiče.) To jsou divné vtipy, stvořit mně plnou hrst blech! Co teď mám s nimi dělat? Haló – Neozývá se. Hrome, nakonec jsem ty blechy stvořil já sám! (Spráskne ruce.) Já umím tvořit! Já jsem stvořil živé blechy! (Drbe se.) Už je to tak, prve jsem neměl žádné. Já jsem se stal tvůrcem! Tvůrcem z vlastní vůle a moci! Kdo má sílu ničit, dovede i tvořit. (Drbe se.) Mají se k světu. Celkem vzato, taková blecha je div stvoření: dovede podivuhodně skákat – Ať to někdo udělá po mně!

A pomysleme si, že jich mohu stvořit, co chci! (Stoje nad hromadou.) Ne, ne, počkejme. Umím-li tvořit blechy, dovedu také jiné věci, mouchy a myši a slony – Nebo megatherium! Kolik noh mělo megatherium!? To je jedno.

Mohu je udělat třeba s třinácti nohami. Nebo okřídlenou krávu. Nebo mohu stvořit... Mně jde z toho hlava kolem!

(Drbe se.) To je ohromný pocit, být stvořitelem!

(Všímocí se soustředí.) Adame, uvažuj! Co stvoříš, musí být něco lepšího než ta bývalá rachota. Ukaž, jak to mělo být! (K nebi.) Pane, pověz, co bych měl stvořit? Neodpovídá. Patrně si už netroufá! Kdyby mně byl aspoň přenechal větší hromadu hlíny! Tahle kupka nestačí na všechno, co bych mohl udělat. Jen kdybych věděl co!

Nene, lidi já nechci! To tak! Popřel jsem je, a konec! Člověk je odbytá věc. Něco vyššího! Něco nového! Ať je to například... Ne. Představme si něco, co není podobno člověku. Oddejme se inspiraci. Zamhuřme oči a neomezenou tvůrčí silou si vyvolejme obraz něčeho, co není bídný člověk. Tak. (Zavře oči a stojí jako sloup.

Pauza.)

To je pitomé. Pořád mi tane na mysli klokan. Klokan nad knihou. Nebo klokan na motocyklu. Fuj, to by bylo jako cirkus, zvláštní číslo, Stvořitel světa se svými cvičenými klokany. Ne, to prostě nejde. Začněme znovu. Pozor!

(Pauza.)… To je jako z udělání. Teď zase vidím tuleně, jak balancují, na nosech lampy a míče. Neměl jsem si vzpomenout na cirkus. Něco jiného!... (Pauza.) To je zatracený úkol, stvořit něco nového! (Kopne do hlíny.) Udělej něco sama, Hlíno stvoření! Nu? Já se jen budu dívat, co z tebe vyleze. – Nic, ani se nehne. Ani žížalu nevydá, mizera jalová!

(V náhlé inspiraci.) Už to mám! Překročme, přeskočme opičí stadium člověka! Udělejme bytost vyšší: stvořme Nadčlověka! Ať nezná slabosti ani soucitu; ať je prost předsudků, pout, strachu a otrockých pudů. Hergot, to je ohromná chvíle! Ať je silný a svrchovaný; orlího pohledu do slunce; kníže vrcholů a ne už člověk nížin! Staniž se, amen! (Klekne k hromadě hlíny.)

Ostatně je to jen pokus, no ne? Aspoň uvidíme, co se dá dělat. (Vrhá se do práce.) Do práce! Do díla! Toť okamžik historický.

K výšinám nadčlověka! Ó jaké božské dílo!

Překonat nízký, zvířecí, otročí úděl lidský!

Výše! Vystoupit výš! Překonat vše, co bylo!

Člověk je člověka syt a počíná tvořit bohy.

– Jen kdybych věděl, jak mu mám udělat nohy!

Budeš velký a volný. Popřeš boha. Silnou dlaní

zlomíš starého života kruh zavřený a úzký.

Zmocníš se vlády nad sebou hrdě a bez váhání.