8

ADAM: Koukejme!

EVA: Že nebudu líhnout děti ani se ohánět hadrem, že rozrazím předsudků krunýř nádherným volným ňadrem.

ADAM: Ano, takovou jsem tě chtěl! Evo, budiž moje!

EVA: Kliď se! Pro tebe tady nejsem.

ADAM: Jak to?

EVA: Já nebudu poddána muži, budu svou vlastní paní, nikomu dána v plen, ale k uctívání.

ADAM: Prosím tě, kdo ti tohle napovídal?

EVA: Vnitřní hlas.

ADAM: Zcela správně, ale nesmíš to brát tak doslova, víš? Já jsem tě stvořil pro sebe; budeš mou ženou, Evo.

EVA: Já nepřijmu jařmo chtíče.

ADAM: To není žádné jařmo, ty hloupá. Počkej, budu tě nosit na rukou –

EVA: Já nejsem pohlavní loutka.

ADAM: Ne, ne, já vím. Evo, jsme sami dva na světě; a samota je strašná. Buď ke mně hodná; co ti to udělá?

EVA: Já neznám slabosti ani soucitu.

ADAM: Ani já. (Vypne se.) Víš, kdo zničil svět? Já! Víš, kdo tě stvořil? Já! Víš, kdo je teď pánem světa? Já! Mohu jen poručit, a budeš má. Ne, ne, počkej! To já jen tak říkám; já vím, že jsi volná. Ale jsou jisté ohledy... Já ti dal život, a to tě zavazuje. Žena se může tak snadno odvděčit!

EVA: Jsem žena nová a jiná.

ADAM: No tak už s tím přestaň! Řekni, co tedy chceš? Co mám s tebou dělat?

EVA: Můžeš se mi klanět, otroku!

ADAM: Budu, budu! A co uděláš ty?

EVA: Klekni, já odcházím na hory.

ADAM: Na hory? Co na horách? Co tam chceš hledat?

EVA: Vrcholy a volnost, tvore nížin!

ADAM: Ne, zůstaň, prosím tě, tady! Já teď nemohu jít na hory; musím tadyhle, vidíš, tvořit na té hromadě hlíny.

Sedni si u mne a dívej se; já mohu tvořit co chci, blechy a bohy, hrdiny, nač si vzpomeneš. A ty mne budeš inspirovat – to je ten největší úkol ženy! Co ti mám stvořit? Poruč si!

EVA: Mne nezajímá tvé špinavé patlání v hlíně.

ADAM: Špinavé patlání? Copak je něco většího než tvořit?

EVA: Být volný! (Odchází.)

ADAM: Hej, počkej přece! Kam jdeš?

EVA: K vrcholům. (Zachází.)

ADAM: Jdi k čertu s vrcholy! Zůstaň se mnou, slyšíš? Nenechávej mne tady jen tak! Počkej, já tu musím stvořit svět! Evo! Hrom do ní! Jde si, a mne tu nechá, abych se mazal s tou zatracenou hlínou! Člověk je tak sám, když tvoří! – Ale tak počkej na mne, Evo! Já jdu za tebou!

EVA (za scénou): Výše! Vystoupit výš!

ADAM: Kam chceš! Počkej na mne! Evo! Už běžím! (Uhání za ní.) Opona