ZMETEK: No, něco seženou ty děti a něco seženu já prosím.
ALTER EGO: Ubožák, je to idiot.
ZMETEK: Hned, vašnosti, jen co se postarám vo ty zmetky. (Pár rychlých pohlavků.) Tak ty vem tohohle a pudeš na brambory. Ty hlídej tohohle a ty natrháš koze trávu. Ty deš na houby a ty na roští. Tak sypte!
(Děti se rozběhnou s hurónským křikem.)
ADAM: Zmetku, jaks přišel k tolika dětem?
ZMETEK: Ani nevím, milostpane. Vona je tam tma.
ALTER EGO: Kde? Tady v té díře? Copak vy tam žijete?
ZMETEK: Jo, nás nechtěj tam ani tam. (Ukazuje na obě města.) ADAM: A čím se vlastně živíš?
ZMETEK: Jak se co najde, blahorodí. Zmetek udělá všecko. Mám vozit hnůj? Mám štípat dříví? Mám zakopat mrtvýho psa? Hned to bude.
ADAM: Ne, nepotřebujeme nic. Nebo počkej, sejdou se tu lidé z obou měst, rozumíš? Měl bys tu trochu poklidit.
ZMETEK: Jo. Já zametu.
ALTER EGO: A my se zatím uchýlíme do jeskyně –
ADAM: A potom vyjdeme na práh –
ALTER EGO: – a v tu chvíli, Zmetku, zapálíš před námi hrst prášku. Je to jenom bengál.
ZMETEK: To bude moc krásný, vašnosti.
ALTER EGO: Právě. Dones naše zavazadla do jeskyně.
ZMETEK: Jo. (Chopí se obou kufrů a odnese je do jeskyně.) ADAM: To je strašné! K čemu je na světě taková holota?
ALTER EGO: K ničemu. To ani nepatří do díla stvoření.
ZMETEK (vrací se z jeskyně): Už je to tam.
ALTER EGO: Dobrá. Až sem přijdou lidé, zmiz do jeskyně, rozumíš? – Pojď, Adame!
(Oba zajdou do jeskyně.)
ZMETEK (chápe se koštěte): Ukliď, zameť, dones, zmiz! Zmetek má dycky co dělat. (Drbe se.) Jen kdyby tu nebylo tolik blech. – Aha, už dou; Zmetku, zmiz! (Zaleze do jeskyně.) (Zprava vejdou rázně Adamovi lidé.)
PRVNÍ MUŽ Rétor: Je čas.
DRUHÝ MUŽ Vědátor: Kde jsou?
(Zleva vejdou Alter Egovi lidé.)
PRVNÍ AE: Je čas.
DRUHÝ AE: Zde jsme.
ADAMOVI LIDÉ: Zdar, kamarádi!
VŠICHNI AE: Zdar!
RÉTOR: Jste všichni?
PRVNÍ AE: Všichni. Začněme.
RÉTOR: Dobře. (Vystoupí na zvýšené plató.) Všem revoluční zdar.
VŠICHNI: Zdar!
RÉTOR: Kamarádi! Delegáti! Táži se vás, máme-li tuto historickou schůzi zahájit obvyklými formalitami, jako je