ALTER EGO (uskočí): Co je to?
ADAM (ustupuje): Kdo je to?
ZMETEK (vyvstává z hromádky): To jsem jenom já, vašnosti. (Kýchá.) ALTER EGO: Kdo jsi?
ZMETEK: Já mám hlad.
ADAM: Kde ses tu vzal? Kdo tě stvořil?
ZMETEK: Nikdo, blahorodí. Prosím já jsem se stvořil sám.
ADAM: To je drzost! Nikdo se nemůže stvořit sám!
ZMETEK: Já za to nemůžu, vašnosti. Když von ten kopanec bolel.
ALTER EGO: Ale kde se v něm vzal dech života?
ZMETEK: Tady, vaše milosti. (Uhodí se do břicha.) Zakručelo mně v žaludku, a bylo to. Hlad mám, prosím pěkně.
ADAM: Je to ale bídný zmetek! Vem si ho, Alter Ego; je tvůj.
ALTER EGO: Děkuju, jen si ho nech; beztoho vylezl z tvé hromádky hlíny!
ADAM: Ano; ale tys na ní seděl! Tys ho stvořil!
ALTER EGO: Vyprošuju si podobné narážky! Já netvořím blechy a jedince jako někdo! Zmetku, půjdeš tady s tím pánem, rozumíš?
ZMETEK: Prosím, vašnosti.
ADAM: Opovaž se, Zmetku! Jdi si s ním! On je tvůj pán, protože on byl první, kdo ti dal kopanec.
ZMETEK: Zrovna do žeber, blahorodí.
ALTER EGO: Dostane druhý, nepůjde-li, kam patří! Já s ním nemám co dělat. A ostatní urážky, Adame, si vyřídíme jinak! (Rychle odchází vlevo.)
ADAM: K službám, pane! My vás už vyplatíme za vaše nestydatosti! (Odchází vpravo.) ZMETEK (Sám): A najíst mně nedá žádnej? (Drbe se.) Zmetku, starej se sám!
Opona