ROMANTIK: Žádné řeči! Vyhodit je!
VĚDÁTOR: Prosím o slovo!
POETA: My tu máme mít slavnost!
HEDONIK: Dobří lidé –
ROMANTIK: Vy jste nás přišli vyprovokovat!
(Křik Adamových lidí.)
RÉTOR: Pánové z druhé země, jelikož tu pořádáme odhalení desky –
POETA: – s recitací –
FILOZOF: – a přednáškou –
RÉTOR: – žádáme vás, abyste se vzdálili!
ROMANTIK: Ven s nimi!
(Křik, troubení a pískání.)
AE: Pánové! (Hluk se utiší.) AE masy sem přicházejí konat AE manifestaci.
RÉTOR: Koukejme, a jakou?
PRVNÍ AE: AE lid sem přichází zasadit pamětní desku.
VŠICHNI AE: Zde bylo vykonáno dílo stvoření!
(Užaslá pauza.)
VĚDÁTOR: Ale dovolte, vás přece Adam nestvořil!
DRUHÝ AE: Ne. Nás stvořil Alter Ego.
VŠICHNI AE: Nás stvořil Alter Ego.
FILOZOF: Stvořil? Vás že někdo stvořil?
ROMANTIK: Oni si myslí, že jsou stvořeni!
HÉDONIK: Zač je vás tucet?
(Křik a výsměšné hohó.)
RÉTOR: Ale pánové, to je omyl! Vy přece nejste stvořeni!
POETA: Vy jste konfekce!
ROMANTIK: Vy nejste žádné originály!
HEDONIK: Vy jste jenom numera!
VĚDÁTOR: My s vámi vůbec nemluvíme!
ROMANTIK: Vy stádo!
POETA: Vy hliněné hrnky!
FILOZOF: Vy padělky!
PRVNÍ AE: Dost! A co jste vy?
RÉTOR: My jsme praví lidé.
ROMANTIK: Osobnosti.
FILOZOF: Duše.
POETA: Obrazy boží.
PRVNÍ AE: Vy jste prašivý přežitek.
RÉTOR: Cože jsme?