11

ADAM: Proč?

MILES: Protože stojím. Kde já stojím, tam je vrchol.

(Přichází Eva.)

EVA: Byla jsem na vrcholech hor a nenašla jsem nikoho mně rovného. Kdo je ten plavý muž?

MILES: Kdo je ta plavá lvice?

EVA: Kde jsi se vzal, bílý hrdino?

MILES: Přišel jsem dobývat. Zde stojím, a země je u mých nohou.

EVA: Kdo je ten mladý vítěz a osvoboditel?

ADAM: Ale to je jen takový panák z hlíny, Evo. Ostatně se mi nepovedl.

EVA: Nedbej ho, mladý reku; je to jen starý špinavý otrok.

MILES: Ano, je to zbabělý otrapa.

EVA: Máš pravdu. Ryje v hlíně.

MILES: Není ani ozbrojen.

ADAM: Ticho! Já jsem váš stvořitel.

EVA: Jeho hlas je hrubý a odporný.

MILES: Chceš se se mnou bít, chlupatý mrzáku?

EVA: Nemluv s ním, není nám roven.

MILES: Máš pravdu, není nám roven.

EVA: Jak mnoho máme společného!

ADAM: Hrom do vás! Já –

MILES (zvedne oštěp): Drž hubu, cizinče! Mezi nás nepatříš!

EVA: Máš pravdu, bohatýre. Ty jsi nahý a silný.

MILES: Ano, to je můj úkol.

EVA: Rozumím ti. Jak mnoho nás pojí!

MILES: Nás dva.

EVA: Jak jím pohrdáme!

ADAM: Jakým právem?

EVA: Protože jsi ošklivý.

MILES: Protože jsi jiné rasy.

EVA: Protože jsi starý.

MILES: Protože nejsi hrdina.

ADAM: Dost! Já odvolám dech života, který jsem do tebe vdechl! Padni a buď mrtev, hliněný idiote!

MILES: Chceš se mnou bojovat?

ADAM: Já beru zpátky svůj tvůrčí akt! No tak! – Nic? Copak člověk už nemůže odvolat, co sám stvořil? Jdi od něho, Evo! Nestydíš se? Já ti zapovídám s ním mluvit!

EVA: Kdo mně smí poroučet?

ADAM: Já, stvořitel!

MILES: Tak se pojď o ni bít, zbabělý stvořiteli!

EVA: Bojuj! Já se budu dívat.