43

(Jdou k jeskyni.)

ALTER EGO: Ale tady to nějak divně páchne.

(Vejdou dovnitř.)

ADAM (uvnitř): Někdo tu je!

ALTER EGO (uvnitř): Nějací lidé!

ADAM (uvnitř): To nejsou lidé!

(Oba prchají ven zřejmě zmateni.)

ALTER EGO: Viděl jsem tam něco ohromného. Bylo to asi sedmkráte tak velké jako člověk.

ADAM: Hemžilo se to nad ohněm. Viděl jsem sedm hlav. Je to příšerné.

ALTER EGO: Viděls, jak tomu jiskřily oči?

ADAM (volá): Hej, netvore, ať jsi co jsi, vyjdi ven!

ALTER EGO: Vylez, stvůro podzemní! Ven, obludo!

ADAM (tiše): Slyšíš? Něco se tam hýbe!

ALTER EGO: Už se to valí ven. – Vystup na světlo, behemote!

(Vyjde otrhané klouče.)

ADAM: To není to, co jsem tam viděl. Co jsi?

ALTER EGO: Neumíš mluvit? Jak se jmenuješ?

(Vyjde druhé dítě.) .

ADAM: A co je tohle?

(Vyjde třetí dítě.)

ALTER EGO: Ještě jeden kus?

(Vyjde čtvrté dítě.)

ADAM: Tak už dost!

(Vyjde páté dítě.)

ALTER EGO: To už přestává všecko!

(Vyjde šesté dítě.)

ADAM: Hola, je tam ještě někdo?

HLAS: Já, vašnosti.

ADAM: Jaký já?

HLAS: Zmetek. (Zmetek vystoupí z jeskyně.) Brýtro, páni. Děti, utřete si nos a pozdravte.

ADAM: To jsi ty, Zmetku? Ty jsi živ? Co tu děláš?

ZMETEK: Co mám dělat, blahorodí. Živím se.

ALTER EGO: A co je tohle?

ZMETEK: Haranti, milostpane.

ADAM: Tolik dětí? Kdes to vzal? A kde máš ženu?

ZMETEK: Prosimich, chudej má dycky mladý, že jo.

ADAM: Vždyť jsme ti žádnou ženu nestvořili!

ZMETEK: Vašnosti, chudých nikdo nestvořil, kdepak! Ten je jen tak.

ALTER EGO: Ale kdes našel ženu? Ty děti přece musels mít se ženou!