(Jdou k jeskyni.)
ALTER EGO: Ale tady to nějak divně páchne.
(Vejdou dovnitř.)
ADAM (uvnitř): Někdo tu je!
ALTER EGO (uvnitř): Nějací lidé!
ADAM (uvnitř): To nejsou lidé!
(Oba prchají ven zřejmě zmateni.)
ALTER EGO: Viděl jsem tam něco ohromného. Bylo to asi sedmkráte tak velké jako člověk.
ADAM: Hemžilo se to nad ohněm. Viděl jsem sedm hlav. Je to příšerné.
ALTER EGO: Viděls, jak tomu jiskřily oči?
ADAM (volá): Hej, netvore, ať jsi co jsi, vyjdi ven!
ALTER EGO: Vylez, stvůro podzemní! Ven, obludo!
ADAM (tiše): Slyšíš? Něco se tam hýbe!
ALTER EGO: Už se to valí ven. – Vystup na světlo, behemote!
(Vyjde otrhané klouče.)
ADAM: To není to, co jsem tam viděl. Co jsi?
ALTER EGO: Neumíš mluvit? Jak se jmenuješ?
(Vyjde druhé dítě.) .
ADAM: A co je tohle?
(Vyjde třetí dítě.)
ALTER EGO: Ještě jeden kus?
(Vyjde čtvrté dítě.)
ADAM: Tak už dost!
(Vyjde páté dítě.)
ALTER EGO: To už přestává všecko!
(Vyjde šesté dítě.)
ADAM: Hola, je tam ještě někdo?
HLAS: Já, vašnosti.
ADAM: Jaký já?
HLAS: Zmetek. (Zmetek vystoupí z jeskyně.) Brýtro, páni. Děti, utřete si nos a pozdravte.
ADAM: To jsi ty, Zmetku? Ty jsi živ? Co tu děláš?
ZMETEK: Co mám dělat, blahorodí. Živím se.
ALTER EGO: A co je tohle?
ZMETEK: Haranti, milostpane.
ADAM: Tolik dětí? Kdes to vzal? A kde máš ženu?
ZMETEK: Prosimich, chudej má dycky mladý, že jo.
ADAM: Vždyť jsme ti žádnou ženu nestvořili!
ZMETEK: Vašnosti, chudých nikdo nestvořil, kdepak! Ten je jen tak.
ALTER EGO: Ale kdes našel ženu? Ty děti přece musels mít se ženou!