53

hlas bude jistě nadzemský. Hej hlídači stavby!

HLÍDAČ (vyjde z lešení a bednění stavby): Brejvečer, vaše velebnosti.

VELEKNĚZ: Hlídači, jsou už chladné noci. Dbejte, ať do svaté jeskyně nikdo nevkročí.

HLÍDAČ: Bez starosti.

VELEKNĚZ: Vím, že sem na zimu chodívali přespávat všelijací starci nebo tuláci. Je mi jich líto, ale nesmí to být.

Přičítám jenom jim, že se na místě tak posvátném... Stydím se to říci:... že se na místě tak posvátném drží blechy.

NOVIC: Otče, jsou i blechy dílo Stvořitelů?

VELEKNĚZ: Zajisté že jsou dílem jejich nevyzpytatelné moudrosti; ale nesluší se, aby je ti žebráci zavlékali sem.

Dbejte toho, hlídači chrámu.

HLÍDAČ: Já je poženu, vaše velebnosti.

VELEKNĚZ: Tak je dobře. Chrám Stvořitelů není peleší tuláků. Pojďme se modlit, milý synu. (Zajdou.) HLÍDAČ: (dívá se za nimi): Jo, chrám. (Odplivne si.) Povídali! Žádný stvořitele jakživ nebyli a basta! (Drbe se.) Zatracený blechy!

(Přichází Zmetek a s ním Adam i Alter Ego, oba v žalostných cárech svých božských rouch; žebrácké hole a brašny.)

ZMETEK: Tak zas bysme byli na zimu doma. – Jejej, co to tady stavěj?

HLÍDAČ: To seš ty, Zmetku? I s těma tvejma dědkama? A kdes nechal svý fakany?

ZMETEK: Všude na světě, aby se živili. Pane hlídač, co to tady stavěj?

HLÍDAČ: Chrám.

ADAM: Jaký chrám?

HLÍDAČ: Prej chrám stvořitelům.

ADAM: Chrám Stvořitelům?

HLÍDAČ: Jo. Ale to bych rád věděl, nač potřebujou stvořitele nějakej chrám. (Odplivne si.) Dyť je to podfuk. A toho zlata a mramoru co na to padne!

ADAM: Chrám Stvořitelům! Slyšíš, Alter Ego? Vzpomněli si na nás!

ALTER EGO: Adame, já ani nemohu věřit... Hleď, jaká obrovská budova!

ADAM: Já jsem to čekal! Já věděl, že se nám lidé odvděčí! Tak vidíš, drahý Alter Ego!

ALTER EGO: Můj dobrý Adame! (Obejmou se.)

ZMETEK: A co bude s náma, pane hlídač?

HLÍDAČ: Jo, vy už sem nesmíte ani páchnout. Kdepak, taková sebranka!

ZMETEK: Já sem si to hned myslel. Škoda tej díry!

HLÍDAČ: Tak se vocaď pakujte! Hybaj!

ADAM: My? Hlídači, to je omyl! Copak to není chrám Stvořitelů?

HLÍDAČ: To je chrám pro jejich sochy a pro jejich pátery. A vy táhněte po svým!

ADAM: Hlídači chrámu, věz tedy: My jsme Adam a Alter Ego!

ALTER EGO: My jsme Stvořitelé!

ADAM: Ustup z cesty! Pojď s námi, Zmetku!

HLÍDAČ: Kampak?

ADAM: Do chrámu, který nám patří!

HLÍDAČ: Poslouchej, dědku, mně je vás líto, ale já na vás vemu hůl. Děte se vyspat někam do chlíva. (Zajde do lešení.).