Nech mne!
(Sklesle.)
Stojíš nad ním.
ALTER EGO (vítězně vzkřikne, padaje na kolena):
TADY?
ADAM: Běda! Nešťastní lidé, jak jsem vás měl rád! Teď tedy udělám pro vás to poslední: Zasadím vám ránu z milosti!
ZMETEK (vyjde z jeskyně, vyjídaje lžicí železný hrnec.)
ALTER EGO (hrabaje v zemi): Ne, to udělám já.
ADAM: Pusť, já to udělám se srdcem víc krvácejícím! (Klekne na zem a hrabe.) ZMETEK: Vašnosti, mám pomoct? Hned to bude.
ALTER EGO: Kliď se, Zmetku! (Narazí na kámen.) Aha, tady je to! (Odvalí kámen.) ADAM: Pusť mne k tomu!
ALTER EGO: Ne, já! Já!
ZMETEK: A já pomůžu.
ADAM: Po tom ti nic není. (Vstane.) Alter Ego! Je rozhodnuto?
ALTER EGO (rovněž vstane): Je rozhodnuto.
ADAM: Tedy svět bude zničen.
ALTER EGO: Svět musí býti zničen.
ADAM: Tím bude dokonáno dílo stvoření.
ALTER EGO: Staniž se.
ADAM: Počkej ještě. Alter Ego, je to strašlivá věc, rozbít svět! Jakmile zahřmí Kanón negace, zhasne slunce a nebesa zčernají; vše živé se rozpadne v popel, zajde i tráva a spálí se veškerý list.
ALTER EGO: To je dobře; tak nech kázání a dělej.
ADAM: Počkej, chci tě jen upozornit na všechny důsledky. Nastane tma, a vše, co rostlo a dýchalo, se obrátí v nic.
ZMETEK: Má koza taky?
ADAM: Ano, Zmetku, i tvá koza. Nezůstane nic.
ZMETEK: Ani brambory?
ADAM: Ani bramborv.
ZMETEK: A co mý haranti?
ALTER EGO: Nebudou.
ZMETEK: A co já?
ADAM: Neboj se, zajdeš bez bolesti a nebudeš už trpět hladem a opovržením.
ZMETEK: Ale já nechci.
ALTER EGO: Co nechceš?
ZMETEK: Já nechci zajít. Já chci bejt živ.
ADAM: Chudáku, proč ty bys chtěl být živ?
ZMETEK: Protože chci, aby se mně vedlo líp. A já chci bejt živ co nejdýl.
ALTER EGO: S tebou nemáme co mluvit! Tak hej rup, Adame!