ALTER EGO (odsedne kousek dál): Já tě nebudu rušit. (Pauza.) Adame, máš snad nějaké starosti?
ADAM: Ale ne. Všechno v pořádku... (Hluboce vzdychne.) To už víš, že mně odešla Lilitka?
ALTER EGO: Slyšel jsem. Upřímnou soustrast, Adame. A co se jí stalo?
ADAM: Nic vlastně. Chtěla jen zhubnout... Pořád si myslela, že jsem ji stvořil příliš tlustou. A řekni: byla tlustá, nebo ne?
ALTER EGO: Nijak příliš. Naopak.
ADAM: Tak vidíš, a nedala si říci. Hubla, hubla, až jednoho dne zhasla.
ALTER EGO (vzdychne): Lidé jsou věčně nespokojeni. Moje žena... také odešla.
ADAM: Zemřela?
ALTER EGO: Ne, je živa.
(Pauza.)
ADAM: Víš, snad je to náš osud. Každý stvořitel musí být nakonec sám a sám.
ALTER EGO: Je to tak, Adame. Sám a sám. Je to nevděčné povolání.
ADAM: Máš pravdu. Lidé jsou nevděčni.
ALTER EGO: A vrtkaví. Jednou chtějí to a podruhé pravý opak –
ADAM (přisedne blíž): – a nikdy se jim nezachováš. To je to nejhorší. Já sice si nemohu naříkat...
ALTER EGO: Já také ne, Adame. Naopak.
ADAM: Já ti jsem u svých lidí nesmírně populární. To bys ani nevěřil: do ohně za mne půjdou. Vždyť to víš sám: tolikrát bojovali s tvým národem... a s takovým nadšením...
ALTER EGO: Ovšem posledně jsme zvítězili my.
ADAM: To je jedno. Předtím zase my a jindy zase vy; to máš pořád pět. Nakonec to je, jako by nikdo nevyhrál a nikdo neprohrál; jenom se lidé za něco bili.
ALTER EGO: A vždycky za něco velikého: za čest, za víru, za tebe, za vlast...
ADAM: Pokud se za něco bijí, uznávají něco velikého. To je to, Alter Ego; a proto jsem jim nebránil, když troubili do boje...
ALTER EGO: Ba, byly to veliké doby.
ADAM (vzdychne): Zlaté časy. Ale co chceš? Svět se musí vyvíjet. Chtějí-li teď něco jiného, dobrá; to je logika dějin.
ALTER EGO: Víš, je to vlastně pokrok: nejdříve se naše národy perou, a pak se chtějí sbratřit. Ale proč to u čerta dělají za našimi zády?
ADAM: To je to. Copak my bychom jim v tom překáželi? Vždyť je to naše stará myšlenka, spojit se! Pamatuješ se?
Bylo to právě tady –
ALTER EGO: Jak bych se nepamatoval, dobrý Adame!
ADAM: A teď se tu sejdou oni, aby to provedli jako převrat! Mimochodem, tebe prý při tom chtějí jaksi sesadit.
ALTER EGO: Totiž já nevím, jsi-li dobře informován. Jde prý hlavně o tebe.
ADAM: To je omyl; já už se dávno držím v ústraní... ovšem dobrovolně. Já jim jako stvořitel naprosto nestojím v cestě.
ALTER EGO: Docela jako já. A pak, mně jde o princip. I kdyby mne prosili, abych zůstal, řeknu: Ne. Vládněte si sami. Já už jsem své vykonal.
ADAM: Správně. Ale já se jen bojím, aby se nezhroutila všechna autorita, až my tu nebudeme. Něco by tu mělo zůstat.
ALTER EGO: Právě. Něco, co by je vázalo.