29

(Nechá práce.) Hej, ty tam, proč hvízdáš?

ALTER EGO: Aby se mi líp dělalo.

ADAM: Jak můžeš při tvoření hvízdat?

ALTER EGO: Proč bych nehvízdal? Hvízdej také.

ADAM: Poslechni, tvořit, to je přímo náboženský obřad! A ty si pískáš jako švec. Jakpak mám tvořit, když mně do toho pískáš?

ALTER EGO: Tak tvoř a nehudruj pořád, starý krocane!

ADAM: Cože jsem?

ALTER EGO: Starý vypelichaný krocan.

ADAM: To bych si vyprosil! (Volá rozhořčen.) Až ty toho tolik natvoříš jako já, budeš také starý krocan, ty holobrádku!

ALTER EGO: Ty už jsi hotov?

ADAM: Ne. (Vrhá se do práce.) Začnu od pupku. Břicho to musí mít, ať je to co je. A pak se z toho udělá... Už to mám! Ale ne, proč by to musel být Balzac? Ať je to spíš nějaký génius činu. Nebo raději Einstein! – Hej, budeš už hotov?

ALTER EGO: Kdepak!

ADAM: Aha, nejde mu to! Ale co s Einsteinem? Svět se nespraví, je-li v něm jeden Einstein! Proč se mi posmíval, že dělám jen lidi? Že on tvoří nějaký společenský řád! Vždyť já mám svůj notes! Já mám pět návrhů na příští řád světa! Honem! (Vyndá notes a horečně listuje.) Zlatý věk –? Ale ne, spíš číslo dvě: Platónova republika. To on jistě nemá! Ale on řekne: Jdi někam, to má být něco nového? Raději sociální stát! Hergot, kde to mám? Proboha jen aby mi nevzal některou z mých myšlenek! (Listuje.) Bakunin – Marx – Ale tak přestaň hvízdat!

ALTER EGO: Proč bych nepískal, když to umím?

ADAM: Tak aspoň pískej zas něco jiného!

ALTER EGO: Načpak. Každý má svou písničku.

ADAM: Alter Ego, slyš: Pamatuj, že na tom, co tvoříš, závisí osud světa; že každá chyba, každá idea, které se teď dopustíš, – halo, posloucháš?

ALTER EGO: Jen mluv, mně to nevadí!

ADAM: Rozvaž dobře, co děláš: můžeš za to ručit? Cítíš-lijenom stín pochybnosti, zapřísahám tě: nech toho! Odlož to! Slyšíš, jen hlupák nepochybuje! Mysli a pochybuj!

ALTER EGO: To bych byl blázen. Když má člověk nějakou ideu, nemusí myslet.

ADAM: Já mluvím k tvému svědomí!

ALTER EGO: Kdo má svou ideu, nemusí mít žádné svědomí. (Hvízdá.) ADAM: Kdybych jen věděl, co on tam dělá! Stvořil bych pak pravý opak; vždycky je dobře udělat zásadní opak.

Honem, co mám tvořit? A proč vůbec tvořit? Mně praskne hlava!

ALTER EGO: Haha, to se mně povedlo!

ADAM: Co to tam má? (Vrhá se na kolena.) Bože, stvoř něco místo mne! Ukaž ještě jednou, že jsi! Udělej něco!

Vždycky tě nazývali Stvořitelem; tedy stvoř něco velkého, nebo to aspoň zkaz tomu druhému!

ALTER EGO: Hotovo!

ADAM (vyskočí): To neplatí! Já jsem ještě nezačal! Počkat!

ALTER EGO: Doba nečeká. (Vyjde ze své ohrady, nesa v náručí dutou formu člověka.) ADAM: Co jsi to stvořil?

ALTER EGO: Tohle, panečku. (Ťuká na formu.) Tohle jsem stvořil, vidíš?

ADAM: Co je to?