14

LILITH: A Lilitky si při tom ani nevšimneš! Ty mne už nemáš rád!

ADAM: Ale u všech čer-... Hm. Ale mám, miláčku!

LILITH: Tak si sedni u mne. A to budeš pořád tvořit?

ADAM: Pořád. Víš, zlato, já musím udělat nový svět. Mám ti něco vypravovat? Tak si představ, že byl už jednou jeden veliký starý svět –

LILITH: Koukej, jaké mám nohy. Ty máš také prsty na nohou?

ADAM: Ovšem. A ten svět, Lilitko, byl špatný, a já jej popřel.

LILITH: Jdi! A proč jsi to udělal?

ADAM: Vždyť ti to říkám: protože byl špatný, rozumíš!

LILITH: Ne.

ADAM: Tak tedy protože tam nebyla Lilitka.

LILITH: Aha. Tak povídej dál.

ADAM: A já jsem ten starý svět popřel, a bum, byl pryč, zmizel. Takovou sílu já mám. A teď udělám nový a lepší svět; budou tam noví, dokonalí a moudří lidé –

LILITKA: A bude tam Lilitka?

ADAM: To se rozumí, drahoušku, že bude! Vždyť Lilitku už mám!

LILITKA: Tak nač potřebuješ jiné lidi, když máš Lilitku?

ADAM: Dětino, musí přece být víc lidí na světě!

LILITH: Tak vidíš, Lilitka ti už nestačí!

ADAM: Ale stačí, ty bloudku; jdi, jenom neplač! Muž musí tvořit, rozumíš? To je povinnost. Kdybys věděla, co je rozkoš tvoření –

LILITH: Rozkoš tvoření? Co je to?

ADAM: To je taková nevýslovná slast, Lilitko.

LILITKA: A když mne líbáš, to není žádná slast?

ADAM: Je, ženuško, je! Jakpak by nebyla!

LILITH: Tak vidíš, nač tedy potřebuješ tvořit?

ADAM: Abys viděla, co dovedu. Počkej, jak si mne pak budeš vážit!

LILITH: Ale já si tě nechci vážit! Ty jsi můj! Dej mi pusu!

ADAM: Lilitko, jak ty jsi milá! Můj miláčku!

LILITH: Vždyť mně pomačkáš šaty!

ADAM: To z radosti, že tě mám. Ty mé zlato! Já jsem tak šťasten – Počkej, jen okamžik! (Vytáhne z kapsy notes.) Zlaty věk! To je báječné!

LILITH: Co to máš?

ADAM: Ale nic, chci si jen něco zapsat, abych to nezapomněl, víš? Nic tak člověka neinspiruje jako láska. (Píše.) Stvořit Zlatý věk! To je ohromný nápad!

LILITH: Ne, ty máš divné chloupky na rukou! Adame, proč máš na rukou chloupky?

ADAM (píše): Cože?... Víš, Lilitko, my budeme tvořit společně; ty budeš sedět vedle mne, a já budu psát... Psát obraz a zákon příštího ráje. Sakra, to je veliký okamžik!

(Pauza, píše.)

LILITH: Adame?

ADAM: Ano, drahoušku?