ADAM: Proč?
MILES: Protože stojím. Kde já stojím, tam je vrchol.
(Přichází Eva.)
EVA: Byla jsem na vrcholech hor a nenašla jsem nikoho mně rovného. Kdo je ten plavý muž?
MILES: Kdo je ta plavá lvice?
EVA: Kde jsi se vzal, bílý hrdino?
MILES: Přišel jsem dobývat. Zde stojím, a země je u mých nohou.
EVA: Kdo je ten mladý vítěz a osvoboditel?
ADAM: Ale to je jen takový panák z hlíny, Evo. Ostatně se mi nepovedl.
EVA: Nedbej ho, mladý reku; je to jen starý špinavý otrok.
MILES: Ano, je to zbabělý otrapa.
EVA: Máš pravdu. Ryje v hlíně.
MILES: Není ani ozbrojen.
ADAM: Ticho! Já jsem váš stvořitel.
EVA: Jeho hlas je hrubý a odporný.
MILES: Chceš se se mnou bít, chlupatý mrzáku?
EVA: Nemluv s ním, není nám roven.
MILES: Máš pravdu, není nám roven.
EVA: Jak mnoho máme společného!
ADAM: Hrom do vás! Já –
MILES (zvedne oštěp): Drž hubu, cizinče! Mezi nás nepatříš!
EVA: Máš pravdu, bohatýre. Ty jsi nahý a silný.
MILES: Ano, to je můj úkol.
EVA: Rozumím ti. Jak mnoho nás pojí!
MILES: Nás dva.
EVA: Jak jím pohrdáme!
ADAM: Jakým právem?
EVA: Protože jsi ošklivý.
MILES: Protože jsi jiné rasy.
EVA: Protože jsi starý.
MILES: Protože nejsi hrdina.
ADAM: Dost! Já odvolám dech života, který jsem do tebe vdechl! Padni a buď mrtev, hliněný idiote!
MILES: Chceš se mnou bojovat?
ADAM: Já beru zpátky svůj tvůrčí akt! No tak! – Nic? Copak člověk už nemůže odvolat, co sám stvořil? Jdi od něho, Evo! Nestydíš se? Já ti zapovídám s ním mluvit!
EVA: Kdo mně smí poroučet?
ADAM: Já, stvořitel!
MILES: Tak se pojď o ni bít, zbabělý stvořiteli!
EVA: Bojuj! Já se budu dívat.