pod praporem vlasti?
POETA: My nejsme žádní vojáci!
NADČLOVĚK: Protože nejste řádně ozbrojeni. Musíte dostat uniformy. Musíte se ozbrojit.
VĚDÁTOR: Ale my jsme sem přišli jen zasadit desku!
NADČLOVĚK: Zasadíte sem jinou desku. Památník vítězství. Pomník padlým. Položili život na poli cti nebo něco podobného. Tak se to dělá.
ROMANTIK: To je pravda! Běžme se ozbrojit!
POETA: Do zbraně! Hurá!
ADAMOVI LIDÉ (s velikým křikem): Hurá! My jim dáme! Do zbraně! (Běží k svému městu.) NADČLOVĚK (k AE): A vy nic? Musíte se ozbrojit. Každý desátý bude šarže. Rovnost se zrušuje! Rozuměli?
VŠICHNI AE: Rozuměli!
NADČLOVĚK: Tedy čelem vzad! Pochod! Levá! Levá! Levá!
(Všichni AE pochodem vlevo.)
NADČLOVĚK (sám): Uf, páchnou jaksi. (Vyndá zpod kabátu vějíř a ovívá se.) Je dusno, bude bouřka. Já přináším poselství síly.
(Vzdálené hřmění.)
ADAM (vrací se zprava): Jak se ten krásný den zakalil! Zvedají se mraky a začíná hřmít. Kde jsou moji lidé? Proč mne nehledají? Aha, tady přinesli desku, mé drahé děti; čekal jsem to. (Čte.) “Zde – bylo – vykonáno – dílo –
stvoření.” Jak je to krásně a prostě řečeno! A co je tohle? Druhá deska! Copak mně chtějí zasadit dvě desky?
(Čte.)
“Zde – bylo – vykonáno – dílo – stvoření.” – To je zvláštní!
NADČLOVĚK: Zde byl stvořen boj.
ADAM: Cože?
NADČLOVĚK: Ta druhá deska není pro tebe.
ADAM: Pro koho tedy?
NADČLOVĚK: Přinesli ji ti druzí.
ADAM: Ti druzí? To je nesmysl. Ti druzí mně přece nepostaví desku!
NADČLOVĚK: Tobě ne, ale tomu druhému.
ADAM: Komu? Alter Egovi? To je žvast. Alter Ego přece nic nestvořil! Kdo jsi? Proč tu jsou pošlapané věnce? Co se stalo?
NADČLOVĚK: Toho dne, kdy bylo vykonáno dílo stvoření, vypukla válka. Já jsem stál na prahu dějin. Pod mým osobním dohledem se zrodila historie.
(Hřmění.)
ADAM: Co to znamená?
NADČLOVĚK: Začátek. Tvoji lidé se bili špatně; žádný výcvik, žádná disciplína a prozatím žádný padlý.
ADAM: Cože? Moji lidé se utkali s... těmi druhými? Došlo k nějakému boji? Kdo tím byl vinen? Kdo je v právu?
NADČLOVĚK: V právu je ten, kdo vyhraje. Ti druzí měli ovšem slabou převahu; je to lepší materiál.
ADAM: Lžeš! Moji lidé jsou lepší! Jsou schopnější! Jsou dokonalejší!
NADČLOVĚK: Žádný zákryt. Každý stojí, jak chce, a každý má své mínění.
ADAM: Protože každý z nich je osobnost!
NADČLOVĚK: To se dá napravit. Jen je nandat do uniforem! Dát jim společnou myšlenku! Strčit jim do ruky prapor!