37

Stvořil jsem, ano; ale těžší by bylo

koukat, aby se všechno zas nerozbilo,

chránit své dílo... Ale copak mohu?

Vždyť to se nepovedlo ani žádnému bohu!

(Blesk a hrom.)

O slávu kdybych stál, mohl bych válčit směle,

dobývat říší a tvořit dějiny.

Ale mně stačil prostý úděl stvořitele,

schýlen a tiše tvořit ze hlíny...

Ulev mi, bouře!

(Hrom burácí.)

ALTER EGO (vřítí se na scénu): Kde je? Kde jsou? – Aha, tady je! A ozbrojen! Teď je vidět, kdo se chystal k válce!

Tady je důkaz, kdo začal!

ADAM (vstane): Alter Ego, žaluji tě, že jsi napadl mé nevinné lidi. Moji lidé sem přišli s pamětní deskou –

ALTER EGO: To je lež! Moji lidé sem přišli s pamětní deskou, a ta tvá horda se na ně vrhla –

ADAM: To je lež! Ty jsi na nás poštval ty své mameluky –

ALTER EGO: Adame, ty jsi starý padouch!

ADAM (hodí mu kopí pod nohy): To si vyřídí naše národy!

ALTER EGO: My vás vypráskáme!

ADAM: My vás rozsekáme!

ALTER EGO: My vám opovídáme válku!

ADAM: A tak my také! Hrom do vás!

(Udeří hrom, liják.)

ALTER EGO: Adame, tím okamžikem s tebou přerušuji styky!

ADAM: Já také. A kvůli tobě tu moknout nebudu. (Běží do díry, která zůstala v zemi na místě Hlíny stvoření.) ALTER EGO (za ním): To není tvá díra! Já mám na ni stejné právo jako ty! Ven z ní!

ADAM (v díře): Až naprší!

ALTER EGO: Ven! Já se chci schovat!

ADAM: Co mně je po tom? Schovej se!

ALTER EGO: Když je tu jen jedna díra, musí jeden z nás ven!

ADAM: Když je tu jen jedna díra, můžeme v ní být oba.

ALTER EGO: Oba dva? Jak to?

ADAM: Tady je místa dost.

ALTER EGO (leze do díry): Abys tedy nemyslel, že se tě bojím.

(Blesky, burácení a liják.)

ADAM: To je ale bouřka!

ALTER EGO: Je.

(Hromový rachot.)

ADAM: Taková ještě nebyla.