10

– eh, to jsou hlouposti!

(Mlčky pracuje.)

Jaksi mi vyvstává

olympsky nahá, mladá, antická postava

s vavřínem ve hřívě a svaly zápasníků...

Vždycky je dobře si vzpomenout na antiku.

Sochaři, tvoř!

(Mlčky pracuje.)

Špatný by nebyl taky

mladistvý Viking s mořsky jasnými zraky,

jenž krůpěje severních moří z vlající kštice střásá...

Sic nemá to kulturu, ale zas je to rasa.

(Mlčky pracuje,)

To na něj padne hlíny! Ale nač, dobré nebe,

šetřit, když člověk tvoří ideál sama sebe?

– Hotovo! Je to junák! Jen do ruky ještě zbraň –

(Dechne na něho.)

Efeta! Už se pohnul. – Budoucí muži, vstaň!

STVOŘENÝ ČLOVĚK (vyskočí s oštěpem v ruce): Kdo je tu?

ADAM: Hrome, to se mi povedlo; ukaž se, chlapíku! Vypadáš jako antický bojovník. Budeš se jmenovat Miles.

MILES (napřahuje kopí): Kdo jsi?

ADAM: Neboj se mne, hochu; já jsem tě stvořil.

MILES: Chceš se se mnou bít?

ADAM: Já? Proč bych to dělal?

MILES: Aby se ukázalo, kdo z nás je silnější. Tak pojď, budeme běžet o závod.

ADAM: Co tě napadá!

MILES: Ty jsi sketa.

ADAM (rozhořčené): Co jsi to řekl?

MILES: Jsi starý a ježatý barbar.

ADAM: Pomalu, chlapče! Já jsem otec tvého života. Já jsem stvořitel.

MILES: Ano, jsi ubohý zbabělec. Neboj se, já ti nic neudělám. Budeš mi sloužit.

ADAM: Já tobě? Proč?

MILES: Protože chci! – Když stojím se vztyčenou hlavou, cítím, že vládnu.

ADAM: Čemupak?

MILES: Všemu. Zde stojím, a vítr se opírá o mou hruď.

ADAM: A to je všecko, co umíš?

MILES: To je mé poslání. Jsem silný a mladý.

ADAM: A ty si myslíš, že to stačí?

MILES: Já nemohu myslet, barbare.