každý kus lepit tak jako vánočku.
(Usedne.)
Nemám ho nerad; nebýval zlý ten děda.
Přeji mu pokoj a tisíc zlatých let.
Dělal, co uměl; ale stokrát běda,
proč si jen umanul mít svůj vlastní svět?
Adame, pověz, jak se spolu snáší
tvůj svět a můj? Co na to řekneš mi?
Příteli, to už není v moci naší:
co tvoříme, je silnější než my.
Hm, mohl by vidět, kdyby tu zůstal déle,
jak mnoho, jak všecko v širších masách platím.
Chtějí tu slavně uctít svého Stvořitele...
Už nesou desku. Lépe, když se teď ztratím.
(Odejde. Scéna je chvilku prázdná.)
HLASY ZA SCÉNOU (vlevo): Pozor: Hej -rup! Hej – rup! Hej – rup! Pohov!
HLASY ZA SCÉNOU (vpravo): Člověče, pusť to! – Ne, zdvihni to! – Tramtarára ratata! – To je špatně! – Z cesty! – A dzum a dzum a tydlitadli! – Ať to nerozbijete!
HLASY ZA SCÉNOU (vlevo): Pozor: Hej- rup, hej- rup! Hej – rup! Pohov!
HLASY ZA SCÉNOU (vpravo): Jak to strkáš? – Měli jste vzít sochory! – Vozíček! – Popruhy! – Hevery! – Pozor, padá to! – Pozor!! – Pozor!!! – Tak honem! Pomalu! – Dopředu! – Dozadu! –
HLASY ZA SCÉNOU (vlevo): Pozor: Hej – rup! Hej – rup! Hej- rup! (Vejdou Alter Egovi lidé, krátce se nazývající AE, a nesou na popruhách velikou desku, na níž je vyryt nápis ZDE BYLO VYKONÁNO DÍLO STVOŘENÍ. Všichni jsou oděni stejně, všichni v khaki overalech, všichni s toutéž tváří, jež následkem jisté standardní idealizace je poněkud bezvýrazná.)
HLASY ZA SCÉNOU (vpravo): Ještě kousek! – Nechme to tady! – Víc napravo! – Víc nalevo! To je špatně! – Tahej!
Strkej! – Pusť! – Já to udělám sám! (Na scénu se vyvalí chumel Adamových lidí, kteří nesou, tahají, strkají a pošupují velikou desku, na níž je vyryt nápis ZDE BYLO VYKONÁNO DÍLO STVOŘENÍ. Jsou ověnčeni, některý má v ruce thyrsus, jiný loutnu, jiný učený foliant, jiný mává svazkem básní; každý je jinak oděn, ten v antickém chitónu, onen v kroji minstrela, jiný jako Oněgin, jiný v moderních šatech; ten je holý, onen vlasatý, třetí s vlajícím vousem, ten plavý, onen ryšavý, jiný opět černý; zkrátka velmi pestrá a živá společnost,) Tak šup! – Tam ne! –
Přerazíte to!
PRVNÍ AE: Hej vy, co to sem nesete?
PRVNÍ MUŽ ADAMŮV, podle všech známek Rétor: Cože? – Koukejte, tady jsou AE! (Křik a smích u lidí Adamových.)
DRUHÝ AE: Co tu chcete?
DRUHÝ MUŽ ADAMŮV, patrně Poeta: A co je vám po tom?
TŘETÍ MUŽ ADAMŮV, asi Vědátor: Co vy tu chcete?
ČTVRTÝ MUŽ ADAMŮV vypadající jako Romantik: Jděte odtud!
VŠICHNI AE: Jděte odtud!
PÁTÝ MUŽ ADAMŮV, nejspíše Hédonik: Až naprší!
ŠESTÝ MUŽ ADAMŮV, asi Filozof: Dovolte, já jim to vysvětlím! Pánové –
RÉTOR: Jménem národa Adamova –