25

ALTER EGO: Tak dobrá. (Klekne k hromadě hlíny.) A jak se to dělá?

ADAM: Uděláš prostě z hlíny figuru, a pak do toho dechneš dech života.

ALTER EGO: Aha. To vím dávno. Má se začít hlavou nebo nohama?

ADAM: Začni, kde chceš, ale –

ALTER EGO: Děkuju, není třeba, aby mne někdo poučoval. Jdi dál, stvořiteli! Nepleť se mi tu! (Hněte v hlíně.) ADAM: Alter Ego, co to bude?

ALTER EGO: Budeš koukat. (Mlčky pracuje.)

ADAM: Bude to mít dvě nohy?

ALTER EGO: Co je ti po tom?

ADAM: Poslechni, nebude to zase ženská?

ALTER EGO: Prosil bych, abys mně do toho nebrejlil.

ADAM: Dobrá, nebudu rušit. (Vrtí hlavou.) Ale vypadá to zas jen jako člověk. (Odejde.) ALTER EGO: Tak, pryč je. A teď do práce!

Má velká myšlenko, nyní tě hnětu,

ať znavím se prací, ať zapomenu!

Úsilí muže náleží světu –...

(Zarazí se.)

Či měl bych si raději udělat ženu?

(Znovu se vrhá do práce.)

Nesmysl! Hlíno, teď tě mám

a tisknu tě dlaní i koleny!

Buď mužem a tvoř! Buď silen a sám!

(Ruce mu klesnou.)

Ach, blbě je člověku bez ženy!

ALTER EGOVA ŽENA (vyšla zpozadí a váhá): Alter Ego!

ALTER EGO (znovu se dává do práce): Nemám kdy.

ŽENA: To jsem já, Marie z Magdaly.

ALTER EGO: Cože? (Vstane.) To jsi ty? Kde se tu bereš?

ŽENA: Já se vracím.

ALTER EGO: Táhni! Tady nemáš co hledat!

ŽENA: Alter Ego, ale co ze mne bude?

ALTER EGO: Zůstaň si s ním, s Nadčlověkem!

ŽENA: Já ho už nechci ani vidět!... On mne nepochopil!

ALTER EGO: Aha. Tak proč jsi za ním šla?

ŽENA: Když se na mne tak božsky podíval! Kdybys věděl, jaké má ocelové oči! A ty jeho hrdinské ruce! Alter Ego, já jsem tak nešťastná!

ALTER EGO: Já ti nemohu pomoci. Proč se sem vlastně vracíš?

ŽENA (vrhá se na kolena): Abys mne zabil!

ALTER EGO: Já? Co tě to napadá!

ŽENA: Já věděla, že mne zabiješ! A proto, víš, jen proto jsem to udělala, abych poznala, jak mne miluješ! Zab