13

LILITH: Tak vidíš, že křičíš!

ADAM: Odpusť, miláčku; já jsem snad trochu přepracován, víš?

LILITH: A cos měl co dělat, že jsi přepracován?

ADAM: Stvořil jsem něco krásného, dokonalého, skvostného!

LILITH: A co?

ADAM: Lilitku.

LILITH: Pusť, mně se nelíbí ty šaty, co mám na sobě. A cos ještě stvořil?

ADAM: Nic. Nějakou Evu.

LILITH: Jaká je? Je hezčí než já? Jaké má šaty? Já vím, to je ta, co má ty odbarvené vlasy; hu, jsou jako sláma!

ADAM: To není pravda, Lilitko. Vždyťs jí ani neviděla!

LILITH: To je jedno. Abys ty jí nehájil! A hubená je jako tyč.

ADAM: Ne, miláčku, není hubená.

LILITH: Je! Všecko je na ní falešné! A pak řekneš, že je hezčí nežli já! Jdi si tedy za ní!

ADAM: Ale já jsem přece neříkal, že je hezčí!

LILITH: Říkal! Říkal jsi, že není hubená!

ADAM: Ale ano, tedy je hubená, miláčku; je hubená jako mrtvá kočka.

LILITH: A má odbarvené vlasy.

ADAM: Ano, a umělé zuby; všecko, co chceš.

LILITH: Máš rád Lilitku? Ukaž, jak mne máš rád!

ADAM: Ukážu, ukážu. Stvořím ti něco hezkého, ano?

LILITH: Třebas. A já se budu dívat, smím?

ADAM: Ale ovšem, ty milá! Tvořit je ohromně zajímavé, Lilitko. To neumí nikdo nežli já, víš? Kdepak by to dovedl takový Miles!

LILITKA: Miles? Kdo je to?

ADAM: Ale nikdo. Teď, drahoušku, musíš být tichá jako pěna. Při tvoření se nesmí mluvit. Tak začínám, pozor!

(Modeluje ve hlíně. Pauza.)

LILITH: Ty, miláčku!

ADAM: Co?

LILITH: Nic. Jenom jsem ti chtěla říci, že mlčím.

ADAM: Ano, jsi hodná holčička.

(Pauza.)

LILITH: A co to bude?

ADAM: Překvapení.

LILITH: Aha. (Pauza.) Ale ne! Ty už máš tadyhle šedivé vlasy!

ADAM: Lilitko, mám-li něco udělat, musíš být aspoň chvilinku tiše.

LILITH: Vždyť já mlčím.

(Pauza.)

LILITH: Adame! Ty se na mne ani nepodíváš?

ADAM: Ale vždyť vidíš, že pro tebe něco tvořím!