26

mne!

ALTER EGO: Ale ne, dej pokoj! Nemám kdy. Nu vstaň, co klečíš?

ŽENA: Klečím před tebou! Ty jsi tak dobrý a veliký! Já věděla, že mně odpustíš; já ti přísahám, že jsem to udělala jen proto, abys mohl ukázat svou dobrotu!

ALTER EGO: Dobrotu? Nařezal bych ti!

ŽENA: Ty jsi tak krásný, když se zlobíš! Bij mne!

ALTER EGO: Prosím tě, nehraj komedii!

ŽENA: Vidíš, ty jsi jediný člověk, který mne dovedl pochopit. Podej ruku své hříšné Anně; chce se s tebou rozloučit.

ALTER EGO: Kam chceš jít?

ŽENA: Neptej se. Já vím, kde teče hluboká voda. Tam za horami v černé rokli –

ALTER EGO: Hm, jdi raději domů.

ŽENA: Já jsem tak unavena! A víš, že Eva byla Adamova žena? Považ, utekla mu s tím Nadčlověkem.

ALTER EGO: Ale jdi!

ŽENA: Utekla; a vidíš, nevrátila se. Vsaď se, že o tom Lilith neví; ale já jí to povím. Řekni, nestýskalo se ti po tvé zbloudilé Luize?

ALTER EGO: Ale ne. Ale ano. Já jsem neměl kdy.

ŽENA: Já jsem tak ráda, že jsem zase doma! To ti je tak krásné, vracet se domů. Nevypadám staře?

ALTER EGO: Ale ne. Tak vstaň už! (Pomáhá jí.)

ŽENA: Mne ti tak bolí nohy! Vidíš, to je z lásky k tobě.

ALTER EGO: Ke mně?

ŽENA: K tobě. Mne rozbolely až cestou zpátky.

ALTER EGO: Tak pojď honem; já tu mám rozdělanou práci.

(Odvádí ji.)

ŽENA (opírá se o něho): Škoda že se na nás nedívá Lilith, viď? Ta by koukala!

ALTER EGO: Pojď!

(Zajdou. Z druhé strany přichází Adam.)

ADAM: Tak co, jsi hotov? – Aha, nechal toho! Vida, kamaráde, tvořit není jen tak snadné. To se lehko řekne, stvořit něco nového – (Nad začatým dílem.) Vždyť jsem si to myslel: začal si dělat ženskou! Ti mladí vždycky chtějí rozházet svět, a zatím jde jenom o ženskou. Ale což, jen když nevyhrabal Kanón negace; už jsem měl strach... Cože, já že nevím kudy kam? Budeš koukat! (Klekne k Hlíně stvoření a vyhrne si rukávy.) Já ti ukážu, jak se to dělá! Ale proč říkal, že už nestvořím nic nového? Jen počkej!

Nového něco, honem! Ale kde to vzíti?

Což hlína může v sobě nového co chovat?...

To je to nejhorší, když tvůrce náhle cítí,

sám o sobě že začal trochu pochybovat.

(Vrhá se do práce.)

Že bych to nedovedl? To se uvidí!

Nemysli na sebe a dej se do tvoření!

(Zarazí se.)

Ale což i sám tvůrce něco pořídí,