ten Alter Ego hlínou příliš plýtval.
Jen já jsem tvořil; jeho fabrikace –
nu – nechci říci, že je pro kočky;
ale to není žádná tvůrčí práce,
chrlit to jako stroje na cvočky.
Bůh s ním! Jsem rád, že budu zase sám.
Bývala to s ním někdy otrava.
Rozejdem se jak Lot a Abrahám:
chce-li on vlevo, jdu já doprava.
Jsem jenom zvědav, zda sem dneska přijde;
měl by tu, chudák, na co dívat se:
zdá se, že moji dobří, drazí lidé
mně chystají dnes zvláštní ovace.
Má to být jaksi projev Stvořiteli,
adresa díků v tento velký den;
ti lidé jsou tak oddaní a vřelí...
Musím se ukrýt: mám být překvapen.
Bojím se skoro, že mne síla zradí;
v takové chvíli člověk bývá měkký.
Což mohu za to, že mne mají rádi?
Ať Alter Ego třeba pukne vzteky!
(Vstane a mne si ruce.)
Jaký to den je, v plném žhavém lesku!
Něco se chystá: Snad sem dají desku.
(Vstoupí Alter Ego.)
ALTER EGO: Hola starý, co tu hledáš? Včerejší den? Nebo nějakou práci? Nebo jetelový čtyřlístek? Nemáš co dělat, viď? Jsi hotov, aha!
ADAM: Jako ty, příteli, jako ty. Naše dílo je skončeno.
ALTER EGO: Co tě nemá! Já teprve začínám.
ADAM: Tvořit?
ALTER EGO: Organizovat. Tvořit, to je organizovat. Tvořit vyšší celky. To se ví, ty jsi hotov; nadělal sis lidí, a s lidmi se nedá už nic dělat, absolutně nic. Inu máš to jako zoologickou zahradu; jen když tě to baví! Ale odpusť, mám co dělat.
ADAM: Promiň, nemám pokdy tě poslouchat.
ALTER EGO: Pardon, nerad bych tě zdržoval.
ADAM: Bylo by to také zbytečné. (Odchází co nejdůstojněji.) ALTER EGO (dívá se za ním):
Je mi líto; ale povím to krátce:
piplal se s tím a je to jen pro kočku.
To přece není žádná čistá práce