LILITH: Tak vidíš, že křičíš!
ADAM: Odpusť, miláčku; já jsem snad trochu přepracován, víš?
LILITH: A cos měl co dělat, že jsi přepracován?
ADAM: Stvořil jsem něco krásného, dokonalého, skvostného!
LILITH: A co?
ADAM: Lilitku.
LILITH: Pusť, mně se nelíbí ty šaty, co mám na sobě. A cos ještě stvořil?
ADAM: Nic. Nějakou Evu.
LILITH: Jaká je? Je hezčí než já? Jaké má šaty? Já vím, to je ta, co má ty odbarvené vlasy; hu, jsou jako sláma!
ADAM: To není pravda, Lilitko. Vždyťs jí ani neviděla!
LILITH: To je jedno. Abys ty jí nehájil! A hubená je jako tyč.
ADAM: Ne, miláčku, není hubená.
LILITH: Je! Všecko je na ní falešné! A pak řekneš, že je hezčí nežli já! Jdi si tedy za ní!
ADAM: Ale já jsem přece neříkal, že je hezčí!
LILITH: Říkal! Říkal jsi, že není hubená!
ADAM: Ale ano, tedy je hubená, miláčku; je hubená jako mrtvá kočka.
LILITH: A má odbarvené vlasy.
ADAM: Ano, a umělé zuby; všecko, co chceš.
LILITH: Máš rád Lilitku? Ukaž, jak mne máš rád!
ADAM: Ukážu, ukážu. Stvořím ti něco hezkého, ano?
LILITH: Třebas. A já se budu dívat, smím?
ADAM: Ale ovšem, ty milá! Tvořit je ohromně zajímavé, Lilitko. To neumí nikdo nežli já, víš? Kdepak by to dovedl takový Miles!
LILITKA: Miles? Kdo je to?
ADAM: Ale nikdo. Teď, drahoušku, musíš být tichá jako pěna. Při tvoření se nesmí mluvit. Tak začínám, pozor!
(Modeluje ve hlíně. Pauza.)
LILITH: Ty, miláčku!
ADAM: Co?
LILITH: Nic. Jenom jsem ti chtěla říci, že mlčím.
ADAM: Ano, jsi hodná holčička.
(Pauza.)
LILITH: A co to bude?
ADAM: Překvapení.
LILITH: Aha. (Pauza.) Ale ne! Ty už máš tadyhle šedivé vlasy!
ADAM: Lilitko, mám-li něco udělat, musíš být aspoň chvilinku tiše.
LILITH: Vždyť já mlčím.
(Pauza.)
LILITH: Adame! Ty se na mne ani nepodíváš?
ADAM: Ale vždyť vidíš, že pro tebe něco tvořím!