– eh, to jsou hlouposti!
(Mlčky pracuje.)
Jaksi mi vyvstává
olympsky nahá, mladá, antická postava
s vavřínem ve hřívě a svaly zápasníků...
Vždycky je dobře si vzpomenout na antiku.
Sochaři, tvoř!
(Mlčky pracuje.)
Špatný by nebyl taky
mladistvý Viking s mořsky jasnými zraky,
jenž krůpěje severních moří z vlající kštice střásá...
Sic nemá to kulturu, ale zas je to rasa.
(Mlčky pracuje,)
To na něj padne hlíny! Ale nač, dobré nebe,
šetřit, když člověk tvoří ideál sama sebe?
– Hotovo! Je to junák! Jen do ruky ještě zbraň –
(Dechne na něho.)
Efeta! Už se pohnul. – Budoucí muži, vstaň!
STVOŘENÝ ČLOVĚK (vyskočí s oštěpem v ruce): Kdo je tu?
ADAM: Hrome, to se mi povedlo; ukaž se, chlapíku! Vypadáš jako antický bojovník. Budeš se jmenovat Miles.
MILES (napřahuje kopí): Kdo jsi?
ADAM: Neboj se mne, hochu; já jsem tě stvořil.
MILES: Chceš se se mnou bít?
ADAM: Já? Proč bych to dělal?
MILES: Aby se ukázalo, kdo z nás je silnější. Tak pojď, budeme běžet o závod.
ADAM: Co tě napadá!
MILES: Ty jsi sketa.
ADAM (rozhořčené): Co jsi to řekl?
MILES: Jsi starý a ježatý barbar.
ADAM: Pomalu, chlapče! Já jsem otec tvého života. Já jsem stvořitel.
MILES: Ano, jsi ubohý zbabělec. Neboj se, já ti nic neudělám. Budeš mi sloužit.
ADAM: Já tobě? Proč?
MILES: Protože chci! – Když stojím se vztyčenou hlavou, cítím, že vládnu.
ADAM: Čemupak?
MILES: Všemu. Zde stojím, a vítr se opírá o mou hruď.
ADAM: A to je všecko, co umíš?
MILES: To je mé poslání. Jsem silný a mladý.
ADAM: A ty si myslíš, že to stačí?
MILES: Já nemohu myslet, barbare.