hlas bude jistě nadzemský. Hej hlídači stavby!
HLÍDAČ (vyjde z lešení a bednění stavby): Brejvečer, vaše velebnosti.
VELEKNĚZ: Hlídači, jsou už chladné noci. Dbejte, ať do svaté jeskyně nikdo nevkročí.
HLÍDAČ: Bez starosti.
VELEKNĚZ: Vím, že sem na zimu chodívali přespávat všelijací starci nebo tuláci. Je mi jich líto, ale nesmí to být.
Přičítám jenom jim, že se na místě tak posvátném... Stydím se to říci:... že se na místě tak posvátném drží blechy.
NOVIC: Otče, jsou i blechy dílo Stvořitelů?
VELEKNĚZ: Zajisté že jsou dílem jejich nevyzpytatelné moudrosti; ale nesluší se, aby je ti žebráci zavlékali sem.
Dbejte toho, hlídači chrámu.
HLÍDAČ: Já je poženu, vaše velebnosti.
VELEKNĚZ: Tak je dobře. Chrám Stvořitelů není peleší tuláků. Pojďme se modlit, milý synu. (Zajdou.) HLÍDAČ: (dívá se za nimi): Jo, chrám. (Odplivne si.) Povídali! Žádný stvořitele jakživ nebyli a basta! (Drbe se.) Zatracený blechy!
(Přichází Zmetek a s ním Adam i Alter Ego, oba v žalostných cárech svých božských rouch; žebrácké hole a brašny.)
ZMETEK: Tak zas bysme byli na zimu doma. – Jejej, co to tady stavěj?
HLÍDAČ: To seš ty, Zmetku? I s těma tvejma dědkama? A kdes nechal svý fakany?
ZMETEK: Všude na světě, aby se živili. Pane hlídač, co to tady stavěj?
HLÍDAČ: Chrám.
ADAM: Jaký chrám?
HLÍDAČ: Prej chrám stvořitelům.
ADAM: Chrám Stvořitelům?
HLÍDAČ: Jo. Ale to bych rád věděl, nač potřebujou stvořitele nějakej chrám. (Odplivne si.) Dyť je to podfuk. A toho zlata a mramoru co na to padne!
ADAM: Chrám Stvořitelům! Slyšíš, Alter Ego? Vzpomněli si na nás!
ALTER EGO: Adame, já ani nemohu věřit... Hleď, jaká obrovská budova!
ADAM: Já jsem to čekal! Já věděl, že se nám lidé odvděčí! Tak vidíš, drahý Alter Ego!
ALTER EGO: Můj dobrý Adame! (Obejmou se.)
ZMETEK: A co bude s náma, pane hlídač?
HLÍDAČ: Jo, vy už sem nesmíte ani páchnout. Kdepak, taková sebranka!
ZMETEK: Já sem si to hned myslel. Škoda tej díry!
HLÍDAČ: Tak se vocaď pakujte! Hybaj!
ADAM: My? Hlídači, to je omyl! Copak to není chrám Stvořitelů?
HLÍDAČ: To je chrám pro jejich sochy a pro jejich pátery. A vy táhněte po svým!
ADAM: Hlídači chrámu, věz tedy: My jsme Adam a Alter Ego!
ALTER EGO: My jsme Stvořitelé!
ADAM: Ustup z cesty! Pojď s námi, Zmetku!
HLÍDAČ: Kampak?
ADAM: Do chrámu, který nám patří!
HLÍDAČ: Poslouchej, dědku, mně je vás líto, ale já na vás vemu hůl. Děte se vyspat někam do chlíva. (Zajde do lešení.).