39

ADAM: Což o to; ale ta tvá standardizace má také svou krásu. Je v tom řád, je to praktické a je to moderní. Tys na to šel zkrátka vědeckou metodou. Inu je to pokrok.

ALTER EGO: Ale tvůj ideál byl zase takový kulturní, víš? Řekl bych antický. Ty jsi vlastně splnil věčný sen lidstva.

Já jsem rád, že se ti to tak povedlo.

ADAM: Můj drahý Alter Ego!

ALTER EGO: Můj drahý Adame! (Obejmou se.)

ADAM: Počkej, já ti něco řeknu.

ALTER EGO: Ne, já ti to řeknu. My jsme se vlastně měli spojit.

ADAM: Právě; my jsme měli tvořit společně.

ALTER EGO: Ty, takový umělec, básník a sochař, pravý tvůrce –

ADAM: A ty, takový vědecky mozek a organizátor! Představ si, co jsme mohli stvořit –

ALTER EGO: – kdybychom si do toho navzájem mluvili!

ADAM: To se rozumí. Diskuse, to je základ všeho.

ALTER EGO: Ale ne; hlavní je vzájemná kontrola.

ADAM: Ale nejdřív by musel být společný program.

ALTER EGO: Nesmysl. Nejdřív by musel být kontrakt, a dost.

ADAM: Prosím tě, hádáme se vlastně, nebo jsme zajedno? Já říkám, že jsme měli tvořit spolu, svorně a v souladu.

ALTER EGO: To je právě to, co říkám já. Ty bys tvořil –

ADAM: – a ty organizoval –

ALTER EGO: – náš společný svět.

ADAM: Můj dobrý Alter Ego!

ALTER EGO: Můj drahý Adame! (Obejmou se.) Poslyš, nemohli bychom to ještě jednou zkusit?

ADAM: Tvořit společně? Mohli. Jenže já už nemám hlínu.

ALTER EGO: Já také ne. Ani špetku.

ADAM: To je škoda.

ALTER EGO: Je. Víš, kdybychom tak aspoň jednoho člověka mohli stvořit společně.

ADAM: Oba stejným dílem.

ALTER EGO: Právě. Aby měl něco od tebe a něco ode mne.

ADAM: Aby to byl takový prostředník mezi tvým a mým světem.

ALTER EGO: Aby byl doma u nás obou. Já bych chtěl, aby měl tvé oči.

ADAM: A já zase, aby uměl tvou písničku.

ALTER EGO: Předobrý Adame! (Obejmou se.) Byl by to takový anděl lásky, viď?

ADAM: A posel míru, krásný jako Ariel –

ALTER EGO: Když na něj nemáme hlínu! Opravdu už nemáš ani krtinu?

ADAM: Nemám. Jen takový zbyteček v jeskyni. Víš, tu hromádku, cos na ní seděl.

ALTER EGO: Ty, snad to stačí na drobet menšího člověka?

ADAM: Co tě nemá! Stěží na slabou třetinu. Pojď se podívat.

(Oba vstoupí na kraj jeskyně.)

ALTER EGO: Máš pravdu; z téhle hromádky bys ani psa nestvořil. (Kopne do hromádky.) HROMÁDKA (zařve): Au!