ZMETEK: Jo, to je konec. Tak dobře nám bejvalo v tej jeskyni...
ALTER EGO: To je konec... Adame, co tomu říkáš?
ADAM: Já jsem to čekal! Já přece věděl, že... že... (Zhroutí se na zem, vzlykaje.) Bože, jak je hrozné být stvořitelem!
(Stmívá se.)
ALTER EGO: Adame, ještě máš Kanón negace. Je tady, kde klečíš, je na dosah ruky. Na dosah ruky trest, na dosah ruky vykoupení. Adame, co uděláš?
ADAM: Nech mne! Proboha nech mne!
ALTER EGO: Což nejsi ještě na konci utrpení, ještě nejsi na konci bolesti? ADAME, TY TO TAK NECHÁŠ?
(Hlídač vyjde s kladivem a červenou lucerničkou.)
HLÍDAČ: Abych eště spravoval kramle! Sakramentskej život!
ZMETEK: Potvorná zima!
HLÍDAČ: Zatracená práce!
ALTER EGO: Adame, pusť! (Vrhne se na zem a hledá.)
HLÍDAČ: Prokletej svět!
ZMETEK: Zatrápeny všecko!
HLÍDAČ: Hrom aby už do toho!
ALTER EGO (odvalí kámen): Adame, Adame, Kanón negace je pryč!
(Zazní velký zvon.)
HLÍDAČ: Aha, novej zvon.
ADAM (vztyčí se): To je on! To je on! Slyšíš jej?
ALTER EGO: Kanón negace!
ADAM: Poznávám jej po hlase! Můj Kanón! Můj Kanón! Slyšíš, jak bije?
ZMETEK: Bije bim! bam!
ALTER EGO: Bije ne! ne!
ADAM: Bije ano! ano! Bije ano! ano!
ALTER EGO: Ne! ne! ne! ne!
ADAM: Ano! ano! ano! ano!
ZMETEK: (tluče lžicí do svého hrnce): Bim! bam! bim! bam!
HLÍDAČ (buší kladivem do svor na kovadlině): Ráz! dva! ráz! dva!
(Rozhlaholí se bezpočet zvonů.)
ZMETEK: To zvoní můj hrnec!
HLÍDAČ: To zvoní mý kladivo!
ALTER EGO: To zvoní můj zápor!
(Rozsvítí se Boží oko.)
HLAS BOŽÍ: To zvoním já všemi zvony světa.
ZMETEK: Bim! bam!
ADAM: Ano! ano!
ALTER EGO: Ne! ne!
ADAM: Bože, je to ano, nebo ne?