21

ADAM: Pusť! Já říkám, že ji neovládne!

ALTER EGO: A ty ano? Myslíš, že ty ji pochopíš?

ADAM: Stvořil jsem ji já, nebo ty?

ALTER EGO: Já! Já jsem řekl, ať je, jaká sama chce!

ADAM: To není žádné tvoření!

ALTER EGO: A zrovna je! To je stvoření nové ženy!

LILITH: Adame, pojď! (Rozpláče se.)

ADAM: Ale u všech – No tak neplač, Lilitko! To už je nesnesitelné!

LILITH: Doveď mne domů-ů-ů!

ADAM: Už jdu, u čerta! – Ještě si to vyřídíme, pane! (Odvádí Lilitku.) ŽENA: To je jeho žena? Proč si ji vzal?

ALTER EGO: Nevím. Já –

ŽENA: Ale on je strašně zajímavý člověk, že? Má něco v očích takového zvláštního, zeleného, neodolatelného...

ALTER EGO: Nevšiml jsem si; ale já –

ŽENA: Viděls to? Je do mne šíleně zamilován. Všiml sis, jak Lilith žárlí?

ALTER EGO: Ovšem, ale já –

ŽENA: Já, já! Vy muži byste pořád mluvili jen o sobě.

ALTER EGO: Já tě miluji, Elzo!

ŽENA: Já nejsem Elza, já jsem Laura. Já bych mohla milovat jen básníka. Ale tohle všechno patří jemu, že?

ALTER EGO: Komu?

ŽENA: Adamovi. On je tu pánem, viď? Proto je takový chladný. Mně ohromně imponují chladní muži. A všiml sis jeho rukou? Má takové královské ruce!

ALTER EGO: Lauro, já tě miluju!

ŽENA: Já bych mohla milovat jen silného muže. Muže, který by mně položil k nohoum všechno bohatství světa, víš, a řekl mi: “To je tvé, Marcelo, má paní!”

ALTER EGO: Já tě zbožňuju, Marcelo, má paní!

ŽENA: Nemluv! Kdybys mne miloval, nesnesl bys, aby taková Lilith byla víc než já, Izolda, rozumíš?

ALTER EGO: Ty jsi tisíckráte víc, Izoldo!

ŽENA: Copak jsi neviděl, jak se na mne podívala? Takhle svrchu, jako by říkala: Ty žebračko, tady je všecko mé.

ALTER EGO: Tohle že řekla?

ŽENA: Copak jsi to neslyšel? Řekla to! A ještě povídala: Adam je pánem všeho, a ten tvůj nápadník je nic, nic, nic!

Já ji nenávidím!

ALTER EGO: Jakže? To řekla Lilith?

ŽENA: A on na to: To všecko patří mně. Budu-li chtít, je i Zaira moje. – Zaira, to jsem já. A přitom se na mne podíval tak násilně a rudě – To je vidět rozeného vládce.

ALTER EGO (vybuchne): Já mu dám vládce! Já mu ukážu, jsem-li nic! Adame, vyjdi ven! Hej, zbabělý despoto!

(Adam vyjde zřejmě schlíplý; měl asi domácí scénu.)

ADAM: Co chceš?

ALTER EGO: Pověz, komu patří všechno, co je?

ADAM: Nikomu. Země náleží všem, kdo budou. To je Zlatý věk.