LILITH: Cos mně to chtěl udělat z hlíny?
ADAM: Nic, já už nevím. Někoho, kdo by ti sloužil, černocha či co... Prosím tě, buď minutku tiše. Mně teď napadl takový velkolepý tvůrčí plán... (Píše,) Láska základem života... rodinný krb oltářem... svět jako zahrada blažených... To je skvělé!
(Pauza.)
LILITH: Slyšíš, Adame?
ADAM: Tak u všech čer-... Copak člověk nemůže chvíli dělat na příštím pokolení?
LILITH: Ty si mne nevšímáš!
ADAM: Dej pokoj! Já tvořím příští Zlatý věk!
LILITH: A co mám já dělat?
ADAM: Nevím, dělej, co chceš.
(Pauza, Adam píše, Lilith si váže vlasy v uzel.)
LILITH: Koukni, sluší mně takhle vlasy líp? Podívej se!
ADAM (nedívaje se): Rozhodně.
LILITH (vytrhne mu notes): Já ti to roztrhám! Líbím se ti takhle, nebo ne?
ADAM: Líbíš, Lilitko; tak dej sem ty papíry!
LILITH: A kdy se ti líbím víc: když píšeš, nebo když mně dáváš hubičku?
ADAM: Když... když tě líbám, Lilitko. (Sevře ji v náručí.) Ale když tak pomyslím na příští, nádherný řád světa –
LILITH: Máš rád Lilitku?
ADAM: Cože? Ale ano, nesmírně. A když tak myslím na příští –
LILITH: Jsi šťasten, mužíčku?
ADAM: Ale ano! Ale ovšem, ohromně šťasten! To už je k zbláznění!
Opona