36

Dostanou zbraně a heslo. Hotovo. Tak se to má dělat, Stvořiteli!

ADAM: A tomu ty říkáš tvoření?

NADČLOVĚK: Tomu já říkám abrichtung. Musí se stvořit národ. Musí se stvořit říše. To je smysl této války.

(Hřmí.)

ADAM: Jaké války? Kdo vlastně jsi?

NADČLOVĚK: Já nesu poselství síly.

ADAM: Aha... ty jsi... jakže se jmenuješ? Už to mám, Miles.

NADČLOVĚK: Müller. Nadčlověk Müller mé jméno. Muž činu. Instruktor heroismu.

ADAM: Už vím. A co dělá... Eva?

NADČLOVĚK: Tělesnou kulturu. Rytmickou gymnastiku.

ADAM: A moji lidé že byli napadeni těmi fanatiky? Já vím, to je ten Kain na nás poštval! Ale já si to s nimi vyřídím!

NADČLOVĚK (čistí si kopím nehty): Nedají se.

ADAM: Tak na ně pošlu své lidi!

NADČLOVĚK: Tomu se říká válka!

ADAM: Ne, tomu se říká obrana! Já nechci válku!

NADČLOVĚK: Jest válka. Můžeš jít domů, Stvořiteli!

(Rostoucí hřmění.)

ADAM: A myslíš, že já to dovolím?

NADČLOVĚK: Stvořitel tu nemá co poroučet. Tebe se nikdo neptá.

ADAM: Kdo tu tedy bude poroučet?

NADČLOVĚK: Ten, kdo tu bude vládnout. Ten, kdo vyhraje. Stvořit svět, to nic není. Světa se musí dobýt. Ukaž, kdo s koho! Teď zkus, co dovedeš!

ADAM: Co dovedu?

NADČLOVĚK: Nic. Být Stvořitelem, to je pasívní a odbytá role. Jsi vyřízen, starý fosile! Zalez do pravěku, Stvořiteli: právě vypukly dějiny.

ADAM (rozzuřen): Cože? Já ti ukážu dějiny! (Vyskočí nahoru, vyrve mu z ruky kopí a mlátí jím do něho.) Já že jsem vyřízen? Chceš vidět, co dovedu? Tumáš! Na! (Žene ho před sebou.) Že tu nemám co poroučet? Ty lenochu!

(Žene ho za scénu.) Já ti vyženu válku! Na! Na! Tumáš! (Křik se vzdaluje.) (Bouře se rozpoutá. Počíná pršet.)

HLAS ADAMŮV (opět blíže): A pozdravuj Evu, ty tatrmane!

(Hřmí.)

ADAM (vrací se, opíraje se o kopí): Uf, dostal! Jak je to krásné, někoho zmlátit! To je zvláštní: nikdy při tvoření jsem se necítil tak silný. (Usedne v dešti a oddychuje.) Deska Alter Egovi! Moji lidé napadeni! A to si mám nechat líbit?

(Blesk a zaburácení hromu.)

ADAM:

– Jakže! Tož vojna? Mně z toho hlava puká.

Osvěž mi čelo, dešti přesladký!

Pro stvořitele jsou to přece jen jistá muka,

své vlastní dílo posílat na jatky.

(Hřmí.)