Stvořil jsem, ano; ale těžší by bylo
koukat, aby se všechno zas nerozbilo,
chránit své dílo... Ale copak mohu?
Vždyť to se nepovedlo ani žádnému bohu!
(Blesk a hrom.)
O slávu kdybych stál, mohl bych válčit směle,
dobývat říší a tvořit dějiny.
Ale mně stačil prostý úděl stvořitele,
schýlen a tiše tvořit ze hlíny...
Ulev mi, bouře!
(Hrom burácí.)
ALTER EGO (vřítí se na scénu): Kde je? Kde jsou? – Aha, tady je! A ozbrojen! Teď je vidět, kdo se chystal k válce!
Tady je důkaz, kdo začal!
ADAM (vstane): Alter Ego, žaluji tě, že jsi napadl mé nevinné lidi. Moji lidé sem přišli s pamětní deskou –
ALTER EGO: To je lež! Moji lidé sem přišli s pamětní deskou, a ta tvá horda se na ně vrhla –
ADAM: To je lež! Ty jsi na nás poštval ty své mameluky –
ALTER EGO: Adame, ty jsi starý padouch!
ADAM (hodí mu kopí pod nohy): To si vyřídí naše národy!
ALTER EGO: My vás vypráskáme!
ADAM: My vás rozsekáme!
ALTER EGO: My vám opovídáme válku!
ADAM: A tak my také! Hrom do vás!
(Udeří hrom, liják.)
ALTER EGO: Adame, tím okamžikem s tebou přerušuji styky!
ADAM: Já také. A kvůli tobě tu moknout nebudu. (Běží do díry, která zůstala v zemi na místě Hlíny stvoření.) ALTER EGO (za ním): To není tvá díra! Já mám na ni stejné právo jako ty! Ven z ní!
ADAM (v díře): Až naprší!
ALTER EGO: Ven! Já se chci schovat!
ADAM: Co mně je po tom? Schovej se!
ALTER EGO: Když je tu jen jedna díra, musí jeden z nás ven!
ADAM: Když je tu jen jedna díra, můžeme v ní být oba.
ALTER EGO: Oba dva? Jak to?
ADAM: Tady je místa dost.
ALTER EGO (leze do díry): Abys tedy nemyslel, že se tě bojím.
(Blesky, burácení a liják.)
ADAM: To je ale bouřka!
ALTER EGO: Je.
(Hromový rachot.)
ADAM: Taková ještě nebyla.