51

ADAM:

Nech mne!

(Sklesle.)

Stojíš nad ním.

ALTER EGO (vítězně vzkřikne, padaje na kolena):

TADY?

ADAM: Běda! Nešťastní lidé, jak jsem vás měl rád! Teď tedy udělám pro vás to poslední: Zasadím vám ránu z milosti!

ZMETEK (vyjde z jeskyně, vyjídaje lžicí železný hrnec.)

ALTER EGO (hrabaje v zemi): Ne, to udělám já.

ADAM: Pusť, já to udělám se srdcem víc krvácejícím! (Klekne na zem a hrabe.) ZMETEK: Vašnosti, mám pomoct? Hned to bude.

ALTER EGO: Kliď se, Zmetku! (Narazí na kámen.) Aha, tady je to! (Odvalí kámen.) ADAM: Pusť mne k tomu!

ALTER EGO: Ne, já! Já!

ZMETEK: A já pomůžu.

ADAM: Po tom ti nic není. (Vstane.) Alter Ego! Je rozhodnuto?

ALTER EGO (rovněž vstane): Je rozhodnuto.

ADAM: Tedy svět bude zničen.

ALTER EGO: Svět musí býti zničen.

ADAM: Tím bude dokonáno dílo stvoření.

ALTER EGO: Staniž se.

ADAM: Počkej ještě. Alter Ego, je to strašlivá věc, rozbít svět! Jakmile zahřmí Kanón negace, zhasne slunce a nebesa zčernají; vše živé se rozpadne v popel, zajde i tráva a spálí se veškerý list.

ALTER EGO: To je dobře; tak nech kázání a dělej.

ADAM: Počkej, chci tě jen upozornit na všechny důsledky. Nastane tma, a vše, co rostlo a dýchalo, se obrátí v nic.

ZMETEK: Má koza taky?

ADAM: Ano, Zmetku, i tvá koza. Nezůstane nic.

ZMETEK: Ani brambory?

ADAM: Ani bramborv.

ZMETEK: A co mý haranti?

ALTER EGO: Nebudou.

ZMETEK: A co já?

ADAM: Neboj se, zajdeš bez bolesti a nebudeš už trpět hladem a opovržením.

ZMETEK: Ale já nechci.

ALTER EGO: Co nechceš?

ZMETEK: Já nechci zajít. Já chci bejt živ.

ADAM: Chudáku, proč ty bys chtěl být živ?

ZMETEK: Protože chci, aby se mně vedlo líp. A já chci bejt živ co nejdýl.

ALTER EGO: S tebou nemáme co mluvit! Tak hej rup, Adame!