31

ten Alter Ego hlínou příliš plýtval.

Jen já jsem tvořil; jeho fabrikace –

nu – nechci říci, že je pro kočky;

ale to není žádná tvůrčí práce,

chrlit to jako stroje na cvočky.

Bůh s ním! Jsem rád, že budu zase sám.

Bývala to s ním někdy otrava.

Rozejdem se jak Lot a Abrahám:

chce-li on vlevo, jdu já doprava.

Jsem jenom zvědav, zda sem dneska přijde;

měl by tu, chudák, na co dívat se:

zdá se, že moji dobří, drazí lidé

mně chystají dnes zvláštní ovace.

Má to být jaksi projev Stvořiteli,

adresa díků v tento velký den;

ti lidé jsou tak oddaní a vřelí...

Musím se ukrýt: mám být překvapen.

Bojím se skoro, že mne síla zradí;

v takové chvíli člověk bývá měkký.

Což mohu za to, že mne mají rádi?

Ať Alter Ego třeba pukne vzteky!

(Vstane a mne si ruce.)

Jaký to den je, v plném žhavém lesku!

Něco se chystá: Snad sem dají desku.

(Vstoupí Alter Ego.)

ALTER EGO: Hola starý, co tu hledáš? Včerejší den? Nebo nějakou práci? Nebo jetelový čtyřlístek? Nemáš co dělat, viď? Jsi hotov, aha!

ADAM: Jako ty, příteli, jako ty. Naše dílo je skončeno.

ALTER EGO: Co tě nemá! Já teprve začínám.

ADAM: Tvořit?

ALTER EGO: Organizovat. Tvořit, to je organizovat. Tvořit vyšší celky. To se ví, ty jsi hotov; nadělal sis lidí, a s lidmi se nedá už nic dělat, absolutně nic. Inu máš to jako zoologickou zahradu; jen když tě to baví! Ale odpusť, mám co dělat.

ADAM: Promiň, nemám pokdy tě poslouchat.

ALTER EGO: Pardon, nerad bych tě zdržoval.

ADAM: Bylo by to také zbytečné. (Odchází co nejdůstojněji.) ALTER EGO (dívá se za ním):

Je mi líto; ale povím to krátce:

piplal se s tím a je to jen pro kočku.

To přece není žádná čistá práce