40

ALTER EGO (uskočí): Co je to?

ADAM (ustupuje): Kdo je to?

ZMETEK (vyvstává z hromádky): To jsem jenom já, vašnosti. (Kýchá.) ALTER EGO: Kdo jsi?

ZMETEK: Já mám hlad.

ADAM: Kde ses tu vzal? Kdo tě stvořil?

ZMETEK: Nikdo, blahorodí. Prosím já jsem se stvořil sám.

ADAM: To je drzost! Nikdo se nemůže stvořit sám!

ZMETEK: Já za to nemůžu, vašnosti. Když von ten kopanec bolel.

ALTER EGO: Ale kde se v něm vzal dech života?

ZMETEK: Tady, vaše milosti. (Uhodí se do břicha.) Zakručelo mně v žaludku, a bylo to. Hlad mám, prosím pěkně.

ADAM: Je to ale bídný zmetek! Vem si ho, Alter Ego; je tvůj.

ALTER EGO: Děkuju, jen si ho nech; beztoho vylezl z tvé hromádky hlíny!

ADAM: Ano; ale tys na ní seděl! Tys ho stvořil!

ALTER EGO: Vyprošuju si podobné narážky! Já netvořím blechy a jedince jako někdo! Zmetku, půjdeš tady s tím pánem, rozumíš?

ZMETEK: Prosím, vašnosti.

ADAM: Opovaž se, Zmetku! Jdi si s ním! On je tvůj pán, protože on byl první, kdo ti dal kopanec.

ZMETEK: Zrovna do žeber, blahorodí.

ALTER EGO: Dostane druhý, nepůjde-li, kam patří! Já s ním nemám co dělat. A ostatní urážky, Adame, si vyřídíme jinak! (Rychle odchází vlevo.)

ADAM: K službám, pane! My vás už vyplatíme za vaše nestydatosti! (Odchází vpravo.) ZMETEK (Sám): A najíst mně nedá žádnej? (Drbe se.) Zmetku, starej se sám!

Opona