mne!
ALTER EGO: Ale ne, dej pokoj! Nemám kdy. Nu vstaň, co klečíš?
ŽENA: Klečím před tebou! Ty jsi tak dobrý a veliký! Já věděla, že mně odpustíš; já ti přísahám, že jsem to udělala jen proto, abys mohl ukázat svou dobrotu!
ALTER EGO: Dobrotu? Nařezal bych ti!
ŽENA: Ty jsi tak krásný, když se zlobíš! Bij mne!
ALTER EGO: Prosím tě, nehraj komedii!
ŽENA: Vidíš, ty jsi jediný člověk, který mne dovedl pochopit. Podej ruku své hříšné Anně; chce se s tebou rozloučit.
ALTER EGO: Kam chceš jít?
ŽENA: Neptej se. Já vím, kde teče hluboká voda. Tam za horami v černé rokli –
ALTER EGO: Hm, jdi raději domů.
ŽENA: Já jsem tak unavena! A víš, že Eva byla Adamova žena? Považ, utekla mu s tím Nadčlověkem.
ALTER EGO: Ale jdi!
ŽENA: Utekla; a vidíš, nevrátila se. Vsaď se, že o tom Lilith neví; ale já jí to povím. Řekni, nestýskalo se ti po tvé zbloudilé Luize?
ALTER EGO: Ale ne. Ale ano. Já jsem neměl kdy.
ŽENA: Já jsem tak ráda, že jsem zase doma! To ti je tak krásné, vracet se domů. Nevypadám staře?
ALTER EGO: Ale ne. Tak vstaň už! (Pomáhá jí.)
ŽENA: Mne ti tak bolí nohy! Vidíš, to je z lásky k tobě.
ALTER EGO: Ke mně?
ŽENA: K tobě. Mne rozbolely až cestou zpátky.
ALTER EGO: Tak pojď honem; já tu mám rozdělanou práci.
(Odvádí ji.)
ŽENA (opírá se o něho): Škoda že se na nás nedívá Lilith, viď? Ta by koukala!
ALTER EGO: Pojď!
(Zajdou. Z druhé strany přichází Adam.)
ADAM: Tak co, jsi hotov? – Aha, nechal toho! Vida, kamaráde, tvořit není jen tak snadné. To se lehko řekne, stvořit něco nového – (Nad začatým dílem.) Vždyť jsem si to myslel: začal si dělat ženskou! Ti mladí vždycky chtějí rozházet svět, a zatím jde jenom o ženskou. Ale což, jen když nevyhrabal Kanón negace; už jsem měl strach... Cože, já že nevím kudy kam? Budeš koukat! (Klekne k Hlíně stvoření a vyhrne si rukávy.) Já ti ukážu, jak se to dělá! Ale proč říkal, že už nestvořím nic nového? Jen počkej!
Nového něco, honem! Ale kde to vzíti?
Což hlína může v sobě nového co chovat?...
To je to nejhorší, když tvůrce náhle cítí,
sám o sobě že začal trochu pochybovat.
(Vrhá se do práce.)
Že bych to nedovedl? To se uvidí!
Nemysli na sebe a dej se do tvoření!
(Zarazí se.)
Ale což i sám tvůrce něco pořídí,