nedává se ani do sýpek, ani do komor, nýbrž do zemnic. — Zemnice mají formu baňatých láhví s úzkým dlouhým hrdlem. Zakládají se buď před stavením na ulici, buď v sadu, buď ve vinicích. Jsou již jistí k tomu kopáči, kteří dostávají za jednu zemnicu 2—3 zl. stř. Jámy tyto jsou tak prostranné a hluboké, že se do nich i 150—200 kil vejde. Jak je jáma vykopána, vycpe se slámou; sláma se zapálí a nechá hořet kolik dní, až se hlína hodně vypálí a utvrdí. To prý obilí tak lehko nevzklíčí. Potom se jáma teprv suchou slámou vyloží a zrno se do ní vysype až po hrdlo; hrdlo pak vyplňuje se vrstvou popele, vrstvou písku, a to tak až po sám vrch. Někteří i kamenec přidávají, aby se obilí nevzklíčilo. Otvor zamaže se hlínou a nad otvor udělá se malý pahrbek, aby tam sníh ani déšť nepadal, ani tam slunce nesvítilo. Z jara, když se obilí vyndává, musí se pojednou ven vzíti. Bývá ale obyčejně ztuchlé a musí se vysušovat; nevím, jestli i u sedláků, ale v měšťanských domech, než dají obilí do mlýna, vyperou je, neboť v něm bývá mnoho smetí a prachu. Někteří přidržují se hospodářství, jaké na horním Slovensku je, lépe vzdělávají pole, seno nemají venku, ale na půdách, mají stodoly a mlaty a schovávají obilí v komorách.
Při prvním hospodaření je snad ta jediná výhoda, že v čas ohně nic více neshoří než holé stavení, a obilí jim přece zůstane.
SADBA
V horních stolicích nesází se tolik kukuřice jako na Dolení zemi, kde jsou nepřehledné kusy země jedině kukuřicí posázené. Vyrůstá tam ještě bujněji, že se v ní jezdec skryje. Velmi pěkně vyhlíží pole takové. Kukuřice sází se vždy tři zrna při sobě; obyčejně vyroste jedno bujně, druhé dvě zakrní. Děje se to proto, aby se prostřední, v čas větru sama stojíc, nezlámala. — Musí se kolikrát okopávat, a když začíná již do výše růsti, udělá se dole okolo stvolu každé sazenice vysoký růvek. Na Dolení zemi slouží kukuřice nejen co krmivo vepřovému dobytku, ale i co poživa lidem. — Chléb kukuřičný je pěkný bílý a vysoký, jak ho Maďar miluje, ale záhy vyschne, a proto se musí každý třetí den čerstvý péci. Když sulky kukuřičné dozrávají, viděti je každý den na panských stolích co desert.
Uvaří se v slané vodě, uvařené pak a v ubrousku zaobalené, aby nevystydly, přinesou se na stůl. Vezme se sulka do ruky, posolí a zrnka se okusují. Je to oblíbená pochoutka a chutná někdy i cizím. — Také se sulky v horkém popeli opékají, což nejlépe pasáci umějí. Druhá lahůdka jsou vařená kukuřičná zrna, medem politá, mákem posypaná. Mele se také kukuřice na kaši a dělají se z ní též pukance. Zrna se navlaží a nechají se pučeti; napučená dají se do horké pece aneb na drátěná síta nad oheň, až se rozpukají. — Prodávají je gazdiny o trhu na míru a slouží za lahůdku o přástvách, jako v Čechách pučálka z hrachu. — Mimo to se kukuřicí výborně krmí vepřový dobytek a hyd(drůbež). Na Dolení zemi nechávají pro vepřový dobytek zvláštní kusy kukuřicí posázených polí, na něž ho vyženou a pasou, až se vykrmí; aneb nasypou do koryt čistá zrna, nechají navlhnout a potom celé stádo k tomu pustí. — Listy žerou krávy i voli, a kde nouze o palivo, stvolem se topí. Bílé listeny ze sulek stelou si děvčata do loží, neboť se na nich měkce leží. — Kukuřice sklízí se ku konci září se sadbou. Když je čas sklízeti sadbu, ohlašuje určený k tomu den hajduk, chodě s bubnem po městě. Naráz se musí síti a sázeti, naráz kliditi, ať se to komu líbí nebo ne; musí se proto naráz sklidit, že se potom vyžene na pole dobytek. Nejdříve sklízí se kukuřice, a to jsou pro čeleď veselé dni při vší práci. Na polích nakladou se ohně a v horkém popeli pekou se sulky kukuřičné, tykve i krumple (brambory) a veselý zpěv ozývá se po všech polích. — Když se domů sveze, bielí se, to jest odtrhují se ze sulek listeny až na dva, které se přehrnou, a jsouce hebké jak lejčí, svážou se jimi dvě a dvě šulky k sobě. To je robota čeledi. Při bielení jedna čeleď druhé pomáhá; kde mají méně kukuřice, jdou pomoci tam, kde jí mnoho mají. — Gazdiny jim navaří kukuřice, neboť je to naposled, dostanou i pálené neb víno, zjednají se cikáni a při zpěvu a hudbě bielí čeleď až přes půlnoc. Někdy si i zatančí. Noční to veselí trvá po kolik večerů.
Svázané sulky rozvěsí se na ponebí aneb zvenčí pod střechu na bidla, aby uschly. Když zrna ztvrdnou a do zlatová sežloutnou, mrví se(zrna se odtrhnou); potom teprv se může na mouku upotřebit. Odtrhnuté čutky se pálí.
Mezi kukuřicí sází se bob cukrový (vlastně fazol); hebounké jeho proutky otáčejí se okolo jejího stvolu a bílé, růžové a purpurové jeho květy odstiňují se pěkně od sytě zelených jejích listů. Jeť kolikero druhů bobů; bílý, v kříčkách nízkých rostoucí; bob cukrový, červený, pnoucí se vzhůru, jehož lusky se nejvíce v letě vaří s beraninou, kyselou smetanou a rajskými jablky zaprávané(zadělávané); bob rejžový (drobný jak rejže); bob šparglový čili masný — pne se velmi vysoko, má purpurový květ, černé drobné semeno a dlouhý masitý lusk. Mladé lusky jsou žluté a připravují se jako špargle; jsou velmi dobré. Mimo ty jsou ještě i jiné druhy, jež se zelené i suché vaří.
Na straně, kde kukuřice, sázejí se i brambory, kapusta(zelí), tykvice, okurky, brukve, cvikla(červená řepa), cibule, bob, parádičky (rajská jablka), cibule, paštrnák, všecko v jedné směsici. Jaká to spletenina proutků, květů a listů; a nejvíce roztahuje se po zemi drsný stvol těkvice. Široké její listy klenou se nad nižší zelinou jako střecha a mezi nimi se prodírají na povrch žluté veliké kalichy květu jejího. Nad houštinou listů, mezi nimiž sotva ostatní sadbu viděti, šumí list vysoké kukuřice. Za sadbou strakatí se záhon máku a za ním bramborové pole, vroubené věncem konopí.
Náš lid nemiluje ,,tú travinu“, jak všeliké ty zeleniny jmenuje, milejší mu jsou moučná jídla a luštiny, ale v Uhřích