68

jsou jehličí lesy silnou vůní pryskyřice, již lid živica nazývá. Na Ďumbieru vystupují smrk a jedle do 4500', ve vyšším pásmu řidnou již, zakrňují, a kde kosodřevina začíná, zcela přestávají. Kosodřevina (kleč) nalézá se tu i tam v podholních lesích na holých vrchách, také v beňušském revíru; po vrchách černohrončanských ji nevidět.

Na Viepru klenovském, porostlém nejvíce jedlí a smrkem, na samém vrchu je pěkná zelená louka. Sosna borovice je nejvíce po hranicích Liptova a sosna červená v Gemeru a na Fatrách, kde vystupuje do 3 000'. Modřín (skverk v Gemeru), červený smrek je nejvíce v Gemeru, jakož i tis, kterého není ve zvolenských lesích. U Tisovce — který zajisté jméno má od tisu, jako Jelšava od jelše, Klenovec od klenu, Jasenová od jasanu a pod. více — bývala asi někdy tišina, jak o tom i lidé povídají, nyní ale je tam jediný jen strom nedaleko města, u sklonu vysokého vrchu nad minerální studánkou. „Ten pametá istě starého Bebeka.“ Má asi 40' výšky, kůru rozsedalou, červenohnědou, opadající, větve velmi stěsnané, jehliny velmi dlouhé, lesklé, tmavozelené, vespod bělošedé. Ovoce jeho jsou červené jahůdky, květe v březnu a máji. Pěkné merhované jeho dříví potřebují nejvíce soustružníci, i jest velmi vzácné. Domácí lid šetří ho jako památky po pradědech zděděné, a někdy jen že si z něho vyřeže některý z gazdů pohárik, když jde na polovačku, aby se měl z čeho napít. — Jalovec nízký(Juniperus nana) nejvíce mezi kosodřevinou, ale jalovec obecný(borovčia) všude po suchých holech a vrchách hojně roste. Z bobulek jeho dělají pálenku (borovička), a také je rády zobají čvíkoty(kvíčaly). Z mladých výhonů kosodřeviny dělá se z jara olej, známý pod jménem karpatského balzámu, který se dříve i v lékárnách potřeboval a jejž olejkáři doposud po krajinách roznášejí. Dříví jedlové a smrkové potřebuje se k budování (stavění), k topení, na prkna, na šindel, latě, klatý, dužiny a rozličné jiné věci. Z mazoru dělají si handělčané pučky(klíny) na štípání dříví. U Valachů moravských je mosor oblitina na jedli, která se stane vytékáním mízy (mizgy), když se byla jedle nařízla. Nechá se potom buď vyhníti nebo se vypálí a z mosoru dělají si valaši rozličné nádobí k salašnictví potřebné, gelety, črpáky a pod., které jmenují mosorky. Tamtéž mají pro jedli čtvero pojmenování; mládka je tlustá jedle, mláčina prostřední, krova slabá a lata nejslabší.

Nižší lesy od Polány a Viepru lubietovského a podél Hronu jsou více listnaté a smíšené z rozličného stromoví.

Jihovýchodně v rozsáhlých lesích víglašských okolo Detvy, Očové staré krásné jsou lesy dubové (dúbravy), smíšené s habrem (krabem), klenem, jasanem, javorem; výše na Polaně jsou buky a stromy jehličnaté. Javorem porostlé jsou celé vrchy, jako Javorov na hranici Novohradu. Na Fatře vystupuje javor do 3000'. Javor dosahuje 100' i více, jasan přes 100', v objemu 5—6', brest až do 90', tak i habr. Dříví jasanové, javorové, jakož i brestové nazývají dřevo fládrovuo a rozeznávají dle tvaru žilek trojí druh: vlasáč je nejvzácnější, očkáč nejkrásnější, kvetáč nejobyčejnější. Dříví potřebují hlavně truhláři, ale domácí lid bere je na rozličné věci; z jasanu a javoru mají obyčejně vozíky, domácí a kuchyňské nářadí z buku, lípy, osiky. Z černého klenu (babyky), který při svahu nižších vrchů roste co nízký, ale košatý strom, dělají se rúry k dýmkám i dýmky. Slovák má rád les javorový a říká, že les bez javora jako děvče bez frajera; v jeseni, když les ožlutní a listy padají, smutně se naň dívá ptaje se ho: „Ej javor, javor zelený, co si tak smutný v jeseni?“ a javor mu odpovídá: „Jakže já nemám smutný byť, keď zo mna spadol květ i list!“ — Podél Hronu a Hronce ve vlhčinách roste jelša černá(Alnus glutinosa), vysoko na vrchách družná jelša bílá(Alnus incana) a v pásmu kosodřeviny jelša zelená(Alnus viridis). Břízou bílou i ovislou porostlé jsou některé nižší vrchy, viděti ji ale také vysoko v lesích, kde mezi jedlemi rostouc, světlým svým kmenem, okolo něhož lístky na hebkých větvičkách ustavičně pohrávají, dává pěkný pohled. Drobná, keřnatá, po zemi rozvlečená bříza karpatská roste v pásmu kosodřeviny. Z břízy dělají si pastýři dlouhé trouby, břízu staví chlapci prvního máje před okna svým děvčatům k poctivosti brezovicu chasa ráda zjara pije a březovou húžvou prý čerta vážou.

Osika obecná jev lesích i na podholech a z dříví osikového dělají se vahančoky(okříny), koryta a podobný domácí riad. Tu a tam po stráních polná čerešeň, hruše, plánka, jejichž ovoce děvčata sbírají a na poslinku k zimním přástvám suší, nemajíce nic lepšího. I břeků, oskoruchů a na skalinách podholních mukyň je dosti a oskorušky i břekyně a mukyně uležené donášejí ženy do města na prodej. Z břekyň pálí ženy i pálenku, jakož i z trnek a chabzy; trnkovou užívají proti mrchavému krčí(žaludeční křeči). Jarabina(jeřáb) roste více na jižních stranách.

Mnoho druhů je vrboví a bujného vzrostu. Podél břehu Hronu a Hronce nejvíce vrba široka(Salix amygdalina), žltice(vitellina), červeníce, kosiarka, rokyta, zlatolýčí(helix). V močarinách a žumpáchúdolí podholních vrba křehovka(fragilis), hluchá(triandra), hořká (pentandra) a dievča, čili jak se také nazývá, híva(caprea), na níž roste houba anýzem vonící. Po suchých vrchách a úbočinách okolo lesů rozličných křovin hojnost drieňu, jehož květ mají při sobě nositi děvčata, které rády driemajú; trnoslivka, z jejíhož dřeva si chlapci topořiska k valaškám robí, hloh, šípek, z něhož ženy dobrý letkvar na prodej vaří. Líska, radost to chlapců, veverek a sojek, nejvíce v nižším pásmu po rubiskách rostoucí, vystupuje ale až do 3400', kde menší keř tvoří. Čtyry lieskovce při sobě srostlé jmenují děti hránočka, a na hvizdálke(vyškeřené oříšky) chlapci hvízdají. Sousedkou její bývá na rubiskách kalina, kterou lid sbírá a suší pro zastavení krve. V světlých lesích na skaliskách a suchopárech keře biriučiny(ptačí zob), svídy, dříštělu (drakovo jahodia), zimolezu (psie trpče), keříky hoľního ribezu, polského egrešu, růže hoľní (Rosa