toulavých cikánů jsou kováři, nejvíce v Trenčanské. Kují klínce (hřeby) rozličného druhu, řetězy a podobné věci, což potom po dědinách prodávají. Ti prý rádi kradou železo. Z kovářů není žáden muzikant. Ženy rády těží z pověrečnosti lidu, neboť věří lid, a nejen obecný, že cikánka umí pohádat a více než jiní lidé zná.
V letě, v čas velkých paren, dělají toulaví cikáni těhly. Sejde se jich více rodin a u břehu Iple rozloží se táborem.
Ženy sedí okolo ohňů, vaří a záplatují, nahé děti prohánějí se po trávě; muži, na hlavách čepice, okolo kyčlí opásáni, jinak nazí, dělají cihly. Jeden vynáší písek z řeky v opálce, druhý v jámě u samé vody hlínu šlape, třetí sečku (řezanku) chystá, čtvrtý do truhliček vtlouká, pátý v malé pyramidální hromádky rovná k vyschnutí. Když se na to člověk dívá, zdá se mu, že se někde v Kalifornii octnul mezi ryžovníky. Vyschlé prodají gazdům k stavění; pět set za zlatý je obyčejná cena, ale někdy jim také zůstane z celé práce hromádka bláta, jestli náhodou déšť na ně padne.
Také šerhou je cikán a povinnost jeho jedině ta, aby o velkých trzích na uliční psy pozor dával, by se neštěstí a škoda nestala, neboť je v Ďarmotech, jakož vůbec v městech na Dolení zemi, mnoho psů pánů nemajících, kteří celý rok ve dne v noci po ulici běhají, se válejí i na ulicích plemení. Je to nejvíce plemeno chrtí. Co se vyhodí, seberou, celý den se potloukají okolo hostinců a jatek, do pole běhají, co mohou, odnesou a na ulici spí, dva i tři pohromadě. Kde dostanou jednou žrát, přijdou po druhé zase. Psů těch nevšímá si nikdo po celý rok; jen o výročním trhu je šerhova povinnost choditi za nimi. Máť na ten den zvláštní šat, celý červený, a bývá to obyčejně mladý cikán. Chodí sice za psy a psi za ním, ale jeden nevšímá si druhého a každý si hledí svého. Psi hledají, kde by co ulovili k zahnání hladu, a ,,cigán chodí okolo voza, kde by utrh kus železa,“ říká Slovák.
K stálé těžké práci se cikán nehodí, aniž při ní vydrží, a proto těch, kteří se hospodářstvím zabývají, posud málo.
V Novohradské stolici je malá osada cikánů v Szakále a v Boršódské v Sv. Petru, dědiny to pověstné pro krádež koňů. Tam, praví se, koně pod jezdcem že ukradnou. V koních rádi obchod vedou. Před lety byl na Dolení zemi bohatý cikán, kterýž silný takový obchod vedl, člověk prý poctivý a vážený. — Toulavý cikán kupuje koně nejraději za pět prstů a chmat. Když prý žid hory doly slibuje a cikán žerty pro vádí, tenkrát, Slováku, utekaj! Žid mluví slovensky, jen když musí, nejraději ale německy a kvůli prospěchu maďarsky. Každý cikán zná slovensky, maďarsky a svou hantýrku. Věrným manželem je cikán, pokud má ženu rád, ale laskavým otcem vždy a neopustí rodiny. Jak se dítě narodí, pohrouží je do studené vody, aby se otužilo. Náboženství jsou nejvíce katolického, i toulaví dávají děti křtíti. Na Dolení zemi k hranici sedmihradské jsou ještě sbory a osady cikánů, kteří mají svého vajdu a posud staré zvyky a obyčeje svoje zachovávají.
OKOLÍ A HOSPODÁŘSTVÍ
Půda okolo Ďarmot pozůstává z homoku drobného, místy červenou blinou smíchaného, a jest velmi úrodná.
Temperatura je též vyšší než v okolních údolích; v letě vystupuje teplo až na 30 stupňů, že lidé za slunečního vedra v polí pracovati nemohou. Chráněno je údolí se všech stran nižším a vyšším pohořím. Na západ modrá se krásné pohoří Janovské, severozápadně od Janovských vrchů sklánějí se do stolice Honťanské vrchy Bereženské (Bórzsóny maď., Plzeň slov.). — Severně od Krupiny dolů táhnou se hory Hrušovské, nejnižší to výběžek Fater; severovýchodně od hor Hrušovských zdvihá se pohoří Javorovské, jehož nejvyšší vrchy Javorov, Ostrocký a Malý Kriváň hranice tvoří stolic Novohradské a Zvoleňské. — Jihozápadně od hor Janovských táhne se pohoří Novohradské, kde v malém jednom údolí nedaleko hlavní silnice, od Vacova k Ďarmotům vedoucí, leží pěkné zříceniny zániku Novohradu (Neograd), od něhož stolice jméno má. Jedna větev zabíhá k Vacovu, kde se končí nejvyšším vrchem Nasálem (Naszál), od něhož zponenáhla do roviny se sklání; druhou větví spojeno je s pohořím Cerhátským, jež zase s Karančským se spojuje, a tím s Matrou. — Na jih je krajina od Ďarmot nejotevřenější a v tu stranu viděti je zdaleka osobitý, vysoký, velmi špičatý vrch Szanda, nejvyšší to horu Cserhátu, pod níž výborné, daleko pověstné víno váraljaské roste. Na jihozápadní straně, skoro až k samému městu, táhne se návrší dílem porostlé břízou, dílem zorané. — Na nejvyšším místě ční vála ještě do nedávná šibenice o čtyřech sloupech, což bylo dříve u každého stoličného města první, co cizímu do oka padlo, poněvadž byly vždy buď na nejbližším vrchu u města, bud před branou postavené. Severovýchodně, za levým břehem Iple, zdvihají se vrchy porostlé na severní straně nejvíce cerem, a straně úslunní vinnou lozou. Jsou to nejnižší výběžky Javoriny, od Modrého Kamene dolů se táhnoucí. — Každý z těch vrchů má své jméno, tak je: Biely vrch (od vápence), Čeřina, Calman, Mankov, Budkov, Iliašovo čili Gerecký vrch a j. — Pod Čeřinou v Podlužanech j e minerální zřídlo a při něm koupel pro sprostší lid, noblesa městská jezdí do koupele as půl druhé hodiny dále do Želovec(maď. Zsély), kde je silně železitá voda na koupání a k vínu, štavica, která nedaleko u Sklaboně(Szkíabonya) na louce vyvěrá. —
Širokou dolinu ohrazenou těmi vrchy protéká Iple, vyvěrajíc na hranici Gemerské stolice pod Vysokým dielem. —
Znásobená mnohými potůčky přijímá pod Filekovem Lučenku s Tuharkou, přicházející od hradu Haliče (Gács) a od Lučence, dále Strehovú, Dobródu a Krtíši (Kürtos), přitékající od Modrého Kamene, Lokoši pod Ďarmotami;