alba) a při potůčkách mezi křovím korošina bujně vyrůstá. U stavení všude viděti keře černého bezu (baza), z jehož dřeni děti skákavé pikulíčky dělají a jehož léčivý květ v žádném domě chyběti nesmí.
Jakmile zima pomine a jaro se probudí, objeví se s ním po lesích, bolech, vrchách a dolinách hojnost rozmanitého květenstva: čistiny, hole, louky pokrývá svěží ruič. Tu v světlých lesích květe jaterník, klučíky(Primula veris), krvavník, lataj, žluťucha a na vlhčích skalách Ďumbiera žlutý a bílý pryskyřník, koníklec alpinský, růžová sitná (Primula minima) a ve výši 5 000' drobounká silenka (Silene acaulis). V stínu listnatých lesů květe vonná fialka, něžný perlokvítek, bibolenka, kokorík, medvědí česnek, hlaváček a na travnatých čistinách fialový peruník. Vlčí lýko(Daphne mezereum) roste až po kosodřevinu a tvoří pěkné keře. Na Ďumbieru, v nižších údolinách a podle potůčků kvetou šafrán, zvončok karpatský a holní, medvědí úško, mák žlutý, fiala žlutá, kyseláč, vstavač, dobronika, bezvršec, česnek planýa na skalinách hol hydozel, kamenná růže, hrmotřesk a lupkameň; na Kozím hřbetu Ďumbiera ve výši 4000' len alpinský, na bolech klinčok(karafiát) holní a na pažitnatých místech ve výši 4600' roste klinčok kartuziánský. Na pastvinách vysokých hol plesnivec a květ sv. Jana, biele králíky a ve výši 5
000' nalézá se Arnica doronicum. Na místech úslunních křes, harmún, kopretina bílá a na pastvinách holních turanka, kterou pastevci při sobě nosí proti mátohám, kterou se vykropují znečištěná od mátoh místa a kterou mají v Novohradsku gazdové ve všech čtyřech úhlech izby i nad prahem zastrčenou, aby mátohy dovnitř nemohly. A po vrchách, lukách a lesích hol a podhol plúcnik, všivec, čistecčervený, bílý a žlutý, šalvěj, ambružka, křížový květ(vítod), dobra mysl, polní polej, na suchých stráních divizna velkokvětá, sláměnka, lubovník, ve kterém matky dcery koupati mají, aby se chlapcům líbily, a krásné trávy: perlička, milota, lipnice a jiných více. Ve tmavých lesích jehličích kapradiny bujní: rebrinie, paprutka, v zápolách skalních osladič a na skalách sleziník. Tu a tam korytem Hronu leknín žlutý kvete mezi sítinou aneb rákosím a po močarinách a mlékách lesů podholních a holních je hojnost rozličných trav, trsť, bezkolenec, riznačka, pohánka, suchopýr, ostrica, sítina, skřípina, na pastvinách horních lesů bika obecná (maxima), spadicea a v lesech jedlových albida. V zápolách Ďumbieru u holních potůčků a na pastvinách holních Juncus trifidus, Juncus silvaticus, Agrostis alpina, Phleum alpinum, Festuca varia. Vrchol Ďumbiera pokryt je plúcnikem(Cetraria islandica). V močarinách obyčejná močiarna chvojka a leckdes i vodní bolehlav a vodní opich se najde. V tmavých lesích blyštěk kopytník, který až do 4 500'vystupuje, krasavica(Belladonna), na světlejších místech po stráních náprstník žlutý, brambořík, okolo kmenů živých i po zetlelých kmenech a po zemi vine se zízoleň a na pokrajích lesů vysoké keře větviny bílé; na holech modrokvetoucí kručinka (pichlavá žltačka). Na neúrodných nevzdělaných místech burana se plemení a větrník, a na rolích písčitých chundele siroty diouky vlasy. Místa rašelinná v lesích a na horách (traseniska) porostlá jsou nejvíce vřesem (riasa), pastvou to včel. A v jeseni viděti po zelených holech kvésti krásných hořců, žlutý, uherský, kropenatý, křížový, zeměžluč (hlístník), na holních loukách v okolí kosodřeviny Swertia perennis, tmavofialově kvetoucí, a v lesích malin, černic (ostružin), čučoriedek(borůvek) a místy i jahodiček (brusnic) dost a dost lidem, ptačině i medvědům, když nemají právě nic lepšího. V některých místech mají ženy a děvčata na trhání jahod, borůvek, brusnic a jalovcových bobulek hrabky(malé hrábě), kterými je s keříků strnují, a dětem dělají z březové aneb jiné ohebné kůry kapsičky (korčubky), do nichž si strhané jahody dávají. A když konečně všude v pohronských dolinách i na vysokých holech na zelené pažiti mrazová sestrica vykvitne, je cáká, že se zanedlouho i hole sněhem osypou, a Valaši moravští říkají, že kážou naháčky děvčatům přásť.
Krčiny(pařezy) na rubiskách se nevykolčují, ale vyhnít se nechají; je tam dosud takový dostatek dříví, že se to považuje za zbytečnou práci.
Divoké zvěře je v lesích těch dosti, medvědi, vlci, lišky, jazevci, rys, který na dobytku velké škody dělává, divoké mačky(kočky), ranostaje, kuny, lasice, veverky, zajíci a na vysokých vrchách a holech na Ďumbieru, na Prašivé hvizdáry (sviště, Murmeltiere). V beňušském revíru není tolik jezevců ani kun jako na Hronci, divokých maček ale stejně. Králem nade všeckou tou čtvernohou zvěřinou je v lesích těch starý mačko, který má svoji hlavní residencí v zápolách a jeskyních Viepru klenovského a kuřeti neublíží, jen když ho lidé nechají na pokoji. Ale handělec jak ho potká, nemůže odolat, aby s ním nešel v zápasy, a byť i napřed věděl, že se mu zle povede. Nejeden handělec může se pochlubiti jizvami od medvědích tlap, když se spolu potkali buď v lese, buď na ovsíku. Když je ale v jeseni dosti bukvic, nevšímá si mačko ani ovsíka ani volů a v letě krmí se borůvkami, malinami, jahodami, šípky, a když se mu poštěstí, medem. Jedenkráte přišel medvěd v noci k osamělé v lese kolíbe. Valach, nevěda, co to venku šramotí, otevřel, ale jakmile vystrčil hlavu, trkli s medvědem do sebe jako dva berani. Medvěd hned se obrátil a peloval do lesa, valach zavřel kolíbu a ošíval si hlavu. Takovýchto komických výjevů vypravuje se mezi lidem mnoho.
„Urobme si medvediu zábavku!“ navrhl přítel Samko, když jsme vešli na vrch vysoké strmé zápoly a oheň na-kladli, neboť Slovák jak kde chvilku postojí, již si naklade oheň. „No urobme!“ zvolali druzí, a Samko hned odskočil, urval od země velikánský kámen, zdvihl oběma rukama nad hlavu, a stoupna na samý kraj skály, dolů jej hodil.