56

prosince) až do vánoc každý den trochu té vody do jisté nádoby. O Štědrý večer, když má jíti na utiereň, umyje se jí. — Při kostele kdo jí — neb jemu — líce utře, za toho se dostane, — byla-li to stará žena — tedy to značí smrt.

Jinde zase, když sezvánějí po třetí na jitřní, běží děvčata k potoku neb k řece, umyjí si líčka a takto s mokrými líčkami jdou do kostela. — Po kostele jak domů přijdou, hned ulehnou, a tu prý se jim v noci prisnije budoucí jejich manžel, přijde utříti každý své nevěstě bílým ručníčkom líčko. — Která vidí ve spánku starého, dostane vdovce; které stará žena líčko utře — ta prý umře. — Ve Zvolensku v některých dědinách dávají děvčata vykvétat čerešňové haluzky, které řezají na sv. Kateřinu a potom v teplém místě chovají, aby do vánoc vykvetla. Kterému děvčeti nevykvete, ta se nevdá, ba říká se o ní, že není panna; které vykvete, ta vezme si ji do kostela na půlnoční, a který šuhaj ji ulapí, za toho se dostane. — Dětvanští šuhajci když jdou na utiereň, vezmou do čižmy krejcar; když potom jdou z kostela, střetnou prý se s duchem budoucí své nevěsty. — Také sní každý, nežli jde na jitřní, kousek česneku, aby ho na cestě čert nevzal, který prý česnek neřád cítí. — Kdo by chtěl strigy viděti, kteréž se znají nevidomými spraviti a obyčejně o půlnoci na Štědrý večer rejdy své provádějí, ten musel by prý počnout robiti na sv. Ondřeje (30. listopadu) stolčík o tří nohou; každý večer až do kračúnu musí na něm něco udělati, tak aby s ním na Štědrý večer hotov byl. — Potom nechť ho vezme do kostela na utiereň, tam se naň posadí a uvidí prý, co po kostele a zvlášť okolo oltáře strigy vyrábají. Někteří zase odkládají od sv. Lucie do vánoc, tedy třinácte dní, každý den po jedné třísce, ale vždy z jiného dřeva, z jedle, dubu, buku, jabloně aj. Na Dohviezdný večer o půlnoci složí se třísky do hromádky, podpálí a k tomu ohníčku prý se přijdou všechny strigy z celého okolí ohřívat, a tu je tedy člověk ten vidí a pozná. A tak panuje množství ještě jiných pověrečných zvykův na tento večer. Na Boží hod polazují sousedé a přátelé z dóm do domu, přejíce jeden druhému šťastné a veselé svátky, při čemž obyčejně jeden druhého poctí koláči, hriatým aneb vínem. — Gazdiny přijdouce o Boží hod z kostela, vezmou každá vrecko (pytlíček), v němž je lněné neb konopné semeno, a běhajíce s ním z místa na místo potřásají jím, aby dlouhé bylo konopí a dlouhý len. — Chasa chodí po dědině s betlemem. Betlem představuje malý, z papíru udělaný kostelíček. Nese ho anděl a za andělem kráčí bača, dva valaši, honělník a jeden v obráceném kožichu zašit, který dělá starého psa. — Vcházejíce do domu, pozdraví zpívajíce hospodáře, potom vejdou do izby a začnou provozovati vánoční pastýřskou veselohru. Nejprv zazpívá anděl tenkým hláskem

„Gloria!“ — a potom zvěstuje radostnou novinu, ,,že se narodil spasitel, světa vykupitel, v městě Betlémě, ve sprostém chlévě!“ — Dozpívav umlkne a vystoupí valach Fedor. „Kde to tu spievajú? Či to ptáčkové, či to žiačkove?“ ptá se udiven a volá na bratra Stacha. — Vystoupí Stach, ustrašen, a že co ho Fedor volal, zdali mu ovce zašly do hory, či mu jich vlk potrhal? Fedor povídá mu, jak po hoře bloudil, až krpce zedral a fujaru ztratil, a konečně mu povídá o zpěvu andělově a o jasnosti, která stojí nad Betlemem. Stach diví se tomu, ptá se po bačovi a tu se bača k němu vleče, jako by nesl plné cedidlo sýra, odříkávaje si zpěvavým hlasem: Já som bača z Rimavskej Soboty,

něnaučil som sa žiadnej roboty,

kreme bůčky, smrečky preskakovať

a švárné dioučence milovať! Atd.

Doříkav podá valachům i honělníku páleného a všickni pijí, na zdraví si připíjejí, i starý pes se hlásí, aby na něho pamatovali. — Napivše se zahajdukují si a potom ulehnou všickni mimo bystrého Fedora, který zůstane hoře ovce hlídat. — Valaši spějí a Fedor chodí dokola, jako by košiar obcházel, zpívaje, jak má krásné ovce bělice, že mají zlaté zvonce, ale že je už pást nebude, nech je pase kdo chce. Dozpívav uloží se i on k ostatním, řka, že už tři noci nespal, že si musí trochu podřímnout, nechť hlídá ovce pes. Pes vstane, chodí okolo, a tu vystoupí zase anděl a počne zpívat:

Gloria in excelsis Deo!

Vstávajtě, valaši, vstávajtě,

ovečkám pokrmu dávajtě;

oznamujem vám vesele,

ze se narodil syn boží v mestě Betléme!

Anděl odstoupí. Fedor vyskočí a křičí: „Vstávaj hore, bača náš, narodil se pastýr náš!“ — Bačovi se počalo chutně spáti, ani se mu nechce vzhůru vstáti, ale Fedor volá, aby rychle vstali, ukazuje jim jasnou zář nad Betlemem.

Bača vstane a všickni čtyři začnou zpívati:

Dobrý pastýr se narodil,