42

svoje písně, tou rozhárán do pekla půjde. Vášnivost ta nemá ale u něho trvání a záhy ochabne. Slovák se hned tak nezbrkne, je chladnější, ale když pro něco zahoří, nevykouří se mu to hned tak ani z hlavy, ani ze srdce. —

Také lehko popuděn je Maďar: „Psa za chvost a Maďara za bajúz (kníry) nělapaj, oba ťa uhryznú!“ říká Slovák.

Maďar vyčítá Slovákům opilství, ale v temnicích na doleních krajích o mnoho více Maďarů sedí pro bitky v opilství spáchané než Slováků, to je dokázaná věc. Slovák když se opije, zpívá, nebo mlčí a jde spát; Maďar kleje a pere se hned do krve.

— Tak teremtovata basamovat nezná Slovák jako Maďar. On si také rád zahřeší, ale on posílá jen paroma a sto hřmených do mateři! — co nikomu neuškodí. — Maďar když krade, krade rád koně a voly a nedělá si z toho žádný hřích; když se za čas jednou některému Slováku zachce na beranu cizého stáda si pochutnat, upřímně si řekne: Vzdychaj, duša — tělo puojdě krásť! Přece uznává, že nepravě jedná. — Maďar je velmi zdvořilý a užívá rád mnoho titulů v řeči, Slovák mluví prostě, ale uctivě, zvlášť s pány, cizinci a starými lidmi. S těmi mluví oby-

čejně v třetí osobě,

a přijde-li řeč na krávy neb ošípané, — zajisté nevysloví ani jedno ani druhé slovo dříve, dokud by se nebyl omluvil, — prepytujem ich poctivů hlavu! Stojí-li druhý u stolu, dodá: i ten poctivý stuol, co na ňom boží dar ležíva!

Maďar miluje nápadný šat, šperky, zlato, barvy ale temné, tak i Maďarka. Slovák miluje barvy veselé, modrou, bílou, červenou, místo péra kytku za kloboukem, místo prymů zlatých pěkné vyšívání, a milou svou když vidí přistrojenou, zazpívá si: ,,Ani je ta kalina nie taká červená, jako moja milá, keď je připravená.“ — Maďar má rád tlusté ženské, Slovák driečnou, štíhlou jako jedlu, a třebas i neměla zrna, jen když se nosí jako srna. — Maďarka nemá ráda mnoho dětí, Slovenka ale říká: Viac otčenášov, viac chleba! a má raději více dětí, než aby bezdětnou byla. — Ačkoliv je staré přísloví: Němcom zelina, Uhrom slanina, Slovákem kaša s mliekom, není pravdivé: Slovák rád i zelinu i guláš i slaninku, a pohár jagerského aneb budínského také rád vypije, jakož i Maďar zase nepovrhne haluškami s bryndzou, ani kaší s medem, ani sýrem se salašů klenovských — a víno lépe mu chutná se slatinskou šťavicí. —

Co zasluhuje chvály u Maďarů, je národní jejich hrdost, jakoužto ctností aby se každý národ honosil, přáti by bylo, avšak bez ukřivdění druhému národu, neboť tím zatemní se všecek lesk takovéto ctnosti. „Každému je svůj jazyk milý a mně můj,“ měl by si každý pomyslit a nežádat od jiného, co sám za špatné uznává. A přece se dost Maďarů poslovenčilo a Slováků pomaďařilo! — Srb povídá: „Horší jeden poturčenec než deset Turků!“ Zkušenost nás učí, že je to pravdivé přísloví. —

OBRAZY ZE ŽIVOTA SLOVENSKÉHO - DOMÁCÍ ŽIVOT

Ačkoliv ve městech pomalu již mizí starootcovské obyčeje, nacházejí se nicméně v slovenských krajích města, kde se dosud zachoval starý mrav. V takovém starosvětském domě nepanuje v ničem ona lichá ukázalost a nádhera nynější módy, ale bohatost při jednoduchosti a důkladnost ve všem a všude. — Ve velikých světlicích vidět nábytek starodávné formy, skříně, lady s těžkým kováním — široké lože zastřené, lípové stoly s podstolinami(trnožemi), vycpané sesle s vysokými lenochy a opěradly — almárky se zelenými záclonkami, za nimiž vidět knihy československé a latinské a podobných více. To vše ze dřeva jasanového aneb dubového, pěkně vykládané — a jako na věčnost dělané. — V největší izbě, kde se pracuje a jí, nesmí chyběti kozub, při němž rád sedí, fajčí a s přáteli si porozpráví pán i sedlák. — Jako nábytek léta letoucí potrvati musí a se nemění, tak i oděv, zčásti doma robený, zčásti za drahé peníze koupený, šitý dle národního kroje, nemění se každým novým měsícem, jak to žádá nynější svět. — V dlouhých zimních večerech viděti domácí dcerky seděti pod přeslicemi a přísti na vřetánko aneb za krosnem (stavem) tenounké plátno tkáti, i závodí mezi sebou, která nejvíc příze napřede, která větší kus plátna utká. — V létě zabývají se dohlížením při gazdovstvu, vařením, šitím a vyšíváním, pletením krajek, pěstováním v zahradách květin a ovociny. — Tomu všemu naučí se děvčata doma při matce, — neboť není tam dosud v módě posílati děvčata do ústavu — a že by muselo znát děvče, aby se zalíbilo, francouzsky hovořit, fortepiano hrát, zpívat jako divadelní zpěvačka, tančit jako první tanečnice. I bez těch parád jsou děvčata vážena a moudrý šuhaj rád si vezme dceru ze zachovalé takové rodiny, neboť se obyčejně potvrzuje přísloví: „Jaké dřevo — taký klín, jaký otec — taký syn, jaká matka — taká Katka!“ A kdyby i zpanštilé, malované takové děvče bohaté bylo, myslí si šuhaj: ,,Načo mi, načo, tvoje role, luky, keď něvedia robiť tvoje biele ruky!“

Synky ale, mladé šarvance, sotva nižším školám odrostli, zaveze otec do některého slovenského města do vyšších škol, aby se učlověčili. Když se člověky stali, vrátí se domů a gazdují buď při otci, neb se rozejdou každý za svým povoláním. Všechny slavnosti a svátky výroční přísně se zachovávají dle starého způsobu, jakož i neslyšet v domě takovém jinou než slovenskou mluvu a slovenský zpěv. S čeledí zachází se dobře a považuje se jako patřící k rodině; obyčejně stráví hodná čeleď celé své živobytí při takové rodině, vědouce, že i v stáří opuštěni nebudou.

U Maďarů zřídka v kterém domě aby s čeledí dobře se zacházelo. Poměr manželský je u Slováků mnohem upřímnější a čistší než mezi Maďary, kde panuje při veliké zdvořilosti, jakáž i mezi manžely ve zvyku je, lichost a