50

zapadla mi velmi tuhým.

A tu přijde nevěsta z komory s hlavou zavitou; zaobalíc si ruku do bílého šatu, podává ji jednomu po druhém a dává se jí do ruky dar, obyčejně na penězích. Po snídaní jdou svatebníci bií kohúta. Kohout vecpaný v hrnci postaví se na zem, starejší drží ho za provázek a družba musí mu cepem hlavu zroniť. Když mu ji zroní, nastrčí na žrď jdou k nevěstě. Ta mu dá pěknou šatku, z které si udělá zástavu. Potom se poskládají(udělají sbírku), jdou do hospody a světí Hajnala. Tím ukončí se svatba. — Některé obyčeje při svatbách rozličně se různí. Někde po oddavkách rozdělí se svatebnictvo a každý jde se svými hosty do svého domu, někde pohromadě jsou prv u ne-věsty, potom u ženicha, a v okolí Ďarmot jde po sňatku nevěsta se svými hosty do ženichova domu a ženich se svými do jejího domu, a někde dokonce i v hospodě se muziky odbývají. V některých dědinách očepí se nevěsta ráno po příchodu do domu ženichova, v některých před půlnocí. V Novohradě vezme si družba nevěstin věnec při čepeni, v Gemeru v některých dědinách musí jej v noci chytrým způsobem z ložnice, kde nad ložem mladé nevěsty na klinci visí, dostati. V Novohradě a též Rusínky mají o svatbě hlavy brlienem(barvínkem) ověnčené.

Velmi pěknou mají píseň v okolí Ďarmot, kterou při čepeni družice zpívají:

Oj vienok, pěkný vienok brlienový,

věru jej on dolu spadol.

Oj vienok, pěkný vienok brlienový,

kdeže jej on dolu spadol?

Oj vienok, pěkný vienok brlienový,

v matěrinom dvorci — atd.

Když je nevěsta sirotek, zpívají družice, než jdou na oddavky, velmi truchlivé písně, zvlášť oblíbená je následující: Ta Marina matka tam po ráji chodí,

tam po ráji chodí, od Boha si prosí:

Pustiž ty mňa, Bože, na jeden biely svet,

mám tam jednu dceru, za muž mi ju beru.

Veru (a nepustím, čo by ti tam bolo.

Dal som já jej ľudí dobrých,

dary odberati, svatov privítati. —

Když byla nevěsta velmi chudá aneb sirotek a byla pořádná a počestná, chodila před svatbou prositi na poctivou krásu a dávalo se jí plátno, peníze i obilí. — Způsob ten býval v krajích slovenských, nevím ale, zdali se dosud udržel. —

U Rusínů panoval ještě v předešlém století obyčej, že si chodívali pro nevěsty na pouti a trhy k účelu tomu zvláště zřízené. Takový dívčí trh (maď. leányvásár) držíval se dvakrát za rok v Krásném Brodě u basiliánského kláštera, kamž se děvčata a vdovy s příbuznými svými a ženichové též se svými rodinami sešli. Mladé nevěsty prostovlasé, ověnčené věncemi z barvínku a stužkami, vdovy ve vínkách. Kolik tisíc lidí se tam vždy sjelo a sešlo.

Někdy věděl již mladý parobek napřed, kterou si vybere, a děvče vědělo, kdo pro ni přijde, ale mnoho jich bylo, kteří se po prvé viděli. Obyčejně přistoupil ženich k děvčeti, které se mu líbilo, a podávaje jí ruku řekl zcela krátce:

,,Keď ti třeba chlopa, pod' do popa,“ — a když mu děvče podalo ruku, smluvil se s rodinou, co by za ni chtěli, a po smlouvě šli do kláštera a pop je oddal. Potom pili, jedli, tancovali a jeli domů. Někdy strhly se při takových trzích a poutích rvačky, když děvče ženicha nechtělo, příbuzní při její straně byli a ženich upustit od ní nechtěl. Byl-li ale ženich bohatý, přinutila rodina děvče, že si ho musela vzít, byť i nechtěla. Někdy byli zase mladí srozuměni a rodiny bránily, tu si obyčejně ženich nevěstu mocí unesl — a potom mu ji museli dát. Takový obyčej panoval až do roku 1720, potom se to zapovědělo a od té doby drží se i mezi nimi námluvy a svatby solidněji s některými rozdíly jako u Slováků. Nejdřív pošlou bábu na zkumy, zdali smějí přijít, a potom jde starosta na obzory. Smluví se s rodiči, a když je po úmluvě, musí mu nevěsta, která je zatím ukryta, přinést sklenici vody, při čemž si ji prohlíží, záhadné otázky jí dávaje, na které když chytře odpoví, za hodnou uznána je. Obyčejně vědí i nejhloupější, Jak odpovědít mají. Potom jsou svatánky(námluvy). Ženich přijde večer k nevěstě se starostou; nevěsta je schována.

Na stůl položí matka bochník chleba a jde pro nevěstu; když ji přivede, postaví se obě strany proti sobě ke stolu, rodiče představí dceři ženicha, kterého ona ale dobře zná, a přes chleba podají si nevěsta a ženich ruce a spolu i pěkné šátky co záručí. Rodiče jim dají požehnání a jde se k jídlu. Za dva neb tři týdny pošle ženich po některém