zornička, rozloučí se a frajer odcházeje slibuje děvčeti, že přijde v sobotu večer, a kdyby sedmdesát hromů tlouklo.
Některé děvče pustí frajera i do komůrky, dokonce chodí-li k ní delší již čas, což nejvíce v chudších krajinách, jako v Trenčínsku, kde si musí děvče i šuhaj prv pár zlatých zagazdovat, než za sebe jíti mohou. Někdy se jeden s druhým rozsrdí a více se neudobří; někdy dělají rodiče z jedné neb druhé strany překážky; není-li ale ani toho ani onoho, je obyčej, že se po čase vezmou. Rodiče vědí o těch záletech, ale nebrání tomu, ani když si děvče frajera do komůrky pustí. Spoléhajíce na počestnost jak panenskou, tak jinošskou, spí klidně, jako někdy jejich rodiče spávali, když 'oni pod týmiž oblokami do vidna sedávali. A při vší té volnosti mladého lidu zřídka které děvče se podnese, čili jak se tam říká, prespí, zvlášť v horních stolicích. Když to ale která dokáže, trestá ji otec nevážností a ponižováním. Padlé děvče nesmí již prostovlasé choditi, nýbrž s hlavou zavitou jako žena, od čehož se i závitka nazývá. Vdá-li se, neohlašuje ji kněz co poctivou, nýbrž co uctivou pannu. Nejvíce prespanek je ve větších městech a mezi služebnou čeledí v doleních stolicích. Snad to tím, že tam lid neposuzuje přestupek ten přísně a že prespanka, když žije při frajeru, o děti se stará a jinak pořádná je, co žena se považuje, s tím jedině rozdílem, že se nazývá žena nepřisahaná. Ze v takovémto nepřisahaném manželství žije větší část služebných, jmenovitě v Ďarmotech, byla jsem již dříve podotkla.
SVATBY
Svatby (sobáš, veselí) držívají se nejvíce o fašankách(masopustě) a v jeseni, okolo Kateřiny. — „Dočekáš sa mladej ženy na jeseň, až odpadně drobný lístok z čerešieň,“ — těší matka syna. — Někdy vyhlídnou rodiče synovi nevěstu, z většího dílu ale vezme si šuhaj tu, ku které na chlady chodil. — Více podléhají vůli rodičů dcery, a často musí děvče vzíti si, co se jí nelíbí: „Koho v srdci nosím, opustiť ho musím, koho v podkovičkách, toho lúbiť musím,“ naříkají. „A ktorá sa zle vydá, jako by zomrela, jako by ta nikdy na světě něbola.“ Nejtklivěji ozývají se vzdechy nešťastných takových žen a žaloby na rodiče v písních národních. Také nemají rádi rodiče, když se pýta (prosí) mladší dcera před starší, sdokládajíce, ,,že samládza(votava) cez seno nebere“. — Prve než jde šuhaj na námluvy, pošle matka některou babu, buď z rodiny, buď známou, do nevěstina domu ohnisko obzerať, aneb jak se v okolí Března říká, na dovedy. Musí totiž vyzvěděti, zdali by rodiče dceru šuhajovi dali a kdy směl by přijíti na námluvy, přitom musí se poohlédnouti po domě. Obyčejně dá se jí nějaký dárek pro matku s sebou. Když přijde baba do domu nevěstina, vědí tam již, odkud vítr ducha, a jsou-li srozuměni, ihned ji vítají, za stůl sázejí a hostí.
Když potom baba po mnohých vytáčkách řekne, proč přišla, a dar odevzdá, neřeknou jí ani ano, ani ne, ale že si to přes noc rozmyslí. — Když se takto poví a dar přijme, je dobře a baba spokojeně domů odejde s vyřízenou. —
Druhý den pošle zase nevěstina matka babu s malým dárkem a odpovědí příznivou k matce ženichově, — aby tedy jen přišli v ten a v ten den. — To jsou prípovedi. — Po přípovědi poprosí ženich dobrých známých, aby mu šli na svatbu. — Musí míti ze své strany starejšího, pytače, který místo něho o nevěstu prosí a při všem ho zastává,
— starosvata(místo otce), družbu, zástavníka, mládence; staré jsi a starosvat, dospělí muži, volí se obyčejné z rodiny a družbou bývá kamarád. V určitý den jdou neb jedou s rumíkom(šátkem). Napředku jede zástavník, maje v ruce bíločervenou zástavu, za ním, je-li svatba bohatá, hudebníci, pakli obyčejná, jen gajdoš(dudák), nejmilejší to jejich hudebník. — Za gajdošem družba, mladý žat(ženich) a mládenci na koních, kvítím a stužkami okrášlených, v bílých košilkách, klobouky ozdobené kytkami. — Vzadu ve voze sedí starejší a svat, v svátečních mentiekách. — Když se chladní ten průvod k nevěstinu domu blíží, vyjde mu rodina na dvůr v ústrety; všickni smeknou, mimo ženicha. Když se byli vespolek pozdravili, ptá se otec, proč přišli? — Starejší předstoupí a s velikými oklikami, začínaje od stvoření světa, od Adama a Evy, až konečně po dlouhé řeči k pravému jádru se dostane, že mladý ten šuhaj (ukazuje na ženicha) společnici si hledá pro celé živobytí, že slyšel o kráse a statečnosti jejich dcery a že se tedy přišel ptáti, či by mu ji za ženu dali. — Otec ptá se nejdřív ženicha, zdali zná jeho dceru? Ženich obyčejně přisvědčí. — Potom zavolá teprv dceru, ukazuje na ženicha a ptá se jí, zdali šuhaje toho zná. Děvče sklopí oči, začne mrviť v ruce zástěrku a zašeptajíc že ano — odběhne do komory. — Když dcera odešla, ptá se otec starejšího, z jakého domu ženich je, může-li mu dceru svěřit, aby se jí křivda nestala. — Tu začne starejší povídat, mnoho-li má ženich sám aneb otec jeho koňů, statku, země, mnoho-li peněz, jak velká je rodina, a konečně chválí statečnost ženichovu. — Otec vyslechnuv ho míní, ,,když to takové, že není proti tomu, a jestli dcera na to přistane, že také z domu prázdna nepůjde,“ a hned vykazuje, co jí dá. Poté pošle pro dceru, a když přijde, povídá jí, že mládenec onen za ženu ji žádá, jestli by i ona vůli k němu měla? — Když děvče přisvědčí, ptá se jí ještě, má-li nějaké znamení od něho? Tu ona ukáže na stříbrný prsten na ruce, a když se ptá ženicha, má-li nějaké znamení lásky od ní, ukáže též stříbrný prsten na ruce. — Potom tedy je otec požehná a nevěsta, odstranivši se na chvíli, přinese v pěkném, vlastní rukou vyšívaném ručníku(šátku) jablka, ořechy, slívky sušené a pěkné péro, což dá ženichovi jako záručnuo. Ženich se poděkuje a dá jí též pěknou hrdou(drahou hedbávnou) šatku a starejší dává zase v jeho jménu — matce čižmy, otci klobouk a v tom několik kusů stříbrných neb zlatých peněz. — V Gemeru dává starejší i nevěstě šatku místo ženicha. — Po sdání je oběd a po obědě zahraje gajdoš a