nevěsty červený šátek. Obyčej ten, pokud mi známo, panuje v Novohradě, Zvoleni i v Gemeru. V Novohradě druhý den po svatbě odpoledne nesou svatebčané nevěstě darem kohúta a koláč, někde mrvánik, někde pletěněc zvaný. Obyčejně kohouta zařežou, upekou a potom ho společně i s koláčem snědí. V Nitransku když je po sobáši, jdou svatební či k obědu k nevěstě, po obědě sebere se mužská chasa a chodí po ulici s kohútem, kterého jeden z nich na žerdi přivázaného nese. Před každým skoro domem zastanouce zpívají a tancují, začež je hospodář vínem počastuje. Před domem představeného zatknou žerď s kohoutem do země, družbovi zavážou oči a se zavázanýma očima musí kohoutovi hlavu stí ti. Když ho třetí ranou nezabije, musí platit pokutu, která se dá hudebníkům. Ale žádný nedá se zahanbit; jakmile ví, že družbou bude, cvičí se tajně tlučením po něčem s zavázanýma očima, že potom i na první, druhou ránu kohouta dočista zabije. Se zabitým kohoutem jdou zpátky do domu nevěstina, kde se potom hoduje a tancuje do bílého rána. Třetí ráno vedou nevěstu do domu ženichova.
Všecek její nábytek i peřiny naloží se na vůz, a dostala-li krávu, vedou ji ověnčenou za vozem. Svatky po cestě tancují a zpívají až k domu. Na prahu, když se po dlouhém čekání do domu dostali, vítá nevěstu mužova rodina a matka podává jí přeslici, bochník chleba a vpíchnutý v něm nůž, což znamenati má, zejí bude svobodno chleba si ukrojiti, když bude pracovati. V Horní Lehotě ve Zvolenské stolici jde nevěsta po sobáši s belušnicemi(ženy na svatbu pozvané) do svého domu a mladý zeť se svaty též do svého. K jídlu dostanou každý bílý chlebík (beluše).
Potom jde mladý zeť se svaty nevěstu pytat(prosit o ni). Když přijdou do mladušina dvoru, zavrou belušnice dvéře a zpívají:
Eh čože to, matka, za ľud idě?
eh jest pravda, za ľud idě? —
Ani s koníčka něsadajú,
len Marišku diouku von pítajú.
Eh veď sa to páni dolničane atd.
Otevře se jim a vejdou do izby. Starejší nese pod paží nevěstě dar, čižmy. V jedné je dvacetník, v druhé fěrtuška.
Podávaje jí to praví: ,,Já jsem starejší a nesem ti čižmy, abys bosá nechodila. Ale dar za dar. My žádáme toto lůžko, aby tvůj muž měl kde hlavu sklonit.“ Když jde z domu, zpívají belušnice:
Zaďakuj, Mara, z toho bieleho domu von,
kdě si trpela daromných řečí vela v ňom,
zaďakuj ty matěri, už máš čas,
už ty sa od něj odberáš.
Nevěsta se poděkuje rodičům a vedou ji k mladému. Ona s družbou jde napřed a svatové tancující za nimi. Ženich jde při vozu, na němž naložen nevěstin nábytek. Belušnice jdouce za vozem zpívají: Pošibaj koně, vozáre,
ďalekú cestu němáme,
pošibajže ich po hrive,
ať nám nestanu na mlýně.
Pošiba že ich po chvostě,
ať nám nestanu na mostě.
Když přijedou k domu a dvéře, které zavřeny jsou, na zpívání a volání jejich, že vezou nevěstu, se otevrou, vjedou do dvoru. V pitvoru(předsíni) je prostřená huňačka, přes niž nevěsta přejíti musí, aby prý ráda huňačku nosila, a matka podá jí medu, aby měla sladké řeči jako med. Potom ji vede družba do chyže, obvede třikrát okolo stolu a sednou za stůl; mladý zeť k ní a svatové okolo nich. Po jídle tancují a po tanci jdou nevěstu ukládat.
Družba vezme jí partu, napíchne na vidličku a zabodne do hrady; potom vedou ji s dudami a zpěvem do komory.
Když ji začepili a uložili, rozejdou se svatebníci domů. Ráno časně přijdou budit mladoženstvo. Nejdřív zazpívají nábožnou píseň a pak začnou:
Keď som išla hore briežkom,
zapadla mi hlava sniežkom.
Keď som išla hore druhým,