65

dám ti turák na pivo,

zíďe sa ti napiti,

keď budeš zver loviti.

Dětvané a Zvoleňané ho vděčně vzpomínají a povídá se vůbec o něm, že byl švarný šuhaj a dobrý král.

Zvláštní ráz lidu jsou dřevorubaři v pralesích na Černém Hronci. Než ale mluviti budu o jich životu a zaměstnání, chci promluviti o Hronci samém.

***

Černý Hronec vyvěrá v středu pralesů pod Vieprem klenovským a teče pod horu a dědinu Dobroč. Od Dobroče teče k dědině Pustému okolo Látek, Korní, Fajtova na Jánošovku a k Balogu. S druhé strany Balogu je Vydrovo a Závodia, mezi nimiž potůček Vydrový protéká a do Hronce se vlévá. Od Balogu teče na Jergov, Krám, pod nímž je horárna (myslivna). Výše Krámu je Čierna Dolina a dědina Medveďv, nad níž vysoko na hoře druhá horárna v lukách, již zovou Zákluky. Nížeji Zákluk z pralesů přitéká silný potok Kamenistá a okolo Krámu (koliby) teče dolů do Hronce a s ním spojena po nedlouhém toku do Hronu. Nad vtokem Hronce je c. k. železodílna Hronec (Rohnitz), nížeji v pěkném zákoutí je pila, obydlí pelešného a myslivce; lid tam říká Na Štiavničkách. Vrch nad vtokem Hronce do Hronu nazývá se Chvatimech, naproti je Hradisko a nížeji Březová, kde je opět c. k. železodílna.

Okolo Březové vede cesta k Horní Lehotě a na Ďumbier, který týmě své do oblaků vypíná, a podle něho k severu řadí se Velký a Malý Gápel, holá Baba, Čertovica, Peklo, černá se dlouhý sochorec Králového lazu, nejnížeji pod Ďumbierem zelenají se krásné vrchy Hrádek a Okosená nad Lehotou a od nich dolů běží Riavka, vtékajíc pod Březovou do Hronu. Voda Hronce zdá se býti černá, což někteří od popele z uhlisk, splaveného z lesů do vody, odvozují, ale ona je černá i v pralesích, kde nejsou žádná uhliska, kde ničehož není než stromy, rostlinstvo a voda.

Netřeba tomu dlouho zkoumati, proč voda Hronce černá vyhlíží, kdo se podívá na tučnou, černou prsť, která všude po lesích, kudy Hronec teče, vysoko leží a též i jeho ložisko tvoří, a když si vody načrie a vidí, že je čistá jako boži slovo. — Z Března na Krám počítá se 1 1/ hodiny, na Dobroč 31/ ,Sihlu pod Homolkou 6; a vede tam 2

2

postranní cesta polná. Nad vtokem Hronce do Hronu začínají pralesy a táhnou se po levém jeho břehu až přes Viepor klenovský. Dědiny od Hronce po Dobroč jsou bydliště dřevorubařů, v posledních létech přidána k nim i Sihla, 31/ hodiny od Balogu v hlubokých lesích ležící, a v lesích z obou stran Hronce ležících jsou c. k.

2

dřevorubařské dílny černohrončanské, jak se všechny společným jménem nazývají. Okres těchto černohrončanských rubanisk leží, krom Sihly, proti jihu, od východu na západ, a obnáší výše 40 000 jiter lesa.

Handělců, jak dřevorubary všeobecně jmenují, je 1500 chlapů. V Balogu je kostel. Ještě jsou jedny c. k.

dřevorubařské dílny, totiž beňušské, nad pravým břehem Hronu, nad Březnem, severně pod Zvolenskými Karpatami, bezprostředně pod Beňušskou holou, 4 000' vysokou, která přes Certovicu s Ďumbierem sousedí. Na jih sousedí s polhorským hájenstvím (revírem) na Černém vrchu, Zelenou a Fabovou holou, nížeji s městskými grunty a lesy; na východ s Gemerem při Bacúchu a na téže straně sousedí s koburgovskými lesy, na sever se končí na chlumech hol a hraničí s liptovskými pány, na západ hraničí zčásti s městem Březnem, zčásti s hájenstvím šťávnickým (Jarabá). Lesa mají as o polovic méně než černohrončanské dřevorubařské dílny. Strminy má ale vyšší a doliny kratší než na Černém Hronci, a proto je plavačka dřeva do Hronu snadnější.

***

Dle starých letopisů bylo hornictví v Báňské Bystřici již v 7. a 8. století zavedeno pod slovanskými králi Pannonie od Slovanů. Bystřice jmenovala se dříve Nová Ves a později teprv dostala jméno od potoku Bystřice. Co se povídá o vynalezení rud, že v Šťávnici před 8. stoletím svině kus stříbra vyryla, v Kremnici že proto báně založili, poněvadž ve volatech zabitých slepic zlatá zrna nacházeli, a vynálezce měděné rudy v Panské Dolině že byl medvěd, je pouhá báje. Také se nemůže s jistotou říci, že by prastaré rudné doly a halně trosek, porostlé starou horou, od Kvádů pocházely, ač sídla jejich, než je Římané vytlačili, nejvíce na pravém břehu Hronu a v Gemeru byla, a že byli znalí hornictví. Mohly by i od Slovanů pocházet, jako slovenské staré pece, o nichž jsem se již zmínila.

Nejstarší doly v okresu Báňské Bystrice jsou v Haliaru na Starých horách. Původně jmenoval se vrch ten Holý vrch, když ale mnohem později (r. 1200) Němci nové doly v Panské Dolině vynalezli a dobrý z nich výtěžek měli, jmenovali haliarské staré hory (rozuměj doly), z čeho povstal název Staré hory pro celé pohoří. Z dolů těch se dosud těží a jsou již spojeny s pansko-dolinskými.

Když říše Slovanů klesla a Maďaři uherskou zem opanovali, povolal nejdříve král Štěpán Svatý Němcův do země, aby hory vzdělávali; po něm pak opět král Gejza II. V 11., 12. a 13. století vzkvetlo hornictví ve Zvolenské stolici u velikém stupni. Po vpádu Tatarů r. 1241, kteří všecko poplenili a zhubili, povolal Béla IV., když se z Dalmácie