Majorváru se též povídá, že ho Čechové vystavěli a že v něm jeden z Jiskrových soubojovníků přebýval. Více se o něm neví. O Kecskevám, Somváru a Hársasu, ježto všecky tři na vysokých vrších v chotáru malodúrském stojí, též historie mlčí. Na posledních třech jsem ale nebyl.
Dolnozemské chlumy
Na nížinách uherských množství chlumů se nalézá, od Maďarů halmok zvaných. Nejvíce jich mezi řekami Tisou a Dunajem, Tisou a Körösem (slov. Karasa). Tak od Tiszafüredu až po Mindszent, kde Koros do Tisy padá, 14 chlumů se nalézá. Některé z nich svá vlastní jména mají; tak se chlumy u Földváru zovou Bárta a Foldvárihalmok; nedaleko Kúnhegyesa Garahalom, výše něho Torok a níže Ketteshalom, při Csibakháze Egyeshalom, Sidóhalom, Kenyérvárihalom. Ostatní jsou u Orvényu, kdež má jeden jméno dědiny, Orvényhalom, na pustině Szent-Gyórgy (Svatojiřské) a u Szent-Miklóse. Dva chlumy jsou na pustině Šakaltašské.
Korabinský naznačil ve svém díle Geographisch-historisches Wörterbuch, str. 646, o chlumech u Szarvase ná-
sledující:
„Tak řečené halom, halmok jsou v okolí Szarvase (v Bíkešské stolici) pamětihodné. Jsou zčásti přirozené, zčásti uměle nasypané, homolovité a o něco větší než chlum u Hainburka nedaleko Vídně. Počet oněch chlumů obnáší několik set a některé mají svá vlastní jména.“
Dorner ve své ,,Topografisch-naturhistorische Beschreibung des Banats, Pressburg 1839“ pod článkem Die banatischen Sandhiigel takto píše:
„Poříčím Karasů (Koros) rozkládá se rovina as 7 d mil velká, větším dílem sypkým pískem pokrytá. Na této rovině viděti množství chlumů, od Valachů bielo brda zvané. Od Palanky až výše Karlsdorfu takměř v stejném rozestavení vynikají; směr jejich jde od jihovýchodu na severozápad, V polích alibunárských se ztrácejí. Tyto tak rozsáhlé chlumy skládají se z písku, jsou dílem holé, dílem travou porostlé, některé i lesem. Uvnitř těchto chlumů nalézají se kosti zvířecí, volů, jelenů, mezi těmi inkrustované sulky jedlové a smrkové, trupele z lip, z buků a železné i měděné střely, ježto starobylost pískových vrstev podivuhodně označují.“
Aradské chlumy(viz Perecsényi Nagy László v Tudom. Gyiijt.). Na aradských chlumech zdaleka viděti, že jsou uměle dělány. Tamější lidé jmenují je tureckými a tatarskými. Mají také ale mimo to svoje vlastní jména, na př. Vér, Csauz, Katar, Leél, Halga, Csorsz a j. Mnoho romantického si lid o nich bájí.
Vzhledem původu jejich platí tam mínění, že jsou trojí: chotárské, strázní a hřbitovní chlumyčili mohyly.
Již Anonymus vzpomíná, že Arpád chotárem naznačil vybojovanou krajinu; možná tedy, že v dolejších rovinách, kde ani potoků ani vrchů a dolin, ani kamene k naznačení mezí není, ze země je nasypali. Takové jsou Iratos, Lölköház, Bankuta, Kakuc, Kamara a jiných více. V uherských starých listinách se cumuli regii nazývají.
Strážní čili tak zvané tatarské, turecké chlumy nalézají se v Pešťanské, Stolnobělehradské stolici, u Gyuly a jinde.
Palatinalia iudicia až po Matyáše krále se na chlumech odbývala; ty chlumy zovou podnes Bíróhalom. V Novohradské stolici je nalezneš okolo Mohory, Romhánye a jinde.
Hřbitovní chlumy povstaly pohřbením velkých mužů, vůdců bitev. Anonymus, Koza a Thurócz o nich praví, že jsou nasypány pagano more. Takových chlumů se mnoho nalézá v Bělehradské stolici, v Batajském chotáru a v okolí jeho, kdežto Ethel nad Římany zvítězil. V chlumech těch nalézají se lidské a koňské kosti a podnes se jich tam sto nalézá. To samé značí chlumy orodské a chlum dombeďházský.
Před několika lety dal pan Draskóczy, fiškál v Nyíregyháze (v Sabolčské stolici), jeden z tamějších chlumů do polovice rozkopati, a tu uvnitř mohyly přišli na mnohé vodorovné oddělení a komůrky, v nichž popelnice stály. V
popelnicích našli popel a ptačí kosti. Chlum ten a mnohé jemu podobné jsou prostřední vysokosti a mají směr od západu na východ. Vrch je homolovitý, západní bok spadá kolmo dolů jako useknutý, východní se pomalu dolů níží, až s rovinou splývá.
Když před několika lety na slovo vzatý ruský učenec a zpytatel starožitností prof. Srezněvský po Slovensku cestoval, vyjádřil se o níreďházských chlumech a jim podobných, že se zcela podobají chlumům na rovinách ruských, s tím jen rozdílem, že ruské chlumy čelem na východ strmí a že jsou vyšší než níreďházské. Jakkoli úsudky o těchto chlumech velmi rozličné jsou, já srovnávaje podobnost níreďházských chlumů s ruskými mohylami a bera do úvahy i to, že v níreďházském chlumu popelnice, zvířecí kosti, peníze, trupele z lip a buků se našly, mám za to, že nejen ten jeden níreďházský, ale množství jiných podobou a položením mu podobných chlumů nic jiného nejsou nežli mohyly.
Kterého národu popel v nich skryt odpočívá, to ovšem těžko určiti, ale dalo by se vysvětliti otevřením více