taková jídla rádi jedí, a co se jím na podstatě nedostává, doplní se masem a chlebem. — Jak brukev, cvikla hodně lupenů má, otrhají se spodní a vaří se připravené jako špenát k masu ( podlupky ). Z mladičkých vinných a rybízových listů dělá se salát. — Jak lusk bobů trochu jen povyroste, těkvice jak dozrává, vaří se kolikráte za týden. — Tykví je kolikero druhů, hlavně ale tři se rozeznávají: panské, zimní a svinské. — První mají tvar elipsový, jsou zelené neb bíle pasované; maso pod tenkou slupkou je měkké. Ty se jedí. Oloupají se, vpolo rozkrojí, od jader očistí a na zvláštní k tomu drhli(kružátku) na tenké nudle skrouží; potom se osolí, nechají as hodinu kvasit a teprv se připravují, obyčejně s beraninou, rajskými jablky a kyselou smetanou. Je to chutné, lehké jídlo. — Také se pekou v popeli a nakládají jako u nás vodnice. Zimní jsou též podlouhlé, šedozelené barvy, tvrdého masa; svinské jsou žluté, kulaté, povrchu bradavičnaté; vepřový dobytek se jimi dobře krmí. — Panské tykve jsou největší, osmi-, desíti- i víceliberní, jak je tučná zem. Za času poslední uherské války vypěstil měšťan jeden v Báňské Bystřici tykev, která vážila 130 liber. Ještě jeden druh tykví jsou tak zvané jurgetyčili tykve gerecké. List jurgety je málo větší okurkového, bílý prut pne se vzhůru; proto zastrkují se k němu tyčky aneb se sází k stavení, kde se až na střechu vypne. Chuť ovoce je tatáž co panské tykve, barva bělozelená a tvar rozmanitý: hrušky, láhve, trubky atd., až lidem k žertům příčinu dávají. Co jídlo libují si je jen Srbové. Nejoby-
čejnější forma je válcovitá a ty se jedí. Rozkrájejí se na krátké kusy, jádra se vydlabou, kusy se v slané vodě uvaří a míchaninou rej že s masem naplní a omáčkou z rajských jablíček polijí. Z ostatních forem dělají se kulače, svícny, poháry, livy(hevery), jak se k čemu která hodí. — Když dozraje jurgeta, utrhne se, a co by při nádobě, na kterou se hodí, zbytečné bylo, uřízne se; potom se dá na slunce, až maso zcela seschne a zdřevění. Potom semena a seschlá tkanina drátem se vyndá a láhev neb cokoliv jiného je hotovo; láhev to lehká, která se neroztluče, dokonce když se lejčím oplete. — Jádra z tykví suší si čeleď na pamlsek, avšak v Stýrsku táhne se z nich olej, který se k svícení i k jídlu upotřebuje. — Okurky (uhorky) nakládají jako u nás, s tím jedině rozdílem, že naspod nádoby, do níž je kladou, kus těsta se položí, aby záhy kysaly, a několik pošviček mladé papriky, aby tvrdé zůstaly. Zkysaných upotřebuje se v zimě co pří varu a k pečením místo salátu; k hovězímu masu se nejedí. — Zelí (kapusty) sází se tam mnoho; nakládá se na zimu jako u nás (kvasná kapusta), ale mnohem lépe k jídlu připravuje.
Naši kapustu, již kel jmenují, mají jen v panských zahradách, jakož i karanfiol(karfiol). Brukev (mrkev) se také všeobecně nesází, ani celer; více paštrnáku a cvikly, čehož se jako přívaru potřebuje. — Kvaku (tuřín, bílá řepa) sázejí v hořeních stolicích. Množství se ale seje cibule, papriky a parádiček(rajských jablek), protože se toho ve všech domácnostech mnoho spotřebuje. — Mladou cibuli přikusují syrovou k masu i k chlebu a mimo to se jí mnoho do jídel spotřebuje. — Paprika dává se do rozličných jídel a roztlučená na prášek přináší se vždy zároveň se solí na stůl. Také mladou do octa nakládají a k masu hovězímu na příchuť dávají, ale není to pro každý žaludek.
— Parádiček náramná síla všude roste; dílem je lidé sejí, dílem z pozůstalých jablíček na polích a zahradách samy se rodí. — Mnohdy nevědí lidé, kam s nimi, ač se jich množství čerstvých spotřebuje, usuší, naloží a na lekvár (povidla) rozvaří. — Brambory jsou z písečnaté půdy dobré, ale tolik se jich v doleních krajích nesází jako v horních stolicích Slovenska, kde jako u nás v horách za hlavní potravu slouží.
Po sklizení bramborů jdou chudé želiarky(podruhyně) a cikáni paběrkovat. Přesvědčila jsem se, že jediná rodina za týden sedm měřic bramborů, zcela pěkných, napaběrkovala. Neníť to nic neobyčejného, neboť se všechny zemské plodiny s takovou nedbalostí sklízejí, že ode všeho na polích i na stromech část zůstává. „Kdo mnoho másla má, po stěně je maže!“
Při sklizení otav trhají ženské matorné konopí. V ty dny pekou gazdiny konopníky, koláče to nadívané čerstvým roztlučeným a s medem smíchaným semencem. Jídlo to rozpaluje mysl, je mdlé a chroupá v zubech, jako by písek žvýkal. Trháním konopí, močením, sušením a třením, a co se vše s ním dělá, než se na kužel dostane, zabývají se jedině ženské, leč pomohou-li jim šuhajci hrstě do močidla odnésti a ťažidla na ně zavaliti, zpívajíce jim přitom:
Pije, pije na koľaji [ ptáča:],
:
švárne diouča konopice [ máča:];
:
pije, pije na kolaji [ druhé:],
:
aby bolo povesence [ dúhe:] —
:
píseň to, podle jejíž noty děvčata i rády tančí. Že si ženské čisté konopí nejen spředou, ale z příze i plátno samy utkají, dříve jsem již podotkla. Plátno konopné je hrubší lněného, ale trvanlivé.
OVOCE
V horních stolicích Slovenska není taková hojnost ovoce jako na Dolení zemi, ba v některých místech ani švestky neuzrají, ale stromy se více pěstují a viděti pěkně zřízené sady. V doleních krajích o čistění stromů, rozsazování,