kolosně, huně na cedila a sobě na huňačky, jakož z lenu a konopí plátno na košile, gatě i sukně předou, tkají a šijí.
Domácí riad drevený, okříny, koryta, mažiary a podobné věci a nábytek v izbách robí si muži sami z dřeva osikového, javorového, bukového, lípového a vozíky obyčejně z javorového neb jasanového. — Hrnčoky přinesou jim hrnčiari z Českého Březová (z Novohradské), jehly a kalouny handrár, kanafas Rusín, plátení k ze Sumiaca (v Gemeru), krajce pletařky z bani; krpce, klobúky a některou tu parádu koupí si na čtvrtročních jarmokách v Březně, což tvoří vždy velikou epochu v jejich živobytí.
Domky mají dřevěné, ale viděti již i zděné tu a tam. V zimě bývá okolo těch domků někdy ze dvou, někdy i ze tří stran široká zeď, vyrovnaná ze šindelů a dříví, že jen okna z toho viděti. V Horní Lehotě mají na staveních pavláčky při vrchu hezky vyřezané; nazývají je trnác.
Co se stravy týče, žijí na hrubé strově a nemají v čem vybírati. Ovsíkem se nejen koně a hyd(drůbež) chovají, nýbrž kde žitná mouka nevystačí, peče se z něho chlebík, i postruhně se z něho dělají. Je to sice černé, drsné a mlandravé pečivo, ale šuhajci při něm až milo rostou. Mimo ovesný peče se ječný a režný chléb, obyčejná strava je hrách, bob, kapusta, fucka z mouky černé neb krumplí a strabačky. O svatbách a svátcích bývá kaša s mliekom, koláče, halušky s brynzou, národní to slovanské jídlo; klobásky ale, braučovina, slaninka, uděná baranina, brynza a oštěpky jen co lahůdky, hockody. Handělec nehledí tak na jakost jídel, jako na mnohost; jakost nahradí mu požehnaný apetit, a jakkoli ,,o hladě a smedě dlouho vydrží, když se potom k míse dostane, není konca kraja, a akuo jest, takuo zjest. Pálenku nepije často, neboť nemá k tomu příležitosti v lese, ale když se mu příležitost nahodí a má peníze, opije se ,,na matěru“. Bohužel že se jim mnohdy od ziskuchtivých lidí příležitost k propití peněz a rozumu poskytuje; snadnoť nezkušeného lesního synka namluviti k vyvedení takového chlapstva.
Obyčejně se pije dobrá vodička, o niž tam nikde nouze není, a o svatbách a křtinách „hriato“.
***
Děvčata nosí světlobarevné sukně, ženy modré; v letě boty, v zimě kapce; košile vystřihnuté, složené do pásku červeně vyšitého, rukávce pěkně vyšité, oplecko, vlasy do vrkočů spletené, stuhami propletené; party nenosí. V
zimě mají modré krátké kožíšky. Zeny nosí bělavé kožichy, strakatě vyšité, černou kožešinou lemované a delší než děvčata. Zpředu je mají zahrnuté dozadu, kožešinou ven, jako by měly frak. Kápky mají plátěné s podbradkou; vzadu je do záhybků složena, širokou krajkou obšita, která u uší v záhyby složena až pod bradu padá. Pod pazuchou(paží) nese si každá žena bílou plátěnou plachtu, uprostřed a po kraji červeně vyšitou, složenou jako u nás kopa plátna — deštník to handělčanek, bez něhož žádná nejde přes pole. Na beňušských handlech je tentýž kroj, jen Bacúšanky mají kápky, jakých nikde jinde nevidět. Podobají se zcela čepci, v jakovém se obyčejně Maria Stuartka vyobrazuje. Muži nosí v letě krpce a v zimě obouvají přes ně kapce jako ženy. Košile z hrubého konopného plátna, s otevřenými rukávci, mají pod hrdlem mosaznou spinkou spjaty. Z téže látky mají letní gatě; v zimě nosí přiléhající vlněné nohavice, kološně. Kabanici z bílého sukna, černými šňůrkami vyšitou, viseti mají v letě přes plece. V zimě vezmou pod ni kožušok pestře vyšitý, černou kožešinou lemovaný, krátký, bez rukávů, jen pod krkem zapjatý. Pod otevřené rukávy košile navléknou v zimě rukávce, pletené z bílé vlny, černě vyšité, od ruky po loket dlouhé. Okolo pasu mají široký opasok, na němž zpředu čtyry mosazné pracný jsou, jež oni obránka nazývají. Na opasku viseti má každý vrecko s dohánem. Dlouhé černé vlasy mají nad čelem rozdělené a za uši sčesané aneb s obou stran hlavy do vrkočů spletené. Na hlavě široký plstěný klobúk aneb nízkou čapicu s okra-jem nahoru vyhrnutým, buď z kožešiny, buď z vlny pletenou, buď z trudu. Nejhlavnější díl oděvu Hronce je cedilo, hrubá bílá huně, 3 lokte dlouhá, 11/ lokte široká. Na všech čtyřech rozích jsou přišity dlouhé silné šňůry z černé a 2
bílé vlny (frumbiery). Takové též jsou dlouhé třísně při jednom konci; nad nimi as tři čtvrtě lokte vysoko vyšity jsou černé cifry. Huni tu složí Hronec ve troje a udělá z ní širokou kapsu, kterou po straně tak pevně šňůrami proplete, že je jako zašitá. Uvnitř má dvojí oddělení. Cifrovaný konec s třísněmi přehodí se navrch. Když jde Hronec do hory, naklade si do cedila stravy na týden i na čtrnáct dní, i co mu koli jiného třeba, potom přehodí si je přes plece a frumbierami pod hrdlem na pěkně vázaný uzel pevně zaváže. V hoře slouží mu někdy za hlavnicu, v zimě za pokrovec. Poraní-li se který z handělčanů aneb jinak ochorí, svážou dvě cedila dovedna, chorého položí na ně a tak snesou ho chlapi s hory dolů. Huně na cedila i třísně k nim dělají ženy, jakož skoro celý mužův oděv i čapicu i kapce i rukávce.
Cifry ale, jak na cedilách, tak na rukávech, vyšívají si chlapci sami, nakreslíce si je dříve uhlem. Některý šuhaj má pěkně vyšité cedilo a třísně visí mu do samé kyčle. V ruce nese si každý sekeru (těžkou valašku), a krátkou dřevěnou fajku, nedrží-li ji v ústech, zastrčenou má za klobúkem aneb čapící. Hrdla mají v zimě v letě holá a prsa taktéž.
***
Chlapi jsou vesměs vysokorostlí, pět až šest střevíců vysocí; těla, kostí a svalů zdravých, rázných tváří, přívěti-