nichž koně a voly v čas největší zimy zavírají; v panských dvořích mají konice (maštale). Jak koně, tak i voly, bílé, vysoké, s velkými rohami, chovají ve velikých stádech na pustách. — Voly potřebují k těžším pracím polním a k tahu. — V některých krajinách chová se více volů než koňů. Který sedlák krásné voly má, pyšní se jimi a schválně jede tu a tam na trh s nimi, ne aby je prodal, ale aby „parády s nimi robil“ a divákům laskominy dělal. —
Zapražení jsou v jařmu. ,,Eh volky, štyri volky parné, navěky stě v jařme,“ zpívá jim Slovák. — Při pasení jich mají voliari(volaři) několik velkých bílých vlčích psů, kteří ustavičně stádo ostražitě obcházejí; když který vůl daleko zajde, nazpět ho zvrátí a v noci před vlkem a zlodějem stádo chrání. Bez věrných těch pomocníků bylo by zle pastýřům. — Také volům dávají jména: Sivoň, Beloň; Maďaři: Beťár, Virág (květina), Bogár (brouk) a j.
Krav se drží v poměru na velká hospodářství málo. — Zámožnější sedlák drží jednu dvě a v panských dvořích pět šest nanejvýše. Je to tím, že se skoro všechna jídla sádlem mastí. Drží se tedy jen pro mléko; ale i toho se tolik nespotřebuje jako v horním Slovensku, kde kaša panuje. — Nádoby na mléko jsou vysoké jako žbánky, nahoře úzké, dole baňaté, právě naopak našim krajáčům, které dole úzký a nahoře široký jsou, aby se hodně smetany ustálo. Proto se také v těch žbánkách málo smetany ustojí, ale zato je mléko dobré; také nepotřebují tolik sladké smetany, an silné pití kávy, jako u nás, tam ani mezi pány nepanuje a obecný lid „černou polívku“ jen dle jména zná. — Poněvadž se málo másla mútí, mají i zbenky(máselnice) malé. Liptovanky když nemohou dlouho stlouci, užívají následujícího prostředku: gazdina neb služka vezme máselnici na hřbet a chodí s ní po návsi a jdouc hýbá tělem ze strany na stranu, „aby šlo máslo do guly(kule)“. Dokud je pastva, jsou krávy jako jiný dobytek celý den na pastvě, v zimě pak zavřené v chatrných chlévech; o patřičném jich ošetření není ani řeči, proto také mnoho mléka nedávají.
Ovce mají dvojího druhu: ovce capovice, z jichž vlny se dělají krátké, huňaté uherské kožichy, čuby (guby maď), a ovce pěkné vlny (birky), Prvnějších drží se jen s potřebu, druhých ale mnoho se chová; na Dolení zemi jen kvůli vlně, v horních stolicích na Slovensku je i salašnictví zavedeno.
Veliký poklad tamějšího hospodářství je vepřový dobytek; každý hospodář hledí tolik bagounů do roka vykrmiti, mnoho-li masti(sádla) a slaniny pro domácnost potřebuje. Obyčejně se krmí dobytek vepřový kukuřicí, tykvemi, a kde lesy dubové jsou, vezenou jej do lesa a nechají pásti na žaludech, až se vykrmí. Dovolení k tomu stojí v Ďarmotech 3 zl. stř. Někdy vykrmí bagouna na mnoho centů. Masa z tak tučných prasat není ani mnoho, aniž je chutné. Tuk dílem se rozpustí, dílem na poltiny rozdělí, nasolí a udí. Sádlo i slanina jsou velmi dobré. O
masopustě (fašankách) bije se nejvíc prasat a tu slaví se svinské kary(hody). Maso vepřové nepeče se v kusech, ale na tenké řízky se rozkrájí; mladé vepřoviny tam nevidět. Klobásy, uděná jelítka, huspeniny, co vše při zabíjení naše hospodyně dělají, tam nedělají ani v domácnostech, ani řezníci, mimo hůrky(jaternice) a jelita rejží naplněná. — Ještě jedno domácí zvíře musím připomenout, totiž osla (somár), kterého obyčejně viděti při dvoukolové karici (taliga) zapraženého. Kdo nemůže koně koupit, koupí jednoho neb dva osly. Za 3—4 zl. stř.
dostane silného oslíka a vyživení jeho nestojí mimo zimu nic; pustí se na pastvu a bodláků najde všude dost.
Volají ho Sychra.
ČELEĎ
Patříválo to v Uhřích k panské domácnosti, držeti mnoho služebníků, ať jich třeba bylo nebo ne. V panských domech bylo obyčejně k posluze u stolu několik junošů (inašů), u stoličního úředníka i několik hajduků, a pří hostinách přibrala se někdy i dvorská čeleď k posluze. — V každé jen trochu zámožnější domácnosti měšťanské mají ne-li sluhu, tedy fraucimorku (chyžná, panská), neboť by si to paní za hanbu pokládala, kdyby vstáti musela od stolu a sama si posloužiti. Mimo fraucimorku jev maďarské domácnosti nevyhnutelně potřebná kuchařka, an se žádná paní vařením nezabývá, vyjmouc zaváření a nakládání ovoce, což jejich libůstka a v čemž vskutku mistryně jsou. Je-li větší hospodářství a jsou-li děti, je i varovkyňa(chůva) neb dojka(kojná) v domě a služky k hrubé práci. K této podomní čeledi patří i kočí, který, že pána vozí, za více než dvorská čeleď se považuje.
Dvorská čeleď záleží z oráčů (ratajů), co při koních, a z volařů (bíreš), copři volích jsou. Tito mají obyčejně ženy při sobě, s kterými v manželství nepřisahaném, totiž neoddaní zákonně, svobodně jen a do vůle obapolné žijí.
Takových manželství je v Ďarmotech mezi služebnou a vůbec chudší třídou lidu skoro tolik jako přisahaných (zákonně oddaných). Někteří žijí svorně a sestárnou spolu, někteří, nemohouce se jeden s druhým srovnati, rozejdou se; on hledá si jinou frajerku, ona jiného frajera. Mají-li děti a rozejdou se, buď se o ně rozdělí, aneb si je nechá otec; vidí-li ale matka, že druhá žena špatně na ně dohlíží, a našla-li sama lepšího muže, vezme i děti k sobě. Takové roztržky ale málokdy bývají mezi nimi, zvyknouce jeden s druhým, žijí obyčejně tak jako ti v pořádném sňatku, a též obecný lid drží ženu nepřisahanou za tak poctivou jako přisahanou, jen když při muži je, statečně se při něm. chová a dítek svých opatruje. Je-li muž takové ženy ve službě, bydlí při něm ve dvoře i s dětmi a všecko se to tam živí. Pánové proto dovolují čeledínům ženy míti a obydlí proto jim dávají, aby měli při