chlapec, ten představuje Josefa a je ustrojen jako tesař. Nejstarší z děvčat je Marie, mladší dvě jsou její družky.
Tyto bíle ustrojené jsou prostovlasé, Marie má ale hlavu bílou plachetkou zavitou a v ruce nese kolébku ze dřeva hezky vyřezanou, v níž leží dítě. Když vejdou do sednice, zůstane Josef u dveří stát. Maria přikročí ke stolu a postavíc kolébku na stůl začne kolébati; družky stanou vedle ní a všechny tři zpívají: Daj Pánbuoh večer veselý
najprvej hospodárovi,
prišli tri králové od východu,
klaňali sa tomuto rodu:
aj my sme sa im přišli klaňati,
víru pravá im oferovati.
A na ich stole červená ruža,
a ich paněnkám pekného muža,
a pánu otci holbu vína,
žeby vychovali strojného syna,
a pani matki praženičku,
žeby vychovali strojnú paničku.
Když dozpívaly, zavolá Marie Josefa, aby zakolébati šel dítě, že ji ruce bolí. Josef nechce kolébati, že aby si kolébala sama, když mu je máma; potom ale přece jde a kolébaje zpívá mrzutým hlasem: Hajaj, belaj, kolébám ťa,
jak neusněš, prekotím ťa.
Dozpívav zvrátí kolébku a uteče ven. Marie zvedne kolébku a po obdržení od hospodyně darů a poděkování se za ně, jež družky zpěvným hlasem odříkávají, odeberou se za Josefem.
Nejbujnější veselí panuje o masopustní hody (fašanky, končiny, ostatky). Po celé tři dni a tři noci nerobí se nic jiného, nežli že se jí a pije, zpívá a tancuje a rozličné fígle provádějí. Po tyto dny neviděti ani smutku ani nedostatku, všude jen radostné veselé tváře a na každém stole hojnost jídel a pití. Každá stará babička, a byť i vyschlá byla jak krkoška (vinný pařez), poskočí si v ty dni, aby mela vysoké konopí. A což teprv veselostí rozháraná mládež, té nohy od tance ani neustávají! V masopustní pondělí a úterý,chodí mladí chlapci s rožněm. Rožeň je buď celý železný, buď dřevěný se železnou špicí. Když vejdou do izby, vbodnou rozen do stropu (do povály) a točíce se pod ním dokola zpívají:
Fašanky, fašanky, veľká noc přídě,
kdo němá kožucha, zima mu budě.
A tam hore, na komore,
mačky (kočky) sa vám na slanině —
choďte si ich zohnať
a nám kus odřezať;
naša kapsa ubohá
všetko bere, co Buoh dá,
i slaninu i meso.
Hopsa, chlapci, do povaly,
aby stě vysoké konope malí.
Dozpívajíce vytrhne jeden z chlapců rozen z povály a hospodyně vtekne mu naň kus slaniny neb masa. Před časy bývalo v obyčeji, že přenášívali řemeslničtí pořádkové poslední masopustní dni svoje pokladnice (lady), při čemž míval každý pořádek zvláštní svoje radovánky a obyčeje; tak ku příkladu držívali učeníci kovářští při přenášení lady souboje s pikami v brnění. Krzniari(kožišníci) když ladu přenášeli, mívali při tom celý průvod maškar. V čele