známém nevěstě dary a kulatý velký koláč, který na žerdi nastrčený nese. To samé stane se ze strany nevěstiny a chystají se k svatbě. Večer před svatbou vijou děvčata věnce v obou staveních a dělají zástavu z červeného a bílého šatu, květinami a pentlemi ozdobenou. Na vršku je kytka a v ní zvonek, aby mohl družba svatebčanům znamení dávat.
Trhy takové držívaly se také v Marmarošské stolici; v Satmárské stolici držely se na den svaté Máří Magdaleny a v Biharské drželi je Valaši na den sv. Petra a Pavla, až do začátku nynějšího století. V Sabolčské stolici chodili na odpusty do Máriapócs, kde se též hned námluvy a svatby odbývaly. Obyčej ten musel být tenkráte mezi Rusíny, Valachy i Maďary rozšířen a draho musívali ženichové nevěsty platiti, neboť rozkazuje kníže Rákóczi satmárskému koroandantu zámeckému, aby nedovolil prodávati ženy za tak mnoho peněz, poněvadž když ženich tolik za ni dá, potom v hospodářství nedostatek mají; má tedy určiti, aby žádná žena za více peněz se nekupovala než za třicet zlatých. — ,,Za jidášský peníz,“ smávali se prý lidé. Nyní není o tom jen památky.
NAROZENINY A KŘESTNĚ HODY
V některých stolicích panuje místy mezi mladými ženami nezpůsob, že neřády mají, ba že se i za to stydí, když zůstanou hned v první době manželství s útěžkem. Nevčasná tato stydlivost zavádí mnohou tak daleko, že si od toho pomáhá a raději zdraví svoje zhubí, než aby měla první rok již dítě. — Nesvědomitých bab najde se všude, které lehkovážným takovým ženám rady dodávají. — Bývá ale často takovéto prohřešení se proti zákonům přírody trpce trestáno. — Na štěstí není zpozdilost tato obecná a nejméně slyšeti o tom mezi Slováky. —
Obyčejně těšívá se mladá žena, když zbadá(pocítí), že je matkou, a něj víc naprvodieťa, a muž radostí unesen slibuje jí: „Žena moja, keby si ty chlapca mala, držal bych ti dojku, kuchára, kuchárku, šafára, šafárku!“ — Což by si ona míti ani nežádala. — Když má přijíti žena do polohu, uchystá jí bába lože do kouta jizby a zastře je bílými záclonami, aby na ni cizí lidé neviděli a jí neuřkli. Tam ženu po porodu uloží (zapostělí) a tam drží postielky, jak v Novohradské i jinde říkají. — Porod odbývá se na zemi, na slámě, a sice proto, že se Pán Kristus též na slámě narodil. — Když přijde ženě vojatování, naleje bába svařený malinový kořen na dno převrácené dížky, s níž to musí žena vypíti. — Horší než tento pověrečný, ale neškodný lék je to, že dávají nezkoušené, sprosté tamější báby ženám při porodu pálenku píti, aby se opily a bolest necítily. — Podléhají tam vůbec ženy, zvlášť při rodění, tolika nesmyslným pověrám, škodlivým zvykům a tak nelidskému zacházení nerozumných bab, že se to ani psáti nedá. — Bylo by velmi zapotřebí, aby v každé obci byla dokonale v babictví vyučená bába, by konečně přestaly panující tam hloupé předsudky a nešvary a ženy aby nebyly v nejnebezpečnějších chvílech svého života dány do rukou nevědomým bábám, jejichž ledabylou zkušenost, než jí nabyly, mnohá žena zdravím i životem zaplatit musela, neboť ,,běda slepici, na které se jestřáb učí“. — Jak se dítě narodí, vykoupá je bába, zavine a položí pod stůl, na němž leží načatý chléb, aby dítě dlouhá léta chléb se stolu toho jedlo. — Potom vloží je otci do náručí, a když je otec požehnal, položí je někam stranou, ale hlavou, nikoli nohama proti dveřím, aby neumřelo a vynášeti se nemusilo jako umrlec. Do první koupele hodí se peníz, aby bohaté bylo, a do plének zavine se mu kousek chleba a soli, aby je nikdo neuhranul. — Narodilo-li se na nov, předpovídá se mu, že bude krásné, na starém měsíci narozené nebývá prý krásné, ale což platno — není každý den nov! — Dítě v čiapce narozené bývá šťastné.— Krst odbývá se záhy po porodu, ale děvčata krstí se obyčejně ráno, aby se též časně vdala. — Před křestem roznáší se radostník kmotrům a rodině a spolu zve bába kmotry, jichž bývá několik. Chlapcova prvního kmotra zovou v Gemeru krstný otec, kmotru děvčete krstná matka. Než jdou ke křtu, postaví se s děvčetem kmotra, s chlapcem kmotr na práh a třikrát přes něj dítě pohoupají, aby vždy vesele přes něj kráčelo. Hned po křtu, v kostele, dávají kmotři dítěti do vínku (do křižmy) a jde se obyčejně do hospody, kde otec kmotry hriatym hostí. Při rozchodu potom zve je na křestní hody, které za týhoden po křtu se odbývají. — Od porodu, až dokud žena nejde k úvodu, přinášejí každý den ženy něco do kouta; ta plný vahančok(okřín) žita neb pšenice, ta žltú kašu, ta hrách, ta zase rozličné pečivo, ona živé sliepky a tak každá, co jen může; dokud postelkyně leží, přinášejí i dobré polívky každý den, a tolik se všeho nanosí, že toho má mnohdy celá rodina dosti. — Hosty na krtiny zve bába. —Je-li chlapec, pozvou se mimo kmotry i ostatní ženatí muži vesničtí; je-li děvče, zvou se jen ženy, z mužů jen starší hlavy obou rodin. Na hostinu sejdou se ženy hned odpoledne. — Bába zastává gazdinu a gazdina šestinedělka sedí na zastřené posteli. Okolo stolu, na němž hojnost jídel, sedí ženy, vesele hovoříce a na jídlech si pochutnávajíce. Hriatého, někde i vína, plné žbány, plné hrnce, jako vody. — Po jídle připíjí se na zdraví postelkyni i dítěti, i kmotrovi i kmotřičkám. — Zpívají se rozličné zpěvy. Rozhárané hriatým, stávají se ženy vždy veselejší a rozpustilejší a konečně jedna s druhou do tance se pustí. — A tu jedna z nejveselejších, zdvihajíc pohár, zazpívá:
Jakže já mám domu iti,
doma kážu vodu piti,