chlumů na rozličných místech se nalézajících. Bohužel že je málo u nás těch, kteří by se o takové věci starali a si jich všímali. Kdo by vůli měl, tomu překážejí okolnosti. Tudy stává se, že mnoho krásných a důležitých pamětností nazmar přichází aneb v skrytosti ležeti zůstává. Jest u nás velký poklad starožitností a bylo by velmi přáti, aby se našel i u nás muž, který by ho k prospěchu našemu vyčerpati znal.
HRY, HÁDANKY, PÍSNĚ A ŘÍKANKY
HRY
TĚLOCVIČNÉ HRY SLOVENSKÝCH CHLAPCŮ
Jak naši čeští chlapci, tak i mladí Slováčkové tělocvičné hry milují a malým pastýřům ovcí, kteří skoro celé léto na vysokých horách při stádech zůstávají, bývají jedinými. Na př. u nás v Čechách říkají „kotrmelce metat“ a na Slovensku v Trenčínské stolici košúty prevracať; — když naši chlapci ,,kola v povětří“ dělají, tamější zas kolesa lámajú. — Hru na míč též dobře znají, ale mič jmenují loptu a lopatku k odrážení míče, již naši chlapci palestru jmenují, oni kampa zovou. U nás volají chlapci při hráni: ,,Odraz palestrou“ — tam „Daj kampu“.
Na pretěky je, co u nás říkají ,,na dostíhanou, na honěnou“ hrát; chlapci postaví se jedním šikom(do řady), jeden ustanoví cíl, až kam mají běžet, a když na ně zavolá: Pohnitě sa!, dají se v běh. Někdy se také jeden s druhým o něco staví(vsadí) — jestli dříve cíle doběhne; obyčejně jde tu ale jen o slávu, tak jako při pasovaní, čemuž naši chlapci říkají také „chytnout se do křížku“. — Který v zápasu nepřemožitelný, má se nač pyšnit.
Slovenští chlapci umějí se též dobře boriť(pěstmi nabírat), to však mnohdy neblaze končí, když v rozháranosti a dychtivosti po vítězství jeden druhého pěstí do žaludku uhodí, až se druh skoro bez sebe na zem svalí. Při zápasech a boření odhodí chlapci vrchní oděv, široké rukávy u krátkých tílek košil se vyhrnou až po ramena a tak se potýkají.
A kterakpak hbitě se umějí vyrieštiť(vylézt) na stromy a po haluzích sem tam skákat jako veverky, jako u nás. To ale málokdo dokáže, co jeden mladý valach z vesnice Valaskej (ve Zvolensku). Ten byl v takovýchto hrách mistr velmi silný a odvážný. Jedenkráte v dobré vuoli, dívaje se při pasení na mocný, velmi vysoký smrk, pravil druhým valachům, oč se s ním chtí stavit, že se na tom smrku vydybí na hlavu(postaví na hlavu). Žádný tomu nechtěl věřit, a bača sám řekl, že by se s ním chtěl stavit o berana a nové krpce, kdyby on to dokázal. — Valach neřekl nic, zaskočil do kolihy a přinesl si ruční pilku; pak shodil čapku, huni, rukávy vyhrnul, sekerku i pilku strčil za pas a hajdy začal se nesut pomalu na smrk. — Lezl výše a výše, kde mu haluze překážely, odsekával si je a jen malé zadrápky nechával, aby se měl čeho držet nohou neb rukou. Když byl již velmi vysoko, kde se kmen začal k vrchu oužit, milý valach se pevně nohami a rukou do haluzí zapěl(zapjal) a pilkou začal svršek stromu podřezávat.
Podřízna ho, shodil dolů; když šému poštěstilo, oddechl si, pak sekyrku a pilku pověsil na haluze, naplil si do dlaní, křikl dolů na druhy, aby dali pozor, a než se tito nadali, vydybil se na sříznutém vršku stromu na hlavu. Zůstali podivením nad tou odvážlivostí všickni zaraženi, když ale valach zase na nohy se postavil a vezma sekyrku a pilku dolů slézal, šel bača chystat toho berana a druzí čekali pod stromem, až odvážlivec šťastně dolů slezl. Tímto kouskem stal se onen valach známým v celém okolí.
Naši chlapci házejí rádi kamenem do cíle, slovenští svými sekyrkami čili valaškami, také jimi rádi nad hlavami pohazují, čili jak oni říkají, zvrtají, poněvadž když sekyrku vyhodějí vzhůru, s velikou hbitostí a lehkostí se to stává, jako by se jim z ruky vyvrtla. Toto zvrtaní sekyrek nad hlavami je způsob při valašském tanci (hajdukování), kde tancuje vždy buď jen muž neb dva proti sobě. —
Přeskakování šibenic je velmi oblíbená hra. — Jsou-li při ruce, vrazí se do země na několik kroků jedna od druhé —
dvě tyčky, které by měly při vrchu rozpole, totiž aby rozštípnuty byly jako vidle; do těch rozpol položí se příční tyčka hezky vysoko a šibenice je hotova. Nyní začnou zpívat:
Hore, chlapci, nohavice,
preskakujtě šibenice!
Bysťusvete, na dva razy
popluj ruky, nezlom vezy! —
Popotáhna si nohavice a naplivna si do dlaní, jeden za druhým se rozbíhá a hop! přes šibenici jak kamzík. Který dobře přeskočí, je chlap; který uvázne, utrží posměchu. Nejsou-li tyče, narovná se chvoje, dřevců aneb i šatstva na hromadu a navrch se dá ještě klobouk a skáče se přes to.
Choj boky naprávať! zavolá jeden chlapec na druhého; ten přiskočí, postavějí se zády k sobě, jeden dá ruce za