29

zesilněná plíží se svěžími lučinami k Sahám, od Sáh pak velikými zákrutami vstupuje do roviny a u Szobu do Dunaje padá. — Slováci nazývají Iplu pľuhavá, že voda její, vždy rmutná, mezi nízkými břehy tiše se plíží. Po lukách podél břehů stojí mnoho močálů, zarostlých dílem vrbinou a sítím, v jehož houští z jara se ukrývá vodní diouka(Nuphar luteum), dílem šarinou, nad níž se bělí chumáče vodní fialy (Butomus). Břehy řeky obrostly jsou hustým vrbovím, okolo jehož proutků rozličné svlačcovité květiny se otáčejí, v jejich houští hledají baby kopřivu mrtvicu co vzácný lék a chlapci myší chvostík(vrbka) co ozdobu na klobouk. — Tu zelení a červení se kus louky kvetoucím česnekem lučním porostlý, jejž lid hadí koreň zove a v pálence vařený co lík proti zimnici užívá; tu opodál bujní jen konítrud, cikánkám známý, a u nejpěknější zelené pažiti pastvina husí, porostlá jedině stříbrozeleným strieborníkem(Potentilla anserina), který se také co lék od lidu užívá proti zrádce, zlé chorobě (padoucí nemoc). — Při cestách celé houštiny korduonu(Carduus crispus, štětka), s kterým se v Uhřích obchod vede, a mezi přerozličným bylinstvem i bujné kříčky pánbohova chlebíčku(také ziliz—sléz), v němž matky krtičnaté děti koupají. Okolo křovin při cestách a na stráních, okolo plotů, pozůstávajících oby čejně z turecké vrby(kustovnice, Lycium), ze šípku, modrého bezu, všude otáčejí se a celé loubi tvoří byliny svlačcovité, zvlášť divoký chmel, psí víno, zdivočelá vinná loza a svit(Clematis), který celé křoviny dělá. — Po odkvetu trhají chlapci chumáče pýřitých holenek a místo per za klobouk si je dávají. — Mnoho je také v okolí města jedovatých bylin, o nichž ale bohužel lidé nevědí, že jsou jedovaté, a tak se stává, že se do roka nejedno dítě otráví, zvlášť belianem čili mašlakem, jak ho také zovou. Kočové a vozkové potírají v letě koně mašlakovou bylinou, aby na ně ovadice nesedaly. — Na vesnicích, když nemocný dlouho skonati nemůže, obkedí ho mašlakem. Cikánky ho prý potřebují k jistým traňkům. — Roste velmi bujně, nejvíc po rumištích, okolo domů, při plotech, na mnohých místech celé prostranství jím pokryto je. Když palice uschnou a se rozpukají, chudé děti, které obyčejně při takových místech hrávají, vysýpají sladká semínka na dlaně a jedí. Které se jich mnoho najedlo, nedojde obyčejně ani domů a za pár hodin je mrtvé. — Obyčejně se myslí, že ho chytil ošial od slunce (zapálení mozku).

Lesy jsou nejvíce listnaté, světlé, zvlášť lesů cerových mnoho, dílem čistých, dílem s hrabem(habr), javorem, klenem, jelší, břízou a jedlemi smíšených. Dub cer je strom sličný, vysoký, mnohem vyšší našeho dubu, kmene štíhlejšího, při vrchu košatý. List je tmavější dubu obyčejného, užší, ale delší, drobnějších a ostřejších výkrojův. —

Žaludy též menší má než dub, tři i čtyry v jedné hraně shloučené, misky jako mechem porostlé. — Zrají druhý rok a slouží za výborné krmivo vepřovému dobytku. Duběnkami silný se vede z Uher obchod a z imelia(jmelí), jímž jsou větve obaleny, dělá se lep. — Dříví cerové se hodí nejlépe k stavění lodí, soustružníkům a truhlářům. Z jara je cerový les nejkrásnější. Pod stromy svěží pažit, mechem prorostlá, a na pažiti květin nejkrásnějších. — Tu vine se břečtan okolo kmene, tu pařez oplétá černica(ostružina), opodál bělí se mýtiště jahodníku a vedle něho modrokvetoucího barvínku (brlien) jak by nastlal. — V stínu libě páchnoucí konvalinky, fialy, hyacinty, lilie zlatohlavá, lýkovce a vzácné dentarie. Každý pařez, každý kámen obrostlý je mechem a lišejníkem, podivné arabesky tvořícím. V houštinách těch kryjí se ale ještěřice a hadi, jichž uštknutí se lid bojí. — Též i křovin hojnost: čilimník (kozí jetel) pěkně kvetoucí, ranostoj (Cytisus nigricans), horní ribez, lesní višnička, dřín, mišpuloň, břek, oskoruch, mukyně a j. a j. viděti v stínu i na pokrají lesa. V křovinách pak na sta hnízdí slavíků, jichž líbezný zpěv po celé jaro lesem se ozývá. — Na pustých vrchách kdouloň se rodí, morušeň všude roste a sladkého kaštanu je u Modrého Kamene (Kékkó) celý les. Když se urodí kaštany, bývá jich i přes 100 kil (prešpurská měřice). Mimo vinnou lozu rodí se ve vinicích i hojně ovoce, zvlášť peckového, baracka, marule, švestka, slívy, méně hrušek a jablek. — Na rolích daří se pšenice, kukuřice a zvlášť výborné žito (řež) okolo Ďarmot, takže vždy o trhu ve vyšší ceně stojí. Jarec(ječmen) se málo seje. — Hrách v Uhřích se neseje, šošovica (lenča u Rusínů) zřídka kde, to dvoje přiváží se z Moravy, žitá kase(proso) a tatarka ze Spiše. Zato se ale sází mnoho bobu. Zeleniny se daří rozličné.

Len tam neroste, ale pěkné dlouhé konopí. — V zahradách, i těch nejmenších, viděti alespoň jeden, ne-li více keřů ricinu, který jako by tam byl zdomácněl. Děvčata pěstují si tubirozňu(Polyanthes tuberosa) a z jara, když kvete, není děvčete, aby ji v neděli nemělo v kytici. Dohánu (tabáku) sází se doposud dosti, ačkoliv se ho před revolucí více sázelo.

— Dohán potřebuje dobrou a dobře připravenou zem. Sedm- i osmkrát musí se každá sazenička okopat, než trochu povyroste. — Když začíná do výše růsti, odlupují nejdřív listy nejspodnější, největší sice, ale nikoli nejlepší.

Později druhé listy a po odpadnutí květu odlupují se listy nejhořejší, nejmenší sice, ale nejlepší ze všech.

— Listy zavěsí těsně jeden k druhému na šňůry a šňůry pověsí obyčejně pod krov okolo stavení; v čase sušení dohánových listů některé chyže celé zelenými věnci ověšeny jsou. — Usušené skládají do hromádek a přes čtyry hůlky svazují, aby se nerozmrvily; tak přijdou do prodeje. — Druhy dohánu jsou hlavně: tabák obecný (Nicotiana tabacum), N. rustica čili dohán turecký, N. glutinosa čili vojenský a N. fruticosa. — Nejlepší druhy dohánu jsou dobročský (Dobroer), verpelétský, kóšpallagský, lettingský, pereslénský, žitnický v Gemerské a rybářský i fuzešdarmotský v stolici Novohradecké. — Okolo Tisy sází se nejvíce dohánu; má velký mastný list, ale je velmi