48

společnost, což některý, nadán přirozeným vtipem, výborně umí, vymýšleje si rozličné veselé a žertovné rozprávky, písničky i průpovědi, kterými společnost rozesměje. Od každého jídla předkládá nevěstě na talíř, ale ona nic nejí, i kdyby hlad měla, ani mnoho nemluví, ani se nezasměje, to by se pro ni neslušelo. V některých dědinách v Gemeru mají nevěsty zvyk, že si přehodí, aby hosté neviděli, že pláčou, všechny stužky, co jich u party mají — někdy i za 20 zl. —, zezadu přes tvář a s zakrytou takto tváří u stolu sedí, až se družbovi podaří trochu jich rozveseliti. Hosté jsou ale veselí, zpívají, zdravkují si, jedí, pijí do „nelze“. Tu nese kuchařka ještě jedno jídlo, poslední to jídlo, „kasu s medom“(prosnou). ,, Otváraj té ruku vašu, kuchárka prosí za kasu!“ volá družba, a vezma talíř, podává ho od jednoho k druhému a každý dá kuchařce na varechu. S kaší končí se oběd, po obědě vynesou stoly ven a zavolají gajdoše s gajdami. „Gajdujte, gajdičky, z tej sivěj kozičky!“ volá chasa, vítajíc s radostí oblíbeného hudce. Slovák svoje národní tance něj raděj i při gajdech tancuje, ty mu nejlépe do noty trefí. Když si byl družba od starejšího mladuchu k tanci vyprosil, vstoupne s ní doprostřed izby volaje:

„Ustupte, panny a mládenci, něch si já prevediem pannu vo věnci!“ Chasa ustoupí stranou a družba postaví se vedle mladuchy. Jak dudy zapískají, oprou si ruce o boky, klepnou podkovičkami a začnou se točiti, zprvu zvolněji, ale čím dál tím rychleji, hbitěji, on okolo ní, ona okolo něho, jako dvě vřetánka. Náhle proti sobě zastanou, on položí ruce na její, ona na jeho ramena a tak kolísají a zvrtají se z boku na bok, až on ji náhle uchopí okolo těla a vzhůru vyhodí; a zase si oprou ruce o boky, klepnou podkovičkami a jako zprvu točiti se začnou jeden okolo druhého jako vřetena. Tak ustavičně se to opakuje a s takovou čerstvostí, že oči přecházejí dívajícímu se na neobyčejný ten tanec. Dokud družba a po něm ženich s mladuchou tancují, nesmí nikdo jiný tancovat, teprv když potancuje mladoženstvo, může se točiti kdo a s kým chce. Nevěsta je ale ten večer ubohá; každý chce s ní tancovat a žádnému to nesmí odepříti. Když se již blíží k půlnoci, uchopí družba nevěstu za ruku, vede ji k starejším a žádá je, aby propustili mladuchu a mladého zaťa, že je již čas, aby se uložili. Starejší přivolí, ale přikazují družbovi, aby nevěstu zase ráno přivedl ve věnci a partě. Poté jdou nevěstu do komory ukládat; s ní jdou družice, široká, družba, s ženichem starosvat. V Gemeru číhají chlapci u dveří, a když družba nevěstu do komory vede, bijou ji kloboukami, aby prý první dítě chlapec byl. Družba ale skoro vždy chytrým způsobem jim s nevěstou upláchne a do komory za nimi nesmějí. Také je tam v některých dědinách obyčej, že nevěsta, než ji do komory odvedou, družbovi rozkrojiti dá na dvě stejné pole červené jablko. Obě ty poloviny složené schová za záhreň(ňadra). Když je potom s ženichem sama v komoře, dá jemu půl a sobě nechá půl, což znamenati má, aby i on tak upřímně všecko s ní dělil v manželství jako ona s ním to jablko. Vrkoče rozplétají nevěstě z jedné strany široká, z druhé družba. Ženich sedí vedle ní a družice snímajíce jí partu zpívají: Ej mládá něvesta, pekněs pripravená,

všetka tvoja hlava švárně ozdobená.

Ale ju nebudeš už dlho nositi,

hněď v tuto chvíľočku musíš ju složiti.

Kým si tuto partu na hlavě nosila,

dotial si slobodné kam chcela chodila.

Ale už na partě stužky rozvezujem

a s tým ta panenskéj slobody zbavujem.

Daj z hlavy, daj dolu tu partu perlovú,

ktorú nesmieš klásti viac na svoju hlavu.

A keď ti rozpletu žité tvoje vlasy,

buděš sa zvát ženou na budúce časy.

Nevěsta pláče. Když široká a družba vlasy jí rozpletli, stočí je široká do kontíku(uzlu); přes kóntik uváže bílý plátěný čepeček do půl hlavy sahající a přes čelo položí bílý vínek, který vzadu na smyčku zaváže. Tak je nevěsta zavitá, začepčená. Stužky z vlasů vezme si družba, nevěsta mu je ale vždy odkoupí, obyčejně za dvacetník, a rozdá je družičkám, jimž spolu děkuje za všecku lásku, kterou jí kdy prokázaly, prosíc jich, aby na ni i v man-

želství nezapomínaly. Po rozloučení odejdou všickni z komory, přejíce mladoženstvu dobrou noc. Ráno jak se rozbřeskuje, přijdou svatebčané s gajdošem k domu vyhrávati „hejnam“. Později jde nevěsta provázena širokou a svatkami (někde s družbou) do kostela na vádzku. S nimi jde některý z chlapců domácích, nesa na holi nastrčený veliký koláč a jazyk z dobytčete zabitého na svatební hody. V kostele odříkává kněz nad nevěstou modlitby z knihy, požehná ji a potom jdou okolo oltáře ofěrou. Za to dostane kněz veliký ten koláč, jazyk a mimo to od