88

neboť se nemýlím, pravím-li, že na tyto náspy 10 000 kubických sáhů země naveženo. Prsť na prostranství v hradě leží zvýší lokte, sypká a černá, to a síla dubů tam rostoucích ukazuje na starší dobu Děvína. Na pravdu není tu žádných důkazů, zde platí jen domnění. Mohlo se tu kdys obětovat některé bohyni, načež by poukazovala pověst lidu o poludnicech a samo jméno Děvín? Když podobu náspů, směr východozápadní, okrouhlost, že západní část zvýšená a že zdí není, povážím a to srovnám s formou chlumů potiských, s Pokoradzou, Latorem, Spaním Polem, Nitrou a jinými, mám za to, že je Děvín prastará slovenská mohyla, což i klenba pod dvorem hradu a vykopaný v ní popel, kosti a ostatní věci dokazují.

Halomvár(maď. doslovně Chlumní hrad). Dívajíce se s Děvína na jihovýchod k Jagru, pozorujeme oddělený od Buká vrch a od toho vrchu vysokou výšinu na východ se klonící; na této výšině strmí Halomvár. Od Děvína je v/dálen 11/ hod. cesty; od Malého Důra dělí ho jen úzká dolinka Birákréti zvaná, která se kolem severního boku 2

jeho táhne k Harsányi, kde se s dolinou haršáňskou stýká. S té strany je Halom velmi strmý, ale k východu dolů se rychle snižuje a v rovině ztrácí, dílem poorán, dílem les, dílem mokřina beze stromů, kde se nalézá vzácný Ranunculus nodiflorus. Tato část jmenuje se Halomlaposta a odtud se jde na hrad. Složení náspů je všecko stejné s Děvínem, jenže je menší, obvod ohradí obnáší asi 300 sáhů. Sám hrad záleží z prsti, hlíny, písku a červeného kamene. Tam však ještě nikdo nezkoumal. Mezi hradbami rostou duby a na jižním svahu nachází se Aster amellus, Amygdalus nana a Orobus albus, jinde tam nerostoucí.

Od Halomlaposty na jih je strmý lesnatý vrch Kékkóto (Modrý) zván a pod ním dědina Geszt, od Gesztu 2 hod.

vzdálí dědina Sály. Dolinu Birákréti mezi Halomem a Ďurem přetéká potůček Remetefolgasa, pole k Důru se táhnoucí zove se Hintosmezo a menší dolinka jedna Melek. V Meleku je louka zvaná Tötkútjarek(Slovenská studánka), ač tam již studánky není. K západu pod samým Halomem je slovenská dědina Močoliaš(od močálu), od Madarů Pojď sem přezvaná. Nedávno, as od 50 let teprv, vznikla, snad spolu s Latorem. Odtud se rozprostírají polohy až k Latoru.

Lator je od Malého Důra as ix/ hod. cesty vzdálen a leží u kořene vrchu Kecete zvaného, v hluboké kotlině, která 2

též trojúhelník tvoří. Čára od západu k severu se táhnoucí je rovná, úbočí její jsou strmé, shora až do doliny křovím zarostlé. Západní úhel je tak snížen, že vysokost jeho jen as 70 sáhů obnáší; západní čára k východu běžící, z počátku strmá, křovím zarostlá, náhle se mění v ozrutná skaliska, které až do 100 sáhů výše vystupují a až k samé dolině se kloní. Délka té čáry obnáší 172 sáhů. Bok od severu k východu volno se sklání. Obvod celého prostoru činí 412 sáhů. V kotlině samé je malá návršina, 15 dlouhá a 6 sáhů široká, od úhlu západního as 2 o sáhů vzdálená. Proti ní vodorovně je druhé návrší 12 sáhů dlouhé, 6 sáhů široké, od severního úhlu 100 sáhů vzdálené. Prostor kotliny obehnán náspy 11/ sáhu zvýší, náspy ty jsou na straně severovýchodní vyzděny. Kde se 2

čáry západní a severní sbíhají, vybíhá kotlina v úzký, 52 sáhů dlouhý chvost, který se k východu zatáčí. S obou stran skoro kolmo vzhůru vysoké skaliny se vypínají a západní strana strmě do doliny padá. Prostor mezi skalinami je někde i sáh a nejvýše 3 sáhy široký. Ku konci náhle dolů spadá a naproti němu je kulatý vršek zděnými hradbami obtočený. Při vrchu je zeď do kulatá stavěná, as 3 sáhy vysoká, snad věž, bašta či co někdy bylo. Hradba dolejší i horní zeď jsou na jižní straně otevřeny, právě naproti východu ze skalního prosmyku. V

prohlubině, která je mezi skalinami, od kotliny vybíhající, a mezi oným kulatým vrškem, na němž ona bašta stojí, viděti je posud kusy zdí, a bezpochyby že tam byly spojeny. Vršek ten kulatý, jehož kořen až po dědinu Lator zasahuje, s jedné strany potokem Vízfött a s druhé strany cestou je otočen. Potok Vízfött vytéká ze sedmi studniček, které se v západním úhlu pod vrchem Kecetem ze země prýští nad kotlinou ve výšce as 70 sáhů.

Cesta na severovýchodní straně vede od Důra do dědiny Latoru a od té odděluje se jedna krátká, ale velmi strmá a již zcela zastaralá, která vede do samého hradu dolů.

Při první návršině v kotlině v severním úhlu jsou náspy rozkopány; tam vydobyly se popelnice, ale ovšem z ne-opatrnosti se potloukly. Kopalo se ještě výše, než celé popelnice nevydobyli; střepů ale tam leží všude dosti.

Mimo to našel tam farář ze Sály, kamž Lator kostelem patří, zlatý peníz s nápisem Caesar Augustus, a v samém hradu nalezen byl pancíř a peníze velkosti dlaně.

Dědina Lator počítá asi 30 domků a je čistě slovenská; stojí teprv asi od 50 let. Historického neví se o Latoru ničehož, jen mezi obyvateli v Sály se povídá, že na Latoru Čechové byli a v skalinách že se proti nepříteli zata-rasili.

Majorvár leží v té samé úzké dolině co Malý Dur. Od Malého Důra na jih se ustavičně jde dolinou až k patě příkrého vrchu, na němž Majorvár stojí. Jako Halomvár, Děvín, má i Majorvár onu podlouhlou formu, má též ohradu a náspy, ale je mnohem menší než onyno, maje jen 120 sáhů v objemu, a jde směrem od západu k východu. Na západ je velmi strmý a skalnatý. Hradiště, uprostřed je prohlubené, stromovím a chrastím zarostlé, ale o zdech žádné památky. Na západní straně nad Majorvárem strmí vrch zvaný Kis-Dobrák(Malý Dobrák). O