46

družba zatancuje několikrát kolem s nevěstou, potom děkujíce za vše ubírají se domů. — V Gemeru dostane ženich od rodičů nevěstiných koláč (veniec, caltu) na cestu, který mu dají na koně; je to veličizný koláč, který se péci musí ve zvláštní peci. — Koláč ten, když přijede domů, rozdělí v polovice, jednu polovici pošle zpátky nevěstě, druhou si nechá. Jedna i druhá strana rozkrájí poloviny na tolik kousků, kolik chce hostů pozvat, a potom každému po kousku pošlou do domu a to platí za pozvání na svatbu. — Ženich pozve si ještě s vaty a svátky (muže a ženy), nevěsta starejšího (oddávače), širokou(starosvatku), družice a ostatní družinu svatební. —

Obyčejně pozvou celou dědinu. — Mezi ohláškami dějí se veliké přípravy k svatbě z obou stran a hosté posílají do domu nevěstina i ženichova pocty(dary). — Po třetí ohlášce, hned v pondělí, sejde se svatební družina z ženichovy strany v jeho domě, všickni v oděvu svátečním. Na dvoře stojí vůz pro nevěstu uchystaný (korjuha).

Zpředu na voze stojí pěkný smrček, na jehož haluzkách červené stužky a bílá husí péra přivázána jsou, koně též stužkami, kvítím a peřím jsou okrášleni. Když jsou všickni pohromadě, dají synovi požehnání a přejí, aby se vybral v šťastnou hodinu pro dobrou gazdinu a Pánbůh aby jim pomáhal veselí počínat. — , ,Pánbuoh daj!“ odpoví starosvat a za ním všickni. — Potom vynese jiní matka na vozy koláčů a hriato12, aby měli po cestě co rozdávat. —

Svatové a svátky, starejší se starosvatem posedají do vozů, mladý zať, družba a mládenci na koně, zástavník jede před korjuhou. Jak se pohnou ze dvora, začnou mládenci střílet, gajdoš hrát a ženy zpívat, což přes celou cestu trvá. — Koho na cestě potkají, tomu dají jíst a pít dosyta, ať je kdo je. — Když přijedou k domu nevěstinu, najdou dvéře zavřené. — Družba zaklepe na dvéře a začne zpívat:

Otvárajtě dvere, novotná rodina,

iděme zdaleka, věru nám je zima,

pusťtěže nás, pusťte, aspoň pred čeľustě,

ak nás nepustíte, zvalíme ohniště;

otvortě, otvortě, vari nás neznáte,

vari nám to diouča ukázať nedátě? — Atd.

Po chvíli ozve se hlas starejšího z nevěstiny strany (oddávače), že co tam hledají a odkud přicházejí? — Starejší ze ženichovy strany odpoví asi v ten smysl: Přicházíme znedaleka, jsme družina mladého zatě, který má svoji mladuchu v tomto vašem dvoře, pro niž si nyní přišel.

— Tu starejší otevře, vítaje uctivě veškerou družinu. Oba starejší podají si ruce a pytač prosí oddávače, aby jim mladuchu dovedl, načež tento odejde. Za chvíli přivede děvče, které kdesi v domě uchytil. ,,A či to ona?“ ptá se starejšího. ,,Veru to nie ona, má velké zuby, vela by nám zjedla,“ odpoví starejší. Děvče odběhne a starejší přivede druhou, ale nikoli ještě pravou. ,,Je maličká, nevládla by robiť,“ praví se mu. Po třetí teprv jde do komory, kde nevěsta s družicemi sedí, a přivede ji pytačovi. Jak ji mladý zať, který byl dosud mlčky mezi mládenci stál, vidí, přiskočí k ní volaje: „To je ona, to!“

— Po tomto přivítání jdou všickni do sednice a následuje oběd. Tuje pečení, tuje koláčů, tuje hriatého! Po obědě vymetají stoly na dvůr, začnou tančit a tancují do bílého rána. — Ráno zaplétá v komoře matka dceři naposled vrkoče, a družice při ní stojíce a krášliti ji pomáhajíce, zpívají:

Kukulienka zakukala,

matka diouku zaplétala.

„Nepletže, mamka, nepletže tuho,

už něbuděm vála dlho.“ —

„Čiaže budeš, diouka moja?“

„Šuhajova mladá žena.“

Když je přistrojena v zelené sukni, svatebním kožíšku, partu s rozmarýnovým věncem na hlavě, odvede ji Široká s družicemi do sednice, kde ženich a svatebčané na ni čekají. As o deváté hodině, když byl pytač nevěstu ještě jednou vyprosil od paní matky a pana otce a od rodičů požehnání obdrželi, jdou na sobáš. Napřed nevěsta s družbou, za nimi mládenci a družice v bílých sukních, kvítím a stužkami okrášlené, za těmi starejší s ženichem, široká se starosvatem a naostatek svatové a svátky. — Před chrámem zastane průvod a svátky zazpívají: A té hájske zvony oko smutně zvonia,

tej bielej Aničke vienok z hlavy zronia.