SVÁTKY
Ze všech ročních svátků slaví se nejvíce vánoce čili kračún, jak svátky ty jmenovitě v Novohradské a v Gemeru nazývají. Na vánoce musí míti každý ne-li celý, alespoň zčásti nový oblek, jídel musí býti hojnost jak v domě bohatého, tak v chýžce chudého, zkrátka všude a ve všem musí býti patrný Štědrý večer a Boží hod. — Na Štědrý čili Dohviezdný večer postí se každý dospělejší člověk přes celý den a matky slibují i dětem, pakli jísti nebudou celý den, že uvidí večer zlatého beránka, ale nevidělo ho prý ještě žádné, jako u nás v Čechách slibované dětem zlaté prasátko. — Do večera musí býti vše upraveno, aby když hvězda vyjde, všickni domácí pospolu k večeři zasednouti mohli. — Stůl pokryt je bílým plátěným ubrusem; v každém rohu leží bochník chleba a uprostřed stolu mísa naplněna obilním zrnem. V Trenčínsku pokládají stůl obilními klasy, než ho pokryjí ubrusem, do každého koutu izby postaví nevymlácený snop a podlahu postelou slámou, na níž rodina v noci spává přes celé svátky, na památku, že i Pán Kristus v Betlémě na slámě ležel. — V Detvě (ve Zvolensku) položí se na stůl veliký koláč, v němž je od všetkého korenia. Koláč ten pekou gazdiny na Štědrý den přede vším jiným pečivem a zaměšují naň těsto rukoma; — zaměsivše vyběhnou do sadu otírajíce si ruce o stromy, aby mnohé ovoce rodily. — Koláč zůstane ležet na stole přes celé svátky a po svátcích teprv rozdělí se mezi domácí. — Taktéž stůl pokryt zůstane od Štědrého večera až do Nového roku přes celé svátky, a chléb na něm i obilí, aby po celý rok požehnání bylo v gazdovstvu a chléb nikdy na stole nechyběl. — Obilí co svěcené se uschovává a z jara mezi jiným se vyšívá, aby se prý hojněji urodilo. Sláma s podlahy a ze snopů nevyhodí se, ale spálí. — Také bývá vždy za stolem prázdná mísa uchystána, do níž hospodář při večeři od každého jídla tři lžíce ukládá; to je výsluha domácímu statku (dobytku), o němž se povídá (jako i v Čechách), že o půlnoci mluví řečí lidskou, a to že prý si povídají o svých hospodářích, přejíce hodným, aby se jim dobře vedlo po celý rok, zlým pak, aby skapali. — A proto dá se jim. po večeři ode všeho trochu, i oplatky i chléb; slepicím dávají praženého ovsa, aby hodně vajec nesly, a kohoutu mimo to i stroužek česneku, aby bujným byl. — V Detvě, též o Štědrý večer, kladou okolo stolu řetěz, který tam ležet nechávají přes celé svátky a potom stranou ukládají. — Po tento čas nepůjčí také žádný sedlák koně, ani bratru, boje se, aby se mu v letě neztratili. — Z jara, když prvníkráte s koňmi neb voly na pole jedou aneb když prvníkráte krávy, telce, ovce na pasu vyhánějí, pouštějí je z chlévů přes ten řetěz, aby se celý rok držely tak pohromadě, jako se držel řetěz tento od Štědrého večera do Nového roku. — Ve Zvolensku uvaří gazdina trochu hrachu, napolo jen; před večeří jde do izby a hodí do každého kouta hrst, aby požehnání boží bylo v celém domě po celý rok. — Někde zase hodí gazda první tři lžíce hrachu, co se k večeři na stůl přinesl, na stěnu; když mnoho zrn na stěnu se přilepilo, je to znamení, že bude hojná, pakli ale málo, že bude špatná úroda v příštím ku. —
ro
Jídel štědrovečerních, rok co rok na tento den se opakujících, bývá několikero. — Přede vším jiným jedí se oplatky potřené medem. Gazda sám namaže každému půl a jedí je stojíce. V Trenčínsku omočí gazda, když byl všechny podělil, dva prsty pravé ruky do medu a dělaje jednomu po druhém na čele kříž přeje:
„Pánbuoh ti daj šťastného Štědrého večera a štěstia, zdravia, božího požehnania po celý rok.“ — Po oplatkách následují polívky; nejoblíbenější je zelná, zaprávaná kyselou smetanou; potom přináší se na stůl jedno za druhým, zelí, hrách, kaše, opekance, koláče, někdy i pirohy a krúč. Buchty s mákem a medem nesmějí o Štědrý večer nikde chyběti, jak u Slováků, tak u Čechů, jako u Rusínů na doleních krajích kutja s mákem býti musí a u chudých horalů trenčínských páčky s medem a mákem. Když je přinesou na stůl, střehou již děvčata, aby tomu, který je u stolu nejmladší, první lžíci pučků od úst utrhly. Které se to podaří, ta se prý do roka vdá. — U evangelíků bývá i rozličných masitých jídel k večeři. — Poslední jídlo bývá smíšenina sušeného vařeného ovoce, švestek, hrušek, křížal a j., čemuž v Čechách muzika říkají. — Po večeři hra se o ořechy a mladá chasa a chudobný lid chodí pod okna koledovat, začež obdařeni bývají koláčemi a všelikým jídlem. — Děvčata lijí vosk skrze ořechové skořápky a olovo přes rukověť klíče, soudíce z podoby litiny na stav budoucího manžela. Že to ale klam, zná i lid, neboť národní pořekadlo „prelial mu olovo“ značí někoho oklamat. — Také chodí děvčata třásti bezem; z které strany se jim přitom ozývá štěkání psa, z té strany přijde jim ženich. — Některá zase na sv. Tomáše (21. prosince) zakousne prvníkráte do červeného jablka, druhý den po druhé a tak každý den kousek ukousne, až konečně na Dohviezdný večer, když sezvánějí po třetí na utiereň, sní poslední sousto a jde do kostela. Prvního šuhaje, kterého na cestě střetne, zeptati se musí na jméno; toho jména dostane muže. — Šuhaj zeptati se musí děvčete na jméno. V trenčínských horách spouštějí děvčata o Štědrý večer kahance na vodu, které si urobí z dubové kůry. —
Dovnitř dají kousek loje, skroutí z nití knot, rozžehou a spustí do potoku, kterýž jim, je-li zamrznutý, šuhajci prv vysekají. — Obrátí-li se kahanec hoře vodou, nazdá se děvče, že se vdá na horní konec, plyne-li dolů vodou, že se vdá na dolní konec dědiny; nepohne-li se od břehu, nevdá se ten rok, potopí-li se ale, zarmoutí se děvče, že musí umříti. — Která milého má, ta spouští dva kahance, za sebe a za něho jeden; když pak vidí hořící ta světélka dolů vodou pěkně pospolu plynouti, raduje se, že za sebe se dostanou, odtrhnou-li se ale od sebe kahance, vzdechne si a není už jí do zpěvu. — Obyčejně přijdou za děvčaty i šuhajci a je přitom škádlení, zpěvu a smíchu dost. —
Místy odlívá ten, který první zrána vodu do domu přináší, buďsi chlapec, buďsi děvče, ode dne sv. Lucie (13.