Padneme, ale neustoupíme.
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme všechny muže do zbraně. Voláme všechny muže. Na nás už nezáleží. Už nebojujeme za sebe, ale za zem svých otců a dětí. Ve jménu mrtvých i budoucích voláme do zbraně celý národ!
MATKA: Ne. Toni nepůjde. Já ti ho nedám!
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo! Velitelství severní armády hlásí další ústupové boje. Bojuje se o každou píď půdy, o každou mez, o každý domek. Lidé ze vsí odmítli opustit své domovy a hájí je se zbraní v ruce.
Nepřítel je nucen každou vesnici i samotu srovnat se zemí. Ztráty na životech jsou neobyčejně těžké.
ONDRA: Chudáci, ti lidé tam –
OTEC: Nech být, dobré je to. Přece jen to zpomalí postup nepřítele.
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, právě zachycujeme jiskrovou zprávu z lodi Gorgony. – Sečkejte u ampliónů, nemohu to přečíst. Naše loď Gorgona… Ach bože! (Hlas se zlomí:) Odpusťte mi, já tam mám syna!
(Pomlka.) – Slyšte, slyšte, slyšte! Naše cvičná loď Gorgona… se čtyřmi sty námořními kadety na palubě… se pokusila prorazit nepřátelskou blokádu, aby se vrátila do svého přístavu. V pět hodin sedm minut… byla zasažena nepřátelským torpédem. Loď… se potápí. (Vzdech.) Kadeti na palubě Gorgony vzkazují… poslední pozdrav domů. Prosí, aby jim byla… naposledy… zahrána… naše hymna. – Můj synu! Můj chlapečku!
MATKA: Cože? Tak ty přece máš syna? Ty taky máš dítě?
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo, přerušujeme vysílání zpráv. Halo halo halo! Voláme cvičnou loď Gorgonu!
Voláme Gorgonu! – Halo! – Halo, slyšíte nás? Kadeti na Gorgoně, pozor! Kadeti na palubě Gorgony, vlast vám posílá poslední pozdrav.
(Z ampliónu zní hymna.)
(Všichni mrtví se beze slova zvedají a stojí v pozoru.)
MATKA: – – Čtyři sta chlapců? Copak se to smí, zabíjet takové hochy?
PETR: Prosím tě, mami, teď nemluv!
(Všichni stojí jako zkamenělí. Hymna doznívá.)
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo halo! Cvičná loď Gorgona se už nehlásí.
KORNEL: Sbohem, kadeti! (Pověsí pušku na stěnu.)
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme všechny muže. Voláme národ do boje. Vlast volá své děti. Do zbraně! Do zbraně!
MATKA: Co, ty ještě křičíš! Ještě nemáš dost, ty matko? Ještě tam posíláš jiné?
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo! Velitelství západního úseku hlásí: Bojujeme na celé frontě proti přesile.
Boj na obou stranách nabývá nebývalé zuřivosti. Naši letci hlásí nástup nových nepřátelských divizí –
(Bušení na dveře.)
HLAS TONIHO: Mami! Maminko!
MATKA (otočí knoflíkem rádia): Ticho!
(Bušení na dveře.)
HLAS TONIHO: Maminko, jsi tam?
MATKA: Ano, maličký. (Dává znamení, aby někdo zhasil.) Už jdu.
(Tma, pauza.)
MATKA (odemyká dveře): Co tu chceš, Toni?
TONI: Ty jsi tady potmě?
MATKA: Rozsvěť.
TONI (rozsvítí lustr kontaktem u dveří. Pokoj je prázdný, jen na stole zůstaly rozložené štábní mapy): Mami, s kým