PETR: Toni. Prý mu Jiří řekl, aby mu držel palec.
TONI: Ježíš, já jsem na to zapomněl! (Honem svírá ruce.)
KORNEL (podívá se oknem ven): Počasí má pěkné; kdyby měl trochu štěstí –
TONI: Jaký to má být rekord?
PETR: Výškový.
KORNEL: Se zatížením. (Skloní se znovu nad puškou.)
TONI: To musí být úžasný pocit… letět tak vysoko… kroužit tam, kde už je jen to modré, a zpívat si: ještě výš!
ještě výš!
PETR: Hlavně na ruce to musí zábst, člověče.
KORNEL: Vsaďte se, že Jirka ten rekord jednou udělá. Jiří je po tatínkovi.
TONI: Čím?
PETR (ponořený do šachů): Bravurou.
KORNEL (nad puškou): Smyslem pro povinnost, Petře.
TONI: Vy jste aspoň tatínka znali, ale já – Byl náš Ondra taky po tatínkovi?
KORNEL: Byl. Proto šel tam dolů.
TONI: A ty?
KORNEL: Já se o to snažím, Toni. Dělám, co mohu.
TONI: A Petr?
KORNEL: Ten se zoufale snaží, aby byl po něm co nejmíň.
PETR: Já? Kamaráde, já se zoufale snažím dořešit jeho šachové úlohy.
KORNEL: Leda to, ale jinak… To by se chudák tatínek divil, člověče. Major od jízdy, a tadyhle syn mu chce převracet svět. Hotová rodinná tragédie. – Čím to je, že ty pušky po tatínkovi tak chytají rez?
PETR: Nevěř mu, synu. Tatínek byl vždycky tam, kde se šlo dopředu. To já mám po něm. (Táhne na šachovnici.) Pročež černý pěšec postupuje na f4. Bílý se brání.
KORNEL: Bílý se brání? Ukaž! (Přejde k šachovnici.)
PETR: Černý přechází v útok. Bílý ztrácí půdu.
KORNEL (nad šachovnicí): Počkej, černý Petře, to by nebylo fér. Tatínek by táhnul tím koněm na d5.
PETR: Možná, ale dnes je jiná doba. Tatínek byl kavalerista, kdežto mé srdce je na straně pěších. Pěší jde vždycky dopředu. Pěšák může padnout, ale nemůže couvnout. Pióni světa, spojte se!
KORNEL: Ale kdyby šel kůň na d5 –
PETR: Nesahat do mé hry!
KORNEL: To je tatínkova hra. Koukej, s d5 dá bílý třetím tahem mat.
PETR: Jenže to já právě nechci, bratříčku. Já chci bílého porazit. Pročež černý pión postoupí na barikádu a zažene bílého koně –
KORNEL: Safra, tak to je chyba v úloze. S tím úloha nepočítala.
PETR: Tak vidíš. Úloha připouští dvojí řešení, vaše blahorodí.
KORNEL: To první je tatínkovo.
PETR: A to druhé je revoluční. Dopředu s utlačenými pióny! Bílá věž je ohrožena. Pozor!
KORNEL: Poslechni, Petříčku, dej toho černého sedláka zpátky. Takhle bys pokazil celou hru.
PETR: Jakou hru?
KORNEL: Tatínkovu. Tati by táhl na d5.