13

MATKA: Cože tak brzo, Jiříčku – Lítal jsi dnes?

JIŘÍ: Lítal, mami. Dnes se ti ohromně lítalo.

MATKA: Dobře, že už jsi doma. Já to nevidím ráda, když lítáš; já mám takový strach – Ještě že jsi tak brzo přišel.

JIŘÍ: To víš, mami, že má první cesta… je za tebou.

OTEC: Správně. Koukám, hochu, jak ti to sluší.

MATKA (s hrůzou vstává): Počkej – Jiří, ty vidíš… tatínka… a Ondru?

JIŘÍ: Vidím, maminko. Jak bych je neviděl?

MATKA: Ale vždyť oni… oni jsou mrtvi, Jirko! Jak ty je můžeš vidět… jak ty s nimi můžeš mluvit – Jiří!

JIŘÍ: No víš, mami – Ale nebudeš se na mne zlobit? Mně se totiž něco porouchalo na letadle, víš? To je to celé.

MATKA: Jirko, tobě se něco stalo?

JIŘÍ: Nic, mami. Opravdu, ani to vůbec nebolelo. Víš, mně se u letadla ulomilo křídlo – a tak, víš?

MATKA: Jiří, ty přede mnou něco tajíš!

JIŘÍ: Nesmíš se zlobit, maminko, ale já jsem se zabil.

MATKA: Ty… ty…

JIŘÍ: Prosím tě, mami, nerozčiluj se!

MATKA: …ty jsi tedy mrtev, Jiříčku?

JIŘÍ: Ano, mami. Já jsem… to, čemu se říká mrtev.

MATKA (kvílí): Ježíši Kriste, Jiří! Jiříčku!

ONDRA: Tiše, tiše, mamino. Musíš být klidná.

MATKA: Jirko, ty jsi se mi zabil!

OTEC: Musíš to nést statečně, dušinko. Vidíš přece, že zemřel jako hrdina. Byla to krásná smrt.

MATKA (jako zkamenělá): Krásná smrt. – Tak tady to máš, Richarde! Tady to máš!

JIŘÍ: Mami, za to opravdu nikdo nemůže. Víš, já jsem totiž něco zkoušel – a selhal mi motor. Já vlastně sám nevím, jak se to stalo.

MATKA: Můj Jirka – (Usedne do křesla a rozpláče se.)

ONDRA: Nech maminku. Uleví jí to. (Zůstane nad ní stát.)

OTEC (odvede Jiřího stranou): Cos to zkoušel, Jiříku?

JIŘÍ: Výškový rekord, tati. Se zatížením. Patnáct set kilogramů.

OTEC: A – má to nějaký význam, takový rekord?

JIŘÍ: Má, tati. Například ve válce – přeletět co nejvýš s největším nákladem pum, víš?

OTEC: Pravda. Na tom něco je.

JIŘÍ: Nebo při letecké dopravě – Tam nahoře už nemáš bouře a mraky, víš? To by mohlo mít ohromný význam.

OTEC: Nu a jak jsi byl vysoko?

JIŘÍ: Něco přes dvanáct tisíc metrů; ale najednou mi začal vysazovat motor –

OTEC: Je to rekord?

JIŘÍ: Je, tatínku. V té kategorii je to světový rekord.

OTEC: Tak to je dobře. Mám radost, chlapče.

JIŘÍ: Jenže… když jsem spadl, to ti byla hrozná paseka, tati. Já myslím, že se výškoměr rozbil. Škoda.

OTEC: Proč?