MATKA: Cože tak brzo, Jiříčku – Lítal jsi dnes?
JIŘÍ: Lítal, mami. Dnes se ti ohromně lítalo.
MATKA: Dobře, že už jsi doma. Já to nevidím ráda, když lítáš; já mám takový strach – Ještě že jsi tak brzo přišel.
JIŘÍ: To víš, mami, že má první cesta… je za tebou.
OTEC: Správně. Koukám, hochu, jak ti to sluší.
MATKA (s hrůzou vstává): Počkej – Jiří, ty vidíš… tatínka… a Ondru?
JIŘÍ: Vidím, maminko. Jak bych je neviděl?
MATKA: Ale vždyť oni… oni jsou mrtvi, Jirko! Jak ty je můžeš vidět… jak ty s nimi můžeš mluvit – Jiří!
JIŘÍ: No víš, mami – Ale nebudeš se na mne zlobit? Mně se totiž něco porouchalo na letadle, víš? To je to celé.
MATKA: Jirko, tobě se něco stalo?
JIŘÍ: Nic, mami. Opravdu, ani to vůbec nebolelo. Víš, mně se u letadla ulomilo křídlo – a tak, víš?
MATKA: Jiří, ty přede mnou něco tajíš!
JIŘÍ: Nesmíš se zlobit, maminko, ale já jsem se zabil.
MATKA: Ty… ty…
JIŘÍ: Prosím tě, mami, nerozčiluj se!
MATKA: …ty jsi tedy mrtev, Jiříčku?
JIŘÍ: Ano, mami. Já jsem… to, čemu se říká mrtev.
MATKA (kvílí): Ježíši Kriste, Jiří! Jiříčku!
ONDRA: Tiše, tiše, mamino. Musíš být klidná.
MATKA: Jirko, ty jsi se mi zabil!
OTEC: Musíš to nést statečně, dušinko. Vidíš přece, že zemřel jako hrdina. Byla to krásná smrt.
MATKA (jako zkamenělá): Krásná smrt. – Tak tady to máš, Richarde! Tady to máš!
JIŘÍ: Mami, za to opravdu nikdo nemůže. Víš, já jsem totiž něco zkoušel – a selhal mi motor. Já vlastně sám nevím, jak se to stalo.
MATKA: Můj Jirka – (Usedne do křesla a rozpláče se.)
ONDRA: Nech maminku. Uleví jí to. (Zůstane nad ní stát.)
OTEC (odvede Jiřího stranou): Cos to zkoušel, Jiříku?
JIŘÍ: Výškový rekord, tati. Se zatížením. Patnáct set kilogramů.
OTEC: A – má to nějaký význam, takový rekord?
JIŘÍ: Má, tati. Například ve válce – přeletět co nejvýš s největším nákladem pum, víš?
OTEC: Pravda. Na tom něco je.
JIŘÍ: Nebo při letecké dopravě – Tam nahoře už nemáš bouře a mraky, víš? To by mohlo mít ohromný význam.
OTEC: Nu a jak jsi byl vysoko?
JIŘÍ: Něco přes dvanáct tisíc metrů; ale najednou mi začal vysazovat motor –
OTEC: Je to rekord?
JIŘÍ: Je, tatínku. V té kategorii je to světový rekord.
OTEC: Tak to je dobře. Mám radost, chlapče.
JIŘÍ: Jenže… když jsem spadl, to ti byla hrozná paseka, tati. Já myslím, že se výškoměr rozbil. Škoda.
OTEC: Proč?