17

KORNEL: To nemůžeš, mami. Ani by tě tam nepustili.

MATKA: To by bylo, aby tam nepustili matku! Já tam donesu Petrovi prádlo a něco jíst – Nikdo přece nemůže bránit matce, chlapečku. Matka má na to právo.

KORNEL: Musíš s tím počkat, mami. Podívej se, vždyť jsou i ulice zavřeny vojskem – nikdo nesmí do středu města

MATKA: Ale matku pustí! Já jim řeknu, že nesu něco synovi – Já musím vidět Petra, Kornele. Já musím vědět, co s ním je. Petr přece není žádný zločinec, aby ho směli zavřít. Ale já jim to řeknu, nemysli si. Já jim řeknu, že nemají právo věznit mého syna!

KORNEL: Těžká věc, mami. To právo mají.

MATKA: Copak je Petr nějaký zločinec? Udělal někomu něco?

KORNEL: Zločinec… není, mami. To nikdo netvrdí.

MATKA: Tak vidíš! Ale pak nemají právo ho pro nic za nic zatknout!

KORNEL: Maminko, ty tomu snad dost dobře nerozumíš –

MATKA: Já vím. – Jdi, Toni, jdi. To pro tebe není. Nemusíš slyšet, jak je tvá matka hloupá.

(Toni se nerad šourá ven.)

MATKA: Já se snažím rozumět všemu, Kornele. Ale nemohu, nu. Jak může někdo zavřít mého syna, když nikomu neublížil, tomu asi budu těžko rozumět.

KORNEL: Promiň, mami. Ty pořád nechceš pochopit, že vlastně máme… občanskou válku.

MATKA: Nu a? Musíme ji snad mít?

KORNEL: Musíme. Protože jsou lidé rozděleni na dvě strany, a vládnout může jen jedna, víš? A tak se musí rozhodnout bojem, maminko, kdo bude u nás vládnout.

MATKA: A kvůli tomu se střílí?

KORNEL: Ano. To jinak nejde.

MATKA: Prosím tě, to jim tak hrozně záleží na tom, aby vládli? Copak nemají své rodiny? Ať se každý stará o svou rodinu!

KORNEL: Jenže rodina není všecko.

MATKA: Je, Kornele. Pro mne je. A neříkej, že by Petr chtěl někomu vládnout. Já ho přece znám; ani psíka neuměl uhodit – To spíš ty, Kornele, ale Petr ne. Ten nemá tu povahu, aby někomu poroučel.

KORNEL: To je jedno, mami; ale jeho strana by chtěla poroučet všem; chtěla by všechno převracet po svém – To by bylo neštěstí pro celý národ, rozumíš? Vždyť je to banda zločinců a zrádců, maminko! Všecko by rozvrátili a rozkradli –

MATKA: To ne, Kornele. To zase neříkej! Já přece Petra znám… Petr by nešel s takovými lidmi. Ty bys taky nešel se žádnými zločinci a zrádci, Kornele.

KORNEL: Bohužel, Petr lidem tak slepě důvěřuje –

MATKA: Vždyť je mladý! Tys nebyl nikdy tak mladý a družný, Kornele. Ty ses tak nekamarádil kde s kým, býval jsi spíš trochu pyšný – Ale s něčím špatným by náš Petr nedržel.

KORNEL: Tak potom bych musel já držet s něčím špatným, maminko. Buď má pravdu jeho strana, nebo… my.

Jeden z nás musí jet zatraceně špatně.

MATKA: Ty ne, Kornele. Ty máš něco panského a vznešeného v povaze. Ty bys taky nemohl dělat nic špinavého…

a nečestného.

KORNEL: Tak vidíš. A když ti tedy řeknu na svou čest, že náš Petr byl na… nedobré straně a že se ta smečka musí odklidit, aby byl na světě pořádek –

MATKA: Počkej, chlapče. Museli zavřít našeho Petra, aby byl na světě pořádek?

KORNEL: – – Museli, maminko. Když už se jednou do toho připletl –