HLAS ONDRŮV: Tak sbohem, mamino.
HLAS OTCŮV: Neboj se, miláčku. My jsme pořád s tebou.
HLAS JIŘÍHO: To je jen bouřka, mami, to přejde.
HLAS PETRŮV: Vrazi! Vrazi!
(Dunění děla střelba. V okně roste rudá záplava dalekého požáru.) MATKA (zvedá se): Petře! – Kornele! – Toni! – Kornele, co se to děje? Kde je Petr? – Toni, kde je Kornel?– Kornele, slyšíš?
(Ve dveřích Toni.)
TONI: Mami, maminko, ty jsi tady? (Rozsvítí.) Já tě hledám –
MATKA (zakrývá si oči): Toni, kde je Petr? Ještě nepřišel?
TONI: Ne, mami. Prosím tě –
MATKA: Co se tam děje, Toni?
TONI: Střílí se, maminko, ale hrozně daleko, víš? Nemusíš se bát. Já budu stejně u tebe – (Otvírá ve stole zásuvku a chce vyjmout revolver, jejž Kornel nabil.) Nic se neboj!
MATKA: Co to bereš, Toni! – Necháš tam ten revolver! Neber to do rukou, to není pro tebe!
TONI: Víš, mami,… já jsem jenom myslel, kdyby něco… On Kornel říkal…
MATKA: Kde je Kornel? Zavolej Kornela!
TONI: Nesmíš se zlobit, mami –
MATKA: Toni, kde je náš Kornel?
TONI: Šel tam, mami. Vzal pušku a řekl: Toni,… řekni mamince, ať se nezlobí, že ji tu musím nechat…, ale já musím jít!
(Za dunění děl) Opona