KORNEL: To nemůžeš, mami. Ani by tě tam nepustili.
MATKA: To by bylo, aby tam nepustili matku! Já tam donesu Petrovi prádlo a něco jíst – Nikdo přece nemůže bránit matce, chlapečku. Matka má na to právo.
KORNEL: Musíš s tím počkat, mami. Podívej se, vždyť jsou i ulice zavřeny vojskem – nikdo nesmí do středu města
–
MATKA: Ale matku pustí! Já jim řeknu, že nesu něco synovi – Já musím vidět Petra, Kornele. Já musím vědět, co s ním je. Petr přece není žádný zločinec, aby ho směli zavřít. Ale já jim to řeknu, nemysli si. Já jim řeknu, že nemají právo věznit mého syna!
KORNEL: Těžká věc, mami. To právo mají.
MATKA: Copak je Petr nějaký zločinec? Udělal někomu něco?
KORNEL: Zločinec… není, mami. To nikdo netvrdí.
MATKA: Tak vidíš! Ale pak nemají právo ho pro nic za nic zatknout!
KORNEL: Maminko, ty tomu snad dost dobře nerozumíš –
MATKA: Já vím. – Jdi, Toni, jdi. To pro tebe není. Nemusíš slyšet, jak je tvá matka hloupá.
(Toni se nerad šourá ven.)
MATKA: Já se snažím rozumět všemu, Kornele. Ale nemohu, nu. Jak může někdo zavřít mého syna, když nikomu neublížil, tomu asi budu těžko rozumět.
KORNEL: Promiň, mami. Ty pořád nechceš pochopit, že vlastně máme… občanskou válku.
MATKA: Nu a? Musíme ji snad mít?
KORNEL: Musíme. Protože jsou lidé rozděleni na dvě strany, a vládnout může jen jedna, víš? A tak se musí rozhodnout bojem, maminko, kdo bude u nás vládnout.
MATKA: A kvůli tomu se střílí?
KORNEL: Ano. To jinak nejde.
MATKA: Prosím tě, to jim tak hrozně záleží na tom, aby vládli? Copak nemají své rodiny? Ať se každý stará o svou rodinu!
KORNEL: Jenže rodina není všecko.
MATKA: Je, Kornele. Pro mne je. A neříkej, že by Petr chtěl někomu vládnout. Já ho přece znám; ani psíka neuměl uhodit – To spíš ty, Kornele, ale Petr ne. Ten nemá tu povahu, aby někomu poroučel.
KORNEL: To je jedno, mami; ale jeho strana by chtěla poroučet všem; chtěla by všechno převracet po svém – To by bylo neštěstí pro celý národ, rozumíš? Vždyť je to banda zločinců a zrádců, maminko! Všecko by rozvrátili a rozkradli –
MATKA: To ne, Kornele. To zase neříkej! Já přece Petra znám… Petr by nešel s takovými lidmi. Ty bys taky nešel se žádnými zločinci a zrádci, Kornele.
KORNEL: Bohužel, Petr lidem tak slepě důvěřuje –
MATKA: Vždyť je mladý! Tys nebyl nikdy tak mladý a družný, Kornele. Ty ses tak nekamarádil kde s kým, býval jsi spíš trochu pyšný – Ale s něčím špatným by náš Petr nedržel.
KORNEL: Tak potom bych musel já držet s něčím špatným, maminko. Buď má pravdu jeho strana, nebo… my.
Jeden z nás musí jet zatraceně špatně.
MATKA: Ty ne, Kornele. Ty máš něco panského a vznešeného v povaze. Ty bys taky nemohl dělat nic špinavého…
a nečestného.
KORNEL: Tak vidíš. A když ti tedy řeknu na svou čest, že náš Petr byl na… nedobré straně a že se ta smečka musí odklidit, aby byl na světě pořádek –
MATKA: Počkej, chlapče. Museli zavřít našeho Petra, aby byl na světě pořádek?
KORNEL: – – Museli, maminko. Když už se jednou do toho připletl –