HLAS V AMPLIÓNU: Pozor, pozor, pozor!
TONI: Ty máš hlas jako náš Kornel.
HLAS V AMPLIÓNU: Vyzýváme všechny občany, aby zachovali klid a pořádek. Varujeme je důtklivě, aby se nehromadili na ulicích; jinak zakročí policejní i vojenské orgány s největší přísností…
TONI: Brrr! (Točí knoflíkem dál; ozve se jemná, daleká hudba. Toni klečí a poslouchá, dávaje rukama takt.) (Vejde Kornel v polovojenské uniformě: vysoké boty, breeches a kabát s odznaky.) KORNEL: Nech toho, Toni. Víš, že to maminka nevidí ráda, když si s tím někdo hraje. Je to památka po našem Jirkovi –
TONI: – – Slyšíš, Kornele, to je krása!
KORNEL: Ano, ale teď není čas na nějakou krásu. Zavři to, Toni! Já to nemohu poslouchat.
TONI (vypne rozhlas a zůstane klečet): Škoda. Byla to cizina, ani nevím odkud. Já si představuju, že to hráli…
někde na severu. Víš, znělo to tak sněživě –
KORNEL: Ty si pořád něco představuješ. (Zapaluje si cigaretu a přechází neklidně po pokoji.) Hloupé, že musím být doma – (Dívá se na náramkové hodinky.) Teď půjdou dělníci z práce. Mohlo by se venku něco semlít – Krucifix, kdybych tam mohl být! (Zastaví se u okna a poslouchá.)
TONI: – – Kornele?
KORNEL: Co?
TONI: Co je s Petrem?
KORNEL: Nevím. Někde je zavřený. Neměl se do toho plést.
TONI: Ty se taky do toho pleteš, Kornele.
KORNEL: Ano, ale na druhé straně. To je rozdíl.
TONI: Jaký rozdíl?
KORNEL: My jsme pro pořádek – a blaho národa. Tomu ty ještě nerozumíš, Toni. A buď rád.
TONI: Petr byl taky pro blaho lidu. A přece jste ho zatkli.
KORNEL: Protože si to blaho představoval jinak. Myslel si, že nám může vládnout ta špinavá luza – Pěkně děkuju, to by to vypadalo! Už nám ukázali, co dovedou: drancovat a mstít se – (Zamačkává cigaretu.) To by byla zkáza vlasti, Toni.
TONI: Ale Petr přece vystoupil proti tomu, aby se plenilo!
KORNEL: Tím hůř! Petr by chtěl, aby se z té bandy udělala vláda. To my teprve nemůžeme připustit.
TONI: Kdo my?
KORNEL: Naše strana. My, národ. Kdyby ti nám měli vládnout s těmi jejich utopiemi… s jejich pacifismem a rovností,… to by byl mazec, chlapče! Brr! Vždyť je to přímo zrada na národě, co ti chlapi chtějí! Armádu rozpustit
– úřady převzít – továrny vyvlastnit – to tak! To by byl konec kultury a všeho. Ne, ne, Petře, my svůj národ nenecháme takhle zhuntovat! – Nejvyšší čas, člověče, že se s těmi žvanily a zrádci zatočí – Ale já tě nebudu pořád poučovat, Toni.
TONI (vstane): Kornele –
KORNEL: Nu?
TONI: Co se stane s Petrem?
KORNEL (krčí rameny): Nedá se nic dělat. Musíme čekat. Naši ho zatkli a – zatím je ve vazbě.
TONI: Jako zločinec?
KORNEL: Jako rukojmí. Neboj se, tam se mu nic nestane. Ale kdyby ta černá banda začala znova na ulicích střílet, pak – nevím.
TONI: Pak Petra… zastřelíte?