3

provázenou zřejmým úspěchem.

“Náčelník říká,” tlumočil míšenec, “že celá vesnice půjde s tuanem kapitánem na lov, kam bude tuan chtít.”

“Tak vidíš. Řekni jim teda, že půjdeme lovit škeble do Devil Bay.”

Následovalo asi čtvrthodinné rozčilené rokování, na kterém měla podíl celá vesnice, zejména staré ženy.

Konečně se míšenec obrátil ke kapitánovi. “Říkají, pane, že do Devil Bay se nemůže jít.”

Kapitán počal rudnout. “A proč ne?”

Míšenec krčil rameny. “Protože tam jsou tapa-tapa. Čerti, pane.”

Kapitán počal nabíhat do fialova. “Tak jim řekni, když nepůjdou… že jim vyrazím všechny zuby… že jim utrhám uši… že je pověsím… a že jim spálím ten zavšivený kampong, rozumíš?”

Míšenec to poctivě přeložil, načež opět následovala delší živá porada. Konečně se míšenec obrátil ke kapitánovi.

“Říkají, pane, že si půjdou stěžovat do Padangu na policii, že jim tuan vyhrožoval. Na to prý jsou paragrafy.

Starosta říká, že to tak nenechá.”

Kapitán J. van Toch počal modrat. “Tak mu řekni,” zařval, “že je…” A mluvil bez oddechu dobrých jedenáct minut.

Míšenec to přeložil, pokud mu stačila zásoba slov; a po nové, dlouhé sice, ale věcné úradě Bataků tlumočil kapitánovi. “Říkají, pane, že by tedy byli ochotni upustit od soudního stíhání, zaplatí-li tuan kapitán pokutu do rukou místních úřadů. Prý,” zaváhal, “dvě stě rupií; ale to je trochu mnoho, pane. Nabídněte jim pět.”

Barva kapitána van Tocha se počala rozpadat v brunátné skvrny. Nejprve nabízel vyvraždění všech Bataků na světě, potom slevil na tři sta kopanců a konečně by se byl spokojil s tím, že vycpe starostu pro koloniální muzeum v Amsterodamu; naproti tomu Batakové šli ze dvou set rupií na železnou pumpu s kolem a nakonec setrvali na tom, aby kapitán dal starostovi z titulu pokuty benzínový zapalovač. (“Dejte jim to, pane,” domlouval kříženec mezi Kubu a Portugalcem, “já mám tři zapalovače na skladě, ale bez knotu.”) Takto byl obnoven mír na Tana Masa; ale kapitán J. van Toch věděl, že nyní je v sázce prestiž bílé rasy.

Odpoledne odrazil od holandské lodi Kandong Bandoeng člun, ve kterém byli přítomni zvláště: kapitán J. van Toch, Švéd Jensen, Islanďan Gudmundson, Fin Gillemainen a dva sinhálští lovci perel. Člun zamířil rovnou k zátoce Devil Bay. – Ve tři hodiny, když nastával vrchol odlivu, stál kapitán na břehu, člun křižoval asi sto metrů od pobřeží, aby dával pozor na žraloky, a oba sinhálští potápěči čekali s noži v ruce na znamení, aby skočili do vody.

“Tak, teď ty,” kázal kapitán tomu delšímu naháči. Sinhálec skočil do vody, brodil se několik kroků a pak se propadl. Kapitán se díval na hodinky.

Za čtyři minuty a dvacet vteřin se vynořila asi šedesát metrů vlevo hnědá hlava; s podivným, zoufalým a přitom paralyzovaným chvatem se drápal Sinhálec na balvany, v jedné ruce nůž na odřezávání škeblí, v druhé ruce škebli perlorodky.

Kapitán se zamračil. “No, co je?” řekl ostře.

Sinhálec ještě pořád klouzal po balvanech, hlasitě se zajíkaje hrůzou.

“Co se stalo?” křičel kapitán.

“Sáhib, sáhib,” vypravil ze sebe Sinhálec a klesl na břehu sípavě vydechuje. “Sáhib… sáhib…”

“Žraloci?”

“Djins,” zaúpěl Sinhálec. “Čerti, pane. Tisíce, tisíce čertů!” Zarýval si pěsti do očí. “Samí čerti, pane!”

“Ukaž tu škebli,” kázal kapitán a otevřel ji nožem. Byla v ní malá, čistá perlička. “A víc jsi toho nenašel?”

Sinhálec vyňal ještě tři škeble z pytlíku, který měl pověšen na krku. “Jsou tam škeble, pane, ale ti čerti je hlídají…

Dívali se na mne, když jsem je odřezával…” Jeho chundelaté vlasy se naježily úděsem. “Sáhib, tady ne!”

Kapitán otevřel škeble; dvě byly prázdné a ve třetí byla perla jako hrách, kulatá jako kapka rtuti. Kapitán van Toch se díval střídavě na perlu a na Sinhálce zhrouceného na zemi.

“Ty,” řekl váhavě, “nechtěl bys tam skočit ještě jednou?”

Sinhálec beze slova zavrtěl hlavou.