Černé stíny se kolébají a krouží kolem bílé Li. Počkat, počkat, tohle už není hra. Li už nevzpíná ruce nad hlavou, nýbrž odstrkuje něco od sebe a piští: “Abe, Abe, ono to na mne sáhlo!” V tu chvíli se rozžalo oslňující světlo, Abe honem točí klikou, Fred a kapitán běží s revolvery k Li, která sedí na bobku a zajíká se hrůzou. Zároveň je v prudkém světle vidět desítky a sta těch dlouhých, tmavých stínů, jak úprkem klouzají do moře. Zároveň dva plavci vrhají síť na jeden prchající stín. Zároveň Greta omdlévá, padajíc jako pytel. Zároveň třeskly dva nebo tři výstřely, v moři to rozvířeně šplouná, dva plavci se sítí leží na něčem, co se pod nimi svíjí a zmítá, a světlo v rukou slečny Judy zhaslo.
Kapitán rozsvítil kapesní baterku. “Děťátko, nestalo se vám nic?”
“Ono mně to sáhlo na nohu,” kvílel drahoušek. “Frede, to bylo děsné!”
Nyní se dostavil i Mr Abe se svou baterkou. “Ohromně to šlo, Li,” hlaholil, “ale Judy měla dřív posvítit!”
“Ono to nechtělo svítit,” vyjekla Judy. “Že to nechtělo svítit, Frede?”
“Ona se Judy bála,” omlouval ji Fred. “Na mou čest, ona to neudělala naschvál, viď, Judy?”
Judy se urazila; ale zatím se přiblížili ti dva plavci, vlekouce v síti něco, co sebou házelo jako velká ryba. “Tak tady to je, kapitáne. A živé.”
“Potvora, stříkalo to ze sebe nějakou jedovatinu. Já mám plné ruce puchýřů, pane. A pálí to jako peklo.”
“Na mne to taky sáhlo,” kňourala slečna Li. “Posviť, Abe! Podívej se, nemám tady puchýř?”
“Ne, nemáš tam nic, drahoušku,” ujišťoval Abe; málem by políbil to místo nad kolenem, jež si drahoušek starostlivě mnul. “To ti bylo studené, brr,” stěžoval si drahoušek Li.
“Ztratila jste perlu, ma’am,” řekl jeden plavec a podával Li kuličku, kterou zvedl z písku.
“Ježíši, Abe,” vykřikla slečna Li, “oni mně zase přinesli perly! Děti, pojďte hledat perly! Tady budou spousty perel, co mně ti chudáčkové donesli! Že jsou rozkošní, Frede? Tady je taky perla!”
“A tady!”
Tři baterky obrátily svá světelná kola k zemi.
“Já jsem našel jednu ohromnou!”
“Ta patří mně,” vyhrkl drahoušek Li.
“Frede,” ozvala se mrazivě slečna Judy.
“Hned,” řekl pan Fred lezoucí v písku po kolenou.
“Frede, já se chci vrátit na loď!”
“Někdo tě tam doveze,” poradil Fred zaměstnaně. “Safra, tohle je ale švanda!”
Tři páni a slečna Li se pohybovali dál v písku jako veliké svatojánské mušky.
“Tady jsou tři perly,” hlásil kapitán.
“Ukažte, ukažte,” kvičela Li nadšeně a běžela po kolenou za kapitánem. V tu chvíli zazářilo magnéziové světlo a zarachotila klika filmového aparátu. “Tak, teď jste tam,” prohlásila mstivě Judy. “To bude ohromný snímek pro noviny. Americká Společnost Hledá Perly. Mořští Ještěři Házejí Perlami po Lidech.”
Fred si sedl. “Hergot, Judy má pravdu. Děti, to musíme dát do novin!”
Li si sedla. “Judy je drahoušek. Judy, vem nás ještě jednou, ale odpředu!”
“To bys mnoho ztratila, miláčku,” mínila Judy.
“Děti,” řekl Mr Abe, “měli bychom raději hledat. Dělá se příliv.”
Ve tmě na kraji moře se pohnul černý komíhavý stín. Li zavřískla: “Tam – tam –”
Tři baterky vrhly kruh světla v tu stranu. Byla to jenom Greta na kolenou, hledající potmě perly.
Li měla na klíně kapitánovu čepici s jedenadvaceti perlami. Abe naléval a Judy hrála na gramofon. Byla nesmírná hvězdná noc za věčného šumění moře.
“Tak jaký tomu dáme titul,” povykoval Fred. “Dcera průmyslníka z Milwaukee filmuje fosilní plazy.”