“Válka?” mínil otec Povondra. “Bude muset být světová válka, aby si státy mohly rozdělit moře. Ale my zůstaneme neutrální. Někdo přece musí zůstat neutrální, aby dodával zbraně a všecko těm druhým. Tak je to,”
rozhodl pan Povondra. “Ale tomu vy ženské nerozumíte.”
Paní Povondrová sevřela rty a rychlými stehy dokončovala vyhlazení ostrova Cejlonu z ponožky mladého pana Frantíka.
“A když si povážím,” ozval se otec Povondra s těžce tlumenou hrdostí, “že by tahle hrozivá situace beze mne nebyla! Kdybych byl tehdy nepřivedl toho kapitána k panu Bondymu, tak by celé dějiny vypadaly jináč. Některý jiný portýr by ho byl ani nepustil dovnitř, ale já jsem si řekl, vemu to na sebe. A teď, koukej, jaké s tím mají potíže takové státy jako Anglie nebo Francie! A to ještě nevíme, co z toho jednou může být –” Pan Povondra vzrušeně zapukal na své dýmce. “Tak je to, milá zlatá. Plné noviny jsou těch Mloků. Tadyhle zas –” Otec Povondra odložil dýmku. “Tuhle stojí, že u města Kankesanturai na Cejlonu přepadli Mloci nějakou vesnici; prý tam domorodci předtím ubili několik Mloků. Byla přivolána policie a četa domorodého vojska,” četl nahlas pan Povondra, “načež došlo k pravidelné přestřelce mezi Mloky a lidmi. Na straně vojska bylo několik raněných –” Otec Povondra odložil noviny. “To se mi nelíbí, maminko.”
“Proč?” podivila se paní Povondrová, pečlivě a s uspokojením naklepávajíc rukovětí nůžek místo, na kterém býval ostrov Cejlon. “Vždyť na tom nic není!”
“Já nevím,” vyhrkl otec Povondra a jal se vzrušeně přecházet po světnici. “Ale tohle se mi nechce líbit. Ne, to já nevidím rád. Přestřelky mezi lidmi a Mloky, to by nemělo být.”
“Třeba se ti Mloci jenom bránili,” chlácholila paní Povondrová a odložila punčochy.
“Právě,” bručel pan Povondra znepokojeně. “Jak se ty potvory jednou začnou bránit, tak bude zle. To je poprvé, co to udělali… Kruci, to nerad vidím!” Pan Povondra se váhavě zastavil. “Já nevím, ale… snad jsem přece jen neměl toho kapitána k panu Bondymu pouštět!”
KNIHA TŘETÍ
VÁLKA S MLOKY