40

Biegl se zarazil. “Jaký pytlík? Neměl nic.”

“Tak vidíte,” děl Gelnaj. “A měl tam prý víc než sedm set dolarů. Hledejte ty dolary, Karlíčku.”

“Vy myslíte – loupežná vražda?”

“Nemyslím nic, ale peníze jsou pryč. Starý Manya je kdysi viděl u Hordubala. Manyové potřebují stavět novou stodolu –”

Biegl si tiše hvízdl. “A tak! Tedy pravý motiv by byly peníze!”

“Mohly by být,” kývá Gelnaj. “Obyčejně bývají. Nebo takhle msta, Biegl, – to máte taky motiv jaksepatří.

Hordubal hodil Štěpána přes plot do kopřiv. Na to bývá, Karlíčku, v dědině křivák. Můžete si vybrat, který motiv se vám líbí.”

“Proč mi to povídáte?” kabonil se Biegl.

“Inu, abyste si udělal logický obraz,” povídá Gelnaj nevinně. “A třeba ho zabil Manya kvůli tomu hřebečkovi.”

“To je hloupost!”

“Právě. V rodině se vraždívá pro hloupost, milý Biegl.”

Biegl se rozmrzele odmlčel.

“Nezlobte se, Karlíčku,” broukal Gelnaj. “Já vám za to řeknu, čím byl Hordubal zabit. Košikářskou jehlou.”

“Jak to víte?”

“U Manyů se včera ztratila. Hledejte ji, Biegl.”

“Jak vypadá?”

“Nevím. Myslím, jako nějaké šídlo. Víc už nevím,” končil Gelnaj a pozorně si čistil dýmku. “Leda to, že u Manyů budou vyvážet hnojiště.”