Manyu a hodí mu útržky do tváře. “Tak, už nejsi ženich. Můžeš říci starému, že jsem roztrhal smlouvu.” Paže v bílé košili letí nahoru a ukazuje: “A tamto jsou dveře, hybaj!”
Manya rychle oddychuje, oči se mu zužují jako kmín. “Nepůjdu odtud, hospodáři!”
“Půjdeš. A kdybys ještě jednou přišel, – mám pušku!”
Štěpán rudne. “A co – když nepůjdu?”
Hordubal hrudí na něho, Manya ustupuje. “Dejte si pozor!” syčí.
“Nepůjdeš?”
“Dokud neřekne gazdová, – ne!”
Hordubal jaksi zavrčel, a najednou – kolenem Manyu do břicha, Manya se bolestí sehne, a tu ho jedna pracka popadá za límec, druhá za kalhoty, zvedají ho, a přes plot s ním, do kopřiv.
“Tak,” oddychuje Hordubal. “Když jsi nenašel vrátka, tož přes plot.” A klátí se zpátky, hladí si týl; takové divné horko v týle –
Někde za plotem sousedovým zachechtnutí.