II.

Gelnaj sedí na dvorku a nechává Biegla, aby si prolezl celý dvorec. Čmuchá, čmuchá a oči mu dychtivostí svítí.

Prošťáral stáje i chlévy, všechno oběhl a teď hledá i kdesi na půdě; zrovna oživl, jak ho to těší. Jsou to věci, myslí si Gelnaj; mně stačí cikáni a pořádek držet – Nu, ať má Karlíček nějakou radost.

Z jizby vychází doktor a jde si umýt pod pumpu ruce. Už je tu Biegl a ptá se nedočkavě: “Tak co, tak co?”

“To se ukáže při pitvě,” praví doktor. “Ale řekl bych, že by to mohl být nějaký hřebík či co. Jenom dvě tři kapky krve – Divné.”

Polana mu nese ručník.

“Děkuju, paní. A poslyšte, nebyl váš muž nějak nemocen?”