15

,Trudno nám váleti s těmi vrahy;

kyj palicu málokdy zadrží.’

Tako Vojmír. Načeže Čtsmír vece:

„Věhlasno to v súkromí mluviti,

věhlasno sě hotovati na vsie.

Čemu čelo protiv skále vzpřieci?

Liška oblúdí tur jarohlavý.

Zdě ny viděti Vlaslavu s hory;

rúče dolóv, kolkol vrcha sieho,

by v zad byli, kto u přědě běchu:

opač chody tako dolem hory."

A sě sdieše Vojmír i sdieše Čtsmír;

i hrnu sě vojska kolkol hory,

i hrni sě vojska devětikrát.

Tako vrahóm vzmnožichu svá čísla,

tako vrahóm vzmnožichu jich strachy.

Rostúpichu sě po nižniem chvrastí,

by sě lsknula braň jich v zrace vrahóm;

i by leskem naplněma hora.

Naliť vyrazi Čstmír se zástupem,

zástup sien bě čtyřie hlukóv četný;

s niem ze stienóv lesniech vyrazi Třas,

Třas osěde četné voje vrahóm.

V zad, v zad! Strach i jim by ze vsia lesa; rozprnú sě řady sěmo tamo.

Vojmír vnoči na ně chrabrú rukú,

i zastúpi úval na vzchod na pól,

v bok sě staví protivo Vlaslavu.

Aj, řičie les řvániem iz úvala,

jak by hory s horami válely

i vsě drva v sebe rozlámaly.

I vyskoči Vlaslav protiv Čtsmíru,

i vyrazi Čtsmír proti Vlaslavu

v lútú sěč; ranú, opět ranú

srazi Vlaslav dolóv.

Vlaslav strašno po zemi sě koti,

i v bok i v zad, vstáti nemožeše;

Mořena jej sypáše v noc črnú.

Kypieše krev ze silna Vlaslava,