23

Beneš Hermnanóv

Aj ty slunce, aj, slunéčko!

ty li si žalostivo?

Čemu ty svietíš na ny,

na biedné ludi?

Kdě jest kněz, kdě lud náš branný?

K Otě daleko zajel!

kto ny vrahóm vytrže,

sirá vlastice!

Dlúhým tahem Němci tahú,

a sú Němci Sasíci,

ot Zhořelských dřevných hor

v naše krajiny.

Dajte, nebožátka, dajte

střiebro, zlato, zbožice;

paky vám vyžehajú

dvory, chyžice!

A vsěcko nám vyžehachu,

střiebro, zlato pobrachu,

hovědce otehnachu;

dále k Troskám jdú.

Netužte, kmetie! netužte,

juž vám travička vstává,

tako dlúho stúpaná

cuziem kopytem.

Víte věnce z polských květóv

svému vyprostiteliu!

Osenie sě zelená,

proměnie sě vsě.

Ruče sě (vsie) proměníše.

Ajta! Beneš Hermanóv

tajno lud v hromadu zve

protiv Sasíkóm.

Shlučechu sě kmetští ludé

v lesě pod Hrubú Skalú,

vsiak za oružie jme cep

protivo vrahóm.

Beneš, Beneš v předu jede,