Beneš Hermnanóv
Aj ty slunce, aj, slunéčko!
ty li si žalostivo?
Čemu ty svietíš na ny,
na biedné ludi?
Kdě jest kněz, kdě lud náš branný?
K Otě daleko zajel!
kto ny vrahóm vytrže,
sirá vlastice!
Dlúhým tahem Němci tahú,
a sú Němci Sasíci,
ot Zhořelských dřevných hor
v naše krajiny.
Dajte, nebožátka, dajte
střiebro, zlato, zbožice;
paky vám vyžehajú
dvory, chyžice!
A vsěcko nám vyžehachu,
střiebro, zlato pobrachu,
hovědce otehnachu;
dále k Troskám jdú.
Netužte, kmetie! netužte,
juž vám travička vstává,
tako dlúho stúpaná
cuziem kopytem.
Víte věnce z polských květóv
svému vyprostiteliu!
Osenie sě zelená,
proměnie sě vsě.
Ruče sě (vsie) proměníše.
Ajta! Beneš Hermanóv
tajno lud v hromadu zve
protiv Sasíkóm.
Shlučechu sě kmetští ludé
v lesě pod Hrubú Skalú,
vsiak za oružie jme cep
protivo vrahóm.
Beneš, Beneš v předu jede,