50

seber glasy po národu svému."

I sebrastě glasy děvě súdně,

sbierastě je v osudie svaté,

i dastě je lěchóm provolati.

Vsta Radovan ot Kamenna Mosta,

jě sě glasy číslem prěgliedati,

i věčinu provolati v národ,

v národ k rozsúzeniu na sněm sboren:

„Oba rodná bratry Klenovica

roda stará Tetvy Popelova,

jenže pride s pleky s Čechovými

v sieže žírné vlasti prěs tri rěky,

směríta sě tako o dědiny:

Budeta im oba v jedno vlásti!"

Vstanu Chrudoš ot Otavy krivy,

žleč sě jemu rozli po utrobě,

trasechu sě lutostiú vsi údi;

máchnu rukú, zarve jarým turem:

„Gore ptencem, k nimže zmija vnorí!

gore mužem, imže žena vlade!

Mužu vlásti mužem zápodobno,

prevěncu dědinu dáti Pravda."

Vsta Lubuša s otnia zlata stola,

vece: „Kmetě, lěsi i vladyky,

slyšeste zdě poganěnie moje;

suďte sami po zákonu pravdu.

U nebudu vám súditi svády.

Volte muža mezu sobú rovna,

ký by vládl vám po želězu...

Dievčie ruka na vy k vládě slaba."

Vsta Ratibor ot gor Krekonoší,

jě sě tako slovo govoriti:

„Nechvalno nám v Němcěch iskati pravdu,

U nás pravda po zákonu svatu,

juže prinesechu otci naši

v sieže (žírné vlasti prěs tri rěky)."

V zlomku tomto vypisuje se rozepře dvou bratří Chrudoše a Šťaglava, synů Klenových, kteří po smrti otcově o dědictví se rozvadili. Starší Chrudoš chtěl totiž dle cizího spůsobu vládnouti celou pozůstalostí na ujmu mladšlho Šťaglava. I donesla se zpráva o tom kněžně Libuši, kterážto shromáždivši soud zemský, kázala předeň pohnati rozvaděné bratry. Rozsudek vynesen po domácím právu v ten smysl, že oba bratří společně dědictvím mají vládnouti, na čemž nepřestávaje Chrudoš, pohaněl kněžnu Libuši. Tato vzdavši se za tou příčinou soudnictví, jak