40

Jahody

Jde má milá na jahody

na zelená borka,

zadřieše si ostré trnie

v bělitkú nožicu.

Nemóže moje zmilitka

na nožicu vstúpiti.

Ach, ty trnie, ostré trnie,

čemu si bol zdělo?

Za to budeš, ostré trnie,

z borek vymýtěno.

Poždi, milá, v pochládečcě,

v zeleně borečcě,

jáz doběhu na palúček

po konieček bielý.

Konieček sě na palúcě

v hustej trávě pase;

moje milá v pochládečcě

na milého ždaje.

Je sě milá žalovati

po tichúnku v borcě:

Ach, co řekne moje máti?

Jáz neščastná roba!

Vezdy mi řiekáše máti:

Chovaj sě junoší!

Čemu sě junoší chovati,

kdaž sú dobří ludie?

I přijedech na konícě,

jako sniežek bielém,

skočich s koně, viezech na suk

za střiebrnú uzdu.

Objech děvče, přižech k srdcu,

i celovách ústa;

i zabude krásná děva

v nožici bolný trn.

Laskachom sě, milovachom,

slunce na záchodě.

Pojeď, milý, rúče domov,