38

Róže

Ach, ty róže, krásná róže!

čemu si raně rozkvetla?

rozkvetavši pomrzla?

pomrzavši usvědla?

usvědevši opadla?

Večer sěděch, dlúho sěděch,

do kuropěnie sěděch,

nič doždati nemóžech,

vsie dřiezhy, lúčky sežžech.

Usnuch. Snieše mi sě ve sně,

jako by mně nebožcě,

na pravej rucě s prsta

svlekl sě zlatý prstének,

smekl sě drahý kamének.

Kamének nenadjidech,

zmilitka sě nedoždech.

Báseň tato jakož i všecky, které následují, jsou básně lyrické. Jsoutě to vesměs písně prostonárodní, vynikající jemným, hlubokým citem, libou prostotou a pěknými obrazy. Složeny jsou v dobách nestejných, některé z nich nepochybně již za doby pohanské, z kteréž zachovaly se ústním podáním.

V písni teto pronáší se něžným spůsobem touha milenky po milém. Verš jesť sedmi- a osmislabičný.