sebra voje se vsěch vlastí valných,
těže s voji, kamo slunce spěje.
Slyšechu to králi na záchodě,
ež chám spěje na ludné jich vlasti,
srotichu sě druhý ke druhému,
i sebrachu prevelikú vojsku
i tažechu polem protiv jemu.
Na rovni(sě) valnej položichu,
položichu i cháma zdě ždáchu.
Kublaj káže vsěm svým čarodějém,
hadačem, hvězdářem, kúzelníkóm,
aby zvěstovali uhodnúce,
kteraký by konec boj jměl vzieti.
Sebrachu sě naliť čaroději,
hadači, hvězdáři, kúzelníci,
na dvě straně kolo rozstúpichu
i na dlí tresť črnú položichu
i ju na dvě pólě rozcepichu:
prvej pólě „Kublaj" imě vzděchu,
vterej pólě „králi" imě vzděchu,
vetchými slovesy nad sím vzpěchu.
Počechu trsti spolu vojevati,
i tresť Kublajeva svícezíše.
Vzradova sě mnostvie vsěho luda,
prokní teče ruče koněm svojím
i do řad sě voje postavichu.
Křestěné ni světi neiměchu
i hnachu bez uma v řady pohan,
s takú pýchú, jakú sílu jměchu.
Tu sě prvý boj v hromadu srazi:
střěly dščichu jako přieval s mrakóv,
oščepóv lom jako rachot hroma,
blsket mečev jako oheň búřě.
Obě straně jarobujnú silú
druha druzě postúpati bráni.
Pohany juž mnostvie křěsťan hnáše,
i juž by jim byli odoleli,
by nepřišli čaroději v nově,
přinesúce ty trsti rozčepené.