7

„Aj, Slavoj bratřě,

tudy spěj lysími skoky,

jáz pójdu vstřiecu jim v čelo."

I vyrazi Záboj v přěd jako krupobitie;

i vyrazi Slavoj v bok jim jako krupobitie.

„Aj, bratřě, ti sie! nám krušichu bohy,

ti sie! nám kácechu dřeva,

i plašichu krahuje z lesóv.

Bozi nám vícestvie dajú."

Aj, prudkost vyrazi Luděkem

z četných vrahóv protiv Záboju;

i vyrazí Záboj,

hořiúciema očima v Luděk měři:

dub protiv dubu zřieti ze vsěho lesa.

Záboj hna protiv Luděku nade vsie voje,

Luděk udeři silným mečem,

přětě třie kóže v ščítě.

I udeři Záboj mlatem,

otskoči hbitý Luděk,

v dřevo vrazi mlat

i skoti sě dřěvo na voj;

i třiedeseť jich otide k otcem.

I zlúti sě Luděk:

„„Aj, ty zhovadilý,

ty veliká potvoro hadóv!

mečem sě potýkaj se mnú!"

I máše Záboj mečem,

kus ščíta vrahu otrazi.

I tasi Luděk,

meč sě smeče po koženě ščítě.

I zapolesta sě oba k ranám,

ranami vsie po sobě stesasta,

i vsie kolem zbrocesta krviú,

i krviú zbrocechu je mužie

kolkol jejú vezdě v přelutej sěči.

Slunce přejde poledne,

i ot poledne juž na pól k večeru:

i váleno ješče, ni sěmo ni tamo ustúpeno, i váleno zdě i váleno tamo ot Slavoje.