42

Zezhulice

V šírém poli dúbec stojí,

na dúbci zezhulice

zakukáše, zaplakáše,

že nenie vezdy jaro.

Kak by zrálo žitko v poli,

by vesdy jaro bylo?

Kak by zrálo jablko v sadě,

by vezdy léto bylo.

Kak by mrzli klasi v stozě,

by vezdy jeseň byla?

Kak by děvě těžko bylo,

by vezdy sama byla!

Píseň tato dává na jevo, že nemá dívka v lásce, v jaře to života, neustále se kochati, než i o to dbáti, aby sama nezůstala. Ve strofě čtyrřádkové střídá se osmislabičný verš se sedmislabičným.