V šírém poli dúbec stojí,
na dúbci zezhulice
zakukáše, zaplakáše,
že nenie vezdy jaro.
Kak by zrálo žitko v poli,
by vesdy jaro bylo?
Kak by zrálo jablko v sadě,
by vezdy léto bylo.
Kak by mrzli klasi v stozě,
by vezdy jeseň byla?
Kak by děvě těžko bylo,
by vezdy sama byla!
Píseň tato dává na jevo, že nemá dívka v lásce, v jaře to života, neustále se kochati, než i o to dbáti, aby sama nezůstala. Ve strofě čtyrřádkové střídá se osmislabičný verš se sedmislabičným.