Opuščená
Ach vy lesi, tmaví lesi,
lesi miletínští!
Čemu vy sě zelenáte
v zimě, létě rovno?
Ráda bych jáz neplakala,
nemútila srdce.
A řekněte, dobří ludie,
kto by neplakal zdě?
Kdě mój otčík, otčík milý?
Zahřeben v rovečce.
Kdě moje máti, dobrá máti?
Trávka na niej roste.
Ni mi bratra, ni mi sestry,
junošu mi vzechu!
Píseň tato projevuje žalosť dívky nad ztrátou rodičů a milence. Ve strofě dvouřádkové střídá se osmislabičný verš se šestislabičným.