Tehdy ciesař da zemi českej svobodenstvie ale pro nepřiezň upřiemo jeti nesmějieše, po uherskej zemi jedieše.
A když u Střěhomě bieše,
tu s tohoto světa snide,
a Kozma na biskupstvo vznide.
LII.
(Nadpisu není.)
Pak král počě pýchati,
své bratřie netbati.
I jide na Kunráta, bratra svého, chtě jej vyhnati z kněžstvie moravského.
O smrti Zderadově.
A když přěd Brnno jedieše,
Sderad vojsko stanovieše.
Chtě královice saským kúpáním uhaniti, vecě: „Kněziu musili by u řěky stan rozbiti, by sě mohl lépe kúpati.“
Z toho slova je sě kralovic velmi hněvati; i zabi kralovic pro to slovo Sderada.
Pro-ň sě sta mezi otcem a synem sváda.
Přěd Prahú Sderada schovachu,
a ten kostel Sderazem nazvachu.
Kralovic Bračislav do Polan jede, se třmi tisiúci potom z Polan přěd Prahu přijede.
Na Prosiecě stojieše
a zemiu hubieše.
I počě boje na otciu prositi:
král neby dospěšen proti jemu vyníti. *
Neb mnoho Čech nerodi přijití,
řkúc: „Neslušie mezi dřvi a podvoj prsta vložiti.“
U Prazě zjevně uzřěchu svatého Vácslava, a’n stoje město žehnává.
Svatý Vojtěch Bračislavovi sě pokáza a otciu sě mu pokořiti káza.
Proto syn otciu v pokoru jide,
ale však, boje sě otcě, z země vynide.
LIII.