73

přěd Prahu jmene i země doby.

To miesto Pražěné dobřě znajú,

vždy-ť mu „Bojiště“ řiekajú.

Bojóv sě v zemi mnoho stalo,

však tomu miestu jedinému jmě ostalo.

Neb tu mnohu s málem kněz český ostal, na tom miestě třikrát sě boj stal.

LIX.

Kako ciesař u Praze na sudě seděl.

Vladislav je sě ciesařě prositi, by ráčil do Čech přijíti.

Ciesař do Čech přijede,

u Prazě na súdě sěde.

Vladislav je sě na bratra z války žalovati, ciesař na kniežatech je sě práva tázati.

Dotud sě oni súdichu,

až Vladislava k zemi přisúdichu, řkúc: „Prvé našě volenie

moc má, drahé nic nenie.“

Ciesař vecě: „Páni, pokažte nám své listy, nebo jinak ny učinite jisty,

by vy Čechóvé, mohúce koho chtiec voliti, zvolivše i zapuditi.“

Ciesař knězě srbského Vácislava je a knězě Bořivoje.

Mnohu pánóm káza hlavy stieti

a mnohu káza oči vynieti,

aby kniežatóm svým věrni byli

a v hromadu jich nevadili.

Již sú byli kázali Bořivojovi v zemiu jeti, všěm káza oči vynieti.

Tehdy také Jana Tistu jechu

a oči jemu vyněchu.

Kněziu Bořivojovi najviece sě dostalo bieše, že svého rodu vraha v svej čeledi jmieše.

Tehdy ciesař mnoho Čech káza zhubiti: věz, proč-tě to chtěl učiniti!

Ne proto, by právu rád byl,

ale aby kněz český silen nebyl.