40

proti jeho voli Strachkvas na biskupin stolec vznide.

Když jeho na biskupstvo světiechu a kněžie okolo jeho stojiechu,

črt v Strachkvas vstúpi;

doniudž duše, dotud z něho nevystúpi.

Pak svatý Vojtěch do Čech sě vráti, otklev zemiu, do Polan jide, chtě tam kázati.

Opět zaklev zemiu, do Prus jide, ottud s korunu mučenníkovú k Bohu dojide.

To sě sta léta od narozenie božieho po devieti set po devieti dcát šestého.

Z jeho smrti ciesař Čechy vini,

bez jich děky Tekdaka biskupem učini.

Kněz Boleslav snažně Bohu slúžieše, pro to sě jemu vezde dobřě vedieše.

Polany tehdy pevně pobi

a všie země až do Krakova doby.

Na Krakově posádku posadi,

jiné tvrze Čechy osadi;

neb svoboda veliká bieše

proto česť i sbožie jmejieše.

XXXIII.

Ot Boleslava skúpého, českého krále, i slepého.

Pak svatý a šlechetný Boleslav snide, po tom syn jeho, Boleslav skúpý vznide.

Ten nerodí do Polan Čechóm ztrávy dáti, a proto polsku zemiu i svú všiu česť i život ztratí.

Na Čechách Polené u Polščě všěch tvrzí dobychu, a což tam bylo Čech, ty všě zbichu.

Boleslav do Polan jide

a svú škodú s Polany u mířě snide.

Mezka, kněz polský, pozva na hody knězě českého, za pravým mírem káza vylúpiti oči jeho.

Hlédaj, čemu-ť jesť taká skúposť!

Pravý jesť blázen, jenž ju jmá za múdrosť.

Hledaje kněz český ciuzieho oběda, i utka jej jeho běda.

Od Oldřicha a od Jaromira.

Kněz Boleslav pro velikú bolesť s světa snide,