31

dva syny krásná jmějieše:

stařějšiemu diechu Boleslav

a mlazšiemu diechu Václav.

Ten tiché nravy jmějieše,

pro něž všem liudem mil bieše.

Protož jej po otciu knězěm zvolichu, Boleslava Boleslavem otdělichu.

Ale že ješče kněz Václav mlád bieše a země opraviti nemožieše,

poručichu jej svatej Liudmile,

Bohu i všem liudem milé.

Ta jesť byla žena Bořivojova

a hraběnka ze Pšova.

Jemuž tehdy Pšov diechu,

témuž potom Mělník vzdechu;

neb přěd Mělníkem hrad bieše,

ten sobě Pšov jmě jmějieše;

a pod městem potóček teče,

ten sobě Pšova řěěe.

Knieni Liudmile Drahomiř závidieše, neb sama zavlásti chtieše.

Ta pozva Tuně a Komoně,

sliúbi jima střiebro i koně,

aby Liudmilu zabila

neb tajně ju zadávila.

K niej sě chtieci přislúžiti,

sliúbista to učiniti.

XXVI.

O svietiej Ludmile, prvej křesťance.

Svatá Liudmila knězěm vládieše,

dvorem v Tetíně sedieše.

Proto že svatá Liudmila

mnohu liudem bieše mila,

jedny křesťanské děti

tu řěč dachu jiej věděti

co Drahomiř umluvila,

co-li sta ta dvá jiej sliúbila.

Znamenavši svatá knieni,

co jiej zlá nevěsta miení,