počě ve mši kněziu poselstvie mluviti.
Kněz, sě na posla ochek, k Bohu vzdeše, Němec, užas se, zdeše.
Ciesař Čechóm otpovědieti chtieše, ale posla jmieti nemožieše.
Jeden udatný rytieř sě obra,
s tiem poselstvím do Čech sě bra, řka: „Co by tu kto hrozú bonil?
Však sem sám často na desěť honil.
Bude-li mi co chtieti učiniti,
a jáz sě s ním budu bíti.“
A když uzřě knězě posel,
sta, užas sě, jako osel.
Kněz ku poslu líc přistúpi:
z posla strachy dušě vystúpi.
Tehdy biskup Sylvester snide,
po něm na biskupstvo Minhart vznide.
LXVIII.
(Nadpisu není.)
Ciesař chtieše Němcóv mstíti,
počě s velikú silú do Čech jíti.
Kde Bravanti a Fryzové,
Rýněné i Švábové,
Durinkové, Bavořěné,
Sasici i Flandřěné:
ti sě všichni na českú škodu otdachu i sebrachu.
Někteří sě se všiú čelediú brachu, chtiece všěcky Čechy zbíti
a zemiu prví osaditi.
A když ciesař, Lotr Druhý, Lodína dojide, Soběslav proti jemu jako se dvěma stádcoma pojide.
Uzřěv kněz malosť liuda svého,
počě prošiti na pomoc Krstitele svatého.
Vzvěděv Čechy, ciesař ku Praze líc horú jdieše, Soběslav s svými na vsi jeho ždieše.
Němci úvozem ku Praze líc jako zeď jdiechu, a Čechóvé, na jednom miestě stojiece, je tepiechu.
Pak jedni v týl, druzí údolem v bok Němcóm jidú, třetí mociú na ně snidú.