78

Neb šlechetný Juřík obersky byl přějímal, když byl Uhřat dojímal.

Kněz Vladislav, dietek nejmaje

a do bratra Bořivoje velmi ufaje, přěd zemany pozvav jeho,

postúpi j’mu kněžstva svého.

LXIII.

O Vladislavově a Bořivojově vypuzení.

Když Bořivoj knězěm bieše,

sliubu zemanóm neplnieše.

V radu počě Němcě jímati,

pro to jeho bratr je sě na-ň hněvati.

Pojem jej do komniaty samého,

vecě: „Báťo, třěba mi s tobú mluviti cos tajného.“

Vecě: „Báťo, proč sě druhem nekážeš, že Němcóm z dvoru nekážeš?

Či nepomníš, co sú nem zlého učinili?

Kak sú Němci náš rod zatratili?

Vidal-li s‘ kdy v jinej zemi ciuzozemcě v radě?

Kterýž ten jesť, ten chce svej cti vadě.

Z své země sě dobrý nepostojí;

ktož sě doma neschová, ten u nás stojí.

Kako-ť móž ciuzozemec věren býti, jenž s svými nemohl sbýti?

Kako ten bude tobě dobřě raditi, jenž myslí, kako by mohl uškoditi?

Ciuzozemec nepřišel jesť hledat dobra tvého, ale na to, aby hledal užitka svého.

Bude-li sě tobě zle vésti.

kto jemu nedá do své země lézti?“

Kněz jemu otpovědě:

„Ó však jáz to dobřě vědě,

že, když si ty knězem byl,

toho s‘ v radu pojal, jenž byl tobě mil.

A když jáz sobú vládu,

komuž věřiu, toho pojmu s sobú v radu.“

Řěk to, s hněvem z komniaty vynide.

Kněz Vladislav s zemany přede-ň jide, řka: „Když ty nechceš na své tbáti,