54

Druhý ciesař, chtě ot Čech polské zlato jmieti, chtieše Bračislavovi kněžstvo otjieti.

S velikým vojskem do Čech pojide.

Když bavorského lesu dojide,

to kněziu Bračislavovi pověděchu, že juž Němci u lesa stojiechu.

Bračislav tak svým povědě:

„Však jáz to dobřě vědě,

že nemámy lučišť borových,

ani mečóv lípových,

a z ciesařě-ť mléko za krev nepójde.

Ač ti jeho mój meč dojde,

takéž ti krev z jeho boka poteče.“

Jakž to brzo dořěče,

káza všem v Domažlicích býti,

řka: „Tu sě nám jesť s ciesařem sníti.“

Uslyšě, že Sasici jdú s druhé strany, vecě jim kněz: „Nebojte sě saské rány.“

I káza Prkošovi z Bieliny na Sasy jeti a z jednoho slova boj s nimi vzieti, řka: „Nedaj sě jim s ciesařem snieti.

Ztratíš-li co, nedám ti ni v čem škody vzieti.

Nehledaj přěd bojem na mnoho neb na málo; často nad mnohým málo liudu česť vzalo.

Málo sršnóv mnoho much zapúzie,

a jeden jastřab mnoho vran vzpúzie.

Sasici bielé vlasy jmajú,

a písmo svědčí, že tací řiedko udatní bývajú.

Dobrý rytieřiu, střěz sě jmene zlého; dražšieho-ť nic nenie jmene dobrého.

Donidž jsem živ, chciu tě s tvým rodem ploditi.

Jeď s Bohem! Ten rač s tobú býti!“

Provodiv Prkošě, na ciesařě jide, a když do Domažlic přijide,

vzvěděv, že juž jesť v lesě,

se všémi svými vzdvižě sě.

Káza všem v les vníti,

i káza Chodóm o Němcích i o sobě les zarúbiti.

Páni počěchu mu za zlé jmieti,