na však večer nového manželstva hledáchu.
Súdcie i jednoho nejmějiechu,
nebo sobě nekradiechu.
Pakli sě kdy stala která sváda,
u stařějšieho budieše rada,
aby právo učinili,
pravému škody polepšili.
Minu let tomu velmi mnoho,
že sě držě ten liud obyčěje toho.
III.
Ot Libušina otce múdrého.
Když tomu mnohý minu rok,
vsta v zemi muž, jemuž diechu Krok.
Ten zemiu všiucku súdieše
a múdrosti jie učieše.
Potom Krok jide do navi
tři múdré dcery ostavi,
Kaziu, Tetku a Liubušiu,
o třetiej mluviti mušiu;
Kazě sědieše na Kazíně,
a Tetka na Tetíně,
Liubušě prorokyni bieše
a všiucku zemiu súdieše.
Sta sě, že o meziu dva sě svadista, a sobě dobřě přibista.
Liubušě je sě jú súditi,
a vinného musí smútiti.
Vinný je sě Liubušě haněti,
řka: „Nechciu tebe za súdciu jmieti; neb žena lépe umie jehlú šíti
než v sudě muže súditi.
Auvech, to mě velmi trudí,
že našiu zemiu žena súdí.“
I všěch paní je sě haněti,
jehož jáz nechciu mluviti.
Liubuše, to uslyševši,
nemúdrému přehověvši,
nic jemu neotpovědě,
ale valný snem zapovědě.