Boreš s Havlem z země jedesta,
mnoho liudí s sobú přivedesta.
Tehdy kněz přěd Mostem ležieše
a Boršovi sbožie žžieše.
Tu ta pány knězě podstúpista
a udatně j’ho pobista.
Ta dva pány jesta sě za knězem jezditi, kněz sě nemože opraviti.
Kněz s svými pomocníky otciu na milosť jide, jedno Ctibor s svým synem z země vynide.
Král káza svého syna s jeho milostníky k objedu pozvati, káza jim královy objed dáti.
Když za stolem vesele sediechu
a sobú juž bezpečni biechu,
král posla všěm ryby bez hlav syrové.
Uzřěvše to, sědú jako zmámení vlkové.
Knězě střiebrnými okovami okovachu, jiné všěcky u věžiu umetachu.
Kniežata knězě z vězenie vypravichu, ale jiní ze tři léta u vězeniu bychu.
Němci Ctibora rádi přijechu,
bezpečenstvie mu dávajíc, velmi jej ctiechu.
Pak jej i s synem královi prodachu, do Prahy je svázána poslachu.
Král káza Ctiborovi na Petříně prknem hlavu dolóv sstrčiti, syna Jarošě na kolo vzbíti.
Ten, jenž dieše, by mohl i Bohu raditi, neumě sebe ni syna smrti zbaviti.
Když Ctibor na smrť jdieše,
tuto řěč k liudu mluvieše:
„Kterýž chce zbýti všeliké strasti, neroď prsta mezi dřvi a podvoj klásti.
Jakž jistě věz, že tě uskřine,
takež všě přátely hněv mine.
To mieniu, ktož chce bez škody ostati, neroď u přietelskú svádu sě uvázati.
Řci: ,Svoji sě psi hryzte,
a ciuzí nepřistúpajte.‘
Že jesť to pravda, svú smrtiú žehnach: