26

k rybám je na Ohřiu přivede,

řka: „Hlédaj, kněžku, kde-ť rybicě stojie, patři, kako-ť sě divně brojie.“

A když na ryby hledieše,

poklek hlavu dolov ničieše,

slyš, co ten zlý Durink zdě!

Děťátku bradaticiú hlavu stě.

I nese hlavu kněziu do Prahy,

mně, by nesl mu koláč předrahý.

I je sě s Němec mluviti

a sám svú vieru chváliti,

řka: „Jáz sem mému kněziu věren byl; proto sem mu vždy byl mil.

Tobě chciu býti věren viece.

Ale že sem slýchal mluviece:

,Kto chce v domu škody zbýti,

nedaj jiskře uhlem býti... ‘ “

Řka to, vyně z podpažie hlavu,

jakž ju bieše sťal, ješče krvavú.

„To-ť Vlastislavova syna hlava,

pro něhož smrť bude tobě sláva.

By-ť byl došel mužského stavu,

mnohý by Čech jměl krvavú hlavu.

Zaplatíš mi, svému hrdině,

dada mi Postoloprty k dědině.“

Když uslyšě kněz řeč jeho,

káza Durinka svázati zlého,

řka: „Tobě sem jeho zabiti nekázal, ale cně sem tobě chovati přikázal.

Juž viziu, že dobré neblúdí,

blázn jesť, ktož ciuzozemcě dobrým sudí.

Tobě sem jeho kázal střieci;

proč si směl kniežeti šíju sieci?

Tu tobě chciu v Čechách česť učiniti: svú sě ruku musíš oběsiti,

neb svým mečem sám sě prokláti,

nebo na tejto skále státi

a dolov samému skočiti

a hlavu sobě slomiti. “