66

Bračislavovi by ta řěč mila,

i vecě: „Báťo, ten jesť pravá vila, kterýž pro řěč ciuzieho

nepřietel jesť svého bližnieho.

Když nás zlý liud smie vaditi,

dávě jim toho zlým užiti.“

Knězě sě tajně mírem rozjedesta, z jutra liudi v boj svedesta.

Vršovici, již běchu knězě svadili, těch sú tehdy mnoho u Moravě zbili.

Nebo ti, již je vadiechu,

v čelo postaveni biechu.

V tom boju mnoho liudí s obú stranu snide, po boju Bračislav sě s bratřiú snide.

LIV.

Ot Bračislava prvého krále smrti.

Tehdy Božěj a Mutyně Vršovici,

svých kniežat praví vražedlníci, jesta sě o tom mysliti,

kako bysta mohla kniežecí plod zatratiti.

Kněz tehdy jednoho lovce Němcě jmejieše, tomu jmě Lork bieše,

ten ot knězě mnoho sbožie jmejieše, tomu kněz velmi věřieše.

Tomu Božěj a Mutyně mnoho sliúbista, a’ž na tej cěstě i postavista,

že sě je Němec mysliti,

kak by mohl knězě zabiti.

Kněz ot věrných to slyšieše,

že j’ho Lork zabiti chtieše.

Kněz na-ň toho nedověře,

však j’ho otáza k jeho vieře.

Lork tu řěč na Pukatu na Čecha ukáza, by knězě chtěl zabiti, pokáza.

I je sě v tom kněz viecě Němciu věřiti.

Kázav přěd sě lovcóm, i je sě mluviti, řka: „I dobřě-li jesť to, Pukata, že ty s svými přátely chceš zbíti všě kniežata?

Mníte, by sě to mohlo utajiti,