i ukáza mu všě znamenie.
A když to mu zaplati,
vece: „Chciu je ofěrovati
neb za ně celý den musich dělati; pro to je bezpečně mohu Bohu dáti.
K tomu mě Němci připravichu:
mé Čechy s právem mi to učinichu.“
LXXVIII.
O prvém králi Přěmyslu, jemužto ciesař Otakar vzdě.
Ciesař Otta na Sasy jide,
kněz k němu do Sas přijide.
Kněz sám o sobě stojieše,
ciesař s svými jinde bieše.
Sasici na české stany udeřichu,
Čechóvé je tu pobichu.
Opěť je kněz Přěmysl pobi,
mnoho na Sasiech tvrzí doby.
Pro to počě ciesař Přěmysla milovati, káza sě j’mu koronovati.
Na biřmovániu ciesař kněziu rúšku vzváza, a Ottakar, točiúš Ottě mil, j’mu řiekati káza.
Druhým ocasem obdaři lva bielého, Budišinem a Zhořělcem rozšíři zemiu jeho.
Tehdy tě městě ciesař k dědině jemu da, přěd kniežaty prstenem mu vzda.
Tak Ottakar, třetí král, u Praze korunu přije, pak leže na Křivoklátě s Smilem, a tyje.
Čechy všě své nepřátely zbichu.
Tak všě súsědy uhrozichu,
že po všěch Němcích jechu sě mluviti:
„Ten válej s Cechy, ktož nechce živ býti.“
LXXIX.
(Nadpisu není.)
Pak na velikú rozkoš sě otdachu, pro to o dobrém jmeni nic netbachu.
Staří jechu sě doma jako vepři týti, mladí počěchu s ohaři loviti.
Ot toho časa šlechtici toho sě přijechu,