přěd Prahu jmene i země doby.
To miesto Pražěné dobřě znajú,
vždy-ť mu „Bojiště“ řiekajú.
Bojóv sě v zemi mnoho stalo,
však tomu miestu jedinému jmě ostalo.
Neb tu mnohu s málem kněz český ostal, na tom miestě třikrát sě boj stal.
LIX.
Kako ciesař u Praze na sudě seděl.
Vladislav je sě ciesařě prositi, by ráčil do Čech přijíti.
Ciesař do Čech přijede,
u Prazě na súdě sěde.
Vladislav je sě na bratra z války žalovati, ciesař na kniežatech je sě práva tázati.
Dotud sě oni súdichu,
až Vladislava k zemi přisúdichu, řkúc: „Prvé našě volenie
moc má, drahé nic nenie.“
Ciesař vecě: „Páni, pokažte nám své listy, nebo jinak ny učinite jisty,
by vy Čechóvé, mohúce koho chtiec voliti, zvolivše i zapuditi.“
Ciesař knězě srbského Vácislava je a knězě Bořivoje.
Mnohu pánóm káza hlavy stieti
a mnohu káza oči vynieti,
aby kniežatóm svým věrni byli
a v hromadu jich nevadili.
Již sú byli kázali Bořivojovi v zemiu jeti, všěm káza oči vynieti.
Tehdy také Jana Tistu jechu
a oči jemu vyněchu.
Kněziu Bořivojovi najviece sě dostalo bieše, že svého rodu vraha v svej čeledi jmieše.
Tehdy ciesař mnoho Čech káza zhubiti: věz, proč-tě to chtěl učiniti!
Ne proto, by právu rád byl,
ale aby kněz český silen nebyl.