89

Na Praze hrabiu němečského posadi, všě tvrzě Němci osadi.

I je sě kněz Stanimir Čechóm mluviti, řka: „Bez vašie děky Němci budú zde bydliti.“

Zeměné na Křivoklát sě tajně snidú a tu v tajnú radu vnidú.

Po Bedřicha poslachu

a tu jemu radu dachu,

by s Křivokláta jiezdy činil,

Stanimira z svého kněžstva vinil, řka: „Jáz nechciu býti bez kněžstva svého, pro své chciu dobývati života tvého.

Však chceš-li mi střiebro dáti,

nechtěl bych tebe věc upomínati.“

Tomu Stanimir počě rád býti,

i káza sě všem Němcóm sníti.

by přěd ním na rocě byli

a jemu věrně radili,

kak by Čechy oklamali,

a sami při zemi ostali.

Když sě všickni Němci snidú,

na Bojiště s knězěm k roku přijidú, Stanimir, jda na rok, Němcóm mluvieše a je tejto lsti učieše:

„Když vem řku: Proměňte sě! proměňte!

tehdy brzo v oděnie sě oblecte.

Nechce-li po našiej vóli býti,

nemeškajte Bedřicha zabiti.“

Čechy Stanimirovu lesť vzvěděchu, oděnie pod sukně na rok vzěchu.

Bedřich je sě na Stanimira žalovati, že sě směl v jeho zemiu uvázati.

Inhed sě Stanimir je hněvati,

i je sě němečsky volati:

„Proměňte sě! Proměňte sě!

a v hromadě držte sě!“

Když sě chtiechu Němci v oděnie obláčiti, Čechy sě jich jechu bíti,

řkúc: „Tuto sě proměnímy,