té suché otky vzektvěnie.
Jim tak Přěmysl otpovědě,
řka: „To jáz vám všě povědě.
Otka suchá jesť znamenie
mého chlapieho urozenie.
Ale že-ť jesť brzo vzkvetla
jakž vem Liubušě byla řekla,
mój rod z chlapieho pořáda
dojde králového řáda;
pětiú pramenóv bude kvísti.
To budú na knizě čísti,
ež ze mne bude kněžstvo patero,
ale brzo zhyne čtvero;
páté vzektve velmi krásně
a vypustí svój plod jasně.
Ač ti sě jím kdy podejde,
všakož časa toho dojde,
že vnuk pomstí svého děda;
i jeho vrahóm napokon bude běda!“
Řka to, vsta z chlapieho sboru,
jede do Liubušina dvoru.
VII.
(Nadpisu není.)
Jakž brzo Liubušě doje,
Liubušě jej za muž pojě.
Přěmysla páni velikými dary ctichu, knězěm jeho učinichu.
Přěmysl bieše múdré mysli,
on s Liubušiú všě právo zemské zamysli.
Tehdy Liubušě povědě:
„Jáz ti jedno miesto vědě,
to bude slovútno po světu,
jako slunce v svém osvietu.
Pomněte všickni slova mého!
Vyndeta dvě olivě zlatiej z něho, Václav bude jmě olivě prvej,
a Vojtěch olivě druhej.
Tě ot pokolenie mého
vendeta až do královstvie nebeského.