51

Páni, neviete dobra svého,

lajúce mi z malženstva mého.

Kde byste řečníky brali,

když byste přěd knieniú stáli?

Když z Božěny syna jměl,

tomu byl Břěčislav vzděl.

XLII.

Ot knězě Břečislava, zěti ciesařova.

Potom kněz Oldřich s světa snide, syn jeho Bračislav na kniežecí stolec vznide.

Toho časa Otta Bielý ciesařem bieše, ten dcerku krásnu velmi jmieše.

Tej krásě divit sě k dvoru kniežata jezdiechu, a juž po všem světě o jejie kráse mluviechu.

Té v klášteřě svěcsky chováchu

a tomu klášteru Sviň-Brod řiekáchu.

Když Bratislav ju tu vzvědě,

mezi panici tak povědě:

„Nebo té dievky dobudu,

neb svého života zbudu.“

Do kláštera jede jezdecky,

ale klášter vybi vojensky.

Jutka ciesařovně diechu.

A když Čechy v klášter jdiechu,

Jutka v šarlatnej kapici

skry sě za oltářem v kaplici.

Kněz Jutku z kláštera vyvede,

a potom s niú na kóň vsěde.

Bradáči řětězem vrata připěchu

a zatiem k oděniu dospěchu.

A když sě konvrši s svými liudmi snidú, proti kněziu mocně pojidú.

Kněz bradáče silně sěčieše,

Jutka v úžěsti knězě jako řěpí sě držieše.

Některý konvrš bez ruky stojieše, druhý bez nohy ležieše,

třetí přěs veš chřbet saděl jmieše, čtvrtý juž bez duše bieše.

Rětěz velmi tlustý mečem přětě kněz Bračislav,