37

Boleslav sě ku bratru přirazě,

je sě na liudi volati,

a ž’by j’ho zabiti chtěl, je sě žalovati.

Když u cierkve na prazě kletieše, a svú dušiu u boží ruce porúčieše, Hněza a jeho bratřie přiskočichu a tu svatú dušiu s tělem rozdělichu.

To sě sta ot narozenie syna božieho léta po devieti set po dvú dcátú osmého.

Tuto Boleslav syna svého mnichem učinil.

Ale že Boleslav pro krstiny byl učinil kvas, tomu synu pro příhodu vzděl bieše Strachkvas.

Nebo ktož sú vinni byli tu v úmrti knězě svatého, trpěli sú-ť mnoho zlého.

Hněza sě s koněm propadl,

bratr jeho maletevstvem sě rozpadl.

Z jich rodu zlé nemoci jmievajú, a druzí sě na každé léto vztěkajú.

XXXI.

(Nadpisu není.)

Když snide svatý Václav,

by knězěm bratr jeho, liútí Boleslav.

Toho léta ciesař, mstě svatého Václava, jide na knězě Boleslava.

Boleslav počě proti jemu jeti,

ale pro své hřiechy nemože dobřě projiti.

Ciesař Čechy bojem pobi

a zemiu v daň porobi.

Kněziu u dvora službu jmieti,

kotel nad ohněm káza držěti.

O diviech svatého Václava.

Bóh, svatého Václava chtě svatosť ohlásiti, počě skřězě jeho veliké pomoci činiti.

Uzřev Boleslav, že sě božiej moci nemóž protiviti, i počě v svatosť svého bratra ot polú věřiti.

Po třech letiech káza jeho do Prahy přěnesti a v svatého Víta kostele jej tajně pohřiesti.

Když to svaté tělo do Prahy nesiechu, na dvú městu s tělem svatým hnuti nemožiechu.