55

řkúc: „Budú-li nem silni, kudy chcem ujeti?“

Kněz vecě: „ Jáz sem pro to kázal zarúbiti.

Anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti: jáz nechciu ottudto beze cti otjeti.

Ktož ote mne poběhne, kázal sem jej Chodóm zabiti; pro to vem slušie sě udatně jmieti.

Oni jdú, chtiec naše sbožie bez práva otjieti.

Nechcete-li svých žen Němcóm dáti, tehdy vem slušie pohromadě státi.

Nám sě jesť s právem úsiliu brániti.“

Jakž to vecě, káza na ciesařě udeřiti.

Tu Čechóvé Němcě hrdinsky pobichu a mnoho jich velmi zbichu.

Kniežat, hrábí němečských mnoho snide, ciesař s životem sotně ujide.

Tu velmi mnoho slovutných liudi zbichu, za jich duše na tom miestě kapliciu postavichu.

Ale Prkoš nechtěl byl Sasicóv utkati i dal sě jim po zemi túlati.

Každému sě nevěra zdieše,

že saský vévoda, žha zemiu, Prkošovi neškodieše.

Vrátiv sě kněz, káza Prkošovi oči vynieti, potom rucě i nozě utieti,

že Sasicóv nerodil utkati

i dal sě jim v zemi po vóli tkáti.

XLV.

Ot biskupa Ekarda, rodiče Jutčina.

Knieni Jutka učini biskupem rodicě svého, Ekarda, Němcě ovšem chytrého.

Ten od desátka cělého

vzě dva peniezě ot dýmu každého; dva korcě ustavi dávati oráčiu každému, jeden pšenicě, druhý ovsa dáti kněziu svému.

Po Ekardu Hiza biskupem bieše,

po Hizě ten Šebieř slovieše.

O Břěčislavu boju s uherským králem.

Potom kněz Břěčislav uherského krále bojem pobi a valem Střěhomě doby.

Tehdy kněz Bračislav