47

neb sě nemože nikohého dovolati, by v něm liudie byli, nemože znamenati.

Most u něho vzveden bieše,

a hrad zdi okolo sebe tvrdé jmejieše.

Když kněz s úsilím v hrad vnide

a všecky sklepy znide,

zetlelé rúcho vidieše,

však i člověka na něm nebieše.

Sbožie veliké a vína mnoho naleze.

Ohledav hrad, kudyž byl všel, tudyž vyleze.

Pak kněz hrad ten da pánu tomu jemuž Přiema diechu; proto tomu hradu Přimda vzděchu.

XXXIX.

(Nadpisu není.)

Proč ten hrad byl u púšči postaven, proč-li jesť byl pust ostaven,

tak že k němu i cěsta nebyla,

proč sě jesť to stalo, kronika němečská mě jesť tomu naučila.

Tu sem četl, že z Aldemburka hrabie mladý bieše, ten v ciesařově dvořě za obyčěj stojieše.

I počě ciesařovnu milovati,

a ona, by jeho milovala, je sě jemu zjevovati.

Snúbiti jie u ciesařě nesmějieše, nebo jiej roven nebieše.

A tak milostiú nzieše,

a ciesařovna také pro-ň túhú schnieše.

K tomu ji připudi silná milosť,

že ji nadjide taká vilosť,

jež často při takých bývá;

nebo řiedko kto milosti tajné dobrým zbývá.

Ciesařovi své hrabstvie prodá.

Když mu ciesař penieze da,

je sě po pustých lesiech túlati, sličného hradiščě hledati.

Nalez horu, je sě hradu stavěti, postaviv hrad, je sě ztravy voziti, júž by mohl za sto let živ býti.

Dospěv jím, káza všě dělníky zbíti.

Pak všiucku čeleď v jeden dóm vlúdi,