24

a ten rod veš viec nevstane.

Synku, když vendeš v turský boj, prvý, ktož tě potká, tomu stoj.

Daj mu oščěpem malú sotu,

a nečiň jemu nic životu.

Obě jemu uši uřež

a schovati jú nehřeš.

Když přineseš na své dráhy,

tu poznáš všě své vrahy.

Přěd kón učiň to znamenie,

v núziu nic lepšieho nenie.

Tomu znameniu kříž dějú,

jemuž sě nynie blázni smějú.

Lučené sú Pražanem dáni,

a proto koni jich budu svázáni,

že nemoci budú sobú hnúti.

Jedinému tobě s smrtiú jesť sě minuti.

Ač ti jesť věc sluti zběhem,

na Turště sě nestyď během.“

XX.

O turském boju.

Když na Tursko voje sě snidú,

tu v liútý boj velmi vnidú.

Ot jutra až do večera

sta Vlastislav, a boj bera.

Až sě Styr však k němu přibra,

kněz Vlastislav sě na-ň vybra.

Lučanóm sě tu ovšem zle zdě,

Styr Vlastislavovi hlavu stě.

Pražené Lučany tak tepiechu,

až potoci krvaví tečiecnu.

Ze všěch ujide jediný Straba

tú radú, juž jemu bieše dala baba.

A když ujide z toho lomu,

jakž přijide do svého domu,

uzřě, že jeho žena dušiu béře,

což dosiehne, to všě zdéře.

Uzřě u nie oščěpem ránu,

juž pozná u boju ot sebe dánu.