19

Kněz Přěmysl, když tu řěč vzvědě, tajně na snem zapovědě.

I jechu sě tu raditi,

kak by sě mohli obrániti.

Přěmyslovi vieru sliúbichu

a u vieřě sě potvrdichu.

Přěd Děvín jezd jechu sě činiti a na cestách dievky bíti.

Naleze to mužská nevěrná rada.

Pozvavše za mírem slovutnějších do Vyšehrada, mnoho dievek pohanichu,

za pravým mírem cti je zbavichu.

Ty inhed všiu sílu i udacstvo ztratichu, hanbu sě viec do Děvína nevrátichu.

XV.

O dievčiej smrti.

Když to uslyšě Vlasta liuticě,

vzřiu žalostiú jako nedvědicě,

všem mužóm na život otpovědě.

Přěmysl jiej po poslu povede:

„K vám sě nevěrú nestydímy;

neb ju ot vás vždy vidímy.

Byste byly k nám vieru zdržaly,

ot nás byste nevěry neohledaly.

Ale že ste vy směly v nevěrný plášček sě odieti, přejte jeho také jiným pojměti.“

Dievky sě všěcky sebrachu,

a přěd Vyšehrad sě brachu,

chtiece jeho mociú dobyti,

všěcky muže na něm zbiti.

Mužie proti nim vynidú,

a jakž sě brzo snidú,

Vlasta sě z svých nemúdřě vyrazi, mezi nepřátely sě vrazi.

Sedm junochóv sě k niej otda,

jimž ona ni v čem sě nepoddá.

Tu ju jejie náhlosť omyli,

že mnieše, by za niú dievky zbyly.

Když v húščiu nemože oščěpem ani mečem vlasti,