tu dojide veliké strasti.
Tu ju noži rozebrachu,
po boju psóm ju rozmetachu.
Když dievky šípy rozplískachu,
oščepóv jim jich mlazšie přidávachu.
Plačiúc pěšě u boj jdiechu,
mužie je pořád tepiechu.
Když dievek na dvě stě smrti dachu, jiné sě na běh otdachu.
Dřieve, než na hrad přiběhú,
mužie na most vzvoditý po nich vzběhú.
Sěč veliká by na mostě,
u bránu sě tiskniechu hustě.
Mužie o tom málo tbachu,
mociú sě tu v hrad sebrachu.
Tu dievky bratřiu poznachu
a na ně silně volachu.
Některé přěd nimi vzklekáchu,
některé sě k nim vlísáchu.
A což kolivěk ciniechu,
mužských srdec neuměkčiechu.
Krásná telce smrti dáváchu,
pryč je s hradu metáchu.
lak ten veš sbor i pohynu,
a tak válka tak i zminu.
XVI.
O Přěmyslovu osypániu.
Přěmysla na stolec vsadichu,
hrad Děvín ihned zkazichu.
Potom snide kněz Přěmysl,
po tom by knězěm syn jeho Nezamysl.
Po něm Mnata knězěm bieše,
po tom syn jeho, ten Vojen slovieše.
Ten synoma zemiu rozdělí,
za života je otděli:
Luěsko da Vlastislavovi,
české kněžstvo Unislavovi.
Jenž dřieve slovieše Lučsko,
to nynie slovie Zatečsko.