Na Praze hrabiu němečského posadi, všě tvrzě Němci osadi.
I je sě kněz Stanimir Čechóm mluviti, řka: „Bez vašie děky Němci budú zde bydliti.“
Zeměné na Křivoklát sě tajně snidú a tu v tajnú radu vnidú.
Po Bedřicha poslachu
a tu jemu radu dachu,
by s Křivokláta jiezdy činil,
Stanimira z svého kněžstva vinil, řka: „Jáz nechciu býti bez kněžstva svého, pro své chciu dobývati života tvého.
Však chceš-li mi střiebro dáti,
nechtěl bych tebe věc upomínati.“
Tomu Stanimir počě rád býti,
i káza sě všem Němcóm sníti.
by přěd ním na rocě byli
a jemu věrně radili,
kak by Čechy oklamali,
a sami při zemi ostali.
Když sě všickni Němci snidú,
na Bojiště s knězěm k roku přijidú, Stanimir, jda na rok, Němcóm mluvieše a je tejto lsti učieše:
„Když vem řku: Proměňte sě! proměňte!
tehdy brzo v oděnie sě oblecte.
Nechce-li po našiej vóli býti,
nemeškajte Bedřicha zabiti.“
Čechy Stanimirovu lesť vzvěděchu, oděnie pod sukně na rok vzěchu.
Bedřich je sě na Stanimira žalovati, že sě směl v jeho zemiu uvázati.
Inhed sě Stanimir je hněvati,
i je sě němečsky volati:
„Proměňte sě! Proměňte sě!
a v hromadě držte sě!“
Když sě chtiechu Němci v oděnie obláčiti, Čechy sě jich jechu bíti,
řkúc: „Tuto sě proměnímy,