30

Mnich tej řeči počě prošiti roka, ciesař na-ň vyvrže svého soka.

Pojide ciesařóv sok v okol, a zpievaje a na mnicha nic netbaje.

Mnich, dosah meče sědacieho,

přětě soku ščít, i jej samého.

Ciesař, pozvav mnicha do svého dvoru, jide jemu u pokoru.

Král Svatopluk da sě ciesařiu poznati: ciesař je sě ve všem znáti,

vrátí jemu ženu i kralovstvie,

i da Moravě všě svobodenstvie.

A což by mohl uherské země dobyti, da jemu moc k svej zemi osobití.

V krátce králiu Svatoplukovi žena snide, a král vojensky na Uhry jide.

Uhři krále pobichu

a mnoho mu liudí zbichu.

Král, pozvav knězě českého,

přěd ciesařem postúpi jemu kralovstvie svého.

Opěť jeho Uhři pobichu

a Moravan mnoho zbichu.

Tiem sě počě král velmi styděti, a hanbu nesmě k svým jeti.

1 jede tajně na púščiu,

i by do své smrti v tom húščiu.

I dnes na tom miestě črní mnišie pějú, a tomu klášteru v Uhřiech Zaboř dějú.

XXV.

Ot Vratislava, otce svatého Václava krále.

Potom Bořivoj s světa snide

a z kněžstva králevstvie věčného dojide.

Po tom Spytihněv při je stolec otcě svého; ten nebieše života silného,

umře za věka mladého,

ostaviv knězěm Vratislava, bratra svého.

Ten poje ženu z Stodor, dceř hrabie českého, tej diechu Drahomiř, z kraje žatečského.

Ta knieni pohanka bieše,