97

predikateři do Prahy přídú

a k svatému Klimentu do Pořiečan vnidú.

Tehdy u svatého Klimenta u mosta přízednicě bieše, ta sobě pravé jmě Trubka jmieše.

Ta je sě mluviti,

že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti.

Proto predikateřie z Pořiečie vynidú a k svatému Klimentu k mostu přijidú.

Lipolt, rakúský vévoda,

ten veliký svoboda,

krále českého zbádá

a uváza sě až do znojemského hrada.

By krále leň na vojnu vstáti

i je sě k němu poslóv sláti.

Vévoda, uzřev, že sě král nechce brániti, i je sě všie Moravy pleniti.

Král vždy k němu počě posly sláti, a vévoda počě jemu sliuby sliubovati.

I je sě Moravy hubiti,

však Čechóv nemože na vojnu vzbuditi.

Tehdá vévoda je sě mluviti:

„Donadž jsem živ, musí mi Čechóv žěl býti, že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“

LXXXI.

Ot Václava, krále čtvrtého českého.

Tehdy král Přěmysl Ottakar s světa snide, syn jeho Václav na jeho stolec vznide.

V tu dobu Lipolt sšel bieše,

Bedřich Udatný Rakúsy vladieše.

Kněz Václav posla po Míšeňského, s ním a s Čechy jide na Rakúského.

Hlédaj, kako-ť sú Čechy byli sě změnili!

Již sú byli ciesaře sami pobili, pak na vévodu sami nesměli jíti, a’ž musiu pomoci dobyti!

I zhubi Bedřichovi zemiu jeho

a doby na něm opěť svého.

Pro to Rakúský svú škodú vzdy Čechy vinil,