12

Pak múdřějším hrad poruči

a v radě je vsdy seděti uči,

řkúc: „Ktož-ť rád sedí v radě,

ten ostojí v každej svádě.“

Kráším káza sě líčiti

a chytrej řěči sě učiti,

řkúc: „Tímto mužóm poleku,

kdežto mociú nedoteku.“

Třetím káza s lučišti jezditi,

a mužie jako psy bíti.

X.

O prvém dievčiem pleně.

Když sě dievky svykú,

na koních jezditi obykú,

jechu sě země pleniti

a všě mužě pořád bíti.

V div sě dievčie srdcě proměnichu, že proti mužóm jako kámen biechu.

I jedna přátel nebránieše,

dci na svého otce vnadieše.

Kněz Přěmysl to da všiej zemi věděti, ale mužie nevědiechu, čso tomu sdieti; neb oděnie nejmějiechu

a na jich koních dievky jezdiechu.

Však, jakž mohúc, sě mužie sebrachu a přěd Děvín sě brachu,

mniec, ž’by dievky měchýřem zahnali a mniece, ž’by jich na hradě nedočakaly.

Přěmysl nerodě s nimi jíti,

řka: „Mój rod nechce toho škodú užiti; neb vědě, že dievčie lsti nemóžete zbýti, a ot nich vám jesť pobitu býti.

Ž’by mě v prvém boju pobily,

mój by rod nepřietelie skoro zbili.

Proto s vámi nechciu jiti,

ni vám raziu s nimi sě sníti.“

Mužie jeho rady netbachu,

proti jeho vóli přěd Děvín sě brachu.

Mužie, když ten hrad uzřěchu,