Tu pan Jan z Stráže po nepřieteliech udatně jedieše, a ovšem po nich v hrad vendieše, by byl s ním most u přiekop neleťal.
Na ten boj sem jáz z města hleďal.
A když Čechy s Němci boj jmiechu, tehdy Čechóvé Němce u městě tepiechu.
V zástupiech Čechy po městu chodiechu, ale Němci v svých domiech zatvořeni sědiechu.
CV.
O veliké povodni v Čechách.
Léta ot narozenie syna božieho
po tisiúciu po třech stech desátého v rozličných krajích taká povodeň byla, jakž mnoho vsí i liudí zhubila.
U Liutomyšle v Heřmanicích tanec i s pišťcem vzala.
Ta božie spústa den svatého Jakuba sě dála.
V druhý den v Kladščě podměstie blíz všě potopila a tu na dva tisiúcě liuda ztopila.
Zvieřata pod Kladsko na kládiu řevúce ploviechu, domové cělí, a na nich liudie sědiechu.
Tu otec ot syna, máti ot dceře,
syn od otcě, dci ot mateřě,
preč plovúce, žalostivě otpuščenie bráchu, muž ot ženy, žena ot muže; nebo svú smrť znamenáchu.
Juž tonúce, však v naději druh k druhu sě zpoviedáchu, a přietelé, po nich hlediece, s pláčem vlasy s svých hlav dráchu.
Pak na dřieviu kolébky s dětmi živými nalezáchu, a domovité věci po dřieviu sbieráchu.
Tiem přáslem voda mnoho vsí zkazila a mnoho liudí ztopila.
CVI.
Od Korutanského vypuzení a od krále Jana.
Po tom, když Čechy uzřěchu,
že v Korutanském statka nejmiechu, královnu Elžku za Jana ciesařovicě dachu, toho hrabiu z Licmburka na královstvie pozvachu Pro Míšňany Korutanského vyhnachu, Jana z Licmburka králem českým koronovachu.