Hřivec vece: „Kmošku, neroď tolik blésti, račiž výše na dub vlézti.“
A když třetie trúbieše,
okolo široce hledieše.
Jednož-ť Pražěné vynikú,
na Vršovicě křikú.
Vršovici sě rozběhú.
Tu některé jechu na běhu,
jiné po lesu stiháchu,
nemile je postřiháchu.
Kochan tehdy nevědieše,
koliko kur doma jmejieše;
neb sě pod skalú v zemiu vry,
po hřiechu ten sě tu skry.
Knězě ot lípy otvázachu,
ale to miesto znamenachu.
Na tom miestě oltář postavichu,
potom kostel svatému Janu učinichu.
Hovora Hřivcě na bězě podesi,
a tiem lýkem na témž dubě jej oběsi.
Páni Hovoře z viery doděkovachu, a pod Veleziú blíz ves jemu dachu.
XXXV.
Kako sv. Jan Oldřicha zprostil.
Kochan, zbyv tu hodinu,
obrátí na knězě všiu vinu,
řka: „On jesť zradil bratrcě i otcě svého; ot nás věrných dóstojen jesť všěho zlého.“
I naleze on tu radu,
by činili mezi kniežaty svádu,
řka: „Budú ny za liudi jmieti;
našě kniežata ač budú kdy chtieti, nemoci nem budú nic zdieti.“
Kněz Mezka doby pražského hrada, i všie země kromě Vyšehrada.
V tu válku Kochan s pokojem sědieše, ale svým na škodu Mezcě tajně radieše.
Vecě Kochan Mezcě, kněziu polskému:
„Chceš-li ty kněžstviu českému,