103

Boreš s Havlem z země jedesta,

mnoho liudí s sobú přivedesta.

Tehdy kněz přěd Mostem ležieše

a Boršovi sbožie žžieše.

Tu ta pány knězě podstúpista

a udatně j’ho pobista.

Ta dva pány jesta sě za knězem jezditi, kněz sě nemože opraviti.

Kněz s svými pomocníky otciu na milosť jide, jedno Ctibor s svým synem z země vynide.

Král káza svého syna s jeho milostníky k objedu pozvati, káza jim královy objed dáti.

Když za stolem vesele sediechu

a sobú juž bezpečni biechu,

král posla všěm ryby bez hlav syrové.

Uzřěvše to, sědú jako zmámení vlkové.

Knězě střiebrnými okovami okovachu, jiné všěcky u věžiu umetachu.

Kniežata knězě z vězenie vypravichu, ale jiní ze tři léta u vězeniu bychu.

Němci Ctibora rádi přijechu,

bezpečenstvie mu dávajíc, velmi jej ctiechu.

Pak jej i s synem královi prodachu, do Prahy je svázána poslachu.

Král káza Ctiborovi na Petříně prknem hlavu dolóv sstrčiti, syna Jarošě na kolo vzbíti.

Ten, jenž dieše, by mohl i Bohu raditi, neumě sebe ni syna smrti zbaviti.

Když Ctibor na smrť jdieše,

tuto řěč k liudu mluvieše:

„Kterýž chce zbýti všeliké strasti, neroď prsta mezi dřvi a podvoj klásti.

Jakž jistě věz, že tě uskřine,

takež všě přátely hněv mine.

To mieniu, ktož chce bez škody ostati, neroď u přietelskú svádu sě uvázati.

Řci: ,Svoji sě psi hryzte,

a ciuzí nepřistúpajte.‘

Že jesť to pravda, svú smrtiú žehnach: