predikateři do Prahy přídú
a k svatému Klimentu do Pořiečan vnidú.
Tehdy u svatého Klimenta u mosta přízednicě bieše, ta sobě pravé jmě Trubka jmieše.
Ta je sě mluviti,
že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti.
Proto predikateřie z Pořiečie vynidú a k svatému Klimentu k mostu přijidú.
Lipolt, rakúský vévoda,
ten veliký svoboda,
krále českého zbádá
a uváza sě až do znojemského hrada.
By krále leň na vojnu vstáti
i je sě k němu poslóv sláti.
Vévoda, uzřev, že sě král nechce brániti, i je sě všie Moravy pleniti.
Král vždy k němu počě posly sláti, a vévoda počě jemu sliuby sliubovati.
I je sě Moravy hubiti,
však Čechóv nemože na vojnu vzbuditi.
Tehdá vévoda je sě mluviti:
„Donadž jsem živ, musí mi Čechóv žěl býti, že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“
LXXXI.
Ot Václava, krále čtvrtého českého.
Tehdy král Přěmysl Ottakar s světa snide, syn jeho Václav na jeho stolec vznide.
V tu dobu Lipolt sšel bieše,
Bedřich Udatný Rakúsy vladieše.
Kněz Václav posla po Míšeňského, s ním a s Čechy jide na Rakúského.
Hlédaj, kako-ť sú Čechy byli sě změnili!
Již sú byli ciesaře sami pobili, pak na vévodu sami nesměli jíti, a’ž musiu pomoci dobyti!
I zhubi Bedřichovi zemiu jeho
a doby na něm opěť svého.
Pro to Rakúský svú škodú vzdy Čechy vinil,