25

Počě se velmi diviti,

vecě: „Tiem se chciu lépe ujistiti.“

Uzřev, že ušiú ne jmějieše,

a'n v tobolce ji jmějieše,

je se k hlavě jú měřiti.

Přiměřiv vece: „Chciu tomu uvěřiti, že na mě u boj má žena vyjela,

ta mě jieti právě chtěla. “

To jesť byla proto zdělá,

že mezi Pražany přátely jměla.

Chtěla jim pomáhati

a mužiu sě chtěla posmievati.

Ktož tomu nechce uvěřiti,

přída k svatému Vítu, móž sě tiem ujistiti; neb na rajském dvoře nalezne to psáno, což o tom jesť mnú poviedáno.

Pro své dobré činy Styr

byl mil Čechóm jako Tateróm výr.

Ješče Styra vzpomínajú,

„Nečiň sě Styrem“ řiekajú.

XXI.

O smrti kniežete žatečského.

Neklaň sě v Lucko uváza,

na knězě Vlastislavovu čeleď vztáza.

Vzvěděv, že ostavil syna mladého, vztáza na člověka jeho milostného.

Jeden mu Durinka ukáza,

tomu j'ho chovati káza,

řka: „Rozpomínaj sě na jeho otce cného, jenž tobě činil mnoho dobrého.

Chovajž cně kniežete svého,

a buď vladař kraje postoloprtského. “

To děťátko velmi krásné bieše

a inhed z mládu kázané nravy jmějieše.

Ten Durink jako liška k liudem sě klanieše a o svém pánu lesť kladieše,

kak by mohl jej zabiti

a v dědinách pánem býti.

Zimě Durink děťátko samo na led vyvede,