120

a za česť v kostky jhrajú.

Tehdy sě jechu bez popruhóv kláti, a panny jim za dar počěchu chrústóv sláti.

Jechu sě ciuzím paním slúžiti:

toho bieše viece, ale mrzí mě i mluviti.

Tak páni svú kratochvil jmiechu, a menší zemiu hubiechu.

Neby, kto sě za pravdu postavě,

ni kto česku česť opravě.

Páni kostku a klánie plodiechu,

a měščěné s hostmi o nich sě radiechu.

Neb měščěné nesměchu nikam vyněti, pro to jim nemohú déle hověti.

Pan Jindřich a pan Jan v Sedlciu biesta, Rémunt a Hynek u Prazě kratochvíl jmiesta.

Ty pány Horníci s měščany jednoho dne jechu a životy jim otjeti inhed chtiechu.

Toho učiniti někteří nedadiechu, však je tvrdě schovachu.

Juž vidíte, ktož na vysokém stavu jmá výhledí, a vsdy kratochvil jmaje, na radě nesedí, ten v svú rukú jmá jistú škodu

i sobě i svému rodu.

Ta sě hanba šlechticóm nikdy nestávala, a ta příhoda chlapóm vnadu dala.

By chtěli právě rozuměti,

nedali by ciuzím v Čechách té moci jmieti.

Neustaviční jsú časové:

již dnes střiebro dávajú, zájtra budú vrahové.

Chlap svú voliú tobě nic nedá,

pánkaje tobě, svého časa hledá.

Moci-li-ť bude kdy s tě býti,

káže-ť své i s lichvú zaplatiti.

Juž vidíte, páni, dobré-li ste rady, dávajúce ciuzozemcóm v zemi hrady.

By vás nejměli kde schovati,

nedrzli by byli na vy vstáti.

Přietelé těch pánóv dotad sě ručichu, až je však i vypravichu.