92

po jistbě krvaví potoci tečiechu.

Zač by byli tu česť dali,

když sú juž v svých domiech stali, a’no jich meči ščrbivi biechu,

z oděnie krvaví potoci tečiechu, avšak sami zdrávi biechu,

kořisť jich panie vidiechu!

Slušie každému dobrým býti,

neb jeho česť budu po stě let mluviti.

V tom boju mezi nálepšími Chval bieše, ten na ščítě ostrvu jmějieše.

Tu ostrva k jmeni přijide,

slušno by bylo slyšěti, kak ten rod najprv vznide.

LXXV.

Ot vzdvíhánie sv. Prokopa opata.

Léta ot narozenie syna božieho

po tisiúciu po dvú stú čtvrtého

by svatého Prokopa vzdvíhánie

a jeho mezi svaté připisánie.

Potom kněz i biskup snide,

Vladislav, jeho synovec, na kněžstvo vnide.

Biskupem Ondřeje zvolichu,

toho, ne jakž právo, zeměné uctichu.

Nedachu sě j’mu v sbožie uvázati, ni chtiechu j’ho poslúchati,

že bieše Němciu u Praze obrok dal a Němce byl v svój dvór vzal.

Biskup, zaklev zemiu, do Říma jide, v krátce v chudobě v Římě snide.

Kněz Vladislav kardinála do země připraví, ten zemiu všie kletvy zbavi.

Pelhřima na biskupstvo zvolichu

a jeho s velikú ctiú světichu.

LXXVI.

Od přepusčenie krále Přěmysla třetieho.

Toho léta kněz Vladislav snide,

syn jeho Přěmysl na otcóv stolec vznide.

Ten počě nemúdře mluviti,