104

běda mně nebohu, že tak pozdě znamenach.“

LXXXVI.

O křižovníciech a o židech.

Tehdy křížovníci do Čech přišli běchu, ti naď židy moc papežovu jmějiechu.

Té moci velikým střiebrem dobyli běchu, S sobú liudí mnoho jmějiechu,

chtiec ot židóv veliké peniezě brati, neb je všěcky zejmati.

Král o tej válce pocě netbati,

obojím řka: „Nechciu sě v to uvázati.

Drž sě každý svého práva;

ktož ostojí, buď jeho hlava zdráva.“

Král o tej válce počě netbati,

řka: „Zbjete-li je, nepočtu vem za vinu.“

Židie tajně oděnie a liudí dobychu.

Když na ně křížovníci udeřichu,

židové křížovníky pobichu,

na dvě stě Němcóv tehdy zbichu.

LXXXVII.

O světiej Zdislavě skončení svatém.

Léta ot narozenie Jezu Krista milostivého po tisiúciu po dvú stú po pěti dcát druhého svatého života paní Sdislava s světa snide, pro niuž pracným veliká útěcha přídě.

Pěť mrtvých vzkřiesila,

mnoho slepých prosvietila,

chromých a malomocných mnoho uzdravila, nad jinými pracnými veliké pomoci činila.

Sta sě, že pan Všeslav, sed k židóm, židovku podávi, pak žid, v dóm jej přilúdiv, do smrti jej zadáví.

Přietelé jeho pomstichu

a pro-ň mnoho židóv zbichu.

Král ty všěcky chtieše zbiti,

musichu všickni z země jíti.

Pak milosti královy dobychu

a s židy sě umluvichu.

Ale židy že bíti směli,