Však za chlapie syny své dcery otdati musichu, ale však jim potom jich děti vrátichu.
Neb dietky o roce a málem stařějšie biechu, a šlechetné dietky u Horníkóv umřieti chtiechu.
A pro to je i vrátichu,
a také že přietelie za to mluvicím.
CIII.
O Korutanského potupení a o pražských měšťan volení.
Kněz ot pánóv u potupě bieše,
tak že často jiesti nejmieše.
Pozva sobě na pomoc rodicě svého, Bedřicha, markrabiu míšeňského.
Mnohým nevěra sě zdieše,
že Míšeňský u mále po zemi jezdieše, zemiu překotem hubieše,
a nikte jemu toho nebránieše.
Přěd Hory bez strachu jede,
ottad pak přěd Prahu přijede.
Kněz u městě bieše,
Míšňany do města pustiti chtieše.
Měščěné sě rozdělichu:
Kokotovici a Volbramovici s Čechy biechu, Velflovici a Ot Kamene sě s Míšňany slichu a jim pražské město zradichu.
Když Míšněné chtiechu tehdy u miesto vníti, jiná strana chtieše brániti.
Vítek Ojieřovic tehdy na hradě sědieše.
Ten, dospěv, vnide u město spěše, chtě měšťanóm pomoci,
ale nemože proti moci.
Neb Volbramovici s Kokotovici na ospitál běžiechu, a Míšněné juž u městě volni biechu.
Velflovici Vítka na Novém Městě řetězem přěpěchu a tu jeho i liudi zbíti chtěchu.
Však sě tej síle obránichu,
ale koní mnoho ztratichu.
Ale že řetězy biechu přěpěti,
nejmějiechu, kady vynětí.
Tehdy Sudek, silné dietě,