85

lak všecko němečské vojsko zbichu, ni ciesař ni kniežata ostojichu.

Potok ten tři dni krvavý tekl.

Nebo byl kněz přěd bojem řekl:

„Neživte chuda ni bohatého,

nemíjejte i jednoho!“

Tu kostel svatému Janu učinichu, a ku Praze líc na paměť kopec snosichu.

Mezi kořistiú, juž sú tu vzěli,

pól třetieho tisiúcě prstenóv z ruk zbitých rytieřóv sú sněli.

Uslyšav Vladislav, někdy král český, že zabit ciesař, bóh němečský,

žalostiú sě roznemože

a smrti zbýti nemože.

Soběslav do Čech přinese otce svého, a na Vyšehradě pohřěbú jeho.

LXIX.

(Nadpisu není.)

Potom zvolichu ciesaře jiného.

Ten, znamenav Soběslava muže udatného, že jesť hotov za svého jazyka česť umřieti, počě sě k němu dobřě jmieti;

neb nevědieše co sobě zdieti,

že dvú stú rytieřóv nemože tehdy jmieti.

A to všickni byli v Čechách zbiti, a bez mále nemohl i jeden ujíti.

Tehdy u ciesařě nebyla dobrá rada, nebo v Němcích biechu kniežata mlada.

Z této řeči móž mi někto za zlé jmieti, řka, že také bývajú múdré děti.

Znaju to, že mladý, ač řiedko, múdr bývá, ale věz to, že mladý řiedko své múdrosti užívá; neb obyčej činí dobré řemeslo,

a časté zkušenie mistrovstvo jesť nalezlo.

Pro to starý obyčeje a zkušenie móž užiti, a tiem mladý nemóž starému roven býti.

Ze to pravda jesť, ciesař dobřě vědieše, a pro to i jedné války nejmějieše.

A také, že velmi medl bieše,