Mnich tej řeči počě prošiti roka, ciesař na-ň vyvrže svého soka.
Pojide ciesařóv sok v okol, a zpievaje a na mnicha nic netbaje.
Mnich, dosah meče sědacieho,
přětě soku ščít, i jej samého.
Ciesař, pozvav mnicha do svého dvoru, jide jemu u pokoru.
Král Svatopluk da sě ciesařiu poznati: ciesař je sě ve všem znáti,
vrátí jemu ženu i kralovstvie,
i da Moravě všě svobodenstvie.
A což by mohl uherské země dobyti, da jemu moc k svej zemi osobití.
V krátce králiu Svatoplukovi žena snide, a král vojensky na Uhry jide.
Uhři krále pobichu
a mnoho mu liudí zbichu.
Král, pozvav knězě českého,
přěd ciesařem postúpi jemu kralovstvie svého.
Opěť jeho Uhři pobichu
a Moravan mnoho zbichu.
Tiem sě počě král velmi styděti, a hanbu nesmě k svým jeti.
1 jede tajně na púščiu,
i by do své smrti v tom húščiu.
I dnes na tom miestě črní mnišie pějú, a tomu klášteru v Uhřiech Zaboř dějú.
XXV.
Ot Vratislava, otce svatého Václava krále.
Potom Bořivoj s světa snide
a z kněžstva králevstvie věčného dojide.
Po tom Spytihněv při je stolec otcě svého; ten nebieše života silného,
umře za věka mladého,
ostaviv knězěm Vratislava, bratra svého.
Ten poje ženu z Stodor, dceř hrabie českého, tej diechu Drahomiř, z kraje žatečského.
Ta knieni pohanka bieše,