Pak múdřějším hrad poruči
a v radě je vsdy seděti uči,
řkúc: „Ktož-ť rád sedí v radě,
ten ostojí v každej svádě.“
Kráším káza sě líčiti
a chytrej řěči sě učiti,
řkúc: „Tímto mužóm poleku,
kdežto mociú nedoteku.“
Třetím káza s lučišti jezditi,
a mužie jako psy bíti.
X.
O prvém dievčiem pleně.
Když sě dievky svykú,
na koních jezditi obykú,
jechu sě země pleniti
a všě mužě pořád bíti.
V div sě dievčie srdcě proměnichu, že proti mužóm jako kámen biechu.
I jedna přátel nebránieše,
dci na svého otce vnadieše.
Kněz Přěmysl to da všiej zemi věděti, ale mužie nevědiechu, čso tomu sdieti; neb oděnie nejmějiechu
a na jich koních dievky jezdiechu.
Však, jakž mohúc, sě mužie sebrachu a přěd Děvín sě brachu,
mniec, ž’by dievky měchýřem zahnali a mniece, ž’by jich na hradě nedočakaly.
Přěmysl nerodě s nimi jíti,
řka: „Mój rod nechce toho škodú užiti; neb vědě, že dievčie lsti nemóžete zbýti, a ot nich vám jesť pobitu býti.
Ž’by mě v prvém boju pobily,
mój by rod nepřietelie skoro zbili.
Proto s vámi nechciu jiti,
ni vám raziu s nimi sě sníti.“
Mužie jeho rady netbachu,
proti jeho vóli přěd Děvín sě brachu.
Mužie, když ten hrad uzřěchu,