budem s ním jako s dietětem jhráti a ot něho dědiny jako o pni hlívy bráti.“
Moravěné jechu se Vršovicóv dařiti a velikých sliubóv jim činiti.
Tak Moravěné je i namluvichu,
že Vršovici Bořivoje z země vypudichu, Svatopluka knězěm učinichu,
a to přěd ciesařem osvědčichu.
Ach, lakomstvo hubené!
Jsa vniutř zlé, proč si s vrchu zruzené?
Že pokážeš málo sladkého,
i dáš za to mnoho hořkého!
Že jmajúce knězě dobrého,
pro malý vzatek vyvrhše jej, i vzěste liutého!
Tomu Vršovici uvěříte,
když bradaticiu nad svú hlavú uzříte!
O králi čápovi nad žabami.
Právě sě jim jako žabám stalo,
že sě jim nepodobno zdálo,
že za král pně jmiechu,
a přěd ním všě žáby křěhtati smiechu.
Věčšie sě žáby tehdy ctnějšími mniechu, ty mezi sobú řěč takto mluviechu:
„Budú-li sě menšie koho báti,
musie nás ctnějších u příhodách hledati.“
Tak věčšie menším sě na škodu poradichu, svým králem čápa učinichu.
Čáp, jsa králem, o jich radě počě netbati, i je sě věčších prvé vybierati.
Malá ze velikú sě kryjieše,
čáp, malé netbaje, věčšiu pohltieše.
Kayž věčšie juž řiedky biechu,
menšie sě jim smějiechu,
řkúc: „Vy na našiu škodu krále dobyste, a pro svú zlob síly zbyste.“
Tehdy jim veliká otpovědě:
„Nesmějte sě! Jáz to dobřě vědě, že pozval jesť král na hody svého děda.
Bude-ť i malým i velikým do čas běda;