88

Němcóv je sě v zemi ploditi.

Toho Čechy z země vypudichu,

Kunráta knězěm učinichu.

Tiem své škody zle polepšichu,

neb za býl kopřivu proměnichu.

Neb ten počě bratra následovati, Němce mocně v zemiu zváti.

Poleně, když to znamenáchu,

že Čechy svého knězě netbáchu,

v niuž na zemiu udeřichu

a velikú škodu učinichu.

Čechy na ně s knězěm mile jidú,

bojem udatně je podjidú.

A když je tu pobichu,

knězě z země vypudichu,

řkúc: „Tobě smrdí česká duše;

náhle do Němec, hubená kušě.“

Na meziu jej vyprovodichu,

pak jej na mezi zabichu.

Neb-ť řiekáše: „Smrdí-ť mi česká duše právě jako umrlá kušě.“

Tehdy biskup Minhart snide,

na biskupi stolec Daněl vznide.

LXXII.

(Nadpisu není.)

Tehdy jeden kněžského pokolenie v Němcích bieše, ten sobě jme Stanimir jmějieše.

Ten počě tak mluviti,

že, by jměl moc, chtěl by z Čech všě Němce vypuditi.

Věčší menšie namluvichu,

tak Stanimira knězěm učinichu.

Ten pocě Němcóm do země nedati,

káza nosy Němcóm řězati.

Když sě ve všě tvrze uváza,

milosť juž Němcóm ukáza.

Je sě Čechóm hlav puditi

a Němce velmi ploditi.

Dvór vešken němečský jmějieše,

Čechóv přěd sě nepustieše.