68

budem s ním jako s dietětem jhráti a ot něho dědiny jako o pni hlívy bráti.“

Moravěné jechu se Vršovicóv dařiti a velikých sliubóv jim činiti.

Tak Moravěné je i namluvichu,

že Vršovici Bořivoje z země vypudichu, Svatopluka knězěm učinichu,

a to přěd ciesařem osvědčichu.

Ach, lakomstvo hubené!

Jsa vniutř zlé, proč si s vrchu zruzené?

Že pokážeš málo sladkého,

i dáš za to mnoho hořkého!

Že jmajúce knězě dobrého,

pro malý vzatek vyvrhše jej, i vzěste liutého!

Tomu Vršovici uvěříte,

když bradaticiu nad svú hlavú uzříte!

O králi čápovi nad žabami.

Právě sě jim jako žabám stalo,

že sě jim nepodobno zdálo,

že za král pně jmiechu,

a přěd ním všě žáby křěhtati smiechu.

Věčšie sě žáby tehdy ctnějšími mniechu, ty mezi sobú řěč takto mluviechu:

„Budú-li sě menšie koho báti,

musie nás ctnějších u příhodách hledati.“

Tak věčšie menším sě na škodu poradichu, svým králem čápa učinichu.

Čáp, jsa králem, o jich radě počě netbati, i je sě věčších prvé vybierati.

Malá ze velikú sě kryjieše,

čáp, malé netbaje, věčšiu pohltieše.

Kayž věčšie juž řiedky biechu,

menšie sě jim smějiechu,

řkúc: „Vy na našiu škodu krále dobyste, a pro svú zlob síly zbyste.“

Tehdy jim veliká otpovědě:

„Nesmějte sě! Jáz to dobřě vědě, že pozval jesť král na hody svého děda.

Bude-ť i malým i velikým do čas běda;