105

proto sú koblúk židovský na ščít vzěli.

LXXXVIII.

(Nadpisu není.)

Tehdy sě sta krále říšského volenie, pro to král tam posla tři pány neleně: Hrona z Náchoda, Smila Světlického a pana Havla Jabloňského.

Hron tu byl v radě ze všěch múdřejší nazván, pro to mu říšským králem črný lev na zlatém ščítě dán.

Havel ratišcem doby polovičného, pán Smil kláním doby za znamenie kapra črveného.

Tehdy Uhři Moravu zhubichu,

ale Uhři knězě Přěmysla nikděž nezbichu.

Kam sě jedno obrátiechu,

vesde Přěmysla uzřiechu.

Tomu sě Uhři velmi diviechu,

a škodu ot něho velikú jmiechu.

A když Čechy přijidú,

Uhři tajně z země vynidú.

LXXXIX.

Od druhého Přěmysla, krále pátého českého.

Toho léta král Václav snide,

po něm Přěmysl jako krásný květ pojide.

Jako róžiu prostřed luky postaví, takež Bóh českú zemiu Přěmyslem oslaví.

Krásné nravy ovšem jmieše,

životem hrdinským bieše.

V radě netřeba múdřejšieho,

z mladu nikděž kniežete ščedřejšieho.

Uměl rozuměti každému stavu,

směje sě, každému pokloni hlavu.

Prvú vojnu na Prusy učini,

z pohan mnoho křěsťan zčini.

Tehdy bavorščí zloději do Čech jezdiechu, mnoho nepodobizny činiechu,

i veliké pány jímáchu,

panie i také panny bráchu.

Tehdy kněz vévodě je sě žalovati,