112

Pro to sě Němcóm české baby smějiechu; neb kdežkoli je uzřiechu,

Hynkem Dubským je strašiechu.

Neb dřieve Čechy túhu jmiechu,

že je Němci právě zahladiti chtiechu.

Když vládyky do města přijediechu, koblúk k nim přivrhúce, hlavy jim setniechu.

To sě ot měšcan vládykám dálo,

mé oko to často vídalo.

Tehdy kněz Jan, šlechetný biskup, snide, po něm Dobeš na biskupí stolec vznide.

XCIV.

Ot hlada, jenž byl po králově Přěmyslově smrti.

Po králově smrti na třetie léto

by hlad v Čechách. Pravie, to léto bylo samým Bohem prokleto, že liudie mrchu liudskú, i své děti jediechu.

Až hróza byla, tako velmi mřiechu, že v každém městě vóz bieše,

ten jiného necinieše,

jedno že umrlcě vozieše,

po jednu viece než desěť v dól uvržieše.

Pak na léto taká žizn bieše,

že kořec žita šesť peněz zlých platieše.

Ot krále Václava šestého.

Pak páni královice Václava z Sas dobychu, všě města i hrady zálabské za-ň zastavichu.

Pak kněz v skóřě všiu zemiu od ciuzozemcóv vypravi, dobrý pokoj v zemi upravi.

Tehdy Záviši pro mateř hlavu spudi, jeho bratřiu z země vypudi.

Pak kněz doby kněžstva krakovského, pak Kališě, kněžstva pomořanského a královstvie poznaňského.

Neb královnu polskú pojal bieše, a ty země u věně jmieše.

Kněz sirazský počě j’mu u Polščě přěkážěti, kněz český musi na-ň jeti.

Přěd Sirazem mnoho rytieřóv učinichu, Sirazě jako jhrajúce dobychu.