21

Unislav po otciu knězěm byl,

ten jesť v krátce života zbyl.

Po něm byl knězěm Křěsomysl, syn jeho.

Ti všickni neostavili sú jmene dobrého; nebo biechu jich hlúpí nravi,

proto o nich písmo nic nepraví.

XVII.

Ot Neklaná múdrého.

Neklaň vsta po Křěsomyslu,

ten bieše dobrého smyslu.

Jeden nedostatek do sebe jmejieše, že ovšem neudaten bieše.

Snad jemu proto Neklaň diechu,

že j’ho s koně nikdy nekláli běchu; nebo ktož u příhodu nechodí,

ten sě zlé příhody doma schodí.

Toho j’mu za zlé i jeden nejměj, nebo to každý za jisté jměj:

bláznóm jesť hrdiňstvo vzdáno,

múdrým neudacstvie dáno.

Neb múdrý rozličně příhodu rozkládá, až ta i mine sváda;

ale nemúdrý, malú příčinu jmaje, trutí, až pronikne, nic netbaje.

Proto slova dobývajú,

a často škodu přijímajú.

Pakli jesť múdrý udaten,

věc jeho skutek nenie zmaten,

neb sě taký nebojí mar.

To-ť jesť vláščí boží dar;

neb sě ten rovná kniežatóm,

neb všie země česť leží na tom.

Toho daru Neklaň nejmieše;

múdrosť jmaje, neudaten bieše.

Zemiu dobřě oprávieše,

ale války sě velmi bojieše.

Nebo často sě to stává,

že, kdyžto nemáhá hlava,

ve všěch údiech statka nenie: