XXXII.
Od ščedrého Boleslava.
Pak Boleslav Hutí snide,
jeho syn Boleslav na stolec vznide.
Polúči sě svatý ze zlého a milostivý z liútieho.
Kostelóv diva dcěti v Čechách postaví, mládí Boleslav ustavi.
Almužny veliké ciñiese,
křesťanstvo velmi lodieše.
Jmějieše sestru děvojnu, tej diechu Mláda, ta bieše božiej cti velmi ráda.
Ta jide do Říma v kniežěciej dráze, i doby biskupstva na Praze.
Ta zákon svatého Benedikta do Čech přinese, k svatému Juřiu mnoho panen snese.
Prvý biskup mnich, ten Sasic bieše, a Dětmar jménem slovieše.
Druhý svatý Vojtěch, ten také mnich bieše.
Otec jeho jmě Slavník jmějieše,
matka jeho Střezislava bieše,
sestřenec kněziu zlickému bieše.
(Slavník ten v Liubici dvorem sedieše.) Ale že cti netbajieše,
Strachkvasovi mnichu biskupstva postúpiti chtieše, ale Strachkvas přijieti nerodieše.
Tehdy mu svatý Vojtěch povědě:
„Synku, jáz to dobřě vědě,
ty nynie moha, i nechceš přijieti, potom budeš chtieti,
a nelzě-ť bude jmieti.“
Svatý biskup chtieše liud pohanských obyčějóv odvesti, chtě jej ke křesťanským obyčějóm přivesti, by v pravé manželstvo vstúpili,
a pohřeb u svatých jměli
a trhu v neděliu nedieli,
liudi robotných nejměli.
Když kopřiv z své zahrady nemož‘ vypleti, musi všiu zemiu zakleti.
Zaklev zemiu, svatý Vojtěch do Říma jide,