běda mně nebohu, že tak pozdě znamenach.“
LXXXVI.
O křižovníciech a o židech.
Tehdy křížovníci do Čech přišli běchu, ti naď židy moc papežovu jmějiechu.
Té moci velikým střiebrem dobyli běchu, S sobú liudí mnoho jmějiechu,
chtiec ot židóv veliké peniezě brati, neb je všěcky zejmati.
Král o tej válce pocě netbati,
obojím řka: „Nechciu sě v to uvázati.
Drž sě každý svého práva;
ktož ostojí, buď jeho hlava zdráva.“
Král o tej válce počě netbati,
řka: „Zbjete-li je, nepočtu vem za vinu.“
Židie tajně oděnie a liudí dobychu.
Když na ně křížovníci udeřichu,
židové křížovníky pobichu,
na dvě stě Němcóv tehdy zbichu.
LXXXVII.
O světiej Zdislavě skončení svatém.
Léta ot narozenie Jezu Krista milostivého po tisiúciu po dvú stú po pěti dcát druhého svatého života paní Sdislava s světa snide, pro niuž pracným veliká útěcha přídě.
Pěť mrtvých vzkřiesila,
mnoho slepých prosvietila,
chromých a malomocných mnoho uzdravila, nad jinými pracnými veliké pomoci činila.
Sta sě, že pan Všeslav, sed k židóm, židovku podávi, pak žid, v dóm jej přilúdiv, do smrti jej zadáví.
Přietelé jeho pomstichu
a pro-ň mnoho židóv zbichu.
Král ty všěcky chtieše zbiti,
musichu všickni z země jíti.
Pak milosti královy dobychu
a s židy sě umluvichu.
Ale židy že bíti směli,