Kněz Přěmysl, když tu řěč vzvědě, tajně na snem zapovědě.
I jechu sě tu raditi,
kak by sě mohli obrániti.
Přěmyslovi vieru sliúbichu
a u vieřě sě potvrdichu.
Přěd Děvín jezd jechu sě činiti a na cestách dievky bíti.
Naleze to mužská nevěrná rada.
Pozvavše za mírem slovutnějších do Vyšehrada, mnoho dievek pohanichu,
za pravým mírem cti je zbavichu.
Ty inhed všiu sílu i udacstvo ztratichu, hanbu sě viec do Děvína nevrátichu.
XV.
O dievčiej smrti.
Když to uslyšě Vlasta liuticě,
vzřiu žalostiú jako nedvědicě,
všem mužóm na život otpovědě.
Přěmysl jiej po poslu povede:
„K vám sě nevěrú nestydímy;
neb ju ot vás vždy vidímy.
Byste byly k nám vieru zdržaly,
ot nás byste nevěry neohledaly.
Ale že ste vy směly v nevěrný plášček sě odieti, přejte jeho také jiným pojměti.“
Dievky sě všěcky sebrachu,
a přěd Vyšehrad sě brachu,
chtiece jeho mociú dobyti,
všěcky muže na něm zbiti.
Mužie proti nim vynidú,
a jakž sě brzo snidú,
Vlasta sě z svých nemúdřě vyrazi, mezi nepřátely sě vrazi.
Sedm junochóv sě k niej otda,
jimž ona ni v čem sě nepoddá.
Tu ju jejie náhlosť omyli,
že mnieše, by za niú dievky zbyly.
Když v húščiu nemože oščěpem ani mečem vlasti,