S velikým pláčem s světa snide,
Sylvester v biskupstvo vznide.
O prvém šlechetném Soběslavovi i o jeho boju Tehdy také umřě kněz Vladislav,
po něm by knězěm bratr jeho Soběslav.
Ten udatně Bavory pobi
a v Čechách mnoho Němcóv zbi.
Ciesař Lotr, chtě tehdy Němcóv pomstiti, počě do Čech mocně jiti,
řka: „Chciu sě tiem oplatiti
i chciu všěcky Čechy zbíti.“
Když ciesař, žha i tepa, Chlumce dojide, kněz český tu sě s ním zjevně bojem snide.
Čechy za knězěm jako lvové jdiechu, svého knězě věrně střěžiechu.
Ot knězích ran také jiskry jdiechu, že jej ne člověka, ale ďábla mniechu.
O vězních ni o kořisti tbáchu,
neb nic, jedno jmene dobrého, hledáchu.
Tu Němcě hrdinsky pobichu,
ciesařě na bězě chopichu,
biskupy a opaty jechu,
i jednoho jiného vězně nejmiechu.
Biskupy a opaty v oděniu pod helmy vodiechu; neb Čechy takto mluviechu:
„Kletvy sě chovájte,
kněží sě nedotýkajíc.
Jakž ste jich zejmali, tak jich nechajte, sěna jim dosti jiesti dajte;
neb sú nám jiné zžehli a pobrali po všiej zemi, kdež sú stali.“
Rádcě je velechu zbíti,
kněz toho neda učiniti,
řka: „Kteréž kniežě po přirozeniu vzchodí, když ho zabijú, mátě j’ho druhé neurodí.
Ale kteréž knieže volenie rodí,
toho kniežecie smrť nemnoho škodí; neb někteří jich smrti žádajú,
ti najviece, již k témuž čáku jmajú.