28

otkud vám ta rada vzata, júž ste sě hanby obránily, své muže smrti zbavily?

Snad ste to byly slýchaly,

že medské panie Cyrovi též byly spáchaly?

Pro taký klep tak nelepý

tomu hradu vzdechu Klepy.

Na tom hradě sú ti seděli,

donadž sú otměny nepřijeli.

Ti k dědině Vlastislav jmajú,

ti sě po krásném šcítě znajú.

Nosie-ť v zlatě fioletniej orlici, knězi Vlastislavovi rodiči.

XXIII.

Od Bořivoje, prvého křesťanského kniezete.

Kněz Hostivít potom snide,

Bořivoj na otcóv stolec vznide.

Tehdy Svatopluk u Moravě králem bieše, kněz český jemu slúžieše.

Jednú kněz Bořivoj přijede k královu dvoru, král mu učini velikú vzdoru.

Káza jemu za stolem na zemi siesti, a řka: „Slušie tobě to viesti,

ež ti neslušie pohanu

za roven býti křesťanu.

Seď se psy, to-ť jesť tvé právo, ne knězě, ale nemúdrá hlavo,

že netbáš na tvorce svého,

jmáje za bóh výra ušatého.“

Kněz, to uslyšav, sě zápole,

a jakž brzo by po stole,

prosi křista Bořivoj ot Svatopluka, krále moravského, a ot Metuděje, arcibiskupa velehradského.

Ten arcibiskup Rusín bieše,

mšiu svá slovensky slúžieše.

Ten Velehradě křstil Čecha prvého, Bořivoje, knězě českého,

léta ot narozenie syna božieho

po osmi set po devieti dcát čtvrtého.

Když kněz Bořivoj tak stav svój směni,