15

podjemšě sě z svého sboru,

jedú bránit svého dvoru.

Mužie síly sě bojiece,

v Liubici lahú, sě tajiece.

V tu dobu Přěmysl s svú radú

připraviv, což slušie k hradu,

jedné noci vzvede dřěvem hrad,

jemuž vzděchu Vyšehrad.

S toho válechu let pěť,

a’ž mužóm by úzek svět.

Neb dievky mužóv na hradě nejmiechu, proto sě zrády nebojiechu;

ale dievky na Vyšehradu biechu.

Když mužie kam jeti chtiechu,

dievky dievkám pronesiechu;

tak na cěstě dievky mužě ztepiechu.

Také k ženám jdieše Vlastin list, pro-ňž nebieše sobú i jeden muž jist.

Neb veliká túha v zemi bieše,

z jednoho slova žena mužě tepieše.

Tehdy mnoho mužóv nalezachu na loži zbodených noži.

Proto v noci stáju

jmievachu často v hustém háju,

aby dievčie liuti zbyli

a životóv neztratili.

Panie cné válkú sě stydiechu

a jim za bláznovstvo jmějiechu.

Některé sě k tomu nepřimluviechu, neb tajně s Vlastú svěť jmějiechu.

To mužie ot žen trpiechu;

pravé ženy jim věrny biechu.

V tom chvaliu mužě toho věka;

neb sú ot múdrých dóstojni dieka, že i jeden muž nedal své cnej paniej zlé zlým užiti, ni který chtěl jie tiem uhaniti, řka: „Necná činí podle svého práva; požídajte, ať jesť má cná žena dlúho zdráva,“