101

Ciesař inhed posla po krále,

král přěde-ň jide u mále.

Jiným sě káza přípravně jmieti,

řka: „Inhed chcem domóv jeti.“

Když král k ciesařovi jdieše,

plny ulice liudí oděných vidieše.

Král přěd ciesařě v komniatu jide, Ojieř za králem v komniatu násilím vnide.

Ten v králově krzně obinut meč jmieše, tajně u sebe nóž nosieše.

Král ciesařě za obojek je,

a nóž k hrdlu přistavuje,

ciesařiu je sě mluviti –

tehdy Ojieř je sě krále mečem brániti –:

„Ciesařiu, neb-ť jesť tuto zabitu býti, neb mě tuto ubezpečiti,

bych mohl z města volně vyníti

a po vóli do mé země jíti.“

Ciesař musi všě sliúbiti,

což královi liubo, všě učiniti.

Král se ctiú z města vynide

a tak do svých Čech přijide.

LXXXIV.

(Nadpisu není.)

Král, přizvav Ojieřě hrdiny,

sstúpi mu k dědině Bieliny.

Ojieř klánie do Čech přinese,

tiem chudobu v zemiu vnese.

Ot té doby jechu sě na turneje jezditi, neužitečné ztravy činiti.

Jechu sě dětiných rúch a dekóv na koně krájeti, by sě dali v mnohých rúšiech viděti.

Múdří sě jim vzdy rúhajú,

že s nich lotři deky trhajú.

Když by na užitečnú vojnu jeti,

nejmiecnu kde potřeby vzieti.

Neuměju toho věděti,

by mi kto ráčil povědieti,

proč Čechy za liudi stáchu,