neb ten všě zlé kněziu o bratří radieše, ten je v hromadu vadieše.
Poznav radciu nevěrného,
kněz Soběslav zabi Vacka zlého.
Vacek muž otlustný a krátký bieše, harované rúcho rád nosieše.
Panici sě mu smějiechu,
pro-ň křepeličnému miešku „vacek“ vzdechu.
LXI.
Kak sú chtěli římský kostel vybiti.
Ciesař nový do Říma chtieše jeti, chtě posledniu korunu přijieti,
káza s sobú jeti kněziu českému; kněz sebe-miesto káza synovciu svému.
Tomu Bračislav jmě bieše,
ten s sobú tři sta vybraných ščítóv jmějieše.
Že chce dobrým býti, strýc Bořivoj sě jeho ruči, mediolanské měšěany synovciu poruči, aby jim pro jeho nemilostivé drženie učinil některé otplacenie.
Bračislav, když v Římě bieše,
po svatých rád chodieše.
Vzvědě, že papež z Mediolána rodem bieše a tehdy lepšie mediolanské měščany u sebe jmieše.
Ciesař s papežem počěsta sě hněvati, papež nerodí ciesařě koronovati.
Bračislav tú válkú počě vesel býti, a je sě papežových přátel bíti.
Tu sě je svého strýce mstíti,
a’ž chtieše i papeže zabiti.
Papež k svatému Petru v kostel uteče, kněz Bračislav po něm poteče,
i káza kostel vybiti
a v něm všě Vlachy zbiti.
Kováňský pán ten kostel vybi,
a ten prvý v kostele liudi vzbi.
Vlachy bez rozpači tepiechu,
až potoci krvaví tečiechu.
Tu Čechy papežě jechu,