121

Však za chlapie syny své dcery otdati musichu, ale však jim potom jich děti vrátichu.

Neb dietky o roce a málem stařějšie biechu, a šlechetné dietky u Horníkóv umřieti chtiechu.

A pro to je i vrátichu,

a také že přietelie za to mluvicím.

CIII.

O Korutanského potupení a o pražských měšťan volení.

Kněz ot pánóv u potupě bieše,

tak že často jiesti nejmieše.

Pozva sobě na pomoc rodicě svého, Bedřicha, markrabiu míšeňského.

Mnohým nevěra sě zdieše,

že Míšeňský u mále po zemi jezdieše, zemiu překotem hubieše,

a nikte jemu toho nebránieše.

Přěd Hory bez strachu jede,

ottad pak přěd Prahu přijede.

Kněz u městě bieše,

Míšňany do města pustiti chtieše.

Měščěné sě rozdělichu:

Kokotovici a Volbramovici s Čechy biechu, Velflovici a Ot Kamene sě s Míšňany slichu a jim pražské město zradichu.

Když Míšněné chtiechu tehdy u miesto vníti, jiná strana chtieše brániti.

Vítek Ojieřovic tehdy na hradě sědieše.

Ten, dospěv, vnide u město spěše, chtě měšťanóm pomoci,

ale nemože proti moci.

Neb Volbramovici s Kokotovici na ospitál běžiechu, a Míšněné juž u městě volni biechu.

Velflovici Vítka na Novém Městě řetězem přěpěchu a tu jeho i liudi zbíti chtěchu.

Však sě tej síle obránichu,

ale koní mnoho ztratichu.

Ale že řetězy biechu přěpěti,

nejmějiechu, kady vynětí.

Tehdy Sudek, silné dietě,