Vje král tehdy do Budína,
vzě z Uher i s koronú syna.
Král sě s synem se ctiú do Čech dobra a s sobú uherskú koránu i klénoty pobra.
Albrecht, král říšský, v českú zemiu vnide, přěd Hory střiebrné přijide.
Na Horách pan Jan z Stráže a Jindřich Lipský biesta; tě hrdině i páchnúti jim nedadiesta.
Dětoch z Hořiupníka mnoho pícníkóv u mále švábských pobi, Švábóv mnoho zbi.
Když sě králova moc všěcka snide, Albrecht z Čěch během vynide.
Jindřich s Ješkem vždy o Švábiech biesta, škodu jim velikú činiesta.
To Jindřichovi i pomože,
pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože.
Když bez škody vrah z země vynide, tehdy král český, pro žalost u velikú nemoc upad, smrti neujide.
K tomu mu také někteří pomohu,
ale tu řěč pořúčiemy Bohu.
XCVIII.
O mladém králiu Václavovi.
Skóro po tom král Václav snide,
po něm syn jeho Václav, král uherský, vznide.
České i polské královstvie držieše, Ottu, vévodu bavorského, sebemiesto do Uher poslal bieše.
Do toho dietěte Vaňka čáka k dobru bieše; jeho ujec, král říšský, péčiu velikú jmieše.
Ten tři Durinky v službu krále českého připravi, tiem vrah český sestřěncě ztravi.
Král Vaněk, jda na vojnu, do Olomúcě přijede, tu sě liudí k němu mnoho snide.
Uvigilji svatého Dominika král o poledni spat jide; když všickni vynidú, Durink přěd komniatu přijide.
Přěd králem nebieše stráže jiného kromě komorníka jediného.
Durink přěd komniatú stáše
a svého tu času ždáše.
Král Václav, vstav ze spanie,