Počě se velmi diviti,
vecě: „Tiem se chciu lépe ujistiti.“
Uzřev, že ušiú ne jmějieše,
a'n v tobolce ji jmějieše,
je se k hlavě jú měřiti.
Přiměřiv vece: „Chciu tomu uvěřiti, že na mě u boj má žena vyjela,
ta mě jieti právě chtěla. “
To jesť byla proto zdělá,
že mezi Pražany přátely jměla.
Chtěla jim pomáhati
a mužiu sě chtěla posmievati.
Ktož tomu nechce uvěřiti,
přída k svatému Vítu, móž sě tiem ujistiti; neb na rajském dvoře nalezne to psáno, což o tom jesť mnú poviedáno.
Pro své dobré činy Styr
byl mil Čechóm jako Tateróm výr.
Ješče Styra vzpomínajú,
„Nečiň sě Styrem“ řiekajú.
XXI.
O smrti kniežete žatečského.
Neklaň sě v Lucko uváza,
na knězě Vlastislavovu čeleď vztáza.
Vzvěděv, že ostavil syna mladého, vztáza na člověka jeho milostného.
Jeden mu Durinka ukáza,
tomu j'ho chovati káza,
řka: „Rozpomínaj sě na jeho otce cného, jenž tobě činil mnoho dobrého.
Chovajž cně kniežete svého,
a buď vladař kraje postoloprtského. “
To děťátko velmi krásné bieše
a inhed z mládu kázané nravy jmějieše.
Ten Durink jako liška k liudem sě klanieše a o svém pánu lesť kladieše,
kak by mohl jej zabiti
a v dědinách pánem býti.
Zimě Durink děťátko samo na led vyvede,