39

XXXII.

Od ščedrého Boleslava.

Pak Boleslav Hutí snide,

jeho syn Boleslav na stolec vznide.

Polúči sě svatý ze zlého a milostivý z liútieho.

Kostelóv diva dcěti v Čechách postaví, mládí Boleslav ustavi.

Almužny veliké ciñiese,

křesťanstvo velmi lodieše.

Jmějieše sestru děvojnu, tej diechu Mláda, ta bieše božiej cti velmi ráda.

Ta jide do Říma v kniežěciej dráze, i doby biskupstva na Praze.

Ta zákon svatého Benedikta do Čech přinese, k svatému Juřiu mnoho panen snese.

Prvý biskup mnich, ten Sasic bieše, a Dětmar jménem slovieše.

Druhý svatý Vojtěch, ten také mnich bieše.

Otec jeho jmě Slavník jmějieše,

matka jeho Střezislava bieše,

sestřenec kněziu zlickému bieše.

(Slavník ten v Liubici dvorem sedieše.) Ale že cti netbajieše,

Strachkvasovi mnichu biskupstva postúpiti chtieše, ale Strachkvas přijieti nerodieše.

Tehdy mu svatý Vojtěch povědě:

„Synku, jáz to dobřě vědě,

ty nynie moha, i nechceš přijieti, potom budeš chtieti,

a nelzě-ť bude jmieti.“

Svatý biskup chtieše liud pohanských obyčějóv odvesti, chtě jej ke křesťanským obyčějóm přivesti, by v pravé manželstvo vstúpili,

a pohřeb u svatých jměli

a trhu v neděliu nedieli,

liudi robotných nejměli.

Když kopřiv z své zahrady nemož‘ vypleti, musi všiu zemiu zakleti.

Zaklev zemiu, svatý Vojtěch do Říma jide,