kněz Český jezd pro to na-ň mnoho činil.
Potom sě kněz koronova,
tiem všiucku svú česť osnova.
I počě král za obyčěj se psy honiti, se psy v svém domu bydliti.
Honě v lesě, oko ztrati,
v lese sě je přěbývati.
Na Křivoklátě přěbýváše
a o Prazě nic netbáše.
Ale že se psy rád bydlieše,
snad pro to jej noha bolieše.
Jakž sě na královstvo zsvěti,
je sě svým rodem styděti.
Káza z Stadic rod svój rozehnati a tu všiu ves Němcóm dáti.
Páni pod sobú větev podtěchu,
že královi z toho nic neřečechu; neb uzřě, že péčě nejměti na pány, rozdělí Němcóm své dědiny v lány.
Tehdy kněz Jan biskup snide,
na jeho miesto Bernart vznide.
Ten, přěbyv u biskupstviu čtrnádcte let, snide, a Mikulaj na biskupí stolec vznide.
LXXXII.
O Kartasiech pohanských.
Léta ot narozenie Jezu Krista milostivého po tisiúciu po dvú stú po čtyřech dcětech druhého Kartasi jdiechu,
taterščí spytáci biechu.
Na pěť set těch liudí jdieše,
a tento obyčěj jich bieše.
Klobúčky vysoké velmi jmějiechu, rúcho krátké a tobolky nosiechu.
Všickni v nohavičkách chodiechu, holi dlúhé v ruku držiechu.
Když píti chtiechu, s břěha nakloňmo pijiechu, když chleba prosiechu, „Kartas boh“ tak mluviechu; pro to jim Kartasi vzdechu.
Lomičští Kartasa na ščít vzěchu.