115

Vje král tehdy do Budína,

vzě z Uher i s koronú syna.

Král sě s synem se ctiú do Čech dobra a s sobú uherskú koránu i klénoty pobra.

Albrecht, král říšský, v českú zemiu vnide, přěd Hory střiebrné přijide.

Na Horách pan Jan z Stráže a Jindřich Lipský biesta; tě hrdině i páchnúti jim nedadiesta.

Dětoch z Hořiupníka mnoho pícníkóv u mále švábských pobi, Švábóv mnoho zbi.

Když sě králova moc všěcka snide, Albrecht z Čěch během vynide.

Jindřich s Ješkem vždy o Švábiech biesta, škodu jim velikú činiesta.

To Jindřichovi i pomože,

pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože.

Když bez škody vrah z země vynide, tehdy král český, pro žalost u velikú nemoc upad, smrti neujide.

K tomu mu také někteří pomohu,

ale tu řěč pořúčiemy Bohu.

XCVIII.

O mladém králiu Václavovi.

Skóro po tom král Václav snide,

po něm syn jeho Václav, král uherský, vznide.

České i polské královstvie držieše, Ottu, vévodu bavorského, sebemiesto do Uher poslal bieše.

Do toho dietěte Vaňka čáka k dobru bieše; jeho ujec, král říšský, péčiu velikú jmieše.

Ten tři Durinky v službu krále českého připravi, tiem vrah český sestřěncě ztravi.

Král Vaněk, jda na vojnu, do Olomúcě přijede, tu sě liudí k němu mnoho snide.

Uvigilji svatého Dominika král o poledni spat jide; když všickni vynidú, Durink přěd komniatu přijide.

Přěd králem nebieše stráže jiného kromě komorníka jediného.

Durink přěd komniatú stáše

a svého tu času ždáše.

Král Václav, vstav ze spanie,