proti jeho voli Strachkvas na biskupin stolec vznide.
Když jeho na biskupstvo světiechu a kněžie okolo jeho stojiechu,
črt v Strachkvas vstúpi;
doniudž duše, dotud z něho nevystúpi.
Pak svatý Vojtěch do Čech sě vráti, otklev zemiu, do Polan jide, chtě tam kázati.
Opět zaklev zemiu, do Prus jide, ottud s korunu mučenníkovú k Bohu dojide.
To sě sta léta od narozenie božieho po devieti set po devieti dcát šestého.
Z jeho smrti ciesař Čechy vini,
bez jich děky Tekdaka biskupem učini.
Kněz Boleslav snažně Bohu slúžieše, pro to sě jemu vezde dobřě vedieše.
Polany tehdy pevně pobi
a všie země až do Krakova doby.
Na Krakově posádku posadi,
jiné tvrze Čechy osadi;
neb svoboda veliká bieše
proto česť i sbožie jmejieše.
XXXIII.
Ot Boleslava skúpého, českého krále, i slepého.
Pak svatý a šlechetný Boleslav snide, po tom syn jeho, Boleslav skúpý vznide.
Ten nerodí do Polan Čechóm ztrávy dáti, a proto polsku zemiu i svú všiu česť i život ztratí.
Na Čechách Polené u Polščě všěch tvrzí dobychu, a což tam bylo Čech, ty všě zbichu.
Boleslav do Polan jide
a svú škodú s Polany u mířě snide.
Mezka, kněz polský, pozva na hody knězě českého, za pravým mírem káza vylúpiti oči jeho.
Hlédaj, čemu-ť jesť taká skúposť!
Pravý jesť blázen, jenž ju jmá za múdrosť.
Hledaje kněz český ciuzieho oběda, i utka jej jeho běda.
Od Oldřicha a od Jaromira.
Kněz Boleslav pro velikú bolesť s světa snide,