73

Parádní zpěv vojenských zvířat

Sloni od dělové čety.

My propůjčili Alexandru sílu Herkula

a zdatnost velikou, kterou naše noha proslula.

Šíj k službě skloněna, nepřijde volnost zpět,

teď z cesty četě, jež má deset stop –

řad, jenž má liber čtyřicet!

Děloví voli.

To rekové jsou, již se kulím vyhýbají,

je ihned rozvrátí vše, o prachu co znají!

my vejdem v činnost pak, dál děla tíhnou v před.

Hoj, z cesty ustupte jhu čety dvaceti,

řad, jenž má liber čtyřicet!

Komisní velbloudi.

Zpěv neznám je, zvláštní pro velbloudů rod,

jenž k rychlejším pohybům zval by jich chod.

Však každý náš krk trombon huňatý jest,

trá, tatata, trombon krk huňatý jest,

a to právě zpěv je pro zdar našich cest.

Dál nepůjdu teď, – až zas bude mi vhod!

Nuž, rcete to dále do ostatních řad!

Hle, někomu náklad teď se hřbetu spad!

Tak mne se to stati, jak byl bych, oh, rád!

Spád‘ do cesty náklad teď někomu, hle,

zdar, hurrá buď zastávce nenadálé!

Urr! Gurrhf Grr! Arrt!

Však někdo to odnes teď, hle!

Jízdečtíkoně.

U znamení, které na mých zádech vpálené je,

hulán, husar, dragoun píseň svoji pěje.

Milejší než „voda“ a též mdlejší než „stáje“

Dundee-Bonnie mi jezdců písnička je.

Tož nás řádně nakrmte a obsluhu nám dejte,

dobrými a statnými nás jezdci osedlejte,

osedlané do kolon nás vřaďte ve Škadroně,

k Bonnie-Dundee vizte cestu válečného koně!

Mezci od šroubových děl.