47

rozčechrával si kožich, aby mu proschmil až do kořínkův. Pak mu již bylo lépe.

»Zde v domě a kolem komu,« pravil k sobě, »je více věcí, jež možno vyzvědět, než viděla celá moje rodina za celý svůj život. Zůstanu zde najisto a vyzvím všechno.«

Ztrávil celý den čenichaje a slídě. V koupelně byl by se málem utopil ve vědru; strčil nos do inkoustu na psacím stole a pak si ho spálil o konec doutníku velkého muže, jelikož mu skočil na klín, aby viděl, jak se píše. V

podvečer běžel do ložnice Teddyho, aby viděl, jak se rozsvěcují kerosenové lampy, a když Teddy vlezl do postele, Riki - Tiki tam vylezl též. Byl však neklidným soudruhem, jelikož musil dávat pozor na každý ruch a šustot po celou noc, a musel vědět, kdo ho dělá. Teddyho matka a otec přišli se naposled podívat na svého hošíka, a Riki -

Tiki hleděl na ně s polštáře. »To nevidím ráda,« řekla matka Teddyho; »mohl by dítě kousnout.«

»Neudělá nic takového,« pravil otec. »Teddy je bezpečnější s tímto zvířátkem, než kdyby tu měl hafana, který by ho hlídal. Kdyby teď vešel had do ložnice –«

Ale matka Teddyho nechtěla na něco tak hrozného ani pomyslit.

Záhy z rána přišel Riki - Tiki k snídaní na verandu, sedě Teddymu na rameně, a dali mu banány a vařená vejce; a on jim sedal všem po řadě na klínech, protože každý dobře vychovaný mungo pomýšlí vždy na to, aby se stal jednou domácím mungem a měl pokoje k probíhání. Matka Riki - Tikiho žila kdys v domě generálově v Segowlee a vštípila Rikimu důkladně, jak si má počínat, setká-li se s bílými lidmi.

Na to odběhl Riki - Tiki do zahrady, aby shlédl, co tu bude k shlédnutí. Byla to velká zahrada, jen do polovice kultivovaná, s keři růží »Maréchal Niels«, velkými jako besídky, s citrónovými a oranžovými stromy, s bambusovými houštinami a vysokou travou. Riki - Tiki si olizoval rty. »To je skvostné místečko pro lov,« řekl si, a ocas se mu rozčepýřil jako štětka již při pouhém pomyšlení. Probíhal zahradou nahoru i dolů, čenichal tu i tam, až zaslechl velmi žalostné hlasy z trnitého keře.

Byl to Darzy, krejčík, a jeho žena. Udělali si krásné hnízdečko ze dvou velkých listů, které přitáhli dohromady a sešili na okrajích vlákny, a vyplnili Vnitřek bavlnkou a měkkým prachovým peřím. Hnízdo se houpalo semo tamo, a oni seděli na jeho okraji a naříkali.

»Co je vám?« ptal se Riki - Tiki.

»Jsme velmi nešťastni,« odpověděl Darzy. »Jedno naše mládě vypadlo včera z hnízda a Nag je snědl.«

»Hm!« pravil Riki - Tiki, »to je velmi smutné. Avšak jsem zde cizincem. Kdo je to Nag?«

Darzy a jeho žena jen se přikrčili do hnízda a neodpověděli; neboť z husté slámy pod křovím ozval se tlumený sykot – strašlivý mrazivý zvuk, tak že Riki - Tiki až odskočil na dvě stopy na zad. Na to kousek po kousku vylézala z trávy hlava a rozepiatý klobouk Nagův, velkého černého brejlovce, dlouhého pět stop od hlavy až k ocasu.

Pozdvihl třetinu svého těla od země a stál tu kývaje se se strany na stranu, jako se houpe pampeliška ve větru, a díval se na Riki - Tikiho zlomyslným hadím okem, které nikdy nemění svého výrazu, nechť si myslí had cokoli.

»Kdo je Nag?« syčel. »Já jsem Nag. Vznešený bůh Brahma vtiskl celému našemu rodu své znamení, jelikož první brejlovec– rozestřel svůj klobouk nad Brahmou, aby ho ve spánku chránil před sluncem. Viz a třes se!«

Rozepial svůj klobouk šíře než kdy jindy, a tu uzřel Riki - Tiki na zadní straně jeho znamení brejlí, jež vypadá zrovna tak jako obroučky brejlí. Zděsil se na chvíli; ale mungovi je nemožno býti zděšenu delší dobu. Ačkoli Riki -

Tiki nikdy dřív neviděl živého brejlovce, krmila ho přec jeho matka mrtvými hady, a věděl, že je životním povoláním dospělého munga bojovat z hady a požírat je. Nag to věděl též a na dně svého chladného srdce byl uděšen.

»Nu,« pravil Riki - Tiki, a ocas se mu začal zase čepýřit, »znamení nebo neznamení, ale myslíš, že je v pořádku požírat holátka vypadlá z hnízda?«

Nag přemýšlel a dával pozor na každý nejmenší pohyb v trávě za Riki - Tikim. Věděl, že mungové v zahradě znamenají pro něho a jeho rodinu smrt dříve či později, a snažil se tedy odvrátiti pozornost Riki - Tikiho k neopatrnosti. Sehnul tedy poněkud hlavu a naklonil ji stranou.

»Promluvme si o tom,« pravil. »Ty pojídáš vejce. Proč bych já neměl pojídat ptákův?«

»Za sebe! Ohlédni se za sebe!« zazpíval Darzy.

Riki - Tiki byl příliš chytrý, než aby mařil čas ohlížením. Vyskočil, jak vysoko mohl, a těsně pod ním projela hlava Nagainy, Nagovy zlé ženy. Připlazila se za ním, dokud hovořil, aby jej usmrtila; slyšel její zuřivý sykot, když se její