10

nedám vám ani kůstky. Je to člověk, lidské dítě, a nenávidím jej až do morku svých kostí!«

A tu zavylo více než polovice smečky: »Člověk! člověk! co má člověk společného s námi? Ať jde na své vlastní místo.«

»A poštve všechny lidi z vesnic proti vánu ne?« hulákal Šir Chan. »Nikoli; dejte jej mně. Je to člověk a nikdo z nás nesnese jeho pohledu!«

Akela pozdvihl znovu hlavu a řekl: »Jedl s námi naši potravu. Stál s námi. Nadháněl nám zvěř. Neporušil nikdy ani jediného slova džunglího zákona.«

»A já jsem zaň zaplatil býkem, jejž jste přijali. Cena býka je cos nepatrného, pravda, ale Bagýrova čest je čímsi, zač bude Bagýra snad bojovati,« řekl pardál svým nejsladším hlasem.

»Býk zaplacený před deseti lety!« posmívala se smečka. »Co je nám po kostech deset let starých.«

»Anebo po čestném závazku?« dodal Bagýra, ceně své bílé zuby. »Právem se zvete Svobodným Národem!«

»Žádné lidské mládě nesmí běhati s národem džungle,« řval Šir Chan. »Dejte jej mně!«

»Je naším bratrem ve všem vyjma krve,« pokračoval Akela; »a vy jej teď chcete zabiti! Vskutku, žil jsem již příliš dlouho. Někteří z vás stali se pojídači dobytka, a o jiných jsem doslechl, že za poučování Šir Chanova chodíte v noci a kradete děti z prahů vesničanů. Proto jest mi jasno, že jste zbabělci a mluvím k vám jako k zbabělcům. Jest jisto, že mi je zemříti a můj život nemá ceny; jinak bych jej nabídl výměnou za život lidského mláděte. Ale pro čest smečky, – maličkost to, na kterou jste již, co jste bez vůdce, zapomněli – slibuji, že necháte-li toto lidské mládě odejiti volně tam, kam patří, až přijde čas, abych zemřel, nevycením proti vám ani zubu. Tak budou smečce ušetřeny aspoň tři životy. Více učiniti nemohu; ale chcete-li, mohu vás tak ušetřiti hanby, jež by na vás padla z ubití bratra, proti němuž nelze ničeho uvésti – bratra, jenž byl do smečky přijat za slovo a za cenu podle zákona džungle.«

»Je to člověk – člověk – člověk –« vrčela smečka, a většina vlků počala se kupit kol Sira Chana, jehož ocas již počal šlehati kolem sebe.

»Teď je celá věc v tvých rukou,« řekl Bagýra k Mauglimu. »My nemůžeme učiniti jiného, leč bojovati.«

Maugli vstal zpříma s hrnkem ohně v rukou. Pak protáhl paže a zívl v tvář celé Radě; ale v nitru byl zuřiv vztekem a lítostí, neboť, jako praví vlci, neřekli mu vlci nikdy, jak ho nenávidí.

»Slyšte teď, vy tam!« zvolal. »Není potřebí tohoto psího žvastu. Řekli jste mi za této noci tolikráte, že jsem člověkem – a věru, co na mně bylo, byl bych nejraději zůstal s vámi vlkem do konce svého žití – až nyní cítím, že máte pravdu. Proto vás už nechci zváti svými bratry, ale sag (psy), jak přísluší člověku. Co učiníte a co neučiníte, o tom rozhodovati není vaší věcí. To jest věcí mojí; a abyste to viděli jen tím jasněji, přinesl jsem si trochu Rudého Květu, kterého se vy, psi, bojíte.«

Hodil hrnek s ohněm na zemi a několik rudě žhavých uhlíků zanítilo suchý mech, který vzplanul a všecka rada couvla v zad před šlehajícími plameny.

Maugli vstrčil svoji suchou větev do ohně, až větvičky chytily a praskaly, a zamával jí nad hlavou přímo do couvajících vlků.

»Ty jsi teď pánem,« řekl mu Bagýra tiše. »Zachraň Akelu od smrti. Byl vždy tvým přítelem!«

Akela, lítý starý vlk, který nikdy v životě nežádal milosti, vrhl lítostný pohled na Maugliho, jak tu stál, nahý chlapec s černými vlasy spadajícími mu přes ramena, osvětlen planoucím světlem větve, v jejímž plápolu všechny stíny tančily a se chvěly.

»Dobrá!« řekl Maugli, hledě zvolna a pevně kolem sebe. »Vidím, že jste psi. Jdu od vás k svému vlastnímu lidu –

jsou-li totiž mým lidem. Džungle je mi zavřena, a jest mi zapomenouti vaši řeč a vaši společnost. Ale chci býti milosrdnějším nežli jste vy. Protože jsem byl vaším bratrem ve všem vyjma krve, slibuji, že až budu člověkem mezi lidmi, nezradím vás lidem, jako jste vy nyní zradili mne.«

Kopnul nohou do ohně, až jiskry vylétly. »Nemá býti války mezi námi a Smečkou. Ale jest mi splatiti dluh, nežli odejdu.«

Kráčel rovně k místu, kde seděl Šir Chan mrkaje blbě na plamen a chytil jej za dlouhý chumáč na bradě. Bagýra šel za ním pro všechny případy. »Vstaň, pse!« vzkřikl Maugli. »Vzhůru, když člověk mluví, anebo ti zapálím kožich