Maugli natáhl svou silnou hnědou ruku a pod hedvábnou Bagýrovou srstí, právě tam, kde se pod lesklými chlupy kryly obrovské žvýkací svaly, přišel na holé místo,
»Není nikoho v celé džungli, kdo by věděl, že já, Bagýra, nosím toto znamení – znamení obojku, a přece, Bratříčku, byl jsem zrozen mezi lidmi, a mezi lidmi zemřela moje matka – v klecích královského paláce v Odeypore. To bylo příčinou, že jsem za tebe zaplatil cenu v radě, když jsi byl malým holátkem mláďátkem. Ano, i já byl zrozen mezi lidmi. Neviděl jsem nikdy džungle. Krmili mne za mřížemi z železného hrnce, až jsem jedné noci pocítil, že jsem Bagýrou, Černým Pardálem, a ne hříčkou pro lidi, a přerazil jsem hloupou závoru jedinou ranou své tlapy a prchl; a protože jsem poznal způsoby lidí, stal jsem se v džungli hroznější než sám šir Chan.
Není-liž tomu tak?«
»Dojista,« řekl Maugli; »celá džungle bojí se Bagýry, všichni, až na Maugliho.«
»Ó, ty jsi lidským mládětem,« odpověděl pardál s celou svou něžností; »a právě jako jsem se já vrátil do své džungle, právě tak i ty musíš jíti nahoru zpět k lidem, k lidem, kteří jsou tvými bratry, – ač-li nebudeš zabit v Radě.«
»Ale proč – ale proč by mne chtěl někdo zabiti?«
»Pohleď na mne!« řekl Bagýra; a Maugli pohlédl mu pevně mezi oči. Veliký pardál odvrátil hlavu než uplynulo půl minuty.
»To jest příčina,« řekl, třa pracku o listí.« Ani já nevydržím ti hleděti do očí, já, který jsem narozen mezi lidmi a který tě miluji, bratříčku! Ostatní však tě nenávidí, protože nevydrží tvého pohledu; protože jsi moudrý; protože jsi vytahoval trny z jejich tlapek – protože si člověkem.«
»Nevěděl jsem o tomto všem,« řekl Maugli zasmušile a svraštil své mohutné černé obočí.
»Jak zní zákon džungle? Nejprve udeř a pak vydej hlas. Již sama tvá bezstarostnost ukazuje jim, že jsi člověk. Ale buď moudrým. V mém srdci jest jisto, že chybí-li se Akela svého nejbližšího lovu – a při každé honbě stojí jej více námahy chopiti svého kozla – obrátí se smečka proti němu a proti tobě. Svolají velkou džunglí radu k poradní skále a pak – a pak – nám to!« vzkřikl náhle Bagýra vyskočiv. »Jdi honem dolů do údolí k lidským chýším a vezmi si trochu Rudého Květu, který tam pěstují, abys, až přijde čas, měl k pomoci ještě silnějšího pomocníka nežli já a Balú a ti ze smečky, kteří tě milují. Opatři si Rudý Květ!«
Rudým Květem rozuměl Bagýra oheň, jenom že nižádný tvor v džungli nenazve oheň pravým Jménem. Všechna zvěř žije ve smrtelném strachu před ohněm a vynalézá steré způsoby, aby opsala jeho jméno.
»Rudý Květ?« ptal se Maugli. »Ten vyrůstá venku před jejich chýšemi za soumraku. Přinesu nějaký.«
»Nu, teď promluvilo lidské mládě!« řekl Bagýra hrdě. »Pamatuj, že roste v malých hrncích. Opatři si rychle nějaký a chovej jej pečlivě doma pro čas potřeby.«
»Dobrá,« řekl Maugli. »Jdu. Ale, Bagýro,« – a Maugli objal nádhernou šíji pardálovu a pohlédl mu hluboce do velkých očí – »jsi tím jist, že je to vše Šir Chanovým dílem?«
»U zlomené závory, která mne osvobodila, jsem tím jist, bratříčku!«
»Pak u býka, který mne vykoupil, splatím za to Širu Chanovi plnou měrou a snad trochu více,« řekl Maugli – a skokem byl pryč.
»Toť muž. Toť celý muž,« mumlal si Bagýra pro sebe, uléhaje opět. »Ó, Šire Chane, nebylo nikdy černější honby, nežli tvůj lov na tuto žábu před deseti léty!«
Maugli byl daleko, daleko přes lesy, běže vší silou, neboť mu bylo horko okolo srdce. Přišel k jeskyni, když vyvstávala večerní mlha; oddychoval a pohlížel dolů do údolí. Vlčata byla venku, ale Matka Vlčice v pozadí jeskyně poznala podle jeho dechu, že něco trápí její žabičku.
»Co je ti, synu?« ptala se.
»Trochu zlého žvastu Šira Chana,« odpověděl. »Budu dnes v noci loviti ve zoraných polích.« A vnořil se dolů do houští k říčce na dně údolí. Tam se zarazil, protože uslyšel křik lovící smečky, zaslechl zabečení štvaného sambhura a jeho zadupání, když v úzkosti provedl kličku. Pak rozlehl se zlý, jedovatý jek mladých vlků: »Akela!
Akela! Ať nám Samotář Vlk ukáže svou sílu! S cesty pro vůdce smečky! Skoč, Akelo!«
Akela asi skočil a chybil se, neboť Maugli zaslechl klapnutí jeho zubů a pak jeho zaštěknutí, když jej sambhur