57

posláni zpět do svých stanic. Pak budeme zas chodit po rovných cestách a zapomeneme na všechen ten hon. Ale zlobím se na tebe, synu, že se pleteš do věci, která náleží jen špinavému džun-glímu národu Assamesův. Kala Nag neposlechne nikoho mimo mne, musím tedy jít s ním do »keddy«, ale on je pouze bojovným slonem a nepomáhá při vázání divokých slonův. A tak sedím na něm pohodlně, jak se sluší mahutovi, a ne pouhému honci

– povídám mahutovi, muži, který ke konci svých služeb dostane výslužné. Což má být rodina sloního Tumé šlapána ve špíně »keddy«? Ošklivče! Nezdaro! Nehodný synu! Jdi a umyj Kala Naga a dbej hlavně na jeho uši, a hleď, aby neměl trnů v nohách, nebo jinak tě Sahib Petersen jistě chytí a udělá z tebe divokého lovce, slídiče sloních stop, džunglího medvěda. Fuj! Styď se! Jdi!«

Malý Tumé odcházel beze slova, ale když prohlížel Kala Nagovy nohy, svěřil se mu se vším svým zármutkem.

»Aťsi!« řekl si malý Tumé, obraceje boltec ohromného pravého ucha Kala Nagova. »Řekli Sahibu Petersenovi mé jméno, a snad – a snad – a snad – kdož ví? Hoj! Tohle byl velký trn, co jsem teď vytáhl!«

Několik následujících dnů ušlo tím, že byli sloni sehnáni dohromady tak, že nově chycení divocí slonové byli prováděni semo tamo mezi párem krotkých, aby pak nepůsobili přílišných zmatků při sestupu s hor do kraje; a pak se nahrazovaly zásoby pokrývek, provazů a jiných věcí, které se buď opotřebovaly nebo poztrácely v lesích.

Sahib Petersen přijel na své krásné slonici Pudmini; vyplácel mzdu po táborech v horách, neboť saisona blížila se ke konci; pod stromem u stolku seděl domorodý písař a rozděloval honcům peníze. Po výplatě vracel se každý muž k svému slonu a postavil se v řadu, která tu stála připravena k pochodu. Chytači, honci a popoháněči, lidé, kteří náleželi k pravidelné »keddě« a zůstávali v džunglích po celý rok, seděli na zádech slonů, tvořících permanentní voj Sahiba Petersena, nebo se opírali o stromy, s ručnicemi na ramenou, a tropili si žerty z odcházejících honců, a smáli se, prorazili-li nově chycení sloni řadu a pobíhali kolem.

Velký Tumé dostavil se také k písaři, a malý Tumé za ním, a Machua-Appa, vrchní stopař, prohodil polohlasně k svému sousedu: »Tu jde jeden pravý, pořádný sloní hoch! Je to škoda, posílat toho mladého džunglího kohouta, aby vypelichal v rovinách.«

Sahib Petersen měl všude uši, jak se také sluší na člověka, který naslouchá nejtiššímu ze všech živých tvorův, divokému slonu. Obrátil se, jak ležel natažen po celé délce na zádech Pud-mini a řekl: »Co to povídáš? Neznám mezi honci z kraje ani jediného muže, který by měl dosti vtipu svázat třebas i mrtvého slona.«

»Není to muž, je to hoch. Vešel při poslední honbě do »keddy« a hodil Barmaovi provaz, právě když jsme se snažili odvésti od matky ono mládě se skvrnou na zádech.«

Machua-Appa ukázal na malého Tumé, Sahib Petersen podíval se na něj a malý Tumé poklonil se až k zemi.

»Že hodil provaz? Vždyť je menší než vázací kolík! Jak ti říkají, maličký!« ptal se Sahib Petersen.

Malý Tumé byl příliš ustrašen, aby byl mohl promluvit, ale Kala Nag stál za ním, a Tumé mu dal znamení rukou, a slon ho uchopil svým chobotem a držel ho v stejné výši s Pudmininým čelem, proti vznešenému Sahibu Petersenovi. Tu si malý Tumé zakryl tvář rukama; bylť pouhým dítětem a ve všem, co se netýkalo slonův, byl právě tak ostýchavým, jak jen děcko může být.

»Oho!« zvolal Sahib Petersen, usmívaje se pod svými kníry. »A proč pak jsi naučil svého slona tomuto kousku, co?

To jistě, aby ti pomáhal krást se střech domův zelené obilí, rozložené tam k sušení, viď.«

»Zelené obilí ne, Ochránce Chudých, ale – melouny,« pravil malý Tumé, a všichni muži, sedící kolem, vypukli v hlučný smích. Většina jich, pokud byli hochy, učívala slony tomuto kousku. Malý Tumé vznášel se osm stop nad zemí, a přál si horoucně, aby byl osm stop pod zemí.

»Je to Tumé, můj syn, Sahibe,« pravil velký Tumé, mrače se. »Je velice ošklivý chlapec a skončí jistě ve vězení, Sahibe.«

»O tom pochybuji,« pravil Sahib Petersen. »Hoch, který se v tomto věku odváží do prostřed »keddy«, neskončí ve vězení. Zde, maličký, jsou pro tebe čtyři anna na pamlsky za to, že máš chytrou hlavičku pod tím svým hustým chundelem vlasů. Časem se můžeš také stati lovcem.« Velký Tumé zamračil se ještě více než dříve. »Pamatuj si však, že »keddy« nejsou vhodným místem pro dětské hry,« pokračoval Sahib Petersen.

»Nesmím tam víckrát jiti, Sahibe?« ptal se malý Tumé s velkým vzdechem.

»Ó, ano,« usmál se opět Sahib Petersen. »Až uvidíš slony tančit. Pak bude vhodná doba k tomu. Přijď ke mně, až uvidíš sloní tanec a pak ti dovolím jít do všech kedd.«

Ozval se nový výbuch smíchu, neboť je to starý žert mezi chytači slonů a znamená právě tolik, jako nikdy.