27

smečky. – Ale dobře, jsem-li člověkem, musím se stati člověkem.«

Dav se rozešel, když Messua přilákala Maugliho do svého domu, kde byla červená lakovaná postel, velká hliněná nádrž na obilí s podivnými vypuklými vzorky, půl tuctu měděných hrnců k vaření, obraz jakéhosi Hinduského boha v malém přístěnku, a na zdi opravdové zrcadlo, jak je prodávají o venkovských trzích.

Messua mu dala napiti mléka a kus chleba a položila mu pak ruku na hlavu a pohlížela mu do očí; snad myslila, že jest opravdu jejím synem, přišlým zpět z džungle, kde jej vzal tygr. Pravila: »Nathu, Nathu!« – Ale Maugli nedal znáti, že by znal toto jméno. »Vzpomínáš si na den, kdy jsem ti dala nové střevíčky?« Dotkla se jeho nohy, která byla tvrdá a skoro jako roh. »Ne!« řekla pak trudně; »tyto nohy nikdy nenosily střevíců; ale ty’s velmi podoben Nathuovi, a proto budeš mým synem.«

Mauglimu bylo nevolno, protože nebyl posud nikdy pod střechou; ale pohlédnuv na doškový kryt viděl, že by jej dovedl strhnouti, kdykoliv by se mu zachtělo ven; a okno nemělo závorek.

»Co pak je plátno býti člověkem,« řekl si Maugli na konec, »nerozumím-li lidské řeči? Jsem teď tak hloupý a němý, jako by byl člověk mezi námi v džungli. Musím se naučiti jejich řeči.«

Pokud byl v džungli mezi vlky, učil se napodobiti hlasy a výzvy kozlů v džungli a chrochtání malých divokých prasat, a tato schopnost ukázala se nyní býti důležitou. Jakmile Messua vyslovila slovo, opakoval je Maugli téměř bezvadně, a nežli se setmělo, naučil se jménům mnohých věcí v chýši.

Když nastal čas ke spaní, ukázaly se obtíže, protože Maugli nechtěl spáti v ničem, co vypadalo tak neobyčejně podobno pardalí pasti, jako tato chýše; a když mu zavřeli dvéře, vyskočil oknem.

»Nech mu jen vůli,« řekl Messuin manžel, pomysli, že až posud nikdy nespal na posteli. Je-li nám vskutku poslán na místě našeho syna, neutečen

A tak se Maugli natáhl v trošce dlouhé, čisté trávy na rohu pole. Ale nežli zavřel oči, šťouchl jej pod bradu měkký šedivý nosík.

»Pša,« řekl Šedý Bratřík – bylo to nejstarší z mláďat Matky Vlčice – »toť špatná odměna za to, že jsem za tebou šel plných dvacet mil. Páchneš dřevěným kouřem a dobytkem – už docela jako člověk. – Probuď se, bratříčku, nesu ti zprávy.«

»Daří se všem dobře v džungli?« ptal se Maugli objímaje jej.

»Všem, až na vlky popálené Rudým Květem. – Ale poslyš. Šir Chan odešel lovit někam daleko, dokud mu nenaroste nový kožich, neboť je zle opálen. Až se vrátí, přísahá, že vhodí tvé kosti do Waingungy.«

»K tomu mám několik slov. I já jsem učinil jakýs malý slib. Ale zpráva je vždy dobrou věcí, Šedý Bratříčku, a jen mi přinášej zprávy stále.«

»Nezapomeneš, že jsi vlkem? Nesvedou tě lidé, abys zapomněl?« ptal se Šedý Bratřík úzkostně.

»Nikdy! Budu vždy vzpomínati, že miluji tebe a všechny v naší jeskyni; ale budu vždy vzpomínati, že jsem byl vyhnán ze smečky.«

»A že můžeš býti vyhnán ještě z jiné smečky. Lidé jsou jen lidé, bratříčku, a jejich řeč jest jako kvákání žab v tůni.

Až zase přijdu sem, budu na tebe čekati v bambusu na konci pastviště.«

Po tři měsíce po této rozmluvě Maugli sotva vyšel z vesnické branky, tak pilně se učil zvykům a způsobům lidí.

Nejprve mu bylo nositi okolo beder kus látky, což mu hrozně vadilo, a pak se musil učiti o penězích, čemu s počátku naprosto nerozuměl, a o orání, jehož užitku nechápal. K tomu jej velmi zlobily vesnické děti. Na štěstí naučil jej zákon džungle ovládati svoje hnutí, neboť v džungli záleží váš život a vaše jídlo na tom, abyste dovedli ovládati sebe a své chuti. Ale když si z něho tropily šašky, protože se nechtěl účastniti jejich her, anebo s nimi pouštěti draky, anebo že špatně vyslovil některé slovo, jenom vědomí, že není sportovním zabíjeti malá, nahá mláďata, zdrželo jej, aby je neuchopil a neroztrhl ve dví.

Nevěděl ničeho o své velké síle. Věděl, že byl v džungli slabým u porovnání se zvířaty, ale ve vesnici lidé říkali, že je silen jako býk.

A Maugli neměl tušení o rozdílech, které mezi lidmi působí kasty. Když hrnčířův osel upadl do jámy s hlinou, vytáhl jej Maugli za ocas a pomohl nakládati hrnky na cestu do Khanhiwary na trh. To bylo přece velice mrzuté, neboť hrnčíř patří k velmi nízké kastě, a jeho osel je ještě horší. Ale když jej kněz huboval, pohrozil mu Maugli, že jej rovněž posadí na osla, a kněz řekl Messuinu muži, že bude nejlépe, když pošlou Maugliho co nejdříve pracovat;