Dobytek dal tygru, zdechlinu dal supu,
kosti s cáry víkům k nočnímu dal lupu.
Nikoho on vznešeným, též nízkým neshléd zcela.
Parbati je přecházeti kolem něho zřela.
Uzavřela podvést chotě, Šivu uvést v smích –
vzala luční kobylku a skryla v ňadrech svých.
A tak oklamán byl Šiva Zachovatel,
Mahadeo, Mahadeo, obrať se a viz!
Velký velbloud je, je krávy velká tíž,
tato nejmenší je z věcí všech, jež zříš!
Po skončení nadílky pak řekla se smíchem:
Udělil jsi, Pane, krmi v světě všem?
Načež Šiva odpověděl: Každý z nich je syt,
i ten malý, nejmenší, jenž ti tvých ňader skryt!
Sáhla k srdci Parbati a zřela čerstvý list
právě vzrostlý nejmenšího z tvorů světa hrýzt!
K Šivovi se modlila pak v bázni velikému,
který pokrm poskyť v světě žijícímu všemu.
Všechno v světě stvořil Šiva Zachovatel,
Mahadeo, Mahadeo, všechny věci stvořil,
bodlák pro velblouda, pro krávu zas píci,
mateřské pak srdce pro nemluvně spící!