74

Na vrch kopce když jsem se soudruhy vylézal,

ztratila se cesta, my však přece šli jsme dál.

Umíme my všude šplhat a se všude obrátit,

pro dvé noh kde není místa, tam je sladko pro nás dlít.

Zdar vždy kyne seržantu, jenž dle nás cestu hledá,

za to, břímě naložit kdo nezná, tomu běda!

Umíme my všude šplhat a se obrátit,

nohám dvěma kde stát nelze, tam je sladko pro nás dlít.

Všechna zvířata společně.

Zrozeni jsme táborem,

každý slouží v dílu svém,

jha a bodáků jsme děti,

sedel, stezek, nákladů.

Pojďte na nás pohleděti,

prohýbanou na řadu,

kterak valí se proud v dálky,

vykračuje si v hřmot války!

Při tom lidé, kteří s námi spějí,

mlčky, znaveni mdle v dálky pohlížejí,

říci nemohou, proč v práci bědné

trpí jak my v pochodu den ze dne!