30

Oba vlci proběhli sem a tam skrze stádo, jež frkalo a zdvihlo hlavy a rozdělilo se ve dva chumáče. V jednom byly buvolí krávy s telaty uprostřed, a koukaly a kopaly, hotovy – jen * kdyby se byl který vlk zastavil, vrhnouti se naň útokem a vydupati z něho život. V druhém chumáči byli býci a mladí býčkové a frkali a dupali rovněž; ale ač vypadali imposantněji, byli mnohem méně nebezpečni, nebyloť jim chrániti žádných telat. – Ani šest mužů by nebylo s to stádo tak pěkně rozděliti.

»Co dále?« oddechoval Akela; »chtějí se opět spojiti.«

Maugli vyhoupl se na Rámův hřbet. »Žeň býky na levo, Akelo. Až odejdeme, Šedý Bratříku, drž krávy pohromadě a vežeň je do spodního konce rokliny.«

»Jak hluboko?« ptal se Šedý Bratřík, oddechuje a chňapaje.

»Až budou stráně vyšší, nežli může Šir Chan vyskočiti,« volal Maugli. »Drž je tam, až přijdeme s hora.«

Býci dali se do běhu, jak Akela zaštěkal, a Šedý Bratřík stanul před kravami. Ty rozběhly se po něm útokem, a Šedý Bratřík běžel těsně před nimi k ústí rokle, kdežto Akela hnal býky daleko v levo.

»Výborně provedeno! Ještě jeden útok a jsou znamenitě rozběhnuti. Pozor, Akelo, teď pozor! Chňapneš-li jen jednou přespříliš, poženou býci útokem! Hujá! Toť divočejší dílo než štváti černé kozly! Byl bys si pomyslil, že dovedou tahle hovádka tak rychle běžet?«

»Lovíval jsem je – také – své doby –« hekal Akela ve sloupech prachu. »Mám je obrátiti do džungle?«

»Hoj, obrať, obrať je rychle! Rama je šílen vztekem. Oh, kdybych mu jen mohl říci, co od něho dnes chci!«

Býci byli tentokráte obráceni na právo a vrhli se s třeskem do houštiny. Ostatní pastýřské děti, dívající se od dobytka na půl míle daleko, rozběhly se do vesnice, jak rychle jen je dovedly nohy donésti a volaly, že se býci splašili a utekli.

Leč Maugliho plán byl velmi jednoduchý. Chtěl toliko provésti veliký kruh vzhůru a do-stati se k počátku rokle a hnáti pak býky dolů strží a chytiti tak Šir Chana mezi býky a krávy; vědělť, že po jídle a dobrém napití nebude Šir Chan nikterak naložen, aby dobře bojoval anebo šplhal vzhůru po úbočích strže. Chlácholil nyní býky hlasem a Akela odběhl do zadu kňuče jen tu a tam, aby popohnal zadní voj. Byl to dlouhý, dlouhý kruh, neboť si nepřáli dostati se příliš blízko k rokli a dáti tak Šir Chanovi výstrahu.

Konečně zahnul Maugli poplašené stádo k ústí rokle na travnatý palouk, jenž se schyloval příkře dolů až do samé strže.

S této výše bylo lze viděti přes vrcholky stromů až dolů do roviny. Ale Maugli prohlížel jen úbočí rokle a viděl s velkým uspokojením, že se oba svahy zdvihaly téměř kolmo vzhůru a že divoká réva a plazivé rostliny, visící po nich, neposkytovaly nikterak možnost, aby se jich zachytila noha tygra, chtějícího snad prchnouti touto cestou.

»Dej jim oddechnout, Akelo,« volal Maugli zdvihaje ruku. »Ještě jej nezvětřili. Dej jim oddechnout. Musím říci Širu Chanovi, kdo přichází. Máme jej v pasti.«

Přiložil dlaně k ústům a zavolal dolů roklinou. Bylo to, jako byste volali tunelem – a ozvěna rozléhala se od skály ke skále.

Po hezké chvíli ozvalo se protáhlé, ospalé vrčení nasyceného tygra právě probuzeného ze spánku.

»Kdo volá?« ptal se Šir Chan, a nádherný páv vylétl s křikem z rokle.

»Já, Maugli! Ty zloději dobytka, jest čas, abychom šli na poradní skálu! Dolů – sežeň je honem dolů, Akelo! Dolů, Ramo, dolů!«

Stádo stanulo okamžik na pokraji svahu; ale Akela zavolal plným lovčím vytím, a býci vypadli ku předu jeden za druhým zrovna tak, jako létnou parníky peřejemi, metajíce okolo sebe písek a kamení. Jednou rozběhnuti, nebyli více k obrácení, a nežli ještě byli opravdu v ložisku rokle zvetřil Rama Šira Chana a zabučel.

»Ha, ha!« řekl Maugli na jeho hřbetě. »Teď tedy víš, co chci!« A příval černých rohů, pěnících nosů a vypoulených očí řítil se dolů roklí jako lavina balvanů v době povodní. Slabší buvoli byli vytištěni a vyzdviženi vzhůru na boky roviny, kde si razili cestu révovím. Věděli, jaký úkol je čekal – hrozný útok buvolího stáda, vůči němuž nemůže si troufati žádný tygr, že obstojí.

Šir Chan slyšel hřmění jejich kopyt, sebral se a potácel se dolů roklí, hledě se strany na stranu po nějaké cestě, kudy by prchl. Ale úbočí rokle byla rovná a příkrá a tak musil běžeti rovně v před, těžký a sytý obědem a