významu všech věcí v džungli, až každý šelest v trávě, každý dech teplého nočního vzduchu, každý hlas sovy nad jeho hlavou, každé škrábnutí nožky netopýra, když usedne na chvíli do stromu, a každé zašplýchnutí nejmenší rybky ve vodě mělo pro něho tolik významu, jako má pro obchodníka práce v jeho krámu .Když se neučil, seděl venku na slunci a spal, a jedl a šel zase spat; cítíl-li se špinavým anebo bylo-li mu horko, plaval v lesních tůních; a chtělo-li se mu medu (Balú řekl mu, že med a ořechy jsou právě tak chutny jako syrové maso), vyšplhal se proň, jak jej tomu naučil Bagýra. Bagýra ulehal na silnou větev a volal: »Pojď, Bratříčku, pojď sem!« Maugli nejprve lezl jako lenochod, ale později létal větvemi téměř stejně odvážně jako šedá opice. Účastnil se jednání u Poradní Skály, když se smečka sešla, a tam shledal, že, upřel-li zrak na kterého vlka, byl vlk přinucen sklopití oči; a tak na ně upíral zraky pro zábavu. Jindy vytahoval dlouhé trny z tlapek svých přátel, neboť vlci hrozně trpí od trnů a bodláků v kožiše. Chodil v noci dolů se stráně do sdělaných polí a hleděl zvědavě na vesničany v jejich chýších, ale nedůvěřoval lidem, protože mu Bagýra ukázal čtverhrannou bednu s padacími dveřmi, tak dovedně ukrytou v džungli, že by byl málem do ní vešel, a řekl mu, že je to past. Nejraději chodil s Bagýrou do temného, teplého lesního nitra, aby tam spal po celý malátný den, a v noci hleděl, jak provádí Bagýra svoje zabíjení. Bagýra, když byl hladov, vraždil kolem sebe, nač přišel, a Maugli činil stejně – s jedinou výjimkou. Jakmile byl dosti stár, aby chápal, řekl mu Bagýra, že se nesmí nikdy dotknouti dobytka, protože byl vkoupen do smečky za cenu býčího života. »Všechna džungle je tvá,« řekl Bagýra, »a můžeš zabiti vše, nač jsi dosti silen; ale pro býka, jenž tě vykoupil, nesmíš nikdy jisti žádný dobytek, mladý ani starý. Tak zní zákon džungle.« Maugli poslechl věrně.
A Maugli rostl a sílil, jak nezbytně sesílí chlapec, jenž ani neví, že se čemu učí, a jenž nemá na světě, nač by myslil, vyjma na jídlo.
Matka Vlčice řekla mu jednou či dvakráte, že Širu Chanovi nelze věřiti, a že musí jednou Šira Chana zabiti; ale ač by si byl každý mladý vlk připomínal tuto radu každé hodiny, Maugli na to zapomněl, protože byl jen chlapcem –
třebas že by se byl nazval vlkem, kdyby byl uměl mluviti nějakou lidskou řečí.
Šir Chan stále křížil jeho cestu džunglí, neboť, jak Akela stárl a slábnul, podařilo se chromému tygru spřáteliti se úzce s mladšími vlky smečky, kteří za ním chodili pro odpadky, věc to, které by byl Akela nikdy nepřipustil, kdyby se byl posud mohl odvážiti vložiti na váhu svou autoritu až do pravých důsledků. Šir Chan jim lichotil a divil se, že tak znamenití mladí lovci dají se tak spokojeně vésti umírajícím vlkem a lidským mládětem. »Slyšel jsem,« říkal jim Šir Chan, »že na schůzích se neodvážíte pohlédnouti mu do očí.« A mladí vlci vrčeli a ježili se.
Bagýra, jenž měl oči a uši všude, věděl o tom něco a řekl několikrát Mauglimu stručně, že jej Šir Chan jednoho dne zabije. Ale Maugli se smál a říkal: »Mám smečku a mám tebe; a Balú, třeba že je líný, uštědřil by za mne také nějakou ránu. Proč bych se bál.«
Bylo to jednoho velmi horkého dne, když přišel Bagýrovi nový nápad, povstalý z něčeho, co slyšel. Snad řekl mu to Ikki, dikobraz. Když byl s Mauglim hluboko v džungli a hoch ležel s hlavou položenou na krásné Bagýrově srsti, řekl mu pardál:
»Bratříčku, kolikrát jsem ti řekl, že je Šir Chan tvým nepřítelem?«
»Tolikrát, kolik je ořechů na této palmě,« odpověděl Maugli, jenž ovšem neuměl čítati. »Co na tom? Jsem ospalý, Bagýro, a na Šir Chanovi není než dlouhý ocas a dlouhé řeči – je jako Mao, páv.«
»Ale nyní není čas ke spaní. Balú to ví. Já to vím; smečka to ví; i hloupí, pošetilí jeleni to vědí. I Tabaki ti to řekl.«
»Ho, ho!« řekl Maugli. »Tabaki přišel ke mně ledávno s hrubými řečmi, že jsem nahé lidské mládě a že nejsem hoden, abych vyhrabával anýže; ale chytil jsem Tabakiho za ocas a mrštil jím dvakrát o palmu, aby se naučil lepším způsobům.«
»To byla hloupost; neboť třeba že je Tabaki samá neplecha, byl by ti řekl něco, co se tě týče velmi blízce. Jen otevři oči, bratříčku! Šir Chan se neodváží zabiti tě v džungli; ale pamatuj, Akela je už velmi starý a brzy přijde den, kde nedovede zabiti svého kozla – a pak nebude více vůdcem. Mnozí z vlků, kteří tě prohlíželi, když jsi byl přinesen poprvé do rady, jsou už rovněž staří, a mladí vlci věří, jak jim namluvil Šir Chan, že Lidské Mládě nemá ve smečce místa. Brzy již budeš mužem.«
»A co je muž, aby nesměl běhat se svými bratry?« namítal Maugli. »Jsem narozen v džungli. Poslouchal jsem zákona džungle a mezi našinci není jediného, abych mu nebyl vytáhl trn z nohy. Jsou dojista všichni mými bratry.«
Bagýra se protáhl v celé své délce a zavřel napolo oči.
»Bratříčku,« řekl, »sáhni mi pod čelist.«