a náčelník obce sdělil Mauglimu, že mu bude nazítří vyjiti s buvoly a hlídati je za pastvy. Nikdo nebyl raději než Maugli; a hned večer, jsa takto ustanoven takřka služebníkem obce, přišel do kroužku, který každého večera se scházel na zděné plošině pod velikým fíkovníkem. Byl to vesnický klub; náčelník, hlídač (jenž znal všechny klevety z celé obce) a starý Buldeo, vesnický lovec, jenž byl majitelem towerské muškety, sešli se tu a kouřili.
Nahoře ve větvích seděly a hovořily opice, a dole ve zdi byla díra, kde žila kobra, která dostávala každodenně misku mléka, protože byla posvátná. A staříci seděli okolo stromu a hovořili, dýmajíce z dlouhých huqua (vodních dýmek) dlouho, až do pozdní noci. Vypravovali divuplné příběhy o bozích, lidech a duchách; Buldeo vyprávěl ještě divuplnější příběhy o způsobech zvířat v džungli, až dětem, sedícím kolem kroužku, lezly oči z hlavy.
Většina příběhů týkala se zvířat, neboť měli džungli u samých vrat. Jelen a divoký kanec užírali jim úrodu, a tu a tam tygr odnesl za soumraku člověka téměř od samé vesnické brány.
Maugli, jenž ovšem něco znal z toho, o čem hovořili, byl nucen skryti tvář do dlaní, aby nebylo viděti, jak se směje. Buldeo, maje starou mušketu položenu přes kolena, šplhal od podivného příběhu k příběhu ještě podivuhodnějšímu, a Maugliho ramena se zmítala smíchem.
Buldeo vykládal, že tygr, který odnesl Messuina synka, byl duchový tygr, a že bylo jeho tělo obydlím starého zlého lichváře a půjčovníka, jenž před několika lety zemřel.
»A já vím určitě, že je to pravda,« povídal Buldeo, »protože Purun Dass do smrti kulhal od rány, kterou dostal ve vzpouře tehda, když mu spálili jeho dlužní knihy, a tygr, o němž mluvím, kulhá také, neboť stopy jeho nohou jsou nestejný.«
»Pravda, pravda, to je dojista pravda,« říkali šedí vousáči, kývajíce hlavami.
»Jsou všechny vaše povídačky stejný nesmysl a planý žvast?« řekl Maugli. »Tento tygr kulhá, protože se narodil chromý, jak celý svět ví. Mluviti o duši lichváře v šelmě, která nikdy neměla ani tolik odvahy jako šakal, je dětský žvast.«
Hodnou chvíli nemohl Buldeo promluviti ani slova překvapením, a náčelník jen hleděl vyjeveně na Maugliho.
»Oho! Toť náš džunglí spratek, ne-li?« řekl na konec Buldeo. »Jsi-li tak moudrý, dones raději jeho kůži do Khanhiwary, kde na ni vysadila vláda cenu jednoho sta rupií. A buď raději hezky zticha, když mluví starší!«
Maugli vstal k odchodu. »Seděl jsem tu, naslouchaje, celý večer,« řekl nazpět přes rameno, »a vyjma jednou nebo dvakráte neřekl Buldeo ani slovíčka pravdivého o tom, co se týkalo džungle, která je přec u samých vrat jeho chalupy. Kterak tedy mám věřiti jeho povídkám o bozích, duchách a skřítcích, které, jak tvrdí, viděl?«
»Jest nejvyšší čas, aby šel hoch na pastvu,« řekl náčelník, a Buldeo funěl a supěl nad Maugliho drzostí.
Je zvykem ve většině indických vesnic, že několik chapců vezme dobytek a buvoly ven na pastvu hned za časného jitra a přivede je nazpět až počátkem noci; a dobytek, který by rozdupal bílého muže k smrti, dovoluje dětem, dosahujícím mu sotva k nosům, aby jej tloukly, strkaly a křičely naň dle libosti. Pokud se hoši drží při dobytku, jsou bezpečni, neboť ani tygr nepodnikne útoku na dobytčí stádo. Ale jestliže se toulají, trhajíce květiny a chytajíce ještěrky, bývají někdy odneseni.
Maugli projel na zítří ráno za svítání vesnickou ulicí, sedě na hřbetu Ramy, velkého vůdčího býka stáda; břidlicově modří buvoli s dlouhými, do zadu zahnutými rohy a divokýma očima vstávali jeden za druhým ze svých chlévů a šli za ním. – Maugli ukázal ostatním dětem velmi zřetelně, že je zde pánem. Tloukl buvoly dlouhou, vyleštěnou bambusovou tyčí, a řekl Kamyovi, jednomu z hochů, aby pásli dobytek sami, on že půjde s buvoly, a aby dali dobře pozor a neodcházeli od stáda.
Indické pastviště je plno skal a křoví, pahrbků a roklin, mezi nimiž se stádo rozptýlí a zmizí. Buvoli obyčejně se drží bažin a slatinatých míst, kde leží po hodiny, válejíce se a vyhřívajíce se v teplém bahně. Maugli dohnal je až na konec planiny, kde řeka Waingunga vycházela z džungle; tam seskočil s Rámova krku a odběhl k bambusovému houští, kde nalezl Šedého Bratříka.
»Ach,« řekl Šedý Bratřík, »načekal jsem se tu po mnoho dní! – Co pak znamená tohle tvoje dnešní pastýřství?«
»Je to rozkaz,« řekl Maugli. »Jsem vesnickým pasákem na nějaký čas.– Co je nového o Širu Chanovi?«
»Vrátil se opět do této krajiny a čekal zde dlouho na tebe. Teď zase odešel, neboť zvěři je po řídku. Ale má pevný úmysl zabiti tě.«
»Velmi dobře,« řekl Maugli. »Pokud bude pryč, ať ty anebo některý ze čtyř našich bratrů sedí tamhle na skále, tak abych jej viděl hned, jak vyjdu z vesnice. Jakmile se ale tygr vrátí, čekej na mne v rokli u dhâkového stromu