TUMÉ, MILÁČEK SLONŮV.
Řetězů ryk, chci nyní, čím dříve jsem býval, vzpomínat,
na svou chci vzpomínat sílu, na svoje všecky činy,
za otep cukrové třtiny hřbet člověku nechci již dát,
k bratrům svým jít chci, v jich doupata, ukrytá v lesa stíny.
Kráčet chci dále a dále, až vytryskne jitra svit,
k vodám a k rannímu vánku, tváře jenž zulíbá mi,
kruh svůj chci zapomnít, kůl vězení přelomit,
navštívit soudruhy svobodné, bavit se volnými hrami!
Kala Nag, což znamená Černý Had, sloužil indické vládě po čtyřicet sedm let všemi způsoby, jakými jí jen může slon sloužiti; a jelikož mu bylo plných dvacet let, když byl chycen, byl nyní bezmála sedmdesátník – zralý to věk pro slona. Pamatoval se, jak strkal s velikou koženou poduškou na čele dělo uvízlé v. hlubokém bahně; bylo to před afghánskou válkou z r. 1842, a tehdy nebyl ještě při plné síle. Jeho matka Radha Pyari, – Radha Miláček –
která byla chycena zároveň s Kala Nagem, říkávala mu, dříve než mu vypadly malé mléčné tesáky, že sloni, kteří se bojí, vždycky přijdou k úrazu. A Kala Nag poznal, že to byla dobrá rada, neboť u když viděl poprvé prasknout granát, couvl s jekotem do pyramidy ručnic a bajonety polehtaly ho na všech nejcitlivějších místech. Tak než mu bylo dvacet pět let, zanechal veškeré bázně a stal se tak nejoblíbenějším a nejpečlivěji opatrovaným slonem ve službách indické vlády. Nesl stan – dvanáct set liber stanů, na pochodu do Hořejší Indie; byl vytažen na konci parního jeřábu na loď a plavil se kolik dnů po vodě; bylo mu nositi hmoždíř v podivném cizím, skalnatém kraji, kdesi velmi daleko od Indie; viděl mrtvého císaře Theodora ležeti v Magdale a vrátil se zpět parníkem, maje, jak tvrdili vojáci, právo na válečnou medaili habešskou. O deset let později viděl umírati své soudruhy slony na místě zvaném Ali Musžid, zimou, křečemi, hladem a úpalem slunečním, a byl pak poslán tisíc mil jižněji do dřeváren Moulmeinských, aby tu tahal a skládal ohromné klády teákového dřeva. Zde by byl málem usmrtil neposlušného mladého slona, který se poťouchle vyhýbal své povinné účasti na díle.
Pak jej vzali od tahání klad a poslali s několika dvaceti jinými slony, kteří byli k této práci vycvičeni, k lovu divokých slonův v Garoských horách. Slonové jsou indickou vládou velice přísně chráněni. Jest celý úřední odbor, který nedělá nic jiného, než že honí a chytá slony, ochočují je a rozesílají po kraji, kde jich je potřeba k pracím, Kala Nag byl vysoký dobrých deset stop a jeho kly byly na pět stop uřezány a na konci opatřeny měděnými pruhy, aby se nerozštěpovaly; dovedl však těmito tupými pahýly poříditi víc, než kterýkoli necvičený slon svými dlouhými a ostrými kly.
Když po dlouhých týdnech opatrného nadhánění slonův, rozptýlených po horách, bylo čtyřicet nebo padesát divokých oblud vehnáno za poslední ohradu z kolů, a když za nimi zapadla velká padací vrata, sestrojená ze stromových kmenů do sebe zapletených, vešel Kala Nag na daný rozkaz do tohoto zuřícího, vytrubujícího pandemonia, obyčejně za noci, za mihotavého svitu pochodní, při čemž lze tak těžko posouditi vzdálenost, a vybrav si z davu největšího a nejdivočejšího slona s nejdelšími kly, bušil do něho a strkal, až ztichl, mezitím co muži na hřbetech jiných slonů poutali a přivazovali menší.
Nebylo ve věcech boje ničeho, čeho by byl neznal Kala Nag, starý, moudrý Černý Had; více než jednou za své doby odolal útoku raněného tygra, a vztýčiv svůj měkký chobot, aby byl mimo možnost úrazu, odrazil tygra při skoku ve vzduchu stranou rychlým trhnutím čela, jež vynalezl docela sám; porazil jej na zemi a pak si svými mocnými koleny klekl na tygra, až z něho s řevem a supěním vyrazil život, takže zbyla na zemi jen na kaši rozdrcená pruhovaná hmota, kterou Kala Nag tahal za ocas,
»Ano,« pravil Velký Tumé, jeho hlídač, syn Černého Tuméa, který ho vedl do Habeše, a vnuk Tuméa, Miláčka slonův, který ho viděl chytat. »Černý Had se nebojí ničeho vyjma mne. Viděl tři naše pokolení, jež jej krmila a opatrovala, a dočká se ještě čtvrtého.«
»Bojí se také mne,« ozval se malý Tumé a vypial se v plné výšce svých čtyř stop, maje kolem těla ovinutý pouhý cár. Bylo mu deset let, byl nejstarším synem Velkého Tuméa, a až by dorostl, měl dle dávného zvyku zaujmouti