52

přetáčela, aby se udržela čelem proti čelu jeho, tak že šelest jejího ocasu na rohožce zněl jako šelest suchého listí, jímž zmítá vítr.

Riki - Tiki zapomenul na vejce. Leželo dosud na verandě, a Nagaina se mu stále pozvolna blížila, až na konec, ve chvíli, kdy Riki - Tiki ustal, aby si oddechl, uchvátila vejce do huby, obrátila se ke stupňům verandy a letěla jako šíp dolů cestou, a Riki - Tiki za ní. Když brejlovec prchá strachem o svůj život, letí jako bič, švihaný kolem koňova krku.

Riki - Tiki věděl, že ji musí chytiti, nemá-li všechna běda začíti znovu. A had mířil rovnou cestou k vysoké trávě u trnového keře, a jak běželi, slyšel Riki - Tiki Darzyho stále ještě zpívati svou pošetilou vítěznou písničku. Ale Darzyho žena byla moudřejší. Slétla s hnízda, a jak se Nagaina hnala okolo, mávala jí křídloma okolo hlavy.

Kdyby byl Darzy pomohl, mohli ji obrátiti; takto však Nagaina jen sklonila hlavu níže a ubíhala dále. Přece však tento okamžik zdržení přivedl Riki - Tikiho až k ní, a když se nořila do krycí díry, kde žívala s Nagem, byly Rikiho bílé zuby zaťaty do jejího ocasu a Riki - Tiki zmizel v jámě za ní – a Věru jest málo mungů, byť byli sebe zkušenější a sebe starší, aby stáli o to, vejiti za hadem do díry. – V díře bylo temno a Riki - Tiki nebyl jist ani na okamžik, nerozšíří-li se těsná chodba a neposkytne Nagaině možnost, aby se obrátila a chňapla po něm. Držel se jen zuřivě a roztáhl nohy, aby působily jako brzdy, vzpírajíce se o temný svah horké, vlhké země.

Konečně přestala se tráva u ústí díry zmítati a Darzy řekl:

»Je konec s Riki - Tikim! Musíme mu zazpívati pohřební píseň! Udatný Riki - Tiki je mrtev! Neboť v podzemí jej Nagaina jistotně usmrtí.«

A tak zpíval Darzy velmi truchlivou píseň, kterou si okamžitě sestavil, a právě když dospěl k nejdojemnějšímu místu, zachvěla se opět tráva a Riki - Tiki, celý zabalený prachem a špínou, vydrápal se úd za údem z díry, olizuje si kníry. Darzy přestal, vykřiknuv překvapením.

Riki - Tiki setřásl si trochu prachu s kožíšku a kýchl.

»Je po všem!« řekl; »vdova už vícekráte nevyleze.«

A rudí mravenci, žijící mezi travními stébly, jej slyšeli a počali se trousiti jeden za druhým dolů pod zemi, aby pohlédli, zdali mluvil pravdu.

Riki - Tiki se svinul v trávě a usnul tam, kde právě byl – a spal a spal až do pozdního odpoledne, neboť měl za sebou kus důkladné práce za tento jediný den.

»A teď,« řekl, když se probudil, »půjdu zpět do domu. Darzy, řekni Kotláříkovi, aby vyřídil celé zahradě, že je Nagaina mrtva.«

Kotlářík je pták, jenž vzbuzuje zvuk přesně podobný zvuku malého kladiva, tlukoucího na měděný kotlík; a činí to proto, protože slouží v každé indické zahradě za veřejného vyvolávače a vypráví všechny noviny každému, kdo je chce slyšet. Když šel Riki - Tiki cestou k domu, slyšel již Kotláříkovo vyzvání k pozornosti právě tak, jako by tloukl na gong, volající k obědu. A pak pták spustil: »Ding-dong-tok! Nag je mrtev! dong! Nagaina je mrtva!

Ding-dong-tok!« A tu se dali všichni ptáci v zahradě do zpěvu a žáby spustily kvakotem; neboť Nag a Nagaina požírali žáby právě tak jako malé ptáky.

Když došel Riki - Tiki k domu, vyšli ven Teddy, Teddyho otec a Teddyho matka – byla ještě velmi bledá, neboť omdlela – a skoro nad ním plakali; a té noci jedl Riki - Tiki vše, co mu dali, až už více nemohl a šel spat na Teddyho rameni, na němž seděl ještě, když přišla pozdě v noci Teddyho matka podívat se na ně.

»Zachránil život nám i Teddymu,« řekla svému manželu; »pomysli si jen, zachránil nám všem život!«

Riki - Tiki se probudil skokem – jsouť všichni mungové lehcí spáči.

»Ah, to jste vy?« řekl. »Proč ještě žvatláte? Všichni brejlovci jsou mrtvi – a kdyby nebyli, jsem tu já!«

Riki - Tiki měl prvé právo, aby byl na sebe hrdým; ale nezpyšněl přespříliš a hleděl si zahrady, ochraňuje ji, jak jen mungo má zahradu chránit, skokem a chvatem a kousnutím, až se na konec žádný brejlovec neodvážil vstrčití hlavu do zahradních zdí.

Zpěv Darzyho

zpívaný k oslavě Uiki-Tiki-Taviho.