nápojem, hotov raději podniknout! cokoliv, nežli by bojoval. – Stádo sebou šplýchlo skrze louži, kterou právě opustil, bučíc, až se to těsnou roklí rozléhalo. Mauglí slyšel od konce rokliny odpovídající bučení a viděl, jak se Šir Chan obrací – vědělť tygr, že dojde-li k nejhoršímu, bylo lépe čeliti býkům nežli kravám s telaty. A pak Rama zakopl, klopýtl a znovu běžel – přes cosi měkkého, a pak, maje ostatní býky v patách, vpadl přímo do druhého stáda; slabší býci byli nárazem této srážky nadobro vyzdviženi se země, a obě stáda byla prudkostí útoku vyražena z rokli-, ny na rovinu, bučíce, dupajíce a funíce.
Maugli vyčkal příhodnou chvíli a svezl se pak s Rámovy šíje, tluka okolo sebe v právo i v levo svou holí.
»Rychle, Akelo! Rozděl je a rozptyl! Rozežeň je, nebo se pustí mezi sebou do rvačky. Odežeň je, Akelo! Hai, Ramo!
Hai! hai! hai! moje děti. Pomalu již, pomalu! Už je po všem!
Akela a Šedý Bratřík běhali sem a tam, chňapajíce buvolům po nohách, a ačkoliv se jednu chvíli stádo stočilo, chtějíc znovu útočiti nahoru skrze rokli, podařilo se Mauglimu obráťiti Ramu a ostatní následovali za ním do bahnisk, kde se denně provalovali.
Šir Chan neměl opravdu zapotřebí dalšího dupání. Byl mrtev a supové slétali se již k němu.
»Bratři, to byla psí smrt!« řekl Maugli, sáhaje po noži, který teď, co žil mezi lidmi, nosil neustále v pochvě okolo krku. »Ale nebyl by vůbec ani bojoval. – Jeho kůže bude velmi pěkně vypadati u poradní skály. Musíme se rychle pustiti do díla.«
Chlapci, vyrostlému mezi lidmi, bylo by se ani nezazdálo,‘ aby samoten stáhl tygra dlouhého deset stop. Ale Maugli věděl lépe než kdokoliv jiný, jak je zvířecí kůže přirostlá a jak je možno ji odděliti. Ale byla to krutá práce a Maugli páral a trhal a bručel dobrou hodinu, a vlci vyplazovali jazyky anebo přišli chvílemi a pomáhali tahat, jak jim nařídil.
Náhle položila se mu na rameno čísi ruka, a vzhlédnuv, uzřel Maugli Buldea s jeho mušketou. Děti vyprávěly ve vesnici o buvolím úprku a Buldeo vyšel hněvně, jen aby mohl pokárati Maugliho, že nedal na stádo lépe pozor. –
Oba vlci skryli se s dohledu, jakmile jej shlédli přicházeti.
»Co je to za bláznovství?« řekl Buldeo hněvivě. »Jak ti může napadnouti, že dovedeš stáhnouti tygra! – Kdepak jej buvoli zabili? A věru, to je chromý Tygr, na jehož hlavu je vysazeno sto rupií! Dobrá, dobrá, přehlédneme, žes nechal stádo utéci, a snad ti dám jednu rupii z odměny, až donesu kůži do Khanhiwary.«
A Buldeo hrabal ve svém pasu po pazourku a ocilce a usedl, aby Širu Chanovi opálil vousy. Skoro všichni domorodí lovci opalují tygru vousy, aby znemožnili jeho duchu, by je nestrašil.
»Hum!« řekl Maugli, napolo sám k sobě, stahuje kůži s jedné přední tlapy. »Ty tedy chceš donésti kůži do Khanhiwary pro odměnu a dáti mi snad jednu rupii? Nu, v mé mysli jest, že potřebuji tuhle kůži ke svým vlastním účelům. – He! starý muži, jdi pryč s tím ohněm!«
»Co je to za řeč k vrchnímu lovci vesnice? Tvoje štěstí a pitomost tvých buvolů pomohly ti k tomuto lovu. Tygr se zrovna nažral, jinak by byl již dvacet mil daleko. Nedovedeš jej ani pořádně stáhnouti, malý žebrácký spratku, a věru, mně, Buldeovi, si dovolíš říci, abych mu nespaloval vousy. Maugli, nedám ti ani jediné anna z odměny, ale jen důkladný výprask. Jdi pryč od zdechliny.«
»U vola, jenž mne vykoupil řekl Maugli, snaže se tygru dostati za lopatku; »což tu musím stati a žvaniti celý den s touhle starou opicí? Sem, Akelo, ten muž mi překáží!«
Buldeo, sklánějící se posud nad Šir Chanovou hlavou, shledal se náhle natažena na trávě; šedý vlk stál nad ním, a Maugli pokračoval klidně ve své práci, jako by byl naprosto sám v celé Indii.
»A-no!« mumlal Maugli mezi zuby. »Máš úplně pravdu, Buldeo. Nedáš mi ani jediné anna z odměny. Jest stará válka mezi mnou a tímto chromým tygrem – velmi stará válka, a já jsem ji teď vyhrál.«
Abychom byli k Buldeovi spravedliví, byl by se odvážil v zápas s Akelou, kdyby byl o deset let mladší a kdyby jej byl potkal v lese; ale vlk, jenž poslouchal rozkazů chlapce, který měl svoji soukromou válku s tygrem-lidojedem, nebyl obyčejným zvířetem. Tohle bylo čarodějství, magie nejhoršího druhu, myslil si Buldeo a přemýšlel, zdali amulet, jejž měl zavěšený okolo krku, jej ochrání. – Ležel jak jen dovedl nejtišeji, čekaje každé chvíle, že uzří Maugliho, jak se rovněž mění v tygra.
»Maharadži! Veliký Králi!« ozval se Buldeo na konec sípavým šeptem.
»Ano!« odvětil Maugli, aniž by se ohlédl, ale směje se pod kůží,