předníma nohama srazil k zemi.
Nečekal na nic dalšího, ale vyrazil v před; a křik za ním slábl, jak dorážel k rolím, kde bydleli vesničané.
»Bagýra měl pravdu,« oddychoval, schouliv se do trochy dobytčí píce u okna jedné z chýší. »Zítra je náš den, pro Akelu i pro mne!«
A přiložil tvář těsně k okenici a hleděl na oheň na krbu. Viděl hospodářovu ženu, jak v noci vstala a živila oheň kusy čehosi černého; a když nadešlo jitro a mlhy byly bily a chladny, viděl mužovo dítě, jak vzalo hrneček, udělaný z vrbového proutí a vymazaný uvnitř hlinou, naplnilo jej kusy rudě žhavých uhlů, schovalo jej pod svoji roušku a vyšlo ošetřit krávy v chlévě.
»To je vše?« řekl si Maugli. »Dovede-li to děcko, není čeho se při tom báti;« a tak vykročil kolem rohu a nadběhl chlapci, vzal mu hrnek z ruky a zmizel v mlze, zanechav hocha plačícího strachem.
»Jsou mi velice podobni,« pravil si Maugli, foukaje do hrnku, jak viděl činiti ženu. »Tahle věc zemře, nedám-li jí ničeho k jídlu.« A naházel chrastí a uschlou kůru na žhoucí uhlí. V půli cesty na vršek potkal Bagýru, na jehož kožichu leskla se ranní rosa jako démanty.
»Akela se chybil,« řekl mu pardál; »byli by jej zabili minulé noci, ale chtěli také tebe. Hledají tě na vršku.«
»Byl jsem ve zoraných polích. Jsem připraven, pohleď!« A Maugli zdvihl svůj hrnek s ohněm.
»Dobrá! Vídal jsem lidi, jak strkali do tohoto uhlí uschlou větev a pak Rudý Květ vykvetl hned na jejím konci.
Nebojíš se ho?«
»Ne. Proč bych se ho bál? Vzpomínám si nyní – a není to pouhý sen – že, nežli jsem byl Vlkem, ležel jsem vedle Rudého Květu, a bylo mně tam teplo a příjemně.«
Po celý tento den seděl Maugli v jeskyni a ošetřoval svůj ohnivý hrnek; smáčel do něho suché větvičky a hleděl, jak to vyhlíží. Nalezl větev, se kterou byl spokojen, a připravil si ji, a když večer přišel Tabaki a řekl mu hrubě, že jej volají k Poradní Skále, dal se do smíchu, až Tabaki utekl. A když Maugli přišel do rady, smál se dosud.
Akela, Samotář Vlk, ležel vedle své skály na znamení, že vůdcovství Smečky je uprázdněno, a Šir Chan se svým průvodem vlků živících se odpadky s jeho stolu procházel se kolem zcela volně, jsa předmětem jejich lichocení.
Bagýra ulehl těsně k Mauglimu a chlapec držel hrnec s ohněm mezi koleny.
Když byli všichni pohromadě, počal Šir Chan mluvit – věc to, které by se byl nikdy neodvážil, když byl Akela v květu své síly.
»Nemá k tomu práva,« zašeptal Bagýra. »Řekni to. Je to psí syn. Bude zastrašen.«
Maugli skočil na nohy. »Svobodný Národe!« zvolal, »což je Šir Chan vůdcem smečky? Co má tygr společného s naším vůdcovstvím?«
»Vzhledem k tomu, že je vůdcovství uprázdněno a byv vyzván, abych mluvil –« počal Šir Chan.
»Od koho?« řekl Maugli. »Jsme snad všichni šakaly, abychom podlézali tomuto řezníku dobytka? Vůdcovství smečky je jedině věcí smečky.«
Ozvaly se výkřiky: »Ticho, lidské mládě!«
»Nechte jej mluvit! Zachovával náš zákon!« Na konec zahřímali starší smečky: »Nechte mluviti Mrtvého Vlka!«
Když se vůdce smečky chybí své kořisti, je zván Mrtvým Vlkem, pokud žije – což obyčejně netrvá dlouho.
Akela zdvihl znaveně starou hlavu:
»Svobodný Národe, i vy, šakalové Šira Chana! Po dvanácte let vedl jsem vás k lovu i z lovu, a po celý ten čas ani jediný z vás nebyl chycen do pasti aniž zmrzačen. Nyní jsem se chybil své kořisti. Víte dobře, jakým spiknutím se to stalo. Víte, že jste mne přivedli k čerstvému kozlu, abyste vyzradili moji slabost. Bylo to chytře provedeno.
Vaším právem teď je zabiti mne zde u Poradní Skály. Proto se ptám, kdo vyjde, aby učinil konec Vlku Samotáři?
Jeť mým právem dle zákona – džungle, abyste šli jeden po druhém.«
Nastalo dlouhé ticho, neboť ani jediný z vlků nemel chuti bojovati samoten na smrt s Akelou. Pak zařval Šir Chan:
»Bah! Co je nám nyní po tomto bezzubém hlupci! Jest odsouzen k smrti! Ale jedná se o lidské mládě, které žilo již příliš dlouho. Svobodný Národe, bylo od počátku pokrmem pro mne! Dejte je mně. Mám již dost tohoto nesmyslu s lidským vlkem. Znepokojoval džungli po deset let. Dejte mi lidské mládě, anebo budu ustavičně loviti zde a