rána minula s cílem. Riki dopadl skorém na její záda, a kdyby byl býval starým mungem, byl by věděl, že nyní byl čas zlomiti jí vaz jediným kousnutím; ale bál se hrozného, bičovitého zpětného kousnutí hadova. Zakousl se sice opravdu do něho, ale ne na dlouho, a odskočil od mrskajícího sebou ocasu hadího, zanechávaje Nagainu raněnou a rozzuřenou.
»Zlý, zlý Darzy!« volal Nag, vymršťuje se jak vysoko mohl, aby dosáhl hnízda v trnitém křoví; ale Darzy je udělal mimo dosah hadí, a ono jen se houpalo semo tamo.
Riki - Tiki cítil, že mu oči rudnou a zapalují se (zčervenají-li mungovi oči, je rozzloben). Posadil se na ocas a na zadní nohy jako malý klokan a rozhlížel se kolem třesa se zlostí. Ale Nag s Nagainou zmizeli v trávě. Nepodaří-li se hadu jeho útok, nedá nikdy na jevo, co zamýšlí učiniti v nejbližší době. Riki - Tiki nedbal o to, aby je následoval, jelikož si nebyl jist, zmohl-li by dva hady zároveň. Odcupal tedy na stezku pískem posypanou u domu a usedl, přemýšleje. Byla to pro něho vážná věc.
Čtete-li staré přírodopisné knihy, dočtete se v nich, že zápasí-li mungo s hadem a kousne-li ho had, že doběhne pro jistou bylinku, která jej uzdraví. To není pravda. Vítězství záleží jediné na bystrosti oka a rychlosti nohou, –
hadí uštknutí proti mungovu skoku – a jelikož nemůže žádné oko sledovati pohyb útočící hadí hlavy při ráně, je věc tím jen ještě podivuhodnější než kterákoli kouzelná bylinka. Riki - Tiki věděl, že je mladým mungem, a těšilo ho tedy tím více, pomyslil-li, že se mu podařilo odolati útoku ze zadu. Dodalo mu to sebedůvěry, a když k němu přiběhl Teddy po stezičce, byl Riki - Tiki zcela ochoten k mazlení.
Avšak právě, když byl Teddy sehnut, zavrtělo sebou něco v prachu a jemný hlásek řekl: »Pozor! Jsem Smrt!« byl to Karait, šedě hnědý hádek, který nejraději lehává v prachu cest; uštknutí jeho je právě tak nebezpečné, jako brejlovcovo. Ale je tak malý, že si ho nikdo nepovšimne a tak může lidem tím spíše ublížiti.
Riki - Tikiho oči opět zrudly a tančil směrem ku Karaitovi oním zvláštním houpavým a kolébavým chodem, který je vlastním jeho rodu. Vyhlíží to velice směšně, ale je to tak dokonale vy-rovnovážený krok, že z něho lze odskočiti rychle do kterého úhlu chce; v boji s hady je to velkou výhodou. Riki - Tiki ani nevěděl, že podniká mnohem nebezpečnější věc, než je boj s Nagem, neboť Karait je tak malý a umí se tak otáčeti, že kdyby se mu Riki - Tiki nezakousl do těla těsně za hlavu, obrátil by se ještě a uštknul by ho do čenichu nebo oka. Ale Riki - Tiki toho nevěděl: měl oči celé zrudlé a houpal se ku předu i do zadu, vyhlížeje si vhodné místečko k zakousnutí.
Karait se vymrštil, Riki - Tiki uskočil stranou a chystal se běžeti na něj, ale zlá, malá, prachově šedá hlava mrskla sebou o čárku mimo jeho šíji; musil přeskočiti tělo a hlava zas se mu mihla těsně u nohou.
Teddy volal do vnitř domu: »Ó, pojďte se podívat! Náš Mungo zabíjí hada!« a Riki - Tiki zaslechl výkřik Teddyho matky. Otec vyběhl ven s holí, ale ve chvíli, když přicházel, vymrštil se Karait poněkud příliš daleko a Riki - Tiki mu skočil v týl, sevřel jeho hlavu mezi své přední nohy, zakousl se mu do těla, jak jen hluboko mohl a odkulil se od něho. Kousnutí ochromilo Karaita a Riki - Tiki chystal se právě pozříti ho od ocasu k hlavě dle rodinného zvyku při obědě, kdy si v tom vzpomněl, že plný žaludek činí munga líným, a chtěl-li si zachovati veškeru svou bystrost a sílu, musil zůstati štíhlým.
Poodešel si pro prachovou lázeň pod skočcové keře, mezitím co otec Teddyho bil holí do mrtvého hada. »K čemu to?« myslil si Riki - Tiki: »vždyť jsem se s ním nadobro vypořádal.« Teddyho matka zdvihla ho pak z prachu a tiskla ho k sobě, plačíc, že zachránil Teddyho před smrtí; a otec Teddyho pravil, že byl jejich prozřetelností, a Teddy vyvaloval na všechny polekaně oči. Riki - Tikiho bavil veškerý ten poplach, kterého ovšem nechápal. Riki -
Tiki byl úplně spokojen sám s sebou.
Toho večera procházel se při večeři po stole, mezi sklenicemi a vínem a byl by se mohl třikráte nasytiti všelikými dobrými věcmi. Připomínal si však Naga a Nagainu, a ačkoli bylo velice příjemno, hladila-li ho a laskala Teddyho matka a seděl-li Teddymu na rameně, zčervenaly mu přece chvílemi oči a vyrážel ze sebe svůj dlouhý válečný pokřik: »R i k-t i k–t i k i–t i k i–t č k!«
Teddy si ho odnesl s sebou do postele a chtěl, aby mu Riki - Tiki spal pod bradou. Riki - Tiki byl příliš dobře vychován, aby byl kousal nebo škrábal, ale jakmile Teddy usnul, vybral se na svou noční procházku kolem domu; po tmě narazil na Čučundru, krysu pižmovou, která pobíhala kolem zdi. Čučundra je velice bázlivé zvířátko. Kničí a píská po celou noc a snaží se vzmužiti a vběhnouti doprostřed komnaty, ale nikdy tam nedojde.
»Nezabíjej mne,« pravila Čučundra skorém plačky. »Riki -Tiki, nezabíjej mne!«
»Což myslíš, že vrah hadův zabíjí pižmové krysy?« pravil Riki -Tiki pohrdlivě.
»Kdo hady zabíjí, může sám býti od hadů zabit,« řekla Čučundra starostlivěji než prve. »A kdo mi ručí za to, že si