»RIKI – TIKI - TAVI«.
U brlohu, v nějž se smeklo,
Očko Kůži z šupin řeklo:
„Slyš, co praví Očko rudé:
S Nagem tančili smrt bude!“
Čelem k čelu stanem v ráz.
(Vzdálenost jen dodrž, Nagu.)
Zemřít musí jeden z násl
(Dle tvojí libosti. Nagu!)
Od přemetu ku přemetu.
(Ukryti se spěj hned, Nagu!)
Hal Smrt chybila se v letu –
(Nyní běda tobě, Nagu!)
Toto je příběh o velkém boji, jejž Riki - Tiki-Tavi probojoval samoten v koupelně velkého indického letohrádku v posádce v Segowlee. Darzy, pták krejčík, mu pomáhal, a Čučundra, krysa pižmová, která nikdy nevkročí doprostřed síně, nýbrž pobíhá stále kolem zdi, přispěla mu svou radou; ale Riki - Tiki provedl skutečnou bitvu.
Byl to mungo, který podle kožichu a ocasu vyhlíží jako malá kočka, ale podle hlavy a zvyků je spíše jako lasice.
Oči a konec nepokojného nosíku byly růžové; mohl se drbat po těle, kdekoli chtěl, kteroukoli nohou mu napadlo, přední nebo zadní; mohl rozčepýřit ocas, až vyhlížel jako štětka k cídění lahví, a válečný pokřik jeho, chvátal-li vysokou travou, zněl: »Rik-tik-tiki– i tiki-tčk!«
Jednoho dne spláchl ho silný letní příval z doupěte, kde žil se svým otcem a matkou, a unášel jej, ač se vzpíral a bránil, dolů silniční strouhou. Zachytil se chomáčku trávy tudy plovoucího a držel se ho pevně, až pozbyl smyslův.
Když se vzpamatoval, ležel na parném výsluní uprostřed zahradní stezky věru důkladně zablácený, a malý jakýs hošík pravil: »Tu je mrtvý mungo. Vystrojíme mu pohřeb.«
»Ne,« řekla jeho matka; »vezmeme jej domů a osušíme jej. Snad ani není opravdu mrtev.«
Vzali jej do domu a nějaký velký muž pozdvihl ho ukazováčkem a palcem a pravil, že není mrtev, ale napolo udušen; zaobalili ho tedy do bavlnky a zahřívali ho, až otevřel oči a kýchl.
»Tak,« řekl velký muž (byl to Angličan, který se právě přistěhoval do letohrádku). »Teď ho nepoplašte, uvidíme, co bude dělat.«
Poplašiti munga je snad tou nejtěžší věcí na světě, poněvadž je od čenichu až po ocas naplněn zvědavostí.
Heslem celého mungova rodu je: »Běhej a hledej!« a Riki - Tiki byl pravým mungem. Prohlédl bavlnku, uznal, že se nehodí k jídlu, oběhl kolem stolu, usedl a upravoval si kožíšek, poškrabal se a vyskočil hošíkovi na rameno.
»Nelekej se, Teddy,« pravil otec. »Je to jeho způsob uzavírati přátelství.«
»Ou, lehtá mne pod bradou!« volal Teddy.
Riki - Tiki díval se chlapci dolů za límec a za krk, očichával mu ucho a skočil opět na zem, kde usedl, mna si nos.
»Můj bože,« řekla Teddyho matka, »a tomu se říká divoké zvíře! Myslím, že je proto tak krotký, že jsme k němu byli laskavi.«
»Všichni mungové jsou takoví,« pravil její manžel. »Nebude-li ho Teddy tahat za ocas, nebo nezkusí-li ho zavírat do klece, bude běhat celý den po domě. Dejte mu něco jíst.«
Dali mu kus syrového masa. Riki - Tikimu chutnalo velice, a když ho snědl, vyběhl na verandu, usedl na slunci a