66

»Jsem mezek od zadního dílu děla číslo 2 v prvé batterii šroubových děl,« odvětil mezek, »a ten druhý zde je jeden z vašich přátel. Vzbudil mne také. Kdo jsi ty?«

»Číslo patnáct, četa E, devátí huláni – kůň Dicka Cunliffa. Ustup trochu tady – tak!«

»Prosím za odpuštění,« řekl mezek. »Je příliš tma a je sotva vidět. Tihle velbloudi jsou ale přece jen trochu příliš unavující – ne-li. Je to hloupé. Odešel jsem raději pryč ze svého staniště, abych si nalezl trochu klidu a pokoje.«

»Pánové,« povídá velbloud s velkou ponížeností, »měli jsme ošklivé sny dnes v noci a měli jsme opravdu veliký strach. Jsem jenom nákladní velbloud 39. domorodé pěchoty, a nejsem tak udaten jako vy, drazí pánové.«

»Proč tedy u všech všudy kolíků jste nezůstali a nestarali se o zavazadla devětatřicáté domorodé pěchoty, místo abyste lítali po celém táboře?« zlobil se mezek.

»Byly to takové opravdu moc ošklivé sny,« vysvětloval velbloud. »Je mi toho líto. Pst! Poslyšte? Co je to? Máme snad zase utéci?«

»Sedneš!« okřikl jej mezek, »nebo si přelomíš své dlouhé hnáty mezi děly.« Sklonil jedno ucho a naslouchal.

»Voli!« řekl pak. »Děloví voli. Na mou čest, ty a tvoji přátelé jste vzbudili celé ležení opravdu důkladně. Je potřebí notné dávky šťuchanců, aby se takový dělový vůl zdvihl.«

Slyšel jsem řinčení řetězu vlekoucího se po zemi a tmou přicházela, bok po boku, dvojspřež dvou velkých, chmurných, jhem spojených bílých volů. Byli to mohutni voli, kteří táhnou těžká obléhací děla, když sloni nechtějí již blíže k dostřelu; a za nimi, šlapaje jim skorém na řetěz, šel jiný mezek, volaje divě »Billy! Billy!«

»Toť jeden z našich rekrutů,« řekl starý mezek jízdeckému koni, »volá po mně. Sem, mladíčku, sem, přestaň kvičet; tma ještě nikdy nikoho nekousla.«

Děloví voli ulehli spolu a pokračovali ve svém přežvykování; ale mladý mezek přitulil se těsně k Billymu.

»Huf!« vykládal: »podivné, hrozné a strašné věci, Billy! Přišli na naše stanoviště, když jsme spali. Myslíš, že nás snad pobijí?«

»Mám opravdu náramnou chuť dopřáti ti dávku kopanců prvé třídy,« horlil Billy. »Když pomyslím, že čtrnáct pěstí vysoký mezek tvého výcviku zahanbí takto celou batterii před tímto pánem!«

»Pomalu, pomalu; jen mírně,« napomínal jízdecký kůň. »Pamatuj, že jsou z počátku vždy takoví, všichni. Když jsem poprvé viděl člověka – bylo to v Austrálii, když mně byly tři roky – běžel jsem tryskem celého půl dne; kdybych byl uviděl velblouda, upaloval bych snad ještě až do dnes.«

Skorem všichni koně pro naše anglické jízdectvo přicházejí do Indie z Austrálie a jsou chočeni a cvičeni teprve vojáky samotnými.

»Pravda,« svědčil Billy. »Přestaň se už třásti, mladíčku! – Když mi poprvé dali na hřbet plný postroj se všemi řetězy, postavil jsem se na přední nohy a skopal jsem se sebe zase vše do posledního kousíčku. Neovládal jsem tehdy ovšem ještě opravdově pravé umění kopací, ale celá batterie přece prohlásila, že ještě nikdy neviděla nic podobného.«

»Ale tohle nebyl postroj a vůbec nic, co by řinčelo,« namítal mladý mezek. »Víš přece, Billy, že si toho teď už ani nevšimnu. Byly to takové divné věci jako stromy a vpadly mezi nás a lítaly sem a tam a bublaly; a mně se přetrhl náhlavní provaz a nemohl jsem nalézti svého honce a nemohl jsem nalézti tebe, Billy, a tak jsem utekl – s těmito pány.«

»H’m!« řekl Billy. »Jak jsem uslyšel, že se velbloudi utrhli, odešel jsem dobrovolně sám.

Jestliže batterijní – jestliže mezek od šroubových děl nazývá dělové voly pány, je už dojista důkladně otřesen. Kdo jste, vy dva chlapíci tam na zemi?«

Děloví voli přehodili své sousto a odpověděli oba zároveň: »Sedmé jho prvého děla těžké batterie. Spali jsme, když přišli velbloudi. Jest lépe ležeti klidně v blátě než býti stále rušenu na dobrém lůžku. Řekli jsme tuto vašemu příteli, že tu není čeho se báti, ale věděl toho tolik, že smýšlel jinak. Wah!«

A pokračovali v přežvykování.

»To pochodí z bázně!« zlobil se Billy. »Dojdeš posměchu i u dělových volů. Doufám, že z toho máš radost, drahoušku, ne?«

Mezkovy zuby cvakly a slyšel 1sem jej mumlati cosi, že se nebojí žádného starého hovězího vola na světě; ale