Akela ani nestřihl ušima; vše, co řekl, bylo: »Hleďte dobře, ó, Vlci! Co má Svobodný Národ činiti s rozkazy kohokoliv vyjma rozkazů Svobodného Národa? Hleďte dobře! «
Nastala zmatenice hlubokého mručení a mladý vlk ve čtvrtém roce věku opakoval Akelovi Šir Chanovu otázku:
»Co má Svobodný Národ činiti s lidským mládětem?«
Džunglí Zákon stanoví, že, nastane-li spor o právu některého mláděte, aby bylo smečkou přijato, musí se za ně přimluviti aspoň dva členové smečky, při čemž se jeho otec a matka nečítají.
»Kdo mluví pro toto mládě?« ptal se Akela. »Ze Svobodného Národa, kdo mluví?«
Nepřišla odpověď, a Matka Vlčice připravila se na boj, o němž věděla, že bude její posledním, dojde-li k němu.
A tu jediný tvor, jemuž je dovoleno účastniti se porad smečky, ospalý hnědý medvěd Balú. který učí vlčí mláďata Zákonu Džunglí, starý Balú, jenž může přijíti a odejiti, kam a kdykoliv mu libo, protože jí jen ořechy a kořínky a med, vstal, posadil se na zadek a mumlal:
»Lidské mládě? Lidské mládě? Já mluvím pro lidské mládě. Není žádné nebezpečí s lidským mládětem. Nemám daru řeči, ale mluvím pravdu. Nechte je běhati se smečkou a nechť je přijato s ostatními. Budu je sám učiti.«
»Potřebujeme ještě někoho,« řekl Akela. »Balú promluvil, a je to náš učitel mláďat. Kdo se přidá ke straně našeho Balú?«
Do kruhu dopadl černý stín. Byl to Bagýra, černý pardal, černý jako inkoust od hlavy k patě, ale s pardalími značkami, zřetelnými v určitém osvětlení jako vzorek na tištěném hedvábí. Každý znal Bagýru a nikdo nestál o to, aby skřížil jeho cesty; bylť zchytralý jako Tabaki, statečný jako divoký buvol a bezohledný jako raněný slon. Ale hlas měl měkký a sladký jako lesní med, kapající se stromu, a srst jemnější než prachové peří.
»Ó, Akelo a vy ze Svobodného Národa,« předl, »nemám práva ve vašem shromáždění; ale Džunglí Zákon praví, že, je-li jaká pochybnost, která vzhledem k novému mláděti netýče se zabití, může býti život tohoto mláděte vykoupen cenou. A zákon nestanoví, kdo smí a kdo nesmí zaplatiti tuto cenu. Mám pravdu?«
»Dobře, dobře!« volali mladí vlci, kteří jsou stále hladoví. »Poslyšte Bagýru. Mládě může býti vykoupeno cenou.
Je to zákon!«
»Věda, že nemám práva mluviti zde, prosím o vaše dovolení.«
»Tedy mluv!« volalo dvacet hlasů.
»Zabíti nahé mládě je hanba. A mimo to bude – chcete-li, pro vás lepším lovem, až vzroste. Balú mluvil v jeho prospěch. Nuž, k Balú-ovu slovu chci přidati býka, a to tučného, čerstvě zabitého, sotva půl míle odtud, chcete-li přijmouti mezi sebe lidské mládě podle zákona. Je to obtížno?«
Zdvihl se křik několika tuctů hlasů: »Co na tom? Zemře stejně v zimních deštích. Usuší se na slunci. Kterak nám může ublížiti nahá žába? Nechte jej běhati se smečkou. Bagýro, kde je býk? Přijměte jej!« – A zase ozval se hluboký hlas Akelův, volající: »Hleďte dobře, hleďte dobře, Vlci!«
Maugli byl dosud hluboce zabrán do svých kamínků a ani si nevšiml, že vlci přicházeli jeden za druhým, a prohlíželi jej. Konečně všichni odběhli dolů s pahorku a zůstali jen Akela, Bagýra, Balú a Maugliho vlastní vlci. Šir Chan řval dosud nocí, neboť byl velmi zuřiv, že mu Maugli nebyl vydán.
»Ach, jen si řvi!« řekl Bagýra do svých vousů; »přijdeť čas, kdy tě toho nahé stvořeníčko přivede k řevu v jiné tónině, anebo nevím ničeho o lidech.«
»Dobře se stalo!« řekl Akela. »Lidé a jejich mláďata jsou velmi moudří. Může býti dobrým pomocníkem v čas nouze.«
»Věru, pomocníkem v čas nouze; neboť nikdo nemůže doufati, že povede smečku na věky,« odpověděl Bagýra.
Akela neřekl ničeho. Myslil na dobu, jež nadejde pro každého vůdce smečky, když jej opustí síla a on seslábne a seslábne, až je naposledy zabit vlky a nový vůdce přijde, aby byl svým časem rovněž zabit.
»Vezmi jej s sebou,« řekl Akela Otci Vlkovi, »a cvič jej, jak sluší členu Svobodného Národa.«
A tak se stalo, že byl Maugli přijat do sionýské vlčí smečky za cenu býka a za Balúovo dobré slovo.
A teď jest vám se spokojiti, jestliže přeskočíme plných deset či jedenáct let a dáme vám již tušiti všechen podivuhodný život, jejž žil Maugli mezi vlky, neboť kdybychom jej měli vypsati, vyplnili bychom rovněž aspoň deset knih. Rostl s vlčaty, ačkoliv z těch byli dospělí vlci, nežli z něho byl chlapec, a Otec Vlk učil jej řemeslu a