KÁJŮV LOV.
V rohu svém buvol, v skvrnách svých levhart
zří chloubu svoji.
Čist buď vždy, neb v lesku srsti tvé síla tvá
napsána stojí.
Zříš-li, že sambhur tě nabodnout, býče muž
trknouti divé,
nespěchej, bys nám to hlásil, – my deset let
znali to dříve.
Netrýzni cizích mláďat, když směšná se zdají
a malá,
sestrami, bratry je zvi – snad jim život máť
medvědí dala!
„Kdo je mi roven?“ mládě dí v první své
kořisti pýše.
Však džungle je velká a malé je mládě; ať
mlčí a přemýšlí tiše!
Průpovědi Balúovy.
Vše, co se tuto vypravuje, stalo se nějaký čas, nežli Maugli odešel od Sionýské vlčí smečky a nežli se pomstil na Siru Chanovi, tygru. Bylo to za doby, kdy jej Balú učil zákonu džungle. Velký, vážný starý medvěd měl velikou radost, že má tak bystrého žáka, neboť mladí vlci se chtějí učiti ze zákona džungle jen tomu, co se týče jejich vlastní smečky a jejich rodu, a utekou, jakmile dovedou opakovati lovecký verš: –
»Nohy, jež nezpůsobí nejmenšího hřmotu, oči, jež vidí v nejhlubší tmě; uši, jež slyší i vítr v brlohu, a ostrý bílý chrup – to vše ti vyznačuje naše bratry, vyjma Tabaki – Šakala a Hyenu, kterých nenávidíme.« – Ale Maugli, jako lidské mládě, musil se naučiti mnohem více než tomuto. Někdy Bagýra, černý pardál, přišel, toulaje se džunglí, aby viděl, jak jeho miláček pokračuje a předl, opíraje hlavu o kmen, zatím co Maugli odříkával Balúovi svou denní lekci. Chlapec dovedl téměř stejně dobře šplhati jako plovati a plovati téměř tak dobře jako běhati, a proto Balú, Učitel Zákona, naučil jej zákonu stromů i zákonu vody: jak rozpoznati shnilou větev od zdravé; jak mluviti zdvořile k včelám, když přijdete na jejich úl padesáte stop nad zemí; co říci Mangovi netopýru, když jste jej vyrušili z jeho poledního odpočinku ve větvích; jak dáti výstrahu vodním hadům v tůních, nežli sebou šplýchnete mezi ně. Nikdo z džunglího národa není rád vyrušen a všichni jsou pohotoví vrhnouti se na rušitele. A Mauglimu bylo se naučiti i loveckému volání cizincovu, které je nutno opakovati hlasitě, pokud se naň nedostane odpovědi, kdykoli někdo z džunglího národa loví mimo hranice svých vlastních lovišť. Přeloženo, znamená: »Dovolte mi loviti zde, neboť mám hlad!« A odpověď zní: »Lov tedy pro potravu, ale ne pro zábavu.«
To vše ukazuje, mnoho-li Mauglimu bylo se naučiti napamět; a býval velmi unaven, když mu bylo odříkávati tutéž věc znovu a znovu, po sté a sté; ale, jak pravil Balú k Bagýrovi jednou, když byl Maugli bit a utekl rozhněván:
»Lidské mládě je lidské mládě a musí poznati všechen zákon džungle.«
»Ale pomysli, jak je malý,« namítal černý pardál, který by byl Maugliho zkazil, kdyby byl měl svou vůli. »Jak může tak malá hlava podržeti všechny tvé dlouhé věci?«
»Je snad v džungli něco tak malého, aby to nemohlo býti zabito? Ne. Proto jej učím všem těmto věcem, a proto jej praštím – ó, velmi jemně – když něco zapomene.«
»Jemně! Což ty víš o jemnosti, starý lamželezo?« bručel Bagýra »Jeho tvář je dnes plná šrámů od tvé – jemnosti.
Uf!«
»Jest lépe, aby byl pošramocen od hlavy k patě ode mne, který jej miluji, než aby přišel k úrazu z nevědomosti,«