23

Barnabáš. Za desítník žejdlík.

Koliáš. Ve své poslední nemoci jsem je pil v městě po šesti groších.

Barnabáš. Jinač není.

Koliáš. Nuže, tedy mi přineste čtvrtku!

Barnabáš. Honem, Petříku! čtvrtku moravského!

Kluk. Do kolika nádob?

Barnabáš. Jdi ke všem všudy!

Kluk (odběhne).

Strnad. Otevři některé okno, Francesco, mně jest horko!

Zvonek (otevře). Již se stalo.

Koliáš. Pane Barnabáši, netrpte to, vždyť jest venku zima!

Barnabáš. Co mám dělati, můj drahý pane Koliáši? milostpánovi jest horko.

Koliáš. Ať tak nejí a nepije!

Výjev 11.

Pohořalský. Předešlí.

Pohořalský. Prosím co nejpokorněji, dobrotiví pánové!

Barnabáš. Jděte s Bohem! Jste tady dnes již po druhé, co jen sám vím.

Koliáš. Dobře máte, pane Barnabáši, to jest bezedný hlad! Před půl hodinou jsem mu dal z brusu nový desítník.

Pohořalský. Záplat Pánbůh! (Jde.)

Strnad. Co chce ten muž, pane hostinský?

Barnabáš. Almužnu, jest žebrák.

Strnad. Peněz nemám: chceli ale se mnou posaditi se za stůl – hej obědval jste již?

Pohořalský. Od neděle jsem nic teplého nejedl, milostpane!

Strnad. Tedy pojďte sem a pomozte mi dojísti!

Pohořalský. Ó, zaplať Pánbůh! (Odhodiv klobouk a hůl, za stůl se posadí.) Barnabáš (po straně k Strnadovi). Bereli pak vás černovous! nesníte toho sám dost?

Strnad (nedbaje na to). Více vína sem! na rychlost!

Zvonek. Těšil jsem se na zbytky; teď pěkného ďasa dostanu! (Odejde.) Strnad. Berte jen směle, příteli! jako ze svého; jest vám přáno!

Pohořalský. Ó – zaplať Pánbůh! (Jí, až mu oči pláčou.) Koliáš (ke Křepelkovi). Ten člověk jest rozený mrhač, můj nejlaskavějsí!

Křepelka. Není divu; z cizího se snadno rozdává!

Výjev 12.

Předešlí. Kluk. Na to Zvonek.

Kluk. Čtvrtka moravského. (Postaviv lahvičku na stůl, jde k Barnabášovi.) Jdou okolo šumaři, jeden má píšťalu jako pavuzu dlouhou.

Barnabáš. Ať jdou na zelenou louku!