9

Výjev. 8.

Barnabáš. Strnad.

Barnabáš (s zelenou čepičkou na hlavě Strnada si ani nevšimnuv stoly rovná, stolice přistavuje atd.).

Strnad (na straně). Běda mně, ten tu ještě nebyl! Nestydatosti a výmluvnosti, neopouštějte mne! – Dobré jitro, pane hostinský!

Barnabáš (postrčí čepičku) Hm!

Strnad. Dnes jest tam hodný mrázek.

Barnabáš (pro sebe). Kýž by chtěl také kopřivy páliti!

Strnad. Jestli vám vděk, zahrajme si šestadvacet?

Barnabáš. O knoflíky, ne?

Strnad (pro sebe). Bylo by jich také potřebí; u kabátu mně tři scházejí.

Barnabáš (zahlídne u studentského stolu láhev a sklenice). Co tu ta láhev dělá? kdo ji sem přinesl?

Strnad. Já.

Barnabáš. Kdo vám nalíval?

Strnad. Strážný náš cherub.

Barnabáš. Nechte žertu! Sklepník, ne?

Strnad. Nikoli. Ten poručení vaše otrocky zachovává; jest totiž hrubý jako rohožka. Zorním jitrem zjevila se láhev na tomto stole, a hlas libozvučný ohlašoval, dvě takové, taktéž plné, že na nás ještě čekají.

Barnabáš. Kde? kde?!

Strnad. V tichém, tajemném chládku. Zpočátku byli jsme toho mínění, že vy, pane hostinský, abyste tu včerejší mrzutost poněkud napravil –

Barnabáš. Ó nikoli! Hněv Barnabášňv není tak pružný, aby se dal bez peněz ohnouti. (Pro sebe.) Kdybych byl od sklepa klíče pod hlavou neměl – (Hlasité.) Povězte, dlouholi mám ještě čekati!

Strnad. Ani tak dlouho, jako hora na rybu.

Barnabáš. Vy jste fraškář, a myslíte, že máte fraškáře před sebou! Budeteli mně ke všemu ještě týrati: zkrátka to s vámi skončím.

Strnad. Ano, jen hodně zkrátka.

Barnabáš. Dám vás zavříti.

Strnad. Výborně! tak se odřeknete práva k dluhu.

Barnabáš. Nechať! beztoho starého ďábla dostanu.

Strnad. Pane hostinský, nepokládejte nás za ošemetníky! V tísni, do které nás lehkovážnost sevřela, nezapomeneme na poctivost

Barnabáš. Peníze vysázejte: pak se vaší poctivostí pokloním.

Strnad. Mějte strpení, dědictví musí co nejdříve přijíti.

Barnabáš. Až satan umře: zdědíte po něm pokušitelský ouřad!

Výjev 9.

Křepelka. Předešlí. Brzo na to nádenník s bedničkou.

Křepelka (radostí opojen). Victoria! bratře Strnade, gestio atque exulto, dědictví jest tady!

Strnad. Přece jednou?!