Strnad (jemu vstříc). Nuž, bratříčku! s jakou přicházíš?
Křepelka. Všecko dobře nastrojeno. – Jsi připraven?
Strnad. Přijde?
Křepelka. Přijde, neníli všecko na světě omyl. Barnabáš. A koupí?
Křepelka. Dáli štěstí zdaru, koupí. Nos se mu již šeredně vyhrnoval.
Barnabáš. Ó, jen ho notně natáhněte! Ten vydřiduch mi nedal jak živ vindry utržiti.
Křepelka. Leč nemeškejte; stopuje mne co slídný pes.
Strnad. Klobouk již čeká v malované truhličce. – Takéli pak můj sluha již ve svém čalounu vězí?
Barnabáš. Zvonek? Jest připraven. Vypadá v tom troup jako Faust druhý. Kabát si vypůjčil od chromého vysloužilce –
Strnad. Nedělá nic! – Tedy rychle, prostírejte na stůl!
Barnabáš. Ale to vám povídám, ne abyste mi dal půl sklepu vyprázdniti!
Strnad. Budu se dle tváře jeho říditi. Vlezeli mi jednou nohou do pasti, zatopím nebeskou podlahu vínem!
Výjev 8.
Kluk. Předešlí. Hned na to Zvonek.
Kluk (přiběhne). Divy a zázraky, pan Koliáš jde k nám!
Strnad. Tu to máme! Rychle, rychle!
Barnabáš. Honem, zavolej Zvonka!
Kluk. Zvonku! Zvonku!
Zvonek (ve velikém vojenském kabátě s dlouhým šosem a s červeným výložkem). Tu jsem. Do toho kabátu by ještě jeden Zvonek vlezl.
Barnabáš. Stroj na stůl! přines kuřata, víno – leť, než bude pozdě!
Zvonek. Jen na mne neusilujte, ať z toho kabátu nevypadnu! (Odkvapí.) Strnad. Bratříčku! kuřátka, víno – nezávidíš mi to?
Křepelka. Nikoli, na mou věru! mně by ani sousta, ani krůpěje nechutnalo.
Strnad. Tys bloud! Ať jen přijde pan ujec Koliáš –
Kluk (přiběhnuv s ubrusem, na stůl jej prostírá). Hahaha!
Barnabáš (sklenice vyplachuje). Čemu se směješ?
Kluk. Zvonek si šlápl na šos a utrh‘ si ho. Barnabáš. Ó, ten byl jak živ mezulán! Strnad. Snad mi nedáte posluhu o jednom šose?
Barnabáš. Jdi honem za ním, ať si ho přišije! Kluk. Bětuška není doma, nemáme jehly ani niti –
Strnad. Totě bude pěkná sláva! Nemýlímli se, na schodech již těžce oddechuje.
Barnabáš. Jestli pak to čeleď! Kde není člověk sám – (Jde ven.) Výjev 9.
Zvonek. Předešlí. Brzo na to Koliáš.
Zvonek (s pravým šosem na kabát přišpějleným, nese kuřata).
Barnabáš. Co paks dělal, nemotoro?
Zvonek. Ploužilo se mi to po schodech. Kuchařka to sešpejlila; jen ať mi na to žádný nešlápne! – Nuž, kde jsou nože, kde to ostatní, ty čtvrtliberní smíšku?