Strnad. Co ty nám o sumářích povídáš?
Barnabáš. Jdou prý okolo.
Strnad. A tady se nezastavují? Rychle je sem zavolej!
Kluk (odběhne).
Zvonek (vejde s vínem).
Strnad. Bylo by to dnes ponejprv, že bych bez hudby obědval.
Křepelka (pro sebe). Jestotná pravda. Hostinský nám alespoň každodenně zpíval!
Strnad. Můj žaludek jest na trouby a na píšťaly zvyklý. Pokrm bez hudby jest mu jako víno bez vody –– jako voda bez vína chtěl jsem říci. (K Pohořalskému.) Píte, příteli, a jezte, ať se zas na týden naobědváte!
Pohořalský. Ó, zaplať Pánbůh! (Pije.)
Strnad. Francesco, čerstvé víno!
Barnabáš (nahne se k němu). Nepřestaneteli brzo, všecko vyzradím!
Strnad (hlasité). Jak pravíte, pane hostinský?
Barnabáš (zlostně). Že jste příliš štědrý, milostpane! – račte odpustiti, vyběhlo mi to z úst.
Strnad. Radím vám, abyste vesměs ústa svá pevněji zavíral.
Pohořalský. Můžete býti rád přítelínku! čím více se vypije –
Barnabáš. Držet pán hubu! Také mu připili z prázdného?
Pohořalský. Z plného, pane Barnabáši! zaplať Pánbůh! (Pije.) Strnad. Chtěl jste říci, pane hostinský, že bezbožně rozhazuju? Tomu se nedivte, jsemtě podivný pták! Někdy tři dni po sobě hlady trpím; když se ale do toho dám, hory se zazelenají! – Co pak, kdyby o tom můj lakomý ujec věděl!
Koliáš (pro sebe). Bude to takové kvítí jako můj sestřenec.
Výjev 13.
Kluk. Pět hudbařů. Předešlí.
Strnad. Aha! Jen sem, páni hudebníci! – Francesco! dej jim nalíti! Ať propláchnou trubice; na silnici se práší.
Barnabáš. Myslil bych, milostpane! že jest ta hudba nyní zbytečná.
Strnad. Zbytečná? Jak to?
Barnabáš. Večír vám bude mnohem příjemnější.
Strnad. Tato přítomná hudba? Hahaha! kdež já se do večera ocítím! Mám velmi na kvap; neboť z tohoto světa pospíchám.
Křepelka (ke Koliášovi). Slyšíte to?
Koliáš. Budeli takhle hodovati, netřeba mu velmi pospíchati; doběhneť brzo své rakve!
Strnad. Francesco! dostanouli pak páni hudebníci to víno?! (Udeří na stůl.) Perdo di Dio!
Barnabáš (ke klukovi). Přines jim konvici toho zakyslého!
Kluk (odběhne).
Strnad. Hudebník nevydrží ani tak dlouho bez pití jako ryba bez vody. Co jest mistrovaný šumař, ten potřebuje na každých pět zvuků prostřední láhev. Mluvím-li pak pravdu?
Šumaři (svědčí).
Strnad. Prošel jsem všech devět dílů světa, a pročež vím, co jeden každý stav s sebou přináší. – Pravím vám, pánové, hleďte se vyznamenati! Něco veselého mi zahrajte, tak veselou, aby sebou peníze v lakomcově