29

klobouku mém dychtíte –

Koliáš. Ano, to jsem povídal, můj nejlaskavější!

Křepelka. Ha! tedy jste vy mne také zradil?! vy, jehožto jsem za nejdůmyslnějšího a nejšlechetnějšího obchodníka v celém českém království kladl? jemužto jsem se jako otci svěřil?!

Koliáš. Nerad, dlouho jsem se svou šlechetnosti zápasil; ale –

Křepelka. A klobouk je prodán?!

Koliáš. Tak dobře, jako prodán. Tu jsou peníze. (Vydává je.) Křepelka. Pane, budu vás právně žalovati!

Strnad. Podle libosti.

Křepelka. Jste-li muž, držte slovo; jsteli ale poběhlík, kluk, budeme s vámi co s klukem nakládati.

Strnad (se vzchopí). Pane, to jest příliš mnoho!

Koliáš. Prosím vás, moji drazí přátelé, upokojte se!

Strnad. Klobouk svůj mohu prodati, komu chci.

Křepelka. Pokud se přísahou nezavážete, ano. Vaše přísaha zní: žádnému jinému nežli mně. Zrádný pan Koliáš není já; pročež jste přísahu zrušil, a právu přísluší nad vámi souditi.

Koliáš (na straně). Ten má trhání! Síra mu v mozku plamenem hoří!

Strnad. Jedenkaždý tak dlouho kupci zachovává zboží, dokud nepřijde druhý.

Koliáš. To jest pravda, můj nejlaskavější!

Křepelka. To jest lež, můj nejlaskavější! Nikdy si žádný u vás zboží nezamluvil? – Vy jste mne také oklamal, ale k svému neštěstí. Rovným krokem jdu na ouřad, a víte, jak se ta píseň skončí?

Strnad. Tak asi?

Koliáš. Jsem žádostiv.

Křepelka. Vy přijdete o klobouk, a vy o své peníze, tak jistě a neomylně, jako že klobouk k poslednímu konci připadne mně a mým zůstane, pokud ho dobrovolně nezahodím! (Odkvapí.) Zvonek a Datlík. Hahaha!

Koliáš. Toť jest vtělený zubr!

Strnad. Jalové hrozby!

Koliáš. Poneseli ho zlý duch přece na ouřad?

Strnad. Ať jde, nemá svědků!

Koliáš. Bude přísahati.

Strnad. Já také, a můj měšec se mnou.

Koliáš. Hm, ten rozpor se mi nějak nelíbí.

Strnad. Mrzíli vás, že jste koupil, vezměte peníze nazpět!

Koliáš. Nikolivěk! tu jest celý obnos, smluveno a zaplaceno! Vydejte mi klobouk!

Strnad. S tou výmínkou, že ho ještě při nynějším oučtu použiju, tak ať se s ním a mohutností jeho slavně rozloučím.

Koliáš. Hehehe! – Nuž, staniž se. Avšak potom –

Strnad. Ať jest váš, na věky.

Koliáš. Můj, na věky! (Na straně.) Ó přešťastný Koliáši!

Strnad. Sklepníku!

Datlík. Co poroučíte, milostpane?