Zvonek. Neptej se a jdi!
Kluk. Jakého pak?
Koliáš. Uherského.
Kluk. Uherského, dobře! (Odejde.)
Zvonek. S dobrým jste se potázal. V našem sklepě není přes uherské a přes burgundské.
Koliáš (pilně na něho se dívav, na straně). Kde se tu ten chroust vzal? Kdyby nebyl střízlivý –
Zvonek. Poroučíte ještě něco, vzácný pane?
Koliáš. Něco pečitého. Co jest tam?
Zvonek. Čerstvá kachna.
Koliáš. Nic lepšího?
Zvonek. Dnes nic.
Koliáš. Tedy ji přines!
Zvonek. Se anebo bez?
Koliáš. Jest s omáčkou?
Zvonek. Kdo?
Koliáš. Ten bez?
Zvonek. Hehehe! Ptám se vás, vzácný pane! se salátem-li tu kachnu čili bez salátu?
Koliáš. Ah, to jest jiná! – Se salátem tedy hodně mnoho.
Zvonek. Hodné mnoho! (Odcházeje na straně.) Počkej, luňáku, ty se ošidíš! (Odejde.) Koliáš (sám). Celý jest k jeho Francescovi– anebo jak ho jmenoval – podoben.– Na tu šarvátku se šosem do smrti nezapomenu!
Výjev 8.
Kluk. Brzo na to Barnabáš a Zvonek. Koliáš.
Kluk (láhev se skleničkou na stůl postaví). Uherské víno.
Koliáš (dvě sklenice po sobě vypiv). Prrr! – Také jste ho již pokřtili!
Kluk. Kdybyste mne neprozradil, vzácný pane! něco bych vám pověděl.
Koliáš. Ven s tím!
Kluk. Lidé k nám chodí, a míchají do vína vodu. Abychom jim práce uspořili, smícháme to sami.
Koliáš. Podvod vládne světem! (Pije.) A jaká to míra! Pupek jest celým břichem láhví vašich. Honem běž ještě pro dvě lahvice!
Kluk. Ještě pro dvě! (Utíkaje.) Zázrak na zázrak!
Koliáš. Musím něco do kapsy odstěhovati. Ta již není plná; ale jen do chládku s ní! (Vstrčí láhev do kapsy.) Barnabáš (přijde postranním vchodem). Ejhle! – Pěkně vítám, vzácný pane Koliáši!
Koliáš (pro sebe). Jak hned jinač zpívá, že hodně piju. – Servus, pane Barnabáši!
Barnabáš. Nemáte ještě co píti.
Koliáš Mám.
Barnabáš. Bez lahvice?
Koliáš. Byla již prázdná, kluk ji vzal s sebou.
Zvonek (přinese kachnu, salát a t.d.). Zpropadený kluk, ještě není přistrojeno!