30

Strnad. Ještě láhev rakouského.

Datlík. Hned ji přinesu. (Odejde.)

Strnad. Musím také na večer pamatovati; dnes bych nerad co platil.

Koliáš. Dobře děláte, můj drahý příteli! moudrý hospodář pamatuje na budoucnost. Ó kdyby můj marnotratný sestřenec tak smejšlel!

Strnad. Jestli to on, o kterém jsem vám vypravoval, ten smejšlí na vlas jako já.

Koliáš. Ó, v tom darmochlebu není dobré žíly! – Děkuju Bohu, že mi ještě nepřišel na krk; byl by s to, v oči hledě mne okrásti.

Strnad. Dost možná. (Béře peníze.)

Koliáš. Prosím, můj drahý příteli – z ruky do ruky!

Datlík (přinese víno).

Strnad. Francesco!

Zvonek (opilý). Co se vám líbí?

Strnad. Podej mi klobouk!

Zvonek (zamotav se podá mu jeho kulatý klobouk). Koliáš. Co! –? ten jsem nekoupil! Strnad. Co děláš? Můj divotvorný klobouk!

Zvonek. Váš divo – divotvorný klobouk? To jest tolik, jako záz – zaza – zázračný klobouk?

Strnad. Tys zpitomělý troup! (Jde si sám pro třírohý klobouk.) Zvonek. Již jste tedy opr – opravdu koupil, pane Koliáši?

Koliáš. Opravdu.

Zvonek (dívá se na stůl). Ó! – to jest smetí peněz – tak mnoho pan Strnad nepotřebuje –

Koliáš. Co žvaníš? jaký Strnad? Zvonek. Nu! – náš pan Strnad s Křepelkou!

Strnad (se vrátí).

Koliáš. Pojďte pak sem, drahý příteli! Ten ochmela mi tu něco blábolí o strnadovi a o křepelce?

Strnad. Právě že ochmela jest: neví, co mluví.

Koliáš. Strnad se jmenuje můj nezdařený sestřenec, a Křepelka ten mladý kupec, co se s námi chce souditi.

Strnad. Ať se soudí! (Posadí klobouk na hlavu.) He, sklepníku! co jsem dlužen?

Datlík (přikročiv k němu a spatřiv klobouk, zarazí se). Tuším, že – ano, mně se zdá, že není co požadovati –

zapraveno, vyjednáno – a pročež nic.

Strnad. Jest ta láhev rakouského při tom? Datlík. Všecko všudy.

Koliáš (pro sebe). Ó požehnaný mezi klobouky! Strnad. Tedy se již loučíme, má potěcho! můj krove a štíte!

Koliáš. Prosím, tu jest balsám na vaši ránu, dva tisíce tři sta.

Strnad (tiskne klobouk k srdci, tak že ho co bačkoru smáčkne). Dávám ti na věky, na věky výhost!

Koliáš. Ustaňte! divotvornost mi z něho vymačkáte!

Strnad (ještě jednou klobouk k srdci přitisknuv, políbí ho, hodí ho Koliášovi na hlavu, a slzy si utíraje, na druhou stranu, odkvapí).

Koliáš (vvskočí). Ó, tenkrát vás mám na hlavě, nebesa! Králům nezávidím zlaté a stříbrné hory!

Zvonek. Hehehe – vy jste hrozný tuli – li – lipán!

Koliáš. Co mumláš?

Zvonek. Že jste – pan – pan Koliáš.

Strnad (co divý přiběhne). Kde jsou peníze?!