36

Barnabáš. Pravda, pravda! a daně platíte vždycky bez násilí.

Koliáš. Vždycky, pane Barnabáši! víc než pětkrát mi ještě nikdy neposlali exekuci.

Barnabáš. Svět již nedá jináč!

Koliáš. Nedá! pročež si toho také ani nevšímám. – Avšak – (utírá si hubu) právě mi připadlo, že mám ještě nádenníka vypláceti. Dělejme pořádnost, pane Barnabáši! (Rozváže šátek a posadí si třírohý klobouk na hlavu.) Barnabáš. Pa, pa! však nepůjdeme k rychtáři.

Koliáš (vážně). Co jsem dlužen?

Barnabáš. Petříku! mnoholis nalíval?

Kluk. Čtyry láhve uherského a jednu burgundského.

Barnabáš. Zvonku! nevíš, bylali kachna na pekáči anebo na rožni pečena?

Zvonek. Na rožni.

Barnabáš (na stole křídou počítá). Tedy – všecko dohromady čtrnáct zlatých, pět a dvacet krejcarů.

Koliáš (podívá se naň.) Snad jste mi nerozuměl?

Barnabáš. Proč?

Koliáš. Ptal jsem se, co jsem dlužen.

Barnabáš. Čtrnáct zlatých, pět a dvacet krejcarů.

Koliáš. Což jste slepý?

Barnabáš. Chvála Bohu nejsem.

Koliáš (vstane). Tak pak se na mne podívejte! Co jsem dlužen?

Barnabáš (silným hlasem), čtrnáct zlatých, pět a dvacet krejcarů.

Koliáš (na straně). Co to má býti? což jsem klobouk dobře neposadil? (Vezme ho s hlavy a dívá se naň.) Dost možná, že jsem dal nepravý roh napřed. – To hned napravíme. (Posadí ho druhým rohem napřed.) – Pane Barnabáši, rád bych věděl, co jsem dlužen.

Barnabáš. Pane Koliáši, čtrnáct zlatých, pět a dvacet krejcarů.

Koliáš (se lekne). Co?! – (Pro sebe.) Aj, aj! totě tedy ještě není ten pravý roh. (Klobouk jinač zatočí.) Ptám se vás posledně: co jsem dlužen za večeři?

Barnabáš. Povídám vám posledně: čtrnáct zlatých, pět a dvacet krejcarů.

Koliáš (s úžasem pro sebe). Co se to se mnou děje? Jdou na mne strachy!

Zvonek a kluk (se smějou).

Koliáš. Pane Barnabáši, pro Bůh vás prosím, podívejte se dobře na mne, a povězte mi na své dobré svědomí: co jsem vám dlužen?

Barnabáš. Což jsem vám to již pětkráte neřekl? Čtrnáct zlatých, pět a dvacet krejcarů.

Koliáš (zuřivě). Člověče, pozbyl jste rozum?

Barnabáš. To si vyprosím.

Zvonek a kluk. Hahaha!

Koliáš. Což nevidíte klobouk na hlavě?

Barnabáš. Vidím, a v duchu se směju. U jakého vetešníka jste pro strach židovský tu starou haraburdu vyštěrbal?

Koliáš. Žádná haraburda! To jest zázračný divotvorný klobouk, který proto na hlavě mám? abych zadarmo jedl a pil!

Zvonek a kluk. Hahaha!

Barnabáš. Proto? Budiž Bůh vašim smyslům milostiv!