28

DĚJSTVÍ TŘETÍ.

Jiný hostinec na silnici. Uprostřed světnice veliký stůl, na něm zbytky jídel, lahvice s vínem a t. d.

Výjev 1.

Strnad. Koliáš. Zvonek. Datlík. Strnad a Koliáš (sedí za stolem vedle sebe tváří k divákům).

Zvonek (s přišitým šosem) a Datlík (sedí za malým stolkem vlevo taktéž a pijí).

Strnad. Tedy slovo s to! (Podává Koliášovi ruku.)

Koliáš. Dva tisíce, tři sta?

Strnad. Fiat! a to toliko proto, že jste při tom rozkoše, nikoli ale zisku žádostiv.

Koliáš. Z rozkoše, z pouhé rozkoše, můj předrahý příteli! Když si povážím – takový klobouk přece každý nemá.

Strnad. Kdo by mi to byl řekl, když jsem se narodil, že půjdu bez tohoto klobouku ze světa. Můj lakomý ujec bude vyvalovati oči, až se o všem přesvědčí!

Koliáš. Lakomý jest? I tedy byste hřešil, kdybyste mu takový klenot odporučil. Sejdeteli se s ním ještě před svou blízkou smrtí, něco mu nabulíkujte.

Strnad. To jsem již beztoho udělal. Na štěstí jest jak náleží hloupý.

Koliáš. Tím líp, vysmějte se mu!

Strnad. To udělám. Hahaha!

Koliáš. Hahaha!

Zvonek. Hahaha!

Koliáš. Slyšíteli pak? Váš sluha se také směje, a neví, čemu. Hahaha!

Výjev 2.

Křepelka. Předešlí.

Křepelka (přikvapí). Ach, díky vám, hvězdy věčné, že ho tu ještě nacházím!

Koliáš (pro sebe). Aha! ten se bude diviti!

Křepelka. Konečně se mi poštěstilo. Peníze jsem vypůjčil, celý obnos je pohromadě, a blaze mně! koupě jest uzavřena.

Strnad. Koupě jest uzavřena, to jest pravda; ale ne s vámi.

Křepelka Ale ne s vámi –? A s kým?

Koliáš (po straně se do palce kousá a chechtá).

Strnad. S mým mnohováženým hostem, panem Koliášem. (Podává tomuto ruku.) Křepelka. Co –?!

Koliáš. Již jest po všem, můj nejlaskavější!

Křepelka. Nežertujte!

Strnad. Snad nemyslíte, že by mnohovážený pan Koliáš z pouhého žertu přes dva tisíce zlatých vyhodil?

Koliáš. Ano! Žádný žert. Ve vší pravdě a skutečnosti, můj nejlaskavější!

Křepelka. Budu se držeti vás. Přisáhnul jste mi, že klobouk jinému neprodáte nežli mně.

Strnad. Přisáhnul jsem, to jest pravda. Jelikož jste se však v posledním hostinci ode mne odloučil, aniž jste mi slova řekl –

Koliáš. Ano, tak jste velice chybil, můj nejlaskavější!

Strnad. A mimo to mne mnohovážený pan Koliáš ujišťuje, že z pouhého zisku, ba z ošemetné jmění chtivosti po