41

Bětuška. Šla jsem na zahradu k borku a plakala jsem, že se Karel se mnou smířiti nechtěl.

Karel. Nehněval jsem se již na ni, jen že jsem jí to nechtěl říci; avšak běžel jsem za ní a chtěl jsem jí lesem nadejíti.

Bětuška. Byli jsme tam stejně. Neměla jsem klíče, a pročež jsem přes dvířka lezla –

Karel. A já přes plot! –

Bětuška. Tu jsem chtěla dříve u růžových keřů býti –

Karel. Já také!

Bětuška. Karel je tam vsadil.

Karel. Bětuška je zalívala.

Bětuška. Běžela jsem jako divá, a byla bych bezmála do štípku vrazila –

Karel. Já jsem do něho skutečně vrazil.

Bětuška. Chytila jsem Karla za ruku a k sobě jsem ho táhla. Štípek se nechtěl vyhnouti –

Karel. A já jsem ho zlomil.

Bětuška. Já, já! mne potrestejte!

Barnabáš. Tiše, tiše! – Jste oba diví. – Tak abyste budoucně každý jinou cestou nemuseli běhati a lezti, (ruce jejích spojí) choďte spolu!

Bětuška. Ó tatínku!

Karel. Má Bětuško!

Pohořalský. Zas dva lidé šťastní, zaplať Pánbůh!

Strnad. Výborně, pane Barnabáši! Pozvete nás na veselost!

Karel. Leč po veselosti, pane studente, hleďte se brzo ukliditi!

Strnad. Budiž bez starosti, příteli! Pan student všecku lehkovážnost svou již odložil.

Výjev 14.

Koliáš. Předešlí.

Koliáš (s láhví vína v ruce). Aha! tutě jste všickni pohromadě –? radujete se vespolek, že jste starého Koliáše notně ohnuli, není-li pravda?

Barnabáš. Chválíme vás vespolek, že jste se k příbuzné své krvi přihlásil.

Koliáš. Sestřence!

Strnad. Tu jsem.

Koliáš. Našel jsem v kapse ještě láhev vína. Pojď, pomoz mi ji vypíti!

Strnad. Můj dobrý ujče, odpustil jste mi?

Koliáš. Na to se ještě rozmyslím. – Vidíš, čtveráku, tři a dvacet set jest mnoho peněz! Co jsem já se naklopotil a nashromáždil! – Tos mi ale přece měl psáti, žes od cizích dobrodiní živ – snad že bych ti byl přece někdy něco –

pojď! pojď!

Strnad. Smím s sebou přítele svého vzíti?

Koliáš. Pana kupce ze Lvova? Vezmi ho! pokud jest co v láhvi, ať pije celý svět!

Pohořalský. Já také?

Koliáš. Také, a zazpíváme si –

Barnabáš. Avšak, až se ta láhev vypije, potom, doufám –

Koliáš. Potom můžete jíti o dům dál. (Jde.)