Zvonek. Co jest zas?
Barnabáš. Kde tě černoch má, zpropadený lelku? Víno sem, tři lahvice burgundského.
Zvonek. Komu? těm hladovým chrtům?
Barnabáš (trhne jím k sobě). Drž hubu, mají plnou truhlici peněz!
Zvonek. A, to jest jiná. Hned! (Utíká.)
Barnabáš. Zvonku! Zvonku!
Zvonek. Co ještě?
Barnabáš. Vezmi tam z levého kouta tři lahvice moravského – Zvonek (utíká).
Barnabáš. Počkej! – Zašpiň je hodně pískem, rozumíš?
Zvonek. Dobře, dobře! (Odběhne.)
Strnad. Pane Barnabáši, tu sekyrku!
Barnabáš. Hned, hned! půjdu pro ni sám. (Na straně.) U té příležitosti několik tolarů připíšu. (Odejde.) Strnad. Hle, bratře! co již pouhá bedna nedělá.
Křepelka. Radostí bych zplakal!
Strnad. Čiň, co chceš; leč má žádost ať se také vyplní!
Křepelka. Jaká to?
Strnad. Zejtra pojedeme do Vídně.
Křepelka. Fiat! a z Vídně rovnou cestou do Prahy.
Strnad. Na nejvýš se zastavíme v Benátkách. Leč – co mi napadá!
Křepelka. Mluv!
Strnad. Především máme skvostnějšího oděvu potřebí.
Křepelka. To jest pravda.
Výjev 11.
Zvonek s vínem. Předešlí.
Zvonek (postaví láhve na stůl). Ráčí jemnostpánové ještě něco poroučeti?
Křepelka. Jest tu někde nablízku krejčí?
Zvonek. Hned na předměstí jeden zůstává.
Strnad. Umí kus ouhledného šatu zhotoviti?
Zvonek. Jak by to na člověka vlil!
Křepelka. Přiveď ho!
Zvonek. Já mám jemnostpánům posluhovati; pošlu ale kluka.
Strnad. Avšak narychlo!
Zvonek. Hned. (Odkvapí.)
Výjev 12.
Barnabáš. Strnad. Křepelka.
Barnabáš (se sekyrkou). Prosím za odpuštění – musel jsem až do sklepa pro ni.
Strnad (pije). Těšíme se zatím s vaším výhradním vínem.
Křepelka (pije též). Ačkoli by mohlo výhradnější býti. – Dejte sem!