Výjev 7.
Karel. Předešlí.
Karel (s ručnicí přes rameno zastaví se omráčen ve dveřích). Aj, dobré jitro! (Silněji.) Dobré jitro!
Bětuška (se odtrhne). Běda, to jest můj Karel!
Strnad (se lekne). Tvůj Karel?-– I vítej nám, milý příteli! Dobré jitro! (Kročiv vstříc, podává mu ruku.) Karel (uchyluje se). Ne dobré jitro, ne příteli! (Rychle k Bětušce.) Kdo jest ten hejsek?
Bětuška. To jest – to jest můj nastávající –
Strnad. Její a tvůj nastávající příznivec.
Karel (jeho si nevšímaje). Mluv!
Bětuška. Já – on – můj otec – ó můj Bože!– pane studente! povězte vy mu to! (Odběhne.) Strnad (na straně). To bude pěkný kus práce!
Karel (rozejde se k němu). Tedy pan student?
Strnad. K službám.
Karel. Jak pak jste sem přišel?
Strnad. Tak asi, jako lidé do hostince přicházejí.
Karel. Půjdete zas brzo?
Strnad. Co se mne dotýče, šel bych hned.
Karel. A co se mne dotýče, já vám to radím. Jděte co nejdříve!
Strnad. Proč?
Karel. Protože jste tady v cizím lovišti, a pytlačiti, pane! jest u nás nebezpečné řemeslo.
Strnad. Ah! snad se proto horšíš, že jsem Bětušku přátelsky obejmul?
Karel. Pane! podívejte se, kterak se ruce mé nad tím slovem „obejmul“ třesou. Varujte se!
Strnad. Příteli, nehněvej mne! Co bys mi měl díky a chválu konati –
Karel. Zač? prach, broky a koule, zač?!
Strnad. Že jsem tak upřímně o tobě smýšlel. Včera večer vypravoval mi hostinský při sklenici vína, že si tebe za zetě vyvolil. Dnes ráno jsme se s Bětuškou o tom domluvili, ona tě vychvalovala, vypravovala mi, kde a jak jste se seznámili, jak tě má ráda, kolikkrát, kdy a kde jste se hubičkovali –
Karel. To není pravda!
Strnad. Dej mi jen domluviti! I nesmírnou radostí nad její láskou a věrností překvapen a přemožen padl jsem jí okolo krku, a chtěl jsem jí právě slíbiti, že se za tebe u vrchnosti přimluvím, abys co nejdříve hodnosti polesného dostoupil –
Karel. Hahaha! u jaké pak vrchnosti? u barona?
Strnad. Ano, u barona.
Karel. Tlučhuby, ne?
Strnad. Ano! u barona Tlučhuby, jest můj dobrý přítel.
Karel. To muže býti! –– Styďte se, pane! já jsem prostý nehlazený jinoch, a udělám z vás, co chci! – Toto panství nenáleží ani baronovi ani hraběti, nýbrž rovnou cestou císaři pánu; nikdy bych vám za přímluvu ani dobrého slova nedal, protože jí poctivý a pracovitý služebník nemá potřebí. – Jdu právě na lov, pět zajíců mám odvésti –
neotálejte tady dlouho, můj pes má čiperný nos! (Odejde.)
Strnad (sám). Kde ten skrček tolik rozumu a tolik smělosti nabral? – To by se mi ještě nedostávalo, aby mne dosti velkou nesnadností spoutaného ten trpaslík zastřelil!