12

Barnabáš. Prosím, jemnostpane! jsem silnější.

Všicknitři (otvírají).

Barnabáš. Tady to již pustilo.

Strnad. Ještě na tomto rohu.

Barnabáš (dívá se pod víko). Jemnostpane, vy budete bohatší nežli kníže! hned s vrchu se to blýští jako zlato.

Křepelka. Pryč s tím víkem!

Všicknitři (silně trhnou, víko odlítne, a oni s ním mnoho kroků nazpět; na to se zas rozběhnou a nad bedničkou hlavami do sebe vrazí).

Barnabáš (užasne). Ah!!

Strnad. Co vidím?!

Křepelka. Co jest to?!

Barnabáš. Pekelné mámení! belialská šalba! (Vytrhne z bedničky třírohý klobouk.) Nic, nic! prázdná hučka!

Strnad. Co to znamená?

Křepelka. Zkameněl jsem!

Strnad. Hle! tu leží list, vypadl z klobouku.

Barnabáš (listu na zemi se chopí). Neodkazujeli to písmo peníze, bude po mně!

Křepelka (vytrhne mu list z ruky a čte): „Můj nezdárný vnuku!“

Strnad. Začátek nemá líbezný zvuk.

Barnabáš. Dále! dále; rozpuknu se!

Křepelka (čte): „ Neumruli ještě, zůstanu živ“ –

Strnad. To jest pravda.

Barnabáš. To mohlo tele napsati!

Křepelka (čte): „A pak ani tento podíl nedostaneš.“

Strnad. Ten si mohl nechati!

Barnabáš. Cítím něco mastného!

Křepelka (čte): „Peníze by Tě uvrhly do propasti světských náruživostí; pročež Ti také ani plíšku – neodkazuju.“

(Ruka mu klesne.)

Strnad. O nos miseros, miserrimos!

Barnabáš. To by byla pravá mizera! – Kde to stojí o tom plíšku? (Čte): „ani plíšku neodkazuju.“ – Ó nemilosrdný, tyranský, hovadský dědku!

Strnad. Čti pak dále, snad ti odporučil zahrady, role, luka –

Barnabáš. Anebo klenoty. Čtěte pak, čtěte u všech ouzkoustí a strachů!

Křepelka. Ó to jest bolestná rána! (Čte.) „Bych ti ale dokázal, že tě upřímně miluju: tedy tobě, co nejbližšímu příteli, náš rodinný klobouk zanechávám.“

Barnabáš. Pěknou věc!

Křepelka (čte): „Nepohrdej jím; já jsem si, nose ho, dvacet tisíc zlatých zahospodařil“ –

Strnad. Dvacet tisíc, a ani plíšku!

Barnabáš (s největší ošklivostí): Ó – ó mizerný dědku!

Křepelka (čte): „Budešli pilný, pracovitý: někdy si s utěšením tento klobouk na hlavu posadíš, a zpomeneš si vděčně na svého děda.“ (Hodí list na stůl.)

Barnabáš. Jest to všecko?