U SOUSEDKY

martasama Aby mu pánbůh odpustil,

čeho se můj na mně dopustil!

On si do světa odjechá

a mne tu sirobnou zanechá!

Já ho přec věru nešidila,

ví bůh, jak něžná jsem k němu vždy byla!

Pláče

Snad mrtev je dokonce, bože milý! ––

Jen kdyby to úředně potvrdili!

markétavstupuje Ach, paní Marto!

marta Copak je?

markéta Sotva se držím na nohou.

Jak tuhle, zas našla jsem takovou

skřínku z ebenu v almaře.

Jsou vám tam věci, zrovna div,

a ještě skvostnější než dřív.

marta Ne aby matce o tom hlesla,

ta by to zase k zpovědi nesla.

81

markéta Jen koukejte! to záření!

martaji vyšňořuje Jsi ty mi šťastné stvoření!

markéta Jak ráda bych se tak projít chtěla,

a nesmím v tom ani do kostela!

marta Jenom si často ke mně skoč,

zde navěsíš tajně ten šperk a ty cetky,

pak hodinku se před zrcadlem toč,

a vyražení máme hnedky.

Pak svátek nějaký či slavnost přijde,

a kousek po kousku to vidět mohou lidé.

Teď řetízek, pak perličky ty pěkné –

Matka si nevšimne – a něco se jí řekne.

markéta Kdo přinesl ty skřínky dvě?

Cos podezřelého v tom je!

Klepá se

Snad maminka? Pro pána krále!

martavyhlédne okénkem ve dveřích Nějaký pán. A cizí. Dále!

MEFISTOFELESvstoupí Odpusťte, prosím, vzácné paní, že vstupuji tak znenadání.

Uctivě ustoupí před Markétou

Bydlí tu paní Mečitá?

marta Copak si račte, to jsem já!

MEFISTOFELESjí zašeptá Nyní ji znám; a na tom dost, když je tu takový vzácný host.

Odpusťte, přišel jsem v nevhodný čas,

já odpoledne přijdu zas.

martahlasitě Pomysli, panenko nebeská,

ten pán tě, holka, za dámu má.

markéta Já jsem jen děvče chudobné,

pán laskavý je víc než dost,

ty skvosty, prosím, nejsou mé.

MEFISTOFELES Ó, není to jen šperk a skvost.

Ten pohled, s tím celým chováním!

Jak šťasten jsem, že zůstat smím.

marta Já hořím, co mi přišel říc.

MEFISTOFELES Ach, není to radostného nic.

Jen doufám, že nepadnu v nemilost její.

Její muž je mrtev a pozdravuje ji.

marta Je mrtev, ten dobrák! Ach, můj muž!

To nepřežiji, je po mně už!

82

markéta Tak, dobrá paní, se utište!

MEFISTOFELES Tak truchlivý příběh ten poslyšte!

markéta Už proto bych po lásce netoužila,

ta rána by na smrt mě usoužila.

MEFISTOFELES S veselím bol, bol s veselím se spíná.

marta Jak žití jeho běh byl dokonán?

MEFISTOFELES On u svatého Antonína

v Padově leží pochován,

kde k věčnému míru se klenutí klene,

pro chladný spánek předurčené.

marta A co mi nesete, bych ráda znala.

MEFISTOFELES Ó, těžkou jednu prosbu velikou:

mší byste třikrát sto zaň zpívat, paní, dala.

Co jiného se tkne, mé kapsy prázdny jsou.

marta Jak, ani minci, ani něco tret,

co každý vandrák v měšci na dně spoří

a raděj o hladu a žebrotě se moří,

by památkou to přines nám?

MEFISTOFELES Mně velmi líto je, madame –

A přec, on řádně účty ved,

on z hříchů svých i z neštěstí se kál

a jmění svého nerozfofroval.

markéta Ó žel, že na světě je tolik běd!

Já často se zaň pomodlím, toť jisté.

MEFISTOFELES Jste bytost líbezná a zasloužila byste v manželství vstoupiti – teď hned.

markéta To ještě není možno přec.

MEFISTOFELES Ne–li hned muž, ať je to mládenec.

Vždyť je to z největších nebeských darů,

s tak milým chlapcem octnout se v páru.

markéta Tady u nás to zvykem není.

MEFISTOFELES Zvyk nezvyk, podá se to bez mučení.

marta Tak vypravujte!

MEFISTOFELES Já nad úmrtním lůžkem stál,

nebyl to zrovna hnůj, jen sláma poloztlelá,

však on co křesťan umíral

a vroubků více měl, než zpověď slabik měla.

„Jak neklnul bych,“ zvolal, „svému jménu,

když zradil jsem své řemeslo i ženu!

83

Ach, zabije mě tohle vzpomínání,

kéž za živa mi odpuštění dá!“

martaplačíc Ten dobrák! Dávno už je má!

MEFISTOFELES „Ví bůh, však větší vina byla na ní!“

marta To lhal! No počkej, v smrti ještě lhaní!

MEFISTOFELES Ba, jistě fantazoval v umírání,

trochu–li znalcem zvát se smím.

„Já věru,“ děl, „jsem nelelkoval v žití;

mít děti a pak na chleba se dříti –

na chleba v smyslu nej širším –

ba pokojně jsem nenajed se ani.“

marta Tak zcela zapomněl na věrné milování

a na tu dřinu nocí dnem?

MEFISTOFELES Ne, uchoval ji věrně v srdci svém.

„Když jsme pak z Malty,“ děl, „se vydali,

já pomodlil se za dítky a paní,

i mělo nebe s námi slitování,

neb sultánův jsme koráb zajali,

jenž říše turecké vez velký poklad.

Tu došel odměny, kdo chrabrý byl,

a také já, co mužností své doklad,

svůj vrchovatý dostal díl.“

marta Aj, kde? Aj, co? Snad zahrabal to kdes?

MEFISTOFELES Kdo ví, který to vítr neroznes.

Na starost si ho krásná slečna vzala,

když Neapolí bloudil, cizí host,

a ta mu tolik lásky prokázala,

že měl až nadosmrti všeho dost.

marta Ten lump! Tak okradl své děti!

A všecinka mu nouze tato

nemohla v choutkách překážeti.

MEFISTOFELES Nu vida, teď je mrtev za to!

Teď, kdybych tam, co vy jste, byl,

cudný růček bych protruchlil,

však po mužíčku bych se novém sháněl už.

marta Můj bože, jak můj první muž,

ach, takového nenašla bych ani.

Tak hodný byls, můj bobečku,

až na tu vášeň k cestování

84

a k ženštinám a k vínečku.

A pak ty kostky zatrachtilé!

MEFISTOFELES Nu, mohlo to být zcela milé,

když shovívavý byl on též

a povolil vám tolikéž.

Též já bych za těchhle podmínek

vyměnil s vámi prstýnek.

marta Ó, pán to říká jenom žertem.

MEFISTOFELESpro sebe Teď raděj zmizím, dokud čas; ta by to vyhrála i s čertem!

Markétce Jak je to s jejím srdcem as?

markéta Co chce tím říci pán?

MEFISTOFELESpro sebe Ty dítě nevinné!

Nahlas Váš sluha, dámy!

marta Jemine,

o době smrti chci mít osvědčení,

a kde a jak leží mé potěšení.

Já na pořádek vždy si potrpěla,

též ráda v novinách bych jeho parte měla.

MEFISTOFELES Dvou svědků ústy, paní má,

pravda se prokázati dá.

Čackého druha mám, a jím

u soudu vše vám potvrdím.

Já vám ho přivedu.

marta Ach, ano!

MEFISTOFELES A ona tu také bude, panno?

Hodný to hoch, kus světa zná,

k dámám je dvornost vtělená.

markéta To bych se před pánem musila rdít.

MEFISTOFELES Před nikým; i kdyby král to měl být.

marta Za domem, prosím, zahrádku mám,

dnes večer pány čekáme tam.