Markéta zavěšena do Fausta; Marta se prochází s Mefistofelem markéta Vím dobře, pán je shovívavý jen
a blahosklonný, až to zahanbuje.
Kdo na cestách, je lehko spokojen
a vlídně za vše poděkuje.
Jakpak by mohla řeč má nicotná
cizince pobavit, jenž tolik toho zná!
FAUST Tvé jedno slovo, jediný tvůj hled
víc pobaví než celý moudrý svět.
Políbí jí ruku
markéta Že se vám chce ji líbat; já stydět bych se měla, tak drsná je, tak mozolná!
Co toho já už neodřela!
Maminka na všechno tak přísně dbá.
Přejdou
MARTA A pán je tedy stále na cestách?
MEFISTOFELES Ba, tak nám osudem to nakázáno.
Loučení bývá trpké, ale, ach,
na místě setrvat nám není přáno.
marta Což, pokud život jeden květ,
to ještě jde, tak volně světem těkat.
Však potom přijde tíha let –
a mládenecky, sám, až na kraj hrobu hekat
měl by si každý rozmyslet.
MEFISTOFELES Jak zřím to z dálky, musím zblednout.
marta Včas tedy jen se račte poohlédnout!
Přejdou
markétaBa, sejde s očí, sejde s mysli, ne?
A vlídností si nezadáte.
Však co jsem já? Vy přátel máte –!
a mnohem rozumnějších, že?
87
FAUST Tak zvaný rozum, drahá, často dost
je zvůle, nevole a ješitnost.
markéta Jak?
FAUST Neví nevinnost a prostota,
jaká v nich posvátná je hodnota.
Chudobnost, pokora, ty všechny ctnosti,
jimiž dech lásky napojen –
markéta Myslete na mne okamžiček jen,
já myslit na vás budu kdy mít dosti.
FAUST Jste asi často samotinká?
markéta Ba, naše domácnost je malilinká,
a je s ní přece notná dřinka;
nemáme děvče, tak já vařím, metu,
do noci dřu se, šiju, pletu,
neb víte, pane, matka má
je puntičkářka náramná.
Ne sice, že bychom snad bídou strádaly;
jak u jiných to u nás nuzné není,
tatíček zanechal nám slušné jmění
a zahrádku a domek za valy.
A teď si mohu žít dost pokojně.
Bratra mám na vojně,
sestřička umřela mi;
ta starostí a práce přidala mi,
leč mileráda bych to znovu podstoupila,
taková byla holčička to milá.
FAUST Andílek, tobě podobna–li byla.
markéta Já vychovala ji, byl to můj mazlíček.
Na svět nám přišla ve zlé době;
už nežil tatíček,
maminka byla jednou nohou v hrobě,
a že jen pomalu se hojila,
nedalo pomyslit se ani,
by robátko to kojila.
Tak na starost já sama si to vzala,
vodou je, mlíkem vypiplala,
a na mém klíně, v mém opatrování
smálo se, rostlo, cupitalo
a děťátkem se mojím stalo.
88
FAUST To jistě nejčistší jsi žila štěstí.
markéta Co krušného však musila jsem snésti!
Kolébka v noci u lůžka mi stála;
jak nepomohlo houpihou,
já hnedle byla na nohou,
teď dala jsem mu pít, teď k sobě jsem je vzala,
pak zpívala mu tralala
a komůrkou s ním hopsala –
a ráno hned si k neckám přivstala,
pak na trh šla, pak stála u kamen,
a dokolečka, den jak den.
To se pak, pane, nechce jenom smát,
však chutná zato jíst a chutná spát.
Přejdou
marta Ach, zatvrzelý bývá mládenec;
chuděrkám ženám není sladko žíti.
MEFISTOFELES Nu, pak by byla vlastně vaše věc,
na víru manželství jej obrátiti.
marta Tak rovnou, nic že nenašel jste posud?
A vaše srdce nejal, pane, osud?
MEFISTOFELES Říká se: vlastní krb a hodná žena –
v tom větší nežli ve zlatě je cena.
marta Já ptám se: zda jste nepocítil chuť?
MEFISTOFELES Já vlídně vždy byl přijat, bud kde buď.
marta Zda vážně, já se ptám, jste nezahořel k žádné.
MEFISTOFELES S ženskými žertovat, to nebylo by rádné.
marta Ach, nechápete mne!
MEFISTOFELES Ó, toho věru žel mi.
Však chápu přec – že laskava jste velmi.
Přejdou
FAUST Tak poznalas, můj andílku, kdo jsem,
hned jak já vstoupil na zahradu sem?
markéta Což nevíte? Já oči sklopila!
FAUST A už se nehněváš, že jsem tak smělý byl,
onehdy, jak jsi z chrámu šla,
a já se drze k tobě přitočil?
markéta Já užasla. To prvně se mi stalo.
Nic nemohlo se vytknout mně.
A jemu, říkám si, se asi zdálo,
89
že drze chováš se a neslušně,
a tak si myslil, tuhle holku
že dostat může bez okolků.
Nač zapírat? Já hned jsem tušila,
že ve váš prospěch se to ve mně schýlí.
Já tolik na sebe se horšila,
že na vás horšit se, už nezbylo mi síly.
FAUST Má lásko!
markéta Nechte jen.
Utrhne kopretinu a otrhává lístek za lístkem
FAUST Jak? Kytici? Či co?
markéta Je to jen hračka.
FAUST Jak?
markéta Vám k smíchu bude to.
Otrhává lístky a šeptá si k tomu
FAUST Co šeptáš?
markétapolohlasně Má – Nemá – Má –
FAUST Ty tvářičko má líbezná!
markétapokračuje Má – Nemá – Má – Nemá –
Utrhne poslední lupínek a zazáří radostíMá mě rád!
FAUST Ba, dítě mé! Nechť květů odpověď
je bohů výrokem: On má tě rád!
Chápeš, co znamená: On má tě rád?
Vezme ji za obě ruce
markéta Ach, mrazí mne!
FAUST Ó, nechvěj se! Nechť pohled můj,
nechť tento ruky stisk ti poví,
co nevýslovné jest:
Cele se vzdát a cítit, cítit
rozkoš, jež musí být věčná!
Věčná! – Neb konec, to bylo by zoufalství!
Ne! Ne konec! Ne konec!
markéta stiskne mu ruce, vymkne se mu a uteče; on stojí okamžik zamyšlen, pak pospíchá za ní martapřichází Smráká se.
MEFISTOFELES Ano, musíme už jít.
marta Já bych vás ještě zdržovala,
však na tom místě není dobře být.
My pod dozorem jsme tu zmála.
Je vám to bída,
90
souseda soused špehuje a hlídá.
A chraň se sebevíc, v řeči se octneš hned.
A co náš párek?
MEFISTOFELES Letěl vzhůru alejí.
Ti bujní motýlci!
marta On, zdá se, přeje jí.
MEFISTOFELES A ona jemu. Tak se točí svět.
BESÍDKA
markétavběhne, schová se za dveře, položí prst na ústa a dívá se skulinou Už jde!
FAUSTpřichází No, počkej, škádlit mne, ty dítě!
A mám tě! Políbí ji
markétaho obejme a líbá Nejdražší, už dávno miluji tě.
MEFISTOFELES zaklepe
FAUSTdupne Kdo je to?
MEFISTOFELES Přítel!
FAUST Zvíře!
MEFISTOFELES Čas je se rozloučiti!
martapřicházíBa, pane, pozdě.
FAUST Nesměl bych s vámi jíti?
markéta To by mě matka –! Sbohem!
FAUST Tedy loučení?
Sbohem!
marta Adé!
markéta Na brzké vidění!
Faust a Mefistofeles odejdou
markéta Takový muž, můj bože, ne,
co všecinko ho napadne!
Hanbím se, jak s ním hovořím,
a na všechno mu ano dím.
Jsem chudá holka hloupoučká
a nechápu, co na mně má!
Odejde