Faust, Markéta jde mimo
FAUST Má krásná slečno, smím se ptát,
zda mohu vám rámě a průvod dát?
markéta Já nejsem slečna. A krásná k tomu!
Já bez průvodce trefím domů.
Vymkne se mu a odejde
FAUST Ne, jaké krásné dítě to!
Co živ jsem neviděl hezčího!
Tak bez hříchu a bez hany
a přitom přec jen od rány!
Té tváře světlo, ten svěží ret
já budu vidět, co světem svět.
Jak oči klopí, hluboce
vtisklo se mi to do srdce.
A jak mě tak zkrátka odbyla,
v tom se mi nejvíc líbila.
Vystoupí Mefistofeles
FAUST Slyš, tuhle holku mi přivedeš.
MEFISTOFELES A kterou?
FAUST Co tudy šla, jak jdeš.
MEFISTOFELES Ta? Té jsem v patách z kostela;
od svého velebníčka šla,
za zpovědnicí stál já hned,
jak rozhřešení dostala.
Je stvoření to bez viny.
Šla k zpovědi beze vší příčiny.
U té bych sotva něco sved.
FAUST Prosím tě! Je jí přes čtrnáct let!
MEFISTOFELES Mluvíš, jak mluví zpustlíci pustí,
co květinky vidí jen pro sebe růsti
a myslí, že není ctností a vnad,
jichž oni by nemohli otrhat.
Leč stává se, že přec to plave.
FAUST Můj vzácný mistře libomrave,
74
slušnost mi nechal pěkně stranou.
A zkrátka a dobře, já mu dím:
dnes v noci s tím sladkým stvořením
když v náručí já si neležím,
tak o půlnoci – na neshledanou!
MEFISTOFELES Tak mějte přece uznání!
Dejte mi aspoň čtrnáct dní,
ať vyčenichám příležitost.
FAUST Jen sedm hodin kdybych měl,
bez ďábla bych se obešel
a sved bych takovouhle bytost.
MEFISTOFELES Už málem jak Francouz hovoříte,
těm pravým však požitkům nerozumíte.
Prosím, nač bez práce koláče?
To vám to zachutná jináče,
když slib a odklad, lest a pokus
a všelijaký hokuspokus
vám připraví pannu a uhněte,
jak ve vlašských knížkách se dočtete.
FAUST I bez toho mám chuti dost.
MEFISTOFELES Tak stranou všechnu žertovnost.
Já říkám vám, že s kráskou tou
to nepůjde tak najednou.
Šturmem, to na ni neplatí.
Musíme na ni leda lstí.
FAUST Chci nějakou věc toho anděla.
K lůžku mě veď, kde ležela!
S prsou jí teplý šátek vem,
chtěl bych se pokochat s podvazkem!
MEFISTOFELES Abyste viděl, že ten váš cit
chci fedrovat a obsloužit,
dnes ještě – nemařme chvilčičky –
vás dovedu do její světničky.
FAUST A mohu ji vidět? A mít?
MEFISTOFELES To ne!
Ona si zajde k sousedce.
Však můžete sám zatím od srdce
své příští oddávat se slastí
a v jejím mlnu se dosyta pástí.
75
FAUST Tak půjdem?
MEFISTOFELES Až trochu později.
FAUST Ty za mne dárek vyber jí!
Odejde
MEFISTOFELES Hned dárky! Výborně! No, tohle na ně platí Leckteré krásné místo znám
a skvosty zahrabané tam.
Musím je trochu přehrabati.
Odejde
VEČER
Čistě uklizená světnička
markétaplete a váže si copyTak ráda bych přec jen vědět chtěla, kdo dneska ten pán byl u kostela.
Baže byl zjevu ušlechtilého;
z domu je jistě urozeného,
to jsem mu viděla na jeho čele.
Což by se jinak byl choval tak směle?
Odejde
Mefistofeles, Faust
MEFISTOFELES Tichounce, zcela tiše sem!
FAUSTpo delším mlčení Prosím tě, jdi, ať sám tu jsem!
MEFISTOFELESčenichaje To málokterá tak čisťounce má.
Odejde
FAUSTrozhlížeje se vůkolVítám tě, v soumraku ty záře má, jež třeseš se tou svatyní!
Vstup do mne, sladká slasti milostná,
v níž rosa naděje se touhou chví!
Jak zmlká všechna nepokojnost
v tom pořádku, v tom ztišení;
v té chudobě, ach, jaká hojnost,
a jaké blaho v tomto vězení!
Vrhne se do kožené lenošky u postele
Přijmi mě, ty, jež v dobrý, trudný čas
již dávné předky bralas do objetí;
ach, na otcovském prestolu tom as
už častokráte ulpěl hrozen dětí,
snad viděl děvčátko, mou milenku,
když Ježíšek jí přines panenku,
nad děda zvadlou dlaň se nakláněti.
76
Já cítím, jak mě ovívá
dech leposti tvé, dívko má, tak blaze,
jež mateřsky vše v jizbě rovnat zná,
když ubrus bělostný tvá ruka prostírá,
když rozsypáváš písek po podlaze.
Ó milá ruko rajská ty,
zář nebe tebou vpadá do chaty.
A zde!
Nadzvedne záclonu u postele
Ó, slast mnou prochvěla,
zde chtěl bych dlíti na modlení,
zde, přírodo, ach, v hebkém snění
jsi vytvářela anděla.
Zde děcko leželo, zde vroucí
se do prsíček život vlil,
zde, svatou čistotou se skvoucí,
božský se obraz probudil.
A ty, co přivedlo tě sem?
Jak vroucně tady dojat jsem!
Proč chvěješ se? A co tu zamýšlíš?
Vždyť, bědný Fauste, já tě neznám již.
Zda kouzel dech kol mne tu tká?
Mne pud jal žít a požívati –
a lásky snem se musím rozplývati.
Což každý vánek námi zahrává?
A kdyby vstoupila v ten okamžik,
kajícný záchvat zločinec by dostal.
Ne směšný obr už, jen trpaslík
roztoužen u jejích by nohou roztál.
MEFISTOFELESpřichází Už přichází, tak rychle, jděm!
FAUST Pojď, pojď, už nikdy nevrátím se sem!
MEFISTOFELES Tady je skřínka, je těžká dost,
já někde jinde vzal ten skvost.
Tak ji zde uložte na petlici.
Ta bude koukat, říkám vám,
přejdou jí smysly; jsouť věci tam,
že by si každá dala říci.
Sic, dítě je dítě, jen si hrá.
FAUST Já nevím, mám?
77
MEFISTOFELES Otázka dojemná!
Chcete–li poklad uchovat si, to chtíče svého hodokvas odložte na vhodnější čas
a mně – mně uspoříte marnou práci.
Či lakomý jste, prosím vás?
Lámu si hlavu, drbu čelo –
Postaví schránku do skříně a zavře na zámek
Teď rychle ven,
by se dle vaší noty jen
to sladké dítě otáčelo!
A vy se mi díváte nejináče,
než jak byste rovnou měl před posluchače,
jak stály by před vámi s tváří zlou
fysika s metafysikou!
Jen pryč!
Odejdou
markétas lampou Je tu tak dusno, tak zatuchlo,
otevře okno
a venku není přec horko právě.
Něco mě děsí, nevím co.
Mám třesení v těle, závrať v hlavě.
Kdyby se matka už vrátila!
Nu, strašpytel ženská jsem zpozdilá.
Svléká se a zpívá
Byl věrný jeden král v Thule,
ten dostal zlatou číš,
dostal ji z rukou své milé,
když ležela na smrt již.
Z ní píval, když hostinu měli,
byla mu nad všechen svět,
oči mu přecházely,
kdykoli k ústům ji zved.
A hodinku smrti když čekal,
spočti, co měst má říš,
všechno svým dědicům nechal
a sobě jen jedno, tu číš.
V hodovním seděl sále,
kde otcové mívali sněm,
a rytíři kolem krále
78
tam v zámku nad mořem.
Tam nad mořem stál na té výši,
pil života naposled,
a do moře posvátnou číši
piják ten starý vmet.
A zřel, jak se hrouží a točí
a krouží níž a níž.
Zavřely se mu oči
a nikdy se nenapil víc.
Otevře skříň, aby tam uložila šaty, a uzří skřínku se skvosty Jak octla se ta krásná skřínka tu?
Já zavřela přec almaru.
Vždyť je to zrovna div! A co tam asi je?
Snad přinesli to v zástavu
a matka na to půjčit chce?
Zde visí klíček na šňůrce,
tak počkej, já to otevru.
Co je to? Jéjej! Pánbůh s náma,
co živa jsem to neviděla.
Ten šperk! Vždyť tak by mohla dáma
ve svátek třeba do kostela!
Jak já bych s řetízkem tím vyhlížela?
Čí asi je ta klenotnice?
Vyšňoří se tím a stoupne si před zrcadlo
Ach, takhle mít ty náušnice!
Hned vypadáme jinak přec!
Mladost a krása nám platná není,
není to zrovna k zahození,
a přece nicotná to věc.
Půl chválu, půl soucit to budí.
Každému zlata jen chce se,
každý se, každičký, třese
po zlatě. Běda, my chudí!
PROCHÁZKA
Faust v myšlenkách přechází, k němu Mefistofeles
MEFISTOFELES Při vší zhrzené lásce! Při jízdě do pekel!
Chtěl nové bych vymyslit živly, bych při tom nejhorším klel!
FAUST Co je ti? Viděl to kdy svět?
Vyvádíš, že tě nepoznávám.
79
MEFISTOFELES Já k čertu bych se poslal hned,
jen kdybych čertem nebyl sám.
FAUST Copak ti přeskočilo snad?
A sluší ti to, klít a nadávat!
MEFISTOFELES Šperk, co jsem pro Markétu čap,
teď kněžour, považte jen, shrab. –
Jak mámě to padlo do očí,
hned husí kůže jí naskočí.
Ta ženská vám všechno vyčichá,
nos pořád v modlicích knížkách má
a hnedle pozná, co zavání
jak inštrument svatý či profánní.
O té skřínce jí prozradil nos,
že na ní nesvěceného cos.
„Poklad, jenž získán v bezpráví,
duši,“ tak zvolala, „otráví,
tož dejme ho, dítě, Marii Panně,
dostáném náhradu v nebeské maně.“
Dcera se v myšlenkách šklíbila:
je darovaná to kobyla,
a bezbožný věru sotva byl,
kdo ji tak pěkně sem dopravil.
poslala matka pro kněžoura;
ten, jak to slyší, očkama mžourá:
„Božího dbejte mi zákona!
Zvítězí ten, kdo překoná!“
Pak, odborně si to prohlédnuv, řek:
„Církev má dobrý žaludek,
celičké země už spořádala
a přece se dosud nepřepapala.
Jen církvi, ó křesťanky nábožné,
lze stráviti zboží bezbožné!“
FAUST Toť zvyk, jenž obecným se stal,
nejinak dělá to žid a král.
MEFISTOFELES A potom, jak by se nechumelilo,
shráb spony a kroužky a bez díku,
jak by nes ořechy v košíku,
odnášel všechno, co ve skřínce bylo;
však slíbil jim odměnu záhrobní.
80
Ohromnou radost měly z ní.
FAUST A Markétka?
MEFISTOFELES Sedí teď neklidná
a neví, co si počít má.
Na šperky myslí bdíc a sníc,
na jejich dárce ještě víc.
FAUST Líto mi starosti milenčiny,
hned tedy klenot jí opatř jiný,
byl ubohý beztak ten prvý skvost.
MEFISTOFELES Ba, všechno jen hračka je pro vašnost.
FAUST Jen zařiď to k dobrému výsledku,
pověs se na její sousedku.
A nebuď mi, čerte, tak ufňukaný,
spěš nové šperky nachystat.
MEFISTOFELES Ó, k službám, jemnostpane, rád.
Faust odejde
MEFISTOFELES Takový blázen zamilovaný
sluncem a lunou a hvězdami střílí,
to jen své milé pro kratochvíli.
Odejde