NYOLA (pustí sekyru): Mne jímá strach a lítost mimoděk … Ó, běda mně! Teď tryská z kmene krev, co znamená to, bledá luno, mluv, tam na nebi … Ty mnoho víš … my lidé bloudíme …
RADÚZ: Můj strom, posvátný topol můj, má útěcha! (Objímá ho) Krev z tebe tryskla? Na mé čelo roň ji a propal je, ať zhynu žalem tím! Matko, teď krev na hlavu moji dopadla … Co to? Náhlý jas je ve mně … Duše jásá mi … co to?
MAHULENA (hlasem silnějším): Můj Radúze, můj sladký Radúze! Má krev tě zhojila … Ta tam je kletba! Radúze!
RADÚZ (vykřikne velice): Mahuleno! Teď to jméno mám a s jménem tím má paměť vrací se!
Strom se rozpůlí a Mahulena stojí před Radúzem.
VŠICHNI: Ó, úžas! Úžas! Div!
MAHULENA: Co děje se? Kde jsem … To Radúz můj! Už vím! Je láska silnější než všechna nenávist a milování kletby mocnější! Ty tenkrát uhodls to, Radúze, na štítu hor!
NYOLA: Kdo je ta dívka luzná podivně a obestřená jako čarem snů?
RADÚZ: Toť ona, jež mi v Tatrách pouta sňala a k tobě, matko, mne vedla zpět … Ó, vše ti povím, budeš plakat, plakat! Žehnej ji! Hleď na ni, na mou holubici bílou! … Mahuleno … Ty bledneš strašlivě!
MAHULENA: Krvácím … (Omdlévá)
RADÚZ: Krev na tvém rouše, na rameně …
NYOLA: Běda! To ruka moje spáchala! Já zabila ji?
RADÚZ: Mahuleno! Mahuleno! Oči otvírá! A úsměv její září!
MAHULENA: Ten hlas mě volá zpět v to blahé, sladké žití! Rána moje není hluboká jak moje radost … Jak teď bych mohla zemřít, když jsem tvá?
NYOLA: Ty odpouštíš? Radúze, za mě pros!
MAHULENA (klekne): Ó matko mého Radúze, ty velebná! Mně matka moje klnula, že jsem jej milovala, ty tedy žehnej mi!
NYOLA (objímá ji): Ty krotká holubice!
RADÚZ: Pojď, matko, v dům! Ať odpočine Mahulena!
NYOLA: Jsem znalá mnohých léků a rána její brzy zacelí se!
RADÚZ: Mahuleno, podepři se o mne –
NYOLA: Ne, o mne raději! Polož hlavu na mé srdce!
RADÚZ: O lásku tvoji s matkou budem zápolit!
MAHULENA: Matko! Radúze! Což je tak velké štěstí možné! (Odchází podepírajíc se o oba k zámku) RADOVID (hledí za nimi): Ó, budou pozdní ještě pokolení si vyprávět o věrném jejich milování! Toť jako v pohádce, jak šťastni jsou, Radúz a Mahulena! …
Opona