„Kdo vám řekl, že přijdu?“
Krysař se tázal, ale byl si vědom toho, jaká přijde odpověď.
„On,“ odvětil muž v hávu magistra, tlumě poněkud svůj hlas, aby Černá Lízá a Röger neslyšeli. Pak vypukl v tichý, tlumený smích. Z jeho očí šlehl oheň.
A teprve nyní zdálo se krysaři, že se tyto oči, dosud přimhouřené, rozevřely docela.
„On,“ opakoval krysař po cizinci. „A co chce?“
„On ví mnoho,“ zašeptal cizinec. „On dovede mnoho!“
„Kdo jste, cizinče, a co mi chcete?“ tázal se krysař zamyšleně.
Muž v černém hávu usmál se opět.
„Jsem magister Faustus z Wittenberka. Muž, kterému On slouží.“
„A co mi chcete, magistře?“
„Jsme bratři, krysaři. Přišel jsem vám podat ruce.“
„Krysař nemá bratří; krysař je sám. Nepotřebuji nikoho.“
„Pravíte tak, a klamete jiné a klamete sebe. Potřebujete ho. Dovede velmi mnoho; více, než si dovedete představiti. Chcete, abych vám to ukázal?“
A magister pokynul krčmáři, aby přinesl nové láhve. Když se tak stalo, nalil svou sklenici až po kraj a vyprázdnil ji jedním douškem. Jeho bledé tváře se zarděly vínem i rozčilením.
„Před hodinou byl jsem ve Wittenberku; věříte tomu?“
„Snad.“
„Není pro mne hranic. Není pro mne nemožností!“
„S jeho pomocí – – ?“
„Ano.“
„A zač vám slouží?“
„Vidím, že se dorozumíme, krysaři. Povím vám vše, co chcete. Hledáte pravdu, příteli? Chcete poznání?“
„Topím krysy, magistře; toť můj úkol.“
„Jste stvořen k něčemu většímu, než abyste topil pouze krysy. To není vše, krysaři; chcete ještě více –“
„Miluji Agnes – – “
„Milovati ženu není lepší než topiti krysy – – . Chcete více – A řeknu vám, čeho třeba. Po Wittenberku říkají, že jsem prodal duši ďáblu. Nevěřte tomu. Především není duše, to pravím já, magister Faustus z Wittenberka. Ale srdce je, a já jsem prodal své srdce.“
A nový dušený smích zjitřil neklidné nitro krysařovo.
„Nechci prodávati ani kupovati,“ vybuchl. „Nepotřebuji nikoho. Jsem silný.“
„Klamete se, krysaři – – doznáte kdysi jistě, že jste se klamal – Myslil jsem také tak. Kolikráte jsem se mýlil! Co jsem ztratil času a sil! I síly mohou se vrátit; čas se však nikdy nevrátí. A nyní – nyní jest vše lehké a snadné. A nestálo to mnoho. Pouze srdce; srdce jest drobná a zcela zbytečná věc. Lidé však umírají na zbytečné věci. –
Máte píšťalu, krysaři. Co byste mohl učiniti ze své píšťaly! Mohl byste být vládcem života a smrti. Mohl byste těšiti a ubíjet. Nevěříte? Mám vám ukázat, co může? Mám vám ukázat, co mohu?“
A magister ukázal na kocoura, vypaseného a líného, který předl u krbu.
„Vidíte toho kocoura. Chcete, abych z něho učinil tygra?“
„Učiňte,“ děl s úsměvem krysař.
Magister zamumlal nesrozumitelná slova a učinil podivný pohyb, znamení kříže, jež končilo gestem posměšným a rouhavým. Poté zkřížil s výrazem sebevědomí ruce na prsou.