Ale krysař se usmíval. Tak, připadalo Strummovi, usmívá se satan.
Bonifác Strumm nevěřil přespříliš v boha; neviděl ho v sobě ani v jiných. V satana věřil spíše: připadal mu pravděpodobnější.
Přesto sebral všechnu svou sílu a pozvedl ke krysaři zrak.
Podařilo se mu říci ve dvou slovech všechnu svou hrdost.
„Tisíc oděvů,“ pravil.
Krysař zíral však na něho posměšně a němě. A úsměv krysařův lámal všechnu Strummově pýchu. Naposledy pokusil se konšel o odpor:
„Tisíc oděvů,“ opakoval. „Vše dodáno včas.“
Krysař vypukl v strašný a drtivý smích.
„Tisíc rubášů,“ zasyčelo to z jeho úst.
Bezděčně se Strumm ohlédl. Šílená úzkost zúžila jeho hrdlo.
Tisíc oděvů proměnilo se v tisíc rubášů. A v středu rubášů viděl bledou líc vlastní, tvář Bonifáce Strumma; a druhý tento Strumm pravil jeho hlasem slavnostní formuli města Hammeln: „K tomu mi dopomáhej bůh.“
Také Bonifác Strumm neusnul už této noci.
XI
Také však krysař probděl noc.
Agnes usnula mezi láskou. Ale nevysvětlitelný neklid nedal spáti krysaři. Připadalo mu, že by ho někdo okradl, kdyby usnul. Ale kdo může okrásti krysaře?
Krysař přesto naslouchal, jako by slyšel něčí kroky. Neuslyšel nic než rytmický dech spící.
Ponenáhlu řídla tma; přicházel první úsvit, časný v květnu.
Krysař pozdravil tento úsvit; vracel mu Agnes.
Podepíraje se o pelest lože, díval se na ni.
Spala klidně, jak spí spravedliví; spala klidná a nevinná. Její tělo, útlé, křehké a čisté, leželo tu v jímavé bezmocnosti.
Krysař zahleděl se do obličeje spící, který mu odhaloval úsvit. Byl to skoro obličej dítěte. Něco plachého a něžného v něm bylo, jakmile se její oči zavřely.
Jakým tajemstvím dovedla se tato žena přetvořovati v pannu? Krysař, vida tuto spící, zapomínal vše, co bylo.
Bylo možno přísahati, že nikdy se jí nedotkl.
Nezvyklá něha, nikdy předtím nepocítěná, zalila tvrdé krysařovo srdce. Zatajil dech a seděl bez hnutí, boje se, že spící probudí a oloupí ji o toto ranní kouzlo.
Snila. O čem asi snila? O loutce, o dětských hrách, o motýlech, kteří ulétají?
A krysaře ranila úzkost.
Nikdy se mu Agnes nezdála tak krásnou; a nikdy necítil, jak lehko porušitelnou a mizivou je krása ženy. O něco více, o něco méně; a veta po kouzlu a po půvabu. Krysař může mnoho. Může vyvésti krysy a může vylidniti města. Nemůže však zadržeti čas.
Agnes spala; na okamžik zatoužil krysař probuditi ji polibky, aby se zbavil svého neklidu. Ale zalekl se vlastní myšlenky; olupoval by o něco spící.
Podivná byla tato noc; podivné bylo ráno.
Krysař nakláněl se nad křehkým tělem té, které se neodvažoval dotknouti v ranním úsvitu. Neklid rostl v tuláckém jeho srdci. Kdo přijde, aby ho oloupil? Kdy a kudy přijde?