„Jenom aby nás tam nepohostili zase jen zbrklou filosofií!“ pravil.
„Ó, Čaroskvoucí má vždy pro své hosty vydatné hmotné občerstvení,“ ubezpečoval jej měsíčan. „Ostatně zdá se, že tam ještě dorazíme k jitřní hostině, která se u našeho mecenáše odbývá trochu později než jinde. Počkej, podívám se na nebeské hodiny.“
Obrátil se po srpu zemském na obloze, ale při tom zabloudil jeho zrak i na zad.
„Nastojte! Pohleď!“ zvolal.
Brouček pohlédl směrem, kam Blankytný ukazoval, a spatřil ve vzduchu cosi jako velikého motyla, letícího k městu.
„Nic ti nepraví tvé srdce?“ řekl měsíčan. „ Nepoznáváš jí? Nepoznáváš Ethereu, jež na svych křídlech motýlích a na perutích milostné touhy chvátá za tebou?“
„Ó běda!“ zvolal pan domácí úzkostlivě. „Jen rychle, rychle, snad jí ještě upláchneme!“
Měsíčan švihl pegasa dlouhou lodyhou sněhobílých lilií, jež mu sloužila za bičík, a křídlatý kůň doletěl mžikem k ohromnému, zářícímu paláci, na jehož práh s nimi se snesl.