Kapitola XXXIII.
Šalomoun marnosti a šalby světa vyjevuje
Tu Šalomoun, kterýž až potud dívaje se tiše seděl, déle se již držeti nemoha, hlasem velikým volati začal:
„Marnost nad marnostmi, a všecko marnost! Tak-liž co křivého jest, zpřímiti se nemůž? Nelze-liž ani nedostatků sčísti?“ A povstav, i zástup jeho veškeren, s hřmotem velikým ubírá se přímo k trůnu královny (aniž tomu buď ta vzteklá Pošta aneb drabanti z obou stran překaziti co mohli, protože křikem a bleskem jeho zaraženi byli, jako i sama s radami svými královna). On tedy vztáhna ruku, sejme z obličeje jejího zastření, kteréž ač se prvé cosi drahého a stkvoucího zdálo, nenašlo se však býti než pavučinou. A aj, tvář její se ukázala bledá, však odutá, červenosti sic něco na lících, však líčené (což se odlupováním po místech znamenalo) mající, ruce tolikéž prašivé spatříny a všecko tělo nemilé i dýchání její smrduté. Čehož sem já se zděsil i všickni přítomní, že jsme jako strnutí stáli.
2. Šalomoun pak obrátiv se k radám domnělé té královny, zodjímal i jim larvy a řekl: „Vidím, že na místě Spravedlnosti Nespravedlnost panuje a na místě Svatosti Ohavnost. Bedlivost váše jest Podhlídavost; Opatrnost váše Chytrost; Přívětivost váše Pochlebenství; Pravda váše Tvárnost jen; Horlivost váše Vzteklost; Udatnost váše Opovážlivost; Milost váše Bůjnost; Pracovitost váše Otroctví; Důvtipnost váše Domnínka; Nábožnost váše Pokrytství etc. Vy-liž na místě Boha Všemohoucího svět říditi máte? Přivedeť Bůh na soud všeliký skutek a každou věc tajnou, buďto dobrou nebo zlou. Já pak půjdu a hlásati všemu světu budu, aby se svoditi a mámiti nedali.“
3. A obrátiv se, šel s hněvem a zástupové jeho za nim. A když po ulicích „marnost nad marnostmi a všecko marnost“ volati začal, sbíhali se odevšad národové a lidé a jazykové i králové a královny z končin dalekých a on dštil výmluvností a vyučoval je. Nebo slova jeho byla podobná ostnům a hřebíkům vbitým etc.
4. Já pak nešel sem za nim, ale s svými vůdci, zděšenými ještě, tu na palácu státi sem zustal, a co se tu dále dálo, spatřil. Jmenovitě že královna, z omráčení toho se proberuc, s radami Raddami svými, co je dělať, raditi se začala.
Kdež Horlivost, Opravdovost a Udatnost raditi chtěly, aby všecka moc sebrána a za ním poslána byla, aby jat byl.
Opatrnost naproti tomu radila, že se mocí nic nespraví, poněvadž nejen sám on mocný také jest, ale i všeho téměř teměř světa potah již po sobě má (jakož vracující se jedna za druhou pošty o tom, co se tam děje, oznamovaly); než aby poslána za ním byla Přívětivost s Úlisností Vlisností, a ty aby k sobě z hradu Fortůny Rozkoš přivezmouc po něm šly, a kdekoli jest, ochalebně se k němu vinuly, krásu, slávu, líbost království tohoto ukazujíce a schvalujíce, snad že tak uloven bude, jiné cesty že ona neví naprosto žádné. I schválena ta rada, a aby ty tři hned šly, poručeno.