Kapitola XXX.
Poutník na palácu Moudrosti obžalován
I uvedli mne na nějakou velikou síň, na níž mne nejprv světlo oblesklo neobyčejné; nejen proto, že oken plno bylo, ale více pro drahé (jakž pravili) kamení, jimž stěny vysazeny byly vůkol, a půda postřená čalouny drahými, též od zlata se třpytícími; místo pak stropu byl oblak jakýsi či mhla. Čehož sem plně examinovati neměl kdy, protože mi oči na samu tu milou královnu ihned obráceny byly, kteráž na nejvyšším místě pod majestátem seděla a okolo ní z obou stran stojící rady Raddy a služebnice Služebnjce její, komonstvo k užasnutí velebné. I zhrozil sem se slávy té, zvláště když počaly jedna za druhou na mne vzhlédati. I dí mi Všudybud: „Nestrachůj se nic, předstup blíž, ať tě i královna Její Milost M. spatří, a buď srdnatý, na stud však a zdvořilost nezapomínaje.“ A tak mne vedl až do prostřed a kázal mi se z nízka pokloniti, což já, nevěda, jak činiti, učinil sem.
2. A tlumočník můj, tlumočníkem se ode mne bez mé vůle udělav, v tato slova řeč začal: „Nejjasnější světa královno, přestkvělý Boží paprslku, Moudrosti velebná, tento teď, kteréhož sme před důstojnost obličeje tvého přivedli, mládenec, dostav štěstím jakýmsi od Osuda (rejenta tvé milosti) dovolení, aby všecky stavy a řády přeslavného tohoto království světa, v kterémž tebe nejvyšší Bůh na místě svém, aby v něm všecko prozřetedlností svou od končin až do končin jeho řídila, postavil, projíti a shlédnouti mohl, od nás teď, kteříž sme podlé prozřetedlnosti vůle tvé takovým za průvodčí nařízeni, skrze všecky stavy proveden jest. A však (což s pokorou a bolestí před tebou vyznáváme) vší naší upřímnou a věrnou prací toho sme při něm dovesti nemohli, aby sobě jistý řád oblíbě, pokojně se v něm usadil a jeden z věrných, poslušných, stálých vlasti této veřejné obyvatelů byl, nýbrž vždycky a při všem nám teskní, všecko sobě nechutná a po čemsi jiném neobyčejném dychtí. Protož my jeho divoké žádosti za dosti učiniti, ani ji vyrozuměti nemohouc, před tvou teď velebnou jasnost jej stavíme a prozřetedlnosti tvé, co se s nim učiniti vidí, poroučíme.“
3. Tyto řeči (jichž sem se nenadál) slyše já, každý souditi můž, jak mi k mysli bylo. Nebo sem dobře již viděl, že sem já tu na soud přiveden, protož sem se lekal. Zvláště vida u trůnu královny ležící ukrutnou šelmu (pes-li, či rys, či drak nějaký byl, nevím dobře) a na mne jiskřícíma očima vyhlédající, jíž, viděl sem, že nebylo než pošťvání na mne potřebí. Stáli také tu dva oděnci, drabanti královny, v ženském sic rouchu, hrozní však, zvláště levý. Nebo byl v pancíři železném špičatém jako jež (jehož i dotknouti se, viděl sem, že nebezpečno), u rukou i noh měl ocelivé pazoury, v ruce jedné oštíp a meč, v druhé luk a oheň mající. Druhý mi se ne tak hrozný jako směšný zdál.
Nebo měl místo pancíře liščí, naruby obrácený kožich, místo halapartny v ruce též liščí ocas, v levé pak větev s ořechy, jimiž štěrkal, maje.
4. Když odmluvil tlumočník (a ať také dím zrádce zradce) můj, královna (tvář nejsubtylnějším kmentem přistřenou majíc) takto řečí vážnou a rozvláčitou promluvila: „Mládenče zdárný, úmysl vmysl tvůj, žes všecko v světě prohlédnouti žádostiv byl, ne zle mi se líbí (čehož já každému z nejmilejších svých ráda přeji a k tomu skrze věrné tyto služebníky a služebnice své ráda napomáhám). Ale tohoť o tobě neráda slyším, že tak cosi vybíravého jsi, a učiti se jakožto novotný v světě host maje, ty se v mudrování vydáváš. Pro kterouž příčinu ač bych tě jiným na příklad v kázeň svou vzíti mohla, však poněvadž radějí obmýšlím, aby příkladové snášelivosti a dobroty nežli přísnosti mé vůbec známi byli, shovímť ještě a tuto při sobě na hradě svém tobě bytu propůjčujíc povoluji, aby lépeji sobě sám a zprávě mé vyrozumíval. Važiž sobě této milosti mé a věziž, že se ne každému na tato tajná místa, kdež se dekretové a úsudkové vsudkowé světa dějí, přicházeti dostává.“ Což domluvivši, rukou pokynula a já podlé daného návěští ustoupil v stranu, co to bude, dívati se opět žádostiv jsa.
5. Mezi tím postavě se v stranu ptám se tlumočníka, jak těm radám Raddám říkají, jaký mezi nimi řád a jaká které povinnost? I dí mi: „Ty nejblíže královny Jejimilosti stojící jsou tajné rady Raddy, po pravici Čistota, Bedlivost, Opatrnost, Rozmyslnost, Přívětivost, Mírnost, po levici pak Pravda, Horlivost, Opravdovost, Udatnost, Trpělivost, Stálost; a ty jakožto rady Raddy vždycky trůnu královskému přístojí.
6. Tyto pak v nižších šraňcích stojící jsou úřednice Vřednice a místodržící její v světě. Ta v šeré sukni zavitá jest místodržící nad dolní stranou a slove Industria, Snažnost, ta pak v zlatohlavu a nabíraném obojku pod věncem (všaks ji, za to mám, prvé již viděl) místodržící nad hradem Blahoslavenství a slove paní Fortuna. Ty obě i s svými pomocnicemi někdy tam jsou při svých řízeních, někdy zde, jakož pro postavování se na službu, tak i pro přijímání úsudků vsudků a rozkazů. A ta opět každá má své podrejentí, jako paní Industria nad stavem manželským Milost, nad řemesly a živnostmi Pracovitost, nad učenci Důvtipnost, nad duchovenstvem Nábožnost, nad vrchnostmi Spravedlnost, nad soldáty Srdnatost etc.“
7. Já jména ta krásná slyše, a však proti tomu všecko naopak v světě vida, byl bych rád něco řekl, nesměl sem