řádu držeti, aneb přidají-li kdy pro vysvětlení práva a skončování pře z svého co, že se to od nerozumných za natahování práv a převrácení pře pokládá, a odtud i k nim nelíbost i společné různice tím víc rostou. Protož že žádají aneb rady, jak dělati, aneb proti všetečným lidským soudům ochrany. Těm když vystoupiti poručeno, šel potaz. A tu jaká od které z rad královny přímluva byla, dlouho by připomínati bylo. Protož samo o tom snešení povím, kteréž jim po zavolání jich zase oznámeno. Jmenovitě, aby nová práva na všecky příhody dokonále se trefující sepsána býti mohla, k tomu Její G. Milost M. královna K. že cesty nevidí, protož aby při prvnějších právích a navyklostech zustáno bylo. Než toto že jim za pravidlo a klíč všech práv Její G. Milost M. královna K. dávati ráčí, aby všudy svým práv vykládáním a soudů vedlé nich konáním buď k svému, neb k obecnému dobrému směřovali.
A to že slouti bude ratio status, čímž že se proti šermům obecných pomluv pomlůw jako štítem zamítati moci budou, že toho a toho přítomný způsob (jemuž nekaždý rozumí) vyhledává, tak že býti musí. Politici to pravidlo přijavše, slíbili se podlé něho chovati a odešli.
15. Neminulo málo, přišly ženy, stížnost sobě, že pod mocí mužů jako otrokyně nějaké zustávati musejí, vedoucí.
Našli se hned tu i muží nad neposlušenstvím žen hořekující. I sstoupily se královna s radami Raddami, a to jednou i po druhé do potazu, až pak skrze kancléřku výpověd vyhlášena takto: „Poněvadž přirození mužům přednost dalo, toho že se při tom zanechává; a však s výminkami těmito znamenitými. Předně, poněvadž ženy polovice jsou pokolení lidského, tedy aby muží bez jejich rady nic nečinívali. Druhé, poněvadž častokrát přirození štědřeji se dary svými ženám než mužům vylévá, aby, kdy která z muže svého rozumu a moci míti můž, mužatka sloula a muž ji přednosti bráti nemohl.“ To byla výpověd první, na kteréž se ani mužům, ani ženám přestati nevidělo. Ženy zajisté chtěly, aby se s nimi muží aneb regimentem rozdělili aneb přejímali, tak aby se vrstvou regiment měnil a jednák muží, jednák ženy jej držely. Ba nalezly se, kteréž nechtěly než cele panovati, hbitější svou jak tělem, tak i rozumem potočitost předstírajíce; tolikéž poněvadž po tolik tisíc let muží přednost drželi, již také že čas jest, aby jim ustoupili. An že toho před málo lety v království englickém ušlechtilý příklad spatřín, že když královna Alžběta kralovala, ku poctivosti jí všickni muží pravou ruku ženám pouštěli; což ještě chvalitebně trvá. Poněvadž tedy Její G. Milost M. světa královna Moudrost i všecky její rady v jejích pohlaví od Boha stvořeny a světu představeny jsou, že tedy slušně má (Regis ad exemplum totus componi orbis) na způsob světa býti zpráva i domů i obcí. Kterouž řečí domnívaly se, že královnu Moudrost na svůj smysl snadně napraví. Ale muží, aby pře nepromlčeli, tímto se bránili, že ač Bůh královně Moudrosti regiment svěřil, sám ho však předně v rukou drží, a to cele a vždycky; protož oni že také chtějí etc.
16. Nato bylo sstupování opět několikero, a tak sem souditi mohl, že jim nebrzy tak těžká materia přicházela.
Když sme pak všickni na poslední výpověd čekali, nedočekali sme se ji. Než poručeno Opatrnosti s Přívětivostí tajně s jednou i druhou stranou jednati. Kteréž do toho se vloživše, takový našly prostředek, aby muží pro svornost a pokoj doma aspoň tiše přednost ženám 155 pouštěli a rad jejich užívali. Ženy pak aby na tom dosti majíce zevnitř se ku poslušenství hlásaly, poněvadž tak při starobylém obyčeji povrchně vždy předce zustáno býti bude moci a jejich domácí regiment také nezle bude stvrzen. Sic že by veliká ta obecného regimentu tajnost, že muží zpravují obec, obec ženy a ženy zase muže, k vyjevení přišla. K čemuž aby přijíti nedopouštěli z obojí strany, že Její G. Milost M. královna K. prosí. I přijato jest to od obojí strany. To vida jeden z tovaryšstva Šalomounova, řekl: „Žena, kteráž ctí muže svého, za moudrou jmína bývá.“ A druhý přidal: „Muž jest hlava ženy jako i Kristus církve.“ Ale zustalo při tom přátelském narovnání a ubírali se preč muží i ženy.