Kapitola XXXI.
Šalomoun s houfy velikými na palác Moudrosti přišel
Když já se poslouchati strojím, co se tu dělati bude, aj, vtom začne se zvuk a hluk veliký, a když se ohlédají všickni, hledím i já; a spatřím vcházejícího na palác jakéhosi v blesku jasném, pod korunou, s berlou zlatou a komonstvo za ním převeliké, až všickni téměř zděšeni byli. I obráceny na něj oči všech, i mé také. A on předstoupiv oznámil, že jest od nejvyššího Boha Bohů tím poctěn, aby nade všecky, kteříž před nim byli i po něm budou, svobodněji svět prohlédl, a nad to výše aby sobě Moudrost, kteráž jest ředitelkyně světa, za manželku pojal, protož té že hledá. (A jmenoval se nejslavnějšího pod nebem národu izraelského králem Šalomounem.) 2. Na to když jemu skrze Opatrnost kanclířku odpovědíno bylo, že Moudrost samého Boha chot jest a jinému se oddati nemůže, než přízně její užívati líbí-li se, toho že se jemu nezávidí, Šalomoun řekl: „Teď se usazuji, dokudž bych nespatřil, jaký jest rozdíl mezi moudrostí a bláznovstvím, nebo sic nelíbí mi se nic, což se děje pod sluncem.“
3. Já slyše to, ach, jak sem se zradoval, že již aspoň bohdá jinakšího vůdce a rádce dostanu, než sem posavád měl, při němž i bezpečněji ostojím i místnějí všecko vyšetřím, a naposledy, kam on půjde, za nim půjdu, i začal sem Pána Boha v sobě sám chváliti.
4. Měl pak při sobě Šalomoun zástup nemalý služebníků a přátel svých, kteříž s nim Moudrosti, té světa královny, examinovati byli přišli. Mezi nimiž byli hned okolo jeho boku muží počestní, plní vážných obyčejů, kteréž mi (když sem se ptal) patriarchy Patryarchy, proroky, apoštoly, vyznavače etc. jmenovali. V zadním pak jeho houfu ukazovali mi některé z filozofů, Sokratesa, Platona, Epicteta, Senecu a jiné. I usadili se všickni ti po stranách a já také s velikým, co tu bude, očekáváním.