55

Kapitola XXXII.

Poutník se na tajné soudy a zprávu světa dívá

Porozuměl sem pak brzo potom, že se tu veřejné toliko věci, všech stavů světa se dotýkající, zpravují, jiné partikulární Partykulárnj věci v vlastních svých místech, rathauzích, soudnicích, konsistořích etc. Co se pak v mé tu přítomnosti dálo, co nejkrátčeji oznámím.

2. Nejprvé předstoupily úřednice světa, Industria a Fortuna, oznamujíce o neřádích, kteříž se ve všech stavích zbíhají, a to skrze společné nevěry, fortele, obmysly a šalby všelijaké, žádajíce, aby to nějak napraveno bylo. I zradoval sem se vida, že již sami oni na to přicházejí, nač sem já přicházel, že totiž řádu v světě není. A tlumočník to znamenaje dí: „To hle, tys se domníval, že sám ty oči máš, a kromě tebe žádný nic nevidí, a hle, ti, kterýmž to poručeno, jak bedlivý na to pozor mají.“ Já: „Rád to slyším,“ řekl sem. „Dejž, Bože, toliko, ať se tomu cesta najde.“

3. I viděl sem, že se rady Raddy sstoupily a porozmluvíc spolu, tázati se skrze kanclířku Opatrnost daly, mohlo-li by se vyskoumati, kdo by toho příčinou byl? A po mnohém vyhledávání oznámeno, že se nějací rotníci a buřičí vloudili, kteříž tajné i zjevné neřády roztrušují. Nejpředněji pak vina dávána (nebo je tu hned jmenovali) Obžerství, Lakotnosti, Lichvě, Chlipnosti, Pýše, Ukrutenství, Lenosti, Zahálce a některým jiným.

4. O něž když potaz šel, naposledy sepsán a čten nález, aby se skrze odevřené patenty (i v jistých místech vyvěšené a přibité i vůbec po zemi rozeslané) prohlásilo, že Její G. Milost M. královna Moudrost, znamenajíc, jak skrze mnohé potutedlné vloudilé cizozemce mnozí neřádové vůbec průchod mají, tou příčinou ti, kdož toho původové býti shledáni jsou, že se z obce celého království na věčnost vypovídají, zejména Obžerství, Lakota, Lichva, Chlipnost etc., a to hned od té hodiny aby se více viděti nedali pod skutečným na hrdle trestáním. Tento úsudek vsudek když skrze zhotovené patenty publikován, nepodobné k víře, jaký všudy pléšícího lidu hluk povstal, a každému se (i mně) zlatého již v světě věku naděje dělala.

5. Ale po malé chvíli, když nic lépe v světě nebylo, mnozí přibíhali, že se exekvucí nevykonala, naříkajíce. Po zasednutí tedy opět rady Raddy nařízeni jsou od královny komisaří, Nedbal a Přehleda, k nimž pro větší vzácnost z královských rad přidána Mírnost, s poručením, aby pilně ohledali, zdali zlopověstní ti vypověděnci přes mandát tu zustávají, či se někteří opovážlivě zase navrátili. I ubírali se komisaří a po nějakém času vrátivše se, relací činili, že sic nalezli některé podezřelé, ale ti že se, aby z vypověděných byli, neznají, a také jináč jmenují. Jeden že jest podoben k Ožralství, ale že slove Rouš aneb Veselost, druhý podobný k Lakomství, ale že slove Hospodářství, třetí podobný k Lichvě, ale že slove Ourok, čtvrtý k Chlipnosti, ale že mu říkají Milost, pátý ku Pýše, ale že se jmenuje Vážností, šestý k Ukrutenství, ale že slove Přísnost, sedmý k Lenosti, ale že má jméno Dobromyslnost etc.

6. To když uváženo v radě Raddě, vyhlášeno zase, že Veselost není Ožralství, ani Hospodářství Lakomstvím slouti nemá etc. Protož aby se poznamenané osoby svobodné propustily, mandát že se na ně nevztahuje. Tento nález jak rozhlášen, oni se hned svobodně ubírali a lidu obecného zástup za nimi jdouce, s nimi se známili a tovaryšili.

Já na Šalomouna a jeho kolegy pohleděv, kroutiti je hlavami vidím. Však když mlčeli oni, mlčel sem i já, kromě že sem jednoho z nich druhému šeptati slyšel: „Jména (prý pry) sou vypovědína, zrádcové a zhoubcové, jména sobě změnivše, volný průchod mají, nebude z toho nic dobrého.“

7. Vtom přišli opět a audiencí Audyencý žádali vyslaní ze všech stavů světa; a puštěni jsouc, přednášeli s divným kejklováním poníženou všech věrných poddaných žádost, aby se Její G. Milost M. nejjasnější královna milostivě rozpomenouti ráčila, jak věrně a poslušně všickni upřímní stavové sceptrům panování jejího až posavád se drželi, na jejich právích, výpovědích a celé zprávě dověrně přestávajíce, i na potom toho a ne jiného úmyslu vmyslu jsouce; toliko že pokorně žádají, aby pro odměnu předešlé a ponuknutí k nové stálé věrnosti Její Milostí M.

královnou K. jim privilejií a svobod jejich zlepšení nějaké (jak by koli Její G. Milosti M. královny K. prozřetedlnosti se líbilo) učiněno bylo; za to dobrodiní že stálým poslušenstvím vděčnosti náležité dokazovati slibují. To odmluvivše, poklonili se k zemi a postoupili zpět. Já protra sobě oči: „Což toto bude?“ dím. „Ještě-liž svět dosti svobod nemá, že jich více chce? Uzdy vám, uzdy a biče a trochu helleboru!“ To však sám sobě. Nebo sem uložil nic neříkati, aniž mi u přítomnosti mudrců a šedivců těch, kteříž na to také pozor dávali, slušelo.

8. I sstoupí se opět do rady, a po dlouhém rokování dá oznámiti královna, že vždycky na tom byla, vzdělávati a ozdobovati království své, a k tomu že sama od sebe vždycky nakloněná jest. Ovšem tedy žádost poddaných svých a věrných milých slyšéc slyssec, že ji oslyšeti nechce. Protož že se na tom uradila, 148 aby pro rozhojnění poctivosti jejich titulů Tytulů jim ve všech stavích přiopravila, kterýmiž by se tím zřetedlněji a s větší pochvalou