Kapitola IX.
Poutník prohlédá stav řemeslníků
Takž jdouce dostaneme se do ulice, kde se živnosti provodí, kteráž zase na mnoho menších uliček a plácků rozdělená byla, a všudy rozličných síní, dílní, výhní, verštatů, krámů, boud, s přerozličným potvorným nádobím plno, okolo nichž se divně lidé zatáčeli, vše s třískáním, boucháním, vrzáním, škřípáním, hvízdáním, pískáním, foukáním, houkáním, chřestáním a šoustáním rozmanitým. Viděl sem tu, jak se někteří v zemi hrabali a kutali, buď po vrchu ji párajíce, aneb se skrze vnitřnosti její jako krtice prorývajíce. Jiní se máchali v vodě, na řekách i na moři, jiní pálali párali v ohni, jiní zevlovali do povětří, jiní zápasili s zvěří, jiní s dřívím a kamením, jiní ledcos sem a tam přenášeli a převáželi. I dí mi tlumočník: „Hle, jak to bystré a veselé práce! medle, coť se tu nejlép líbí?“ Já řekl: „Můž býti, že tu veselosti jest něco, já však mnoho při tom natáhání vidím, mnoho stonání slyším.“ „Ne všeckoť jest těžké,“ řekl, „nahlédněme blíž do těch některých věcí.“ I vodili mne skrze ně pořád a prohlédal sem všecko a chytal se také po místech toho i jiného pro zkušenou, ale všeho vypisovati na tomto místě ani nemohu, ani nechci. Než co sem tu veřejně vyšetřil, toho nezatajím.
1. Předně, spatřil sem, že všickni ti lidští obchodové jen práce jsou a kvaltování a každý nějaké své nepohodlí a nebezpečenství má. Viděl sem tu zajisté, že kteří zacházeli s ohněm, byli jako mouřenínové osmahlí a očadlí, jimž břinkot kladiv vždycky v uších vzněl a půl sluchu zaměstknával, záře ohně vždycky se jim v očích blyštěla a kůže s připálením tytýmž se poklávala. Kteří obchod vedli v zemi, s temnostmi a hrůzami bylo tovaryšství jejich a ne jednou se přihodilo, že se zasuli. Kteří u vodách pracovali, mokli co doch, drkotali zimou co osika, vnitřnosti jim surověly a nemalý jich díl hlubinám za podíl se dostával. Kteří se s dřívím, kamením a jinými hmotnostmi zaneprazdňovali, plní byli mozolů, stonání a ustání. Viděl jsem zajisté, jak někteří oslovské práce měli, s nimiž se až do potu a do ustání a do úpadu vpadu a do úrazu vrazu a do přetržení natáhali a namáhali, ješto tím svým bídným pachtováním chleba sotvá obhájiti mohli. Vidělť sem jiné, takť jest, že se lehčeji a zišťněji živili, ale zase, čím méně kvaltování, tím víc nepravosti a fortelů tu bylo.
2. Druhé, viděl sem, že všecka práce člověka jest pro ústa vsta jeho. Nebo co kdo uhnal, vše to sobě a svým do úst vst vecpal, řídké vymíníc, kteříž ústům vstům utrhajíce do pytlíků kladli. Ale ti, viděl sem opět, že aneb děraví byli, co se nasypalo, pršelo zas, a jiní zbírali, aneb někdo přijda, utrhl mu jej, aneb sám někde zavadě, jej sobě odčesl, neb protrhl neb vždy jinou nějakou příhodou zmrhal. Takže sem to patrně viděl, že se těmi lidskými zaměstknáními jen voda přelívá, dobývají se peníze a odbývají zas s tím toliko rozdílem, že snáze odcházejí, než přicházejí, buď že se skrz ústa vsta aneb skrz truhly přehánějí. Protož sem také více všudy nuzných než možných spatřil.
3. Třetí, spatřil sem, že každá ta práce celého člověka vyhledává. Ohlédal-li se kdo a drobet váhavě sobě počínal, hned zustával vzadu, hned mu všecko z rukou lezlo, a než zvěděl, na korábu se octl.
4. Čtvrté, všudy sem mnoho nesnadnosti znamenal. Než se kdo do obchodu vpravil, dobrý díl života mu minul, a vpravě se, nedal-li velmi bedlivého na sebe pozoru, hned mu zase všecko zpět šlo, nýbrž i při nejbedlivějších sem shlédl, že se tak často se škodou jako s ziskem potkávali.
5. Páté, viděl sem všudy (zvlášť mezi obchodem podobným) plno závisti a nepřízně. Navalovalo-li se komu víc práce, aneb že se od něho víc nosilo, sousedé hned škaredě hleděli, zuby škřipěli a mohli-li jak, jemu to zkazili.
Odkudž různice, nevole, hřešení pocházelo a někteří z netrpělivosti nádobí od sebe házejíc, v zahálku a dobrovolné korábnictví jiným navzdoru se dávali.
6. Šesté, shlédl sem mnoho všudy falše a šalby. Co kdo dělal, zvlášť jinému, vše na odbyt, ledabylo dělal. Práci svou mezi tím, jak nejvýš mohl, velebě a nadsazuje.
7. Sedmé, nalezl sem tu mnoho zbytečných marností, nýbrž větší díl těch zaměstknání že nejsou než sama pouhá marnost a neužitečné bláznovství, poznal sem jistotně. Poněvadž zajisté lidské tělo skrovničkým a prostičkým jídlem a pitím se přechovati, skrovničkým a prostičkým rouchem přiodíti, skrovničkým a prostičkým staveníčkem přichrániti dá, patrné jest, že maličké a skrovničké o ně péče a práce potřebí, tak jakž za starodávna bývalo. Toho pak tuto, shledal sem, že svět souditi neb neumí, neb nechce, poněvadž k vycpávání a nalívání břicha tak mnoho a tak neobyčejných věcí užívati zvykli, že k shledávání jich veliký lidu díl po zemi i po moři kvaltovati se a sílu i život v šanc sázeti musí; na kterýchž přestrojování opět obzvláštní mistři býti musejí.
Podobně se s shledáváním k šatstvu a stavení rozličných materií Materyi a s dáváním jim rozmanitých potvorných křtaltů nemalý lidu díl zanepraždňuje, což vše zbytečné a marné, často i hříšné jest. Tak podobně řemeslníky sem spatřil, jejichž všecko umění a práce jest, dětinské titěrky aneb také jiné hřičky k strojení