O hloupém Peciválovi.
Byl jeden stařeček a měl tři syny: dva starší byli ženati a rozumní, ale třetí, Peciválek, byl bez ženy a hloupý.
Otec se těžce roznemohl a vida před sebou smrt, odkázal celou svou mohovitost dvěma starším synům, a po stu zlatých v hotovosti dal všem třem, i umřel. Pochovali ho, jak náleží, a potom ti dva rozumní bratři začali hospodařit. I řekli jednou Peciválovi: „Víš-li co, bratře, dej nám své peníze: my pojedem do světa za svým výdělkem, až se vrátíme, přivezeme ti červenou čepici, červený pás a červené boty; zatím doma seď a dělej, co ti ženy naše poručí.“ Hlupec od dávna si žádal červeného pasu, bot a čepíce, i svolil ke všemu a peníze jim dal Bratři šli do světa, a hlupec zůstal doma; ale jsa náramný lenoch, neustále jen se povaloval na pecí, a švakrových, když mu něco poručily, nerad poslouchal; za to však nade všecko mu chutnával kvas, cibule a zaprážky. – „Pojď, Pecivále!“ řekly mu jednou švakrové, „přines nám vody.“ Bylo to v zimě, venku mrzlo a Peciválovi se s peci nechtělo, i řekl: „Jděte si samy, nechce se mi.“ – „Jen jdi, hlupče, my ti zatím uchystáme kvasu, zaprážek a cibule; a neposlechneš-li, až se nám mužové vrátí, nedostaneš ani pasu, ani bot, ani červené čepice.“ – Hlupec, slyše to, slezl s peci, vzal konve, sekeru a šel pro vodu. Přijda na řeku, vysekal díru, nabral vody, konve postavil na led a škrábaje se za ušima hleděl do vody; v tom se mu tam ukázala štika. Pecivál skočil, popadl ji v plýtvech a vytáhl
„Pusť mě,“ prosila štika, „a já ti udělám za to, co budeš chtít.“ – „Já chci mít takový dar, aby se hned všecko stalo, co si žádám.“ – „Stane se hned, jakmile vyřkneš tato slova: Na mé úsilné žádání,
a na štičí rozkázání
ať se stane to a to!“ –
„Uhlídám,“ odpověděl hlupec a řekl:
Na mé úsilné žádání,
a na štičí rozkázání
ať je tu cibule, kvas a zaprážky!“
A hned to tu všecko bylo. Hlupec najedl se a napil, a řekl: „Dobře, už mám dost, už nechci! a bude-li tak pořád?“
– „Bude,“ odpověděla štika, Po té ji hlupec pustil do řeky, postavil se u konví a řekl.
Na mé úsilné žádání,
a na štičí rozkázání
ať ty konve jdou domů!“
Na to nosidla s konvemi se zdvihly a šly pomalu domů, a hlupec, kráčeje za nimi, žvýkal cibuli a zaprážky a zapíjel kvasem, konve před sebou žena jako husy. Když byly konve doma, vylezl si hlupec zase na pec a usnul.
Brzy potom začaly ho švakrové zas vytrhovat: „Jdi, Pecivále! naštípej nám dříví.“ „A což si nemůžete samy naštípat?“ – „A mají-li to ženy dělat? nenaštípáš-li dříví, necháme tebe na peci zmrznout, a červené čepice, pasu a bot nikdy nedostaneš.“ – Hlupec obrátil se na peci a řekl: Na mé úsilné žádání,
a na štičí rozkázání
ať se hned stane, co chtějí,“