18

Tu zpod lavice sekyra vyskočila, nasekala v dřevníku dříví, donesla do peci, a pak si zas lehla pod lavici; a hlupec si zatím na peci hověl, jedl cibuli se zaprážkami a zapíjel kvasem. – „Pecivále!“ zavolaly po několika dnech švakrové, „v dřevníku už není žádného dříví, jed do lesa a přivez: pakli nepřivezeš, červené čepice, pasu, ani bot nedostaneš.“ - Tenkrát hlupec hned poslechl, protože chtěl ukázat ve vsi všem, co umí; i slezl s peci, oblekl se, obul, vyšel na dvůr, vytáhl z kolny sáně, naložil na ně cibule a zaprážek, vzal bič do ruky a sedl si; a na hlupcovo žádání a na štičí rozkázání běžely sáňky samy po vsi do lesa, jen pod nimi sníh hvízdal Jeda tak do lesa, musil lidnatým městem, a tu se sběhlo množství lidí zvědavých dívat se na sáně, kterak bez koní jedou, tak že hlupec, jeda prudce, mnoho jich zajel a mnoho vozů zporážel, a žen i dětí polekal Když přijel do lesa, řekl:

„Na mé úsilné žádání

a na štičí rozkázání

jak řeknu, ať se hned stane:

Jdi sekyro, nasekej dříví,

dřeva se v otýpky vázejte

a otýpky se na saně skládejte!“

A co poručil, všecko se hned udělalo; hlupec si sedl, a sáňky ho nesly domů. Ale v tom městě, kde tolik zlého způsobil, jakmile ho spatřili, hned ho se všech stran obskočili, strhli se saní, popadli za vlasy a začali ho políčkovat. Hlupec si nejprve myslil, že ho chtějí jen polechtat, aby se rozesmál; ale když ho to začalo bolet, řekl v duchu:

„Na mé úsilné žádání

a na štičí rozkázání

ať se každému dostane polenem!“

Po té hned polena ze saní vyskočila a začala skákat po lidech, takže se všickni v okamžení rozprášili na všecky strany; a hlupec div že nepuknul smíchem, jel dále svou cestou a brzy se zas octnul na své peci. Od toho času daleko široko sobě vypravovali o hlupci a chodili se na něj dívat jako na divotvorce, až konečně se o něm dověděl i král, a chtěje ho taky vidět, poslal pro něj schválně voj-vodu. – „Slez s peci, Pecivále! ustroj se a pojď ku králi!“

řekl mu vojvoda. – „A proč? však mám cibule, kvasu i zaprážek doma dost.“ – Pro takovou smělost dal jemu vojvoda pohlavek; ale hlupec, ani s peci se nehna, pošeptal:

„Na mé úsilné žádání

a na štičí rozkázání

ať se mu pometlem dostane!“

Pometlo, celé sazemi zmazané, omočilo se v pomyjích a skočilo na posla – sotva chudák utekl oknem, i vskočil do kočáru a bez pořízení ku králi se navrátil. Král na to poslal jiného posla, opatrnějšího; ten se napřed vyptal, co má hlupec rád, a potom přijda k peci, poklonil se a řekl: „Pecivále! pojď se mnou ku králi, chce ti dát červenou čepici, červený pás a boty červené!“ – „Jestli tak, pojedu; jeďte jen napřed, já vás dohoním.“ Posel jel a hlupec najedl se zaprážek s cibulí, napil se kvasu, vyspal se, a když ho bratři vzbudili, že už je čas na cestu, ani s peci se nehna, řekl:

„Na mé úsilné žádání

a na štičí rozkázání