25

ŠVANDA: Proč to?

VOCILKA: Když uděláte takové štěstí, řekne si, jistě na ni nezapomenete a obšťastníte také ji. To vám nebude pak záležet na nějakém tom soudku dukátů – a nějakého kavalíra dostane také – možná že se rozmyslím sám.

VÝSTUP 8.

Alenoros s otrokyněmi, které nesou na polštářích zlaté skříňky s dary.

ALENOROS: Drahý cizince, děkuji ti vroucně, že jsi vlil paprsek radosti do srdce mého růžového lístku, mé dcerušky – a zatím ti podává láska otcovská na důkaz své vděčnosti tuto maličkost – (pokyne otrokyním, které s dary odejdou) – vezmou ti to hned domů.

VOCILKA(si mne radostí ruce).

ŠVANDA: Není toho přece jenom tuze mnoho, pane králi?

VOCILKA(potají): I jen berte! Čím víc, tím líp!

ALENOROS: Mimoto mi zjevila Zulička, že tě miluje a ty že ji chceš za manželku. Já jsem jí už sice vyhledal statného ženicha, ale ona v něm nejspíš nemá zalíbení, a tak já – (pláče) protože chci jenom její štěstí –

DOROTKA(za scénou): Pusťte mne, já s ním musím mluvit!

ŠVANDA: Prachumučená hodino – tohle je Dorotka!

VOCILKA: Ale teď se seberte!

ALENOROS: Co to je?

VÝSTUP 9.

DOROTKA: (přiběhne): Ach, tady je! Švando, je to pravda, co se roznáší po celém městě? Ty si budeš brát princeznu?

ALENOROS: Kdo je to dítě?

VOCILKA: Nešťastná osoba, královská Milosti – Veličenstvo. My ji i s tímhle člověkem živíme z útrpnosti – ale musíme je držet pod zámkem.

ALENOROS: Proč to?

VOCILKA: Mívají někdy nebezpečné nápady.

DOROTKA: Švando!

ŠVANDA(hrozivě): Vocilko, mlč!

VOCILKA: Teď mlčte vy! Tahle někdy myslí, že je princezna z pohádky, a ráda by si namlouvala mého pána a tenhle hudlař myslí, že je druhý Paganini.

KALAFUNA: Já hudlař – i ty ferino!

DOROTKA: A ty to trpíš. Švando? Ty dovolíš, aby o mně tak mluvil? To mám za to, že jsem z lásky k tobě šla z domova – od čerstvého tatínkova hrobu? Teď věřím všemu. Žádné dudy, za jinou, za princeznou jsi běžel!

ŠVANDA: Což nevidíš, Dorotko, že se mi zbláznil sekretář? DOROTKA: Jen nic nemluv, já už vidím tvou faleš! Tak, Švando, mluv! Nestůj tady jako svědomím odsouzený, otevři ústa – potěš mě!

VOCILKA(ke králi): Jen se podívejte na ty oči! To je její zlá hodina, a to nám někdy uteče.

ŠVANDA: Dorotko, dej si vyložit – kdež bych já – ale tady u dvora –

DOROTKA: Pěkné umění, pěkná muzika, běhat za ženskými. Kdybych tady nebyla –

ŠVANDA: Tak ty tak? Už si mysli, co chceš, vyčítej mi, jak chceš, já už ani neceknu! Já mám taky svou hlavu; když nechceš rozumět tomu, jak to chodí ve velkém světě, čekej na mne doma!

ALENOROS(volá): Odveďte ty lidi a zavolejte k nim našeho lékaře!