39

vykřikne):

Švando! Ve jménu Pána Boha! (Skočí do kola a uchvátí polomrtvého Švandu.) Duchové při zpomalované hudbě mizí. Krajina se naplní mlhou, Dorotka vleče Švandu od šibenice. Švanda klesne Dorotce k nohám.

DOROTKA: Švando, vzpamatuj se! Jsi zachráněn.

ŠVANDA: Moje Dorotko!

DOROTKA: Pryč odtud – seber všechny síly – ať přijdeme mezi lidi–

ŠVANDA: Dřív ti musím zulíbat ruce. To byla úzkost, to byla hrůza! Ty jsi můj strážný duch. – Ty dudy mě málem zavedly do posledního ze všech tanců na světě.

DOROTKA: Napřed mysli, jaký jsi byl sám, a pak dávej vinu těm dudám.

ŠVANDA: Ne – ne! (Odepne dudy.) Tady lež, ty čerchmantský měchu a kozlíku, beztoho v tobě vězí deset starých čertů, jako ve mně! (Hodí dudami o zem – kolem se rozlehne pronikavý zvuk.) VOCILKA(se ozývá za scénou): Hej, Švando – kamaráde!

VÝSTUP 12.

Vocilka, předešlí, později zjevení Lesany, Rosavy a víl.

VOCILKA: Hromské bludičky mě celého pomátly. Já se vám točil na místě jako vrtohlavá ovce. A to věřím, objímat bych také dovedl.

ŠVANDA: Tak utíkej, až někoho najdeš!

VOCILKA: To nespěchá, já zůstanu s tebou.

ŠVANDA: Holečku, uděláš nejlíp, když půjdeš se svou princeznou a doktorem Faustem rychle do světa – než najdu někde hůl. Viď, Dorotko zlatá?

VOCILKA(uhýbá ze Švandovy blízkosti a zavadí nohou o dudy): U čerta, co je tohle? Shodil dudy, aby se mu lepší objímalo? Jen sem pojď, ty zázračný inštrumente! (Chce dudy zdvihnout, ale marně; lopotí se s nimi však tolik, že vzbudí Švandovu pozornost.)

ŠVANDA: I ty malý podvodnický cekretáři, chtěl jsi ukrást dudy? Jen si je vem.

VOCILKA: Když já je nemohu zdvihnout.

ŠVANDA: Věru, nebyly vždycky lehké.

DOROTKA: Ale hrály vždycky tak, jak ty jsi cítil. Zkus to, jen si je zas vezmi, na tobě záleží, jak zahrají. (Pomáhá Švandovi s dudami.) Vždyť není těžké je zdvihnout.

ŠVANDA(si bere a zapíná dudy): Tak jakou, má zlatá Dorotko?

VOCILKA(zlostně mávne rukou): Achich! Tady už je moje písnička u konce. (Odejde.) DOROTKA: Zahraj nějakou novou, docela tichou –

ŠVANDA: O nás, o tobě, a – o mamince, slyší-li nás –

(Za tiché písně jdou dopředu, mlha se rozptýlí v krásném jitru, snad na kraji polí, a za ptačího zpěvu, který doprovází píseň dud; ve výši se zjeví Lesana s lesními pannami a opodál Rosava jako divá žena. Milenci o nich nevědí, jen hudba jitra jim mluví o slavnosti této chvíle.) LESANA:

Blaze tobě, dívko milující,

nad zlou mocí slavně vítězící.

Rosavo, já tobě milost dávám,

ve svůj kruh tě nazpět povolávám.