Proměna
Mlžinatá krajina, která po prvním výstupu se promění v měsícem prozářené prostranství, podobné podivné zahradě. Jako by se na zlatých sloupech leskly barevné svítilny.
VÝSTUP 8.
Hejkalové, Švanda.
HEJKADLO: Tady, Švando! (Volání se ozývá postupně z několika stran a odpovídá mu volání Švandovo.) ŠVANDA(vypotácí se na jeviště): Tady, tady jsem, kamaráde! Kde ses ztratil? – Nic! Jen úval, a nohy mne sotva nesou. Vocilko, cekretáři, ozvi se! (Zajde, za ním hejkadla, divoženky v podivných maskách.) Tady, tady!
VÝSTUP 9.
Divuka a Mihulice v maskách, hejkadla a kozli v maškarním reji. Táhnou se za Švandou.
DIVUKA: Poslali jste mu několik bludiček naproti?
MIHULICE: I toť víš. Ale hejkadla nemohla nechat dovádění a vodila ho za nos. (Ozve se voláni sejčka.) Znamení!
Teď jej už zavolej.
DIVUKA: Však je čas. Hostům se stýská po muzice. – Dudáku, člověče, sem jen, sem!
MIHULICE: Tady dostaneš svoje koření zlého srdce.
VÝSTUP 10.
Švandu přivádějí masky.
MIHULICE: Hejsa, tu je muzika!
ŠVANDA: Ale s dovolením, kam mne to vedete? Bude všeho dost na tom plese?
DIVUKA: Hola, dudáku, ukaž nám, co umíš. Budeme-li spokojeny, dostaneš tučnou vejslužku.
ŠVANDA: Já za sebe stojím. Jen aby to stálo za to, co mi tady nadělíte.
MIHULICE: Nevidíš, jaká společnost tě pozvala?
DIVUKA: Tobě se vždycky líbilo velké panstvo.
MIHULICE: Za dnešní noc vyhraješ ze svých dud víc zlata než sám uneseš.
DIVUKA: A nejhezčí z nás ti bude nalívat. Užívej s námi!
MIHULICE: Zlatou píseň! Teď už ji musíš hrát, ať chceš, či nechceš.
ŠVANDA: Takovéhle společnosti jsem ještě nehrál. Inu, vzal to nešť – Kdybych tu měl aspoň tu zpropadenou Vocilku! Ale ve tmách se mi tady někde vytrousil – a tak – dokola!
Švandu uvedou na vyvýšené místo, kde spustí na dudy divoký kvapík. Masky tancují kolem Švandy v několika kolech, pak se divě proplétají. Když temně začne bít dvanáctá, masky jenjen lítají s divokým výskotem. Při dvanáctém úderu zhasne světlo. Švandovo sedadlo se promění v šibenici a celé jeviště v pustou krajinu. Tam, kde stála světla, je vidět sovy s ohnivýma očima a jejich skřehot se mísí s hudbou. Země se otvírá, z ní vystupují duchové a zvyšují pohyb kolem šibenice. Švanda, který nemůže z kola ven, přestane hrát, ale hudba jako ozvěna předešlého kvapíku zní dál a Švanda sám začne proti své vůli podle ní křepčit.
VÝSTUP 11.
Dorotka, předešlí.
DOROTKA(vběhne a spatří kolování duchů; ztrne, ale hned sebere všechnu sílu, pozdvihne ruce k nebesům a