26

DOROTKA: Švando! (Švanda se furiantsky obrátí zády.) VOCILKA: (drzí Švandu, potajmu): Tak je to dobře, ani se nehýbejte.

DOROTKA: Jdeme – a domů! Na tuhle hodinu si vzpomeň, Švando! (Odvádějí ji, jiní se chopí Kalafuny.) KALAFUNA(křičí): Ani na mne nesahejte, vy Turci, já jsem primárius – kápo strakonické bandy. A domů! Ano, Švando, my jdeme domů!

ALENOROS: O ty nešťastníky se neboj, můj lékař je ošetří a pak ať si jdou svou cestou. A já teď půjdu a řeknu své Zulice, že to, nač se oba těšíte, vaše oddavky, budou co nejdříve. (Odejde s průvodem.) ŠVANDA(stál tu jako strnulý): Umučená hodino, co jsem to udělal? Srdce mi pukne a vyletí skrz žebra, že ho do smrti nenajdu! (Chce ven.)

VOCILKA(chytne ho): Pomalu s tou flintou! Kam to míříte? Chcete svému štěstí vystřelit oči?

ŠVANDA(ožene se po něm): Jdi ode mne, ty pokušiteli! Já musím za Dorotkou.

VOCILKA: Až někdy jindy! Teď dovolte, abych vám nalil trochu rozumu, kde ho nemáte sám. Za scénou řinkot zbraní.

ŠVANDA: Co je to zas?

VOCILKA: Snad tu mají někde brousek pro kuchyni – ale jen aby nám přitom nechtěli zavařit.

ŠVANDA: To by mi ještě scházelo.

VOCILKA: Inu, kdo se pustí do romantického života umělců, ten si musí na smrt zvyknout.

VÝSTUP 10.

Alamír se svým námořním lidem ve zbrani. Předešlí.

ALAMÍR: Kde je ten strůjce omamných písní, který se opovážil naplnit plamenem sladké touhy květinu mé lásky, zřítelnici mé duše, že se nyní po něm obrací a prahne?

VOCILKA(s poklonami): Co vlastně ráčíte poroučet? Koho to hledáte?

ALAMÍR: To ty jsi ten černokněžník, který mi svou proklatou hrou odloudil princeznu Zuliku, že by teď i její slabý otec zrušil dané slovo – nebýt mého meče? Jsi ty ten český dudák?

VOCILKA(skočí za Švandou): S dovolením, já jsem jen chudák. Ale tohle je ten čarodějník s dudama. Vemte si ho!

Seberte si ho! – Mně po něm nic není.

ALAMÍR(ukáže na Švandu): Toho se chopte! Však já mu vykážu rezidenci, že mu zajde chuť svádět sladkým toužením panenské růže naší země. Odveďte ho!

ŠVANDA: Počkejte, pane princi, nejsem váš, abyste mě –

ALAMÍR: Vojáci!

ŠVANDA: Cože, pane princi! Já pán – vy pán! Já vás chytím – tak ne tolik najednou – potluču vás všechny!

Vocilko! Cekretáři, pomoz! (Ozbrojenci jej přemohou a mezi křikem odvedou.) VOCILKA(stojí vpředu s rukama nazad přeloženýma): To by se mi chtělo!

ALAMIR: A ty, který jsi bezpochyby jeho pomocník a otrok – běž a navrať se k lidem vašich krajin a pověz tam, co se tu stane každému, kdo se opováží k nám přijít a pytlačit! Běž!

VOCILKA: Servitore – já to vyřídím! (Utíká za smíchu prince.) Proměna – vězení

VÝSTUP 11.

Alamírovi oděnci vhodí Švandu do vězení. Švanda sám.

ŠVANDA: To se to se mnou zatočilo – teď jsem dodudal! Teď jsem ze vší slávy v louži – i s tisíci! Ty jsi měl pravdu,