ŠVANDA: Proč to?
VOCILKA: Když uděláte takové štěstí, řekne si, jistě na ni nezapomenete a obšťastníte také ji. To vám nebude pak záležet na nějakém tom soudku dukátů – a nějakého kavalíra dostane také – možná že se rozmyslím sám.
VÝSTUP 8.
Alenoros s otrokyněmi, které nesou na polštářích zlaté skříňky s dary.
ALENOROS: Drahý cizince, děkuji ti vroucně, že jsi vlil paprsek radosti do srdce mého růžového lístku, mé dcerušky – a zatím ti podává láska otcovská na důkaz své vděčnosti tuto maličkost – (pokyne otrokyním, které s dary odejdou) – vezmou ti to hned domů.
VOCILKA(si mne radostí ruce).
ŠVANDA: Není toho přece jenom tuze mnoho, pane králi?
VOCILKA(potají): I jen berte! Čím víc, tím líp!
ALENOROS: Mimoto mi zjevila Zulička, že tě miluje a ty že ji chceš za manželku. Já jsem jí už sice vyhledal statného ženicha, ale ona v něm nejspíš nemá zalíbení, a tak já – (pláče) protože chci jenom její štěstí –
DOROTKA(za scénou): Pusťte mne, já s ním musím mluvit!
ŠVANDA: Prachumučená hodino – tohle je Dorotka!
VOCILKA: Ale teď se seberte!
ALENOROS: Co to je?
VÝSTUP 9.
DOROTKA: (přiběhne): Ach, tady je! Švando, je to pravda, co se roznáší po celém městě? Ty si budeš brát princeznu?
ALENOROS: Kdo je to dítě?
VOCILKA: Nešťastná osoba, královská Milosti – Veličenstvo. My ji i s tímhle člověkem živíme z útrpnosti – ale musíme je držet pod zámkem.
ALENOROS: Proč to?
VOCILKA: Mívají někdy nebezpečné nápady.
DOROTKA: Švando!
ŠVANDA(hrozivě): Vocilko, mlč!
VOCILKA: Teď mlčte vy! Tahle někdy myslí, že je princezna z pohádky, a ráda by si namlouvala mého pána a tenhle hudlař myslí, že je druhý Paganini.
KALAFUNA: Já hudlař – i ty ferino!
DOROTKA: A ty to trpíš. Švando? Ty dovolíš, aby o mně tak mluvil? To mám za to, že jsem z lásky k tobě šla z domova – od čerstvého tatínkova hrobu? Teď věřím všemu. Žádné dudy, za jinou, za princeznou jsi běžel!
ŠVANDA: Což nevidíš, Dorotko, že se mi zbláznil sekretář? DOROTKA: Jen nic nemluv, já už vidím tvou faleš! Tak, Švando, mluv! Nestůj tady jako svědomím odsouzený, otevři ústa – potěš mě!
VOCILKA(ke králi): Jen se podívejte na ty oči! To je její zlá hodina, a to nám někdy uteče.
ŠVANDA: Dorotko, dej si vyložit – kdež bych já – ale tady u dvora –
DOROTKA: Pěkné umění, pěkná muzika, běhat za ženskými. Kdybych tady nebyla –
ŠVANDA: Tak ty tak? Už si mysli, co chceš, vyčítej mi, jak chceš, já už ani neceknu! Já mám taky svou hlavu; když nechceš rozumět tomu, jak to chodí ve velkém světě, čekej na mne doma!
ALENOROS(volá): Odveďte ty lidi a zavolejte k nim našeho lékaře!