14

jenom – vášně jeho řídit nesmíš! (Zmizí.)

VÝSTUP 12.

Dorotka se vrací. Rosava.

DOROTKA: Odešel za hory, a kdybych celou noc vzdychala, přece nic nevyvzdychám. To vím – ale což je mi to platno, když srdce pokoje nedá? A jen kdybych věděla, že se mu nic nestane. Kdybych jen mohla s živou duší o něm porozprávět.

ROSAVA:

Jen ho věrně v mysli uchovávej,

jiným starostem se nepoddávej.

DOROTKA(pro sebe): Kdo je ta podivná postava? (Hlasitě.) Co víte vy?

ROSAVA:

Znám tvou bázeň i tvé naděje,

ale věrnosti tvé mohu věštit,

když tvá láska pomůže mé lásce,

že tvůj milý cíle dospěje.

DOROTKA: Že dospěje?

ROSAVA:

Tam pohleď, jak i lůnem noci bledé

zástup strážných duchů kroky jeho vede!

Pokyne nazad; v popředí se docela setmí. Hudba. V pozadí jako prosvícené zjevení je vidět VÝSTUP 13.

dalekou vyhlídku na rozkošnou krajinu, která je jasně ozářena měsícem; uprostřed cesta, kudy jde Švanda. Nad ním i okolo něho se vznášejí zpívající lesní panny.

Svou čaromoc

prostřela noc,

z bílého kapradí

jdeme ti na pomoc.

Síla duchů plane,

něžné ticho vane

a čaromoc,

jak vzplála noc.

Opona