Bez peněz,
ach bez peněz,
žiješ hůř nežli ten pes.
Jenom k nebeské armádě
až se budem jednou brát,
ano, jen v tom těžkém pádě
bez peněz to půjde snad.
Vrátí se do hospody, všechna chasa s ním; jen Kalafuna a Švanda zůstanou vpředu.
KALAFUNA(po chvilce): Jářku, Švando, máme tady civět pánubohu do oken? Pojď, snad cvrnkne někdo dvacetníkem.
ŠVANDA: Jdi jen sám – nemám dechu – mně je tuhle (sahá si na srdce), jako by mi chtěly všechny měchy prasknout. Neslyšel jsi, že má jiný za muziku tisíce?
KALAFUNA: Snad je potřebuje, přej mu je.
ŠVANDA: Já je potřebuji taky.
KALAFUNA: I jdi – my máme dost, hehe, když nedělá žaludek bandurskou.
ŠVANDA: Ale já chci víc! Půl tolaru mi nestačí; za to nemohu Dorotce koupit ani šněrovačku.
KALAFUNA: A ty bys jí nejraději koupil hned také čepeček – však já do tebe vidím. Ale bez šněrovačky se můžete mít také rádi.
ŠVANDA: Můžete! Co mi pomůže, když mi dá šenkýř na stůl plný džbánek a já se ho nesmím dotknout? Dorotčin tatík, hajný Trnka, mi hrozí, že mi zpraží zadek jako zajíci.
KALAFUNA: To jsou tak hloupé řeči tatíků, když hoch nemůže hodit na stůl hned plný pytlík. Snad budu také takový mumloun, až mi ta moje kuřata dorostou.
ŠVANDA: Ale já vím, co udělám. Do toho kozlího měchýře už tady ani nefouknu; ale půjdu do světa a přinesu si tisíce!
KALAFUNA: He, he – kdyby to byly hniličky – proč ne?
ŠVANDA: Jen se posmívej! Půjdu a půjdu! Já měl už dávno táhnout sirky, nynčko to vidím. Když vydělá jiný člověk peníze drnkačkou, seženu já dudama také něco – a kdyby to byl jenom jeden tisíc.
KALAFUNA: Tobě ty zpropadené tisíce zmatou ještě kolečka. Podívej se na mne; já neměl ani zlámané grešle –
he, he, když jsem si namlouval svou slaďoučkou Kordulku – její máma na mne brala koště – , a přece jsem holku dostal. Jenom trpělivě, jenom nic násilím.
ŠVANDA: Já nemám takovou račí krev!
KALAFUNA: Ale já dostal svou sladkou Kordulku.
ŠVANDA: A těm našim švihákům v koženkách dudy už také jaksi nevoní. Pryč tedy, hajdy do světa! Tam jsou tolary. Jen si tady hudlař a louskej bídu sám – já budu shánět tisíce! (Odejde) KALAFUNA(jde za ním): Jakpak sám, když mám svoji drahou Kordulku? (Volá za ním): A počkej, zejtra máme ještě sousedskou! – Je pryč, chudinka, kvůli ženské – a pryč!
VÝSTUP 4.
Kordula z protější strany, s ní Honzík, Frantík a Kačenka. Kalafuna.
KORDULA: Ouha! – muži, Kalafuno! Co je to?
KALAFUNA: Ah, ty jsi tady, moje slepičko – a hned s celou kukaní?
DĚTI(se okolo něho shrnou a ohmatávají mu kapsy): Tatínku, máte koláče?