30

DĚJSTVÍ TŘETÍ

VÝSTUP 1.

Vesnická hospoda, několik stolů a židlí.

Franěk a Váša sedí u stolu a mají džbánky před sebou. Nalejváček. Vocilka, mnohem zpustlejší nežli v druhém jednání, vejde s truhličkou na zádech.

VOCILKA: Bon jour vespolek! Salvete, carissimi! Mám to potěšení s panem hospodským?

NALEJVÁČEK: K službám.

VOCILKA: Je tady jisto? Stojíte mi za to, že se tady člověku nic neztratí?

NALEJVÁČEK(si ho prohlíží): Vám se toho asi málo ztratí, že máte strachy. Vypadáte podle toho.

VOCILKA: Oh, toho si nevšímejte. Vy také vypadáte jako hospodský, který neumí pětku místo dvojky napsat, a možná, že se oba mýlíme.

NALEJVÁČEK: Člověče, jste blázen?

VOCILKA: Ještě ne, ale (odepíná truhličku a staví ji na stůl) neručím za nic, kdyby se něco přihodilo tuhle mým skvostným věcem. Po této přátelské ekšplikaci bych prosil o džbáneček od čepu.

NALEJVÁČEK: To se může stát.

VOCILKA: A máte-li tam nějaký zbytek telecí kejty – nebo krejcarový syreček – a půl bochníku chleba – sem s tím!

NALEJVÁČEK: Podíváme se. (Odejde.)

VOCILKA: Kdybys ty věděl, že je v mé kapse zatmění slunce, však by ses nedíval. Nu, vederrremo! Chytrá hlava se neztratí, dokud je na světě hloupost.

VÝSTUP 2.

Švanda. Potom Nalejváček. Předešlí. Švanda je podnapilý.

ŠVANDA: He, hospodo!

CHASA: I hlehle – Švanda! To bude švanda!

VOCILKA(trhne sebou): Kýž tě klíště!

NALEJVÁČEK(přináší talíř a džbánek): Hned jsem tady, jen to fikne. (Dá to Vocilkovi a běží zas ven.) ŠVANDA: Dobrého zdraví, hoši, dobrého zdraví. I kýho ďábla! Jakpak ty sem přicházíš, ďábelská podšívko?

VOCILKA: Svou vlastní ekvipáží. Služebníček – těší mě –

ŠVANDA(obejde hrozivě Vocilku, dlouho si jej měří): Hoši, vyvalchujte mi tenhle měch, já vám budu za to celou noc hrát zadarmo!

CHASA: I proč ne – to se může stát. (Vstávají na Vocilku.) VOCILKA: Lidé, mějte rozum! (Couvá za stůl a chopí se své truhlice.) Zpátky, já tu mám nabité kanony a nerozumím žertu!

ŠVANDA: Anebo – nechte toho! On to naposledy přece nejlíp se mnou myslel – ačkoli se to neokázalo.

VOCILKA: To je moudré slovo. Arciže jsem to nejlíp myslil. Copak je princovství nějaká maličkost? Že to sklaplo, za to nemohu.

NALEJVÁČEK(přinese džbánek).

ŠVANDA(sedne ke stolu): Šsst! – Slyšeli jste? Princovství! Vy mi to nechcete nikdy věřit, když povídám, jaký jsem měl kříž s princeznami. Tenhle člověk je svědek.

VOCILKA: Ano, já byl při tom. – Pane hospodský, ještě džbáneček! (Sedne si k Švandovi.)