Proměna – poledne v polích u lesa.
VÝSTUP 7.
Švanda. Později lesní panny a Rosava.
ŠVANDA: Ach, teď je mi volno – teď je tu krásně. (Usne.) LESNÍPANNY(vytančí v kruhu mezi břízami):
Je v půli den,
pospěšme ven
nasbírat slunce
do zlatých plen.
Svou čaromoc
až prostře noc,
na bílé kapradí
rozlijem slunce moc.
Volání z dálky, které se stále přibližuje: Polednice! Ptačí zpěv a hudba zmlkne. Lesní panny se zastaví v tanci.
Vystoupí polednice Rosava.
ROSAVA:
Šťastnější sestry mé,
ztracená sestra,
zakletá sestra
z vašeho kruhu,
srdéčka moje,
o pomoc prosí,
aby své dítě
z úkladů a sítě
lidských nehod vyvedla.
BĚLENA: S člověkem syna máš!
LESNÍPANNA: To že je syn tvůj?
ROSAVA:
Ano, můj synek,
pro něhož mě panovnice
nad pannami
temných lesů netrpěla více
v říši své – ta bláhová!
Myslí snad, že srdce ženy
proti bolu této změny
nezná žádné utěšení?
Já to přísné vyhoštění
ráda nesu – vždyť mám syna!