jenom – vášně jeho řídit nesmíš! (Zmizí.)
VÝSTUP 12.
Dorotka se vrací. Rosava.
DOROTKA: Odešel za hory, a kdybych celou noc vzdychala, přece nic nevyvzdychám. To vím – ale což je mi to platno, když srdce pokoje nedá? A jen kdybych věděla, že se mu nic nestane. Kdybych jen mohla s živou duší o něm porozprávět.
ROSAVA:
Jen ho věrně v mysli uchovávej,
jiným starostem se nepoddávej.
DOROTKA(pro sebe): Kdo je ta podivná postava? (Hlasitě.) Co víte vy?
ROSAVA:
Znám tvou bázeň i tvé naděje,
ale věrnosti tvé mohu věštit,
když tvá láska pomůže mé lásce,
že tvůj milý cíle dospěje.
DOROTKA: Že dospěje?
ROSAVA:
Tam pohleď, jak i lůnem noci bledé
zástup strážných duchů kroky jeho vede!
Pokyne nazad; v popředí se docela setmí. Hudba. V pozadí jako prosvícené zjevení je vidět VÝSTUP 13.
dalekou vyhlídku na rozkošnou krajinu, která je jasně ozářena měsícem; uprostřed cesta, kudy jde Švanda. Nad ním i okolo něho se vznášejí zpívající lesní panny.
Svou čaromoc
prostřela noc,
z bílého kapradí
jdeme ti na pomoc.
Síla duchů plane,
něžné ticho vane
a čaromoc,
jak vzplála noc.
Opona