13

Vyprosila jsi mu kouzlo hudby,

zas chceš zasahovat v kolo sudby?

Ale mluv! – Kdo pod korunou právem sedí,

rád si proseb svého lidu hledí.

ROSAVA:

Můj syn vypravil se v živé

kolotání světa,

a já nyní trnu, že v té divé

tísni bude po něm veta.

Nezná svět – a podle stavu já

nemohu mu býtipomocna

po všech končinách,

když mě nepropustíš přes svůj práh –

když mě neobdaříš

mocí duchů nespoutaných.

Dovol, ať ho mohu doprovázet,

ať mu dnem i nocí

stojím ku pomoci,

kdyby měl snad z cesty scházet.

Za to – až s ním – nocí, dnem –

cíle dostihnem,

vrátím se, a ty mi strhneš

hodiny co léta z mého věku,

odsoudíc mě mezi divé ženy.

Já se nehrozím té kruté změny;

v hloubi srdce věřím s jistotou,

štěstí mého syna

že mě smíří s každou pokutou.

LESANA:

Na mnoho se odvažuješ.

Ale měj si, več se uvazuješ,

až obejde luna dráhu svou.

Pak tě pustím z úzkých mezí

tvé hlídky polední.

Dlaním tvým na pomoc

svěřuji královskou čaromoc.

Buď synovou společnicí

jenom – zjevit se mu nesmíš.

Buď i jeho pomocnicí –