36

ROSAVA: Divá žena – ano, z mateřské lásky k tvému milenci.

DOROTKA: Ty – jeho matka?

ROSAVA: Ó, neopouštěj ho a vyveď ho z nebezpečenství. Vidím, že ho dosud miluješ.

DOROTKA: Co mu hrozí?

ROSAVA:

To nesmím vyjevit;

dnešní noc jej buďto zabije –

nebo pro nový svět ožije.

Teď zapomeň na svůj žal,

na váš nerozumný svár,

ach – já nesmím napomínat:

jeho duši máš teď spasit, hlídat! –

DOROTKA: Ale jak? A kde ho naleznu?

ROSAVA: O půlnoci na popravišti! (Zmizí.)

DOROTKA: Jeho matka! – A běda mně! Co jsem to slyšela? Co to znamená? (Hudba Švandových dud zní nejplněji.) Ó, Švando, Švando! Ne, mne neslyší. – Co mám počít? Panenko Maria, osvěť mne jiskrou své moudrosti!

Mám jej hledat a varovat? – A když ho nenajdu? – Když neuposlechne? – Nebo – což abych běžela k strýčkovi Tomášovi? Ten je zkušený, starý, bohabojný, a s nebožtíkem tatínkem mluvíval o věcech, které se prý dějí času nočního, že mi někdy srdce trnulo. Ach, ty hvězdo večerní, ty věrná přítelkyně lásky, pomoz!

(Odběhne.)

Proměna – Krátký les – Měsíc svítí

VÝSTUP 6.

Švanda. Vocilka. Potom Tomáš.

VOCILKA(přihýbá si z rosolkové lahvičky): Jen vesele, Švando, milý kamaráde! Co se ti může stát? I kdyby šlo o krk – vem to nešť! – holka za to stojí – holka je jako mišpule. (Mlaskne si.) ŠVANDA: A víš to jistotně, že dnes o půlnoci to laskavcové koření kvete?

VOCILKA: Jistojistě – a když se jím holky jenom dotkneš, musí se za tebou fantit – musí tě mít ráda. To je podle receptu mé nebožky báby. (Pije.)

ŠVANDA: Ne, že bych o ni stál – ale budu se mstít!

VOCILKA: Ano, msti se; dej jí co proto!

ŠVANDA: Zfantit se musí, zbláznit, potrhat – já si jí ani nevšimnu! Já ji naučím!

VOCILKA: Dobře máš. Zavdej si! Ale pojďme, ať přijdeme na místo, kde koření roste. (Stranou.) Tady mu nechci tu ťafku ještě dát a s dudami pak upláchnout, jsme ještě blízko veřejné cesty – někdo by se mohl k tomu hodit –

tu máš, tu již někdo leze! – Kdo to?

TOMÁŠ(vystoupí): Ve jménu Páně – starý Tomáš ze Strakonic. Ale kdo jste vy?

ŠVANDA: Dobrého zdraví, pantatínku. Já jsem Švanda.

TOMÁŠ: Ty? A co zde děláš tyhle časy? Zde jsou pustá lada, zde není hospoda.

ŠVANDA: Mám tu řízení.

TOMÁŠ: Tak pozdě na noc?

ŠVANDA: Nu, vždyť jsi tady také.