VÝSTUP 9.
Dorotka, předešlí.
DOROTKA: Švando, kde jsi? – Ne, já od Švandy neupustím – nevím sice proč … Ale nemohu! Mně se zdá, že by mi bez něho denní světlo scházelo – že bych bez něho ani dýchat nemohla.
ŠVANDA, KALAFUNA: Hups! udělal vtom vlk.
ŠVANDA: Ty o vlku …
DOROTKA: A vlk tady!
ŠVANDA: Dorotko, tak já se s tebou loučím.
DOROTKA: Kampak?
ŠVANDA: Už jináč není, Dorotko. Do světa.
DOROTKA: Propánaboha! Ale Švando. Co ti to vlezlo do hlavy?
ŠVANDA: Vyplač se, budeme plakat třeba dueto, ale pomoci ti nemohu. Takhle to tady už nevydržím.
DOROTKA: A já to nevydržím zas takhle.
ŠVANDA: Musíš, Dorotko.
DOROTKA: Mně pukne srdce!
KALAFUNA: Stáhněte si, milá Dorotko, hodně šněrovačku. Já myslím, že ho neudržíme.
ŠVANDA: Za tři neděle bude po všem. To jsem zase doma, v kapse budu mít tisíce a budeme strojit svatbu.
DOROTKA: A co když nic nevyděláš?
ŠVANDA: Trhat se o mne budou, to mi věř. Nynčko teprva vím, co umím!
DOROTKA: A co si já tady zatím počnu – na to se neptáš? Budu-li se trápit a soužit, na to nemyslíš? Kdybys měl jen polovičku lásky jako já, ani se odtud nehneš.
ŠVANDA: To bych tomu dal! To bych mohl za tebou chodit, až by na mně vyrostl mech – a ty bys celá zplesnivěla. Já mám lásky, že nevím kam s ní – a proto jdu do světa.
DOROTKA: Ach milý Kalafuno, pomyslete –
KALAFUNA(ve velkém rozčilení): Chce uletět, viďte, a snad ho, věřte mi to, nechte, pusťte ho, tady je pro něj svět malý.
DOROTKA: Jak to?
KALAFUNA: Já posud ani nevěděl, co v tom chlapci vězí! Čáry – učiněné čáry – svět se poblázní, až ho uslyší.
Nemějte starosti, Dorotko. Za čtyři neděle ho tady máte s tisíci. Kdybych já na svoje skřipky uměl, co on na ten měch – prásknu do bot, jak mám ženu a několik capartů na krku.
ŠVANDA: Měj se tedy dobře, Dorotko!
DOROTKA: Ne –já tě nepustím!
KALAFUNA: No, no – dejte si po hubičce – zaplačte si – já vám k tomu třeba zahraju.
ŠVANDA: Za čtyři neděle jsem zase tady.
DOROTKA: Ale najisto! Snad bys mohl nějakou slevit.
ŠVANDA: No – vždyť uvidíme. Teď neplač; měj se dobře a chystej se zatím na katechismus! (Polibek, Švanda rychleodchází.)
DOROTKA: Švando! Počkej!
KALAFUNA(přistoupí k ní): Panenko, potěšte se!
DOROTKA: Ó, já nešťastná! (Vrhne se mu na prsa.)