7

Proměna – poledne v polích u lesa.

VÝSTUP 7.

Švanda. Později lesní panny a Rosava.

ŠVANDA: Ach, teď je mi volno – teď je tu krásně. (Usne.) LESNÍPANNY(vytančí v kruhu mezi břízami):

Je v půli den,

pospěšme ven

nasbírat slunce

do zlatých plen.

Svou čaromoc

až prostře noc,

na bílé kapradí

rozlijem slunce moc.

Volání z dálky, které se stále přibližuje: Polednice! Ptačí zpěv a hudba zmlkne. Lesní panny se zastaví v tanci.

Vystoupí polednice Rosava.

ROSAVA:

Šťastnější sestry mé,

ztracená sestra,

zakletá sestra

z vašeho kruhu,

srdéčka moje,

o pomoc prosí,

aby své dítě

z úkladů a sítě

lidských nehod vyvedla.

BĚLENA: S člověkem syna máš!

LESNÍPANNA: To že je syn tvůj?

ROSAVA:

Ano, můj synek,

pro něhož mě panovnice

nad pannami

temných lesů netrpěla více

v říši své – ta bláhová!

Myslí snad, že srdce ženy

proti bolu této změny

nezná žádné utěšení?

Já to přísné vyhoštění

ráda nesu – vždyť mám syna!