15

DĚJSTVÍ DRUHÉ

VÝSTUP 1.

Krátká ulice v městě ideálního slohu. Po pravé straně hostinec se zahrádkou, nad ním nápis „Vítáme vás, poutníku“. Vocilka v lehounkém kabátku přichází a obhlíží hostinec. Zpívá už za scénou:

Celý svět je jako koule,

těžko na něm stát jen nohama;

nechce-li mít člověk boule,

musí se ho chytat rukama.

Tu to klouže,

tam se boří,

tu je louže,

tam to hoří:

člověk má se jen co točit,

nechce-li si uši smočit;

kdo však umí chytře hrát,

dovede tu pevně stát.

Ano, chytrost žádné čáry. Já to zkusil už v těch nejzamotanějších pleteninách života; chytrá hlava se neztratí.

Kdybych měl vypravovat, co jsem všechno tropil od té chvíle, když jsem jakožto řádný študent spal poslední noc na biliáru – kdybych to měl vypravovat: to by byla kronika, tlustší nežli Hájkova a strakatější nežli Enšpígl. Teď budeme zkoušet ještě jedno. Zkusíme získat místo sekretáře, kasíra, nebo něco podobného k cestujícímu koncertistovi. Proč ne? Vždyť podle toho vypadáme, a to nynčko vynáší nejvíc. Já už dávno po jednom pasu a teď mu sedím na patách. Tuhle se prý uhostil. Vederemo! (Čte nápis.) Vítáme vás … Ah, to je mudrc hospodský. Jen jestli také říká: Na shledanou, když nemá poutník prášky. – Holahó!

VÝSTUP 2.

Mikuli. Vocilka.

VOCILKA: Má služba, mnohovážený – bezpochyby panovník nad tímto tělo– i dušekojným ústavem?

MIKULI(vážně): Jsem hostinský.

VOCILKA: To mne těší. Já si přál už dávno hostinského nakrmení. Račte dovolit – nehostíte také slavného koncertistu?

MIKULI: Co je to?

VOCILKA: Zvíře, co dělá muziku.

MIKULI: Ah, to je ten český dudák?

VOCILKA: Ano, ta strakonická chlouba.

MIKULI: Ten je tady.

VOCILKA: To mne těší. A nemohl bych s ním rozprávět?

MIKULI: Proč bys nemohl? Jak vidím, máš dobře proříznuto.

VOCILKA(stranou): No počkej! To poznáš teprve, až se dostanu do hrnců. (Nahlas.) Já jsem totiž jeho krajan.

MIKULI(prohlížeje si ho): Taky Čech? To musí být divná zem, ta česká.

VOCILKA: Můj laskavý napáječi poutníků, to víte, že je svět už tuze starý, a proto je už taky leckde děravý. Jenže