Vyprosila jsi mu kouzlo hudby,
zas chceš zasahovat v kolo sudby?
Ale mluv! – Kdo pod korunou právem sedí,
rád si proseb svého lidu hledí.
ROSAVA:
Můj syn vypravil se v živé
kolotání světa,
a já nyní trnu, že v té divé
tísni bude po něm veta.
Nezná svět – a podle stavu já
nemohu mu býtipomocna
po všech končinách,
když mě nepropustíš přes svůj práh –
když mě neobdaříš
mocí duchů nespoutaných.
Dovol, ať ho mohu doprovázet,
ať mu dnem i nocí
stojím ku pomoci,
kdyby měl snad z cesty scházet.
Za to – až s ním – nocí, dnem –
cíle dostihnem,
vrátím se, a ty mi strhneš
hodiny co léta z mého věku,
odsoudíc mě mezi divé ženy.
Já se nehrozím té kruté změny;
v hloubi srdce věřím s jistotou,
štěstí mého syna
že mě smíří s každou pokutou.
LESANA:
Na mnoho se odvažuješ.
Ale měj si, več se uvazuješ,
až obejde luna dráhu svou.
Pak tě pustím z úzkých mezí
tvé hlídky polední.
Dlaním tvým na pomoc
svěřuji královskou čaromoc.
Buď synovou společnicí
jenom – zjevit se mu nesmíš.
Buď i jeho pomocnicí –