28

brzo vyprší má chvíle. Nech mne, smutnou,

jedinkrát se těšit z nejsladšího

zvuku úst tvých, volajících: matko!

ŠVANDA: Maminko! (Obejmutí.)

ROSAVA:

Ty mé draze zaplacené dítě,

teď tě držím, sladkou kořist,

po které jsem léta prahla,

vzdychala – a nyní do loukotí

osudného kola sáhla.

(Temné hřímání.)

Slyšíš, dítě? Krutý hlas mne volá

od tebe snad navěky.

Sejdeme-li se však ještě jednou,

běda, odvrátíš se, nepoznáš mě,

hrůzou zapudím tě bezděky.

(Hřímání stále roste.)

ŠVANDA: Nikdy, maminko! – Ach, co se děje?

ROSAVA:

Pryč, jen pryč, mé dítě, jen se zachraň,

než se země pod nohama zboří!

Píseň tvá tě chrání, hrej – ó hrej!

ŠVANDA(hraje, cesta se mu otevře, on odchází. Hřmění dále roste.) VÝSTUP 13.

Lesana se zjeví v doprovodu divých žen. Rosava.

ROSAVA(klekne před Lesanou):

Orteluj mě, paní – jenom jednu

milost, poslední, mi prokaž:

vyveď mého syna s věrnou

jeho dívkou z nebezpečí!

Pak mi pokutu dej sebevětší.

LESANA:

O syna již nepečuj, ten sebe

osvobodí sám – i věrná dívka

bude propuštěna z vazby.

Ty však poznáš, kam že vede cesta,

když se naše síla míchá do drah

lidských osudů,