Klásková. Sehrajete! Tak kde hrajete? Vy tu a kde on, můj muž, kde hraje, kde, kocour roztoulaný. Ale já vám povím — ne, já ne, někdo jiný.
Mynář. Kdo?
Klásková (vytáhne karty). Tyhle.
Mlynář (vesele). Karty!
Klásková. Jen se smějte. Karty povědí svatou pravdu, ty neošidí. (Spustí je pod palcem). Těch se ptám pokaždé, když se mně muž vytratí ze stavení někam na toulku a pokaždé —
Mlynář. Co kladou?
Klásková. Vždycky stejně, vždycky ; to se ví, proto že muž má pokaždé stejné spády. Že má myšlení jinde, kladou, a to má; že jedna osoba ženského pohlaví ho vábí, kladou, a to vábí. (Chvatně hledá v kartách.) Tahle ta; ta povídá, že mně vstoupila ta ženština do cesty. To je taky jistotná pravda, vstoupila. Zemánková, vdovička.
Mlynář (káravě). Víte to jistě?
Klásková. Jistotně vím, že by si muž namlouval, že by jinde sháněl, co má doma. Co pak jsem nějaká baba, nějaká ochechule, co pak —
Mlynář. A nestihla jste ho při ničem?
Klásková. A to by bylo! Ještě to! Je dost, že to karta klade.
Zajíček. Byl u mne a šel na zámek stran toho vítání.
Klásková. Já ho taky uvítám, votiperu.
Mlynář. Klásková, vy jste jako krkavec ženská.
Výstup 10.
Braha, předešlí.
Braha (ve dveřích mlýnice vzrušen). Pane otče, pane otče, je tu!
Mlynář. Kdo?
Braha. Vodní mužíček, hastrman.
Zajíček, Klásková. Hastrman!
Braha. Spustili jsme a všecko šlo jako když namydlí, vždyť jste viděl, a teď najednou se kolo zastavilo a stojí; a všecko na něm v pořádku, ale hastrman se za ním kmiť, červená čepička, zelený kabát a knoflíky se mu blýskaly jako zlato, já ho viděl, byl to on, vodní churota. Já jsem vám povídal, že se bude mstít za Haničku.
Klásková. Co, že taky obchází! Kvůli Haničce? Taky takový kocour?
Mlynář. Pojďte.
Braha. Vezměte provaz z lýčí.
Mlynář. Poženu ho i bez provazu (kvapně do mlýnice).
Braha (za ním).
Klásková (k Zajíčkovi). Pojďte se podívat. (Kvapně do mlýnice.) Zajíček (jde za ní. u dveří se však zastaví, okamžik čeká. pak odběhne dveřmi na síň).
Jeviště okamžik prázdno.
Výstup 11.
Hanička, pak bába.
Hanička (skrývajíc za zády starou lucernu, dřevěnou, dost velkou, stane ve dveřích ze síně, rozhlédne se, pak rychle vstoupí a postaví lucernu na stůl, prohlíží si ji. otevře dvířka, zavře, pojednou naslouchá, rychle postaví lucernu na lavičku ke kamnům, postaví se před ni, obrácená ku dveřím ze síně, odkudž vejde.) Babička. Sama? A bez koření a bez kvítí? (Pohlédne na stěnu.) Áh, věneček.