33

Klásek. A mlč, chceš ho přivolat, aby nám skočil na záda, nebo aby nás lesem honil?

Sejtko (zpupně). No, rád bych ho jednou uviděl.

Klásek. To by ses křižoval.

Sejtko. Já bych se nebál!

Zima. No nevím; kdybys viděl, co jsem já viděl —

Klásek (dychtivě). Vy, Zimo?

Zima. Tomu už je hrůza let. To jsem šel jednou večír z Vrchovin panským lesem. Drvaři seděli u ohně já sednu k nim, povídáme a v tom před námi Hejkal —

Klásek (jenž dychtivě naslouchal, vydechne). Jejej!

Zima. Jakoby ze země vyrosť, lesní muž, Hejkal, fousatý, vlasatý, mechem obrostlý, na hlavě kapradí, oči jako v houštině —

Klásek. To jste se lekli —

Sejtko. Já bych se nebál.

Zajíček. A říkal něco?

Zima. No, povídal, takovým hlasem povídal: Už pamatuju třikrát pole a třikrát les na tomhle místě, jako co jsme seďali, víte, třikrát les, ale, povídá, takovou chamraď jsem tu ještě neviďal —

Klásek (tiše se pochechtává). To jako vás —

Sejtko (vpadne). A povídal ten fousáč Hejkal: (Napodobí hlas:) Jen ještě ten druhý klarinet z lohovský bandy k vám patří, ten, co se ženy tak bojí, Klásek —

Klásek (se rozežene). I ty —

Zajíček (k Zimovi). A už dost?

Sejtko. Já bych byl na něj taky zahejkal a chyť ho za fousy.

Zima. Nehřeš! (K Zajíčkovi.) Ještě jen do ohně fouk' a oheň shas', ani jiskra neostala, a najednou taková tma a nad hlavama v stromech ví —

(Vítr se náhle zdvihne, stromy hlasno zašumí. Sešeří se.)

Klásek. A jejej! (Ze strachu vyskočí.)

Výstup 2.

Hejkal, předešlí.

Hejkal (zjeví se v pozadí).

Klásek. Spaste duši! (Křižuje se.) Jde na nás! (Uteče na levo do pozadí.) Sejtko (uteče na levo do popředí).

Zima. Kdo jste dobrý, pomozte! (Chvátá na pravo do zadu.) Zajíček. Lidičky, pro boha — počkejte! (pustí petici a utíká v pravo do popředí.) (Za stálého šumění lesa zmizí Hejkal. Jakmile zanikne, vyjasní se. Měsíc svítí, les utichne. Okamžik jeviště prázdno.)

Výstup 3.

Mlynář, kněžna.

Mlynář (z prava). Tady pozor, paní kněžno, tady je mokřina (svítí lucernou na půdu, když byl sám přešel), a tu jsou kameny.

Kněžna (hledí na mokřinu). Ah, jak mokro! A mé střevíce a šaty! Jinudy není možná?

Mlynář. Jen tudy.