Zajíček a šumaři.
Hanička. Hlele, pan spomocník a slavná muzika. Kam tak pospěchem?
Zajíček. Chystáme kasací.
Hanička. Zas? Což při tom vítání nebyla?
Zajíček. Ba nebyla; že prý paní kněžna je zondaná.
Sejtko (vesele). Z kočáru na hedvábných poduškách.
Zajíček. To ten dvořan.
Zima. Já bych čet' a četu (opatrně se ohlíží), že kněžna o tom ani neví, že (tajemně) ten dvořan —
Sejtko. No tak co, Zimo.
Zima (ohlíží se). Člověk je přeplašen, pozor na řeč — ale (schytrale) ten dvořan, co se mýho rozumu dotejče, jak já to pozoruju, je víc nežli dvořan; on poroučí, a chce poroučet, je víc nežli dvořan, ale míň nežli přítel; je malý přítel paní kněžny. A ostatek abyste věděli, kdo je nejlepší přítel —
Zajíček. Musíme jít.
Sejtko. Tohle moudro ještě vyslechneme. Tak, Zimo, kdo je nejlepší přítel?
Zima. Jde s tebou.
Sejtko. Snad vy. To ne.
Zima. To ne, ani tuhle pan spomocník a taky ne Klásek.
Sejtko. I u všech všudy, tak tedy kdo —
Zima. Kolena. Kolena, brachu, jsou nejlepší přítel. Mezi lidmi by jeden druhému sousto od úst utrhl, a kdyby ti upadlo, hned po něm chňapne jiný. Jen kolena je zachytí, aby ti ostalo —
Sejtko (vpadne). To je moudrost! A Klásek o ni přijde.
Hanička (k Zajíčkovi). Čekáte ho? Jen pustí-li ho Klásková.
Zajíček. A kdyby měl došky vyrazit, musí přijít.
Hanička. A tu žádost, víte —
Zajíček. Tu podám teď při té kasací.
Sejtko (jenž vyhlédl na levo). Klásek! A jede!
Zajíček. Že jede?
Výstup 5.
Klásek, předešlí.
Klásek (z leva, veze na trakaři pytel obilí). Tu jsem. Ale honem pomozte mně složit, honem. A tuhle, pane učitelský (vytáhne z pod kabátu klarinet), podržte, prosím vás. Sejtko, pojď, pomoz. (Dojede ku dveřím mlýnským.)
Sejtko (mu pomůže pytel odnést do mlýna).
Zima (převrátí trakař a sedne na něj). Jak já to pozoruju, já bych čeť a četu, že Klásek utíká.
Hanička. Kde bude ta kasací?
Zajíček. Haničko, tobě, ale jen tobě to povím. Když nás tak na zámku odbyli, poradil mně zahradník, víš, kmotříček. abych se zeptal starého Žana, a ten mně prve vzkázal, že kněžna, ale pro boha tě prosím, Haničko, aby se nám to nezkazilo, mlč —
Hanička. Ale co ti vzkázal?
Zajíček. Že kněžna mluvila o zámečku (ukáže k lesu), tak my pro jistotu —
Zima. Člověka sic kolikrát přeplašili, ale co se tohohle dotejče, (tajemně) já bych čeť a četu (ohlíží se), že chce