Babička. Touhle lucernou a sám hospodář. Tu musí nést před pány, ač je na svém lánu jako zeman, a musí jít třeba s robotníky ze vsi. Svítit musí pánům až za živý mezník, za starou lípu, v palouku u lesa, tam, co někdy za dávných časů kostel stával.
Hanička (zahledí se na lucernu). Ah, ta lucerna ošklivá — (pojednou). A babičko, pod tou starou lipou je prý poklad.
Babicky Vzácný poklad, drahá koruna. (Zasmuší se.) Pro ni snad se pánům teď i staré lípy zachtělo. Dědovi brali svobodu, vnukovi chtějí vzít majetek i právo —
Hanička (s důvěrou). Libor se nedá.
Výstup 12.
Klásek, předešlé.
Klásek (má klarinet pod paždí). Dej pán bůh — (Stanuv ohlíží se.) Hanička (rychle odnáší lucernu a postaví ji na lavičce u kamen). Klásku, hledáte někoho?
Klásek. I pana spomocníka. Myslel jsem, že tu je. Řek', abych doběh' na zámek přeptat se.
Hanička. Byl tu, ale už odešel.
Klásek. Tak to půjdu za ním. (Obrátí se.)
Babička. A vás tu žena hledala.
Klásek (se lekne, stane.) Mne?
Babička. A nějak zle. Viděla jsem ji od srubu a už venku se po vás zlostně sháněla.
Klásek. A to snad ne, i bože ne, co by se zlobila, to ona se nezlobí! To já mám tuze hodnou ženu. Patnáct let, a kdepak, víc, jsme spolu a ještě jsme se nezlobili.
Výstup 13.
Klásková, hned za ní mlynář, Braha, předešlí.
Klásková (stane nepozorovaně ve dveřích mlýnice).
Klásek. To když já řeknu: mámo, teče voda nahoru, ona přisvědčí: teče, táto, teče. To je u nás táto, mámo pořád, to kdybych já řek' —
Klásková (hněvivě vyrazí). Co — co — Co kdybys řek', ty votipero —
Klásek (schová rychle klarinet pod kabát).
Klásková. Tak co bys řek', tak řekni, řekni ty, kocoure roztoulaný, jen řekni, kdes byl, kdes brousil, obcházel. A co tu chceš, tady, co, co —
Klásek. Ale Kačenko, vždyť já byl u spomocníka, u Zajíčka a pak na zámku.
Klásková. U Zemánkové, viď, viď.
Klásek. Na zámku, manželko, můj klenote, nikde jinde. Ze školy rovnou tam a zase rovnou do školy a ze školy rovnou sem: na pravo, na levo ani krok, na pravo, na levo ani oka mžiknutí.
Klásková. A sem, proč sem —
Klásek. Za spomocníkem a taky — taky pro to mletí.
Klásková. To bude až doma.
Mlynář. Ale, Klásková, to spíš člověk skrotí hastrmana nežli vás. (K babičce.) Byl tu před chvílí, kolo zarazil, obcházel —
Hanička. Zas!
Babička. Viděli jste ho?
Braha Já a dobře —
Výstup 14.