11

Počíná prosvitat od měsíce.

Mlynář. Rozbiju ji.

Zajíček (se lekne a vyklouzne dveřmi na síň).

Klásek (jenž to zpozoroval, ohlédne se po ženě a vyběhne tiše za Zajíčkem).

Klásková (sledujíc spor, hned si toho nevšimne).

Vrchní. Ale ne svou povinnost. To by vrchnost sama musila rozbít lucernu a, haha, to se načekáte. (Zhurta.) Lucernu ven nade dvéře!

Mlynář. Až tu bude vrchnost. Dříve ne!

Vrchní. To bude brzo. A brzo také uslyšíte víc. (Odejde.) Klásková. Tohle je krkavec, pane otče. Takový tuhle na mého (obrátí se po muži) ah — i ten! No počkej! (Rychle odejde.)

Výstup 16.

Mlynář, babička, Braha, Hanička.

Braha. Zámecká churota, ze mhy upletená, v příkopě nicoty vyválená —

Babička, Co teď?

Mlynář. Bránit se,

Babička. A ještě ten hastrman.

Braha. Dnes budu ponocovat já a odváží-li se ta churota zelená! — (Odejde do mlýnice.) Výstup 17.

Mlynář, babička, Hanička.

Mlynář (s úsměvem). Nebojíš se, Haničko?

Hanička (důvěrně). Nebojím.

Babička (stále zamyšlená). Vodní panáček pokoje nedá. Divný strach mne obchází jako někde v lese na smutném místě. (Okamžik přemýšlí, až se rozhodne.) Pro všechno přinesu Brahovi Černobýlu.

Mlynář. Není snad potřeba. Mám tu (ukáže na almarku nad stolem) provaz z lýčí.

Babička. Ten bude dobrý tu, ale do mlýnice černobýl. (Odejde do mlýnice.).

Výstup 18.

Hanička, mlynář, pak vodník Míchal.

Hanička. Co se babička tak leká —

Mlynář. A dnes zrovna nebude, myslím, potřeba ani Černobýlu ani lyčáku. (Za řeči uklidil inkoust a péro do koutnice a chce odnést kroniku. Jak ji zavírá, postřehne proutky mateří doušky. Rychle položí kroniku zase na stůl a skloní se k ní.)

Hanička (vedle něho).

VodníkMíchal (stane nepozorován u otevřeného okna. pak sedí pojednou na okně hledě dychtivě po Haničce).

Mlynář (obraceje listy v kronice). Ah! Mateřídouška. Tu proutek, tu proutky, a tu a tu — Haničko —

Hanička. Teď už víš, kam jsem uschovala mateřídoušku. Dýchne na tě z kroniky, zavoní —

Mlynář. A v té vůni si vzpomenu na tebe, ty má mateřídouško. (Jak jsou nachýleni nad knihou, vloží jí ruku na rameno.) Nedám tě, ani dotknout se tě nesmějí.

Míchal (z hluboká vzdychne).

Hanička (se ohlédne a slabé vykřikne).

Mlynář. Ty! I ty zlejduchu! (Rozpřáhne se, jakoby chtěl vodníka uhodit.)