51

Hanička. Ty jsi se ke mně vrátil! Našels mne!

Mlynář. Zrak se mně zkalil, bloudil jsem. Ale mám tě zas, Haničko, má duše, má sílo!

Zajíček (pohnutě). Mateří douško!

Zatím se již s výše ozval zpěv mužských hlasů:

Duch rodu čistý přepevný štít

v zápase věkův a síly zdroj.

V něm žije otců dílo i sen,

dědictví svaté i starý boj.

Výstup 7.

Kněžna. Žan nesa mlynářovu lucernu, komorná, předešlí bez pacholků.

Kněžna (vyjde z lesa v levo).

V lípě shasíná, zpěv doznívá.

Dvořan (v nesnázích).

Vrchní (zmaten chce postoupiti ke kněžně, ale netroufá si).

Kněžna (k vrchnímu a dvořanu). Již chápu, rozumím, co vy jste měli znát a neznali, neb znali a přece nešetrně rušili. Ten strom tu je city lidu, jeho úctou a věrností posvěcený. Nikdo se ho ve zlé vůli už ani nedotkniž! Co jste hodlali, byla svévole, a mně jste jen zle posloužili. (K mlynáři, ukazujíc na lípu.) To vaše právo a právem zůstane.

Zůstal jste mu věrný. Mně však jste nevěřil. (Vezme od Žana lucernu.) Hle, jak tuto lucernu rozbíjím a tím na věčné časy ruším vaši poddanost, tak pravda je, že jsem o těch úkladech nic nevěděla. (Uhodí o zemi lucernou, která se rozbije.)

Mlynář. Teď věřím, paní kněžno, a vděčně budu vzpomínat.

Kněžna (S trpkým úsměvem). A máte své štěstí —

Mlynář (chytne Haničku za ruku). Ano, jen s Haničkou budu šťastný.

Zajíček (z hluboka se ukláněje, nesměle se blíží). Jasnosti —

Kněžna. To snad je —

Mlynář. To je učitelský —

Zajíček (vpadne). Učitelský mládenec, prosím, anýbrž dokonce na dvou školách spomocník, to jest byl, ale už není. Tady pan vrchní mne složil —

Kněžna. To abyste mohl být v městečku kantorem. Znám vaši suppliku.

Zajíček. O bože!

Kněžna. Zítra můžete hned nastoupit.

Zajíček. Ach, Jasnosti! (Najednou si vzpomene.) Ale kasací —

Kněžna. Až sem zas někdy přijedu. (K vrchnímu.) Možná tudy do zámku? (Ukáže na levo do popředí.) Vrchní. K službám, ano, tudy, tady —

Kněžna (k němu a dvořanu). Tudy přijdu za vámi.

Vrchní (odejde na levo do popředí).

Dvořan (odcházeje za ním, temně před se:) Ale bez Dafnisa.

Kněžna (k mlynáři a Haničce). S bohem! Teď budete mít klid. (Odcházejíc). A já se vrátím z krátkého snu do zlaté nudy. (Odejde za dvořanem.)

Žan, Komorná (odejdou za kněžnou).

Výstup 8.