Dvořan (naslouchá, pak s úsměvem k vrchnímu). To je na vás?
Vrchní. K službám, to jest —
Hanička (vystoupí popěvujíc si:) Trestá je, vede je k dobrýmu — (náhle zmlkne). Ah — (shlédnuvši dvořana s dřeváky, zasměje se). To jsou mé dřeváky.
Kněžna (vystoupí z pozadí za lávkou, stane mezi stromy).
Dvořan (galantně zažertuje). A roztomilé. Jeden z nich si ponechám, a pro druhý si ke mně přijdeš.
Hanička (rázem mu oba vytrhne). Oba mám; ani ten, ani ten vám nenechám. Pozor, pane, to není střevíček z hedvábí, to je dřevák a ten tvrdě přišlápne. (Odkvapí do mlýna, vesele si pozvukujíc.) Výstup 8.
Dvořan, vrchní, kněžna.
Dvořan (užasle hledí na ní). Jako malina! Malina, že člověk zapomene — A ne vesnicky hloupá. Ale dostal jsem —
Vrchní. K službám — eh to jest —
Dvořan (béře na se opět důstojnost). Proč jste mne neinformoval?
Kněžnu (to baví; usmívá se).
Vrchní. Kdož by se nadál takové smělosti.
Dvořan. Měl jste to znát. To děvče odtud odvedete.
Vrchní. Mlynář bude vyvádět.
Dvořan. Skrotíme jej, uvidíte.
Kněžna (vstupujíc na lávku, volá čtveračivě). Pane hrabě —
Dvořan (překvapen). Ah, Jasnosti! (Jde jí vstříc).
Kněžna. Vy tu?
Dvořan. Chci vidět toho zpurného mlynáře.
Kněžna. A seznat zdejší modu v obuvi.
Dvořan (se hryzne do rtů). Jdu z ouřední horlivosti —
Kněžna. To děvče je velmi čiperné.
Dvořan. Velmi smělé, Jasnosti.
Kněžna. Chci s ní promluvit i s mlynářem. Podívám se do mlýna.
Dvořan (kvapně). To není možná, Jasnosti, to není možná. Tam za tím prahem, kdož ví, co by vás čekalo, jaká odvážlivost. Hle, nikdo ani nevyšel vás uvítat.
Kněžna. Snad není mlynář doma.
Vrchní (ochotně). Jasnosti, s dovolením, přesvědčím se.
Kněžna. Zeptejte se.
Vrchní (odejde do mlýna).
Výstup 9.
Kněžna, dvořan.
Dvořan. Jasnosti, že jste se bez průvodu odvážila! A právě sem, sem. Zde hledáte zábavu?
Kněžna. Ne; jiné lidi, nová místa, jichž nuda nehlídá. Také ten zámeček v lesích mne zajímá.
Dvořan. Jaká tam samota a jaké nepohodlí!
Kněžna. Co s pohodlím, když v něm není klidu? Na zámečku nejnutnější je a ještě víc, co nikde na žádném z mých zámků. Poloha u jezírka a stará stavba, jistě ballustrády omšené, stichláterrasa, k ní volné schody popukané a tráva v jejich skulinách, podivné koutky a v tichých komnatách zelenavé šero lesa — Všecko jinačí,