Hanička. Ty jsi se ke mně vrátil! Našels mne!
Mlynář. Zrak se mně zkalil, bloudil jsem. Ale mám tě zas, Haničko, má duše, má sílo!
Zajíček (pohnutě). Mateří douško!
Zatím se již s výše ozval zpěv mužských hlasů:
Duch rodu čistý přepevný štít
v zápase věkův a síly zdroj.
V něm žije otců dílo i sen,
dědictví svaté i starý boj.
Výstup 7.
Kněžna. Žan nesa mlynářovu lucernu, komorná, předešlí bez pacholků.
Kněžna (vyjde z lesa v levo).
V lípě shasíná, zpěv doznívá.
Dvořan (v nesnázích).
Vrchní (zmaten chce postoupiti ke kněžně, ale netroufá si).
Kněžna (k vrchnímu a dvořanu). Již chápu, rozumím, co vy jste měli znát a neznali, neb znali a přece nešetrně rušili. Ten strom tu je city lidu, jeho úctou a věrností posvěcený. Nikdo se ho ve zlé vůli už ani nedotkniž! Co jste hodlali, byla svévole, a mně jste jen zle posloužili. (K mlynáři, ukazujíc na lípu.) To vaše právo a právem zůstane.
Zůstal jste mu věrný. Mně však jste nevěřil. (Vezme od Žana lucernu.) Hle, jak tuto lucernu rozbíjím a tím na věčné časy ruším vaši poddanost, tak pravda je, že jsem o těch úkladech nic nevěděla. (Uhodí o zemi lucernou, která se rozbije.)
Mlynář. Teď věřím, paní kněžno, a vděčně budu vzpomínat.
Kněžna (S trpkým úsměvem). A máte své štěstí —
Mlynář (chytne Haničku za ruku). Ano, jen s Haničkou budu šťastný.
Zajíček (z hluboka se ukláněje, nesměle se blíží). Jasnosti —
Kněžna. To snad je —
Mlynář. To je učitelský —
Zajíček (vpadne). Učitelský mládenec, prosím, anýbrž dokonce na dvou školách spomocník, to jest byl, ale už není. Tady pan vrchní mne složil —
Kněžna. To abyste mohl být v městečku kantorem. Znám vaši suppliku.
Zajíček. O bože!
Kněžna. Zítra můžete hned nastoupit.
Zajíček. Ach, Jasnosti! (Najednou si vzpomene.) Ale kasací —
Kněžna. Až sem zas někdy přijedu. (K vrchnímu.) Možná tudy do zámku? (Ukáže na levo do popředí.) Vrchní. K službám, ano, tudy, tady —
Kněžna (k němu a dvořanu). Tudy přijdu za vámi.
Vrchní (odejde na levo do popředí).
Dvořan (odcházeje za ním, temně před se:) Ale bez Dafnisa.
Kněžna (k mlynáři a Haničce). S bohem! Teď budete mít klid. (Odcházejíc). A já se vrátím z krátkého snu do zlaté nudy. (Odejde za dvořanem.)
Žan, Komorná (odejdou za kněžnou).
Výstup 8.