16

Sejkto. Lidičky, pojďte ! (Kvapí ven.)

Zajíček. Pojďte, pojďte ! (Za Sejtkem.)

Klásek (za Zajíčkem).

Zima (za Zajíčkem).

Okamžik jeviště prázdno. Venku šum, směs hlasů.

Výstup 7.

Kněžna, dvořan, starý Žan.

Kněžna (vyjde z leva. K dvořanovi vesele). Zdá se, že jsme přišli tuze brzo.

Dvořan (vážně). Jasnosti, v nejvyšší čas. (K Žanovi.) Můžete jít.

Kněžna. Ale hned nehlaste, že jsme tu. Teprve až kočár dojede.

Žan. Jasnosti račiž dovolit, já starý sluha, pamatuju, jak jsme vítali J. Jasnost nebožtíka pana děda Vaší Milosti. A teď takové vítání —

Kněžna (vlídné). Vy jste mne již uvítal a ostatek jak jsem řekla.

Žan (odejde hlavním vchodem).

Výstup 8.

Kněžna, dvořan.

Kněžna. Vy jste, můj milý hrabě, čím dál tím chmurnější.

Dvořan (s tajenou výčitkou). Žel, že nemohu být čím dál tím veselejší.

Kněžna. Tak jako já. A měla bych být nejvážnější, nejdůstojnější, neboť teď právě přijíždím (ukáže k oknu) mezi své poddané a pojedu jejich špalírem. Ach za čtrnácte dní už po sedmé!

Dvořan. Musí to být, když jste sem vyjela.

Kněžna. Ale kdož se toho nadál, kdo to má vydržet, tolik hlučných vjezdů, střílení a troubení, tolik slávy, tolik řečí a tolik koktání. (Ukáže na křeslo.) Vidíte už to také vystrojili. Tam opět sedět, po sedmé, vyslýchat — (náhle).

Prosím vás, sedněte si tam —

Dvořan. Já? Jak by bylo možná!

Kněžna. Jenom teď, na chvilku (naléhavě, mile). Jen se usaďte, rychle. (Nutí jej do křesla.) Dvořan. Ale Jasnosti, já —

Kněžna. Sedněte a seďte!

Dvořan (se usadí).

Kněžna (postaví se před něj, pokloní se a začne). Nejjasnější, vzácné urozenosti —

Dvořan. Jasnosti — (vstává).

Kněžna. Sedět! (pokračuje). Toužebně očekávaný den — (vesele). Znáte to?

Dvoran (vstane). Oh, dobře, ale —

Kněžna. Vy to ani na chvilečku nemůžete poslouchat ? A já musila tak šestkrát sedět a pokaždé jak dlouho, jak dlouho! A dnes opět vyslýchat ta říkání všude stejná, nekonečná, nekonečně nudná a všude na ně odpovídat a pořád totéž a pozor mít, abych se nespletla, abych gratulanty nezmátla. (Strojeně patheticky.) Sestupte s trůnu!

Je prý to tak těžké. Ale vám tam nebylo volno; a já bych měla po sedmé tam vystoupit.

Dvoran. Přála jste si sem —

Kněžna. Sem, ano, ven, ven, ano z města pryč z toho únavného, zakletého kruhu nudy, kdež den jako den, hostiny a divadla, pastýřské hry, karusel, ohňostroje, klevety a pletichy; a všecko tak hladké, obaleno, lež i píchnutí, vše opentleno, ověnčeno, přeslazeno, obásněno, neupřímná řeč, strojená tak jako obličej i kadeře. A místo ducha vtip, místo vroucnosti a ohně vypočítavá galantnost —