Kněžna. To je rytířské, zvláště když pospícháte.
Mlynář. Já bych nepospíchal, je krásně — ale doma —
Kněžna. Ah, přece máte strach.
Mlynář (jako popíchnut). Nemám. Zůstanu, jak si přejete.
Kněžna. To ráda slyším. A netřeba pospíchat. Je tak krásně. (Slastně se přichoulí.) Tak povídejte.
V tom v pravo v pozadí ozve se na lesní roh krátký signál.
Kněžna. Co to je?
Hned na to v pravo, v popředí a blíž opakuje klarinet týž signál.
Mlynář. To se snad šumaři ze vsi svolávají a chystají kasací.
Kněžna. Ó bože, kasací! I tu! I teď! Pryč, pryč! Pojďte!
Mlynář. Na zámeček nebo zpátky?
Kněžna. Zpátky? A proč? Kam byste chtěl?
Mlynář. Mám vás, paní kněžno, dovést a dovedu —
Kněžna. Kam, řekněte to.
Mlynář. Na zámeček.
Kněžna. Tak! Již pojďme, ať ujdeme té kasací.
Mlynář (vezme lucernu, zajde do lesa).
Kněžna (za ním).
Výstup 4.
Zajíček, Zima.
Zajíček (vyjde z prava z popředí a rozhlíží se).
Zima (vyjde z pravá z pozadí; tlumeně:) Pane učitelský —
Zajíček. Bože, zas jsme tu! A ten —
Zima. Psst, ticho, jen nic jmenovat!
Zajíček. Kde jsou —
Zima. Dáme jim echo. (Zatroubí krátkou fanfáru.)
Zajíček (zároveň s ním zapíská ji na klarinet).
Jak dozní to znamení, ozve se z lesa na levo v popředí lesní roh.
Zajíček. Sejtko!
Zima. Ten luciper!
Výstup 5.
Sejtko, předešlí.
Sejtko (všechen pocuchaný).
Zajíček. Vy jste nám dal!
Sejtko. A já dostal!
Zima. Kde je Klásek?
Sejtko. Já nevím.
Zajíček. Dejme mu ještě znamení. (Zapíská krátkou fanfáru.)