4

nebreptám jako ty, krajánku. Tak jsem ho odkrojil. Bude mně kápku vyčítat! To víte, pane otče, bez kápky nemám jadrné oči, nemám ruku. Ale jak mne kápka ohřeje, ó, to je šťastné oko, šťastná ruka, to sekerou utešu věc, jako když to uleje —

Výstup 4.

Babička, předešlí.

Babička (z komory; nesouc v pravé hliněnou misku, jde ku dveřím na síň).

Mlynář. Kam jdete, babičko?

Babička. Na srub, na pavláčku, tady (ukáže na misku). Nevíš? Je čtvrtek a po slunce západu.

Mlynář. Ah, nesete hospodáříčkovi.

Babička. Pro požehnání domu. Vy byste nevzpomněli.

Mlynář. Hanička by pamatovala. Ale kde je?

Babička. Šla na stráň na kvítí a na koření.

Mlynář (usmívá se). To zas toho přinese —

Babička. A jistě taky věneček z mateřídoušky. Tenhle (ukáže na věneček pověšený na stěně nad kronikou) ti sem taky pověsila. Ale už jdu. (Odejde dveřmi na síň.)

Výstup 5.

Mlynář. Braha.

Braha. Pane otče, na Haničku pozor!

Mlynář. Proč! Pro to, co vrchní vzkázal?

Braha. To ne, ale k vůli vodnímu panáčkoj. Hastrman teď pořád obchází, pořád, celé noci, stárek to taky povídal, celé noci obchází a jen po Haničce pase. Vzdychá, heká, škemrá, brečí; dnes celou noc vyplakal.

Mlynář. Zbytečné strachy.

Braha. Bude se vám mstít na mlýně —

Mlynář. Proto ho musím dostat odtud.

Braha. Dejte mně provaz z lýčí, já sám budu číhat na tu churotu, vždyť jde o Haničku, a až ho chytím, uvážu ho tuhle na kamna, aby byl hodně na suchu, a natřískám mu jich, to pak skrotne a všecko udělá.

Mlynář (s úsměvem). Na suchu, bez kápky je bez síly. To vy taky, Braho, viďte. Pojďte. (Vkročí do mlýnice.) Braha. Jen se smějte! Abyste nelitoval. (Odejde za mlynářem.) Výstup 6.

Hanička.

Hanička (zpívá na síni). Lásko, milá lásko,

kde tě lidé berou —

(Vejde otevřenými dveřmi zpívajíc tlumeněji. Zuje dřeváky hned u prahu a nechá je u dveří. Klín má plný koření a kvítí.)

V zahradách nerosteš,

v poli tě nesejou.

(Stane, rozhlédne se, spatří otevřenou kroniku, jde rychle k ní. podívá se. pak vysype z klína kvítí na lavičku u kamen, vybéře z něho hrstku mateří doušky a klade z ní proutky za několik listu v kronice.) Mateřídoušku pěkně do kroniky —

(zamyšlena začne zpívat snímajíc se stěny věneček)

Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo —