šestero panství; (vypočítává) na Vlkově už byla, na Libořicích, Svojšíně, na Nedražicích a Lažanech, teď je na Březovicích a odtud přijede sem na Lohovou. Proto pan vrchní shání, běhá, aby uvítání bylo tu obzvláště slavné.
Teď vám lítá po panství mandát za mandátem. A mně dal mandát, abyste, mlynáři, o tom vítání přijel rejtharsky na zámek, kůň aby byl v samém kvítí a fáborech, všecko slavně, vy že povedete sedláky; ti budou taky na koních.
Vy uvítáte paní kněžnu a —
Mlynář (vpadne). Tu neuvítám, protože nikam nepojedu. Ještě vítat, slavit za to, že mne chce vrchnost připravit o lípu, o mé právo.
Mušketýr (žasna). Tak! Ale mandát poroučí — (vzpomene si). To jako ten první mandát.
Mlynář (ironicky). Máte ještě nějaký?
Mušketýr. Ještě druhý a ten poroučí, aby to děvče, co tu máte ve mlýně, ta schovanka —
Braha (sebou trhne).
Mušketýr. Aby přišla za družici: půjdou družice, celý houf, a to děvče tady —
Mlynář. Taky nikam nepůjde.
Braha. Ne, nikam nepůjde.
Mušketýr (zpupně na Brahu). Co vy — Vy mlčte!
Braha. Já? Tady mám taky slovo, abyste věďal. Hanička je má, aspoň trochu má. Já ji našel, víte-li vy — když jsem se vracel z vojny, z té nešťastné vojny, a já byl v ohni a ne za pecí jako někdo, a zraněný jsem šel, víte-li, vy mandáte. Belhal jsem se, a tu jsem ji našel v šírém, na večír, v příkopě u cesty. Bylo na podzim, na večír, po dešti, sychravo, mraky se hnaly a vítr fičel, až mně to bralo plášť. A to děvčátko v příkopě; choulila se, třásla zimou.
Všichni ji opustili. Panstvo jelo kolem, jenerálové a kapitáni a vojsko, co vyhráli, a nic. Jen si na ni ukazovali a ještě se ušklebovali. Churota cizí! A domácí šli kolem, utíkali, modlili se i plakali a pro pláč, pro samé modlení neviděli; nechali ji, a tak jsem se jí ujal, sám jsem sotva lezl, sebral jsem ji jako ptáčka, když ho vichřice vyhodí z hnízda.
Mlynář. Braho, nač mu to vykládáte?
Braha. Aby věďal, že mám na ni právo, já — já —
Mlynář (k mušketýrovi). Už jsem řek' —
Mušketýr. A tak to mám vyřídit panu vrchnímu? A ten mandát —
Mlynář (nedbaje ho. obrátí se k Brahovi). Jak je s oprávkou?
Braha. Právě proto jsem přišel.
Mušketýr (vpadne). Tak tedy, mlynáři —
Mlynář (zády k němu mluví s Brahou). Už půjde kolo ?
Hraba. Všecko jak se patří, půjde.
Mušketýr (hlasitěji). Tak tedy —
Mlynář (nedbaje ho). Braho, půjdu s vámi do mlýnice.
Mušketýr. A já nic? Mandál nic? (Hrozivě vyhrkne.) Ale máme ještě lucernu, a až přijde mandát o lucerně, to se otočíte, to budete poslouchat a pěkně jako ňáký podruh. To budete! (Kvapně odejde.) Braha (za ním hrozí). I ty mandáte, ty churoto ze mhy upletená —
Výstup 3.
Mlynář, Braha.
Mlynář. Nechte ho. Ale to jste si se správkou pospíšil.
Braha. A taky jsem se při ní rozzlobil. Churota ze mhy —
Mlynář. Kdo zas —
Braha. I krajánek. Zastaví se u mne, nežli odešel, a hned s užírkou, jestli jsem si kápkou zbystřil zrak. Trumbero, povídám, to se ví, že zbystřil. Zbystřil, ale tady (ukáže na čelo), žádná mha, pěkně jasno a jazyk se mně neplete,