38

hned, to musíme a pomoc přijde, a tu lípu hlídat. Tady mají ti hřbeti nějakou skrýš — Suma sumárum: hlídat.

(Rozhlíží se přemáhaje strach.) Ale je tu (povzdechne) tak divně. (Náhle.) Býval jste přec na vartách ?

Mušketýr. A bože, jak přišel mandát, ve dne v noci, a ještě víc v noci.

Franc. Nebál jste se v noci?

Mušketýr. To jsem byl ještě radši; to jsem všechno prospal.

Franc. Já bych ani oka nezamhouřil.

Mušketýr (ohlíží se). No, vědí, pane kancalářský, není místo jako místo, obzvlášť v noci, a o tomhle tu se moc povídá.

Franc (vpadne). Mlčte, vím to. Ale vy — vy se nebojíte.

Mušketýr. Já? Já — já se nebojím. Mandát je —

Michal (odhalí lucernu, tak že z pod lípy vyšlehne světýlko).

Mušketýr. Man — Co je to? (Ukazuje na lípu).

Franc. Marjá panno! (Staví se za mušketýra.) Co, co — je to?

Náhle vysvítí měsíc, ostře se vyjasní.

Míchal (v plném ozáření sedí nehybně, zašklebí se). Dnes se mně chce někoho utopit.

Franc. Rány boží! (Uteče na levo do lesa.)

Mušketýr. Počkají, pane kancalářský. (Uteče za ním.) Výstup 9.

Míchal, pak Klásková.

Míchal (vykročí zpod lípy). Ti už nepřijdou. A teď, měsíčku, sviť, sviť, a ty, mé sluníčko, přijď! (Vyhlíží na pravo.) Ah, už jde! (Ustoupí pod lípu do stínu.)

Klásková (vyjde z prava, zastaví se, rozhlíží se, spatří Míchala. Zeptá se bez bázně, z ostrá). Kdo je to pod lípou?

Míchal. Já.

Klásková. Mně se zdá, že huhňá. (Z ostrá.) Který pak vy jste?

Míchal (mlčí).

Klásková (ostřeji). No tak, co nemluvíte? Jste-li co kalyho, pojďte na světlo.

Míchal (zhasí lucernu a vystoupí). Já jsem tkalounkář.

Klásková (měří si ho). Vy?

Míchal. Jdu z Kozlova z jarmarku a zabloudil jsem.

Klásková. Co pak tam byl dnes jarmark? A kde máte zboží?

Míchal (ukáže na pentle). Tady, to mně ostalo, ostatek jsem prodal.

Klásková (špičatě). To věřím, že tyhle pentle nechtěli. (Ironicky.) Tak byl dobrý jarmark. To ševci jistě taky všecko odbyli a hrnčíři —

Míchal. Jak to myslíte, proč —

Klásková (z ostra na něj hledí). Protože tam byl ten, co mu voda kape ze šosu. A jak ten přijde o jarmarku mezi ševce, jde jim zboží jako na pochmátku. (Důrazně.) To přec víte —

Míchal (nejistě). No vím — A co s tím, když —

Klásková. Počkejte! Mlčte! A od hrnčířů sám mnoho koupí, hrníčky, aby moh' přiklopovat, víte (doráží) dušičky.

To přec taky víte?

Míchal (mrzutě). Dejte pokoj — já — (Chce k mokřině.) Klásková (mu zastoupí cestu). Počkat, až domluvím; náš to taky dělá, víte, náš — hastrman —