48

Hanička. Jdou pro mne, chtějí mne odvést —

Zajíček. Uteč, uteč, tady do lesa.

Hanička. Už je pozdě. Slyšíte?

Výstup 2.

Mušketýr, pan Franc, předešlí.

Franc (za scénou, z pokraje lesa na levo). Jen se nebojte Mušketýr. Co pak se bojím? (Vystoupí, bázlivě se rozhlíží.) Už je to pryč, myslím.

Franc (vystoupí za ním, drží se ho bázlivě).

V tom vyrojí se ze všech stran lesní panny, chytnou se za ruce a utvoří kruh kolem lípy. Tichá hudba.

Mušketýr (trna). To je — to je — pane kanca —

Franc (uteče zpět).

Mušketýr. Pane kanca-lářský! (Zmizí za ním do lesa.) Lípa se otevře.

Hanička (do ní vstoupí).

Zajíček. Bojím se o tebe.

Hanička. Chraň mne!

V tom se sešeří, hudba ztichne.

Lesnípanny (zmizejí).

Když měsíc jasně zase vysvítí, stojí pod lipou

Zajíček (sám, užaslý. Pojednou se obrátí k lípě). Haničko! Haničko!

Výstup 3.

Vrchní, několik pacholků nesoucích sekery a pilu, Braha mezi nimi spoután provazem na rukou. Zajíček.

Vrchní (z pravá). Tu je, tu jistě je; a to je ta lípa proklatá. Aj, hle pan učitelský mládenec. Co on tu dělá —

Zajíček. Prosím, chtěli jsme hrát kasací.

Vrchní (posměšně). Tady a kasací! Komu pak, on šelmo, on — (náhle z prudka) Kde je to děvče ze mlýna!

Zajíček (polekán). Hanička —

Vrchní (ostře uhodí jako na jisto). Byla tu.

Zajíček (ve zmatku). Byla — to jest —

Vrchní. Kde je, kam šla?

Zajíček. Prosím, to nevím.

Vrchní. Schovala se tu.

Zajíček. Prosím, to nevím.

Vrchní. Neví, on neví! Jak by nevěděl, když má s mlynářem spolky. On jistě ví, že tu mají skrýš. Ven s 0tím.

Zajíček. Já o skrejši nevím.

Vrchní. Ani o té holce. Tak! To je učitelský, ten má vést mládež k poslušnosti! Rebellant je.

Zajíček (se lekne). Prosím ne, to nejsem, urozený jemnostpane direktor —

Vrchní. Je a jaký poťouchlý a zatvrzelý. Školu v městečku by chtěl kantorem být a regentem chori, to ano, mít hodný sobotales a deputát, kolik sáhů drev a koledy, to ano a k tomu velkou štolu, to ano —

Zajíček (temně). Bože, bože!

Vrchní. Ale být při vrchnosti, říct, kde to děvče je, to ne.