Zámecká síň. Hlavní vchod v pozadí. Od něho na levo křeslo pod nebesy. Několik stupňů k němu. V pravo, v levo dvéře.
Výstup 1.
Vrchní, pan Franc.
Vrchní (ve svátečním obleku). Tedy všecko je jak se patří na to uvítání.
Franc. Prosím všecko; ale zahradník mně povídal, že zahleď v parku cizí lidi, pána s dámou, něco snad vznešeného.
Vrchní. To má zahradník zas už mhu; kdo ví, co viděl.
Franc. Viděl, prosím, a také viděl, že ten párek přijel k zadní bráně v parku a hned šli do parku, a ještě povídal zahradník, že to snad nějaká návštěva, že přijela dřív nežli vrchnost.
Vrchní. Tak co se jich neoptal?
Franc. Prosím, povídal, že chtěl, ale že mu zašli v aleji.
Vrchní. A on nebyl dost na nohy. Návštěva hm — ať čekají. My o nich nic nevíme, nám se neopověděli, neohlásili, proto my o nich nic nevíme, a ostatek, pane Franc, kdož pak ví, co to je. Hlídat by se to mělo.
Franc. Prosím, už jsem za nimi poslal starého Žana.
Vrchní. Tak co mne zdržují? Tak tedy všecko v pořádku stran uvítání?
Franc. Prosím, všecko jak se patří; všude samá chvoj, samý fábor, samý květ, máje, koně, rejthaři, družice, všecko samý fábor, samý květ.
Vrchní. Přijeli ze všech vesnic, všichni?
Franc. Všichni, prosím, všecko je v nádvoří, všichni až —
Vrchní (mračně). Na toho mlynáře. A což to jeho děvče ?
Franc. Prosím, to také nepřišlo.
Vrchní. A jak s tím vinšem, to uvítání? Komu to dali?
Franc. Prosím, slavonínský rychtář to nechtěl, že by si to nepamatoval.
Vrchní. Osel.
Franc. Tak jsem to dal rychtáři Kroužilkovi.
Vrchní. Co to vyvedli!
Franc. Prosím, ten má moc kuráže.
Vrchní. Ale je drmola.
Franc. To je, prosím, ale když si dá záležet, je mu rozumět —
Vrchní. Ale jestliže to zkazí! (Hrozivě.) Pane Franc! (Pojednou.) A co varty? Poslali je, aby ohlásily, až shlídnou, že vrchnost jede?
Franc. Právě odjely.
Vrchní. Cože, teprve teď?
Franc. Prosím, vrchnost vyjede z Březovic o desáté, vždyť to přišlo ouředně na kancelář a sem dojede o jedenácté. A pak, prosím, na Hůrce jsou s hmoždíři, tam také dají znamení.
Vrchní (pohlédne na hodinky). No, pravda; bude dost času, vyjedeme-li naproti tak za půl hodiny, za malé půl hodiny.
Franc. Prosím.
Vrchní. Tak ještě jednou ty hřbety obhlídnou a rychtářům poručejí — ne, nic, těm poručím sám. Já mám zodpovědnost nahoru, na nich není spolehnutí.
Franc. Prosím.