Výstup 18.
Braha, Klásková.
Braha (hledě za nimi). To svět neviděl — Panské churoty ze mhy upletené —
Klásková (z leva chvatně). Není tu, že tu není —
Braha. Kdo —
Klásková. Můj muž — Že tu není?
Braha. Ale byl tu. Přivez' obilí —
Klásková. To všecko zas jen na štrych, aby se dostal z domu.
Braha. Povídali, že odešli s učitelským, on a Zima.
Klásková. A Sejtko — aha —
Braha. Hrát kasací.
Klásková. Ale komu, komu! A ostatek, budou-li hrát, není-li to všecko na štrych. Nevěřím, žádnému nevěřím, jenom kartám, ty kladou (vytáhne karty, sedne na trakař) dobře — Tuhle vidíte — Červené eso — do cesty mu žaludský shorek, a tu zelená — aha — pěkná kasací — To je ženská (shrábne karty a vyskočí), zase ženská a žádná kasací. Kam šli —
Braha. Povídali, že šli (ukáže za lávku k lesu) k lesu, jako na zámeček. Náš mlynář tam taky šel, musil. Vede kněžnu, svítí jí lucernou.
Klásková. Tak? A to by — (náhle se rozhodne) To se přesvědčíme Já jich dohoním, já je dostanu. (Za řeči dojde na lávku.) To pak bude kasací! (Kvapně zajde v pravo k lesu.) Výstup 19.
Braha, Míchal, Hanička.
Braha. A to je saň! Ta aby se s drakem pojímala. (Zajde do mlýna.) Míchal (povyleze z křoví, šklebě se.) Hehe, Ivan — Ten bude poklidně dýchat — na měsíčku — poklidně —
Všecko tam běží — bude mít pěknou první noc — S muzikou — Ale mně přišla chvíle. Mlynář pryč — hehe —
Babička (ve mlýně). Haničko!
Míchal (se pouschová v křoví).
Hanička (vyhlédne mezi stromy v pravo za mlýnem, náhle vyběhne a běží chvatně přes lávku).
Míchal (překvapen: pojednou však vyrazí, chce ji chytnout). Sluníčko!
Hanička (už za lávkou, chvátá v pravo do pozadí k lesu.
Braha (za mlýnem volá). Haničko!
Míchal (zmaten). Tak! (Okamžik se rozmýšlí, pak pojednou). A já tu ostat? Ne! (Vskočí na lávku.) Jednání třetí.
Lesní palouk plný kopretin a zvonků. Na levo i v pozadí starý les. Na právo volno; jen několik bříz tu stojí u mokřiny, ve které leží několik kamenů pro snazší přejití. Na levo před lesem v palouku stará, košatá lípa kvetoucí.
Noc; měsíc svítí, chvílemi se ženou přes něj mraky.
Výstup I.
Sejtko, Zajíček, Zima, Klásek.
Sejtko (první vystoupí z prava, obrací se zpět). Tak pojďte, strašpytlové, nic tu není. (Přejde přes kameny na palouček.)
Zajíček (vystoupí, opatrně se rozhlídne). Nic. (Jde přes kameny.) Pojďte, žádný tu není.
Zima (vystoupí). No, já se nebojím, ale co se mýho rozumu dotejče (přechází) myslím, že v noci opatrnosti