mít kněžna něco extra, a že takoví vyzahálení lidé pořád něco shánějí, (schytrale) víme —
Sejtko (vyjde ze mlýna). Tak už je žito na zanášce.
Klásek (vezme klarinet od Zajíčka).
Hanička (vesele). Co Klásková —
Klásek. Žena? Kačenka? A bože, ta je starostlivá, ta hned, když jsem to žito snášel s půdy, ale bože, táto, ty se strhneš, já bych to, táto, hned vzala za tebe. A já zas, ale bože, mámo, jak bys ty, to ne. A máma zas, tak jen pomalu, táto, ať si neublížíš.
Zajíček (jenž netrpělivě naslouchal). No tak —
Sejtko (ku Kláskovi). Že ona se přiběhne podívat —
Klásek (trhne sebou). Už jdu.
Zajíček (béře Zimu za rukáv). Pojďte, Zimo. S pánem bohem, Haničko, ale prosím tě, víš — (Odejde se Zimou a Kláskem přes lávku v pravo a v pozadí k lesu.)
Sejtko (vesele). Tak si přece zahrajeme. (Za ostatními.) Hanička. Jen co si vyhrajete. (Jde na levo.)
Míchal (v houštině z hluboka zavzdychá).
Hanička (bezděky stane).
Míchal (vynoří se z houštiny, zavzdychá pln toužebnosti). Sluníčko!
Hanička (vytrhne od pasu větvičku Černobýlu). Nesužuj, vodní panáčku! (Odběhne na levo.) Míchal (zalízá skuhraje). Však má chvíle přijde —
Výstup 6.
Vrchní, dvořan.
Dvořan (vyjde z leva za lávkou). To je ten mlýn ?
Vrchní. K službám. A v něm je ten zpurný mlynář.
Dvořan. Také to děvče sirotek. Máme na ni právo.
Vrchní. Mlynář alespoň nedokáže, že on má na ni právo.
Dvořan. Dokáže, nedokáže, ale my mu okážeme. Je nebezpečný, protože dává zlý příklad. (Stane na lávce.) Ale její Jasnosti už o něm nemluvte. Nerada o něm slyší.
Vrchní (žasna). Nerada? A já musil po obědech znovu učinit J. Jasnosti o něm nejponíženější přednesení.
Dvořan (nemile překvapen). Tak ? A poslouchala ?
Vrchní. O, velmi pozorně.
Dvořan. Tak? (vzpamatovav se). Ach ano, pravda. Ale jednati s ním budu já. Je velmi nebezpečný — (Zamlouvá, ukazuje do zadu k lesu.) Tudy se dojde také k zámečku?
Vrchní. Tudy je tam cesta od mlýna.
Dvořan (došel přes lávku). Ah, co to! (Stane u pařezu, prohlíží si lorgnonem dřeváky.) Dřeváky, ale jaké! Ty snad nějaká víla nosila. A nejsou bez ozdob. Tu vypálené kolečko, tu květ —
Vrchní. Snad jsou toho děvčete ze mlýna.
Dvořan. Ah, ah, to by byla nožička. Je-li to děvče tak sličné, jako má malé nožky — (zvedne oba dřeváky, každý ve dvou prstech) no — žičky — no — ži —
Výstup 7.
Hanička, předešlí, pak kněžna.
Hanička (zpívá za scénou). Lohovskej pan vrchní hodnej pán, on trápí poddaný jak chce sám —