Dvořan. Společnost má své zákony. Čím kdo výš —
Kněžna. Tím je spoutanější. A já zatoužila po volnosti a hledala jsem ji tady daleko od města.
Dvořan. Je-li možná pravá, celá volnost.
Kněžna. Kdyby tu alespoň změna byla! Ale nuda za nudu. Nežli tu ujde den! Moře, moře. Co jsem čekala a co shledala! Místo jarosti a síly, místo naivní upřímnosti jen pochýlené šíje a hřbety ohnuté. Těšila jsem se na nelíčené tváře, na přímé, jasné pohledy a já stěží mohla komu pohlédnouti do oči, jak se ustavičně klaněli a klaní.
Klaní, klaní, klaní. A kde jsem pohled chytila, byl v něm tupý úžas nebo svit otrocké, přeslazené devotnosti.
Dvořan. Takový tu lid. Co jste čekala —
Kněžna (škádlivě). Také nějakého Dafnisa.
Dvořan. Jasnosti!
Kněžna. A vy Chloë nějakou.
Dvořan. Jasnosti, vím co můj úřad žádá, a co důstojnost a snad i — věk. Nejsem z těch, kdož dychtí v Cytheřin háj, věnčit oltář Amorův a snít —
Kněžna. Ó sladké heureduberger. Ach, mně se tu ještě žádný Dafnis nezjevil.
Dvořan (káravě). Jasnosti! A račte pamatovat — (ukáže k oknu).
Rána z hmoždíře, hned za ní druhá.
Dvořan. Slyšíte?
Kněžna. Už dojíždím.
Dvořan. Podívám se. (Stane u okna.)
Kněžna. Ó to vám sama odtud povím. (Stojíc uprostřed sálu, líčí s humorem:) Vjíždím právě ku špalíru, řada v pravo, řada v levo, dvě řady hřbetů ohnutých.
Dvořan (ukáže na křeslo). Ale tam, Jasnosti, musíte, byt i bylo po sedmé.
Kněžna. Ne.
Dvořan. Jasnosti, to musí být. Musíte tam přijmout slib věrnosti a od rychtářů práva a vrátit jim je, v úřadě je potvrdit.
Kněžna. A zase řeči vyslýchat — oh! —
Intrada venku.
Kněžna (zatleská rukama). Už jsem přijela! Už jsem tu, už vítají, haha — prázdný kočár. Už —
Dvořan. A již také o vás vědí. Sem se obracejí. Račte se jim v okně ukázat. (Naléhavě). Prosím, Jasnosti!
Kněžna. V okně ukázat? To ještě nebylo. Ano. (Stane u otevřeného okna.) Venku: Vivat! Vivat!
Kněžna (se usmívá).
Dvořan. Račte jim pokynout.
Kněžna. Není potřeba. Tam ten krocan červený, to je jistě vrchní, dává jim znamení. Hned uslyšíte »vivat«. Teď!
Venku : Vivat! Vivat!
Kněžna (ku dvořanovi). Slyšíte nadšení a lásku? Za to jim musím pokynout.
Venku intrada, pak : Vivat!
Kněžna. A teď potopa!
Dvořan (vyhlédnuv). Už se to valí. Jasnosti, račte se usadit. Není vyhnutí.
Kněžna. Uvidíte, že je. (Usedne do křesla pod nebesy).
Dvořan (postaví se jí po bok níže křesla).