Míchal. Kam chceš?
Ivan. Brachu, do sousedství.
Míchal (kvapně). Sem tě nepustím.
Ivan. Snad nemyslíš, že jdu k tobě. Denně bych se musil stydět za tebe, jak se fintíš a pácháš hloupost na hloupost.
Míchal. Kam tedy —
Ivan. Kde budu sám a sám, kde sotva kdy spatřím lidskou tvář. (Ukáže k lesu.) Tamhle do jezírka v lesích u starého zámečku, do té osamělé tůně. Tam bude klid, tam budu volně dýchat ať v chládku lesa u vody, ať na sluníčku o poledním tichu. Dýchat, dýchat, vyhřívat se, a za deště pak sedět pod hustým krytem olší omšených a buků; sedět v příjemném schoulení a poslouchat, jak korunami šumí déšť, jak crčí lopuch širokými vějíři, a dívat se, jak poskakují vodou kloboučky, jak letí kola po hladině v šero u břehů, pod houštiny a kmeny schýlené. Té hudbě naslouchat, když v přítmí deště, v přítmí stromů řeřavě se rdí z tvé fajfčičky, a vědět při tom, že jsi sám a sám, že nikdo nepřijde —
Míchal. To tě také omrzí.
Ivan. Už ne. No, a pro změnu a pro radost časem hodím náhlou hrůzu děsivou na bábu na houbách, na panenku v jahodách neb večerem na zpozdilého poutníka. Však kdo tam zabloudí! Leda jen srnek sbor. To zakletý je kout, tam bude klid a ticho, ticho —
Výstup 2.
Hanička, předešlí.
Hanička (v dřevákách stane na prahu, vystoupí na lavičku u dveří, a zaclánějíc dlaní zrak, vyhlíží před se na levo).
Míchal (vzrušen, tlumeně). To jest ona, to ten květ!
Ivan. To je ona! Nó, nó — Tak si pro něj skoč!
Míchal (huhlavě). Na suchou půdu! A Černobýl má za pasem.
Hanička (volá). Libore! Libore!
Míchal (nadšeně). Slyšíš, slyšíš, to je hlásek!
Ivan. Nó, nó, hlásek je, ale raději ho neslyšet. Máš lidskou slabost, proto jsi k smíchu.
Hanička (za té řeči sestoupila a zachází v pravo za mlýn).
Ivan. A budeš ještě víc, až přijdeš se hřbetem na strakato zmalovaným. Není ti pomoci. (Ustoupí a zmizí mezi stromy.)
Míchal (za ním zavrčí, pak so schoulí do křoví).
Výstup 3.
Babička, Hanička.
Hanička (v pravo za mlýnem). Libore! Libore!
Babička (stane ve dveřích, rozhlíží se).
Hanička (se vrátí).
Babička. Není tu?
Hanička. Ani vidu ani slechu. Snad je v stráni u drvařů. Zavolám tam.
Babička. Jdi, zavolej, děvečko, a přijď říct. (Zajde do mlýna).
Výstup 4.
Zajíček, Sejtko, Zima, Hanička, Míchal.
Hanička (chvátá na levo, pojednou zuje dřeváky a postaví je na pařez. Chce dál, v tom z leva)