»A kde?«
»Doma, totiž u něho, chtěl jsem to vyřídit, jak mi Vaše Milost ráčila rozkázat, a tak jsem šel k němu do statku, je–li tam, a byl.«
»A co říkal?«
»Seděl se ženou u stolu – ona se tuze lekla, viděl jsem to, on vstal a povídá, co chci. Povídám, že má přijít na zámek k Vaší Milosti, a tu on: „A proč, co tam?“ Zrovna, jak to povídám, nic víc. Já řku, že nevím, a tu on, že když neví proč, to že nepůjde. Trnu nad tou řečí, stojím, čekám, že si to snad rozmyslí, a tu zase on, mám–li ještě něco. To jsem neviděl, jak ti lidé teď –«
»Dost!«
Tím ho Lamminger přerušil. Neusmíval se jako prve, nýbrž se zamračil.
Dráb však pořád ještě úžasem trnul, že pán zůstal tak klidným, a z toho podivení nevyšel po celý večer.