království.
»A takového řečníka, jako ten Kozina, rovněž ne,« dodal doktor Paroubek, přistupuje k oběma. »To by byl soudní řečník! Všimli jste si té jeho apostrofy?« Ušklíbnuv se, zamrkal šilhavým okem po stolici rytířské a panské, kdež přísedící šlechticové skupili se kolem presidenta, hraběte ze Šternberka. Mluvili rovněž o Chodech.
»Chuďasové!« mínil hrabě Vratislav.
»Ošizení. Ten vídeňský prokurátor je šelma,« pravil hrabě Kolovrat. »Hory doly sliboval. Není se čemu diviti, že pak byli tak přesvědčeni.«
»Jak jsem prve pravil: o listy Štrausovy požádáme hejtmana krajského, aby nám je opatřil,« pravil president.
»Jeden z nich se také dovolával nového jejich advokáta, že ten je také o jejich právu přesvědčen,« s úsměvem podotkl pan Asterle z Astfeldu.
»S dovolením,« a tu se doktor Paroubek ke šlechticům obrátil. »Znám ho velmi dobře. Je to pan Blažej Tunkl z Brníčka.« Doktor Paroubek se usmál.
»Ach, pan Tunkl!« zvolal hrabě Vratislav. »Už takové procesy bere!«
»A jak je vede! Ubohý váček chodovský!« To doktor Paroubek ho politoval a zamrkal tak divně, že všichni přísní pánové ve vážných alonžových vlásenkách smíchu se neubránili.