naslouchal, sotva však co z hejtmanovy řeči věděl. Na jeho rtech chvěl se nejistý úsměv. Teprve když krajský hejtman podotkl, že všechen lid na ně své zraky upírá, vzpamatoval se.
Oko jeho pohlédlo na šibenici.
»Visí,« pravil a vydechl sobě; pak koně otočil. Kolem tisícové klečeli a modlili se s knězem za nebožtíka.
Nejen tam ve čtverhranu, kde byli krajané popraveného, ale i ze zástupu bylo slyšeti pláč a vzlykání. A jak páni se zástupy zpět do města vraceli, zaslechl Lamminger divné věci. Slyšel i viděl, jak si na něj ukazovali, jak ze zástupu výkřiky se ozývaly:
»To je on! To je ten katan! Ten ho dal popravit!«
»Jak tam dopadne, kam ho Kozina zval!«
»Za rok a den! Slyšeli jste? Do roka, urozený pane!?«
Páni bezděky pobízeli své koně do klusu.