by pomohla mi za tebou? – Ó slíbám
tvé rty; snad na nich ještě visí jed,
a usmrtí mne silou léčivou.
(Líbá jej.)
Tvé rty jsou teplé.
Prv. Stráž(za scenou). Napřed, hochu! – Kudy?
Jul. Aj, povyk? Tedy zkrátka skončím to.
Ó blahá dýko!
(Chopí se dýky Romeovy.)
Zde je pochva tvá;
(probodne se)
tam rezavěj si; a mne umřít nech.
(Klesne na tělo Romeovo a zemře.)
Vystoupí Stráž s Panošem Parisovým.
Pan. Zde jest to; – tam, kde hoří pochodeň.
Prv. Stráž. Zem plna krve; hřbitov prohledejte z vás někteří, a koho najdete,
hned zatkněte. Toť pohled žalostný!
Zde hrabě zabit; tady Julie
zas krvácí; a teplá, jak by byla
před malou chvílí teprv skonala,
ač po dva dni už leží pohřbena.
Hned jeden oznamte to knížeti
a jiný chvátej ke Capuletům;
vy zbuďte Monteky, a druzí ať
vše prohledají. – Půdu vidíme,
kde leží vše ty zjevy bolestné,
však pravou půdu všech těch žalných běd
jen bližším pátráním lze objevit.
Vrátí se někteří Strážnici s Baltazarem.
Druhý Stráž. Zde jest Romeův sluha; dopaden byl na hřbitově.
Prv. Stráž. Dobře střežen buď, než přijde kníže.
o Juliině smrti, načež on
sem tryskem přijel do města, k té hrobce.
To psaní, poručil, bych časně ráno
dal jeho otci; jda pak do krypty
mi smrtí pohrozil, když neodejdu
a nenechám jej v hrobce samotná.
Kníže. Dej mi to psaní; prohlédnu si je.