48

svým kříží hrotem, vzhrdou bojovnou

smrt chladnou jednou rukou odráží

a druhou zpět ji sílá k Tybaltu,

jenž obratně ji k němu vrhá zpět.

Romeo na ně mocně zavolá:

»Dost, přátelé!« a »Rozejděte se!«

a rychleji než jazyk, hbitá páž

jim srazí osudné jich čepele

a vpadá mezi ně; však pod rukou

již Tybaltův tu potměšilý bod

stih‘ život statného Mercutia;

a potom dal se Tybalt na útěk.

Leč hned se vrátil zas k Romeovi,

v němž teprv nyní pomsta vzplanula,

a jako blesk se vrhli na sebe;

neb než jsem tasit moh‘, bych rozveď je,

byl statný Tybalt zabit, a jak paď,

Romeo prchnul. Tak to pravda jest;

když jinak, smrt Benvoliův buď trest.

Hrab. Cap. Je z přízně Monteků, a náklonnost

jej činí klamným; není pravdiv dost;

ten černý boj jich dvaceti byl sveden,

všech dvacet zabilo tu život jeden.

Teď prosím, kníže, po právu zde čiň:

Romeem Tybalt sklán, Romeo zhyň!

Kníže. Romeo jej, Mercutia sklál on;

kdo za tu krev mi stojí na půhon?

Mont. Romeo ne; Mercutiův byl přítel

a vinou svou jen zákona byl mstitel,

vzav život Tybaltův.

Kníže. A za čin ten

buď bez odkladu z města vyhoštěn.

Teď vaše záští také na mne sáhlo

a na mou krev paž zdivočilou vztáhlo.

Však potrestám vás tak za čin ten smělý,

že této ztráty mé se všem vám zželí.

Chci hluch být k obranám i omlouvání,

pláč ani prosby zlořád nezachrání;

těch zanechte; Romeo, prchni hned,