91

by pomohla mi za tebou? – Ó slíbám

tvé rty; snad na nich ještě visí jed,

a usmrtí mne silou léčivou.

(Líbá jej.)

Tvé rty jsou teplé.

Prv. Stráž(za scenou). Napřed, hochu! – Kudy?

Jul. Aj, povyk? Tedy zkrátka skončím to.

Ó blahá dýko!

(Chopí se dýky Romeovy.)

Zde je pochva tvá;

(probodne se)

tam rezavěj si; a mne umřít nech.

(Klesne na tělo Romeovo a zemře.)

Vystoupí Stráž s Panošem Parisovým.

Pan. Zde jest to; – tam, kde hoří pochodeň.

Prv. Stráž. Zem plna krve; hřbitov prohledejte z vás někteří, a koho najdete,

hned zatkněte. Toť pohled žalostný!

Zde hrabě zabit; tady Julie

zas krvácí; a teplá, jak by byla

před malou chvílí teprv skonala,

ač po dva dni už leží pohřbena.

Hned jeden oznamte to knížeti

a jiný chvátej ke Capuletům;

vy zbuďte Monteky, a druzí ať

vše prohledají. – Půdu vidíme,

kde leží vše ty zjevy bolestné,

však pravou půdu všech těch žalných běd

jen bližším pátráním lze objevit.

Vrátí se někteří Strážnici s Baltazarem.

Druhý Stráž. Zde jest Romeův sluha; dopaden byl na hřbitově.

Prv. Stráž. Dobře střežen buď, než přijde kníže.

o Juliině smrti, načež on

sem tryskem přijel do města, k té hrobce.

To psaní, poručil, bych časně ráno

dal jeho otci; jda pak do krypty

mi smrtí pohrozil, když neodejdu

a nenechám jej v hrobce samotná.

Kníže. Dej mi to psaní; prohlédnu si je.