85

Jan. Když bratra bosáka jsem hledat šel,

by provodil mne, – z bratří jednoho,

jenž v městě navštěvuje nemocné, –

a našel ho, tu městští dozorci

nás oba v podezření majíce,

že meškali jsme v domě morovém,

za námi dvéře zapečetili

a nechtěli nás propustiti ven;

tak zdržel se můj pospěch do Mantovy.

Lor. Kdo tedy nes‘ můj list Romeovi?

Jan. Já nemohl ho vypravit, – zde jest;

a posla k tobě též jsem nedostal;

tak velice se báli nákazy.

Lor. Věc neblahá! – při naší řeholi!

list nebyl malicherný, leč pln váhy

a předůležitého obsahu.

To zameškání může způsobit

dost neštěstí. Jdi, bratře Jene, jdi

a železný mi sochor opatři

a za mnou do mé celly přines jej.

Jan. Jdu, bratře, jdu a hned jej přinesu.

Lor. Ted k hrobce musím sám, neb do tří hodin se krásná Julie as probudí

a pokárá mne za to, že Romeo

zvěst nemá o těch zdejších příhodách.

Leč do Mantovy budu znovu psát

a zatím v celle své ji ukryju,

než se Romeo pro ni vrátí sám.

Ó ubohé to tělo, za živa

již s mrtvolami v hrobce spočívá!

(Odejdou.)

Scena 3.

Hřbitov; na něm hrobka Gapuletův.

Vystoupí Paris a jeho Panoš nesa květiny a pochodeň.

Par. Svou pochodeň mi dej a vzdal se, hochu;

ne, – shasni ji, neb nechci viděn být.

Tam pod tis ulehni a přilož ucho

na dutou zem; tak noha nevstoupí