59

Chůva. Zde prsten, pane,

jejž poručila mi vám odevzdat.

Jen spěšte, neboť velmi pozdí se. (Odejde.)

Rom. Jak moje útěcha tím oživla!

Lor. Jdi, dobrou noc; a na tom visí vše:

bys ušel dřív, než postaví se stráž,

neb na úsvitě prchnul přestrojen.

Buď v Mantově; já tvého sluhu najdu,

a ten ti občas o všem zprávu dá,

co pro tebe zde bude příznivo.

Již dej mi ruku, pozdě jest; buď zdráv,-,

a dobrou noc.

Rom. Ó, kdyby nevolalo

mne blaho nad blaho tak neodvratně,

jen s želem bych tě opouštěl tak chvatně.

Buď zdráv!

(Odejdou.)

Scena 4.

Pokoj v domě Capuletově.

Vystoupí Capulet, HraběnkaCapuletova a Paris.

Cap. Tak neblahé se, pane, věci dály,

že kdy nebylo dceři domluvit.

Též vězte, Tybaltovi, bratranci,

že celým srdcem byla oddána,

a také já. – Nuž člověk rodí se,

by umíral. Jest velmi pozdě dnes,

a na večer již dolů nesejde.

Ba věřte, nebýt vaší společnosti,

sám před hodinou byl bych na loži.

Par. Ta truchlá doba není námluv čas.

Má paní, dobrou noc, a poručte

mne svojí dceři.

Hrab. Cap. Učiním to ráda,

a s jitra hned zvím její smýšlení;

dnes těžkým zármutkem je sklíčena.

Cap. Chci, hrabě, lásku svého dítěte

vám směle nabídnout; a ona, myslím,

se bude ve všem řídit vůlí mou;