5

pod trestem mučidel zbraň odhoďte

zle kalenou z těch rukou krvavých,

a slyšte hněvné slovo knížecí:

Tři sváry občanské, jež prázdným slovem

ty rozdmýchal jsi, starý Capulete,

a ty, Monteku, třikrát porušily

klid v našich ulicích a přiměly

Veronské staroslavné měšťany,

by pohodili vážné ozdoby

jim slušící a rukou též tak starou

se uchopili starých partizán

rzí míru zhlodaných, a stlumili

tu vaši hlodající nenávist.

Znov zbouříte-li naše ulice,

klid porušený žitím zaplatíte.

Pro tentokrát se všichni rozejděte. –

Vy, Capulete, se mnou půjdete,

a vy, Monteků, přijďte odpoledne

na starou radnici, náš soudní dvůr,

a zvíte naši další vůli v tom. –

Znov dím, pod trestem smrti všichni pryč!

(Odejdou všichni kromě Monteka, hraběnky Montekové a Benvolia.) Mont. Kdo opět rozjitřil ten dávný svár?

Byl’s při tom, synovce, když začlo to?

Ben. Lid protivníka vašeho se bil

již s lidmi vašimi, než přišel jsem;

já tasil, chtěje roztrhnouti je.

V tom objevil se Tybalt divoký,

meč nahý v ruce, kterým, supaje

mi výzvu v uši, mával nad hlavou

a sekat vítr, jenž nic nezraněn

mu hvízdal na posměch. Co střídali

jsme bod a tes, jich přišlo víc a víc

a sem i tamo dopadaly rány,

až kníže přišed, roztrh‘ obě strany.

Hrab. Mont. Kde jest Romeo? viděl jste ho kdes Jsemť ráda, že v té šrůtce nebyl dnes.

Ben. Již o hodinu dříve, hraběnko,

než zbožňované slunce vyhlédlo