tak černý den až dosud nespatřen. –
Ó žaluplný, žaluplný den!
Par. Tak zklamán, rozveden, dán křivdě v lup, tak usouzen a ubit! Ohavná
ty smrti, tebou zrádně oklamán,
tvou krutostí tak zcela zahuben!
Ó lásko, žití! – ne, –jen lásko v smrti!
Cap. Tak zhrzen, zkormoucen a nenáviděn,
tak mučen, zabíjen! Ó neblahá
ty chvíle, proč jsi přišla právě teď
nám vraždit, vraždit naše slavnosti?
Ó dítě, dítě! – duše má, mé dítě!
Jsi mrtva! Běda, mrtvo dítě mé,
a vše má radost s ním jest pohřbena!
Lor. Dost; zastyďte se! – nemať zoufalost
lék v zoufalosti. – Vy a nebe jste
o krásnou dívku tu se dělili;
teď nebe má ji celou, a tím lépe
jest pro dívku. Váš podíl nebylo
vám možno uchovati před smrtí;
svůj nebe chová si pro život věčný.
Ji povýšit jste nad vše přáli si,
vám nebem bylo vznesenu ji vidět,
a nyní pláčete, když vidíte,
jak nad oblaky povznesena jest
tak vysoko, jak sama nebesa?
Ó takou láskou milujete zle
své dítě, padáte-li v šílenství
ji šťastnou vidouce. – Ta nevdala
se šťastně, která vdaná dlouho žije;
však nejlépe se ona provdala,
jež provdána jsouc, mladá umírá.
Jíž tedy slzy osušte a krásné
to tělo rozmarinou ozdobte;
a jak je zvykem, v plné nádheře
ji k chrámu doneste; neb ačkoliv
nás všechny nutká příroda lkát v tichu,
přec její slzy rozumu jsou k smíchu.
Cap. Vše, co jsme hotovili k slavnosti,