9

klín neotvírá. O jest bohata

svou krásou, chudá jedině jsouc v tom,

že, kdys až dokoná, s tou krásou její

i všechny poklady, jež chová, stlejí.

Ben. Či věčné panenství chce zachovati?

Rom. Tak jest; a šetříc tak, zle marnotratí;

neb krása, jež tak přísná na své vděky,

o krásu loupí všechny příští věky.

Jest příliš krásná, moudrá, moudře skvělá,

než zkázou mou by světicí být chtěla;

vší lásky však se zřekla; – pro slib ten

živ mrtev jsem, jsa živ, bych řek‘ to jen.

Ben. Slyš mne a na ni myslit zapomeň.

Rom. Ó uč mne, jak bych myslit zapomínal.

Ben. Tím, že dáš očím více volnosti;

též jiných vděků sobě povšimni.

Rom. Tak jejích vzácných vděků vzpomínat

si budu ještě víc. – Ty šťastné masky,

jež čela krásných paní celují,

svou čerností nám připomínají,

že krásu skrývají. Kdo oslepnul,

již nikdy zapomenout nemůže

na drahý poklad ztraceného zraku.

Ukaž mi ženu nad vše spanilou,

a čím ten její vděk mi bude víc,

než listem, kde bych čeť, kdo spanilejší

té krásky nad vše spanilé? – Buď zdráv!

mne nenaučíš zapomnít, můj druhu.

Ben. Slib zaplatím; neb umru ti v svém dluhu.

(Odejdou.)

Scena 2.

Ulice.

Vystoupí Capulet, Paris a Sloužící.

Cap. Však Montek vázán toutéž pokutou,

co já; a mužům starým jako my

již těžko není zachovati mír.

Par. Jste oba nad vše váženi, a žel,