a zde ti připíjím. (Klesne na postel za záclony.)
Scena 4.
Síň v domě Capuletově.
Vystoupí HraběnkaCapuletova a Chůva.
Hrab. Cap. Zde klíče, přines více koření.
Chůva. Datle a kdoule chtějí v cukrárně.
Vystoupí Capulet.
Cap. Jen hurtem, hurtem! kohout podruhé
již zakokrhal; ranní klekání
již odzvonili; jsou tři hodiny.
Hled k pečivu, milá Angeliko,
a nedbej útrat.
Chůva. Jděte, kuchyňko,
a lehněte si. Na mou milou věru,
vy se nám ještě zítra rozstůněte,
tak probděv celou noc.
Cap. Ba ani zdání.
Jak? – žeť jsem druhdy probděl celou noc
pro menší věc a nikdy nezastonal.
Hrab. Cap. Ó, bývalť jste svou dobou noční pták; teď já však bdím nad bděním takovým.
(Odejdou Hrab. Capuletova a Chůva.)
Cap. Ah, žárlí, žárlí!
Vystoupí tři neb Čtyři Sloužící s rožni, poleny a koši.
Hej, ty chlapče tam, co neseš?
Prv. Slouž. Věci pro kuchaře, pane; sám nevím co.
Cap. Jen rychle, rychle, rychle.
(Odejde První Sloužící.)
Ty, brachu, přines sušší polena;
jdi k Petrovi, on poví ti, kde jsou.
Druhý Slouž. Má hlava pane, dobře rozezná,
co řádné poleno a poleno;
a Petra ani volat nemusím.
Cap. Aj, mrštně řečeno; chlap veselá!
Ty budeš ještě hlavou polen všech.
(Odejde Druhý Sloužící.)
Ba na mou věru, již tu máme den,
a hrabě s hudbou bude tady hned;