71

k čestnému konci přivést nemohla.

Mluv, rychle mluv, neb smrt mi bude vděk

když pomoc nepřinese, co jsi řek‘.

Lor. Dost, dcero; vidím jakous naději;

však žádá činu zoufalého tak,

jak zoufalo jest to, co zmařit chcem.

Když raději, než vzít si Parise,

máš pevnou vůli sobě život vzít,

snad něco podnikneš, co úmrtí

jest podobno, bys hanbě unikla,

jdouc smrti vstříc, by nestihla tě smrt.

To troufáš-li si, mohu pomoci.

Jul. Ó spíš, než Parisovi ruku dát,

mi poruč, bych se vrhla s cimbuří

té věže tam, neb vyšla na cesty,

kde zloděj číhá; aneb rozkaž mi

dlít s hady; ke řvoucímu medvědu

mne přikovej; neb v noci do kostnice

mnezamkni plné kostí chřestících

a ztuchlých hnátů, lebek bez čelistí;

neb kaž mi ulehnouti v nový hrob

a s umrlcem se ukrýt pod rubáš. –

Vše, o čem slýchajíc jen povídat,

jsem hrůzou třásla se, chci učinit

hned bez úvah a strachu, čistou ženou

bych zůstala jen svému milenci.

Lor. Již dost; jdi domů teď, buď veselá

a k sňatku s. Parisem dej svolení.

Je zítra středa; zítra na večer

hleď sama ulehnout, a nepřipusť,

by chůva s tebou spala v ložnici.

Zde vezmi lahvičku a v postelí

pak vypij tuto překapanou tresť.

V ten mžik proběhne všemi žilami

ti mrazivý a uspávavý proud;

neb žádná tepna neudrží se

v svém chodu obvyklém, – však utuchne.

Ni dech, ni teplo svědčit nebudou,

že’s na živu; tvých rtů a lící růže