72

na bledošedý popel svadnou hned;

tvých očí okenice zapadnou,

jak smrt když uzamyká žití den;

sval každý, zbaven vlády ohebné,

tak tuhý bude, zkřehlý, studený,

jak po smrti. A v této podobě,

od suchomorné smrti vydlužené,

dlít budeš hodin dva a čtyřicet:

a pak se zbudíš z libého jak snu.

Nuž tedy, až tvůj ženich ráno přijde

tě probudit, ty’s mrtva; a jak u nás

to ve zvyku, v tvém nejkrásnějším šatu

a v otevřené rakvi donesou tě

tam do starobylého sklepení,

kde leží všechen Capuletův rod. –

Než procitneš, Romeo dopisem

zví ode mne, co učinili jsme,

a přijde sem; i budem spolu bdít

nad probuzením tvým; a v tutéž noc

tě odtud do Mantovy odvede.

To hanby hrozící tě uchrání,

když vrtoch nestálý, neb ženský strach

tvou sílu nezvrátí to vykonat.

Jul. Dej sem, dej sem! Ó nemluv o strachu!

Lor. Zde vezmi; jdi, buď silná, šťastna buď

v svém odhodlání. Pošlu s dopisem

hned bratra do Mantovy k tvému choti.

Jul. Láska mne sil! a síla pomoc dá.

Buď s bohem, drahý otče!

(Odejdou.)

Scena 2.

Komnata v domě Capuletově.

Vystoupí Capulet, Hraběnka Capuletova, Chůva a dva Sloužící.

Cap. Ty všechny pozveš, co zde napsáni.

(Odejde První Sloužící.)

Jdi, najmi dvacet řádných kuchařů.

Druhý Slouž. Nepořádného, milostpane, vám nepřivedu. Vyzkouším každého, umí-li si oblíznout prsty.

Cap. A čeho tou zkouškou docílíš?

Druhý Slouž. Inu, milostpane, je to bídný kuchař, který si neumí ani prsty oblíznout; a tedy, kdo si neumí oblíznout