Jan. Když bratra bosáka jsem hledat šel,
by provodil mne, – z bratří jednoho,
jenž v městě navštěvuje nemocné, –
a našel ho, tu městští dozorci
nás oba v podezření majíce,
že meškali jsme v domě morovém,
za námi dvéře zapečetili
a nechtěli nás propustiti ven;
tak zdržel se můj pospěch do Mantovy.
Lor. Kdo tedy nes‘ můj list Romeovi?
Jan. Já nemohl ho vypravit, – zde jest;
a posla k tobě též jsem nedostal;
tak velice se báli nákazy.
Lor. Věc neblahá! – při naší řeholi!
list nebyl malicherný, leč pln váhy
a předůležitého obsahu.
To zameškání může způsobit
dost neštěstí. Jdi, bratře Jene, jdi
a železný mi sochor opatři
a za mnou do mé celly přines jej.
Jan. Jdu, bratře, jdu a hned jej přinesu.
Lor. Ted k hrobce musím sám, neb do tří hodin se krásná Julie as probudí
a pokárá mne za to, že Romeo
zvěst nemá o těch zdejších příhodách.
Leč do Mantovy budu znovu psát
a zatím v celle své ji ukryju,
než se Romeo pro ni vrátí sám.
Ó ubohé to tělo, za živa
již s mrtvolami v hrobce spočívá!
(Odejdou.)
Scena 3.
Hřbitov; na něm hrobka Gapuletův.
Vystoupí Paris a jeho Panoš nesa květiny a pochodeň.
Par. Svou pochodeň mi dej a vzdal se, hochu;
ne, – shasni ji, neb nechci viděn být.
Tam pod tis ulehni a přilož ucho
na dutou zem; tak noha nevstoupí