74

chci pro tentokrát hospodyní být.

Hej! – Všichni odešli. – Nuž tedy sám

jdu k hraběti, by připraven byl ráno.

Tak podivně mi lehko u srdce,

co svéhlavá ta holka okrotla.

(Odejdou.).

Scena 3.

Juliina ložnice.

Vystoupí Julie a Chůva.

Jul. Máš pravdu, oblek ten jest nejlepší;

však, moje milá chůvo, prosím tě,

noc dnešní nech mne býti samotnu;

neb mnoho modlení mi potřebí,

by pohnulo se nebe k úsměvu

na stav mé duše, jenž, jak sama víš,

na bludných cestách jest a hříchu pln.

Vystoupí Hraběnka Capuletova.

Hrab. Cap. Jak, v práci? Mohu v něčem pomoci?

Jul. Ne, vzácná máti; vše jsme vybraly,

co k úboru je zítra potřeba;

teď račte zůstavit mne samotnu,

a chůva dnešní noc buď s vámi vzhůru,

neb vím, že máte plné ruce práce v té kvapné věci.

Hr ab. Cap. Dobrou noc; jdi spat a odpočiň si; potřebuješ toho.

(Odejdou Hraběnka Capuletova a Chůva.)

Jul. Mějte se dobře! – to ví jenom Bůh,

kdy opětně se spolu sejdeme.

Mdlý, chladný strach mé žíly probíhá,

jenž skoro mrazí teplo života.

Zpět zavolám je, by mne potěšily.

Slyš, chůvo! – Co by tady dělala? –

ten strašný výjev musím přehrát sama.

Pojď, lahvičko! –

Což, kdyby šťáva nepůsobila,

a musím ráno jiti k oltáři?

Ne, ne; – ty zmaříš to, zde, dýko, lež! –

(Položí dýku vedle sebe.)

A, kdyby jed to byl, jejž zchytrale