38

Ben. Dvě, dvě! – spodnička a planda.

Chůva. Petře!

Petr. Poroučíte?

Chůva. Můj vějíř, Petře.

Mer. Milý Petře, aby jí zakryl tvář, neboť její vějíř jest hezčí než ona.

Chůva. Dej Pánbůh dobré jitro, pánové.

Mer. Dej Pánbůh dobrý večer, krásná paničko.

Chůva. Je už večer?

Mer. Ba právě, to mi věřte; neboť ta nestydatá ‚ručička na vašem ciferníku ukazuje již přes poledne.

Chůva. Fuj na vás! jaký jste to člověk!

Rom. Člověk, paničko, kterého Bůh stvořil, aby se měl s kým trápit.

Chůva. Na mou věru, dobře řečeno; »aby se měl s kým trápit« – neřek‘ to tak? Pánové, nemůže mi někdo z vás povědít, kde bych našla mladého Romea?

Rom. Já vám to mohu povědít; ale mladý Romeo bude starší, až ho najdete, než když jste ho hledala. Já jsem toho jména nejmladší, protože nebylo nikoho horšího.

Chůva. Dobře jste to řekl.

Mer. Jakže? ten nejhorší jest vám dobrý dost? Velmi dobře si vybíráte, na mou věru; a moudře, moudře.

Chůva. Jste-li to vy, pane, ráda. bych si s vámi promluvila mezi čtyřma očima.

Ben. Pozve ho někam na večeři.

Mer. Svodnice, svodnice! – Lovci, pozor!

Rom. Co’s navětřil?

Mer. Zajíce ne, brachu; leda jen snad koroptvičku, brachu, v postní paštice, která je trochu zažluklá a plesnivá, než se dostala na mísu.

(Zpívá:)

Stará koroptvička plesnivá,

stará koroptvička plesnivá,

tak z hladu v postě jí se;

však stará koroptvička plesnivá

tak zrovna chutná nebývá,

když zavání už v míse.

Romeo, přijdeš domů?

Pozveme se tam na oběd.

Rom. Přijdu za vámi.

Mer. S bohem, starožitná krasavice; mějte se dobře! (Zpívá:) »Krásko, krásko, krásko!«

(Odejdou Mercutio a Benvolio.)

Chůva. Tak, tak; s pánem bohem! – Prosím vás, pane, kdopak je ten kramář se šibeničním zbožím?

Rom. Panic, chůvo, jenž rád se slyší mluvit, a nažvatlá toho za minutu více, než co by zastal za měsíc.

Chůva. Jen ať si na mne přivstane, a já mu strhnu hřebínek i kdyby byl ještě bujnější, a dvaceti takovým Jankům; a nestačím-li na to já, najdu takové, které stačí. Kluk prašivá! Já nejsem žádná z jeho fiflen, já nejsem žádná z jeho kamarádek. (K Petrovi.) A ty tu civíš a trpíš to, aby se každý dareba s chutí do mne pouštěl?

Petr. Neviděl jsem nikoho, kdo by se s chutí do vás pouštěl, sic byl bych mžikem tasil, za to vám ručím. Troufám si