13

Jul. Zde jsem; co poroučíte?

Hrab. Cap. Věc je ta –

Ty, chůvo, poodejdi na chvíli;

chcem spolu promluviti v soukromí.

Ne, vrať se, chůvo, – vzpomněla jsem si –

ty také poslyš naši úřadu.

Jak víš, má dcera má již krásný věk.

Chůva. Ba na hodinu spočtu její stáři.

Hrab. Cap. Čtrnáct jí není.

Chůva. Čtrnáct zubů svých

dám na to v sázku, ač mi bohužel

jen čtyři zbyly, že jí není čtrnáct.

Jak dlouho máme do svatého Petra?

Hrab. Cap. Dvě neděle, neb o den, o dva víc.

Chůva. Víc nebo méně; ze všech roku dní

v noc před Petrem jí bude čtrnáct let.

Má Zuzanka, – všem duším křesťanským

dej Pánbůh lehké odpočinutí! –

s ní byla v jednom věku. – Bůh si vzal

mou Zuzku; bylať příliš hodná pro mne;

leč, jak jsem řekla, v noc před svatým Petrem

jí bude čtrnáct; na mou věru tak;

mám dobrou paměť. Jedenáctý rok

teď máme po tom zemětřesení;

a byla odstavena, – do smrti

to nezapomenu, – z všech roku dní

v týž právě den; neb, sedíc na sluníčku

tam u zdi, pod budníkem, dala jsem

si na prs peluněk. Náš pán a vy

jste byli zrovna tenkrát v Mantově. –

Co, mám to hlavu? – ale jak jsem řekla,

když dotknula se toho peluňku

na prsu bradavce a cítila,

že hořkne, – roztomilý blázínek! –

tu měla jste se na ni podívat,

jak ušklíbla se a jak na ten prs

se zfantila! – V tom »Hrk« prál holubník.

Mne věru dvakrát prosit nemusel,

bych vzala do zaječích. – Od těch čas