78

Ach, pomoc, zavolejte o pomoc!

Vystoupí Capulet.

Cap. Toť hanba, že tak dlouho meškáte;

přiveďte Julii; jeť ženich zde.

Chůva. Je mrtva, nebožka, je mrtva, běda!

Hrab. Cap. Ach běda, mrtva, mrtva, mrtva jest Cap. Ha! chci ji vidět! – Běda! – studená!

krev usedlá a údy ztrnulé;

ty rty již dávno život opustil.

Smrt leží na ní předčasný jak mráz

na nejsličnější polní květině.

Chůva. Ó žalný den!

Hrab. Cap. Ó strastná hodino!

Cap. Smrt, jež ji vzala, chtíc, bych naříkal, mi jazyk víže, odjímá mi řeč.

Vystoupí Bratr Lorenzo, Paris a Hudebníci.

Lor. Nuž pojďte, pojďte; – zdali nevěsta

již hotova jest jiti k oltáři?

Cap. Jít hotova, však nevrátí se již.

Ó synu, noc před svatebním tvým dnem

smrt spala s ženou tvou. Tam leží ti,

květ, v jejích loktech květu zbavený.

Smrt jest mým zetěm, smrt mým dědicem;

mou dceř si vzala, a já umru též

a vše jí nechám; život, statky, vše

jen smrti náleží. Par. Tak dlouho-li

jsem prahnul spatřit jitra toho tvář,

a takový mi pohled podává?

Hrab. Cap. Ó kletý, bědný, krutý, mrzký den!

mžik nejtrudnější, jejž kdy viděl čas

na trvalé své pouti klopotné!

Jen jedno dítě, drahé, ubohé,

jen jediné, jen jedno stvoření

mít v světě k útěše a radosti, –

a krutá smrt i to mi vyrvala!

Chůva. Ó běda! žalný, žalný, žalný den!

den nejnešťastnější, den nejkrutější,

jejž kdy jsem na své oči spatřila!

Ó den, ó den, ó den, ó mrzký den!