Nic větší achátu, jejž v prstenu
má na ukazováčku primátor,
tažena spřeží prášků slunečních,
přes nosy jezdí lidem ve spaní.
Kol špice z pavoucích jsou dlouhých noh,
kryt vozu z křídel polních koníku
a postroj z nejtenčích jest pavučin;
ohlávka z vlhkých svitů měsíčných,
bičiště holeň cvrčka, vlákno bič,
a malý, šedorouchý komárek
jest její vozotaj ni napolo
tak velký, jak ten oblý červíček,
jenž hnízdí v prstu líné dívčiny.
A, korba vozu prázdný lískový
jest oříšek, jejž truhlář veverák
jí zhotovil, neb starý červ, již jsou
vil koláři od nepamětných dob. –
Tak vystrojena harcuje co noc
milencův mozky, – ti sní o lásce;
a přes kolena dvořanů, – těm hned
se o poklonkách zdá; a přes prsty
zas advokátům, kteří o palmárech,
a po rtech děv, jež o hubičkách sní.
– Ty tresce často rozhněvaná Mab
i nádchou za to, že si cukrovím
dech pokazily. – Někdy rozjede
se přes nos dvořanu i zdá se mu,
že navětřil, kdy žádost podat má.
A někdy přicházívá s ocáskem
desátkového selátka a nos
pošimrá faráři, jak spí, a on
hned o jiném sní beneficiu.
Zas jindy přes krk cválá vojínu,
i zdá se mu, že řeže cizí hrdla,
a o průlomech sní a zálohách,
hispanských čepelích a pohárech
pět sáhů hlubokých. A potom v ráz
mu zabubnuje v sluch, že trhne sebou
a procitne; a byv tak polekán