84

mi doušek jedu dej; tak prudkou věc,

jež rozptýlí se všemi žilami,

by, kdo ji vezme, žitím unaven,

hned mrtev kles‘, a trup vychrlil dech

tak rázem, jako mžikem vzňatý prach

ze strašných útrob děla vysoptí.

Lék. Tak smrtnou látku mám; řád Mantovský však stíhá smrtí toho, kdo ji prodá.

Rom. Tak nahý jsi a ubožáctví pln

a umřít bojíš se? – Hlad ze tváře,

strast, útisk hledí nouzí s očí tvých,

a žebrota a pohrzení visí

ti na hřbetě; svět není přítel tvůj

ni zákon světa; žádných zákonů

svět nedává, by obohatil tě:

nuž, nebuď chud a poruš zákon, – beř.

Lék. Má chudoba, ne vůle svoluje.

Rom. Tvé chudobě, a ne tvé vůli platím.

Lék. Zde; – v jakékoliv tekutině chcete

to rozpusťte a potom vypijte.

Byť sílu dvaceti jste mužů měl,

hned mrtev padnete.

Rom. Zde tvoje zlato;

pro lidské duše mnohem horší jed,

jenž vraždí víc v tom světě ohavném

než bídná směs, jíž nesmíš prodávat.

Já prodávám ti jedu, ty mně‘ ne.

Buď zdráv a kup si jídla, vykrm se.

Pojď, silice, ne jede! – spřátelíme

se spolu v hrobce, Julie kde dříme.

(Odejdou.)

Scena 2.

Cella bratra Lorenza.

Vystoupí Bratr Jan.

Jan. Ctihodný Františkáne! bratře, slyš!

Vystoupí Bratr Lorenzo.

Lor. To zdá se býti bratra Jana hlas.

Buď vítán z Mantovy; co řek‘ Romeo?

neb napsal-li, co hodlá? – dej mi list.