77

tak přislíbil to. (Hudba za scénou.)

Slyším ho, již jde.

Hej, chůvo! ženo! Chůvo, povídám!

Vystoupí Chůva.

Jdi, probuď Julii a ustroj ji;

já zatím pohovořím s Parisem.

Spěš, rychle, rychle, ženich už je zde.

Jen rychle, pravím!

(Odejdou.)

Scena 5.

Juliina ložnice.

Vystoupí Chůva.

Chůva. Hej, slečno, slečinko! – Hej, Julie!

Spí, jako by ji hodil do vody.

Mé děvče, beruško! – tak lenošit!

Hej, srdečko, mé zlato, nevěsto!

Jak? ani hlesu? Spaní takové

už za groš stojí. Jenom vyspěte

se na týden; neb věru, příští noc

pan hrabě Paris na to vyspí se,

by spánek váš byl krátký. Odpusť Bůh

a všichni svatí, jak to zdravě spí!

Však přec ji musím zbudit. Slečno, slečno!

Ať vás jen hrabě v lůžku dopadne,

ten si vás vyburcuje. Nemyslíte?

(Odhrne záclonu.)

Jak, – ustrojena, v šatech! a zas lehla!

Teď už vás musím zbudit. Slečno, slečno!

Óběda! Pomoc, slečinka je mrtva!

Ach nastojte, že jsem se zrodila!

Hej, octa, octa! Pane, milostpaní!

Vystoupí Hraběnka Capuletova.

Hrab. Cap. Jaký to povyk?

Chůva. Přežalostný den!

Hrab. Cap. Co děje se?

Chůva. Hle, hle! – ó hrůzný den!

Hrab. Cap. O běda! – dítě mé, můj živote!

vstaň, oči otevři, sic umru s tebou.