53

a s. jiným žalem družiti se musí,

proč, když mi řekla: »Tybalt mrtev jest,«

hned nenásledovalo: »Otec tvůj,

neb matka,« aneb »oba mrtvi jsou,«

což vzbudilo by nářek obvyklý?

Leč Tybaltově smrti v zápětí

»Romeo vyhnán« říci, znamená,

že otec, matka, Tybalt i Romeo

i Julie jsou mrtvi, ubiti. –

»Romeo vyhnán,« – vražednost těch slov

dna, konce nemá, míry, meze žádné;

a žádné slovo bol ten neovládne. –

Kde jest můj otec, chůvo, s matkou mou?

Chůva. Nad Tybaltovou kvílí mrtvolou.

Či chcete k nim? Já dovedu vás tam.

Jul. Jich slzy ať mu omývají rány;

mé pro vyhnance budou vyplakány,

až vyschnou jejich. – Zvedni provaz ten.

Ty, ubohý, jak já byl’s oloupen,

neboť Romeo vyhnancem je teď.

Ty’s měl ho k mému lůžku nésti, – hleď,

a já co dívčí vdova umírám.

Pojď, chůvo, sama již se ubírám

na lože svatební; – tam smrt si jistě

můj vínek vezme na Romea místě.

Chůva. Jen honem teď do vaší komnaty;

najdu Romea, by vás potěšil,

neb dobře vím, kde mešká. Poslyšte,

dnes večer váš Romeo přijde k vám;

jdu pro něho; jest u Lorenza skryt.

Jul. Ó, najdi ho! – ten prsten dej mu tam,

ať rozloučit se přijde naposled.

(Odejdou.)

Scena 3.

Cella bratra Lorenza.

Vystoupí BratrLorenzo.

Lor. Pojď ven, Romeo, pojď, ty bázlivče;

strast do tebe se zamilovala