18

Nic větší achátu, jejž v prstenu

má na ukazováčku primátor,

tažena spřeží prášků slunečních,

přes nosy jezdí lidem ve spaní.

Kol špice z pavoucích jsou dlouhých noh,

kryt vozu z křídel polních koníku

a postroj z nejtenčích jest pavučin;

ohlávka z vlhkých svitů měsíčných,

bičiště holeň cvrčka, vlákno bič,

a malý, šedorouchý komárek

jest její vozotaj ni napolo

tak velký, jak ten oblý červíček,

jenž hnízdí v prstu líné dívčiny.

A, korba vozu prázdný lískový

jest oříšek, jejž truhlář veverák

jí zhotovil, neb starý červ, již jsou

vil koláři od nepamětných dob. –

Tak vystrojena harcuje co noc

milencův mozky, – ti sní o lásce;

a přes kolena dvořanů, – těm hned

se o poklonkách zdá; a přes prsty

zas advokátům, kteří o palmárech,

a po rtech děv, jež o hubičkách sní.

– Ty tresce často rozhněvaná Mab

i nádchou za to, že si cukrovím

dech pokazily. – Někdy rozjede

se přes nos dvořanu i zdá se mu,

že navětřil, kdy žádost podat má.

A někdy přicházívá s ocáskem

desátkového selátka a nos

pošimrá faráři, jak spí, a on

hned o jiném sní beneficiu.

Zas jindy přes krk cválá vojínu,

i zdá se mu, že řeže cizí hrdla,

a o průlomech sní a zálohách,

hispanských čepelích a pohárech

pět sáhů hlubokých. A potom v ráz

mu zabubnuje v sluch, že trhne sebou

a procitne; a byv tak polekán