25

JEDNÁNÍ DRUHÉ.

PROSLOV.

Vystoupí Chorus.

Chor. Teď stará tužba zmírá; po ní hlásí

se o dědictví mladé zanícení;

ta, po níž láska k smrti vzdychala si,

teď podle Julie již krásnou není.

Jest milován Romeo milující;

je oba poutá hledů kouzlo steré;

on vzdychá k domnělé své protivnici,

jež krmi lásky s hrůzných udic bere.

Jmín škůdcem, nesmí u ní vysloviti

své přísahy, jak milencův to zvykem;

a ta, jež rovněž tolik lásky cítí,

jej spatřit nesmí ani okamžikem.

Však vroucnost sílu, čas jim volnost skýtá,

a protivenství v sladké blaho zkvítá.

(Odejde.)

Scena 1.

Průchod u zdi zahrady Capuletovy.

Vystoupí Romeo.

Rom. Zdaž mohu jinam, když mé srdce zde?

Jdi, šerá země, k svému slunci též!

(Vyhoupne se na zeď a seskočí za ni.)

Vystoupí Benvolio a Mercutio.

Ben. Romeo, bratře, slyš, Romeo, slyš!

Mer. Toť moudrý ptáček! – jako že jsem živ,

on odkrad‘ se již domů na lože.

Ben. Tou cestou běžel, přeskočil tu zeď;

nuž, ty naň zavolej, Mercutio!

Mer. A budu ho i zaklínat: Romeo,

ty snílku, třeštile, ty milence!

ty vášni! zjev se, vzdechu podobou,

rci jeden verš a budu spokojen;

jen zvolej »ach!« a vyřkni »láska, páska«,

dej dobré slůvko kmotře Venuši

a nazvi šelmou synka jejího