51

tak bledé, bledé, jako z popela,

vše krví zbroceno, vše ssedlou krví –

Já omdlela jsem při tom pohledu.

Jul. Ó, pukni, ty mé srdce! – ubohé

ty zchudlé srdce, pukni v jeden ráz!

Vy oči do žaláře! abyste

již nikdy nespatřily svobody.

Ty nuzná hrstko země v zem se vrať;

zde ukonči své putování bědné

a klid s Romeem najdi v rakvi jedné!

Chůva. Ó Tybalt, Tybalt, přítel nejlepší,

jejž měla jsem! Ó, dobrý Tybalte,

ty pane šlechetný, žeť živa jsem,

bych tebe mrtva vidět musela!

Jul. Jaká to bouře s opačných tak stran

znov zadula? Romeo zabit jest,

a Tybalt mrtev? – drahý bratranec

a dražší manžel můj? – Nuž v soudný den

již zazni, strašlivá ty polnice!

neb kdo je živ, když tito dva jsou mrtvi?

Chůva. Tybalt je mrtev, vyhnancem Romeo,

Romeo,jenž ho zabil, vyhnancem!

Jul. Ó bože! tedy Tybaltovu krev

Romeova snad ruka prolila?

Chůva. Ó tak, ó tak! – ach běda, prolila!

Jul. Ó hadí srdce, květnou lící kryté! –

zdaž obýval kdy drak tak luznou sluj?

Ty krásný škůdce, ďáble andělský,

ty s holubicím peřím krkavče!

ty jehně s vlka lačnou dravostí,

ty zvrhlá látko v božské podobě,

jenž’s opak toho, co se právem zdáš, –

prokletý světec, lotr ctihodný!

Ó přírodo, co’s v pekle dělala,

když’s umístila ducha ďáblova

v smrtelném ráji sličného tak těla?

Zda kniha bídného tak obsahu

kdy byla vázána tak úhledně?

Ó, že jen může obývati klam