66

Chůva. Nesmí člověk promluvit?

Cap. Mlč, mumlavý ty blázne! vykládej

své rozumy kdes v klepen besedě;

neb tady nemáme jich potřebí.

Hrab. Cap. Jste příliš prchliv.

Cap. Ano, při sám Bůh,

že připravuje mne to o rozum!

Dnem, nocí, v každý čas a hodinu,

ať pracoval jsem, bavil se, ať sám

ať v společnosti, stálá, jediná

má péče byla, abych provdal ji.

A teď, když opatřil jsem ženicha,

jenž urozen a bohat na statky,

mlád, v pravdě po šlechticku vychován,

a zrovna obsypán, jak říkají,

vším, co je ctihodno, a řádný tak,

jak možno člověku si muže přát, –

teď skuhravá mi přijde panenka

a blázen plačtivý a odpoví:

»Vdát nechci se; mně nelze milovat,

jsem příliš mladá; prosím, odpusťte.«

Nu, odpustím ti, nechceš-li se vdát;

leč na pastvu si potom jdi, kam libo,

neb se mnou v jednom domě nebudeš;

to rozmysli si, toho dbej, neb žert

mým zvykem není. Čtvrtek bude hned;

nuž, ruku na srdce a rozmysli se:

buď moje jsi a dám tě příteli,

neb nejsi, potom jdi se oběsit,

či žebrej, hlady na ulici mři;

neb, na svou duši! víc tě nechci znát,

a cokoliv jest mého, nebude

ti nikdy k dobru sloužit. Tomu věř,

to uvaž; nepřísahám nadarmo! (Odejde.)

Jul. Což není slitování v nebesích,

jež vidí na dno mého zármutku?

Ó dobrá moje matko, aspoň vy

mne nezavrhujte a odložte

jen na měsíc ten sňatek, na týden;