68

jsem do kláštera šla k Lorenzovi,

by dal mi rozhřešení.

Chůva. Jdu, již jdu; a vskutku velmi moudře jednáte. (Odejde.) Jul. Ó, staré zatracení! ďáble zlý!

Víc hřešíš-li, mne takto svádějíc

ku křivé přísaze, neb hanobíc

mi chotě mého tímtéž jazykem,

jímž chválila’s ho tolik tisíckrát

nad všechno v světě? Jdi mi, rádkyně;

ty a mé srdce teď jste rozdvojeni.

Jdu; mnich ať dá mi radu k posledu;

a vše-li marno, umřít dovedu. (Odejde.)