79

tak černý den až dosud nespatřen. –

Ó žaluplný, žaluplný den!

Par. Tak zklamán, rozveden, dán křivdě v lup, tak usouzen a ubit! Ohavná

ty smrti, tebou zrádně oklamán,

tvou krutostí tak zcela zahuben!

Ó lásko, žití! – ne, –jen lásko v smrti!

Cap. Tak zhrzen, zkormoucen a nenáviděn,

tak mučen, zabíjen! Ó neblahá

ty chvíle, proč jsi přišla právě teď

nám vraždit, vraždit naše slavnosti?

Ó dítě, dítě! – duše má, mé dítě!

Jsi mrtva! Běda, mrtvo dítě mé,

a vše má radost s ním jest pohřbena!

Lor. Dost; zastyďte se! – nemať zoufalost

lék v zoufalosti. – Vy a nebe jste

o krásnou dívku tu se dělili;

teď nebe má ji celou, a tím lépe

jest pro dívku. Váš podíl nebylo

vám možno uchovati před smrtí;

svůj nebe chová si pro život věčný.

Ji povýšit jste nad vše přáli si,

vám nebem bylo vznesenu ji vidět,

a nyní pláčete, když vidíte,

jak nad oblaky povznesena jest

tak vysoko, jak sama nebesa?

Ó takou láskou milujete zle

své dítě, padáte-li v šílenství

ji šťastnou vidouce. – Ta nevdala

se šťastně, která vdaná dlouho žije;

však nejlépe se ona provdala,

jež provdána jsouc, mladá umírá.

Jíž tedy slzy osušte a krásné

to tělo rozmarinou ozdobte;

a jak je zvykem, v plné nádheře

ji k chrámu doneste; neb ačkoliv

nás všechny nutká příroda lkát v tichu,

přec její slzy rozumu jsou k smíchu.

Cap. Vše, co jsme hotovili k slavnosti,