když to, či ono jest ti nemilé.
Jul. Jak’s přišel sem, to pověz mi, a proč?
Zeď zahradní je vysoká a strmá,
a místo samo znamená již smrt,
když uvážíš, kdo jsi, a stihne-li
tě tady někdo z pokrevenců mých.
Rom. Na lásky lehkých křídlech přeletěl
jsem tyto zdi; neb hradby kamenné
mez postaviti lásce nemohou.
Seč láska jest, má láska odvahu
též učinit, a tvoji pokrevní
mi tedy nejsou žádnou překážkou.
Jul. Z nich spatří-li tě někdo, zavraždíte.
Rom. Ach, v oku tvém jest nebezpečí víc,
než ve dvaceti jejich končířích;
jen ty se na mne vlídně podívej,
a proti zášti jich jsem obrněn.
Jul. Pro živý svět bych toho nechtěla, by spatřili tě zde.
Rom. Plášť noci mám,
by ukryl mne před jejich očima;
a jenom jestli ty mne miluješ,
ať najdou mne. Jest lépe, život můj
by jejich nenávistí skončen byl,
než aby smrt se oddalovala
bez lásky tvé.
Jul. Kdo přivedl tě sem?
Rom. Má láska, jež mne nejprv pobídla,
bych pátral; ta mi radu poskytla,
a já jí oči. Nejsem lodivod,
leč kdybys byla vzdálena, jak jsou
ty břehy bezměrné, jež omývá
nejzazší moře, chtěl bych plavby tam
se odvážit pro poklad takový.
Jul. Ty víš, že maska noci tvář mi kryje,
sic panenský by polil ruměnec
mé líce pro to, co jsi uslyšel
mne mluvit dnes. Tak ráda dbala bych
zvyklého mravu, ráda, ráda tak
bych.zapřela, co promluvila jsem;