60

ba ani o tom nepochybuji.

Jdi, choti, k ní, než půjdeš na lože,

a lásku mého syna Parise

jí zjev a řekni, – dobře pamatuj, –

že příští středu… – Ale pomalu!

Co máme dnes?

Par. Můj pane, pondělí.

Cap. Ach, pondělí, ha ha! Nu ve středu

je příliš záhy; – tedy ve čtvrtek.

A tedy řekni jí, že ve čtvrtek

mít bude svatbu s čackým hrabětem.

Zda hotov budete? Jest vhod ten chvat?

Moc hluku při tom nenaděláme;

tak přítel, nebo dva; – neb víte, pane,

když Tybalt usmrcen tak nedávno,

snad mysleli by, že ho neželíme,

ač příbuzný byl, hodujíce příliš.

Půl tuctu přátel tedy všeho všudy

a na tom dost. Nuž tedy ve čtvrtek?

Par. Kéž, pane, čtvrtek ten již zítra byl.

Cap. A nyní jděte! – Ve čtvrtek to bude.

Jdi, choti, k Julii, než půjdeš spat,

a připrav ji na svatební ten den.

Již s bohem, pane. – Světlo do ložnice!

Ba na mou věru jest již pozdě tak,

že bychom skoro časně zvát to mohli.

Nuž, dobrou noc.

(Odejdou)

Scena 5.

Capuletova zahrada.

Vystoupí Romeo a Julie nahoře u okna.

Jul. Chceš odejít? – den ještě daleký;

to slavík byl, ne skřivan, jehož zpěv

tvé úzkostlivé ucho proniknul.

Co noc tam zpívá na tom granátu;

věř, můj miláčku, že to slavík byl.

Rom. Ó, byl to skřivan, jitra hlasatel,