Chůva. Zde prsten, pane,
jejž poručila mi vám odevzdat.
Jen spěšte, neboť velmi pozdí se. (Odejde.)
Rom. Jak moje útěcha tím oživla!
Lor. Jdi, dobrou noc; a na tom visí vše:
bys ušel dřív, než postaví se stráž,
neb na úsvitě prchnul přestrojen.
Buď v Mantově; já tvého sluhu najdu,
a ten ti občas o všem zprávu dá,
co pro tebe zde bude příznivo.
Již dej mi ruku, pozdě jest; buď zdráv,-,
a dobrou noc.
Rom. Ó, kdyby nevolalo
mne blaho nad blaho tak neodvratně,
jen s želem bych tě opouštěl tak chvatně.
Buď zdráv!
(Odejdou.)
Scena 4.
Pokoj v domě Capuletově.
Vystoupí Capulet, HraběnkaCapuletova a Paris.
Cap. Tak neblahé se, pane, věci dály,
že kdy nebylo dceři domluvit.
Též vězte, Tybaltovi, bratranci,
že celým srdcem byla oddána,
a také já. – Nuž člověk rodí se,
by umíral. Jest velmi pozdě dnes,
a na večer již dolů nesejde.
Ba věřte, nebýt vaší společnosti,
sám před hodinou byl bych na loži.
Par. Ta truchlá doba není námluv čas.
Má paní, dobrou noc, a poručte
mne svojí dceři.
Hrab. Cap. Učiním to ráda,
a s jitra hned zvím její smýšlení;
dnes těžkým zármutkem je sklíčena.
Cap. Chci, hrabě, lásku svého dítěte
vám směle nabídnout; a ona, myslím,
se bude ve všem řídit vůlí mou;