70

Jul. V tom slzy měly malé vítězství;

neb nevzhledná již byla před nimi.

Par. Tak mluvíš-li, víc ublížila’s jí

než slzy tvoje.

Jul. Není pomluvou,

co pravda jest; a co jsem pověděla,

jsem sama sobě řekla do tváře.

Par. To má je tvář a pomluvila’s ji.

Jul. I to můž‘ být, neb není více má.

Zda, otče duchovní, teď máte kdy? –

neb snad mám přijíti až k nešporám?

Lor. Mám, vážná dcero, pokdy právě teď.

Vy, pane hrabě, račte dovolit,

abychom chvíli sami zůstali.

Par. Bůh uchovej, bych rušil pobožnost!

Budoucí čtvrtek přijdu, Julie,

vás časně zbudit. S bohem do těch čas;

a přijměte to svaté políbení. (Odejde.)

Jul. Ó zamkni dvéře; pak se vyplač se mnou. –

Jest po naději, léku, pomoci!

Lor. Ach, Julie, tvůj zármutek již znám, a div že smyslů mne to nezbaví. Jak slyším, na budoucí čtvrtek máš být provdána za toho hraběte, a ničím se to nedá odročit.

Jul. Můj otče, neříkej, že’s doslech‘ to,

když říc´ ti nelze, jak to překazit.

Tvá moudrost nemůže-li pomoci,

pak nazvi moudrým rozhodnutí mé,

a tento nůž mi pomoc zjedná hned.

Bůh spojil srdce mé s Romeovým,

ty, naše ruce; a než ruka ta,

již ty jsi spečetil Romeově,

by jiné smlouvě dala stvrzení,

neb než by zrádnou vzpourou odpadlo

mé věrné srdce k jinému, ta dýka

i srdce mé i ruku zabije.

A proto z dlouhé zkušenosti své

hned poskytni mi radu; aneb viz,

jak mezi hořem nejvyšším a mnou

mi soudcem bude nůž ten krvavý,

a rozhodne, co moc tvých let a věd