JEDNÁNÍ DRUHÉ.
PROSLOV.
Vystoupí Chorus.
Chor. Teď stará tužba zmírá; po ní hlásí
se o dědictví mladé zanícení;
ta, po níž láska k smrti vzdychala si,
teď podle Julie již krásnou není.
Jest milován Romeo milující;
je oba poutá hledů kouzlo steré;
on vzdychá k domnělé své protivnici,
jež krmi lásky s hrůzných udic bere.
Jmín škůdcem, nesmí u ní vysloviti
své přísahy, jak milencův to zvykem;
a ta, jež rovněž tolik lásky cítí,
jej spatřit nesmí ani okamžikem.
Však vroucnost sílu, čas jim volnost skýtá,
a protivenství v sladké blaho zkvítá.
(Odejde.)
Scena 1.
Průchod u zdi zahrady Capuletovy.
Vystoupí Romeo.
Rom. Zdaž mohu jinam, když mé srdce zde?
Jdi, šerá země, k svému slunci též!
(Vyhoupne se na zeď a seskočí za ni.)
Vystoupí Benvolio a Mercutio.
Ben. Romeo, bratře, slyš, Romeo, slyš!
Mer. Toť moudrý ptáček! – jako že jsem živ,
on odkrad‘ se již domů na lože.
Ben. Tou cestou běžel, přeskočil tu zeď;
nuž, ty naň zavolej, Mercutio!
Mer. A budu ho i zaklínat: Romeo,
ty snílku, třeštile, ty milence!
ty vášni! zjev se, vzdechu podobou,
rci jeden verš a budu spokojen;
jen zvolej »ach!« a vyřkni »láska, páska«,
dej dobré slůvko kmotře Venuši
a nazvi šelmou synka jejího