31

a neprozřetelná a unáhlená;.

tak příliš jako blesk, jenž zanikne,

než člověk říci může: »blýsklo se«.

Můj drahý, dobrou noc! To poupě lásky

snad, dechem léta zrajíc, rozpučí

v květ spanilý, až příště sejdem se.

Již dobrou noc, Romeo, dobrou noc!

a mír a sladký oddech vejdi tiše

v tvé srdce, jako v mých mi prsou dýše.

Rom. Chceš bez útěchy tak mne opustit?

Jul. A jakou útěchu chceš ještě dnes?

Rom. Tvé lásky věrný slib chci výměnou.

Jul. Svůj dala jsem ti, než jsi o něj žádal;

a přece chtěla bych, by poznovu

být mohl dán.

Rom. Jej odvolat bys chtěla? nač, milená?

Jul. Bych štědrá mohla být

a dala ti jej zas. A přece jen

si žádám pouze toho, co již mám.

Jeť moje štědrost bezměrná jak moře,

a láska moje též tak hluboká;

čím více rozdávám, tím více mám,

i neb ta i ona nekonečny jsou.

Hluk slyším v domě; miláčku, bud zdráv!

(Chůva volá uvnitř.)

Hned, milá chůvo! Drahý Monteků,

buď věren.-.Zůstaň, ještě minutku,

a přijdu zas. (Odejde.)

Rom. Ó blahá, blahá noci!

Mám strach, když vůkol noc, že všechno to

jest pouhý sen, až příliš lichotný

a sladký, než by moh‘ mít podstatu.

Vrátí se Julie nahoře.

Jul. Tři slůvka ještě, drahý můj Romeo,

a potom do opravdy dobrou noc!

Tvá láska myslí-li to počestně

a cílem tvým je sňatek, zítra dej

mi vzkázat po někom, jejž k tobě pošlu,

kde svatbu slavit chceš a v který čas,