29

když to, či ono jest ti nemilé.

Jul. Jak’s přišel sem, to pověz mi, a proč?

Zeď zahradní je vysoká a strmá,

a místo samo znamená již smrt,

když uvážíš, kdo jsi, a stihne-li

tě tady někdo z pokrevenců mých.

Rom. Na lásky lehkých křídlech přeletěl

jsem tyto zdi; neb hradby kamenné

mez postaviti lásce nemohou.

Seč láska jest, má láska odvahu

též učinit, a tvoji pokrevní

mi tedy nejsou žádnou překážkou.

Jul. Z nich spatří-li tě někdo, zavraždíte.

Rom. Ach, v oku tvém jest nebezpečí víc,

než ve dvaceti jejich končířích;

jen ty se na mne vlídně podívej,

a proti zášti jich jsem obrněn.

Jul. Pro živý svět bych toho nechtěla, by spatřili tě zde.

Rom. Plášť noci mám,

by ukryl mne před jejich očima;

a jenom jestli ty mne miluješ,

ať najdou mne. Jest lépe, život můj

by jejich nenávistí skončen byl,

než aby smrt se oddalovala

bez lásky tvé.

Jul. Kdo přivedl tě sem?

Rom. Má láska, jež mne nejprv pobídla,

bych pátral; ta mi radu poskytla,

a já jí oči. Nejsem lodivod,

leč kdybys byla vzdálena, jak jsou

ty břehy bezměrné, jež omývá

nejzazší moře, chtěl bych plavby tam

se odvážit pro poklad takový.

Jul. Ty víš, že maska noci tvář mi kryje,

sic panenský by polil ruměnec

mé líce pro to, co jsi uslyšel

mne mluvit dnes. Tak ráda dbala bych

zvyklého mravu, ráda, ráda tak

bych.zapřela, co promluvila jsem;