a neprozřetelná a unáhlená;.
tak příliš jako blesk, jenž zanikne,
než člověk říci může: »blýsklo se«.
Můj drahý, dobrou noc! To poupě lásky
snad, dechem léta zrajíc, rozpučí
v květ spanilý, až příště sejdem se.
Již dobrou noc, Romeo, dobrou noc!
a mír a sladký oddech vejdi tiše
v tvé srdce, jako v mých mi prsou dýše.
Rom. Chceš bez útěchy tak mne opustit?
Jul. A jakou útěchu chceš ještě dnes?
Rom. Tvé lásky věrný slib chci výměnou.
Jul. Svůj dala jsem ti, než jsi o něj žádal;
a přece chtěla bych, by poznovu
být mohl dán.
Rom. Jej odvolat bys chtěla? nač, milená?
Jul. Bych štědrá mohla být
a dala ti jej zas. A přece jen
si žádám pouze toho, co již mám.
Jeť moje štědrost bezměrná jak moře,
a láska moje též tak hluboká;
čím více rozdávám, tím více mám,
i neb ta i ona nekonečny jsou.
Hluk slyším v domě; miláčku, bud zdráv!
(Chůva volá uvnitř.)
Hned, milá chůvo! Drahý Monteků,
buď věren.-.Zůstaň, ještě minutku,
a přijdu zas. (Odejde.)
Rom. Ó blahá, blahá noci!
Mám strach, když vůkol noc, že všechno to
jest pouhý sen, až příliš lichotný
a sladký, než by moh‘ mít podstatu.
Vrátí se Julie nahoře.
Jul. Tři slůvka ještě, drahý můj Romeo,
a potom do opravdy dobrou noc!
Tvá láska myslí-li to počestně
a cílem tvým je sňatek, zítra dej
mi vzkázat po někom, jejž k tobě pošlu,
kde svatbu slavit chceš a v který čas,