86

sem na hřbitov, jenž kyprý, nepevný

jest od hrobů, – bys toho nezaslech‘.

A uslyšíš-li něco, zahvízdni

mi na znamení, že se někdo blíží.

Dej kvítí sem; jdi, udělej, co říkám.

Pan. (stranou). Až na mne hrůza jde, tak o samotě zde na hřbitově stát; však zkusím to. (Odstoupí.)

Par. Na lůžko svatební ti sypu kvítí,

o něžný květe, v prachu, pod kameny;

co noc tě vonnou rosou budu myti,

neb slzami, jež steskem vycezeny.

Tu oběť květů každou noc chci dávat

zde na tvůj hrob a tebe oplakávat.

(Panoš zahvízdne.)

Hoch dává výstrahu, cos blíží se.

Čí kletá noha jde sem v noci tmavé,

by rušila ten obřad lásky pravé?

Jak, s pochodní! – Teď na mžik skryj mne, noci! (Odstoupí.) Vystoupí Romeo a Baltazar s pochodní, motykou atd.

Rom. Tu motyku mi dej a páčidlo.

Zde vezmi tento list a časně ráno

hleď, bys jej mému otci odevzdal.

Sem pochodeň; a život-li ti milý,

ať uslyšíš, neb vidíš cokoliv,

stůj opodál a neruš mne v mém díle.

Do toho lůžka smrti vstupuji,

bych spatřil tvář své choti; především

však proto, s mrtvého bych prstu sjal

jí drahocenný prsten, kteréhož

mi zapotřebí k věci převážné.

Jdi, vzdal se; kdybys ale zvědavě

chtěl pátrat, co tu dále konat chci,

jak nebe nade mnou, kloub za kloubem

tvé tělo rozsápu a rozmetám

tvé údy po hřbitově hladovém.

Ten čas i záměr můj jsou strašlivý

a lítější a neúprosnější,

než lační tygři, nebo řvoucí moře.

Bal. Již, pane, jdu, a nebudu vás rušit.