k čestnému konci přivést nemohla.
Mluv, rychle mluv, neb smrt mi bude vděk
když pomoc nepřinese, co jsi řek‘.
Lor. Dost, dcero; vidím jakous naději;
však žádá činu zoufalého tak,
jak zoufalo jest to, co zmařit chcem.
Když raději, než vzít si Parise,
máš pevnou vůli sobě život vzít,
snad něco podnikneš, co úmrtí
jest podobno, bys hanbě unikla,
jdouc smrti vstříc, by nestihla tě smrt.
To troufáš-li si, mohu pomoci.
Jul. Ó spíš, než Parisovi ruku dát,
mi poruč, bych se vrhla s cimbuří
té věže tam, neb vyšla na cesty,
kde zloděj číhá; aneb rozkaž mi
dlít s hady; ke řvoucímu medvědu
mne přikovej; neb v noci do kostnice
mnezamkni plné kostí chřestících
a ztuchlých hnátů, lebek bez čelistí;
neb kaž mi ulehnouti v nový hrob
a s umrlcem se ukrýt pod rubáš. –
Vše, o čem slýchajíc jen povídat,
jsem hrůzou třásla se, chci učinit
hned bez úvah a strachu, čistou ženou
bych zůstala jen svému milenci.
Lor. Již dost; jdi domů teď, buď veselá
a k sňatku s. Parisem dej svolení.
Je zítra středa; zítra na večer
hleď sama ulehnout, a nepřipusť,
by chůva s tebou spala v ložnici.
Zde vezmi lahvičku a v postelí
pak vypij tuto překapanou tresť.
V ten mžik proběhne všemi žilami
ti mrazivý a uspávavý proud;
neb žádná tepna neudrží se
v svém chodu obvyklém, – však utuchne.
Ni dech, ni teplo svědčit nebudou,
že’s na živu; tvých rtů a lící růže