a s. jiným žalem družiti se musí,
proč, když mi řekla: »Tybalt mrtev jest,«
hned nenásledovalo: »Otec tvůj,
neb matka,« aneb »oba mrtvi jsou,«
což vzbudilo by nářek obvyklý?
Leč Tybaltově smrti v zápětí
»Romeo vyhnán« říci, znamená,
že otec, matka, Tybalt i Romeo
i Julie jsou mrtvi, ubiti. –
»Romeo vyhnán,« – vražednost těch slov
dna, konce nemá, míry, meze žádné;
a žádné slovo bol ten neovládne. –
Kde jest můj otec, chůvo, s matkou mou?
Chůva. Nad Tybaltovou kvílí mrtvolou.
Či chcete k nim? Já dovedu vás tam.
Jul. Jich slzy ať mu omývají rány;
mé pro vyhnance budou vyplakány,
až vyschnou jejich. – Zvedni provaz ten.
Ty, ubohý, jak já byl’s oloupen,
neboť Romeo vyhnancem je teď.
Ty’s měl ho k mému lůžku nésti, – hleď,
a já co dívčí vdova umírám.
Pojď, chůvo, sama již se ubírám
na lože svatební; – tam smrt si jistě
můj vínek vezme na Romea místě.
Chůva. Jen honem teď do vaší komnaty;
najdu Romea, by vás potěšil,
neb dobře vím, kde mešká. Poslyšte,
dnes večer váš Romeo přijde k vám;
jdu pro něho; jest u Lorenza skryt.
Jul. Ó, najdi ho! – ten prsten dej mu tam,
ať rozloučit se přijde naposled.
(Odejdou.)
Scena 3.
Cella bratra Lorenza.
Vystoupí BratrLorenzo.
Lor. Pojď ven, Romeo, pojď, ty bázlivče;
strast do tebe se zamilovala