34

vás k službám užiti, nás pudila

k té kvapné obsílce. Však něco již

jste doslechli o Hamletově změně;

tak zovou to, neb ani zevnější

ni vnitřní člověk není týž, jak byl.

Co by to bylo víc než otcův skon,

čím odcizen byl porozumění

své vlastní bytosti, ni zdání nemám.

I oba prosím vás, – neb od dětství

jste byli vychováni s ním a blízcí

i jeho mladosti i způsobům, –

zde u dvora abyste ráčili

s ním nějakou tu dobu pomeškat,

svou společností k zábavám ho mít

a vyzvědít, jak příležitost dá,

zdaž trápí jej cos neznámého nám

a co bychom snad mohli napravit.

Králov. On mluvil o vás, dobří pánové,

tak často; a jsem jista, jiných dvou

že není nasvětě, k nimž více lne.

A bude-li vám libo, prokázat

nám tolik vlídnosti a ochoty,

byste tu chvíli u nás prodleli

na vzrůst a prospěch naší naděje,

vám za návštěvu taký vzdáme dík,

jak sluší jen na vděčnost královskou.

Rosen. Vám oběma Milostem královským

po svrchované moci nad námi

jen v rozkaz třeba odít velmožnou

svou libost a ne v prosbu.

Guild. Poslechnem

a do veškerých sil svých napětí

zde kladem k vašim nohám služby své

vše ochotně a k vašim rozkazům.

Král. Dík, Rosenkrantzi, dík vám Guildensterne.

Králov. Dík, Guildensterne, dík vám, Rosenkrantzi!

A prosím vás, abyste navštívili

hned mého těžce změněného syna.

Jdi někdo z vás a pány doprovoď,