Již dobrou noc; však lože strýcova
se vystříhejte; za svou berte ctnost,
byť neměla jste ji. – Ten netvor, zvyk,
jenž hltá všechen rozum, ač sám ďábel
je zjevem svým, přec andělem je v tom,
že také dobrých skutků konání
a ušlechtilých dává šat neb znak,
jejž snadno oblékáme. – Zdržte se
jen dnes, a to vám jaksi usnadní
zas další zdrženlivost; další víc;
neb návyk může skoro proměnit
ráz přírody a ďábla zhroutíte
neb vyhostíte mocí zázračnou.
Nuž, znovu dobrou noc; i až se vám
chtít bude požehnání, vyprosím
si požehnání od vás také já.
Co toho pána zde se dotýče,
(Ukazuje na Polonia).
jest mi ho žel; však chtěla nebesa,
mne trestajíce tím a to zas mnou,
že musím jejich bič a sluha být.
Já o něho se postarám a chci
si řádně zodpovídat jeho smrt,
jíž došel rukou mou. Nuž, dobrou noc!
Být musím krutý, laskav býti chtěje;
zle začíná to, k horšímu to spěje.
A ještě slovo, matko.
Králov. Co mám činit?
Ham. Ne to, co kážu vám, to nikterak.
Ať poznovu ten vypasený král
vás vláká na lože, ať do tváře
vás rozpustile štípne, nazývá
vás myškou svou; – a za několik pak
těch hnusných polibků, neb na týlu
že prstem prokletým vás polehtá,
tu celou věc mu hezky povězte:
že nejsem opravdově šíleným,
však blázním z chytráctví. To dobře bude,
když povíte mu; neb kdož na světě