106

Všichni. Ha! Zrada! Zrada!

Král. Ó, přec mne chraňte, moji přátelé; jsem pouze raněn!

Ham. Zde, cizoložný, kletý, vražedný

ty Dáne, dopij z toho poháru.

Je ta tvá perla zde? – Jdi za matkou.

(Král zemře.)

Laert. Má spravedlivou mzdu; jed míchal sám.

Můj čacký Hamlete, my navzájem

si odpusťme a mého otce smrt

ať na tě nepadne, ni na mne tvá!

(Zemře.)

Ham. Bůh ti ji odpusť! já jdu za tebou.

Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď,

nešťastná královno! – Vy ostatní,

kdož bledí, třesoucí se hledíte

na příběh ten, jen němí svědkové

těch dějstev, – kdybych jenom času měl –

– však smrt, ten biřic, rychle zatýká –

Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost.

Horatio, já umírám, tys živ;

mne a mou věc všem vylič spravedlivě,

jimž neznáma.

Hor. To věru neučiním;

jsem více starý Říman nežli Dán; –

zde zbylo jedu.

Ham. Jako že jsi muž,

dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem,

já chci to dopít. – Můj Horatio,

ty věci zůstanou-li neznámy,

jak porušené jméno zanechám!

V svém srdci jestli jsi mne choval kdy,

mžik zdrž se blaženosti nebeské

a v strastech dýchej k krutém světě tom,

bys o mně vypravoval.

(Zdaleka pochod; střelba za* scénou.)

Jaký hluk to válečný?

Osrik. To mladý Fortinbras,

jenž z Polska vítězně se navrací,

dal v pozdrav střílet poslům z Anglie.