92

JEDNÁNÍ PÁTÉ

Scéna 1.

Hřbitov.

Vystoupí dva hrobnícis lopatami a t. d.

Prv. hrob. Má-li se pochovati křesťanským pohřbem ta, která svévolně vyhledává své vlastní spasení?

Druhý hrob. Jářku tak; a proto jí hned vykopej hrob. Ohledavač mrtvol nad ni zasedl a uznal na křesťanský pohřeb.

Prv. hrob. Kterak to možné, leda by se byla utopila ve vlastní obraně?

Druhý hrob. Inu; už tak uznáno.

Prv. hrob. Bude v tom nějaké „se offenden-do“; jinak už ne. Neboť v tom to vězí: utopím-li se zúmyslně, dokazuje to skutek; a skutek má tři části: jednání, činění a vykonání. Ergo utopila se úmyslně.

Druhý hrob. Ale, poslechni přec, kmotře hrobníku –

Prv. hrob. Dovol. Zde leží voda; dobrá. Tady stojí člověk; dobrá. Jde-li ten člověk k té vodě a utopí se, tedy ať už chce nebo nechce, jde. Na to pozor. Ale přijde-li ta voda k němu a utopí jej, neutopil se sám. Ergo ten, kdo není vinen svou smrtí, nezkracuje si život.

Druhý hrob. Ale je to po zákonu?

Prv. hrob. No je; po zákonu o prohlížení mrtvol.

Druhý hrob. Chceš vědět pravdu? Nebýt šlechtičnou, však by ji po křesťansku nepochovali.

Prv. hrob. I to se ví; a je to věru smutné, že mají velcí páni na tom světě větší právo topiti se a věšeti nežli jejich ostatní spolukřesťané. Pojď, má lopato. – Není tak starého šlechtice jako jsou: zahradník, kopáč a hrobník; ti udržují Adamovo řemeslo.

Druhý hrob. Byl on šlechtic?

Prv. hrob. Byl první, kdo měl znak.

Druhý hrob. To neměl.

Prv. hrob. Což jsi pohan? Jak pak to rozumíš Písmu? Písmo praví: Adam kopal. Jak mohl kopat, neohýbaje znak?

Dám ti ještě jednu otázku. Neodpovíš-li, jak se sluší, uznej, že jsi –

Druhý hrob. Nu, jen mluv.

Prv. hrob. Kdo staví pevněji než zedník, loďař nebo tesař?

Druhý hrob. Ten, kdo staví šibenici, neboť ta stavba přečká tisíc obyvatelů.

Prv. hrob. Tvůj vtip se mi líbí, na mou věru. Šibenice dělá dobře, ale jak dělá dobře? Dělá dobře na ty, kteří dělají zle. Teď ale ty děláš zle, říkáš-li, že je šibenice pevněji stavěna než kostel. Ergo šibenice bude dobrá na tebe.

Tedy ještě jednou.

Druhý hrob. „Kdože staví pevněji než zedník, loďař nebo tesař?“

Prv. hrob. Tak; řekni mi to a můžeš pak uždnes nechat práce.

Druhý hrob. Na mou duchu, teď to řeknu.

Prv. hrob. Tedy?

Druhý hrob. Hrome, přec to neřeknu.

Vystoupí Hamleta Horatioopodál.

Prv. hrob. Už si tím hlavu nelam, neboť jankovitý osel neurychlí krok bitím, i až se tě po druhé budou ptát, řekni

„hrobník“; domy, které dělá on, potrvají až do soudného dne. Jdi, doskoč k vinopalovi a přines mi půlčík samožitné.