Ham. Což, odvětím-li „ne“?
Osrik. Chci říci, můj princi, kdyby se vaše osoba postavila k této zkoušce.
Ham. Pane, budu se procházeli tady v sále. Líbí-li se jeho Veličenstvu, mám právě volnou chvíli. Ať přinesou zbraň, a je-li ten pán ochoten a král trvá na svém úmyslu, vyhraju tu sázku pro něho, budu-li moci; ne-li, neutržím nic než zahanbení a těch několik přespočetných bodů.
Osrik. Mám to vyřídit zrovna tak?
Ham. Docela, pane, a kudrlinek přidejte si po své libosti.
Osrik. Poroučím se službám vaší Výsosti.
Ham. Já vašim, já vašim. (Odejde Osrik.) Má dobře, že se doporučuje sám; nikdo jiný by mu to neudělal.
Hor. Ta čejka odbíhá s vaječnou skořápkou na hlavě.
Ham. On se upejpal již při prsu, než z něho zabral. Tak nabyl – a mnozí jiní z téhož kotce, s kterým se, jak vím, tento lehkovážný věk miliskuje, – pouze nátěru doby a zevnější způsobnosti chování; jakési to šumivé smíšeniny, která je vynese na povrch v nejzpozdilejších i nejvážnějších otázkách. Ale foukněte do nich na zkoušku – a bubliny jsou ty tam.
Vystoupí šlechtic.
Šlecht. Můj princi, jeho Milost král dal se vám poroučeti po mladém Osrikovi, který mu vyřizuje, že jej v sále očekáváte. Posílá se vás optati, trváte-li na své libosti šermovati s Laertem, aneb si přejete delší lhůty.
Ham. Jsem pevný ve svých předsevzetích; ta řídí se libostí královou. Jest-li to vhod jemu, mně jest; teď neb kdykoli; – ačli budu tak schopen jako teď.
Šlecht. Král, královna a všichni jdou již sem.
Ham. V čas příhodný.
Šlecht. Královna vás žádá, abyste promluvil k Laertovi několik vlídných slov, než se dáte do šermu.
Ham. Dobře mi radí. (Odejde šlechtic.)
Hor. Vy ten základ prohrajete, můj princi.
Ham. Nemyslím; co on odešel do Francie, já se ustavičně cvičil. Vyhraju v té nerovné sázce. Ale ani bys nemyslil, jak těžko je mi tady u srdce. Leč na tom nezáleží.
Hor. Přec, můj dobrý princi –
Ham. Jest to jen pošetilost; ale taková nějaká předtucha, že by snad zkormoutila ženu.
Hor. Vzpírá-li se vaše mysl něčemu, poslechněte jí. Pozdržím jejich příchod sem a řeknu jim, že nejste v pravé míře.
Ham. Nic takového; vzdorujeme předtuchám; bdí zvláštní prozřetelnost nad pádem vrabce. Bude-li to teď, nepřijde to později; nemá-li to přijíti později, přijde to teď; nebude-li to teď, přece to přijde; – být připraven, jest vše. Když nikdo z lidí nemá ničeho z toho, co opouští, co na tom, opustí-li to záhy? Nech být.
Vystoupí král, královna, Laert a panstvo; Osika jiní s končíři a brněnými rukavicemi. – Stůl a víno na něm.
Král. Nuž pojďte, Hamlete, a přijměte tu ruku ode mne.
(Král vloží ruku Laertovu do Hamletovy.)
Ham. Již odpusťte mi; ublížil jsem vám;
však odpusťte na šlechtickou svou čest.
To panstvo kolem ví
a zajisté i vy jste doslechnul,
jak navštíven jsem sklíčeností zlou.
Co učinil jsem a co drsně tak