JEDNÁNÍ TŘETÍ
Scéna 1.
Síň na hradě.
Vystoupí král, královna, Polonius, Ofelie, Rosenkrantza Guildenstern.
Král. A nemůžete z něho dostati
nižádnou léčkou, proč ten zmatek líčí,
jenž ruší drsně tak mír jeho dnů
tím nebezpečným, bouřným šílenstvím?
Rosen. On přiznává se, že jest rozčilen,
však proč, nám nechce říci nikterak.
Guild. A též se nijak nedá vyzkoumat,
leč chytrým bláznovstvím se vyhýbal,
když chtěli jsme ho přimět k vyznání,
jak v pravdě to s ním jest.
Králov. A dobře přijal vás?
Rosen. Jak pravý šlechtic.
Guild. Však svelmi vynuceným rozmarem.
Rosen. V otázkách skoupý, ale přeštědrý v svých odpovědích k našim dotazům.
Králov. A měli jste ho k jaké zábavě?
Rosen. Tak náhodou jen, milostivá paní,
jsme cestou jakés herce dostihli
a o těch jsme mu řekli. Zdálo se,
že vyslechl to nějak s radostí.
Jsou někde u dvora a zdá se mi,
že mají rozkaz večer před ním hrát.
Pol. To pravda jest a princ mne požádal,
bych Vaše Veličenstva poprosil,
to poslechnout a podívat se na to.
Král. Od srdce rád: a velmi těší mne
to slyšet, že jest v dobré náladě.
Jen, milí páni, ostřete mu dál
tu chuť a puďte to k těm zábavám.
Rosen. To učiníme, pane královský.
(Odejdou Rosenkrantz a Guildenstern.)
Král. Ty, milá Gertrudo, se také vzdal,
neb vyzvali jsme tajně Hamleta,
by přišel sem; a zde s Ofelií