,,boží květ“. Ó, vy musíte svou routu nosit jinak než já. A tady chudobka. Ráda bych vám dala trochu fialek, ale všecky povadly, co můj otec zemřel. Povídají, že měl lehkou smrt –
(Zpívá.) Neb hezký, milý Robin jest
má radost jediná –
Laert. Stesk, zamyšlení, vášeň, peklo samo
z úst jejích v půvab mění se a vděk.
Ofel. (zpívá). A zdali nevrátí se již?
a zdali nevrátí se již?
Ne, ne, – spí věčný sen;
ty jdi a umři jen,
on nikdy nevrátí se již.
Vous bílý jako sníh
a jako len měl vlas;
ten tam, šel spat, šel spat.
a marno pro něj lkát. –
Bůh jeho duši spas!
a všechny duše křesťanské, modlím se k Bohu. Bůh s vámi. (Odejde.) Laert. Vidíš to, Bože?
Král. Přec jenom, Laerte, musím promluvit
o vašem hoři; jinak byste mi
mé právo upřel. Nyní odstupte
a volte nejmoudřejší z přátel svých,
ať slyší, soudí mezi mnou a vámi,
a přímo najdou-li, či nepřímo,
nás vinny, dáme svoje království,
svou korunu a život, vše, co naše,
vám za pokutu. Nenajdou-li však,
své trpělivosti nám dopřejte
a s vaší duší pracovat chcem též,
by ukojena byla.
Laert. Staň se tak;
ten způsob smrti, pohřeb tajený,
– ni odznak, meč, ni štít nad jeho kostmi,
ni slavný obřad, zvyklá nádhera, –
vše křičí o slyšení od nebes
až k zemi tak,– že musím na potaz
to dále zvát.
Král. To také učiníte,