61

Pol. Ano, hřbet má to jako kolčava.

Ham. Nebo snad jako velryba?

Pol. Skoro navlas jako velryba.

Ham. Tedy přijdu k matce hned. – Dělají ze mne blázna, div mi trpělivost nepraská. – Přijdu hned.

Pol. Vyřídím to. (Odejde Polonius.)

Ham. „Hned“ se snadno řekne. Jděte, přátelé.

(Odejdou všichni kromě Hamleta.)

Teď čaromocná chvíle noční jest,

kdy zejou hřbitovy a samo peklo

mor dýše v svět; teď vroucí krev bych pil

a konal kruté dílo, nad nímž den

by chvěl se hrůzou. Zticha! k matce teď.

Ósrdce, netrať svoji přírodu!

Ať duše Neronova nevstoupí

do pevné hrudi té; – ať krutý jsem,

ne nepřirozený; chci dýkami

k ní mluvit, ale žádné užiti.

V tom jazyk s duší buďtež pokrytci.

Nechť jakkoliv ji zraní slovo důtky,

ty, duše, nedej spečetit je skutky!

(Odejde)

Scéna 3.

Síň na hradě.

Vystoupí král, Rosenkrantz a Guildenstern.

Král. Nemám ho rád a není bezpečno

tak nechat řádit jeho šílenství.

Tož připravte se a já plnou moc

vám vyhotovím bez všech odkladů:

on s vámi do Anglie odjede.

Stav naší důstojnosti nestrpí

tak blízkou hrozbu, která vyrůstá

nám každou chvílí z jeho bláznovství.

Guild. My hned se opatříme na cestu;

toť spravedlivá, svatá obava

o bezpečnost tak mnohých, mnohých těch,

kdo žijou, tráví z vaší Milosti.

Rosen. Již jednotlivý život osobní

jest povinen vší silou, zbrojí duše