Král (stranou). Toť pohár s jedem; příliš pozdě již.
Ham. Teď, matko, nesmím piti, hned však, hned.
Králov. Pojď, osuším ti tvář.
Laert. Teď, králi, bodnu já.
Král. To nemyslím.
Laert (stranou). Přec jen to proti mému svědomí.
Ham. Nuž, Laerte, do třetice, začněte.
Vy jenom laškujete; prosím vás,
již celou silou na mne udeřte;
mám strach, že ze mne tropíte si žert.
Laert. Že tak? Tož pojďte. (Šermují.)
Osrik. Nic, ani zde, ni tam.
Laert. Teď kryjte se! (Laert zraní Hamleta; v zápasu vymění své končíře a Hamlet zraní Laerta.) Král. Již rozdělte je; rozjitření jsou.
Ham. Ne, ještě jednou. –
(Královna klesá.)
Osrik. Hleďte, královna!
Hor. Hle, oba krvácejí. Jak vám jest, můj princi?
Osrik. Laerte, jak vám jest?
Laert. Jak sluce; –
v své vlastní oko lapen, Osriku!
Jsem právem zabit vlastním úkladem.
Ham. Co královna?
Král. Je v mdlobách, vidouc krev.
Králov. Ne, ne, ten nápoj – Ó můj Hamlete, ten nápoj, nápoj!– Otrávena jsem. (Zemře.) Ham. Ó bídáctví! Hoj! dveře zamkněte!
Toť zrada! Pátrejte, kde vězí, kde?
Laert (klesne). Zde, Hamlete! Jsi zabit, Hamlete,
a žádný světa lék ti nepomůže;
půl hodiny ti žití nezbývá.
Ten zrádný nástroj ve své ruce máš;
je neotupen, jedem napuštěn.
Zlý úklad obrátil se proti mně;
hle, tady ležím, bych víc nepovstal.
Tvá matka otrávena; – nelze víc –
král, král jest vinen.
Ham. Hrot že napuštěn?
Tož, jede, svoje dílo dokonej.
( Probodne krále.)