56

Ofel. Bezpochyby značila němohra obsah kusu.

Vystoupí Proslov.

Ham. Dozvíme se to od toho chlapíka. Herci neudrží jazyk za zuby; výpovědí všecko.

Ofel. A poví nám, co to představení znamená?

Ham. Ó ano, a každé představení, jež mu ukážete; nestyďte se mu ukázat a on se nezastydí říci vám, co to znamená.

Ofel. Jste zlý, jste zlý. Budu poslouchati hru.

Prosl. Pro sebe a své představení

zde přicházíme ponížení

zdát trpělivé vyslyšení.

Ham. Je to proslov nebo nějaká průpověď vrytá do prstýnku?

Ofel. Ano, jest to krátké, můj princi.

Ham. Jako ženská láska.

Vystoupí dva hercijako krála královna.

Divadelní král. Již třicetkráte objel Foebus bůh

sláň Neptunovu, širý země kruh,

a třicetkrát měsíců dvanáctero s

jas vy dlužený lilo v světla šero,

co naše srdce svazkem lásky jata

a ruce Hymen spjal nám v pouta svatá.

Div. královna. Kéž slunce, měsíc ještě tolikrát

svou cestu váži, než květ lásky zvaď.

Však žel, v čas poslední tak churavíš,

tak smuten jsi a zjinačen, že již

v jsem plna obav. Leč, ač mne to chvátí,

ty, choti můj, se nesmíš ulekati,

neb ženský strach si s láskou drží váhu:

buď není jich, neb výstřední jsou v blahu.

Svou lásku jsem ti osvědčila dost

a strach můj lásky mé má velikost,

kde velká láska, stín poleká zhusta,

kde strach se veličí, i láska vzrůstá.

Div. král. Ba, drahá, již tě musím opustiti;

neb službu, vypovídá síla žití.

A ty žít budeš dál v té světa kráse

zas ctěná, milovaná – snad že zase

tak vlídná k muži –

Div. králov. Ó, víc ani slova!

jen zradou byla by ta láska nová;