mne s mužem druhým schvaťtež kletby steré!
jen vraždou prvního se druhý bere.
Ham. (stranou). Pelyněk, pelyněk!
Div. králov. Při druhém sňatku podlý ohled vládne
jen ziskuchtivosti, však lásky žádné;
a po druhé by choť můj vražděn byl,
když druhý by mne v loži políbil.
Div. král. Že myslíš, teď co mluvíš, věřím rád,
však rušíme svou vůli častokrát.
Jeť úmysl jen paměti rob chabý,
v svém rodu silný, stálostí však slabý;
plod nezralý, jejž pevně drží kmen,
však změkne-li, sám spadne nestřesen.
My neodvratně zapomenem vrátit dluh,
který máme samým sobě platit:
náš úmysl když– vášní veden byl,
jak vášeň končí, ztrácí se i cíl.
I prudkost radosti i prudkost v hoři
když hyne sama, též své dílo boří:
kde radost jásá, žalost nejvíc kvílí;
žal v radost, radost v žal věc malá schýlí.
Svět není věčný, a tož divu není,
i naše láska že se štěstím změní,
a není dosud odpovědi žádné,
zda láskou zdar neb zdarem láska vládne.
Muž velký pad‘ a prchá jeho ctitel,
a chudák zvýšen, škůdce jest mu přítel.
Tak láska chodí dosud v sledu štěstí;
kde netřeba jich, vždy dost přátel jesti,
a přítele kdo zkouší nepravého
v čas nouze, hned má nepřítele z něho.
Leč, abych skončil, kde jsem začal dřív:
jde sudba naše vůli naprotiv
a po úmyslech našich vždy je veta;
jen myšlení jest naše, ne však meta:
dnes mysli, znát že nechceš lásky jiné,
tvé smýšlení vsak s prvním chotěm zhyne.
Div. králov. Mně země stravu, nebe upři svit
a noc i den své veselí a klid; –