8

a v jednom oku blaho, v druhém žal,

– tak jako s veselostí při-pohřbu

a steskem při svatbě a na stejno

svou rozkoš vážíce i zármutek, –

jsme za choť pojali, v tom nestavíce

se proti vašim lepším věhlasům,

jež v této věci s námi zároveň

se braly ochotně. – Všem za vše dík!

Teď dál, co víte: Mladý Fortinbras,

buď lehce váže naši statečnost,

neb mysle, drahého že bratra smrtí

náš stát jest rozdvojen a v rozkladu,

- s tím snem svůj vlastní prospěch sdružuje,

se nerozpakoval nás týrat vzkazem

o vrácení těch zemí ztracených

dřív jeho otcem, které našemu

kdys rekovnému bratru připadly

dle řádů všech a práva. – Tolik o něm.

Teď co se týče nás a dnešní rady.

Věc má se tak. my psali Norvegu,

tož strýci mladistvého Fortinbrasa,

jenž neduživ a k loži upoután

plán synovcův zná sotva z doslechu, –

by jeho další chod v tom zamezil;

neb mužstva sbírání a hotovost

a všechny přípravy se chystají

jen z jeho poddaných. – A nyní vás

tam posíláme, ctný Kornelie

a Voltimande, byste donesli

to pozdravení kmetu Norvegu,

víc moci osobní k jednání s králem

vám nedávajíce, než shoduje

se s mírou těchto článků vytknutých.

Již s bohem, a váš chvat spěj s povinností.

Korn. Volt. V tom i všem jiném osvědčíme ji.

Král. Nic nepochybujem; nuž srdečně vám s bohem oběma.

(Odejdou Voltimand a Kornelius.)

A nyní, Laerte,

co vy nám přinášíte nového?