36

dal Fortinbrasa, kterýž uposlech‘

a od Norvega důtkou pokárán

dal strýci slib, že nikdy nezvedne

již zbraně proti vaší Milosti.

Tu starý Norveg dojat radostně

tré tisíc korun ročních důchodů

mu povolil a rozkázal, by mužstvo

dřív sebrané veď proti Polákům.

A k tomu svoji prosbu připojil,

(podává listinu)

abyste ráčil svými zeměmi

jim volný průchod dát v tom podniku;

to pod zárukami a výhradou,

jak tady vypsáno.

Král. To těší nás

a v příhodnější čas to přečteme

a uváživše dáme odpověď.

Dík prozatím za vaši námahu.

Teď odpočiňte si a na večer

se při hostině spolu shledáme.

Nuž, poznovu jste domů vítáni.

(Odejdou Voltimand a Kornelius.)

Pol. Věc tato náležitě skončena.

Můj pane vznešený a královno,

chtít vykládati, co jest majestát,

co povinnost, proč den je dnem, noc nocí

a časem čas, by neznačilo nic,

než chtíti mařit den i noc i čas.

Tož, ježto stručnost duší rozumu

a rozvláčnost jen tělem, ozdobou,

chci stručným býti. – Vznešený váš syn

jest šíleným; já pravím šíleným;

neb cože jesti pravá šílenost,

než nebýt ničím nežli šíleným?

Však toho nechme.

Králov. K věci, prostěji.

Pol. Ba přísahám, že mluvím zcela prostě.

Ze šílen, pravda jest a opravdu

jest toho žel a žel, že jest to pravda.