kde Hamlet jest.
Guild. A račtež nebesa
i naši přítomnost i počínání
mu zdárné učinit a příjemné!
Králov. Tak dejž to Bůh!
(Odejdou Guildenstern a Rosenkrantz s některými dvořany.)
Vystoupí Polonius.
Pol. Vyslanci z Norska, dobrý pane můj, se šťastně vrátili.
Král. Tys býval vždycky otcem dobrých zpráv.
Pol. Že býval? Věřte, pane vznešený,
jak duše své že povinnosti dbám,
jež k Bohu víže mne i mému králi.
A myslím (jinak tento mozek můj
již neloví po stopách moudrosti
jak jindy), že jsem našel příčinu
té Hamletovy pomatenosti.
Král. Ó mluvte jen, to prahnu vyslechnout.
Pol. Dřív slyšte vyslance; mé noviny
pak buďtež zákuskem těch velkých hodů.
Král. Ty sám jim poctu vzdej a uveď je.
(Odejde Polonius).
On řek‘, má drahá Gertrudo, že našel
zdroj rozrušení syna vašeho.
Králov. Jest, myslím, zdroj to pouze jediný:
smrt otcova a předčasný náš sňatek.
Král. To vyzkoumáme.
Vystoupí Polonius s Voltimandem a Korneliem.
Buďte vítáni,
vy dobří přátelé. Nuž, Voltimande,
co vzkazuje nám Norveg, bratr náš?
Volt. Svá přání nejlepší a pozdravy.
Na první naši žádost zastavit
dal synovcova vojska sbírání,
jež mnil, že míří proti Polákům;
leč blíž kdy přihléď, viděl opravdu,
že čelí proti vaší Milosti.
Tím zarmoucen, že jeho choroby
a věku, slabosti se zneužívá
tak podskočně, hned k sobě obeslati