86

vás mocně pudily?

Král. Z dvou zvláštních příčin,

jež vám snad slabošské se budou zdát,

však mně jsou mocny. – Matka, královna

se téměř živí jeho pohledem;

a ona zas – ať mi to ctnost či hřích –

tak sloučena jest s žitím, duší mou,

že, jako hvězda pouze kolotá

v svém vlastním kruhu, visím na ní já.

A druhá příčina, proč nechci jít

na soudy veřejné, jest velká láska,

již chová k němu lidu nízký dav,

jenž noře jeho vady v přízeň svou,

jak pramen dřevo v kámen měnící,

by jeho pouta za okrasy bral

tak, že mé šípy, lehké přespříliš,

by zpátky k mému luku letěly

a k cíli ne, kam jsem je namířil.

Laert. Tak šlechetného otce ztratil jsem

a k zoufalství mi sestra dohnána,

jež cenou svou a dokonalostí

– to chválit možno-li, co bylo kdys –

na věku toho stála vrcholu,

svět vyzývajíc k ctnosti podobné.

Však dojde k pomstě mé.

Král. Tím nerušte

svůj spánek; nesmíte se domnívat,

že z bídné tak a tupé látky jsem,

bych nebezpečím dal si rváti vous

a za kratochvíli to sobě bral.

Co nevidět však uslyšíte víc:

já miloval jsem otce vašeho;

též sebe milujem, a to, jakdoufám,

vás soudit naučí –

Vystoupí posels listy.

Co jest? Co přináší?

Posel. Můj králi, od Hamleta dopisy;

ten vaší Milosti; ten královně.

Král. Od Hamleta? Kdo přines‘ je?