35

kde Hamlet jest.

Guild. A račtež nebesa

i naši přítomnost i počínání

mu zdárné učinit a příjemné!

Králov. Tak dejž to Bůh!

(Odejdou Guildenstern a Rosenkrantz s některými dvořany.)

Vystoupí Polonius.

Pol. Vyslanci z Norska, dobrý pane můj, se šťastně vrátili.

Král. Tys býval vždycky otcem dobrých zpráv.

Pol. Že býval? Věřte, pane vznešený,

jak duše své že povinnosti dbám,

jež k Bohu víže mne i mému králi.

A myslím (jinak tento mozek můj

již neloví po stopách moudrosti

jak jindy), že jsem našel příčinu

té Hamletovy pomatenosti.

Král. Ó mluvte jen, to prahnu vyslechnout.

Pol. Dřív slyšte vyslance; mé noviny

pak buďtež zákuskem těch velkých hodů.

Král. Ty sám jim poctu vzdej a uveď je.

(Odejde Polonius).

On řek‘, má drahá Gertrudo, že našel

zdroj rozrušení syna vašeho.

Králov. Jest, myslím, zdroj to pouze jediný:

smrt otcova a předčasný náš sňatek.

Král. To vyzkoumáme.

Vystoupí Polonius s Voltimandem a Korneliem.

Buďte vítáni,

vy dobří přátelé. Nuž, Voltimande,

co vzkazuje nám Norveg, bratr náš?

Volt. Svá přání nejlepší a pozdravy.

Na první naši žádost zastavit

dal synovcova vojska sbírání,

jež mnil, že míří proti Polákům;

leč blíž kdy přihléď, viděl opravdu,

že čelí proti vaší Milosti.

Tím zarmoucen, že jeho choroby

a věku, slabosti se zneužívá

tak podskočně, hned k sobě obeslati