47

řeč vydá přezázračným ústrojím.

„Nuž, od těch herců něco zahrát dám,

co vraždě mého otce podobno;

to před svým strýcem; – jeho pohledy

chci pozorovat, do živého tnu,

a mžitne-li jen, vím už kudy kam.

Ten duch, jejž viděl jsem, snad ďábel jest,

a ďábel schopen luznou postavu

brát na sebe. Snad ve slabosti mé

a v těžké mysli, – neboť přemocný

u takých duší jest, – jen se mnou hrá,

by zahubil mne. Já chci jistější

mít důkazy než to. – Ta hra je sítí,

kde toho krále svědomí se chytí. (Odejde.)