85

a tam, kde vina bude, velký topor

ať dopadne. Již, prosím, pojďte se mnou.

(Odejdou.)

Scéna 6.

Jiná síň na hradě.

Vystoupí Horatio a sloužící.

Hor. Kdo jsou ti lidé, co chtí se mnou mluvit?

Slouž. Nějací námořníci, pane; říkají, že majípro vás dopisy.

Hor. Ať vejdou. (Sloužící odejde.) Nevím, odkud v širém světě by mne kdo zdravil, kromě Hamleta.

Vystoupí plavci.

Prv. plav. Bůh vám žehnej, pane.

Hor. Ať tobě žehná též.

Prv. plav. Tak, pane, učiní, když vůle jeho. Mám dopis pro vás, pane, od vyslance, jenž byl vypraven do Anglie, –

jmenujete-li se Horatio, jak mi řečeno.

Hor. (čte). „Horatio, až to zde prohlédneš, pomoz těmto lidem nějak dostati se ke králi; mají listy pro něho. Nebyli jsme ještě dva dni na moři, když loupežnický koráb, velmi silně vyzbrojený, začal nás honit. Vidouce, že nám plachty naše nestačí, odhodlali jsme se k nucené chrabrosti a v šarvátce dostal jsem se na jejich palubu. V týž okamžik odtrhli se od naší lodi, takže já sám stal se jejich zajatcem. Nakládali se mnou jako milosrdní zloději; ale věděli, co dělají, a musím se jim nějak odsloužit. Hleď, aby král dostal psaní, která jsem poslal, a chvátej potom ke mně, jako bys prchal před smrtí. Mám slova pro tvůj sluch, že oněmíš, a přece jsou ještě lehká proti váze věci.

Ti dobří lidé dovedou tě tam, kde jsem. Rosenkrantz a Guildenstern plují dále do Anglie; o těch mám ti mnoho co vypravovat. Buď zdráv!

Ten, o němž ti vědomo, že jest tvůj Hamlet.“

Již pojďte, vašim listům zjednám cestu;

a jenom rychle, byste dovedli

mne k tomu, od něhož je nesete.

(Odejdou.)

Scéna 7.

Jiná síň na hradě.

Vystoupí král a Laert.

Král. Mou nevinu teď vaše svědomí

již musí zpečetit a v srdce své

jak přítele mne pojmout musíte,

když slyšel jste, a uchem bedlivým,

že ten, jenž čackého vám zabil otce,

též ukládal o bezživotí mé.

Laert. Toť patrno; leč to mi řekněte,

proč nedokročil jste na skutky ty

tak zločinné a trestné v povaze,

jak vaše bezpečnost a moudrost, vše