vás k službám užiti, nás pudila
k té kvapné obsílce. Však něco již
jste doslechli o Hamletově změně;
tak zovou to, neb ani zevnější
ni vnitřní člověk není týž, jak byl.
Co by to bylo víc než otcův skon,
čím odcizen byl porozumění
své vlastní bytosti, ni zdání nemám.
I oba prosím vás, – neb od dětství
jste byli vychováni s ním a blízcí
i jeho mladosti i způsobům, –
zde u dvora abyste ráčili
s ním nějakou tu dobu pomeškat,
svou společností k zábavám ho mít
a vyzvědít, jak příležitost dá,
zdaž trápí jej cos neznámého nám
a co bychom snad mohli napravit.
Králov. On mluvil o vás, dobří pánové,
tak často; a jsem jista, jiných dvou
že není nasvětě, k nimž více lne.
A bude-li vám libo, prokázat
nám tolik vlídnosti a ochoty,
byste tu chvíli u nás prodleli
na vzrůst a prospěch naší naděje,
vám za návštěvu taký vzdáme dík,
jak sluší jen na vděčnost královskou.
Rosen. Vám oběma Milostem královským
po svrchované moci nad námi
jen v rozkaz třeba odít velmožnou
svou libost a ne v prosbu.
Guild. Poslechnem
a do veškerých sil svých napětí
zde kladem k vašim nohám služby své
vše ochotně a k vašim rozkazům.
Král. Dík, Rosenkrantzi, dík vám Guildensterne.
Králov. Dík, Guildensterne, dík vám, Rosenkrantzi!
A prosím vás, abyste navštívili
hned mého těžce změněného syna.
Jdi někdo z vás a pány doprovoď,