73

se odráží, teď čistá jeví se;

neb oplakává to, co učinil.

Král. Ó, Gertrudo, již pojďme! – Nedotkne

se ještě slunce horských vrcholů

a na lodi jej odpravíme v dál.

Za tento mrzký skutek postavit

se musí veškerý náš majestát

i obratnost, by omluvily jej.

Hoj, Guildensterne!

(Vrátí se Rosenkrantz a Guildenstern.)

Jděte, přátelé,

a vezměte někoho na pomoc:

princ Hamlet zabil ve svém šílenství

Polonia a z komnat matčiných

jej odvlek‘; jděte, vyhledejte jej.

Řeč vaše vlídná buď; a dopravte

to tělo do kaple. – Již spěšte, prosím.

(Odejdou Rosenkrantz a Guildenstern.)

Pojď, Gertrudo, své nejmoudřejší teď

si vyzvem přátele a řeknem jim,

co učiniti máme v úmyslu

a co se přihodilo ne včasně.

Tak utrhačství snad, jehožto šepot

se bude nésti světa okruhem

a jako dělo namířené v cíl

svou otrávenou střelu ponese,

snad mine naše jméno, stihnouc jen

vzduch nezranitelný. Teď pojďme, k činu!

mám duši plnou rozladu a stínu.

(Odejdou.)

Scéna 2.

Jiná síň na hradě.

Vystoupí Hamlet.

Ham. Bezpečně uložen.

Guild. Rosen. (za scénou). Hamlete! princi Hamlete!

Ham. Ticho! Jaký to hluk? Kdo volá Hamleta? Aha, tady jsou.

Vystoupí Rosenkrantz a Guildenstern.

Rosen. Co učinil jste, princi, s mrtvolou?