40

Ham. Těch nudných, starých bloudů!

Vystoupí Rosenkrantz a Guildenstern.

Pol. Hledáte prince Hamleta; zde jest.

Rosen. (k Poloniovi) Bůh s vámi, pane!

(Odejde Polonius.)

Guild. Můj ctěný princi!

Rosen. Můj nejdražší princi!

Ham. Moji výborní, dobří přátelé! Jak se máš, Guildensterne? – Ah, Rosenkrantz! – Dobří hoši, jak se vám oběma daří?

Rosen. Jak nepatrným dítkám této země.

Guild. A šťastným v tom, že nejsme přešťastní. Nejsme knoflíkem na čepici Štěstěny.

Ham. Ale také ne jejím podešvem?

Rosen. Ani to, můj princi.

Ham. Tedy žijete kolem jejího pasu, nebo uprostřed jejích vděků?

Guild. Věru, jsme pouze v koutku u ní.

Ham. V tajném koutku Štěstěny? Ó pravda; jest ona nevěstka! – Co nového?

Rosen. Nic, můj princi, než to, že svět zpoctivěl.

Ham. Tedy je blízko soudný den. Ale vaše novina není pravdivá. Dovolte, abych se ptal podrobněji: Čím jste si toho, moji milí přátelé, od Štěstěny zasloužili, že vás sem posílá do žaláře?

Guild. Do žaláře, princi?

Ham. Dánsko je žalář.

Rosen. Tedy jest žalářem celý svět.

Ham. A důkladným! a mnoho je v něm klecí, sklepů a děr. A Dánsko jest z nejhorších.

Rosen. To nemyslím, princi.

Ham. Nu, tedy není žalářem vám; neboť v sobě není nic dobrého ani zlého; jen myšlení to činí takovým. Mně jest to žalář.

Rosen. Tedy jen vaše ctižádost si tu žalář dělá; vašemu duchu jest tu příliš těsno.

Ham. Ó Bože! Mohl bych býti sevřen do ořechové skořápky a pokládal bych se za krále nekonečného prostoru, jen kdybych neměl těch zlých snů.

Guild. Kteréžto sny v pravdě jsou ctižádost, neboť sama podstata ctižádostivých je pouhým stínem snu.

Ham. Sen sám jest pouhý stín.

Rosen. V pravdě, a já mám ctižádost za tak vzdušnou a lehkou věc, že jest jenom stínem stínu.

Ham. Tedy jsou naši žebráci těla a naši mocnáři a rozpřažení hrdinové stíny žebráků. Ne-zajdeme si ke dvoru? –

neboť na mou věru nevyznám se v mudrování.

Rosen. Guild. Jsme k vašim službám.

Ham. Nic tak; nechci vás řadit k ostatním svým sluhům; neboť, abych vám to řekl jako poctivý muž, jsem prabídně obsluhován. Abychom však zůstali na ušlapané cestě přátelství, co tu děláte v Elsinoru?

Rosen. Přišli jsme vás navštívit, můj princi, nic jiného.

Ham. Žebrák, jak jsem, i na díky jsem chůd; ale děkuji vám a věřte, drazí přátelé, moje díky za půl haléře jsou příliš drahé. Neposlali pro vás? Stalo se to z vlastní ochoty? Jest to dobrovolná návštěva? Slyšte, jednejte se mnou poctivě; –* tak, tak; – jen mluvte.