57

mne s mužem druhým schvaťtež kletby steré!

jen vraždou prvního se druhý bere.

Ham. (stranou). Pelyněk, pelyněk!

Div. králov. Při druhém sňatku podlý ohled vládne

jen ziskuchtivosti, však lásky žádné;

a po druhé by choť můj vražděn byl,

když druhý by mne v loži políbil.

Div. král. Že myslíš, teď co mluvíš, věřím rád,

však rušíme svou vůli častokrát.

Jeť úmysl jen paměti rob chabý,

v svém rodu silný, stálostí však slabý;

plod nezralý, jejž pevně drží kmen,

však změkne-li, sám spadne nestřesen.

My neodvratně zapomenem vrátit dluh,

který máme samým sobě platit:

náš úmysl když– vášní veden byl,

jak vášeň končí, ztrácí se i cíl.

I prudkost radosti i prudkost v hoři

když hyne sama, též své dílo boří:

kde radost jásá, žalost nejvíc kvílí;

žal v radost, radost v žal věc malá schýlí.

Svět není věčný, a tož divu není,

i naše láska že se štěstím změní,

a není dosud odpovědi žádné,

zda láskou zdar neb zdarem láska vládne.

Muž velký pad‘ a prchá jeho ctitel,

a chudák zvýšen, škůdce jest mu přítel.

Tak láska chodí dosud v sledu štěstí;

kde netřeba jich, vždy dost přátel jesti,

a přítele kdo zkouší nepravého

v čas nouze, hned má nepřítele z něho.

Leč, abych skončil, kde jsem začal dřív:

jde sudba naše vůli naprotiv

a po úmyslech našich vždy je veta;

jen myšlení jest naše, ne však meta:

dnes mysli, znát že nechceš lásky jiné,

tvé smýšlení vsak s prvním chotěm zhyne.

Div. králov. Mně země stravu, nebe upři svit

a noc i den své veselí a klid; –