se odráží, teď čistá jeví se;
neb oplakává to, co učinil.
Král. Ó, Gertrudo, již pojďme! – Nedotkne
se ještě slunce horských vrcholů
a na lodi jej odpravíme v dál.
Za tento mrzký skutek postavit
se musí veškerý náš majestát
i obratnost, by omluvily jej.
Hoj, Guildensterne!
(Vrátí se Rosenkrantz a Guildenstern.)
Jděte, přátelé,
a vezměte někoho na pomoc:
princ Hamlet zabil ve svém šílenství
Polonia a z komnat matčiných
jej odvlek‘; jděte, vyhledejte jej.
Řeč vaše vlídná buď; a dopravte
to tělo do kaple. – Již spěšte, prosím.
(Odejdou Rosenkrantz a Guildenstern.)
Pojď, Gertrudo, své nejmoudřejší teď
si vyzvem přátele a řeknem jim,
co učiniti máme v úmyslu
a co se přihodilo ne včasně.
Tak utrhačství snad, jehožto šepot
se bude nésti světa okruhem
a jako dělo namířené v cíl
svou otrávenou střelu ponese,
snad mine naše jméno, stihnouc jen
vzduch nezranitelný. Teď pojďme, k činu!
mám duši plnou rozladu a stínu.
(Odejdou.)
Scéna 2.
Jiná síň na hradě.
Vystoupí Hamlet.
Ham. Bezpečně uložen.
Guild. Rosen. (za scénou). Hamlete! princi Hamlete!
Ham. Ticho! Jaký to hluk? Kdo volá Hamleta? Aha, tady jsou.
Vystoupí Rosenkrantz a Guildenstern.
Rosen. Co učinil jste, princi, s mrtvolou?