Ham. Že nehlesnete, co jste viděli,
to tady přísahejte na můj meč.
Duch(pod zemí). Přísahejte.
Ham. Hic et ubique? – poodejděm dál.
Sem pojďte, pánové,
a vložte opět ruce na můj meč:
že nehlesnete, co jste slyšeli,
to tady přísahejte na můj meč.
Duch(pod zemí). Přísahejte.
Ham. Aj, dobře, starý krtku! umíš ty
tak rychle pracovati pod zemí?
Toť statný kovkop! ještě jednou dál; –
sem, dobří soudruzi!
Hor. Při dni a noci, to je zvláštní div!
Ham. Tož jako zvláštní div to vítejte.
Jest více věcí na nebi a zemi,
Horatio, než naše mudrctví
má ve snách zdání. – Nuže: zde, jak dřív,
při vaší spáse, ať už jakkoliv
se divně chovám, – jakož budu snad
mít za vhodno se stavět podivným, –
vy, v takou dobu spatřujíce mne
se nepodřeknete, ni rukama
tak složenýma, hlavy vrtěním,
ni obojetným slovem nějakým,
jak na příklad: „Nu dobře, dobře, víme“
neb „Mohli bychom, kdybychom jen chtěli“
neb: „Kdyby mluvit se nám uzdálo“
neb: „Jsou tu takoví, jen kdyby směli“ –
a takovýmto jiným dvojsmyslem,
že něco o mně víte. A že tak,
abyste v nejkrajnější potřebě
kdys došli spasení a milosti,
mi přísahejte.
Duch(pod zemí). Přísahejte.
Ham. Buď ticho, ticho, duchu neklidný!
(Přísahají.)
Tak, pánové, svou láskou veškerou
vám poroučím se. A co moh‘ by jen