104

Král. Však nebojím se; viděl jsem vás oba; on zlepšil se a protož dopřál nám i výhody.

Laert. Ten příliš těžký jest; chci zkusit jiný.

Ham. Ten mi právě vhod. Jsou všechny stejně dlouhé?

(Postaví se k šermu.)

Osrik. Jsou, můj princi.

Král. Tam na stůl dejte s vínem poháry. –

Když Hamlet bodne jednou, po druhé,

neb v třetím výpadu bod oplatí,

ať zahřmí děla se všech cimbuří:

král Hamletovi na zdar připije

a v pohár hodí perlu skvostnější,

než mělo čtvero králů po sobě

zde v dánské koruně. Sem s poháry;

a kotle zahovořte k polnicím;

vřesk polnic dělostřelcům na valech

a děla k nebi, k zemi nebesa:

„Král na zdraví teď pije Hamletovi!“

Již začněte; a pozor, soudcové.

Ham. Jsem hotov, pane.

Laert. Hotov.

(Šermují.)

Ham. Bod!

Laert. Ne!

Ham. Soud! –

Osrik. To očividný bod.

Laert. Je dobře. – Dál.

Král. Stůj! – víno sem. Ta perla, Hamlete, je tvoje. Na tvé zdraví!

(Tuš; střelba z děl za scénou.)

Nuž ten pohár mu podejte.

Ham. Dřív skončím výpad; postavte ho tam.

Dál – (Šermují.) Zase bod. – Co tomu říkáte?

Laert. To trefa, trefa! – já se přiznávám.

Král. Syn vyhrá.

Králov. Tělnat jest, má krátký dech.

Zde, Hamlete, můj šátek, setři pot.

Na tvoje štěstí pije královna.

Ham. Má dobrá paní!

Král. Nepij, Gertrudo!

Králov. Já chci, můj choti; prosím, dovolte.