84

,,boží květ“. Ó, vy musíte svou routu nosit jinak než já. A tady chudobka. Ráda bych vám dala trochu fialek, ale všecky povadly, co můj otec zemřel. Povídají, že měl lehkou smrt –

(Zpívá.) Neb hezký, milý Robin jest

má radost jediná –

Laert. Stesk, zamyšlení, vášeň, peklo samo

z úst jejích v půvab mění se a vděk.

Ofel. (zpívá). A zdali nevrátí se již?

a zdali nevrátí se již?

Ne, ne, – spí věčný sen;

ty jdi a umři jen,

on nikdy nevrátí se již.

Vous bílý jako sníh

a jako len měl vlas;

ten tam, šel spat, šel spat.

a marno pro něj lkát. –

Bůh jeho duši spas!

a všechny duše křesťanské, modlím se k Bohu. Bůh s vámi. (Odejde.) Laert. Vidíš to, Bože?

Král. Přec jenom, Laerte, musím promluvit

o vašem hoři; jinak byste mi

mé právo upřel. Nyní odstupte

a volte nejmoudřejší z přátel svých,

ať slyší, soudí mezi mnou a vámi,

a přímo najdou-li, či nepřímo,

nás vinny, dáme svoje království,

svou korunu a život, vše, co naše,

vám za pokutu. Nenajdou-li však,

své trpělivosti nám dopřejte

a s vaší duší pracovat chcem též,

by ukojena byla.

Laert. Staň se tak;

ten způsob smrti, pohřeb tajený,

– ni odznak, meč, ni štít nad jeho kostmi,

ni slavný obřad, zvyklá nádhera, –

vše křičí o slyšení od nebes

až k zemi tak,– že musím na potaz

to dále zvát.

Král. To také učiníte,