teď modlí se a teď to učiním;
tak půjde do nebe, a pomstěn jsem.
To třeba uvážiti: padouch, vrah
mi otce zabije a za to já,
syn jediný, chci téhož padoucha
jim poslat do nebe!
Ó, to je plat a mzda, však pomsta ne.
On v zpustlosti mi otce usmrtil,
sytého krmí, s všemi zločiny
v květ rozvitými zbujnělostí máje,
– a jak tam jeho účet vypadá,
kdož ví krom nebes? – však dle průběhu
a stavu našich vlastních myšlenek
zle s ním je tam; – a tedy pomstěn jsem,
když schvátím jej, jak tříbí duši svou,
jsa připraven a schopen k odchodu?
Ne!
Zpět, meči, zpět a hmatu hrůznějšího
se dočekej: až usne opilý
neb ve hněvu, při smilné rozkoši
na jeho loži, při hře, proklínání
neb jiném skutku, při němž o spáse
ni tuchy není, – potom skolím jej,
by kopal patami až do nebe
a jeho duše byla prokleta
a černá jako peklo jest, kam jde.
Má matka čeká. Dnešní lhůty lék
jen prodlužuje churavý tvůj věk. (Odejde.)
Král. (vstane). Jdou slova vzhůru, mysl k prachu tíhne; hlas bez myšlenek nebes nedostihne.
(Odejde.)
Scéna 4.
Komnata královnina.
Vystoupí královna a Polonius.
Pol. Hned přijde. Důrazně s ním promluvte
a rcete mu, že jeho kousky již
jsou příliš nestydaté k snášení
a vaše Milost že ho chránila