89

jak miloval jste jej; však proto jen,

že znám, jak láska časem počata,

a vídám zkušeností důkazem,

jak její žár a jiskru mění čas.

Jeť v samém plamu lásky jakýs knot

či oharek, jenž přitlumuje ho;

a stejně dobrým nepotrvá nic;

neb dobro, dorůstajíc v nadbytek,

svou vlastní přemnohostí umírá.

Co chceme učinit, by mělo stát

se hned, když chcem; neb toto „chcem“ se mění

a tolik slev má, tolik průtahů,

co jazyků jest, ruk a případů;

a potom z toho „měl bych“ stane se

jen marnotratný vzdech, jenž ublíží,

ač ulevuje. – Ale protněm hlízu:

Hamlet se vrací; nuž, co chcete vy

teď činit, byste skutkem osvědčil

víc nežli slovy, že jste otcův syn?

Laert. I v kostele mu hrdlo podřezat.

Král. Ba vražda věru nikde neměla

by útočiště mít; – ni pomsta mezí.

Však, dobrý Laerte, jste-li odhodlán

to učinit, v své komnatě se držte.

Až Hamlet přijde, zví, že jste se vrátil,

a my se postaráme o také,

kdož budou vaši zdatnost vynášet

a dvojí nátěr slávě dodají,

jíž onen Francouz vás byl obdařil;

my, zkrátka, k boji doženeme vás

a sázet budem na vás na oba.

On, bezstarostný, šlechetný jak jest

a všelikého pletichářství prost,

zbraň neprohlédne a tak přesnadno,

neb nějakým jen malým uskokem

meč vyberete neotupený

a bodem obratným se pomstíte

za svého otce smrt.

Laert. Tak učiním