o božích soudech, vraždách náhodných,
o smrtích nástrahou i násilím; –
a koncem úklady jak selhaly
a padly zpět na hlavu strůjcovu.
To vše vám v pravdě mohu povědít.
Fortin. Již chvátejme to vyslechnout a hned
ať shromáždí se šlechta nejvyšší.
Já sám jen žalně beru štěstí své;
mám dávná práva v tomto království,
jichž teď se chopit káže povinnost.
Hor. Též o tom budu muset mluviti,
tož z jeho úst, jichž hlas jich získá víc.
Leč bez odkladu vše se vykonej,
neb mysli lidu pobouřeny jsou,
by po úkladech, bludech nevzniklo
víc nehod ještě.
Fortin. Čtyři setníci
ať nesou na lešení Hamleta
jak vojína; on jistě na trůnu
by královsky se býval osvědčil.
A za průvodu hudba válečná
a zvyky vojenské ať hlasitě
zaň promluví. –
Již těla vzhůru. – Pohled, jako ten,
jest pro bojiště, – zde však přesmuten.
Ať vojsko střílí.
(Pohřební pochod. Odejdou, nesouce mrtvá těla; potom střelba z děl.)