JEDNÁNÍ PRVNÍ
Scéna 1.
Elsinor. – Terasy před zámkem.
Francisko na stráži. Vystoupí Bernardo
Bern.– Kdo zde?
Fran. Ne, mně odpověz!, Stůj a dej se znát!
Bern. Ať žije král!
Fran. Bernardo?
Bern. On!
Fran.Vy na minutu přicházíte v čas.
Bern. Teď tloukla dvanáctá; jdi spat, Francisko.
Fran. Dík za vystřídání; ale mrazí dnes a mně jest nějak teskno u srdce.
Bern. Stráž měl jste klidnou?
Fran. Myš se nehnula. ‚
Bern. Nuž, dobrou noc.
A potká Je-li kdes Horatia
a Marcela – dnes se mnou mají stráž –
jen řekněte, by pospíšili si.
Fran. Mně zdá se, že jeslyším. Stůj! Kdo zde?
Vystoupí Horatio a Marcel.
Hor. Té země přátelé.
Mar. A věrní králi.
Fran. Všem dobrou noc!
Mar. Vy, čacký vojíne, též buďte s bohem! – Kdo vás vystřídal?
Fran. Bernardo na mou hlídku nastoupil. Již dobrou noc. (Odejde.) Mar. Hola! Bernardo!
Bern. Hej! Jest to Horatio?
Hor. Tak z něho kus.
Bern. Tož vítejte a dobrý Marcel též.
Mar. Jak, – zjevilo se to dnes v noci zas?
Bern. Já neviděl jsem ničeho.
Mar. Horatio, mi říká, že to jest
jen přelud náš, a nechce uvěřit
v to hrozné zjevení, jež dvakrát již
jsme viděli. – Já tedy prosil jej,
by s námi probděl dnešní noci stráž,
a ukáže-li se ten přízrak zas,