a v jednom oku blaho, v druhém žal,
– tak jako s veselostí při-pohřbu
a steskem při svatbě a na stejno
svou rozkoš vážíce i zármutek, –
jsme za choť pojali, v tom nestavíce
se proti vašim lepším věhlasům,
jež v této věci s námi zároveň
se braly ochotně. – Všem za vše dík!
Teď dál, co víte: Mladý Fortinbras,
buď lehce váže naši statečnost,
neb mysle, drahého že bratra smrtí
náš stát jest rozdvojen a v rozkladu,
- s tím snem svůj vlastní prospěch sdružuje,
se nerozpakoval nás týrat vzkazem
o vrácení těch zemí ztracených
dřív jeho otcem, které našemu
kdys rekovnému bratru připadly
dle řádů všech a práva. – Tolik o něm.
Teď co se týče nás a dnešní rady.
Věc má se tak. my psali Norvegu,
tož strýci mladistvého Fortinbrasa,
jenž neduživ a k loži upoután
plán synovcův zná sotva z doslechu, –
by jeho další chod v tom zamezil;
neb mužstva sbírání a hotovost
a všechny přípravy se chystají
jen z jeho poddaných. – A nyní vás
tam posíláme, ctný Kornelie
a Voltimande, byste donesli
to pozdravení kmetu Norvegu,
víc moci osobní k jednání s králem
vám nedávajíce, než shoduje
se s mírou těchto článků vytknutých.
Již s bohem, a váš chvat spěj s povinností.
Korn. Volt. V tom i všem jiném osvědčíme ji.
Král. Nic nepochybujem; nuž srdečně vám s bohem oběma.
(Odejdou Voltimand a Kornelius.)
A nyní, Laerte,
co vy nám přinášíte nového?