70

Již dobrou noc; však lože strýcova

se vystříhejte; za svou berte ctnost,

byť neměla jste ji. – Ten netvor, zvyk,

jenž hltá všechen rozum, ač sám ďábel

je zjevem svým, přec andělem je v tom,

že také dobrých skutků konání

a ušlechtilých dává šat neb znak,

jejž snadno oblékáme. – Zdržte se

jen dnes, a to vám jaksi usnadní

zas další zdrženlivost; další víc;

neb návyk může skoro proměnit

ráz přírody a ďábla zhroutíte

neb vyhostíte mocí zázračnou.

Nuž, znovu dobrou noc; i až se vám

chtít bude požehnání, vyprosím

si požehnání od vás také já.

Co toho pána zde se dotýče,

(Ukazuje na Polonia).

jest mi ho žel; však chtěla nebesa,

mne trestajíce tím a to zas mnou,

že musím jejich bič a sluha být.

Já o něho se postarám a chci

si řádně zodpovídat jeho smrt,

jíž došel rukou mou. Nuž, dobrou noc!

Být musím krutý, laskav býti chtěje;

zle začíná to, k horšímu to spěje.

A ještě slovo, matko.

Králov. Co mám činit?

Ham. Ne to, co kážu vám, to nikterak.

Ať poznovu ten vypasený král

vás vláká na lože, ať do tváře

vás rozpustile štípne, nazývá

vás myškou svou; – a za několik pak

těch hnusných polibků, neb na týlu

že prstem prokletým vás polehtá,

tu celou věc mu hezky povězte:

že nejsem opravdově šíleným,

však blázním z chytráctví. To dobře bude,

když povíte mu; neb kdož na světě