řeč vydá přezázračným ústrojím.
„Nuž, od těch herců něco zahrát dám,
co vraždě mého otce podobno;
to před svým strýcem; – jeho pohledy
chci pozorovat, do živého tnu,
a mžitne-li jen, vím už kudy kam.
Ten duch, jejž viděl jsem, snad ďábel jest,
a ďábel schopen luznou postavu
brát na sebe. Snad ve slabosti mé
a v těžké mysli, – neboť přemocný
u takých duší jest, – jen se mnou hrá,
by zahubil mne. Já chci jistější
mít důkazy než to. – Ta hra je sítí,
kde toho krále svědomí se chytí. (Odejde.)