vás mocně pudily?
Král. Z dvou zvláštních příčin,
jež vám snad slabošské se budou zdát,
však mně jsou mocny. – Matka, královna
se téměř živí jeho pohledem;
a ona zas – ať mi to ctnost či hřích –
tak sloučena jest s žitím, duší mou,
že, jako hvězda pouze kolotá
v svém vlastním kruhu, visím na ní já.
A druhá příčina, proč nechci jít
na soudy veřejné, jest velká láska,
již chová k němu lidu nízký dav,
jenž noře jeho vady v přízeň svou,
jak pramen dřevo v kámen měnící,
by jeho pouta za okrasy bral
tak, že mé šípy, lehké přespříliš,
by zpátky k mému luku letěly
a k cíli ne, kam jsem je namířil.
Laert. Tak šlechetného otce ztratil jsem
a k zoufalství mi sestra dohnána,
jež cenou svou a dokonalostí
– to chválit možno-li, co bylo kdys –
na věku toho stála vrcholu,
svět vyzývajíc k ctnosti podobné.
Však dojde k pomstě mé.
Král. Tím nerušte
svůj spánek; nesmíte se domnívat,
že z bídné tak a tupé látky jsem,
bych nebezpečím dal si rváti vous
a za kratochvíli to sobě bral.
Co nevidět však uslyšíte víc:
já miloval jsem otce vašeho;
též sebe milujem, a to, jakdoufám,
vás soudit naučí –
Vystoupí posels listy.
Co jest? Co přináší?
Posel. Můj králi, od Hamleta dopisy;
ten vaší Milosti; ten královně.
Král. Od Hamleta? Kdo přines‘ je?