Vystoupí Hamlet a Guildenstern.
Král. Nuž. Hamlete, kde jest Polonius?
Ham. U večeře.
Král. U večeře! Kde?
Ham. Ne, kde jí sám, ale kde jest pojídán; jistá státní rada politikářských červů se právě dala do něho. Takový červ jest vám hotový císař co do stravy. My krmíme všechny tvory, abychom vykrmili sebe, a samy sebe krmíme pro ponravy. Váš tlustý král a hubený žebrák jsou toliko různá jídla, dvě mísy na jediný stůl; a to je konec.
Král. Ach žel, žel!
Ham. Člověk může chytat ryby na červa, který pojedl krále, a jisti rybu, která snědla toho červa.
Král. Co chceš tím říci?
Ham. Nic než vám ukázat, jak může král cestovati útrobami žebráka.
Král. Kde jest Polonius?
Ham. V nebi; pošlete se tam podívat; nenajde-li ho váš posel tam, hledejte ho sám na tom druhém místě. Ale, abych pravdu řek´, nenajdete-li ho do měsíce, vyčicháte ho, až půjdete po schodech tam na galerii.
Král. (k některým z průvodu). Jděte, hledejte ho tam.
Ham. On počká, než přijdete.
(Někteří odejdou.)
Král. K tvé vlastní bezpečnosti, Hamlete,
jež jest nám drahá tak, jak přetěžce
nám žel jest toho, co jsi učinil,
ten čin tě musí odsud vzdáliti
s rychlostí ohně. Tedy připrav se;
loď pohotově, vítr příznivý,
tvůj průvod čeká, vše je schystáno
na cestu do Anglie.
Ham. Do Anglie?
Král. Tak, Hamlete!
Ham. Je dobře.
Král. Ano, jest, jen kdybys dobře znal náš úmysl.
Ham. Já vidím cheruba, jenž vidí jej. Ale pojďme. Do Anglie! S bohem, drahá matko!
Král. Tvůj milující otec, Hamlete.
Ham. Moje matko! – Otec a matka jsou muž a žena; muž a žena jsou jedno tělo a protož: moje matko! Vzhůru do Anglie!
(Odejde.)
Král. Jen v patách za ním; vylákejte jej
co možno nejrychleji na koráb.
Nic neleňte, dnes večer musí pryč;
vše zpečetěno jest a spraveno,
co k věci patří, prosím, chvátejte.
(Odejdou Rosenkrantz a Guildenstern.)