90

a k tomu cíli meč svůj napustím.

Kdes od mastičkáře jsem koupil tresť

tak smrtící, že třeba jenom nůž

v ní smočen byl, kde zajde do krve,

tam žádný obklad sebevzácnější

a ze všech mocných léčiv složený,

jež pod měsícem vzrostly, nemůže

již zachrániti tvora od smrti,

byť jen byl škrábnut. Napustím svůj hrot

tou látkou otravnou, a zraním-li

jej sebelehčej, pojde z toho smrt.

Král. Dál o tom přemýšlejme, rozvažme,

kde jaká vhodná příležitost času

i prostředků nám k cíli poslouží;

neb nezdaří-li se nám nástraha

a špatným provedením prokoukne,

jest lépe ani pokus nečinit. –v

Ten plán by tedy měl mít pozadí

či zálohu, jež na dál obstojí,

když první při zkoušce se rozletí.

Jen tiše, pozor! Budem slavně sázet

na vaše obapolné umění.

Již mám to:

Až bojem uříceni budete

a žízniví, – a k tomu cíli hleďte,

by prudší byly vaše výpady, –

a on chtít bude pít, já pro tu chvíli

dám pohár schystat, z něhož srkne-li,

když mine jej váš otrávený hrot,

náš záměr najisto se podaří.

Však ticho! Co to za hluk?

Vystoupí královna.

Nuž, jak jest, má vzácná královno?

Králov. Žal jeden šlape v paty jinému,

tak rychle kráčí jeden za druhým;

vám, Laerte, vaše sestra utonula.

Laert. Že utonula! Kde?

Králov. Jest vrba nachýlená přes potok,

své šedé listy v proudu zrcadlíc;